Mezi lidmi bývají tvořiví představitelé, literáti, technici, vědci, řemeslníci a tak dál. Železničář George Stephenson (1781 – 1848) vyrostl postupně; nejprve jen odháněl krávy od kolejí koňské železnice. Psát se naučil až dospělý. Záhy byl velmi šikovným strojařem, vynálezcem. Později vystudoval vysokou školu přes svého syna – student otci přepisoval náročné přednášky do laického vyjadřování. [1]
Fyzika
Jak se stane, že některý z vědců se natolik proslaví, až ostatní zastíní? Materialismus skryté souvislosti nesleduje; následně je neuvidí, kdežto posoudit pomáhá duchovní poznání. Počet opakovaných životů je zřejmě podmínkou nutnou, ale sám o sobě nic nezajišťuje.
Materialista Albert Einstein je jakoby jediný velikán moderní fyziky, ačkoliv kromě geniálně nových výsledků míval i nesprávný odhad. Trochu se vzpomíná jeho podcenění gravitačních čoček, podstatných pro astronomii. První byla nalezena roku 1979. Na takovou možnost ho upozorňoval Čech R. W. Mandl. S ním se však tento objev nebo popis nespojuje; protože se obvykle přidává k největší množině úspěchů – mírně napsáno.
Vsetíňan Rudolf Welt Mandl, elektroinženýr, jako první chápal důležitost gravitačních čoček. Přesvědčil Alberta Einsteina o vhodnosti důkladněji propočítat souvislosti, které sám jako amatérský astronom jen rozpracoval. Einstein jednoznačně určil Mandla za objevitele teorie gravitačních čoček:
V prosinci 1936 vyšla v časopisu Science studie Alberta Einsteina nazvaná Čočce podobné působení hvězdy v důsledku ohybu světla v jejím gravitačním poli. Autor ji uvedl neobvyklým způsobem: „Nedávno mne navštívil R. W. Mandl a požádal mne, abych publikoval výsledky drobného výpočtu, který jsem provedl na jeho žádost. Touto poznámkou vyhovuji jeho přání.“ [2.a, b, c]
Při pohledu na oblohu zvídavý člověk odedávna sledoval, že některá světélka se pohybují – oproti většině jiných. Žádné souhvězdí by je mezi sebe nevzalo. Pohyb světélek není společný, každé mívá na noční obloze jinou rychlost. Je obtížné rozpoznat souvislosti jejich přesunování. Nepravidelnost, při pozorování ze Země, se může objevit dokonce v jejich zpětném chodu. To se velmi liší od docela pravidelných pohybů Slunce a Měsíce.
Novou podstatnou myšlenku předal Mikuláš Koperník [3]. Určil soustavu oběžnic se Sluncem uprostřed a zdůraznil jim dráhy mimostředných kružnic. Ovšem vysvětlit jejich obíhání různými rychlostmi, při pohledu zde od nás, to čekalo na další hvězdáře.
Johannes Kepler nahradil kruhy elipsami, do ohniska určil Slunce. Dráhy a časy obíhajících světélek prokázal výpočetně.
Základy vyvrcholily Isaacem Newtonem. Propočítal souvislosti pohybu oběžnic s gravitačním působením. To vše mnozí lidé tehdejší doby odmítali: přece pohyb určil Bůh a není na tom co počítat.
Původně měl v 70. letech Newton představu, že gravitaci způsobuje hypotetický éter. Kolem roku 1675 se dopracoval představy kondenzace éterického ducha, (který měl oživující funkci) směrem k zemskému povrchu; Newton zatím řešil pouze gravitaci na povrchu Země, tedy projev tíže, odkud má termín gravitace svůj název.
Teprve posléze Newtona napadlo rozšířit svou představu na Sluneční soustavu a po roce 1680 na celý vesmír, a to jako přitažlivost vzájemnou, tedy mezi tělesy navzájem. Teprve toto bylo tou rozhodující novinkou, až tímto svým objevem povýšil Newton gravitaci na univerzální kosmickou sílu – to je však starý koncept alchymie – Magnesia. (Podle profesorky B. J. T. Dobbsové) s.91 [4]
Newtonova kvadratická rovnice přitažlivých sil, v lineárním prostoru, se osvědčuje jak na Zemi, tak ve Sluneční soustavě. Potřebná je výpočtům družic a sond. A upřesním: nejen na Zemi na zemi, ale i na moři. Popisuje se, že největší parníky, umístěné hned vedle sebe, se začnou k sobě přibližovat. Jejich snaha o dotek je daná přitažlivostí podle Newtona, když voda jen málo odporuje nejpomalejšímu pohybu.
Česká autorka píše:
Novodobá evropská věda je tak podle našich zjištění umožněna Newtonovým pohanským pojetím Boha —. Dnes už víme, že s tímto konceptem vědy jakožto popisu činnosti nejvyššího Boha, a dokonce s prvními fenomenalistickými úvahami, přišel faraon Achnaton. Podle našeho názoru se ukázalo, že evropská věda nestojí na křesťanství. Naopak, vznikla křesťanství navzdory. Tento klíčový segment moderní civilizace totiž stojí na staroegyptském kosmoteismu, zprostředkovaném spisy hermetického korpusu. s.163 [4]
Ve Sluneční soustavě
Naše galaxie, kterou tvoří seskupení mnoha slunečních soustav, má další obrovské množství vzdálených kamarádek. Navíc astrofyzika ví, že tyto holky dál vytvoří shluky galaxií.
Proč o tom psát? Vědě patří nacházet stále další úkoly. Jenže naše životy bývají dost krátké, několik desítek let. Pokračující poznání zvětšuje nutnost hlubšího studia na začátku, a tím zkracuje tvořivý aktivní život vědce?
Nemusí to tak být. Současný vědec se tedy musí stále úžeji specializovat, aby stihl naučit se potřebné a sám něco vytvořit. Anebo se rozhodnout pro dlouhý život – jenže dnes nebývá srozumitelné, co vše k takovému úspěchu vede a patří.
Astrofyzika sleduje už desítky let nejasnost, která v mechanice není, nebyla. Newtonův zákon přitažlivých sil po staletí sloužil hvězdářům. Umožnil propočítávat pohyby těles ve Sluneční soustavě. Jen laicky odhaduji, že na Zemi je důležitá letadlům, stavbám, vystřelenému náboji – čarodějnicím na koštěti stěží.
Krouživý pohyb oběžnic kolem Slunce naznačuje obrázek, kde tělesa Z, V a M krouží kolem Slunce S (obr. 1). Liší se vzdáleností od Slunce. Velká vzdálenost dovolí tělesu Z pohyb malou rychlostí, a přesto si stále dodržuje určenou trasu. Blízkost Slunci pak vyžaduje velkou rychlost kroužení oběžnice M. Nakreslený model nesleduje vliv hmotností.
Obr. 1. Objekty M, V a Z ať trvale dodrží svou dráhu. Délky oblouků šipek naznačují odlišné rychlosti. (Země… 30 km/s, Venuše… 35 km/s, Merkur… 48 km/s)
Pohyby v galaxii jinak – nedodrží Newtona
Hvězdy obíhají kolem středu a ty na okraji, daleko od středu, mají příliš velkou rychlost. Být to ve Sluneční soustavě, pak by krajní modré těleso vyletělo pryč. Objekty neplní Newtonův výpočet o přitažlivé síle, do něhož se dosazují jejich hmotnosti [kg] a vzdálenost [m]. Obíhají kolem geometrického středu, jakoby byly přichycené na pevném kotouči. Mají stejnou úhlovou rychlost obíhání (úhel/sekunda). Pro hnědou hvězdu, poblíž středu, to značí malou rychlost (m/s), vzdálená modrá hvězda má velkou rychlost. Neposlušnost vůči Newtonově vzorci platí pro hvězdy v kdekteré galaxii.
A podobně to platí galaxiím, jež jako celek obíhají kolem středu – také obíhají podle obrázku. Nedbají výpočtu pro oběžnice ve Sluneční soustavě.
Astrofyzika chce dodržet Newtonův zákon a proto hledá skrytou (temnou) hmotu, která má svou gravitací doplňovat rovnici tak, aby platila i v galaxii. Dosud však k výsledku nedošla. Skrytou hmotu nenachází. Během desítek let (od roku 1933) se popsaná neznalost stala stěžejní otázkou astrofyziky.
Obr. 2. Hvězdy obíhají kolem středu, ale nedodržují Newtonův zákon. Chovají se jinak, oproti oběžnicím ve Sluneční soustavě
Všehomír k pohybu galaxií
Zjednodušeně, svým laickým přístupem jsem popsal problematiku. K řešení tohoto problému lze nacházet i zprávy shora.
Hvězdy obíhají kolem centra Galaxie, sluneční soustava kolem centra Mléčné dráhy, ale přitom nedbají Newtonova zákona. Hvězdy v galaxiích se točí společně, jako celek a dbají jiného zákona. Neplatí pro ně Newtonův zákon, který se osvědčuje ve Sluneční soustavě. Temná hmota neexistuje. Přitom poselství (channelingy) trochu sdělují, jakým fyzikálním způsobem je tento „mechanismus“ zajištěný. Často se zdroj odvolává na multidimenzionální zákon, na nelineární systém a má mít něco společného se zvláštním propojením – entanglementem (kvantovým provázáním). Zde multidimenzionální má značit totéž co kvantový.
Též se připomíná důležitost společného působení tlaku a tahu ve středech galaxií. Kdežto let oběžnic kolem Slunce je vysvětlitelný snáz.
Fyzika v různých místech Vesmíru se může lišit. Například gravitaci má určovat obsah středu galaxie. Rozhodující v něm má být kvantový otisk Stvořitelské energie.
Jiné poselství bylo konkrétnější. Odlišný pohyb mají zajišťovat sítě, které jsou vytvářené vícerozměrnými vlákny. Propojují galaxie mezi sebou, umožňují tlak a tah. Vytvořená síť není v našem 3D prostoru. Jakési uplatnění má mít dvanáctková číselná soustava. Vzniklé síly nejsou spojeny s časem, jsou kvantové.
Navíc – sděluje, že kvantové zákony nejsou jen čtyři – gravitace, elektromagnetismus, silná a slabá atomová sílu, ale navíc i silná a slabá interdimenzionální síla.
Mám za to, že Všehomír předal své názory docela otevřeně. Proč?
Jsme zvyklí na platné zákony, k tomu věda během let zjišťuje další souvislosti, například i v biologii. Ovšem neplatnost dávno známého, ověřeného zákona – gravitace, jež nemá očekávaný vliv na pohyb galaxií – to je problém jiného druhu. Znejisťuje. A tento nový zákon, naplno sdělovaný, připomíná kvalitu všeho stvořeného. Svět je konstrukčně promyšlený; sám od sebe určitě nevznikl [5].
Odkazy
[1] George Stephenson, anglický konstruktér lokomotivy – Magda Králová
[2.a] Einstein: Gravitační čočky objevil Rudolf Mandl ze Vsetína – Karel Pacner, VTM 16. března 2017
Rodák ze Vsetína Rudolf Welt Mandl se zabýval problematikou gravitačních čoček. Své návrhy ukázal samotnému Albertovi Einsteinovi. Slavný fyzik na jeho žádost provedl potřebné výpočty a později Mandla označil za objevitele teorie gravitačních čoček.
V dopise redakci Einstein podotkl: „Děkuji vám za spolupráci s touto drobnou poznámkou, kterou ze mne pan Mandl vymámil. Nemá velkou cenu, ale učiní tomu hochovi radost.“ —
„Od roku 2006 panuje všeobecný souhlas, že tím skutečně prvním člověkem, který publikoval solidní rozbor problému gravitačních čoček, je Link,“ dodává astrofyzik Jiří Grygar. „My jsme na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze přednesli zprávu o Linkovi. Viděl jsem obě zprávy – Linkovu ze 16. března 1936 a Einsteinovu z 5. prosince 1936 – a rozdíl mezi oběma je výrazně ve prospěch Linkova matematického rozboru. Rovněž poznamenal, že pravděpodobnost výskytu dvou hvězd v jedné polopřímce je nepatrná, zato gravitační čočky u hvězdy a galaxie je nadějná. I tuto pravdu Linkovi svět upřel. Zato švýcarský astronom Fritz Zwicky to předpověděl následující rok anglicky – a to svět přijal.“
— Zwicky se narodil v bulharské Varně. Jeho otec byl Švýcar. Matka se za svobodna jmenovala Františka Vlčková a pocházela z Čech. Takže tuto teorii dovršil poloviční Čech, rovněž s americkým občanstvím.
[2.b] Gravitační čočky a Rudi W. Mandl – Ivan Boháček, 5. 3. 1997, Vesmír 76, 174, 1997/3
[2.c] Podívejte se, co Einsteina donutil předpovědět paličatý Čech – Matouš Lázňovský, 29. dubna 2014, technet-idnes-cz
[3] Obehy nebeských sfér – Mikuláš Kopernik. Vyd. VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied v Bratislave. 536 stran. Náklad 1.800 výtlačkov. Překlady: Horský, Kušík, Sopko, Valentovič, Vaculíková (knihy 1, 2, 5 z češtiny do slovenčiny)
17. februára 1473 sa narodil v Toruni v Poľsku slávny astronóm, priekopník moderného heliocentrického systému Mikuláš Kopernik. Z podnetu medzinárodnej organizácie UNESCO oslavuje celý kultúrny svet 500. výročie jeho narodenia. Slovenská akadémia vied sa vari najvhodnejším spôsobom zapája do tohto celosvetového jubilea: vydáva v slovenskom preklade Kopernikovo revolučné vedecké dielo De revolutionibus orbium coelestium – Obehy nebeských sfér, ktoré vyšlo r. 1543, v roku Kopernikovej smrti. — matematicky vyvrátil tradičnú geocentrickú sústavu starovekého hvezdára Claudia Ptolemaia z 2. storočia n. l.
Koperník v knize zpracoval něco základů geometrie v zakřiveném prostoru:
14. kapitola
O sférických trojuholníkoch
Za vypuklý trojuholník tu považujeme ten, ktorý je uzatvorený medzi tri oblúky hlavných kruhov na povrchu gule. — (s.106 – s.120. 12 grafů)
[4] Newton – poslední mág starověku – Irena Štěpánová. Nakl. Karolinum, Praha 2012
[5] Kosmologický argument pro existenci Boha – Jiří Lem, 11. 1. 2011
Situace na poli fyziky je nyní často ve vztahu k představě o stvořiteli taková, že jak s lehkou nadsázkou píše genetik Robert Griffiths, „potřebuju-li nějakého ateistu na debatu, zajdu si na katedru filozofie. Katedra fyziky by mi tady moc nepomohla.“ Astronom Jiří Grygar tento pohled potvrzuje, když říká, že „ateista je mezi fyziky dvacátého století bílou vránou.“
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
