Bytost člověka se skládá z hmotné zvířecí složky a nehmotné duchovní složky. Všechno hmotné, tedy i těla lidí, podléhá v přírodě (v hmotné dimenzi) regulaci smrtí slabých nebo chybujících jedinců. Existence samoregulace je projevem existence síly, udržující rovnováhu (harmonii) v celé soustavě hmotného života. Kdyby neexistovaly smrtící regulační mechanizmy pro jakýkoliv druh hmotných bytostí, přemnožil by se některý typ projevu života a svým působením by zničil jiné. A sám by nakonec v důsledku vyčerpání zdrojů výživy zahynul. Existence harmonie je tedy průkazem existence nehmotných vyšších sil života ve hmotnosti, antropomorficky řečeno „spravedlnosti“ hmotné dimenze stvoření.

Protože člověk je tělem součástí přírody, i početnost lidských těl podléhá v přírodě mechanizmům, zabraňujícím místnímu i celkovému přemnožení. U rostlin a zvířat jsou počet jedinců druhu korigující mechanizmy známy. Jsou to v první řadě meze výživové, v druhé řadě virové, bakteriální a parazitární nemoci. Jejich vlivem jsou oslabováni nadpočetní jedinci natolik, že se tito stávají snadnou kořistí těch, kteří jsou pozorovatelnými strážci přemnožení druhů neboli predátory. Neboli neexistuje v přírodě druh života, který by na jedné straně byl zbytečný a na druhé straně nebyl početně regulován neviditelnými silami „Správce systému“.

Jedinou výjimkou, vymykající se této přírodní regulaci, by mohl být člověk. Protože je jednak nejsilnější šelmou pro všechno živé, jednak je oproti zvířatům vybaven rozumem. Toto nadstandardní vybavení mu umožňuje nejen odstranit hrozby ze strany jiných šelem, ale i poznat příčiny smrtí způsobených nemocemi. A čelit jim hygienou a racionální léčbou.

Přesto se na zeměkouli ještě druh zvířete, které se samo pojmenovalo člověk dvakrát moudrý (homo sapiens sapiens), nepřemnožil! Po celá tisíciletí byl totiž ve hře další faktor, totiž nerozpoznané inkarnované necelé jedno procento „duchovních predátorů“ této bytosti. Jsou to dravci v lidské kůži, temní duchové, jejichž základní k životu pohánějící energií je to, co lid obecný nazývá zlo. Psychoanalytik Erich Fromm (v knize „Lidské srdce a jeho schopnost k dobru a zlu“) je označuje za duše ve stavu „syndromu rozkladu“. Jejich základní pohnutky k bytí popsal jako narcisizmus (egoizmus), nekrofílie (radost z ničení) a incestuální symbióza (potřeba vazby na organizaci). Já je vidím jako „řízené z nehmotné dimenze černou nitkou“, lidově satanem. V bibli jsou pojmenováni jako „koukol mezi pšenicí“. V indických védách se o nich mluví jako o duších démonských. Abdrushin je identifikuje jako duchy, inkarnované z temných oblastí záhrobí prostřednictvím duchovně padlého rodičovství.

I jejich existence v populaci normálních lidí má sice dočasný, ale vysoký smysl z hlediska vývoje lidstva. Temní duchové svým jinorodým působením vykonávají regulaci populace v duchovně odchýlených civilizacích. Velikost jejich vlivu v jakékoliv civilizaci je ukazatelem toho, v jaké míře a s jakou tendencí lidská společnost žije duchovní zákony stvoření! Když nikoliv, rozmnoží se jejich vliv, a tím je vyvolána společenská katastrofa. Odtud naši předkové správně tušili, že války a hospodářské katastrofy jsou „trest boží“. Temní vyvolávání katastrof všeho druhu prostě mají „povoleno“ od Tvůrce člověka! Na základě svých nejvnitřnějších pohnutek, narcisizmu (egoizmu), nekrofílie (radost z ničení a neštěstí) a incestuální symbiózy (místo svobody potřeba vazby na organizaci) organizují po tisíciletí „pozemské právo“ (místo kosmického neboli přirozeného) a války. Tím jsou funkčně neviditelnými predátory neustále se přemnožujících lidí „těla“. Tj. lidí v civilizacích, jejichž etický rozměr je nedostačující v poměru k ostatnímu vývoji.

Protože lidský duch v hmotném těle existuje proto, aby svou duchovní kvalitu rozšiřoval. Jiný smysl bytí lidského ducha v těle není. „Nahá opice“ nemá v přírodě co dělat, je nesmyslná, nesystémová. Zjemňování duchovnosti duše člověka, které se uskutečňuje prostřednictvím tvořivosti (práce), lásky (mezilidskými vztahy), spravedlnosti (poznáním zákonů stvoření), je nám tedy uloženo. Odchylky lidských komunit od záměru Stvořitele jsou hlídány silami stvoření. Jestliže záměr (vůle) Stvořitele člověka, tj. zjemňování duchovních vibrací jednotlivců není naplňován, neboli atmosféru společnosti ovládnou zpětně zákony džungle (právo silnějšího a chytřejšího), uvolní se „z dopuštění božího“ cesta k moci temným duchům. Ti se začnou vyjevovat jako „predátoři zvířecího druhu člověk“, ač jsou ukryti „v lidské kůži“.

„Vlci v rouše beránčím“ využijí ve společnosti padlých mravů elit k vymizení vlivu veřejného mínění (hlas lidu, hlas boží) a rozvinou všeobecný marasmus. Pod nejrůznějšími líbivými „zdůvodněními“ nejprve skrytě, pak otevřeně převezmou moc. (Z mnoha: 1917 Rusko a 1933 Německo.) Nejčastěji chtějí „zajistit živočišné blaho všech“, práva nějakého vyvoleného nebo utlačovaného národa nebo prosadit nějaký „správnější“ světonázor. Společenské dění mravně upadlé společnosti záměrně směrují tak, aby přemnožené lidské živočichy přivedli k válce, revoluci, hladomoru. Viz pád vládnoucích elit národů Evropy před první i druhou světovou válkou.

Je poučné sledovat jako divák současné chování tzv. sportovních fanoušků. K „vyžití jejich duší“ jim chybí jen smrtící bodáky, kterými jsou vybaveni vojáci v „horkých“ válkách. A fanoušci také bojují jako vojáci, a neví proti komu a proč. Propíchnout bodákem nějaké dítě, na to musí být již „náročný“ výcvik neboli vymývání mozků. (Třeba u náboženských fanatiků nebo v SS.) Ale vrhání bomb z letadla už připomíná spíše zábavnou počítačovou hru a je z hlediska smrtícího programu temných „produktivnější“.

Výše uvedené je napsáno jen proto, aby vysvětlilo, že současné rozšíření moci temných na myšlení velké části národů přivodí nepochybně odpovídající karmický dopad. Situace ve světě dospěla do stavu, u nás nepochybně, na Západě se mi zdá také, že obluzení nadpoloviční většinu lidu temnými duchy se mi zatím jeví jako neprolomitelné. U nás odhaduji, že temní ovládají myšlení nejméně 70% lidí. Možná devadesáti procent lidí. Tlaku mediální moci temných vidím odolávat jen 10%ní duchovní jádro národa. Kdybychom jako Češi byli samostatným ostrovem na světě a nebyli v EU, již dávno by byla „lidská práva“ našich privatizátorů „narušena“ je lynčující duchovní chátrou. Češi, jako obvykle, čekají až na vhodný okamžik. Ten by se mohl např. odvinout od společenské situace na jihu EU nebo od nepříznivého vývoje střetnutí USA s islámským světem.

Nejhorší na stavu věcí v Evropě je to, že ani východisko, ani odpovědná politická a duchovní síla se zatím nevynořuje. Politické děje se zdají mít smysl jako lítání míče v kopané! A přesto vyvolávají napětí a agresivitu jako u „fandů“. Podle mne je ale situace, na rozdíl od minulosti před posledními válkami, vážnější. Jednak „výkonnost“ vražedných prostředků predátorů nesmírně vzrostla, jednak šíření informací i dezinformací se stalo lavinovitým. Poslední balkánská válka přece také začala fackovačkou mezi Chorvaty a Srby kdesi v hospodě!

Pro tyto vražedné možnosti moderních technologií hrozí podle výše uvedeného kritéria redukce lidstva na stopové množství přeživších. Já ale osobně pozoruji, že Tvůrce tohoto světa má v záloze jiný regulační mechanizmus k odstranění přemnožených těl. Na rozdíl od vražedného řádění temných duchů by měl být výběrové působící. (Viz: Dva budou spolu na poli a jeden bude vzat a druhý ponechán.)

Tento nástroj korekce civilizace vnímám jako mechanizmy lámající vitalitu těl. Jeho zastavení není řešitelné materialistickou vědou a medicínou. Už jeho nástroje, které jsou označovány pojmy jako vitalita, živá (hadí) síla (entelechie) a duše materialisticky myslící vědci a lékaři nemohou ani akceptovat. Viz „Slovník pavědy“ od Sisyfos. Proto z principu „dialektikům a skeptikům“ tyto fyziologické a degenerační procesy v tělech populace musí zcela uniknout. Kdo je ani nezjistí, nemůže jim čelit. Tak „skeptici“ jdou jako sami se oslepivší s písní o budování velkých konzumišť ke srázu propasti. Nebo snad někdo viděl nějaký lékařský preparát na obnovení vitality? Níže popíši, jaké že to procesy (zjištěné mj. i s pomocí Oberonu a biorezonance) pozoruji?
 

První typ predátorů člověka, nesladěného s prostředím.

Zrychlené zanášení organizmu lidí cizorodými látkami, těžkými kovy zejména. Příčinou je jednak jejich zvýšený výskyt v prostředí a potravinách, jednak oslabení ledvin a odstraněním pocení při tělesné práci a smrkání. V létě i v důsledku používání antiperspiračních prostředků. Pocení je totiž v některých aspektech mnohem účinnější očistný prostředek než očista močí.
 

Druhou skupinou predátorů jsou parazité.

Postupně nenápadně dochází k promořování oslabené populace parazity všeho druhu v důsledku jak výše uvedených faktorů zamořování prostředí, tak v důsledku způsobu života. (Obrovská trvalá i rekreační migrace, promiskuita ve vztazích, některé níže uvedené slabiny hygieny.) K mému údivu nastal čas návratu roupů, škrkavek, strongylů a lamblií u dětí, ale také plasmodií vivax a falcipar (malárie mírného pásma), vlasovců, nitkovců (nemoci mízního systému), trichin a boubelů tasemnic u dospělých. Dlouho jsem pátral po činitelích, kteří způsobili návrat výskytu parazitů. Zatím jsem dospěl k těmto okolnostem:

• automatické pračky na 40 až 60 °C, které neničí zárodky parazitů typu roupů, škrkavek, měchovců, tenkohlavců a strongylů.
• Konzum fermentovaných (tepelně neopracovaných) uzenin a ryb (uhřivost, trichinelózy, motolice opistorchis).
• Pojídání datlí, fíků, ovoce, zeleniny z rozvojových zemí s nízkou úrovní hygieny (střevní strongyloza, lambliáza, amoebiaza).
• Masově vzrostl cestovní ruch do parazity zamořených exotických oblastí. Ten přinesl různé typy plasmodií (malárii mírného pásma), nitkovce, vlasovce, svalovce, desítky typů jednobuněčných parazitů. Na základě pozorování lidí s různými neurčitými příznaky se ukazuje, že zejména plasmodia mírného pásma v krvi a orgánech jsou skrytými spouštěči nespecifických potíží, které školní medicína není schopna diagnostikovat a zařadit jako syndrom.
• Rozvinutá sexuální promiskuita je katalyzátorem přenosu nejen trichomoniázy a ureaplazmy, ale všech prvoků včetně amoeb a exotických kvasinek. A „pomalých“ virusů, viz níže.
• Masový chov různých zvířat v bytech a postelích jako následek předchozího vzájemného odcizení lidí a „nahrazení“ příbuzných zvířaty. (Prvoci a toxoplasmóza.)
• Přemnožení ektoparazitů (klíšťat) a bodavého hmyzu v přírodě jako důsledek porušení rovnováhy druhů. (Zmizení ještěrek.)
• Změna aury člověka tím směrem, že se stává pro hmyzí predátory atraktivním. (H. Monfort po přechodu k bretariánství přestal být cílem komárů. Já jsem pozoroval, že po užívání koloidního zlata, měnícího auru, mne „přestali vidět“ klíšťata i včely se žihadly.)

Podrobně se zabývají následky přítomnosti parazitů v těle oslabeného člověka nejen Dr. H. Clarková a Dr. Jelizarovová, ale u nás ing. Hana Bláhová v knize „Deník poradce“. S jejími pozorováními souhlasím a z vlastního pozorování uvádím několik příkladů o promoření populace některými parazity. Aby si čtenář mohl udělat představu, o jak rozsáhlý a současně nenápadný problém běží.

Příklad první: Dlouhodobě zvýšené hodnoty bilirubinu v krvi (u mne) vyvolávali paraziti lamblie, fasciola hepatika, opistorchie felineus v žlučových a pankreatických cestách. Současně se po sebemenší dietní chybě objevovalo podráždění dvanáctníku, slinivky, pyloru.

Příklad druhý: Kolísání červených krvinek spojených s únavou, menší odolností k zátěži, vyšším krevním tlakem, sníženou imunitou. Občasné bušení srdce a návaly potivosti bez příčiny. (U mne.) Výskyt parazitů plasmodia vivax, falcifarum a babesií v krvi, způsobené komáry a klíšťaty.

Na Oberonu signalizuje tento skrytý výskyt tohoto typu parazitů přetížení sleziny a ohlášená potřeba léku Desferal!

Příklad třetí: Mírné trávicí potíže, chudokrevnost, neklid u vnuků. Byli zamořeni roupi a škrkavkami. Je pozoruhodné, jak málo pozornosti věnují pediatři odčervování dětí! (Asi za to nemají provize od firem.) Jsem přesvědčen, to je jen moje domněnka, že odčervením dětí by zmizela celá třetina instabilů a „hyperkinetiků“. Realita je taková, že psi se odčervují dvakrát ročně, děti vůbec.

Příklad čtvrtý: Krev ve stolici, neurčité trávící potíže, pobolívání břicha, objevení se „z ničeho nic“ polypů a podobně předchází promoření střev strongyly, měchovci, tenkohlavci, amoebami, exotickými střevními prvoky.

Příklad pátý: Bušení srdce, poruchy mízního oběhu na nohách, bolesti ve svalech – prostřednictvím hmyzu vlasovci, nitkovci, prostřednictvím vepřového a divočiny svalovci.
 

Třetí skupina predátorů člověka této civilizace.

Dlouhodobé přežívání skrytého malého množství parazitů má za následek otravování těla jejich metabolity a trvalé zatížení imunitního systému. To vede k jeho ochabnutí. Následkem jeho trvalého přetížení je jednak zvýšená vnímavost k nákazou „pomalými virusy“ s nálezy až po desetiletích. Např cytomegalovirus, papilomavirus, reoviry, EB virus, nanoviry, viry leukémie a nádorů apod. Ochabnutím imunity vzniká pouze nesterilní imunita, kdy skrytá ohniska přežívají. (V obecné známosti je tento jev u borrelií a chlamídií.) Oslabením imunity dochází také k jevu, kdy se všude nepatrně vyskytující a tím neškodné zárodky, kvasinky a plísně přemnoží a změní v podmíněně patogenní. (Coli, proteus, streptokoky, stafylokoky, pseudomonas, candida, mykózy, borrelie, chlamídie a mnohé jiné.) Ty pak vyvolávají nejprve v trávicím a dýchacím ústrojí infekce, následně kdekoliv v oslabeném organizmu. Tento třetí regulační mechanizmus, oslabení imunity promořením nesterilní imunitu vyvolávajícími zárodky, se chystá zredukovat přemnožená těla, zejména došlo-li by třeba k výkyvu kosmického záření.
 

Čtvrtý predátor konzumního člověka.

Buď přímá neplodnost nebo psychická neschopnost k založení rodiny a k výchově dětí. Příčinou je nervové zatížení „lidiček“ honem za zbytečnostmi za duševního stavu, kdy duše nedostává energii z nevyčerpatelného ducha. Ten je nevyčerpatelný jen tehdy, když je napojen na Zdroj života, neboli čerpá pránu. (Nejen chlebem živ je člověk.) To davy duchaprázdných konzumentů nejsou. Západní civilizace tak v důsledku ztráty duchovnosti pozvolna vymírá.
 

Pátý predátor „lidu těla“.

Lavinovité rozmnožování jedinců psychicky vychýlených všemi směry v důsledku ztráty vnitřního duchovního korektoru. Patří tam vykořeněnci od bezdomovců po teroristy a fandy, od depresivních a vyhořelých psychiatrických pacientů po pološílené sekty náboženského, marketingového, esoterického a protiesoterického směru (Sisyfos). Jejich „medikace“ materialistickou medicínou je směšná. Jde o nemoci ducha, který hmotnými podněty není ovlivnitelný. Vnitřní rozvrácenost je vyléčitelná jen zázrakem zrození z Ducha, neboli nalezením kontaktu s duchovní dimenzí. Vlastně nalezením pravého smyslu života mimo sex a konzum.
 

Výše uvedené korektory početnosti bezduchého člověka tikají zatím tiše a nenápadně. Situace by se změnila v katastrofu tehdy, kdyby na zemi z kosmu udeřil nějaký typ oslabujícího záření. Od „švihnutí“ supernovy po výkyv slunečního záření. Tehdy by se skryté stalo zjevným a došlo by k masovému vymírání bez možnosti záchrany jakýmikoliv antibiotiky. Přežili by jen „čistí“ a ti, kteří mají přívod energie ze Zdroje života. (Prána, svatý Grál.)

I kdyby nedošlo v dohledné době k takovému zásahu, zásadní změna, sice pomalu, ale proběhne. Na zemi totiž existují náboženské směry, které se ještě z náboženských důvodů přidržují přirozených pravidel, omezující styk mezi lidmi. Nemají pohlavní a jinou tělesnou promiskuitu, mají omezenou cestovatelskou mánii, přísně udržují komunitu rodiny a kmene, mají osvědčené a přirozené stravovací návyky. Mezi nimi je např. i umírněný islám. Proto i bez zásahu záření či jiného nečekaného vlivu by bylo jisté, že za 50 let islámská populace nahradí umírající evropský ateistán. Každý si může odhadnout, jak by dopadlo střetnutí islámců s feministkami či homosexuály. Náboženství s reziduem přirozených, tj. Bohem chtěných hygienických omezení, nepochybně ovládne oblast, kde „vládne bezbřehá svoboda“. Ta je totiž je postavena na lži, že člověk je ve stvoření pánem a bohem. Není, a ti kteří si to myslí, se dočkají sklizně svého způsobu myšlení. Opakoval bych jim Masarykovo přirovnání bolševiků, poroučejících větru a dešti: „Jsou to Vaškové, práskající bičem na hnoji!“
 

MVDr. Josef Staněk