mapa stránek || vyhledávání

Roboty a roboti. Přituhuje (4.)

Nepatříme do tohoto hmotného světa, který je pouhou konstrukcí, nejsme v něm, jsme mimo něj, jsme jenom diváci, to že věříme že patříme do tohoto obrazu je, že naše těla jsou v něm. (Erwin Schroedinger, držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1933)

* * *

Člověka je možné kontaktovat bezdrátově – dálkově – a nejen přes oči nebo uši. I přes zuby? Byly popsané případy, kdy člověk nepochopitelně slyšel hlasy, i hudbu – a způsobila to kovová zubní plomba. Tvořila jednoduchý krystalový radiopřijímač.

Horší případy popisují stěží kdy zveřejněné zprávy. Jde o záměrné, nepříjemné škodlivé napojení na člověka – zdálky, zločinně.

Osoby z kybernetiky Akademie věd dnes umějí udělat to, že vám na dálku skenují mozek a spatřují na monitoru to, co vidíte vy. Jde o to, kdo to dělá a proč. V USA tuto techniku zvládali již v roce 1974.

Zneužili to vlastně ještě k jedné věci, utvořili agenturu na stěhování regulovaných nájemníků! Tedy lidé, kteří se věnovali ovlivňování mozku počítačem (BCI; Brain Computer Interacting; Brain Computing) se začali věnovat, kromě činnosti pro farmaceutické firmy, i stěhování regulovaných nájemníků. Takže lidé odcházeli z domů, aniž věděli proč. Patrně byli podprahově ovlivněni. [1]

Kdysi, před desetiletími, jsem na lavičce mluvil s bezdomovcem. Starší muž mně vykládal, jak přišel o pražský byt. Opakovaně mu přicházely upomínky o zaplacení nájemného – tehdy za velmi ceněný státní byt, s nízkým nájmem. Ale on je ignoroval. Až ho nuceně vystěhovali. Zdůvodňoval svůj smutný příběh – že musel být zhypnotizovaný.

 

Původně nádherná budoucnost

Přejeme si krásný vývoj lidstva. Nezdařila se vize Julese Vernea a Jana Nerudy o dvacátém století – ráji na Zemi – kdy nejen pára, ale i elektřina odstraní těžkou lidskou práci. V 60. letech lidé opět jednou očekávali všestranně se rozvíjející budoucnost. V Československu na úrovni kultura – filmová, neuvěřitelně velké množství amatérských divadélek, mimořádné pěvecké hlasy i hudba málo podporovaných beatových skupin. A politické uvolňování.

Sloužit začala rychlejší letecká doprava, s dovolenou u moře. Prosazovaly se plastické hmoty, jež měly být levnější verzí dražších kovů. Rozvíjela se poslechová stereofonní technika věrného zvuku a přiblížila se barevná televize místo černobílé. Pokračovalo politické uvolnění a sbližování dvou politických bloků. Dařily se cesty do kosmu, až i k Měsíci.

Chruščov s Kennedym na fotografii ze setkání ve Vídni 3. června 1961.

Jenže také se ukázala nebezpečí, už na začátku. Nejprve sice naděje sympatického Gagarina, ale pak vražda amerického prezidenta Kennedyho roku 1963, za 11 měsíců dorovnaná politickým pádem sovětského představitele Chruščova, povahou optimistického pyknika. Oba světoví politici byli nahrazeni spíše jestřáby. V Asii válčení. Nádherná hudba Beatles, s jejich ukrutně nevázanými koncerty. Touha po světovém úspěchu se nezastavila před ničím, to snad si J. Lennon svůj předčasný odchod v prosinci 1980 sám nachystal?

Smrt šéfkonstruktéra Koroljova 1966, smrt kosmonautů Komarova 1967 a Gagarina 1968 se může jevit jako každoroční předehra k nutnému ukončení československého politického tání 1968, když k tomu nebylo nachystané vše potřebné? Zpátky do Sovětského svazu.
 

Techniky přibývá. Odlišnost automatu a robotu

Automatický stroj činí úkony, ke kterým byl navržený. Může se obejít bez elektronického řízení. Pohyby držáků, otáčení hřídelek, vše lze řídit mechanicky. Kovová sestava není určená ke změnám.

Robot je programovatelný. Dokonce v průmyslu jeho programování nevyžaduje zvláštní znalosti. Pracovník chytí konec ramena, a táhne je v prostoru potřebnými směry, které si program zapamatuje. Budoucí opakované pohyby robotů jsou tím určené; do příští změny.
 

Roboty

Počítač, jenž se dovede zapnout v předepsaném čase, připomíná tím starý plechový budík. Reguluje-li počítač nějakou fyzikální veličinu, a to v automatické pračce nebo ve startující kosmické raketě, naši civilizaci to nezničí. I chodícímu robotu, domácímu sluhovi, lze určit, co nesmí dělat – útočit na člověka, podpálit okolí, jednat se strýcem příhodou, atd. Programátor mu ledacos předurčí, ošetří – i když umělá inteligence dovede překvapit. Co není zakázáno, to je dovoleno? Výkonné výstupy – chapadla, pohyb – všechno se chystá s podmínkou bezpečí pro okolí. [2]

Nedomyšlenosti může odstraňovat postupný vývoj robotů. Asi jako když konstrukce osobních aut se posunula dál po polovině 20. století. Celé karosérii osobního auta není samozřejmé, není nejlepší, aby odolávala zmáčknutí při předozadním stlačení, při nárazu. Co by to značilo pro posádku vozu? Nýbrž slabost zadní a přední části auta, se zvýšenou odolností kabiny s cestujícími, zpomalí jejich náraz. Je rozdílné vrazit do zdi rázem, anebo mít ráz přitlumený sice rychlým, ale přece postupným stlačením čumáku auta.

Průmyslový robot využívaný v potravinářství při paletizaci výrobků.

Nebezpečí robotů? V průmyslu se vyskytly smrtelné nehody, kdy obsluha neuváženě vstoupila do blízkosti stroje – robotu, který právě začínal rychle otáčet svým kovovým ramenem. Jiným ohrožením člověka může být porucha elektroniky. Nověji má průmyslový robot čidla pro zastavení, dostal-li se člověk k němu příliš blízko. Uplatňují se i roboty, které spolupracují s člověkem vedle sebe (cobot). Výhodou stroje je opakovaná přesná rychlá činnost a velká síla. Kdežto člověk má na starosti úkoly s více přemýšlením; okamžitá rozhodnutí s náročnějšími postupy.
 

Vztah člověka a robota

Roboti, podobní lidem, jsou životní i v české mluvnici. Podařený film režiséra Spielberga A. I. – Umělá inteligence (2001) ukazuje příchod robota Davida jako náhradního dítěte do rodiny. Přece jen dobře nezapadá – a matka není spokojená. Dá jej pryč. Nesmlouvavost matky může vznikat nadřazeným postavením, jež snad zastávala ve svém minulém životě?

Další děj připomíná starověký Řím. Ne otroci, ale myslící roboti jsou obětovaní v aréně. David chce zpět do rodiny – pokročilý robot už umí snít, má touhu, sám uvažuje. Krutost zahrávání si s city, oproti lásce, se vine celým příběhem. [3]

Rozdíl mezi člověkem a robotem, podobným člověku, je zásadní. A mohl by být příčinou ke zmenšování rozdílu mezi duchovním a materialistickým přístupem? Ale to každý posoudí po svém. Robot budoucnosti se neliší od člověka? Život postavy, v podstatě stroje, nemá cenu lidského života. I kdyby materialista řekl, že robot s programem vestavěných citů a pudu sebezáchovy je stejný jako člověk, přece by chápal rozdíl?

A především, v naší mladé civilizaci tohle teprv začínáme posuzovat. Mimovědecké zdroje popisují tvory, kteří jsou vytvoření z hmoty – a dost. S inteligencí obdobnou lidské. Kteří hledají, čím se liší od pozemského člověka… Vesmír plní naše přání.
 

Nebezpečí různých vývojů

Dosavadní díly 1. – 3. byly víc jen popisem, kdežto tento 4. díl trochu konkrétněji.

Přáli bychom si dobrou budoucnost. Mnozí věří, že epidemie koronaviru pomine. Jiní tušíme, že stále budou přicházet údery jakoby náhodné, dokud nezměníme svůj nevyspělý přístup ke světu, k přírodě máme mnoho netečnosti. Ti mocní rozhodují? Všem nám může pomoci pochopení, kde žijeme. [4] Virtualita světa, svou technickou podstatou, dovoluje tvarovat příští osudy člověka. Posuzuje naše chování s odchodem ze Země. Na rozdíl od světa – mrtvé hmoty, kde se nabízí spíš jen víra, bez matematicky podložených názorů.

Jednou zhodnotíme, kde to žijeme a jaké je patřičné chování vůči okolí. Tehdy zřejmě naše civilizace dospěje. Pochopíme nutné povinnosti. Víc hospodařit než vládnout. Dokud jsme neprohlédli, pak koronavirové pohlavky a přírodní údery nás strkají dál.

Zkusím rozlišit různé horší budoucnosti. Stupňovaná, stále zásadnější ohrožení lidského vývoje – ovšem jen zde, v tomto subjektivním přemítání, v tomto (4.) a příštím (5.) díle. S inspirací z poselství (channelingu).

Ukončení vývoje lidského ducha může být buďto zlé, horší nebo nejhorší – úplné. Vyvarujme se všech!
 

Zlé ukončení vývoje lidských duchů

„Zlým“ ukončením spekuluji o nebezpečné možnosti, málem k vyhynutí lidstva na Zemi.

Sledujeme zánik mnoha hmyzu, úbytek ryb – nebezpečí zkázy neporušené přírody. Poškozujeme Zemi již dlouho, a posledních padesát let to sledujeme zcela jednoznačně. Někteří máme rádi obchodní galerie – tolik lákavých výrobků, lákavě nachystaných k nalákání – oproti pobytu v přírodě, lépe než v parku. Zrychleně pořizujeme nové oblečení, elektroniku, časopisy a kdekteré průmyslové zboží, s opakovanou spotřebou surovin a energie. Koneckonců ke zrychlení nám pomáhají kazítka, ekonomická povzbudítka nešťastná.

V padesátých letech 20. století společnost tolerovala a noviny vítaly, že komíny kouří; rostla průmyslová výroba. Olejomalby továren tvořili malíři, spokojení se svými zakázkami. Obrazy pak visely jak v amerických, tak v socialistických pracovnách pánů a soudruhů ředitelů největších průmyslových podniků.

Asi od roku 1970 už bylo v Evropě srozumitelné, že jednoduché přístupy k užívání Zeměkoule nás vedou do zkázy. Kdysi se nočníky vylévaly z okna na ulici – na ochranu si Francouzi zavedli široké klobouky a důvodně používali vysoké podpatky. Pak se budovala městská kanalizace. Navazovala potřeba vyčištění odpadní vody. Pro vesnice dokonce postačuje přírodní kořenová čistička – ovšem chemikálie a léky se neodstraňují ani tím nejpromyšlenějším čištěním. A vlhčené plastové ubrousky zanesou každou čistírnu; nepatří do záchoda. Nejsou jako toaletní papírky, které se ve vodě rychle rozpouštějí. V oceánech již po léta plavou mnohakilometrové ostrovy plastových lahví – neřešené poselství nejspíš i z České republiky. Mikroskopické šupiny plastů poškozují zdraví ryb a nakonec i lidí. Lze ostrovům zabránit?

Odpadky znečišťené pobřeží v jihovýchodní Asii.

Poslanci sněmoven mívají úkol – usilovat proti kolegům z jiné politické strany, tedy budovat demokracii. Také domluvy s přítulnými lobbisty. Nezbývá jim čas k vytvoření zákona, jak zálohovat plastové lahve s nápojem. Dnes bezdomovec nahlíží do nádob se sklem, zda ve sběru není i zálohovaná láhev. Nově hledat i zálohované plasty – vždyť bychom pomohli bezdomovcům…

Někteří lidé chápou, že takovým zálohováním by se hospodaření s obaly zdražilo a proto usoudí, že to nemáme zavádět. Nechť je velryba spolkne, namísto plovoucích lahví!

Možná si o své civilizaci moc myslíme – průmyslem a zemědělstvím oteplujeme Zemi. Jenže dočítám se, že sopečná činnost dodávala ovzduší odedávna mnohem víc plynů, než naše uvolňování uhlíku, když spalujeme předvěké suroviny.

Léky prospívají i škodí – kde končí? Následně říční pitná voda snižuje plodnost mužských těl? Spalovny vypouští do vzduchu hliník z hořící plastové fólie, obal potravinových tyčinek – a nepíše se o tom, neprotestuje. Obalová fólie se na vnitřní straně pěkně leskne. Snad to ani není nutné.

Dlouho jsem uvažoval, zda lesk fólie je daný pokovením levným hliníkem anebo ho určuje nějaké vyleštění. Konečně jsem udělal pokus – fólii napíchl na vidličku a spálil ji plynovým plamenem. Vzniklý černý škvarek se leskl nejmenšími neshořenými zrníčky. Tedy hliník.

Nápravu hledat ve spalovně? Ne, nýbrž u výrobce potravin s dodavatelem obalů. Jak zítra uzákoní sněmovna. A pozítřku – bychom se mohli polepšit sami od sebe, svým vlastním úsudkem. Po zjištění, kde to žijeme a co bude příště.

Kdysi jeden důležitý otec příliš neobdivoval svého syna, naopak. Ten později za války padl do zajetí. Tehdy se otec vyslovil opačně, chápal jeho morální sílu. Kdežto původně snad žárlil na synovy dobré vlastnosti?

Zajatec umíral v koncentračním táboře, naštvaný na život. Zle přitom posuzoval nespravedlivý svět. Jaký byl následek? Jeho příští život proběhne, souladný s jeho minulým hodnocením opouštěného světa. V novém životě brzy získá výbavu nevhodnými vlastnostmi, takže u lidí nebude moc oblíbený. Bude posuzovaný spíš nehezky – tak jak smýšlel o světě, když ho opouštěl. Nevysoké vzdělání. Následnost lidských životů byla kupodivu od „více solidní“ do „méně solidní“. Avšak duchu to poslouží k osvojení dalších poznatků o světě, získané na vlastní kůži.

Jíme mořské ryby; mohou obsahovat i škodliviny. Někdy týráme zvířata bezohledným chovem. Co kdyby věda víc dbala o nachystání výroby masa, svaloviny, v továrně [5]? Jíme výživné potraviny s prodlouženou životností, ale přidané látky pak neprodlužují zdravý život. Dětem, kromě všeho čerstvého, dáme i konzervičky naplněné nejzdravější zeleninou. Jenže konzervační látky se v těle usazují, a následky? Příroda nás přitlumí? Když nějaké potřebné zpomalení nezvládáme sami.

Míval jsem zato, že trvanlivé mléko – se zaručenou životností mnoha měsíců – dlouhou dobu vydrží pro své chemické přísady. Ale kdysi, na prodejní výstavce zdravé výživy, mi vysvětlil mlékař z výroby: když před lety zněl pokyn z EU, kolik málo bakterií smí dodané mléko obsahovat, pak Češi v mléčném průmyslu věděli, že to naše zemědělství nedokáže. Co s tím? Zmýlili se, české dodávky mléka vyhověly nejtvrdším požadavkům na čistotu, a zbytek ošetří vteřinová pasterizace na 140° C. Dobrou chuť.

Jak posoudit, zda neřešené chyby našeho vývoje se přiblíží až nějakému zničení civilizace nebo omezení lidstva na Zemi? Zhoršuje se lidská plodnost. Zatím zjišťujeme opakované vlny virózy, v červnu neuvěřitelné ničivé tornádo na Slovácku, jakého v Česku není pamětníka. Nepředstavím si, co dalšího tvrdého připraví rozumné milující Bytosti v náš prospěch, abychom se napravili. Ke zlepšení nepomůžou nové televizní systémy DAB, tisíce družic kolem Země, automobilové akumulátory bez zajištěného pokračování po jejich opotřebení. Snad alespoň něco trochu vystihuji při mém neskromném psaní.

Mohl by být ještě čas budovat kosmickou ochranu proti pádu velkého meteoritu na Zem – namísto rozmíšek s jinými pozemšťany. Uvažovat nutnost ochrany pro případ malé doby ledové. Přestat týrat zvířata v klecích badatelů a byznysu. Jak moc důkladně, spíš opatrně postupovat ve veškerém průmyslovém vývoji?

Čtenáři různého zaměření, profese, asi znají další poškozování světa, které zde nenacházejí.

– pokračování –
 

Odkazy:

[1] Ovládání mysli v ČR – Ing. F. Korecký, vojenský chemik

[2] Kdy se smaže rozdíl mezi lidmi a roboty? – 19.12.2008

Do roku 2050 zbývá něco málo přes čtyřicet let. Právě v té době se alespoň podle vývojářů ze společnosti Intel technologie natolik zdokonalí, že rozdíl mezi člověkem a robotem téměř vymizí.

[3.a] A. I. Umělá inteligence – CSFD stručně. Režisér filmu Steven Spielberg, USA 2001. Dle povídky Briana Aldisse

[3.b] A. I. Umělá inteligence – ČTV, děj filmu popisuje podrobněji

Úryvek:

„Davide, často jsem lidským bytostem trochu záviděl to, čemu říkali duše. Lidé ztvárnili snad milionkrát význam života v umění, v poezii či v matematickým vzorcích. Jisté že, že lidské bytosti jsou klíčem k podstatě existence, jenže tady už neexistují. —. Když tvou matku přivedeme zpátky, bude to jen na jediný den. A pak už ji nikdy nebudeš moci vidět.“
„Možná, možná bude vyjímečná. Možná tady zůstane.“
„Tušil jsem, že to asi nepochopíš. Byl jsi stvořen tak mladý.“
„Možná že jeden den bude jako ten den uvnitř helikoptéry. Možná bude trvat věčnost.“
„Davide, ty jsi dochovanou pamětí lidské rasy. Jsi trvalý důkaz jejich geniality A my si přejeme jen tvé štěstí. Davide, měl jsi ho tak málo.“

[4] Perspektivní zrakový prostor – B. Tichánek

[5] V Izraeli otevírají první továrnu na maso na světě

— buňky bývají pěstovány v bioreaktorech, kde dostávají v podstatě stejné živiny jako celá zvířata. —. Future Meat Technologies teď prověří životaschopnost celého procesu v doposud největším měřítku. V izraelském městě Rechovot staví průmyslový provoz na výrobu masa. Továrna by měla vyrábět cca půl tuny pěstovaného kuřecího, vepřového a jehněčího denně. To odpovídá asi 5 tisícům burgerů a zpracování asi 250 živých kuřat.

 

Bohumír Tichánek

Poslední články autora:


Hodnocení článku
Tisk Tisk

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference