Bůh je jednička

Začal bych parafrází výroku lorda Kelvina: „Kdo nemluví v číslech, neví o čem mluví“. Každá disciplína je natolik vědecká, kolik je v ní matematiky. Matematika je jistě ne náhodou označována za „královnu věd“. Pokud si čteme jakýkoli článek s duchovní tématikou, prakticky nikdy v ní žádná matematika není. A to je možná příčinou bouřlivých diskusí a nedorozumění. Pokusil bych se v následujících řádcích napsat svůj pohled na Boha a Stvoření s přispěním matematiky. Samozřejmě je to pokus VELMI nedokonalý a VELMI přibližný. Jde mi ale jen o vysvětlení principu. Také bych chtěl poznamenat, že nemám žádné vhledy, vize, astrálně nikam necestuji, nečtu v akašistické kronice, atd. K následujícímu jsem dospěl pouze logickou úvahou, která mi trvala přibližně 30 let.

Představme si, že máme pouze číslici 1. Číslice 1 byla odpradávna ztotožňována s Bohem tvůrcem, Bohem samojediným. Pojem Bůh je označení pro Jednotu, která je člověku nepochopitelná. Je to pouhé BYTÍ bez prostoru a času.

1 nelze znásobit ani zmenšit, protože 1·1=1,1:1=1. 1 obsahuje všechny možnosti a všechna další čísla jsou v ni skryta. Stejně tak jako jednička zůstává ve všech číslech zachována.

Představme si, že tuto jedničku rozložíme na číselnou řadu: …1/5, 1/4, 1/3, 1/2, 1, 2, 3, 4, 5,… atd. Tato číselná řada může samozřejmě pokračovat na jedné straně až k 0 a na druhé straně až k nekonečnu. Pokud se podíváme na takovou řadu čísel, vidíme, že všechna čísla vynásobená dohromady dávají zase jenom 1. Jednička je pak obsažena v každém dalším čísle, jedničkou můžeme kterékoliv číslo vynásobit či vydělit a výsledek zůstává stejný.

To vše platí i pro Boha: v něm je vše obsaženo, ale Bůh samotný zůstává ve Stvoření stále přítomen. Kromě Boha nemůže nic jiného existovat. On nemůže být ničím znásoben ani redukován, je nedělitelný. Bůh v sobě obsahuje celý vesmír. Mimo něj nemůže již nic existovat.

Pod pojmem Bůh si pak můžeme představovat ono číslo 1. Proto já raději ve svém názvosloví používám slovo Jednota (jednotka). Pokud by na světě existovalo pouze číslo 1, nebyly by možné žádné matematické zákony. Dokonce bychom nedokázali číslo 1 ani nijak definovat. O čísle 1 bychom snad mohli říci jenom to, že JE. Nebylo by možno sčítat, odečítat, násobit, dělit atd., pokud by těch čísel nebylo víc. Matematické zákony mohly vzniknout až se vznikem dalších čísel mimo jedničku. Stejně tak boží zákony mohly vzniknout až se vznikem jiných věcí, než je Jednota.

Pod pojmem Stvoření si pak můžeme představit celou číselnou řadu včetně 1: …1/5, 1/4, 1/3, 1/2, 1, 2, 3, 4, 5,… Teprve ve Stvoření mohou vznikat matematické a jiné zákony. Z tohoto pohledu u Boha žádné zákony nejsou, jsou jenom zákony Stvoření. Bůh přece nehýbe všemi planetami tak, aby se neposrážely, jemu stačilo stvořit zákon gravitace a tento zákon tyto pohyby řídí. Stejně tak u Boha pak nejsou ani žádné jiné zákony. Není např. zákon spravedlnosti, ale zákon spravedlnosti je zákon stvořeného světa (Stvoření).

Z výše uvedené řady vyplývá také polarita ve Stvoření. Můžeme třeba čísla větší než 1 označit jako jang, čísla menší než 1 označit jako jin. Jedny bez druhých nemohou existovat a nemohou dosáhnout Jednoty bez svých protipólů. Jednoty se pak dosáhne: JANG x JIN = 1.

(Pro matematiky bych chtěl podotknout, že výše uvedenou řadu můžeme zlogaritmovat, pak dostáváme řadu čísel záporných, 0 a kladných. V tomto pohledu by Boha představovala ona 0 /Nicota/, což je v podstatě totéž co Jednota. Pak by platilo JANG + JIN = 0.) Mně se ale líbí více ta řada, kdy se násobí a Bůh reprezentuje pro mne více představitelnou Jednotu.

Stejně pak podle těchto pojmů nemůže u Boha existovat žádná láska, žádné spravedlnost, žádné dobro, žádná moudrost, žádná aktivita, žádná energie, žádný pohyb, protože toto všechno jsou pojmy Stvoření a mají své protipóly. Jestliže máme jakýkoliv pojem, vždy k němu můžeme najít protipól a to už vždycky uvažujeme v polaritě.

Když jsem došel tady k tomuto zjištění, bylo to pro mne jako rodilého křesťana poměrně těžce stravitelné. Celé křesťanství je snahou o dobro, lásku, spravedlnost, atd. a nyní vidím, že úsilím o naplnění těchto pojmů nemohu nikdy k Bohu přijít. Vždy k nim dostanu osudem navíc i ten protipól (Dethlefsen to nazývá stínem). Čili celé Stvoření je vlastně jen jakási hra dvou protipólů, které se neustále jeden v druhý přeměňují – viz monáda.

Naskytne se tedy nutně otázka: Jaký smysl má vůbec celé toto Stvoření? Pokud bych se vrátil znovu k té matematické analogii: Jaký smysl mají ty matematické zákony? A odpověď?

Smysl těch matematických zákonů (i všech ostatních) jsou ty zákony samotné.

Neboli:

Smysl Stvoření je projev Jednoty v polaritě.
(A je na každém z nás, jak se v polaritě projeví )