K čemu tu jsme
Žijeme na planetě Zemi; budeme osidlovat Mars? Když neoživíme ani Saharu, pak by bylo podivné chystat něco mnohem obtížnějšího.
Má náš život smysl? Dokud jsme mladí, naplnění povinnostmi, pak chápeme, že ano. Vydělat peníze na své prospěšné zájmy, na pěknou dovolenou, podpořit své dorůstající potomky, na ušlechtilé nesobecké cíle. Klábosit, a užívat služeb hostinského.
Ale po dožití vysokého věku člověk už na svůj odchod čeká. Může být i rozmrzelý, že s oslabeným tělem zde ještě pobývá, ve svém věku přes 90 let. Někdy člověk tuší, že už má všechno možné za sebou.
Vysloužilec si říká – k čemu to celé bylo? Jaký smysl mělo honit se za tím a za oním, když nakonec se vše uzavírá? Namáhavě vytlačil balvan do kopce, a pak sledoval zase jeho pád dolů – baví ho to? Dokonce znovu a znovu, až si toho všimnou dějiny…
V moderní době tímhle projdeme jakoby bezvýznamně. Stěží se dnes lidem nabízí, aby očekávali pozdější pobyt na onom světě, nadsvětě. Nebo úmor v podsvětě.
Vznik sluneční soustavy
Vědci se rozumně snaží zjistit o našem světě, co je jen možné. Trochu věda zamířila k technice, sblížila se s ekonomií – však promyšlenější výroba podpoří lepší využití surovin. Toto se však astronomie netýká.
Způsob vzniku sluneční soustavy není známý. Aby oběžnice kroužily kolem Slunce, na přesně vymezených drahách, to není jen tak. Určité vzdálenosti od Slunce nutně přísluší rychlost a hmotnost. Pokud by je trasoval Stvořitel, zřejmě by mu bylo snadné ke třem veličinám předurčit i tvar dráhy. Ovšem věda má jiné postupy, než kterých dbá teologie.
Kdysi, po celý středověk, křesťanská správa nepotřebovala nic dalšího; dokonce zakazovala hledat novoty, které by neobsahovala bible. V novověku zase naopak. Opomíjíme ta vysvětlení, které by sama věda nepředložila. Co by lidé samotní neobjevili. Vědecké práce stěží kdy sledují možnost umělého, záměrného vytvoření Vesmíru.
Věda ke vzniku planet
Na začátek připomenutí. Slunce by se vysvítilo příliš rychle, kdyby mělo zářit jen proto, že je žhavé. Stále další teplo mají uvolňovat jaderné reakce. Další, vždy skrytější poznatky zjišťujeme až postupně.
První hlubší posuzování sluneční soustavy je známé od Descarta, a to ještě před Newtonovým řešením gravitace. Uvažoval víry částic. Na tuto myšlenku později navazoval Weizsäcker a pak Haar.
V 18. století Kant zdůraznil, že planety a měsíce obíhají ve stejném smyslu a že roviny drah jsou skoro totožné. Usoudil, že tato tělesa mají společný původ. Uvažoval Swedenborgovu koncepci prapůvodní mlhoviny.
Přírodovědec Laplace měl za to, že původně zde byla žhavá koule, jejíž průměr zasahoval i dráhy nejvzdálenějších planet. Pozdější promýšlení takovou hypotézu nemohlo přijmout, výhrad bylo dost a dost.
Geniální Maxwell přidával podrobnosti k původní myšlence – zda vzniknou drobné planety, jak by měly být roztočeny, prostě pokračující poznání odmítalo starší jednodušší přístupy.
Fesenkov a Birkeland posuzovali možnost vzniku planet ze slunečních erupcí. Alfvén sledoval souvislosti vlivu elektromagnetických sil.
Moulton zavedl představu cizího tělesa, jež míjelo Slunce. Svou přitažlivostí na něm vyvolalo slapové vlny. Sluneční hmota pak byla vržena do okolí a začala obíhat kolem. Tak vznikaly planety. Proč však rotovaly? Podobně ve svých pracích uvažovali Chamberlin, Jeffreys.
Jeans uvažoval sousední hvězdu – v náročných výpočtech respektoval poměry při jejím přibližování a vzdalování. Pruh plynové hmoty se ochlazoval, zkapalňoval, až se rozdělil na samostatné planety.
Jeffreys vřadil přímo srážku Slunce a hvězdy. Tahle možnost bývá nejvíc odmítaná, nepravděpodobná.
Práce Russellova a Lyttletonova zavedly pro počátek naší soustavy dvojhvězdu. Z té menší měly vzniknout planety. Náročné vědecké práce zde zmiňuji samozřejmě jen několika slovy.
Dále přístupy podle Fesenkova a Šmidta, tak jak 20. století přineslo hlubší poznání o charakteru Slunce. Rychlost rotace má souviset se stářím hvězdy.
Radzijevskij zahrnul do výpočtů i tlak záření.
Dnes převažuje názor o vzniku soustavy z mlhoviny; i v ní však zůstávají nejasnosti, například ohledně otáčení planet a Slunce.
A další otázky – prstence hmoty kolem Saturnu se shodují se stářím celé sluneční soustavy, nebo trvají jen desítky milionů let? Jaká je příčina objevení se vody na Zemi? Když její původní žhavá minulost výskyt vody nedovolovala.
Nejkratší zde zařazené zmínky jsou až opovážlivým vstupem do oblasti náročných výpočtů. Z mnoha hypotéz jsem zmínil jen malou část. Jejich velký počet naznačuje další volnost v upřesňování tohoto oboru astronomie.
[1][2][3]
Pravděpodobnost v číslech
Záměrné vytvoření Vesmíru? O co se v tomto přístupu opřít?
Vyskytují se záležitosti, nad kterými mávneme rukou, pousmějeme se. Nauka o číslech – numerologie? To by musely být za světem bytosti, jež by nám chystaly dějiny podřízené číslům?
Jenže, když o takové nauce nic nevíme, pak ji nemůžeme vyhodnocovat. Svá pravidla zajisté má. Jsou podložené skutečností, zkušenostmi?
Zkusím aspoň stručně. Sudá čísla se vysvětlují spíš souvislostmi nepříjemnými až škodlivými. Lichá čísla a zvlášť pak 1, 7 a 9 naznačují záležitosti prospěšnější, ušlechtilejší. Ale jiná civilizace, čínská, zase po svém. Případně podle Pythagora – čísla lichá mají značit mužský element, tvořivost. Čísla sudá – ženský, pasivitu. Ovšem zmíněné vlastnosti patří jak mužům, tak ženám, i když v různé míře. A sledujeme-li současnost…
Revoluce hodnocené numerologií
Kultovní datum zásadní revoluce 20. století – 7. 11. 1917 – obsahuje právě jen ony zmíněné liché číslice. Bolševici dostali příležitost dostat se k moci s malým násilím – jak dokládá Pasternak v knize „Doktor Živago“. Ještě celý týden mnozí Petrohraďané nevěděli, že nějaký převrat se vůbec uskutečnil, že nastává změna.
Prospěšný pokrok? Násilí přibývalo a zlo rostlo. Ve shodě s francouzskou revolucí – ta začala roku 1789 s trochou násilí, jenže další postup přinášel stále víc vraždění. Včetně sestrojení gilotiny. Tvrdá domácí politika pak přešla v napoleonské války.
Rok 1989 ukončil revoluce, aspoň ve střední Evropě. Jejich hodnota souvisí s číslem 200, jako rozdílem velikostí 1789 – 1989. Revoluční násilí jakoby popisovala číslice rozdílové dvoustovky – sudá dvojka, hodnocená jako nepříjemná.
Československý termín 17. 11. 1989 opět svými číslicemi (převahou 1, 7, 9) navazuje na začátek před 72 lety. I s polární září, jež byla v Československu toho dne mimořádně dobře viditelná. [4]
Konce feudalismu
Další příklad „číslicových náhod“ nacházím v končícím evropském feudalismu 20. století.
Z deseti králů, kteří ztratili trůn ve 20. století, jich bylo devět, jejichž jméno končilo pořadovou číslovku „druhý“. Abecední pořadí států:
1946 Bulharsko – Simeon II. ▼ 1946 Itálie – Umberto II. ▼ 1941 Jugoslávie – Petr II. ▼ 1918 Německo – Vilém II. ▼ 1910 Portugalsko – Manuel II. ▼ 1940 Rumunsko – Karel II. ▼ 1917 Rusko – Mikuláš II. ▼ 1924 Řecko – Jiří II. ▼ Znovu 1967 Řecko – Konstantin II.
Poměr je 9:10. Vymyká se jediný, císař Karel I. z Rakouska-Uherska, končící roku 1918.
Navážu porovnáním s nesvrženými vládci 20. století. Bylo to 24 feudálů. A pořadí II. měli jen tři. Poměr je 1:8.
Uvažuji, že tyto poměry 9:10 nebo 1:8 ukazují podivnou spojitost při ukončování feudalismu v Evropě. Pro království zmíněných zemi vládcovo pořadí (II.) označilo zápornou souvislost, tak jak dvojku numerologie chápe. [5]
Taky informaticky
Popsal jsem dvě číselná posouzení: v revolucích a v konci feudalismu. Numerologie tak nabízí – zdůrazňuje promyšlené dějiny. Čísla chystaná předem – jenže kým?
Základ našeho světa by mohl být nejen ve hmotě, nýbrž podstatou by mohla být informatika. A to podle připomínky Ernsta Macha – máme smyslové zážitky, ale co je za nimi, nevíme. Dnes dobře známe počítačovou virtuální realitu; tu tradiční náboženství neznala. Skrytou informatiku by však světu nutně zajišťovaly bytosti, které nevnímáme.
Naši existenci podmiňuje Slunce, kromě jiného. To by pak mohlo být sídlem velmi vyspělých bytostí. Nejspíš v jiných geometrických rozměrech fyzikálních strunových teorií. Nebo ve vyšších kmitočtech de Broglieových vln? Ony mohly stvořit planety sluneční soustavy? Dočítám se, že duchové Helios a Vesta měli svými silnými myšlenkami vytvořit všechny oběžnice a tak vznikla i naše Gaia. Délku dne a roku stanovili planetám jejich příslušnými rychlostmi. Zvolenými tvary oběžných drah zajistili dlouhodobý klid této naší soustavy. Ovšem možná narušení ustáleného pohybu, to svými poznatky astronomie neustále odhaluje.
Kolik pošetilosti
Někdy se materialismus diví, pousmívá se, že duchovní směry si přebírají slova – termíny z vědy. Vždyť bez ní by je ani neznaly a nepoužívaly. Závisí nevědecké poznání na vědě? Ano, nové lidské poznání bývá potřebné i duchovním postupům, na rozdíl od strnulejšího náboženství. Užívá například pojmy: energie, DNA, databanka.
Pokud jsou neviděné bytosti skutečností, pak jistě dodržují zákony. A lidem by stěží něco jen tak darovaly. Mohly by postrkovat lidské poznání jen nějakými náznaky. Co už lidé objevili, v tom směru pak by mohly něco přidávat. Ale pokud lidstvo nemá o určité záležitosti ani potuchy, pak zřejmě na radu nemá nárok.
Závěr
Váhám nad vznikem sluneční soustavy. Víc mám důvěřovat nepromyšleným náhodám, z jejichž nepřeberného množství vybíráme? Anebo Heliovi a Vestě, jako tvůrcům sluneční soustavy v naší čtyřrozměrné virtuální realitě, podložené pěti lidskými smysly.
Odkazy:
[1] Sluneční soustava od zrodu po zánik – prirodovedci.cz
[2] Teorie vzniku sluneční soustavy – astronomia.zcu.cz
[3] Vznik a vývoj sluneční soustavy – wikipedia.cz
[4] Polární záře 1989 – ceskatelevize.cz
[5] Numerologie zrušených monarchií – gnosis.cz
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
