Ve svém životě se zajímám o různá témata, pouze ve studiu různých materiálů vynechávám jakékoliv texty z oblasti lékařské vědy. Nepovažuji studium těchto informací za nutné. Ze zkušenosti své kamarádky mohu ale potvrdit, že mnohdy vyvolávají u čtenáře spíše pochyby, které mohou, v některých případech, vést až k psychickým problémům.
Kamarádka si identifikovala vážnou chorobu dle popsaných příznaků v odborném lékařském textu, kdy strach, že na tuto nemoc zemře, ji přivedl do privátní ambulance psychiatra. Nicméně, vyšetření u odborného lékaře stále ještě odkládala. Na moje naléhání, aby lékaře navštívila, tak za nedlouho učinila. Při vyšetření v odborné ambulanci se její obavy samozřejmě nepotvrdily.
Vraťme se ovšem nyní k tématu mého článku. Shodou okolností, když jsem ve veřejné knihovně hledala materiál k bakalářské práci, objevila jsem na jedné z poliček zatoulaný propagační text k lékařským úkonům jedné nejmenované estetické kliniky. Porušila jsem svoji zásadu a začala jsem tímto textem listovat, a musím se přiznat, že mě velice zaujal. Nyní jsem si učinila představu, čím se estetická chirurgie skutečně zabývá.
Je to osobní záležitost, zdali žena podstoupí zkrášlující proces na klinice estetické chirurgie, ale z mého pohledu se jedná o proces, který negativně zasahuje do organismu ženy, nebo případně dívky, když není ve svém mladém věku spokojena se svým vzhledem. Každá lékařská operace je de facto zásahem do organizmu a u zkrášlujících operací tomu není jinak. Naopak se domnívám, že jsou u estetických operací rizika mnohem větší. Musíme si uvědomit, že tělo ženy se musí vypořádat s náhlou změnou po operačním výkonu, mám tím na mysli především pooperační stav, kdy se hojí vzniklé jizvy.
Přiznám se, nepochopím, proč z pohledu zdravotních rizik ženy estetické operace podstupují, ale ztotožňuji se s tím, že každá žena chce vypadat co nejlépe i po svých čtyřicátých narozeninách. Období klimakteria a první projevy stárnutí jsou nepřítelem mnohých z nás.
V nabídce služeb (zkrášlujících úkonů) není pouze úprava ňader, jak jsem se dříve mylně domnívala. V současnosti si mohou ženy nechat upravit cokoliv, na co si vzpomenou, od nosu až po své intimní partie.
Jistý nárůst, ale rovnou ve světovém měřítku, zaznamenaly operace, kdy se ženám chirurgicky navrací jejich navždy ztracený věneček. Jedním z důvodů je samozřejmě otázka náboženství, kdy žena musí zůstat neposkvrněná před nadcházejícím sňatkem s mužem, a pro mnohé ženy je tato operace záležitostí i vlastního života (přežití) v rámci své komunity. Jsou ovšem rovněž případy, kdy je přáním žen, aby podruhé ve svém životě prožily tvz. první noc. V mnoha případech se jedná o ženy, které se seznámí s novým partnerem. Z popsané fyziologie člověka, kdy se jeho sexuální zkušenost věkem vyvíjí, se ale nedomnívám, že „druhá premiéra“ první noci je schopna poskytnout na chlup stejné pocity, jako v případě ztráty vlastního panenství.
Ivana Kryllová
Poslední články autorky:
