mapa stránek || vyhledávání

Záření k světové virtuální realitě

Obsah – fyzikálně, a čtyři příčiny virtuální reality.

Náš svět lze fyzikálně hodnotit výpočetním způsobem – pohříchu tradičně nepřesně. Málo dbáme provedení smyslových zážitků, kdežto početní výsledky přizpůsobíme zaokrouhleným odhadům. Chceme vyhovět lineárnímu Euklidově prostoru, který světu předpokládáme.

Věda již po několik desítek let dbá, aby vypracovaná řešení byla vyvratitelná. Nechce v budoucnu zkamenět.

Přesto lze vycházet z nevyvratitelného poznání. Užitím samotného zdroje posuzování světa obcházet falsifikovatelnost – vyvratitelnost. Můžeme dbát nejzákladnějších zážitků zrakových a sluchových – perspektivního vnímání.

Tento základ člověčího poznání má zásadní výhodu. Je to zcela přesná matematizace geometrického prostoru. Všechny výpočty jsou konečné – racionální. Bezvýsledné výpočty iracionalit se nevyskytnou.

Další nedoceněnou souvislostí je snadný přechod z perspektivy do bodového prostoru – šachovnice. To sbližuje náš svět s informatickým řešením – číslicové počítače samozřejmě také pracují s diskrétními – bodovými hodnotami.

Ještě o podložení rychlosti světla. Základem, který popisuje vesmírnou fyziku, je rychlost světla. Kupodivu se mění běh času a rozměry objektu v pohybu, jen aby byla dodržena neměnná rychlost světla. Tak vysvětluje teorie relativity.

Fyzika již přes sto let zná nejmenší vypočítané hodnoty času a délky. Tato kvanta můžou určit, kolik jich vytvoří jednotku času nebo délky. Svět tak není podložený neurčitou spojitou vlastností, nýbrž pulsy času a délky.

Zde vložím několik poznatků, které poukazují na možnost vysvětlování konstrukce člověka ve virtuální realitě – zdánlivé skutečnosti – indické Maji. Cituji i vědce, činného ve výzkumu mozku.
 

Poznatky, směřující k virtuální realitě

I. Stoupnu si ke stěně a dotýkám se jí špičkou svého nosu. Hledím dopředu, a přece vidím na své zdvižené ruce pohyb prstů. Zjišťuji zorný úhel neuvěřitelných 180°, a víc. Může to oko zajistit?

Tento překvapivě velmi široký zorný úhel hodnotí optika. Zdůvodňuje ho aktivním přístupem mozku. Mozek doplňuje, domýšlí zrakový vjem na okrajích zorného pole, sděluje věda, optika. Co všechno můžeme mozku zadat? Dokážou v budoucnu něco domýšlet i kamery?

Ovšem podrobnosti jsme schopni číst jen v úzkém zorném poli uprostřed viděné plochy, snad proto lze uvažovat o domýšlení viděných okrajů. Náš mozek je domýšlivý.

II. Mnoho lidí má výborné vidění, které však oko nezajistí. Vždyť je to biologický orgán, se všemožnými nepravidelnostmi a nedokonalostmi, které popisuje optika s medicinou.

Pak je na řadě názor virtuální reality. Informace získáváme jedním místem v mozku, a ne očima. Šidivá virtuální realita takto předstírá oční vidění, ale doopravdy zrakové údaje získáváme přes… mozkovou šišinku.

III. Cituji odstavec o vidění slepých:

„Blindsight byl definován jako zpracování zrakové informace, které si zvíře nebo člověk neuvědomují. Lidé říkají, že nic nevidí – a nelžou -, nicméně jejich chování nebo chování jejich organismu vypovídá o tom, že jejich mozek zrakové informace přijímá a zpracovává. Přijaté zrakové informace si však neuvědomují, neproniknou do jejich vědomí.“ [1]

Předpokládám, že tito slepí nedostávají do vědomí poznatky z šišinky, které využívají vidoucí lidé. Vědomí přijde zkrátka, šišinka mu nedává obrazy. Člověk nevidí.

Věda zjišťuje, že organismus vidí, ale vědomí, tedy ta hlavní součást člověka, to nevyužije. Jejich mozek je očima informovaný, a dost.

Jenže, jak s nutností nosit brýle? Naše vědomí je zásobované viděním z šišinky, a přece potřebuje dioptrickou nápravu? To už je součástí virtuální reality.

Žízní a hladem se dozvídáme o nutnosti pít a jíst, kdežto o skutečnosti provedení Země se takto nedozvídáme.

Žijeme na Kouli – nebo by námořníci sklouzli do propasti, kdyby chtěli objevit cestu do Indie, najít Ameriku? Římská říše svět nepoznala, měla jen ten svůj. Trvalo to věky, než barbarství zasáhlo cizí kontinent.

Provedení kulaté Země jsme poznali, a další skrytou otázkou je situace po smrti. Jistě má naše poznání na to, aby zjistilo nevyvratitelnou skutečnost.

Náprava zraku brýlemi zastírá virtuální realitu. Předpokládám, že oči zakrývají skutečnost.
Když oči ukazují okolí rozmazaně, pak ať je to napojené na přesné údaje šišinky. Na záměrné rozostření obrazu, ačkoliv jej šišinka získává bezvadný. Oči určí mozku a ten omezí kvalitu obrazu z šišinky.

Blindsight nabízí: svět je virtuální realitou.

IV. „Hipokampus pracuje jako maják nebo magnetofonová smyčka. Informace, které dostal, vysílá tam, odkud přišly, hodinu za hodinou, opakovaně. Zrakové informace do zrakové kůry, té její části, která sousedí s prvotní zrakovou kůrou. Stejně to dělá s informacemi sluchovými, hmatovými a dalšími.“ [2]

Mohlo by být pořadí přenosu zrakových informací opačné, vysílač – přijímač?

Jak asi věda rozlišila směr přenosu? Není v tom nástin podmínky materialismu, jež vede k názoru, že informace „vysílá tam, odkud přišly“ – že přišly z očí do hipokampu?

Jinak virtuální realita. Hipokampus by mohl dostávat údaje ze skrytého nadřazeného světa, z diskrétního úložiště, a posílat je do zrakové kůry, do ostatních částí mozku pro sluch, hmat, atd. – můžu jen z dálky spekulovat.
 

Citace:

[1] Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování – František Koukolík
[2] Mozek a jeho duše – František Koukolík
 

Bohumír Tichánek

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 1
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

4 komentáře

Přidat komentář
  1. Pane Tichánku,

    když jsem si přečetl Váš článek, vzpomněl jsem si na průběh mého poznávání. Bylo to ještě před dost mnoha lety, kdy jsem hledal, jezdil po seminářích a kurzech. Nosil jsem s sebou takový poznámkový blok. Někdy může člověka něco napadnout, když jde třeba i lesem či i po ulici. Nebylo mně zatěžko se zastavit a myšlenku si zaznamenat. Znáte, že paměť je ošidná.

    Jednou jsem se na jednom kurzu potkal s člověkem, který byl vzdělán ve vědách, ale vědecké vysvětlení ho nijak nenaplňovalo. Seděli jsme v polední pauze na lavičce a on mi vyprávěl o tom svém. Zdvořile jsem se dovolil a dělal si z jeho informací a z naší diskuze nějaké poznámky. Zdaleka jsem ještě nebyl na duchovní cestě. Učení Sant Mat bylo ještě pár roků později.

    Dovolím si z těchto starých poznámek něco napsat.

    Tenkrát jsem snad poprvé zaslechl, že nejen mystici prý nás upozorňují, že tento svět je iluze. Prý i toto tvrdí i vědci. Říkal mi, že věda dokazuje, že na subatomické a kvantové úrovni probíhají v hmotných objektech neustálé změny. Prý existují jen silová pole, na kterých není vůbec nic hmotného. Není zde nic, co by naše smysly opravdu viděly či čeho by se mohly dotknout. Říkal, že naše fyzické smysly jsou příliš tupé a pomalé, než aby mohly cítit, vidět nebo jakýmkoliv způsobem poznat tato energetická pole, která jsou ve skutečnosti vibrace v prázdnotě ?!! Chápete to – já tenkrát vůbec. Prý všechna slunce, hvězdy a galaxie v celém kosmu jsou kvantové přeludy, blikající milionkráte za vteřinu. Celé univerzum je jako blikající světlo. Tato iluze, ve které existujeme, se neomezuje jen na hmotný svět. Součástí iluzorní říše mysli a hmoty je prý i naše mentální vnímání, emoce a závislosti A tak jsem si řekl, že tento starý záznam si najdu.

    Co Vy na to?

    Zdravím a pěkné požehnané vánoce.
    Václav Žáček

  2. Díky za sdělení. Jistě tehdejší člověk mluvil znale. Podložení hmoty, vzdálené našim smyslovým zážitkům, je studované, desetiletí od desetiletí do větší hloubky. Dobře, pokud probíhá výstižným, potřebným směrem. Hlavní otázkou může zůstávat, zda platí materialismus nebo tvoření.

    1. Znáte to, když máte takový pocit, že jste něco chtěl udělat a neudělal ?
      Já jsem si říkal, že jsem chtěl na něco zareagovat, tady na stránkách, a pořád se mi to vtíralo. Tak jsem si dnes prohlížel poslední články zveřejněné před vánocemi a vida. Našel jsem. Chtěl jsem Vám k tomuto Vašemu z 23.12. něco napsat. Ale teď se z toho „něco“ stane vlastně můj nový článek, protože mi to dost souvisí s mým čtyřdílným nazíráním na pohyb, klid, meditaci a jistý postup. Takže jsem na Vás nezapomněl.

      Ještě, poslechl jsem si pana prof. Staňka /nebo Staněka?/ – odkazy od Hvězdičky 2.díl – v roce 2050 se podíl stoletých lidí zvýší na 15 až 20% z počtu populace. U nás tedy určitě ne, a ani asi v Evropě, USA, Číně a v Indii. Někdy to zařídí choroby, že ne, jinde zase to, že tzv. nadbytek povede k degradaci a tím i k většímu počtu úmrtí.

      Bylo by to ale na další povídání – diskuzi.

      Mějte se pěkně.

      Václav Žáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference