Tento text byl v primární podobě zveřejněn na gnosis9.net v souvislosti s pátráním po zmizelé Aničce Janotkové. Jistý přispěvatel se tam pozastavoval nad neúspěšnými tipy našich senzibilů, kteří se pokoušeli vypátrat, kde se zmizelé dítě nachází. Vzhledem k tomu, že došlo opět ke zmizení dítěte z Klášterce nad Ohří, bohužel opět s tragickým koncem, zveřejňuji tedy celý text znova, s některými doplňujícími informacemi. Snad se toho zájemci o pomoc v podobných situacích ujmou, bez ohledu na plkání různých „skeptiků“. Cílem je využít k pomoci všechny dostupné relevantní zdroje, a ne se držet svaté litery nějaké marx-leninské doktríny.
Když svého času různé světové mocnosti dělaly pokusy s dálkovými pátrači (remote viewing – CRV, astral projection…), brzy přišly na to, že je třeba oddělit podvědomí od myšlenkové části. Celý problém byl v tom, že pokud pátrač dostal co nejvíce informací a odhadů od agentury, aby mu to pomohlo v soustředění se na „terč“, byly to právě tyto informace a dohady, které zkreslovaly přesnost pátrače. Podvědomí bylo příliš ovlivněno něčím, co byl výplod nějakých dohadů. Testující tedy museli vytvořit paradoxní podmínky: dotyčný pátrač nevěděl o subjektu pátrání NIC. Ani jestli se jedná o osobu, děj, předmět, živou osobu či historickou osobnost, prostě nic. Američtí výzkumníci tomuto opatření říkali „svazování přízraku“.
Jak celý pokus vypadal? Vytvořil se cílový obraz (fotka objektu, člověka, nakreslený obrázek situace či osoby s datem, kdy k tomu došlo, či jen nákres situace). Součástí tohoto obrazu byl popis o co se jedná, a kódový řetězec složený z náhodných čísel a písmen. To se vložilo do neprůhledné obálky a zapečetilo. Na obálce byl znovu zobrazen kódový řetězec. Tak bylo zajištěno propojení s cílovým subjektem. Dálkový pátrač-senzibil pak dostal úkol: popište vše dosažitelné o subjektu s kódovým označením (opět kódový řetězec). Obálku mohl držet v ruce, přikládat si ji na jakoukoliv část těla, prostě byl v kontaktu se subjektem. No, a pak po navození stavu alfa a theta vytvářel s pomocí tzv. pozorovatele (konduktora) určité nákresy a komentáře k tématu tak, jak k němu přicházely.
Takže například by byl vytvořen nákres výbuchu sopky Krakatau. Popiska by zněla: výbuch Krakatau 27. srpna roku 1883, tak, jak zasáhl městěčko Telukbetung. Pak by byl proveden celý výše zmíněný postup.
Pokud tedy místní senzibilové, někdy i opravdu talentovaní, neznají tento postup, je jasné, že pokud se pokoušeli najít pohřešované dítě, neměli šanci. Museli by se odpoutat od masmédií a jejich zpráv, které je pouze zmatou. Masmedia v tomto ohledu (a asi nejen v tomto), bohužel spíše škodí. Zajímá je jen senzace a s ní spojený náklad prodaných novin. Jak ale jinak získat informace o tom, že se vůbec někdo pohřešuje? Jedině tak, že se vytvoří tým, který celou záležitost v rámci pátrací skupiny Policie ČR sleduje, a dostane zadání dřív, než se celá záležitost mediálně rozmázne. Takže pokud se stane něco podobného, jako je například únos nějaké osoby, musí se pátrací tým svolat s tím, ža mají „práci“. Nic o tom, co se děje. Dostanou zadání ve formě, jakou jsem popsal, a každý nezávisle, odděleně, určí svá data. Ta se pak porovnají.
A jak takový tým vytvořit? Jednoduše. Pomocí výše zmíněných testů „naslepo“, týkajících se ovšem záležitostí, nám známých, aby se to dalo ověřit, otestujete adepty tak, že každý dostane dostatečný počet zadání. Některá mohou pod různými kódy skrývat to samé. Takže nejen že otestujete relevantnost výstupů, ale i jednoduchým porovnáním můžete zjistit, jak se shodují dané výstupy. Měly by popisovat to samé, i když možná pokaždé v trochu jiném odstínu. Je to dané možnostmi úhlů pohledu té samé osoby na určitou věc. Často se stávalo, že například v případě vraždy jednou pátrač popsal osobnost vraha, a při další seanci se napojil na místo, kde se zdržuje a popsal osobu, u které bydí. Zkušený konduktor by měl tedy umět dobře posoudit, nakolik je daná informace o tom samém, a nakolik zcestná.
Podobně lze i v běžné praxi ověřovat důvěryhodnost různých praktiků-senzibilů. Ať už pendlerů, automatických kreslířů apod. Dáte jim zadání v obálkách, a ať se projeví. Například, pokud někomu otevřeně zadáte automatickou kresbu Ježíše, tak vám každý nakreslí takové vibrace, že mu na to nebude stačit A trojka. Ale pokud neví, co kreslí, a doví se to až po serii testů, kde opět některé obálky obsahují to samé, pak teprve můžete získat spolehlivý obraz o kvalitách dotyčného senzibila. Nebo si prostě ty otázky jen myslet, tak, aby šlo odpovídat jen ano či ne. A opět, pendl, karty či jiné pomůcky, to je už jedno, důležitý je výstup v porovnání s reálnou informací. Nutno ovšem s jistotou vědět, jaká je realita, na kterou se zaměřujeme!
Tedy, čím méně ví testovaný o otázce, tím lépe. Navíc, často by se mohlo jednat o pro testovaného senzibila citlivé téma, takže nemá šanci objektivně odpovědět. Pokud tedy testovaný požaduje co nejvíc informací o zkoumaném subjektu, aby se „lépe naladil“, tak buď se jedná o nezkušeného amatéra (byť potencionálně kvalitního), anebo podvodníka.
Zajímavé je, že v podobných testech se vždy nejlépe umístily malé děti! Testy probíhaly formou hry na „jako“. Zkušený „konduktor“ vedl děti při hře, kde hádaly nějakou věc či situaci, a formou přesných otázek, ale bez zpochybňování toho, co děti uvedly, se velmi rychle došlo k přesným výsledkům. To zpochybňování výstupu je u takových testů zakázáno, neboť, jak jsem uvedl, někdy výstup popisoval subjekt z jiného úhlu, často zatím neznámého, a zpochybnění či manipulace s testovaným ho zmátne či odradí od dalších pokusů (hlavně v případě dětí).
Samotný postup při dálkovém pátrání a navození hladin alfa a theta je dostatečně popsán na webu či v literatuře k danému tématu. Svého času byla k dispozici kniha amerického vojáka Mjr. Davida Morehouse Psychická válka pojednávající o tomto výcviku v armádě USA. Z místní veřejné knihovny, kde jsem si ji onehdy půjčil, však náhle zmizela, a dokonce ani ve vyhledávacím rejstříku ji nakonec nebylo možné najít! Zajímavé… Takže si na webu vyhledejte jména jako Calabrese Prudence, David Morehouse, Ingo Swann, Michael Raduga, a jejich odkazy. Také existuje webová stránka Remoteviewed, kde se soustřeďují zájemci o experimenty s touto technikou. Na webu http://vidja.wz.cz/ jsou v sekci Download ke stažení dokumenty s návody od různých našich i zahraničních autorů. Zkuste mrknout.
Pokud si to chcete vyzkoušet doma, napište si na větší počet lístečků různá zadání od dějů a subjektů, které dobře znáte, až po „žolíka“, tedy „kdykoliv kdekoliv, kde je to pro mne právě důležité“, složte je tak, aby se nelišily, dejte je do klobouku, jeden vytáhněte, a aniž byste si přečetli, co na něm je, uveďte se do hladiny Alfa. Držte lístek v ruce a na diktafon nebo na papír zaznamenejte výstupní data. Je to samozřejmě amatérský postup, bez zajištění objektivity, ale už vám to dá základní představu o vašich schopnostech. Kdo ví, třeba právě vy budete brzy cennou devizou při budoucím pátrání po zmizelých lidech.
Tak hodně štěstí.
Bohumil Lipka, 11.11.2014
