Ve Védách stojí, že dosáhnout lidské podoby je velmi vzácné a je určena k seberealizaci, k navázání ztraceného vztahu s Pánem. Ovšem kolik lidí usiluje o dosažení dokonalosti?

V Bhagavatgítě je verš:

Bg. 7.3
Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě stěží jeden zná v pravdě.

Lidé se liší svou úrovní a mezi mnoha tisíci se najde možná jeden, který se natolik zajímá o transcendentální realizaci, že se snaží poznat, co je vlastní já, co je tělo a co je Absolutní Pravda. Téměř všichni se věnují pouze uspokojování zvířecích tendencí — vyhledávají jídlo, spánek, obranu a sex — a sotva má kdo zájem o transcendentální poznání. https://vedabase.io/cs/library/bg/7/3/

Také zde na stránkách Gnosis přispívá několik lidí, kteří se staví do duchovní pozice a prezentují zde názory svých neovládnutých myslí. Kolik z nich se zajímá o základní duchovní realizaci – nejsem toto fyzické tělo, ale duchovní bytost? A kolik z nich této realizace skutečně dosáhlo? Jen zde promarňují svůj čas různými teoriemi a spekulacemi.

Další verš Bhagavatgíty uvádí:

Bg. 8.5
A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb. https://vedabase.io/cs/library/bg/8/5/

Co jsme celý život praktikovali? Hádky, spory, urážky, povýšenost, honbu za majetky? Můžeme takto dosáhnout po opuštění svého těla Božího království? Někdo může namítnout, že Bhagavatgíta propaguje tzv.východní filosofii a není pro nás, ale neříká Ježíš to samé jen jinými slovy?

Matouš 22,37-40 – Ježíš mu řekl: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. https://www.bible.com/cs/bible/15/MAT.22.37-40.B21

A úryvek modlitby Zdrávas Maria:

Svatá Maria Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodině naší smrti.

Bg. 16.1-3

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nepřítomnost strachu, očišťování se, rozvíjení duchovního poznání, dávání milodarů, sebeovládání, konání oběti, studium Véd, askeze, přímost, nenásilí, věrnost pravdě, nepodléhání hněvu, odříkání, klid, nechuť k vyhledávání chyb, soucit se všemi živými bytostmi, oproštěnost od chamtivosti, mírnost, zdrženlivost, stálé odhodlání, síla, schopnost odpouštět, neochvějnost, čistota a oproštěnost od zášti a od prahnutí po úctě — tyto transcendentální rysy patří k lidem s božskou povahou, synu Bharaty. https://vedabase.io/cs/library/bg/16/1-3/

Bg. 16.4

Ó synu Pṛthy! Pýcha, povýšenost, ješitnost, hněv, hrubost a nevědomost jsou rysy osob s démonskou povahou.

V tomto verši je popsána královská cesta do pekla. Přestože se démoni neřídí žádnými zásadami, rádi předvádějí, jak jsou zbožní a pokročilí v duchovní vědě. Jsou vždy arogantní a pyšní na své vzdělání či bohatství. Přejí si, aby je druzí uctívali, a vyžadují váženost, i když ji svým jednáním nevzbuzují. Rozčilují se kvůli hloupostem a nemluví vlídně, ale hrubě. Nevědí, co se má a co nemá dělat. Všechno dělají podle okamžité nálady, jak se jim zachce, a neuznávají žádnou autoritu. https://vedabase.io/cs/library/bg/16/4/

Bg. 16.8

Říkají, že tento svět je neskutečný, nemá žádný základ a nevládne mu žádný Bůh. Vznikl prý z pohlavní touhy a nemá jinou příčinu než tento chtíč.

Démoni usuzují, že svět je přelud. Podle nich neexistuje příčina a následek, vládce či nějaký účel — vše je neskutečné. Říkají, že tento vesmírný projev vzniká díky náhodným akcím a reakcím hmotných prvků. Nemyslí si, že by svět stvořil Bůh s určitým záměrem. Mají vlastní teorii, která učí, že svět vznikl sám od sebe a není důvod věřit, že za jeho vznikem stojí Bůh. Mezi hmotou a duší nevidí rozdíl a neuznávají existenci Nejvyšší Duše. Podle nich je vše pouze hmota a celý vesmír je shluk nevědomosti. Všechno je prý jen prázdnota, a pokud existuje nějaký projev, je to díky naší nevědomosti při vnímání. Jsou přesvědčeni, že veškerá rozmanitost je projevem nevědomosti, a uvádějí příklad snu, ve kterém si vytváříme mnoho věcí, jež ve skutečnosti neexistují, a když se potom probudíme, vidíme, že to byl pouhý sen. I když ale démoni říkají, že život je sen, jsou mistry v tom, jak si tohoto snu užívat. A tak se místo toho, aby nabyli poznání, stále více zaplétají do své říše snů. Tak jako považují dítě za výsledek pouhého pohlavního styku muže a ženy, usuzují, že i tento svět vzniká bez jakékoliv duše. Myslí si, že živé bytosti vznikly pouhou kombinací hmotných prvků a že existence duše nepřichází v úvahu. Tak jako podle nich mnoho živých bytostí přichází bez příčiny na svět z potu a z mrtvého těla, i celý živý svět prý vzešel z kombinací hmotných prvků vesmírného projevu. Vyvozují proto, že příčinou tohoto projevu je hmotná příroda a žádná jiná příčina neexistuje. Démoni nevěří slovům Kršny, který v Bhagavatgítě prohlašuje: “Celý hmotný svět je v chodu pod Mým vedením.” Jinými slovy, nenajdeme u nich dokonalé poznání o stvoření světa; každý z nich má nějakou vlastní teorii. https://vedabase.io/cs/library/bg/16/8/

Kdo z diskutujících na Gnosis má božské a kdo démonské vlastnosti? Můžeme si upřímně říci, které u nás převažují?

Každý vidí, jak čas rychle utíká, čím je člověk starší, tím utíká rychleji. Na co budeme schopni vzpomínat v čase umírání? Na to, co činíme celý život – na svoje blízké, rodinu, přátele, zaměstnání, majetek, a kam nás to dovede? Zase do dalšího těla a není vůbec jisté, že to bude lidské tělo. Nebo budeme vzpomínat na Boha, jeho zábavy, společníky atd.? Dostaneme milost Boha? Dávali jsme milost v průběhu svého života ostatním živým bytostem? Nebo jsme je nemilosrdně ničili jen pro svůj smyslový požitek? Promarňujeme a promarnili jsme svojí lidskou podobu, nebo jsme jí využili k seberealizaci? Ať si každý odpoví na tyto otázky sám. A promarněné lidské podoby vidíme kolem sebe na každém kroku. Ježíš říká: Hledejte Boží království a vše ostatní vám bude přidáno. A v Bhagavatgítě nalezneme verš podobného významu:

Bg. 8.28

Ten, kdo se vydá po cestě oddané služby, nepřichází o výsledky studia Ved, konání obětí, podstupování askeze, dávání milodarů, filozofického zaměření či práce konané s touhou po jejích plodech. Samotnou oddanou službou to vše získává a nakonec dospěje do nejvyššího věčného sídla. https://vedabase.io/cs/library/bg/8/28/

Nemáme celý život těžce pracovat a honit se za pomíjivými požitky, ale oddaně sloužit nejvyššímu Pánu, jedině tak nepromarníme svoji lidskou podobu!
 

Jaromír Kučera