V nedávné minulosti se zde diskutovalo o duši. Pokud nemám zrealizováno, kdo jsem, že jsem duše, musím přijmout nějakou autoritu, která mi toto téma vysvětlí. Pro mě je touto autoritou Bhagavatgíta. Přikládám několik veršů, které o duši pojednávají s výklady Šríly Prabhupády:
Bg. 2.16
Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.Význam
Měnící se tělo je pomíjivé. Moderní lékařská věda přiznává, že tělo se mění každým okamžikem, jelikož v něm dochází k akcím a reakcím různých buněk — tak roste a stárne. Duše však existuje trvale a zůstává stejná i přes všechny proměny těla a mysli. To je rozdíl mezi hmotou a duší; tělo se od přírody stále mění, zatímco duše je věčná. Tento závěr uvádějí všechny skupiny těch, kdo vidí pravdu — stoupenci osobní i neosobní filozofie. Ve Viṣṇu Purāṇě (2.12.38) je řečeno, že Viṣṇu a Jeho sídla vydávají vlastní záři a jejich existence je duchovní . Slovo existující se může vztahovat pouze na duchovní podstatu a neexistující pouze na hmotu. To prohlašují všichni, kdo vidí pravdu.
Toto je počátek Pánova učení určeného živým bytostem, které jsou zmateny vlivem nevědomosti. Odstranit nevědomost znamená obnovit věčný vztah mezi uctívajícím a objektem uctívání, a tak pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a živými bytostmi jakožto Jeho nedílnými částmi. Povaze Nejvyššího můžeme porozumět důkladným studiem sebe sama, založeném na pochopení, že se od Něho lišíme tak, jak se liší části od celku. Ve Vedānta-sūtrách a také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je Nejvyšší uznáván za původ všech emanací. Tyto emanace jsou vnímány jako vyšší a nižší přirozené projevy. Jak se ukáže v sedmé kapitole, živé bytosti patří k vyšší přirozenosti, vyšší přírodě. Ačkoliv mezi energií a jejím zdrojem není žádný rozdíl, energetický zdroj je uznáván za Nejvyšší a energie či příroda za nižší. Živé bytosti jsou tedy vůči Nejvyššímu Pánu v podřízeném postavení, jako tomu je v případě pána a služebníka nebo učitele a žáka. Do tohoto jasného poznání nelze proniknout pod vlivem nevědomosti — Pán tedy učí Bhagavad-gītu, aby tuto nevědomost odstranil a navždy osvítil všechny živé bytosti.https://vedabase.io/cs/library/bg/2/16/
Bg. 2.17
Věz, že to, co prostupuje celým tělem, nepodléhá zkáze. Nikdo nemůže zničit tuto neměnnou duši.Význam
V tomto verši je názorněji vysvětlena skutečná povaha duše, která prostupuje celým tělem. Všichni vědí, co se šíří po celém těle — je to vědomí. Každý si je vědom strastí a slastí celého těla nebo některé jeho části. Toto šíření vědomí je omezeno pouze na jedno tělo; strasti a slasti jednoho těla jsou druhému tělu neznámé. Každé tělo je tedy schránkou individuální duše a příznakem její přítomnosti je individuální vědomí. Je popsáno, že tato duše má rozměry jedné desetitisíciny konečku vlasu. To dokládá Śvetāśvatara Upaniṣad (5.9):
“Rozdělíme-li koneček vlasu na sto dílků a každý z nich na dalších sto, pak každý takový dílek představuje velikost duše.” Totéž je uvedeno i v jiném verši:
“Existuje nespočetně mnoho duchovních atomů o rozměrech jedné desetitisíciny konečku vlasu.”
Každá duše, individuální duchovní částečka, je tedy jedním z duchovních atomů, které jsou menší než hmotné atomy a jichž je nesčetně mnoho. Tato velice malá duchovní jiskra je základním principem bytí hmotného těla a její vliv se šíří po celém těle tak, jako se po celém těle šíří vliv účinné látky nějakého léku. Toto působení duše cítíme v celém těle jako vědomí, a to je důkazem její přítomnosti. Každý laik chápe, že hmotné tělo bez vědomí je mrtvé, a toto vědomí nelze v těle oživit žádným hmotným zásahem. Vědomí tedy není výtvorem sebevětšího množství kombinací hmotných prvků, ale projevem duše. Velikost nepatrné duše dále líčí Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.9):“Duše má rozměry atomu a lze ji vnímat dokonalou inteligencí. Vznáší se v pěti druzích vzduchu (prāṇa, apāna, vyāna, samāna a udāna), setrvává v srdci a šíří svůj vliv po celém těle vtělených živých bytostí. Když je zbavena znečištění v podobě pěti druhů hmotného vzduchu, projeví svůj duchovní vliv.”
Účelem haṭha-yogy je pomocí různých pozic těla ovládnout pět druhů vzduchu obklopujících čistou duši. Smyslem těchto cvičení není žádný hmotný prospěch, ale vysvobození nepatrné duše ze zapletení, které představuje hmotné prostředí.
Takto je povaha nepatrné duše uznávána ve všech védských spisech a každý normální člověk ji také tak prakticky pociťuje. Jedině šílenec může tuto nepatrnou duši považovat za všeprostupující viṣṇu-tattvu.
Vliv nepatrné duše se může šířit po celém těle. Muṇḍaka Upaniṣad uvádí, že tato nepatrná duše dlí v srdci každého živého organismu. A jelikož jsou její rozměry mimo dosah vnímání vědců zkoumajících hmotu, někteří z nich pošetile tvrdí, že duše neexistuje. Nepatrná individuální duše je bezpochyby přítomna v srdci společně s Nadduší, a díky tomu se z této oblasti šíří všechny druhy energie potřebné k pohybu těla. Krvinky, které rozvádějí kyslík z plic, získávají energii z duše. Když duše opustí srdce, koloběh krve vytvářející syntézu ustane. Lékařská věda uznává důležitost červených krvinek, ale není schopna zjistit, že zdrojem energie je duše. Nicméně připouští, že srdce je sídlo všech energií těla.
Tyto nepatrné částečky duchovního celku bývají přirovnávány k molekulám slunečního svitu. Tak jako sluneční svit obsahuje nespočetně mnoho zářících molekul, dílčími částmi Nejvyššího Pána jsou nepatrné jiskry v Jeho paprscích (prabhā neboli vyšší energie). Ať už jsme tedy stoupenci védského poznání nebo moderní vědy, existenci duše v těle nemůžeme popřít. A vědu o duši jasně popisuje v Bhagavad-gītě samotný Pán, Osobnost Božství.https://vedabase.io/cs/library/bg/2/17/
Bg. 2.20
Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne — je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.Význam
Kvalitativně je duše, nepatrná dílčí část Nejvyšší Duše, totožná s Nejvyšším. Neprochází změnami jako tělo a někdy se jí říká stálá (kūṭa-stha). Tělo podléhá šesti změnám: rodí se z lůna matčina těla, nějaký čas zůstává, roste, vytváří své produkty, postupně chřadne a nakonec zaniká a upadá v zapomnění. Duše ovšem těmito změnami neprochází. Nerodí se, ale díky tomu, že přijímá hmotné tělo, se zrodí toto tělo. Duše se při tom nerodí a nikdy ani neumírá. Vše, co se narodilo, musí také zemřít; a jelikož duše neprošla zrozením, nemá minulost, přítomnost ani budoucnost. Je věčná, existuje trvale a odpradávna — to znamená, že v dějinách nenajdeme náznak toho, že by se kdy zrodila. Historii jejího zrození hledáme jen kvůli zkušenosti, kterou máme s tělem. Duše na rozdíl od těla nikdy nestárne. Proto se takzvaně starý člověk cítí na duchu stejně jako v dětství nebo v mládí. Změny těla nemají vliv na duši, která nechřadne jako strom nebo cokoliv hmotného a nevytváří ani žádné produkty. Produkty těla, konkrétně děti, jsou také individuální duše — a kvůli tělu se objevují v podobě dětí určitého člověka. Tělo se vyvíjí proto, že je v něm přítomná duše — ta však nemá žádné potomstvo a nemění se. Šest změn těla se jí netýká.
Duše je plná poznání, vždy oplývá vědomím. Vědomí je tedy příznak duše. I když duši v srdci, kde setrvává, nenajdeme, přesto můžeme poznat, že je přítomna, podle přítomnosti vědomí. Někdy kvůli mrakům nebo z nějakého jiného důvodu nevidíme na nebi slunce, ale jeho světlo je stále přítomné, a proto víme, že je den. Jakmile se časně ráno na nebi objeví slabé světlo, víme, že je tam slunce. Stejným způsobem můžeme poznat přítomnost duše podle toho, že ve všech tělech — lidí i zvířat, je určité vědomí. Toto vědomí duše se však liší od vědomí Nejvyššího, protože absolutní vědomí zahrnuje veškeré poznání — minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Individuální duše je náchylná k zapomínání. Když zapomene na svou skutečnou povahu, dostane se jí poznání a osvícení z vyššího učení, učení Kṛṣṇy. Kṛṣṇa však není jako zapomnětlivá duše. Kdyby tomu tak bylo, Jeho učení v podobě Bhagavad-gīty by nemělo žádný význam.
Jsou dva druhy duší — nepatrná dílčí duše (aṇu-ātmā) a Nadduše (vibhu-ātmā). To je rovněž doloženo v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.20):
“Nadduše (Paramātmā) i nepatrná duše (jīvātmā) se nacházejí na stejném stromě, kterým je tělo, ve stejném srdci živé bytosti. Jen ten, kdo je prostý všech hmotných tužeb a nářků, může milostí Nejvyššího poznat slávu duše.” Jak se ukáže v následujících kapitolách, Kṛṣṇa je také zdrojem Nadduše, a Arjuna je nepatrná duše, která zapomíná na svou skutečnou povahu. Proto je třeba, aby byla osvícena Kṛṣṇou či Jeho pravým zástupcem (duchovním učitelem).https://vedabase.io/cs/library/bg/2/20/
Bg. 2.22
Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná.Význam
To, že nepatrná individuální duše mění tělo, je uznávaná skutečnost. I moderní vědci, kteří nevěří v existenci duše (ačkoliv zároveň nedovedou nic říci o zdroji energie vycházející ze srdce), musí uznat, že tělo se neustále mění: při přechodu z dětství do chlapectví, z chlapectví do mládí a z mládí do stáří. Ze stáří se princip změny přenáší do dalšího těla, jak již bylo vysvětleno v jednom z předchozích veršů (2.13).
Přechod nepatrné individuální duše do jiného těla je umožněn milostí Nadduše, která plní touhu nepatrné duše, tak jako přítel plní přání svého přítele. Ve Vedách — v Muṇḍaka Upaniṣadě a také ve Śvetāśvatara Upaniṣadě — jsou duše a Nadduše přirovnány ke dvěma ptákům, kteří jsou přátelé a sedí na stejném stromě. Jeden (individuální nepatrná duše) pojídá plody stromu a druhý (Kṛṣṇa) ho při tom jen pozoruje. I když jsou si oba kvalitativně rovni, jeden z nich je upoután plody hmotného stromu, zatímco druhý je pouze svědkem činností svého přítele. Kṛṣṇa je přihlížejícím ptákem a Arjuna je tím, který jí. Ačkoliv jsou přátelé, přesto je jeden pánem a druhý služebníkem. Jelikož nepatrná duše na tento vztah zapomněla, stěhuje se z jednoho stromu na druhý neboli z jednoho těla do druhého. Jīva, nepatrná duše či podřízený pták, na stromě v podobě hmotného těla svádí těžký boj o přežití, ale jakmile se odhodlá přijmout druhého ptáka za svrchovaného duchovního mistra — jako to učinil Arjuna, když se dobrovolně odevzdal Kṛṣṇovi, aby se mu dostalo poučení — okamžitě se oprostí od všeho nářku. Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.2) i Śvetāśvatara Upaniṣad (4.7) to líčí takto:
“Ačkoliv oba ptáci sedí na stejném stromě, ten, který jí a snaží se tak užívat si plodů stromu, je plný úzkosti a zasmušilosti. Jestliže se ale obrátí ke svému příteli, Pánu, a pozná Jeho slávu, okamžitě se zbaví veškeré tísně.” Arjuna nyní obrátil svou tvář ke Kṛṣṇovi, svému věčnému příteli, a přijímá od Něho Bhagavad-gītu. Když takto naslouchá Kṛṣṇovi, může porozumět Pánově svrchované slávě a být oproštěn od bědování. https://vedabase.io/cs/library/bg/2/22/
Bg. 2.24
Tuto individuální duši nelze rozetnout, rozpustit, spálit ani vysušit. Existuje trvale, je všudypřítomná, stálá, nehybná a věčně stejná.Význam
Všechny tyto vlastnosti nepatrné individuální duše jednoznačně dokazují, že je trvale nepatrnou částečkou duchovního celku a že tímto atomem věčně zůstává, aniž by se kdy změnila. Za této situace je velice obtížné použít monistickou teorii, protože od individuálních duší se nikdy neočekává, že splynou ve stejnorodou jednotu. Po osvobození od hmotného znečištění se může nepatrná duše rozhodnout, že zůstane jako duchovní jiskra v oslnivých paprscích záře Nejvyšší Osobnosti Božství, ale inteligentní duše vstoupí na duchovní planety, aby se mohly s Osobností Božství přímo stýkat.
Slovo sarva-gataḥ (všudypřítomná) je důležité, protože vyjadřuje, že živé bytosti jsou po celém stvoření Boha. Žijí na souši, ve vodě, ve vzduchu, v zemi, a dokonce i v ohni. Názor, že je oheň zničí, nelze přijmout, neboť zde je jasně řečeno, že duši nelze spálit. Proto je nepochybné, že i na Slunci žijí živé bytosti, které mají těla přizpůsobená tamním podmínkám. Kdyby Slunce nebylo obydlené, ztrácelo by slovo sarva-gataḥ — žijící všude — svůj význam.https://vedabase.io/cs/library/bg/2/24/
Bg. 2.13
Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.Význam
Jelikož všechny živé bytosti jsou individuální duše, každá mění své tělo každým okamžikem — někdy má podobu dítěte, někdy mladíka a jindy starce. Přes všechny tyto změny těla však sama duše zůstává nezměněná. Tato individuální duše nakonec změní tělo ve chvíli smrti, přejde do jiného. A jelikož je jisté, že v příštím životě bude mít další tělo (buď hmotné, nebo duchovní), Každý, kdo dokonale zná povahu individuální duše, Nadduše a hmotné i duchovní přírody, je dhīra, vyrovnaný. Takový člověk není nikdy zmatený ze změny těl. https://vedabase.io/cs/library/bg/2/13/
Jaromír Kučera
Poslední články autora:
