„Nepoznala jsem ‚nedotčené divochy‘, ale i ti ‚dotčení‘ mi ukázali, že není nic důležitějšího než obyčejná ‚úcta člověka k člověku.’“ [1]
V některých příbězích má svou důležitost náhoda. Dalšímu životnímu osudu je i zcela zásadní. Zdánlivé drobnosti rozhodnou
– o životní profesi – při dětském seznámení s pěknou hračkou,
– o budoucí ochraně života – varováním při sledování cizí dopravní nehody,
– o získání partnera – třeba podle nenachystané návštěvy divadelního představení.
Nic není náhoda! Takovou zásadu zná duchovní poznání. Takže nejsou náhody, jakožto na sobě nesouvisející děje.
Jenže, i přesto toto slovo používáme. Ve smyslu: náhoda – nepoznaná souvislost.
Caravaggio (1571-1610) – Salome s hlavou Jana Křtitele
Jen někdy nacházíme souvislosti; vždyť mohou být propojené přes víc životů, skrz dosud neznámé zásady a podobně. Co si asi nachystal král Herodes Antipas svým rozhodnutím?
Náhody nejsou. Nejprve králova nabídka libovolného daru mladé dívce – následkem opojení, nadšení z jejího tance. Pak doporučení její matky Herodiady, královy milenky, požádat o Janovu hlavu – to snad bylo tragickým důvodem k prorokově zkáze? Anebo byla ještě nějaká původnější příčina?
Snad dokonce byla poprava přichystaným postupem trestajícího Osudu za nějakou prorokovu chybu? Bývají nám chystány různé nabídky. Jenže náš svět skrývá zákony, jež se vztahují na využití nabídek, na naše životní postupy. A kterých ne vždy dbáme, natož abychom všichni tyto nepsané zákony znali.
Původní příčinou popravy Jana Křtitele může být názor, který sděloval. Veřejně odsuzoval krále Heroda za to, že si vzal za ženu manželku svého bratra Filipa.
Avšak vztahy mezi lidmi opačného pohlaví bývají různě organizované, jak tedy s jejich hříšností?
a) Především známe partnerský vztah muže a ženy. Ale dočítám se, že v naší krajině končilo mnohoženství až za krále Karla IV. ve 14. století.
Jen přibližná vzpomínka na obsah knihy. Indický mládenec: „Ty nevíš, jaké to bylo krásné dětství. Jedna maminka vařila, druhá si hrála s dětmi. Tolik mateřské lásky jsi nikdy nezažila.“ [2]
Jiná souvislost k mnohoženství – když na každou ženu vyjde jeden muž, pak to má i nevýhodu. Některé ženy dostanou muže opilce, zločince a podobně.
„Je mnohem nemravnější ženu opustit a zatratit ji a namísto ní si přivést mladou a neopotřebovanou, a tu původní nechat živořit, jako se to často děje u vás na Západě,“ tvrdí znalec Koránu, Kari Barakatula Salim. [3]
A k tomu přidám – za posledních 30 let nemálo našich popředních politiků se rozvedlo.
Pokud bychom byli zvyklí na institut mnohoženství, mohlo by se uvažovat, co je lidem příjemnější – rozvod, anebo přiřazení druhé, mladší partnerky, vždy podřízené původní ženě. Ale to je jen teoretická úvaha…
b) Faraon starověkého Egypta si někdy vzal za ženu svou sestru. Z našeho pohledu – vůči jejich potomkům – neuvěřitelné, ale patrně genetika jejich těl byla ještě ve výborném stavu. Časově blízká nějakému původnímu úkonu, změně člověka, prý před 12.000 lety.
c) V dávnější eskymácké společnosti bylo zvykem poskytnout vlastní manželku hostovi. K tomu je dokonce vědecké opodstatnění – v málo početných společnostech by jinak hrozilo škodlivé příbuzenské rozmnožování s následným zhoršováním stavu nových lidských organismů.
d) Mnohomužství. Bratři sdílejí jednu společnou manželku. V Himalájích nelze to malé množství půdy dělit mezi syny, takže… [4]
e) Muži žili odděleně, společně v dlouhé chýši, ženy navštěvovali jen omezeně. Věděli, že styk s ženou bere muži sílu.
f) Ženy – matky vládnou v rodinách a nejen. Tam se náš svět posunuje až v posledku. Ale někde, výjimečně, je tomu tak odedávna. [5]
To bylo několik témat k různému sestavení vztahů mezi muži a ženami. Z nich ještě nic přímo nevyplývá.
Kdysi jsem se dozvěděl, že úcta je základem vztahů ve Vesmíru.
Jestliže tedy Jan Křtitel veřejně odsuzoval krále, světského vládce, pak to neladilo se správnými vztahy. Projevoval neúctu. Co si může dovolit jednoduchý člověk, třeba v hospodě, to Osud netoleruje vyspělému. Následně trestající síly mohly dostat příležitost nachystat další postup. Král raději dodržel své slovo – všechno ti dívenko dám, až do poloviny svého království, než aby ctil Mojžíšovo – nezabiješ.
Roku 2015 teroristé vraždili v redakci časopisu Charlie Hebdo, v Paříži. Trestali redakci za zesměšňování proroka Mohameda. Jenže u nás, v Česku, někteří lidé připomínali, že svoboda žertovat, kritizovat, zesměšnit, že to je součástí naší Západní civilizace.
Ne, takhle právě ne. Úcta brání klid a mír, úcta nenachystá odvetné útoky. Však v našich končinách nezesměšňujeme, nežertujeme na účet Ježíšův. Když se to stalo v brněnském divadle, vzbudilo to velký rozruch i odpor. Být to v některé jižnější zemi, možná by následovalo horší; víc než příchod antikonfliktního policejního týmu. [6]
Ostatně, v posledních dnech až český Ústavní soud napravil názory nižších soudů. Každý občan má právo na dodržení úcty ke svému jménu, i vedoucí politik nekonformní politické strany SPD.
Je-li člověk materialista, má-li rozum, pak o to větším překvapením pak je, když získá odlišnou zkušenost. Přičichne k náboženství, ale o to víc se přibližuje duchovnímu poznání. To je podmíněné už nikoliv vírou, ale ověřováním. Posuzováním, zda je to či ono logické. Jaké lásky – a jaké spravedlnosti – dbá nejzásadnější Podstata nad světem. Případně i hledáním, které ze zavedených náboženství dbá těch kterých zásad, jež vyhlašuje za zásadní.
Lze vyhodnocovat cizí i vlastní zkušenosti, vedou nás k hlubšímu poznání životních zásad, k duchovnímu poznání. Bývá potřeba dbát o jejich vyhodnocování. V kolektivních sportech někdy: nedáš, dostaneš! Avšak v životech častěji: dáš, dostaneš!
Odkazy
[1] Modřínová duše. Sibiřský cestopis – Pavlína Brzáková. Nakl. Eminent, Praha 2004 (Tuto knihu lze vyměnit pouze za vodku.), s.255
[2] Hinduista – od zrození do zrození – Hana Preinhaelterová. Vyšehrad, Praha 1997
[3] Být ženou v Afghánistánu – Petra Procházková. LN 18.5.2002
[4] Nepálci: Komunita, ve které bratři sdílejí manželku – Himaláje
27. srpen 2016, http://www.energiezivota.com/
10 šokujících sexuálních tradic z celého světa – 1
Podle článku v časopise Psychology Today: „Téměř každá z toho mála polyandrických společností praktikuje to, co antropologové nazývají bratrskou polyandrií, ve které bratři sdílejí manželku.“ Takto to funguje i v Himalájích, kde je málo půdy vhodné pro obdělávání a zemědělství, a rodiny s více než jedním synem by tak musely rozdělit pozemek v případě, kdy by si každý ze synů založil rodinu.
Řešení? Najít jednu manželku pro všechny syny, aby mohli žít společně jako jedna rodina a pozemek zůstal v celku. (zdroj)
[5] Etnografka: Někde fungují muži jen jako oplodnitelé, na své děti nemají nárok – 7.10.2018
Než cestovatelka a etnografka Kateřina Karásková se svým přítelem napsala knížku Kde ženy vládnou, deset let navštěvovala místa na Zemi s matriarchálním uspořádáním.
„My jsme v průběhu let navštívili sedm společností, ve kterých mají ženy nějakým způsobem navrch, a do naší knihy jsme vybrali čtyři nejzajímavější – v Mexiku, Indii, Indonésii a Číně,“ říká cestovatelka.Jsou na nějakém místě na Zemi muži v opravdu hodně podřízeném postavení, že musejí poslouchat na slovo?
„Z toho, co jsem viděla, se mu nejvíce blížil indický kmen Khásí, kde měli ženská privilegia dokonce uzákoněna. Mužské skupiny se už roky snaží bojovat za rovnoprávnost, ale zatím nedosahují velkých pokroků.“
[6] VIDEO Věřící ženu sprostá divadelní hra v Brně rozplakala. Informace a materiály, které jinde neotisknou – 27. 5. 2018 22:31
Policie předá případ sobotního narušení inscenace s postavou znásilňujícího Ježíše do přestupkového řízení pravděpodobně příští týden. Aktivisté protestovali proti hře přímo na jevišti.
Policisté v sobotu zjistili totožnost 19 lidí, kteří při představení koordinovaně vyšli na pódium, bránili hercům v pokračování a žádali o ukončení produkce. Odešli až za asistence policejního antikonfliktního týmu.
Hostující inscenace Naše násilí a vaše násilí režiséra Olivera Frljiče byla součástí festivalu Divadelní svět Brno. Pořádá jej Národní divadlo Brno. Herci byli cizinci, většinou muslimové. Inscenace, v jejíž závěrečné scéně herec s trnovou korunou sestoupí z kříže a znásilňuje muslimku, budila vášně už předem. —
Zpravodaj ČTK v sále žádné fyzické násilí nezaznamenal, lidé nespokojení s inscenací dupali, hvízdali, házeli na jeviště zmačkané vstupenky. Poté vtrhli na jeviště, které v sále Husy na provázku není nijak oddělené od hlediště. Někteří se také hádali s ostatními diváky, kteří žádali, aby představení pokračovalo. Zmatky trvaly asi hodinu. —
—
„Bylo zajímavé, jak se moje, po rakovině velice pobledlá matka, umí v 60+ letech červenat… Pak otec řekl něco o násilí, a to nemohu reprodukovat, bo bych ho mohl vystavit hentemu nedobrému – tuž jen řeknu, že se mu to nelíbí, a to prosím je můj otec ateista (nejen agnostik, otec je skutečný ateista).
Pokud tedy má ‚umění‘ otevírat témata, tak u nás to téma zcela jasně otevřelo – ne, víc než A4 se podle rodinné rady nevleze…,“ poznamenal ke hře právník —.
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
