Známe je z pohádek, příběhů a různých vypravování. Děti je mají rády, bavíme se čtením o nich v komiksech, chodíme do kina na filmy o nich. Jsou to jen představy a fantazie? Pro ty, kteří se s nimi setkali, a pro velkou část lidstva určitě ne.
Není těžké se seznámit s příběhy lidí, kteří zažili strašení v domě, komunikovali s duchy, nebo jen viděli přízrak. Dále, v některých zemích, narozdíl od Česka, není realita duchů jen pohádkou, nýbrž je stále živá.
Mojí oblíbenou oblastí v tomto ohledu je Indonésie, kde, zdá se, duchové stále žijí a zjevují se, tak jako kdysi i v Evropě a u nás. Zatímco u nás se staly jen legendou, v této části Asie jsou strašidla něčím, o čem všichni místní obyvatelé vědí, že existuje. Poví vám, jaký přízrak se kde zjevuje a každý, i malé dítě, vám popíše, jak vypadá, a varuje vás, ať si dáte pozor, a že když ho uvidíte, ať rychle utečete.
Když budeme vycházet z dostupných zdrojů, Indonésie i Evropy, svědectví, fotografií a zejména videozáznamů, můžeme se o nich velmi mnoho naučit a všimneme si zarážejících podobností.
Abychom zkoumali strašidla, nemusíme jezdit až do vzdálených koutů Asie, ani se spoléhat na záznamy ve starobylých kronikách a pověstech hradů. Víme, že duchové se nezjevují jen v nějakých zámcích a zříceninách, ale objevují se i v bytech a domech obyčejných lidí, potkáte je na parkovišti nebo třeba u dálnice.
Velmi výmluvný je například zaznamenaný případ nějakého muže, zřejmě ze Spojených států, u něhož doma začalo jednu noc strašit. Výjimečný je tím, že celá příhoda je natočena na kameru, takže můžeme vše sledovat a prožívat.
Je to samozřejmě nesmírně strašidelné video, připomínající hororový film, jen s tím rozdílem, že je to skutečné. Vidíme na něm, jak muže něco v noci vylekalo a přimělo jít do kuchyně. Tam pozoruje, jak se samy od sebe otevírají skříně a šuplíky, rozsvěcí a zhasínají se světla. Slyší zvuky a hlasy a cítí přítomnost čehosi děsivého, i když to očima nevidí. My na kameře to však vidíme.
Pronásledovanému muži se v domě dějí hrozivé věci, zjevují se přízraky, ozývají se kroky, věci jsou rozházené, objevují se stopy na zemi, ve sklepě se mu objeví strašidelná panenka, která se sama pohybuje po pokoji, mizí a zas se objevuje jinde.
Toto tzv. strašení je už dlouho známo a i zdokumentováno, říká se mu někdy poltergeist. Zde však můžeme i vidět, kdo to způsobuje. Je jím duch v podobě bíle oděné ženy v dlouhém šatě, s dlouhými černými vlasy, které jí padají přes obličej, takže jí nevidíme do tváře.
Většinu času je neviditelný, v některých momentech je však možné ho zachytit na kameru, jak nehnutě někde stojí a zírá na svou oběť. Po celý čas dotyčný člověk očima nic neviděl. Duchové tedy mohou být vedle nás, v našem pokoji, za našimi zády a my o nich nemusíme nic vědět. Můžeme ale cítit závan chladu, divný pocit, přítomnost čehosi děsivého. Zvířata je vnímají.
Víme, že se mohou zjevit i viditelně, když chtějí. Dokáží mizet, objevovat se a přesouvat v okamžiku. Evidentně jsou inteligentní a s lidmi, které straší, si hrají jako kočka s myší a vyvolávají v nich panický strach nejrůznějšími způsoby. Také je zjevné, že dokáží pohybovat hmotnými předměty a dokáží je i vytvářet. Na videu je vidět, že také umí způsobit fyzickou újmu. Po dotyku ducha má muž na ruce otisk jakoby zubů nebo šrám či modřinu.
Mohou duchové i zabít? Asi ano, jak dokazuje známý případ mladé ženy Elisy Lam, která si zahrávala s neviditelným světem, duchy, a byla nalezena za tajuplných a hrozivých okolností utopena v nepřístupné nádrži, pokud vás její příběh zajímá.
I když fyzicky nepůsobí, mají schopnost v člověku vyvolat ty nejsurovější emoce strachu a hrůzy, a pokud si na něj zasednou, mohou dotyčného dohnat svým strašením až k šílenství. Nejsou ale určitě všichni tak špatní a zlí.
Na záběrech lidí z Asie, kteří nafilmovali přízraky na různých místech, vidíme, že se jedná opět o podobně vypadající ženu s dlouhými černými vlasy, která v krásných bílých šatech v noci za svitu měsíce tajuplně září. Lidé ji tam spatřují někdy jen stát, někdy se procházet, jindy létat vzduchem, často v lese nebo blízkosti lesa, ale i poblíž obydlených oblastí. Někdy se zdá být těhotná.
Na záběrech nevypadá nebezpečně, naopak elegantně a vznešeně. Když létá vzduchem, šaty za ní vlají ve větru. Dokáže se pohybovat velmi rychle lesem i za úplné tmy a zřejmě i zmizet, když se jí zachce.
Všimneme si na první pohled podobnosti s českou tzv. bílou paní a dalšími duchy z jiných částí světa. Myslím, že je jasné, že se nejedná o duchy nějakých kněžen nebo hradních paní, nebo nějakých zavražděných dívek.
Tito duchové jsou vídáni v různých zemích na nejrůznějších místech. Bylo by chybou si je spojovat s nějakými zemřelými osobami, lidmi.
Roger Morneau, kdysi uctívač duchů, o tom obsáhle hovoří a tvrdí, že žádní duchové zemřelých lidí neexistují, ani život po smrti, že jsou to všechno démoni a padlé bytosti, které se mohou za zemřelé vydávat, jedná se vždy ale o podvod z jejich strany, kterými se snaží lidi obalamutit, aby jim pomáhali, věřili v ně a dovolili jim na ně působit. Je zajímavé, že Roger se po zkušenosti s duchy stal křesťanským knězem.
Stručně řečeno, co duchové dokáží – umí to, čeho lidé nejsou schopni a co považují za nadpřirozené – procházet zdmi, dveřmi, pevnými objekty, vznášet se, působit na dálku, tzv. telekineze, teleportace, manifestovat různé jevy a zhmotňovat předměty. Jsou jakoby éteričtí, neuchopitelní, ale mohu být i zcela viditelní a k nerozeznání od lidí.
Díky nashromážděnému materiálu, výpovědím svědků, fotografiím a hlavně autentickým videím, které jsou dnes k dispozici a snadno k nalezení, můžeme zkoumat a lépe porozumět světu duchů a přízraků. Je to ten druhý svět. Je zajímavý, nemyslíte?
Ladislav Zelinka
Poslední články autora:
