Jestliže v prvních příspěvcích – Chvála pohybu a Chvála klidu bylo záměrem nasměrovat pozornost čtenáře do tohoto světa a do jeho působení na člověka ještě zcela ve fyzické přítomnosti, ukazuje třetí příspěvek Co na duchovní cestě po klidu na náhled do nitra, do pravé duchovní cesty, jejího počátku! Použil jsem termín pro koncentraci dhárana. Nyní je na řadě dhján. Je téměř jisté, že kdo neví o co jde, listuje v různých zdrojích a jakoby pochopí a napíše své aha, tak to je, hmm, to není nic, co by stálo za to se tím zaobírat. Ale předchozí ovládnutí mysli a pak již kontemplace – meditace – usměrnění pozornosti do nitra, to má pro toho, kdo hledá světlo teprve ten pravý cíl, konečný a jedinečný a tak i obrovský význam. Tzv. fyzická přítomnost se změní na vstup do jiné dimenze. Nutno předeslat, že vstup řízený vůlí i milostí.
Všechny ty předchozí články vedly k informacím a předpokladům, aby bylo tělo jednak zdravé a aby ho nic nebrzdilo v duchovní práci. Také aby byl pohár /tělo/ vyčištěno pro další postup. Proč? Protože do špinavého poháru si nikdo nenaleje lahodný nektar. A v poslední řadě, aby se tak světlo této jediné brány, jediného oka, která směřuje dovnitř, to třetí oko, které sleduje mimochodem věřící z klenby kostela, stalo čistým a aby duše, mysl i tělo obdržely světlo jako znalého průvodce k setkání s Otcem. Toto oko má mnohé názvy, protože jeho role je důležitá a nezastupitelná ve všech mystických naukách; počínaje učením křesťanů, přes islám až třeba k hinduismu. Ze svaté knihy Bhagavadgíty budu citovat některé verše – je to z překladu Gíty od Rudolfa Janíčka, který mám stažený ve svém PC. Šestý zpěv ~ CESTA ROZJÍMÁNÍ – vybral jsem verše 13. až 15.:
13. Nechť drží své tělo rovně a nehybně, šíji pevně a hlavu zpříma! Nechť má oči pevně upřeny na špičku nosu, aby zrakem nebloudil po okolí.
14. A se srdcem klidným a nebojácným, s myslí zvládnutou a na mne upnutou, nechť tu sedí v rozjímání, pevný v slibu čistoty a všemi svými myšlenkami pohroužený v Mou nekonečnou podstatu!
15. Takto s duší nezlomnou a s myslí stále soustředěnou, dochází onen zasvěcenec Mého neskonalého míru.
Rozjímání, usebrání či meditace přivádí adepta, jeho pravé Já, k transcendentní cestě, kde fyzické smysly člověka již nekonají svoji práci. Nemohou ji konat. Je tak otevřena schopnost vidět a slyšet přímo /surat a nirat v jazyce mystiků/, kdy ovládnutá mysl jakoby „spí“ a duše vnímá vše přímo. Nejedná se však o vnímání tohoto světa; tady je odložené tělo, smysly, intelekt jako zcela nepotřebné pro vyšší úroveň.
A než opustím vznešenou Gítu, ještě jeden důležitý pohled, a to v použití – Osmý zpěv CESTA SOUSTŘEDĚNÍ – vybral jsem verš 12., 13. a 16.:
12. Když jogín uzavře všechny brány smyslů, soustředí se na bod mezi obočím, upne svou mysl k podstatě všeho bytí ve svém srdci,
13. opouští své tělo a spěje k nejvyššímu cíli. . . . . . . . . (ten cíl je jednoznačný – přidávám)
16. Ve všech světech, Ardžuno, ve světech nejvyšších i nejnižších, vládne zákon života a smrti. Nad nimi sídlím Já a kdo ke Mně dospěje, je zbaven dalších zrození. Neboť kdo Mne jednou nalezl, nerodí se, ani neumírá více.
A Ježíš Kristus říká jednoznačné – Jan, kap. 5, verš 24.:
„Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.“
A to je ten důležitý stupeň, být mrtvý pro tento svět nesčetných přání a tužeb, být zcela zklidněn, nebýt ovládán myslí… srdce klidné a nebojácné, jak bylo zmíněno. Po klidu v otázce třetího článku přichází spojení se Slovem. Toho se dosahuje v tom tzv. dhjánu.
Můj oblíbený mystik Květoslav Minařík definuje dhján … Dhján se rozvíjí z dhárany a znamená rozvinutí vjemu transcendentní kvality do té míry, že již z vědomí neuniká a může být proto udržena po neomezenou dobu. /z Malého mystického slovníku K. Minaříka/
Poprvé se tu objevuje termín vědomí. Sdělím jednu svoji osobní zkušenost – v dhjánu se ztrácí vědomí těla, což mohu potvrdit. Jsem uvnitř a pak následuje čekání v okouzlení blažeností v sobě samém. Podotýkám, nesmí se objevit žádná myšlenka ze světa „mrtvých“ (viz. předchozí evangelista Jan). Toto „umírání“ je velmi příjemné a je přínosem a hlavně jedním z cílů duchovní cesty.
Záměrně vynechám tzv. sámádhí. Tu již nastupuje Milost Stvořitele. A kdo o ní rozhoduje?
Pár odkazů:
http://www.magie-meditace.mysteria.cz/koncentrace.html
https://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=666
https://www.jogoviny.cz/akce/pobytove-akce-adventni-usebrani-zimni-joga-retreat-na-usedlosti
https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/zasveceni-slabikar-duchovniho-zivota-3/
Václav Žáček /Venda/
Zdroje: Bhagavadgíta, Nový zákon, evangelium Jana, Jóga slyšitelného životního proudu
Poslední články autora:
