Jak jsem předeslal v pojednání o volbách v roce 1946, drtivá většina Čechů si po válce nepřála obnovení poměrů předválečného Československa. To se bez ohledu na všelijaké obhájce zhroutilo hospodářsky i svým mezinárodním zakotvením. Kocoviny z následků konce první republiky využila komunistická strana a zákeřnou propagandou nastínila národu lepší sociální a společenské uspořádání. Navíc ve státě, mocensky zajištěném vazbou na vojenského dominanta Evropy, SSSR.

Tento líbivý nástin světlých zítřků byl příčinou toho, že nejen KSČ sama získala v českých zemích 41% hlasů a vyhrála volby, ale i ostatní voleb se účastnící strany se musely hlásit k socializmu! Národně socialistická a sociálně demokratická. Jediná názvem nesocialistická strana lidová získala 21% hlasů.

Jaké však bylo překvapení občanů včetně většiny voličů KSČ, když místo racionálního a umírněného hledání československé cesty k sociálnímu státu byl „vítězným únorem“ u nás nastolen bolševizmus. Veškeré politické moci u nás se prostřednictvím působení v zákulisí chopila sovětská KGB. To ona dirigovala ruku našeho lumpenproletariátu a a zhecovaných naivních „mládežníků“. Proti vůli 85% národa.

Jenže po smrti Stalina v roce 1953 a „odhalení kultu osobnosti“ se příčetnější část komunistů samých a již vystřítlivělých „mládežníků“, také pod vlivem hospodářských potíží, začala vymaňovat nejen z revolučních iluzí, ale i z vlivu zákulisních sítí KGB. K tomu se stalo zřejmým, že jí dosazení aktivisté lumpenproletariátu a revoluční spodina se ve státních a hospodářských funkcích svými „výkony“ zdiskreditovala. (Dělničtí ředitelé a správci.) V pudu sebezáchovy začala KSČ do řídících funkcí ve státě jmenovat nejen „oddané“, ale i alespoň částečně kvalifikované.

Tímto pozvolným procesem byli postupně v létech 1957 až 1965 vyměněni ponořenou sítí KGB jmenovaní neschopní dělničtí „kádři“. V řídících funkcích všech úrovní nastupovali sice levicoví, ale již inteligentnější a humánnější osobnosti. Jejich množina nenápadně rostla s tím, že se koordinovali v tichém dorozumění. Tento kvalifikovanější levý střed začal v řízení státu zformováním „socialistické“ zákonnosti usměrňovat předchozí bolševické řádění padesátých let. Navenek se tento proces vyjevil v roce 1960 přijetím socialistické ústavy a změnou názvu státu. (Československá socialistická republika.)

V důsledku tohoto nenápadného procesu se dostavilo nejen celkové společenské uvolnění, ale objevily se i hospodářské úspěchy. Dnes je toto období označováno jako „zlatá šedesátá léta“ vlády Antonína II. Krásného (Novotného) ve funkci prezidenta a prvního tajemníka KSČ. //Podle dobového vtipového pojmenování byli komunističtí prezidenti nazývání: Klement I. Krvavý (Gottwald), Antonín I. Dělník (Zápotocký), Ludvík I. Dítě (Svoboda), Gustav I. Samozvanec (Husák)//.

V letech 1965 až 68 moc KGB a lumpenproletariátu v řídících orgánech státu a v kultuře tála jak „sníh na slunci“. Zákulisní síť KGB a její čeští poskoci to rychle vycítili a to proto začali mluvit o „plíživé kontrarevoluci“. Pochopili, že se vláda ve státě pozvolna vrací do rukou demokratické levice českého a slovenského národa. V takovém vývoji je skryto dokonce „nebezpečí“ realizace původního snu národů o demokratické a přitom sociální společnosti. Této vizi se s ohledem na SSSR začalo říkat „socializmus s lidskou tváří“.

K její realizaci bylo však třeba postupně obrodit nejen vedení KSČ, ale i obnovit důvěru a spolupráci nekomunistické levice. Jak ale tím „nevyděsit“ sovětské vedení a „siloviky“ v něm? Toto zadání bylo nadlidský úkol! „Snad“ jej mohl naplnit jen politický génius. Tím však rozhodně nebyl nově zvolený generální tajemník KSČ Alexander Dubček! Jeho neschopností se stalo, že se mu svěřená moc jak ve straně, ale i ve státě čím dál více vymykala z rukou.

Situaci ve státě a společnosti v roce 1968 nejlépe vyjadřoval v zákulisí jako vtip popisovaný obraz: KSČ již nemohla dále do čím dál strmějšího vrchu, (tj. v rozporu se společenskými zákony,) tlačit kolejový „vozík“ vládnutí. Tak se Dubčekovo vedení rozhodlo jej povolit. Jenže „vozík“ společenského pohybu se rozjel a nebylo skutečně v silách Dubčeka a KSČ jej zastavit. Jen za cenu nastolení režimu typu „severokorejské“ diktatury, což by ovšem přivodilo úplné zničení duchovního vlivu a renomé KSČ v národě. V případě pádu režimu by to ovšem znamenalo i ztrátu životů organizátorů takového státu! (Causescu, Karmal) V důsledku takto se vyvíjející situace se vedení KSČ a Dubček „rozhodli běžet“ v těch kolejích před vozíkem s nadějí, že to se to nějak ustálí. A přitom volat, že „všechno“ vedou a mají pod kontrolou! Nepochybně platilo, že tehdy „zatím“ a jen „do času“.

Jenže sovětští zákulisní mocenští hráči rozhodně nebyli a nejsou žádní mocenští břídilové. Řídili se hlavně hodnoceními agentů svých ponořených sítí! A ti jim signalizovali, že při ponechání demokratizujícího vývoje KGB věrní komunisti během několika let úplně ztratí kontrolu nad ČSR. Podobně, jak se stalo za Tita v Jugoslávii. Z hlediska uchování sovětům loajálního loutkového režimu byl společenský vývoj v roce 1968 nepochybnou „plíživou kontrarevolucí“ neboli „antiúnorem“.

Pamatuji se, jak jsem se v té době v roli naivy o situaci bavil se starým „kulakem“ v JZD. Já jako radikální „revizionista“ jsem mu líčil, jak se režim a družstva zdemokratizují a zhumanizují! On po chvíli povídá: „Vy jste blbci, já se divím, že tu ti Rusáci již nejsou!“ Tehdy jsem si myslel, že „tomu“ nerozumí. Až v srpnu jsem pochopil, že právě on „tomu“, neboli mocenským hrám, rozuměl lépe než já jako naivní mladík.

Naprosto úmyslně vadně je historiky a pamětníky vykládána role v roce 1968 „stále ještě prezidenta“ Antonína Novotného. Ten byl neznalci skutečných poměrů označován za hlavu tzv. konzervativců, ale on jí nebyl! „Koncentráčník“ Antonín Novotný byl posledním skutečně na socializmus jako službu pracujícím lidem věřící tajemník KSČ. Po něm již přišli jen ke kariéře prostřednictvím KSČ směřující prospěcháři nebo slavomani.

Padesátými roky vyučený Novotný byl opatrný proto, že znal meze tolerance sítí KGB. Na rozdíl od reformátorů! Kdyby byl přetrval ve funkcích, nedošlo by sice v roce 1968 k „obrodnému procesu“, ale také ne k vpádu sovětských vojsk a k nejhoršímu období našich dějin, tzv. normalizaci. ČSSR by pozvolna a lépe „kadárizovala“. A tento způsob přežití „rozvinuté výstavby komunizmu“ by svými následky bylo pro národ a kulturu mnohem méně zraňující, než vytrpět řádění spodiny a skutečných zrádců národa v období „normalizace. (Proto v Maďarsku Kadárovi ani dnes nikdo nenadává.)

Jenže Novotný prohrál svoje postavení a vliv v ÚV neodhadnutím „kvalit“ hlavně svého mariášového spoluhráče na Orlíku generála Šejny „Semínka“. Ten nejen že kradl jetelové semínko na vojenských statcích, a k zamaskování toho „organizoval vojenské puče“ s generálem Jankem, ale po „prolátnutí“ rejdů utekl do USA s citlivými informacemi. Tím způsobil pád vlivu a moci stále ještě prezidenta Novotného. A informacemi umožnil rozehrát CIA úspěšné zpravodajské hry proti KGB u nás.

I méně chápavým muselo být v té době zřejmé, jak moc by se Západu hodilo, aby sověti před západními kavárenskými komunisty demaskovali svoji „socialistickou demokracii“. Obsahem amerických zpravodajských her bylo to, že znervózňovaly různými dezinformacemi a provokacemi sítě KGB a STB v tom smyslu, že to tady oni, tj. Západ, řídí. Ač to nebyla pravda! Takže pravdu měl v průběhu „normalizace“ onen „revizionista“, jehož nápis odstraňovala STB z hrobu: „Antoníne, ty inteligente, promiň!“

Při líčení a zkreslování událostí roku 1968 „našimi“ historiky a pamětníky je také systematicky zatajována do současné reality se nehodící skutečnost, že USA a Západ intervenci v roce 1968 s mnutím rukou schvalovaly. Přiznává se sice, že sovětský velvyslanec navštívil několik dní před invazí tehdejšího amerického prezidenta Johnsona. Sdělil mu nejen den, ale i rozsah invaze do ČSR. Johnson nejenže nic nenamítal, ale světe div se, ač se 600 tisíc vojáků dávalo do pohybu, ani nedal vyhlásit pohotovost vojenských útvarů NATO v NSR! Západ pouze poslal do obsazované ČSR hodně reportérů a vojenských zpravodajců. A dal jim zadání: natočit pro západní tisk něco ve stylu „sovětská hrůzovláda“, před jakou vás chráníme. A posoudit kvalitu organizace vojenského nasazení. (Byla konstatována jako dobrá.)

Nutno ale v zájmu objektivity dodat, že tento americký schvalující postoj nebyl svou politickou kvalitou obdobou „Mnichova“. V zájmu Západu a USA přece rozhodně nebyl úspěch jakékoliv vylepšení socializmu a řádění normalizátorů přece jen nešlo „do hrdel“, pouze „do statků“. (Proto přežili rok 1989!) Navíc nebezpečí vzniku světové války kvůli českým politickým diletantům roku 1968 už vůbec nebylo na místě. Jakýkoliv prozíravý politik si naopak nutně musel vypočítat, že návrat diletantských „dělnicko-rolníků“ typu „Indra, Kolder, Bilak“ k řízení státu je „oním rázným vykročením vpřed“! Za situace, kdy reálný socializmus jako takový stojí na kraji propasti do nebytí! Tento důsledek Brežněvova přístupu k nutné postupné reformě „reálného socializmu“ se dostavil za Gorbačova. Nastalo českými komunisty již v roce 1968 vytušené všeobecné hroucení soustavy. Dnes již můžeme srovnávat! Výsledky provedení postupné reformy ponechalo otevřenou perspektivu Číně Teng Siao-phinga.

Ač to čeští politologové a historici zamlžují až bagatelizují, porozumění společenskému dění v roce 1968 má velký duchovní význam pro český národ! I pro odhad dalšího světového vývoje. Jak jsem již psal, česká kotlina je zvláštní geologický útvar v „srdci“ Evropy proto, že má specifické, pro duši člověka dráždící vyzařování geologického podloží. Je možné si toho všimnout při cestě po dálnici Praha-Brno. Ač Jihlava patří již do země moravské, vyzařování podloží se mění na moravské až od výjezdu Měřín! Je to taková zklidňující vibrace krajiny, která je zřejmě původcem smírnější povahy Moravanů. Ač mají prakticky stejně promíchaný genotyp.

Je obecně známo, že genotyp Čechů jako národa je smíchán z keltského, slovanského a franckého základu. To je příčinou toho, že se česká populace trvale povahově třídí. Liší se již po staletí přístupem k řešení aktuálních životních překážek. (Známá „slovanská“ nesvornost.) Z tohoto geneticky nejednotného původu je také pro Čechy typické nerespektování jakékoliv zevní autority, která není opřena o duchovní základ! Také stálá remcavost vždy a na všechno! Takže jsme si již mohli všimnout, že jestliže se v podvědomí Evropanů v důsledku vývoje civilizace vynoří nějaký duchovní problém, nejprve se jako takový provalí navenek v české kotlině.

Husitstvím začala evropská reformace, českým obrozenectvím nástup nacionalismu, úpadek přesvědčivosti strnulého katolictví vynořil v Čechách (nikoliv na Moravě nebo v Polsku), krize malých národních států v Evropě a vynesl na světlo „Mnichov“, krizi západního asociálního tržně liberálního státu naznačil „únor 48“, krizi jeho komunistického řešení vznikla uvnitř české komunistické strany v roce 1968, krizi tržně liberální ekonomiky a ateistické civilizace právě zažíváme ve formě kocoviny z pravdoláskařství a americké podpásové a penězuctívačské kultury. Zkráceně řečeno, každých 20 let něco v české kotlině „praskne“!!! Nebo provalené přežívající musí být udržováno podplacenými „politiky“ nebo dokonce silou zevně. Takže jsme jako Češi pro svou nestandardnost a „nevychovanost“ myšlení vlastně „zkušební zkumavkou“ evropských duchovních krizí.

Jenže z principu vyšší Spravedlnosti každá zátěž (dráždivé podloží) je kompenzována pomocí z duchovní dimenze. Přístup k ní v milovaných Čechách „instaloval“ Otec vlasti císař Karel IV. Protože stavy rozšířeného vědomí sám nejen prožil, ale navázal kontakt s podobně osvícenými, a „měl možnosti“, umístil je doma ve formě skrytých duchovních zářičů několika typů. Od královské koruny, po tvarové zářiče až po vyzařující obrazy a ostatky svatých. Ty „magicky“ působí na vnitřně disponované, ať na to věří či nikoliv. Jako pravoslavné ikony. Pomáhají otevřenému duchu člověka se více otevřít Pravdě. Vždy v konkrétních podmínkách a možných úrovních. Neboli v Praze a Čechách (na Moravě Hostýn, Velehrad a Staré město) jsou magická místa se silou působení jako světová svatá místa (Izrael).

Dávám čtenáři k úvaze, zda je skutečně náhodou, že zde prozřeli a rozvinuli se osobností typu Jan Hus, Descartes, Jan Kepler, Petr Veliký, řada geniálních hudebníků, dále Nikola Tesla, Albert Einstein, kteří pobývali delší dobu v Praze a Čechách? Já říkám, že to není žádná náhoda! To magická síla, usnadňující prohlédnutí omezenosti pouze rozumového vnímání, usnadnila nastolení stavu rozšířeného vědomí a zrození génia. Vždyť už Platón říkal, že genialita je jen mžikové nahlédnutí do světa idejí, do Bohem stvořeného!

Ti, kteří to mají vědět, tj. vnímaví, ví, kde tyto „zářiče“ jsou a jejich působení vnímají. A je jejich povinnost ke Karlovi střežit jejich tajemství před „nositeli vědeckého světového názoru“. Tj. těmi, jejichž podvědomí není řízeno kosmickým principem Krista. Nově také před propagátory tržní „podpásové kultury“ ze Západu nebo jejím islámským „protikladem“. „Zářiče“ skutečného Otce vlasti jsou onou kompenzací, které za zneklidňujícího působení podloží mohou poskytnout impulsy ke klíčovému pokroku duchovního poznání. Umožňují najít z krizí duchovní východisko.

Není také žádnou náhodou, že v Česku často pobývající Abdrushin označil zemi jako tu, odkud vzejde vize vyšší civilizace. Události kolem reformy socializmu v roce 1968 a současný plně projevený duchovní a brzy již i hospodářský a rasový rozklad liberálně tržní společnosti, který ač intenzivně potlačovaný a zakrývaný, je v Česku silně cítit jako všeobecný marazmus a nespokojenost. Hledá se východisko a Spasitel, který dá národu nový cíl. Ne vítězství americké „pravdy a lásky“ (k penězům), ale duchovní společnost s mezilidskými vztahy na vyšší úrovni.

(P.S. Autor popisované děje zná osobně „zblízka“, protože je přímý účastník procesů roku 1968. Organizoval svržení Jagošova „dělnicko-rolnického“ vedení na Vysoké škole veterinární v prosinci 1967 a nastolení reformy i na VŠV. Po intervenci v srpnu 68 se ihned stáhnul do společenského ústraní a v normalizaci se věnoval chovu včel. Poznámka: V roce 1967 na veterinární fakultě obrodným procesem svržený Přemysl Jagoš byl sověty v roce 1970 opětovně nainstalovaný jako krajský tajemník KSČ pro vysoké školy v Brně, poté se stal náměstkem ministra školství.)
 

Předchozí články:
Očišťování rodových a národních kořenů (18.8.2014)
Očišťování národních kořenů odstraněním deformací výkladu dějin (25.8.2014)
Příchod křesťanství k nám a kníže Václav (2.9.2014)
Úsilí císaře Karla IV. o udržení zbytku gnostického rozměru křesťanství (4.9.2014)
Husitství a reformace jsou projevem hroucení přesvědčivosti křesťanství (16.9.2014)
Třicetiletá válka a Bílá hora (30.9.2014)
První světovou válkou skončila definitivně éra křesťanské Evropy (29.10.2014)
Existenci vyšší Spravedlnosti dokazuje vznik i pád první republiky (16.11.2014)
Existenci vyšší Spravedlnosti potvrzuje zánik a znovuvzkříšení ČSR (23.11.2014)
Únor 48 aneb Desatero pro stát (20.12.2014)
 

MVDr. Josef Staněk