Toto obrovské dílo, dokumentující mj. i historii Izraelitů a v Novém Zákoně objasňující vznik křesťanství, je tu často vzpomínáno. Přeskočím pár vět a možných úvah nad tímto sdělením a jsem u Ježíšova učení. Bez citací mnoha desítek autorů a autorit, ať již filosofů či teologů, jsem si sám učinil jeden podstatný závěr. Jeho učení je čisté, jednoduché, oslovuje lidské srdce, ať jsme kýmkoliv a kdekoliv, a vyjadřuje se bezprostředně o našich nejen každodenních lidských problémech. Při jeho studiu může ale zájemce dojít k mnohem hlubším otázkám konečné pravdy, skutečnosti a duchovního osvícení. Proč ne?
Také ale lze dojít k tomu, že v současném křesťanství může být určité množství praktik a osobních představ, které nejsou plně podloženy učením Ježíše. Dostávaly se do křesťanství vývojem nového náboženství v různých obdobích. Pro mne bylo a je důležité poznání, že Ježíšova cesta je mystickou cestou, je cestou Tvořivého Slova, Logosu, kterou již učili i mnozí mystici v dřívějších dobách. Má velký význam pro všechny, kteří hledají Pravdu.
Dnes, dva tisíce let po jeho životě a o pár desítek let méně, tedy po životě evangelistů, kteří nemuseli ani Ježíše osobně poznat, je jisté, že evangelia prošla obdobím přepisování s edičními zásahy, které trvaly tři až čtyři století. Chci tím jen naznačit, že se nám zachovali zřejmě přepisy upravené a my dnes s tím nic nenaděláme, zvláště když neznáme to původní Učení. Oproti kanonickým evangeliím stojí ta apokryfní, která by mohla počátky křesťanství doplňovat, ty však církve neuznávají. To ale neznamená, že by v nich ty mnohé další doplňující informace nebyly.
Je jisté, že za poslední dvě století se na učení Ježíše sneslo mnoho badatelů, kteří umí hledat i jen ve zlomcích různých nálezů, které dokládají život a poselství tohoto Mistra.Ať již někdo rozumí jeho poselství z části nebo vůbec, ať má někdo naopak pocit naprosto jasného poznání v tom, co nám chtěl Ježíš říct, je jisté, že v jeho díle je nadčasovost, věčnost, něco, co zní velmi pravdivě a univerzálně. Je to učení dotýkající se podstaty lidského srdce svou pravdivostí.
Často se tu vyskytují příspěvky různých diskutujících, kteří hodnotí dnešní politiku a zdá se, že je to jejich hlavní a až jediný zájem. Jsou vysoce nespokojeni, ukazují na chyby, jmenovitě odsuzují, vidí zásadní problémy dalšího vývoje a důrazně varují….! Píší na mnoho stran papírů a zdá se, že náprava světa je snad i jejich posláním ?! Současně se možná i vydávají za lidi s duchovním pohledem, ale jejich návody jsou ryze světské.
I Ježíš se silně střetl se světskou mocí a vlastně ho tato síla ze světa odpravila. Neodvažuji se vůbec spekulovat, co by bylo, kdyby Ježíš žil a dosáhl nějakého věku zralého muže a zasvětil a vychoval mnoho učedníků. Ale nemělo to tak být.
K lidskému pachtění řekl nádherné poselství:
Neshromažďujte si poklady na zemi,
Kde jich mol a rez……….
…neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
(Matouš 6:19-21 )
Říká tím, jak je tato honba prchavá a jak bychom měli věnovat pozornost věčnému a duchovnímu.
A nebo jasná rada, že naše směřování nemůže jít najednou dvěma směry:
Nikdo nemůže sloužit dvou pánům
… Nemůžete sloužit Bohu a mamonu.
(Matouš 6:24)
Často se tu pak v diskuzi střetávají názory na politiku, na to, co koná či nekoná vláda, různé politické strany či i cizí mocnosti, co dělají špatně a že to či ono směřuje k záhubě. Co však může zahynout? Určitě tělo! Určitě však ne naše duše. Evangelista Lukáš zaznamenal tuto větu Mistra:
„Království Boží je ve vás.“
(Lukáš 17:21)
Dobré bude, když právě na tomto místě připomenu, co je cílem skutečné mystiky. Je to přímý osobní zážitek duše z Boha, uskutečněním Boha a nebo spojení s Bohem. Učení mystiky souvisí s vnitřními předpoklady, ne s vnějším způsobem života ani s náboženským vyznáním.
„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha uvidí.“
(Matouš 5:8)
Není daleko důležitější naše postoje, pro ten krátký časový úsek života vyměřený nám tu na zemi, přehodnotit, pokud toto předchozí víme a věříme tomu, a nežít s problémy světa, které beztak nezměníme? Jen si vnášíme do sebe zmatek a potřebný klid pro výraznou změnu sebe sama můžeme tak zcela ztratit. Nic však není bez práce, a nebo jen naivní člověk si může myslet, že něco lze získat zadarmo. A Ježíš nabádá:
„Proste a dostanete;
Hledejte a najdete;
Klepejte a bude vám otevřeno
… …NEBOŤ KAŽDÝ kdo prosí…“
(Matouš 7:7-8)
Není to nádherný příslib? Podle mne je, ale za tím „dostane, najde, bude otevřené“ se skrývá velmi těžká práce. Jednoduše řečeno, poznání není zadarmo.
V Janově evangeliu se praví: „…když mrtví zaslechnou Hlas Syna Božího, a ti, co ho poslechnou, budou žít.“ (Jan 5:25). Leckdo nemusí souhlasit, ale mrtví, to jsou ty duše tohoto světa, které zapomněly na Boha, na svůj vnitřní pramen života. Je tu však naděje, že když zaslechnou Hlas Syna Božího, když se probudí a potkají se s živým Mistrem, který je naučí, jak se napojit na cestu – na mystický zvuk – na ten přitahující magnet – LOGOS, budou žít. To je přece krásné a důležité sdělení.
Často se tu diskutuje o uspořádání Vesmíru, o tom, kde je vůbec Bůh, kde sídlí, jak jej najít. Kde a jak jsou uspořádány nějaké úrovně, kde se bere hmotný, kde jemnohmotný svět, kde začíná svět čisté duchovní substance… atd. Ježíš v některé pasáži říká, že mu nevěřili, když mluvil o pozemských věcech, a jak mu může být věřeno, když bude hovořit o těch božských.
Může nedokonalý lidský jazyk o něčem nepředstavitelném hovořit tak, aby bylo všemu rozumět? Můžeme od narození slepému člověku vysvětlit, jaká je modrá a červená barva? A my jsme tady ti duchovně slepí, a také hluší. A tak by nám mohlo stačit to Mistrovo vysvětlení, že: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to…“! Opět je tu příslib a nám tak stačí „jen“ hledat, prosit a klepat, jak bylo řečeno dříve.
Často ve věci politických hodnocení tu zaznívá něco o zlu. Dokážeme však poznat co je zlo? Spolehlivě se orientovat v tom, co dění, jakkoliv nepříjemné, přináší a proč vůbec vzniklo? V Bibli je mnoho pojmenování; Satan, Ďábel, Ten Zlý… moderně Negativní sílá. Ale nestvořil i tuto moc sám Stvořitel, Bůh? Ježíš nám tady, ve vztahu ke každodennímu setkávání se s aspekty negativity, říká jednu důležitou výzvu:
„Vy tedy buďte dokonalí,
Jak je dokonalý Váš Otec nebeský.“
(Matouš 5:48)
V čem může spočívat tato dokonalost? Může mít vztah k naší mysli, která vytváří myšlenky, touhy, emoce, paměť a mnoho dalšího. Dokonalostí může být její čistota, stálá koncentrovanost na cestě k Bohu, utišení se a udržování se od působení těla a světa. Nemusíme být nutně na cestě mystiků, když preferujeme etiku a morálku. Určitě však jde o to „vyčistit pohár“ /sebe samého/. Čistota mysli a dobrý charakter je to, oč tu běží, pak je již jen cesta meditací a duchovních cvičení, které tomu všemu dávají smysl.
Tyto stránky Hledání Světla, jak jsem je poznal, slouží /i/ k diskuzi kolem duchovních cest. Někdy se však dostávám s některými příspěvky do konfliktu ve stavu svého myšlení, kdy si až příliš připouštím existenci popisovaných problémů, které tu někteří uvádějí jako rozhodující a strašné pro můj /náš/ další vývoj; které nás mohou zavést do otroctví a válek a kdo ví do čeho dalšího. Je však důležité si uvědomit, co chce každý jeden z nás a jak tomu působení nepodlehnout. Mystici doporučují svým žákům vést normální život ve světě a plnit si všechny svoje povinnosti, ale tak, aby nebyli příliš hluboce pohrouženi do světských záležitostí a nebyli do nich zbytečně zapojeni. Říkají, že takto se přirozeně naplňují základní lidské tužby a potřeby bez toho, aby se z toho dělal velký problém, a vzniká tak velká šance, že hledači mystické skutečnosti nebudou vlákání do pasti tím, že by se jejich předpokládaná vnitřní svatost (Království Boží je ve vás) rozplynula ve venkovních záležitostech.
Ale ani ten křesťanský svět nejedná podle Desatera přikázání. A my jsme tady křesťané, i politici se stavějí do role křesťanů. A kolem se dokonce zabíjí. Způsobem života, alkoholismem, drogami, válkami, pro peníze, pro moc…?! Evangelista zaznamenal: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ (Matouš 19:19 a 22:29). A nestojí za to, v duchu dosažení dokonalosti, s akceptováním té obrovské práce hledání, prošení a klepání, ve které nikdy nevíme, kdy bude naplněna, s žitím života pro čisté srdce a s poctivou prací pro jednoho pána a pro ukládání si pokladů na správném místě, nechat ty světské lidi, kteří našli smysl života v politice, aby se za ní honili a pachtili? Bez nás?
Gnostický traktát Pistis Sophia uvádí výrok a tím již končím v tomto povídání o Bibli svaté:
„Staňte se moudrými směnárníky,
berte, co je dobré, odhoďte, co je zlé.“
Václav Žáček
