Poznámka k článku Krach jasnovidců v Česku?
Když různé mocnosti našeho světa zkoumaly možnosti lidské psychiky pro vojenské účely, samozřejmě se věnovaly výcviku jevu, zvaného Dálkové vidění – remote viewing. Nezavisle na sobě si při výcviku Pátračů všimly jedné věci: čím víc toho před seancí Pátrač věděl od rozvědek, myslím tím jejich dohady a výklad věci, tím víc byla jejich seance chybová. Jejich podvědomí zvolilo jednodušší cestu, a vykreslilo situaci v souladu s tím, co už o tom pokusná osoba věděla.
Celou věc nakonec řešili pomocí opatření, které např. Američané nazývali „Svazování přízraku“. V čem to spočívalo? Subjekt, který měl Pátrač prozkoumat, ať už to byl vojenský objekt, osoba, děj, či nějaká lokalita, byl zakódován pod nějaké náhodné číslo, a toto číslo bylo přiřazeno fotografii či nakreslenému obrázku subjektu, kde byl subjekt označen tak, aby bylo jasné, o co jde. Takže např. osoba, kterou hledali, ale neměli její fotku, byla nakreslena, a u ní byl nadpis: pan Smith John, zaměstnání a pod… Nahoře byl nápis: subjekt č. Cgh1487bnbvhvčřž587Z. Číslo bylo vygenerováno náhodně, a nemělo s osobou jinou souvislost. Celé se to dalo do neprůhledné obálky a zalepilo. Pak nastala seance. Pátrač dostal obálku, kterou nesměl otevřít, ale mohl ji mít u sebe při práci. Zadání znělo: popište stav subjektu č. Cgh1487bnbvhvčřž587Z. Nic víc. Nic o tom, o co či koho se jedná. Seance byla s doprovodem tzv. Sittera, přísedícího, který moderoval a dával Pátrači vhodné dotazy anebo přerušil seanci, pokud se Pátrač příliš zabral do spekulací. Výsledky byly velmi přesné.
Pokud tedy chceme od našich jistě talentovaných senzibilů kvalitní práci, myslím, že daný postup by se hodil. Veškeré pátrání bez detailů, ani na co se dívají. Pokud někdo trvá na informacích, s tím, že se potřebuje naladit, ani nepokračujte. Jedná se se vší pravděpodobností o amatéra nebo podvodníka.
Dobré jsou na to děti, které ještě nemají žádné zábrany. Můžeme si s nimi zahrát hru „na tajemství“, a nechat třeba několik z nich nezávisle (aby neopisovaly) na sobě udělat výkres, kde popíšou, co jim dané zadání říká. Pozor, občas podvědomí vykreslí nějaký děj či osobu, která s danou věcí zdánlivě nesouvisí. Při rozhovoru nezpochybňujte nic, co se snaží dotyčný zobrazit. Často se stane, že dítě nepopisuje oběť, ale vraha, či osobu spojenou s danou situací; tedy v případě, že hledáme indicie např. zločinu.
Zajímavá je v této souvislosti hra, kterou rád hraju, když s přáteli sedíme třeba v čajovně, a která se jmenuje Hra na intuici. Myslím si otázku. Osoba, která odpovídá, neví, na co se ptám. Ale její podvědomí ano. Takže jí řeknu: „odpověz mi na otázku, kterou si myslím“. Načež se dotyčný má uvolnit, a dávat pozor na pocity, myšlenky, dojmy, indicie zvenčí, např. na co mu v tu chvíli padne zrak, nebo co uslyší zvenku za zvuk… Je to vždy odpověď, a často velmi přesná. Např. jedna dáma chtěla podnikat v oblasti zahradní keramiky. Ptala se na to danou technikou, a dostala odpověď: „Padl mi zrak na támhleten květináč. Je pěknej, způli zabarvenej tmavě, a způli světle. Je v něm tropická rostlina, citlivá na zacházení“. Takže výklad – podnikání je možné, ale věci jsou zatím připravené jen způli. Celá věc je zezačátku velmi citlivá na přístup. Opatrně!
B. Lipka
