mapa stránek || vyhledávání

Spojené státy americké následuje stále víc států (2.). Dobré a nedobré

Výsledky

Spojené státy mají ledajaké úspěchy – v osvojování blízkého kosmu, ve sportu, částečně v prestiži, kterou mají. Ve vědě, ve vynálezech nebo konstrukcích: tranzistor, osobní počítač, raketoplán, nylon, sériová výroba, asynchronní motor a vícefázový střídavý proud Nikoly Tesly.

Ve vychytralém finančnictví – stěží posoudím, kdyby všichni držitelé dolarů ověřovali, jaký je majetek USA – zboží, továrny a pole? Mohovití lidé by oceňovali americký movitý a nemovitý majetek. Co by o krytí dolarů asi tak zjistili zámožní lidé, banky a vlády států? Předpokládám, že důvěryhodnost dolarů určuje jen názorová setrvačnost, nepříliš podložený zvyk. Odhaduji, že je dolarů vydaných příliš mnoho. Jejich držitelé částečně zajišťují americké bohatství. Dodají do USA suroviny nebo výrobky a dostanou třeba jen – peníze z papíru nebo dokonce z informací, které podkládá elektřina. Peníze považuji za závazky, obecněji: informace.

Dolar, pocházející z velmoci, by měl být důvěryhodnější než anonymní bitcoin, navázaný jen na počítače s jejich sítí a na poptávku. A především na síť elektrickou.

Útočné války mohou dávat prospěšné výsledky? Po napadení Libye snad byl cíl splněn – nepomoci úspěšné severoafrické zemi, nýbrž přeskočit povstalce a opovážlivý Kaddáfiho režim ukončit. Rozložit stát. Neúspěšná dlouholetá vojenská angažovanost v Afghánistánu obsáhla i kus úspěchu. Podařilo se do země dodat velké množství kvalitních zbraní – též špičkové vrtulníky, které mohlo Česko spíš závidět. Obdobnou možností však bylo: tyto zbraně házet do nejhlubší tichomořské mariánské prohlubně. Hlavní smysl jejich výroby – finanční zisk, se dařil i zdařil. Ke škodě nejen Ameriky a Afghánistánu. Nebo je toto jen ironie, a skutečnost je jiná?

Důkladné poznání

Naopak úspěšnost USA může souviset s uznáváním skrytých zákonů. Co slíbily sovětskému Chruščovovi, dodržují – jejich nepříjemně socialistický soused Kuba už nikdy nebyl vojensky napaden.

Prezident Reagan také respektoval astrologii. Hvězdopravkyně Joan Quigley (†2014), z obsahu knihy: „Co řekly hvězdy (Astrologie v Bílém domě)“:

„Během debaty s význačným astronomem Edmundem Halleyem, který byl proti astrologii, řekl Newton: ‚Rozdíl mezi vámi a mnou, pane Halley, je v tom, že já jsem to studoval a vy ne.’“ s.10

Něco mého posouzení:

~ K čemu potřebuje svět psychické působení určené vesmírnými tělesy? Proměnlivý vliv udržuje lidský vývoj, neustále popichuje ke změnám. Kdo snad prožije dlouhá léta beze změn, odolává vlivům okolí a nemění ho nic, a k tomu sám nic neovlivňuje, tomu stěží vyhledat, jaký má pro něho zdejší pobyt vlastně smysl.

~ Proč bylo astrologii dovoleno, aby prohlédla proměnlivý vliv vesmírných těles na živé tvory? Zřejmě – abychom měli pomůcku. Co očekávat, jak a kdy jednat. Ovšem pozemská astrologie dosud neuvažuje vlivy minulých životů.

~ Proč by měla být astrologie nesmyslem? Protože po celá staletí věda nezná fyzikální podstatu jejího působení. Působení na dálku a dokonce na psychiku, na myšlení člověka?

~ Pokud astrologie platí, pak materialismus je jen přechodnou neznalostí. A svět je božsky promyšleným organismem. Virtuální realita.

Ve své knize z roku 1990 paní Joan Quigley také uvedla, že před summitem Reagana  s Michailem Gorbačovem, v Ženevě v roce 1985, doporučila prezidentovi USA vlídnější přístup s vědomím, že:

„Gorbačovova planeta je ve velké harmonii s Ronaldovou.”

K americké domácí politice. Nebyly to jen nedávné problémy D. Trumpa, když prezidenta vyřazovali ze sociálních sítí jejich majitelé.

„Nátlakové skupiny se spojily se sdělovacími prostředky, aby prezidentovi odepřely slyšení, což je pro Pluta typické. Před hlasováním 3.2.1988 o pomoci contras nedala žádná velká televizní síť prezidentovi šanci požádat Američany o pomoc. Odmítly dát vysílací čas prezidentovi Spojených států, který byl zvolen lidem. Zdůvodnily to tím, že jeho projev byl stranický a politický. Byl bezmocný a musel to vzdát.” s.130

Co to je za dnešní společnost, ve kterých vládce nemá možnost mluvit? Leda do zdi? Složky státního zřízení hlídají, aby prezident nevolil nesmyslné škodlivé postupy. A pokud by tak činil, bývají nachystané způsoby k jeho vytlačování z funkce.

„Moji spoluobčané, s potěšením vám dnes sděluji, že jsem podepsal legislativu, která navždy postaví Rusko mimo zákon. Začneme bombardovat za pět minut.“ žertoval Reagan, když to ještě nebylo vysílání

Je podivné, když politikovi ztěžují veřejné psaní, sdělování jeho názorů. Podobně ministr financí V. Klaus si v 90. letech postěžoval, že pro brněnský veletrh si připravil delší projev, ale žádné noviny jej pak celý neotiskly.

Mohlo by být vhodné zvážit vydávání státních novin. Bez reklam, s prostorem pro názory prezidenta, vlády a parlamentu. Stěží s trochou redakčních vyjádření. Jak elektronicky, tak na papíře.

Kdo je válkychtivější?

Nad sovětskou vojenskou základnou na Sachalinu se podle knihy Michaela Bruna „Drama nad Sachalinem“ uskutečnila špionáž? Ne, něco horšího. Byl to útok dvou stíhacích letek – jen předstíraný, protože bez střelby. Dne 4. 4. 1983 – nejopovážlivější prověření organizace sovětské obrany, kdy informace měl sbírat i raketoplán. Válka z toho, k našemu štěstí, nebyla. Další taková akce byla 31. 8. 1983, ale to už byli američtí stíhači sestřelováni. Při nebezpečné akci, jež riskovala jadernou válku, zřejmě zbraně v letadlech neměli.

Zlehka uvažuji, zda byl následkem výbuch raketoplánu dne 28.1.1986 ve výšce 14 km, 73 sekund po startu. Osudovou odvetou za součinnost Challengeru s velmi nebezpečnými vojenskými akcemi Spojených států, výše naznačenými? V desátém letu Challengeru a pětadvacátém letu raketoplánů.

Zániku letounu zřejmě přispěl silný poryv větru, který s ním ve výšce zacloumal – nic není náhoda. Ani to, že tři astronauti prý byli svými nočními sny varovaní před účastí v tomto chystaném startu. Georgy Bruce Jarvis, Judith Resniková, Francis Richard Scobee – neposlechli.

Kvality

Američané bývají čestní, dodržují zákony. Vesměs jsou mírumilovní, ale propaganda dělá svou neprospěšnou práci. Cítí ohrožení od velkých nepřátel. A záliba ve střelných zbraních lidem neprospívá, může svádět až k bojechtivému uvažování.

„Američané jsou jediný národ na světě, který věří své vlastní propagandě.“ Deborah Eisenbergová

Jakmile jde o získání moci, o vítězství ve volbách, dočítáme se o málo spravedlivých postupech. Zřejmě i soudy se na nich nechtěně podílejí. Chápou důležitost hladkého chodu federace, takže podané stížnosti proti výsledkům odkládají, aniž by je řešily. Viz prezidentské volby 2000, 2020 – Al Gore, Trump.

Avšak běžné případy efektivní soudy řeší skoro na počkání – jak ocenila česká právnička cestovatelka Milena Holcová:

„— setkala jsem se s tak neformální a pružnou justicí, že mne to nadobro zmátlo. s.62-70 ~ A že o výši trestu se musí s obviněnými dohodnout? No samozřejmě, mají přece právo zaujmout stanovisko a je to rozhodně kratší, než kdyby se pak odvolávali administrativní cestou. Nezbývá než souhlasit.“ s.70

Ví se o americkém objektivně dobrém přístupu – o aktivistech. Soustřeďují se na to, co je tady a teď ~ Obvyklý americký optimismus a přátelskost ~ Znalejší by posoudili americkou zásadu: veď anebo následuj ~ Chtějí být v pohodě a k tomu jen málo slyšet o nepříjemných záležitostech.

K podnikání. Velká část amerických podnikatelů se domnívá, že Ježíš Kristus jim pomáhá v jejich činnosti. Jenže – smyslem podnikání bývá peněžní zisk…

Podobně těžko obhajitelným přesvědčením celého křesťanství je vysvětlení, že apoštola Pavla vedl sám Ježíš Kristus shora, aby šířil jeho duchovní nauku jako náboženství.

„Zdá se, že ve v USA dnes roste propast mezi 2 křesťanskými proudy. Na jedné straně stojí lidé přesvědčení o tom, že křesťanství svým přívržencům zajistí materiální zisky. Takové církve slibují členům pohodlí, bezpečí, finanční zajištění a prestiž a jejich evangelizační úspěchy jsou působivé. Mnohé sbory se angažují ve veřejných záležitostech a stávají se důležitou politickou silou.

Na druhé straně jsou ti, kdo za základní prvek křesťanství považují službu chudým, zavrženým a lidem bez domova. První skupina je považuje za ne dost křesťanské a občas o nich mluví jako o „sekulárních humanistech“.“ Život ve víře – Vzpomínky a zkušenosti – Jimmy Carter. Pragma, Praha 1997 (Orig. 1996), s.38

Dobré postupy

Zde nejkratší příklad z politiky:

1956 Suezská krize – Amerika se výjimečně shodla se SSSR v neprospěch Francie, Izraele a Británie v případě invaze do Egypta.

1954 – 1962 USA otevřeně podporovaly Alžírsko v jejich boji za nezávislost, což je stejně jako postoj během Suezské krize šlechtí, ale dále rozkládá zbytky francouzsko-amerického přátelství.

„Američané mají mnoho společného s námi Čechy – také oni začínali bez šlechty, bez kulturní elity, proto jsou zvyklí spoléhat na vlastní úsilí a demokracii vnímají jako přirozené uspořádání. Na rozdíl od nás – protože se nikdy nemuseli klanět žádné vrchnosti – jsou iniciativnější, samostatnější, individuálně odpovědnější. Vidět Američana, který sebere pohozenou PET láhev, není nic neobvyklého, typický Čech spíše nadává, že to neuklidí nějaká instituce.“ Erazim Kohák. Právo 30.4.2004, s.16

„Vše jsem však excelentně zvládla díky samozřejmé pomoci kolemjdoucích, kteří si všimli mé nejistoty, sami mě oslovili a nabídli mi svou pomoc nejen s vysvětlením cesty, ale i s nesením batohu. Tato samozřejmost ochoty kolemjdoucích a spolucestujících mě provázela celým pobytem ve Státech.“ I. N. Trips 4/2002 Časopis nejen pro studenty

„Žil jste dost dlouho v USA. Co je tam z vašeho pohledu lepší než v EU?“

Amerika má ve své podstatě zakořeněnou svobodu, protože lidi tam utíkali před zlovůlí evropské moci, před monarchií a církevním útlakem. To se odrazilo i v tom, že si policajty v první fázi najímali a platili sami obyvatelé, nebyli to drábové vladaře, takže od počátků mají v sobě zakořeněnu povinnost sloužit veřejnosti. Proto taky americkýho policajta jen tak snadno nepodplatíte. Přitom zákon je nastavenej tak, že pokus o úplatek při vyšetřování by byl nejpřísněji stíhanej.

Nedělám si iluze, že by se v Americe neděly prasárny, ale kontrolní mechanismy mají silnější.“ S Davidem Černým o vstupu do unie, penězích, Knížákovi a zpětném zrcátku. Respekt – Marek Švehla, Tomáš Němeček

„Američan je vychováván, aby uměl řešit problémy ve standardních situacích. Oni se učí psát dopisy, protože komunikovat je důležité, to člověk denně potřebuje. Dělit dvoucifernými čísly nepotřebujete, na to máte kalkulačku. Ale pak nastane v životě okamžik, kdy prostě neexistuje mustr a je třeba experimentovat, improvizovat. A tady jsou Češi mimořádně zdatní. Možná jako kolektiv neoslňujeme, pokud to není zrovna v hokeji nebo ve fotbale. Ale v rovině individuálních výkonů Češi zanechali ve světě stopy.“ Alexandr Vondra, bývalý velvyslanec ve Washingtonu. LN 10.1.2004

„— Při každé cestě z našeho bytu na stanici metra mě na ulici zdraví minimálně sedm lidí. Mává mi prodavačka ze zeleniny, kyperský majitel potravin pozdravuje Zuzanu, muslimové z hokynářství mi dávají zdarma noviny a na ulici potkávám několik známých. Dochází mi, že se mi tu žije mnohem příjemněji než v Čechách. I když většina konverzací je povrchní, vlastně se jen jeden druhého zeptáme, jak to jde, ale přesto. Jsem vděčný za každou tuhle větu, za úsměv, který zde lidé neváhají darovat, na ochotu každému pomoci. Když si vzpomenu na věčně bezdůvodně naštvaného prodavače ve večerce v Holešovicích, je mi z toho smutno. Postupně se loučíme s většinou lidí, které známe.“ Joe Kowalski: Jak žít načerno v New Yorku. Autor je novinář. 06/2004 Respekt

Američanka Tonya Graves má raději upřímnost pražských nerudných prodavačů, než neupřímnost prodavačů v USA.

Nedobré

Z evropského pohledu – sklon k uniformitě. Dívka – dlouhé vlasy, oholené nohy, stejné oblékání a tenisky – jen se neodlišovat. Svoboda ano, ale spoutaná přísnými pravidly, i nepsanými. Kdo ví, kde je hranice nesvobody.

Americká ústava více dbá svrchovanosti federativních států, a méně lidí. Amerika je svobodná, tolerantní, a současně oligarchická.

„Přátelství v evropském smyslu Amerika vlastně nezná. Musíte mít spoustu známých, patřit k nějaké skupině, bez toho se neobejdete. Ale přátelé?

Nepouštějte si lidi moc k tělu. Když jim bude zle, budete první, za kým přijdou. A přitom není lidí na první dotek srdečnějších, vstřícnějších, ochotnějších.

Nebo konverzace. — Je vyjímkou dát se do řeči ve vlaku, v buse, v letadle. Časem jsme pochopili, že když pozvete kolegy z univerzity na večeři, je dobře vědět, co bude v televizi. Kolega, světový odborník na 2. polovinu 18. stol., nebo fysik či lingvista, se nepustí na křehký led konversace.

Politika u piva není, ani v hospodě. O čem tak mluví? O čem by mluvili, přišli přece na drink. — Konversace je civilizační kategorie, jež patří k civilizaci evropské, ne americké.

Pro Evropana je USA zemí vypjatého individualismu. Rychle však zjistíte, že snad není země, kde by se lidé víc báli být jiní než ostatní, odlišovat se.“ A. J. Liehm. Listy 2/1998/s.28

♫  WM vítal Slunce, které vstoupí v nás – text Jan Schneider

– pokračování –
 

Bohumír Tichánek
https://www.tichanek.cz/
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/uzivatel/tichanek/blogy
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 1
Print Friendly, PDF & Email

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2022

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Tento web používá jen nezbytně nutná cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení.

Odkazy:

Slunovrat Agentura BYTÍ Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference