mapa stránek || vyhledávání

Fyzikální jednotky jsou prostořeké královny fyziky (a teoretiky přivádějí až k hysterii)

„Fyzika není víra, fyzika stojí na teoriích podložených matematickým aparátem.“

Tento citát je jedním z největších bludů, s jakými se můžete ve vědě setkat, přestože se v jeho duchu vyjadřuje řada renomovaných fyziků.

Navíc jde o blud dvojnásobný.

Za prvé, skutečná fyzika nestojí na teoriích, nýbrž na realitě vyjádřené fyzikálními jednotkami – právě ty jsou základními stavebními kameny fyziky. Doslova je to tak, že co nelze změřit a vyjádřit fyzikálními jednotkami, to není fyzika. Může to být filosofie, psychologie, náboženství, duchovno, nebo cokoli jiného, ale nemůže to být fyzika.

A za druhé, počínaje čtyřrozměrným křiveným prostorem, přes singularity, jedenáctirozměrný vesmír, čarodějné síly nehmotných gluonů, až po higgsovo pole, je pro tyto výmysly fyziků příznačné, že nemají ani fyzikální jednotky, ani reálný matematický aparát.
 

obr1Svět sofistikovaných blábolů

Jakkoli je to pobuřující, teoretičtí fyzikové udělali ze svého oboru chlív, do něhož lze úspěšně vkročit teprve po vymytí mozku, a s batohem víry ve výmysly i v autority – přestože navenek hlásají něco úplně jiného.

(Poznámka: Vymytý mozek neznamená nízkou inteligenci. Je to mozek v určitých směrech vybičovaný na plnění stanovených úkolů, což je však zaplaceno ztrátou kontaktu s realitou ve směrech jiných. A důkazem takové diagnózy je třeba kterékoli diskusní fórum těchto fyziků.)

Jasným syndromem celé teoretické fyziky pak je to, že teoretikové ignorují fyzikální jednotky. Totiž v případě, že by fyzikální jednotky byly k jejich výmyslům přiřazeny, okamžitě by se projevila jejich nereálnost a bída – což ale nemohou teoretičtí fyzikové vůbec potřebovat. Svět s vysoce sofistikovanými bláboly, protkanými nesrozumitelnou hantýrkou (leckdy jí ani sami nerozumí) a rovnicemi, které jsou obvykle vůči realitě jen souborem bezcenných klikyháků, tento svět je pro ně mimořádně výhodný. Mohou se v něm totiž nimrat do sytosti, čerpat na to granty i dotace, nemít za to vůbec žádnou zodpovědnost a předstírat, že je to věda.
 

Nesmysly a taškařice v etalonech

Z fyzikálního pohledu je vše ve vesmíru – všechna tělesa, částice, prostory, energie i síly, včetně myšlenek a snů – to vše je složeno z různých kombinací pouze tří základních fyzikálních veličin: z rozměru (ve smyslu délky), času a hmotnosti. Je neotřesitelnou pravdou, že jiné základní fyzikální veličiny prostě neexistují. A etalony, kterými ty tři měříme, jsou metr, sekunda a kilogram.

Normálním lidem není zapotřebí zdůrazňovat, že každý etalon znamená něco úplně jiného, takže například sekundu nelze nahradit metrem a metr kilogramem, ovšem teoretičtí fyzikové to od dob Alberta Einsteina vidí jinak. Tak třeba čas podle nich představuje čtvrtý rozměr, tedy délkovou míru (přestože někteří přiznávají, že si to neumí ani představit).

Ale podívejme se nejdříve na samotné definice oněch tří etalonů: ve snaze o co největší přesnost totiž dospěli fyzikové k docela úsměvným taškařicím.
 

Definice metru coby groteska

Když jsem si dopisoval s redakční radou jednoho odborného časopisu, jenž si zakládá na serióznosti, došlo i na spor týkající se definice metru. Hájili stanovisko, že metr je definován přes rychlost světla pomocí sekundy. Ano, přesná definice říká: Metr je vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu za dobu 1/299 792 458 sekundy.

Ale představte si reálný důsledek toho, že délková míra je definována přes použití času. Souvisí to spolu asi tak, jako byste chtěli moře definovat prostřednictvím Slunce.

Naprosto exaktně řečeno, kdo by chtěl podle novodobé definice získat přesný metr, musí do volného kosmu, tam odchytit světelný paprsek a během sekundy změřit jeho dráhu – paradoxně metrem, který si přinese s sebou a který je původně odvozen od délky zemského poledníku… Tím ovšem groteska ještě nekončí. Měřič pak zjistí, že svým metrem naměřil dráhu 299 792 458 metrů (nakolik to bude precizní, když všudypřítomná gravitace dráhu světla různě ohýbá, o tom teoretikové mlčí), a když to číslo vydělí stejným číslem, shledá, že metr, který s sebou přinesl, je opravdu metr (a může zpátky na Zem)…

Jako šaškárna to možná ujde – ale patří šaškárny do exaktní vědy?
 

Je na čase říci: B je správně

Se sekundou, jakožto s etalonem pro čas, je také potíž, neboť teoretikové u ní zaměnili následek za příčinu.

Současná definice zní: Sekunda je doba trvání 9 192 631 770 period záření odpovídajícího přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu cesia 133. Nehledě k tomu, že naprostá většina lidí vůbec neví, o čem je řeč, a atom cesia za celý svůj život nespatří, tak sekunda je ve skutečnosti odvozena výhradně od (ročního) oběhu Země kolem Slunce. Ostatně, názvy minuta a sekunda pocházejí z latiny a používaly se k dělení hodiny: pars minuta prima (první malá část) a pars minuta secunda (druhá malá část).

Takže je to opravdu naopak – předem stanovená sekunda je na periodách záření atomu cesia naprosto nezávislá a právě ona určuje, kolik period záření atomu cesia „se do ní vleze“. Ke všemu ještě kmitání každého atomu ovlivňuje jak teplota, tak intenzita gravitačního pole, což znamená, že třeba na rovníku bude mít atom cesia jiný počet kmitů za sekundu, než na severním pólu, nebo na Měsíci, nebo kdekoli jinde…

Tisíce let měli lidé v etalonech jasno. Byly jim srozumitelné a celkem snadno ověřitelné.

Ve dvacátém století ale nastoupili fyzikové, kteří své teorie staví vysoko nad realitu a od té doby to čím dál víc spěje ke dvěma možnostem – buď si lidé nedokážou nic ani změřit, nebo s teoretiky udělají pořádek. B je správně.
 

Kalibrovat váhy na měsíční kilogramy?

Co se týká třetí základní fyzikální veličiny, hmotnosti, i tady pro teoretické fyziky platí: proč dělat věci jednoduše a dobře, když je lze dělat složitě a špatně. Proto hmotnost (laikové někdy říkají hmota) se měří v kilogramech, stejně jako tíha. Ovšem hmotnost není totéž co tíha a teoretikům obvykle činí zvláštní potěšení buď to někomu vysvětlovat, nebo se dokonce posmívat, když někomu není rozdíl jasný. Přitom hmotnost je uměle zavedený termín, bez kterého by se fyzika v pohodě obešla a navíc zjednodušila. Stačil by pojem hmota tělesa (tj. počet atomů, který je v různých gravitačních polích vždy stejný) a pojem tíha tělesa (která je v různých gravitačních polích různá).

Jenže to by teoretikové přišli o jejich spletitosti, kdy nášlapná váha je podle nich siloměr (?) kalibrovaný pro měření hmotnosti na Zemi. S tím, že kdo by chtěl stejnou hmotnost měřit třeba na Měsíci, musel by váhu překalibrovat. Nikomu z nich přitom nevadí, že siloměrem se exaktně měří síla a ta se uvádí v newtonech, nikoli v kilogramech. Navíc astronauti na Měsíci docela snadno přenášeli zařízení, které by na Zemi vážilo téměř čtvrt tuny. Měli snad oněch 40 kg přepočítat na 240 „měsíčních kilogramů“, a myslet si, že to neunesou?
 

Trpaslík Kern škádlí relativisty

Chtít různě kalibrovat váhy na vesmírných tělesech je samozřejmě pošetilost – ovšem pro správné výpočty je vhodné „kalibrovat“ (přepočítat) samotnou tíhu, a sice podle vzorce:
m = m.ar / ae

(vysvětlivky: m je tíha, ar je zrychlení reálné, ae je zrychlení etalonové, tj. zrychlení, v němž se nachází originální etalon tíhy – kilogram.)

Trpaslík Kern takové přepočítání jednoznačně podporuje. Přesnými váhami ho totiž vážili vědci na různých místech Zeměkoule, a zatímco v přízemí jedné budovy váha ukázala 308,69 gramu, o 183 metrů výš měl prokazatelně 308,67 gramu: tedy o dvě setiny gramu méně.

Počet atomů sádrového trpaslíka se nijak nezměnil, což znamená, že reálné (gravitační) zrychlení ve výšce 183 metrů oproti přízemí musí být menší – a taky je.

Mimochodem, podle teoretiků, zastávajících Einsteinovu obecnou teorii relativity, není tento jev způsoben gravitační silou (kterou neumí ani definovat), nýbrž křivením čtyřrozměrného časoprostoru. Zkuste ale po nich chtít, aby toto křivení vyjádřili přes rovnice OTR v přesné číselné hodnotě a v přesných čtyřrozměrných jednotkách…

Za sto let to ještě nedokázal v konkrétním případě ani jeden z nich.
 

Minipříběh s excitovaným profesorem

Co se týká výše zmíněného problému teoretiků s definicí síly, chtěl jsem si jej nechat vysvětlit od jednoho profesora, popularizátora fyziky. Po vyslechnutí přednášky jsem ho kontaktoval se slovy:

Jako argument pro nemožnost definovat Newtonovu sílu ve zkratce uvádíte:

„Co je síla? Hmotnost krát zrychlení. Co je zrychlení? Změna rychlosti s časem. Co je rychlost? Změna dráhy s časem. Dráhu musím měřit v souřadnicovém systému, zpravidla v inerciální soustavě – a v ní se volné hmotné body pohybují rovnoměrně přímočaře. Co je volný? Nepůsobí na něj síla. A jsme v kruhu.“

Ovšem u Einsteina jste nadšen tím, že k jeho teorii síla není zapotřebí a říkáte:

„Každé těleso kolem sebe zakřivuje prostor a čas. Každé těleso se v pokřiveném časoprostoru pohybuje po nejrovnější možné dráze…“

Nejen že přitom necítíte nutnost definovat, co je zakřivení, co je prostor, co je čas a především pohyb, ale vůbec Vám nevadí úplně stejný pojem jako u Newtona: dráha. Naprosto totožná dráha. Jak to, že tady už najednou nejste u volných hmotných bodů a následně „v kruhu síly“?

Jako odpověď mi pan profesor doporučil studium tlustých knih v cizím jazyce s tím, že kontakt se mnou si už nikdy nepřeje…

Přiznávám, že jsem už zažil i mnohem vzrušenější reakce, ale i tak k nevyřešenému a uměle vytvořenému nesmyslu s „kruhem síly“ přibyla ještě otázka: neprospělo by fyzice více, kdyby takových teoretiků bylo méně?
 

Etalony nelze odvodit z konstant

Samozřejmě, že teoretikové neustále vymýšlejí další a další své aktivity (jinak by tady taky nemuseli být, že?) Jakkoli už domatlali definice etalonů, chystají své dílo zkázy ještě vylepšit tím, že nově hodlají etalony odvodit z fyzikálních konstant, „aby byly přesné“. Co na tom, že ty konstanty změřili právě těmi etalony, které z nich budou chtít zpětně určovat…

Teoretičtí fyzikové jsou vůbec konstantami uhranutí – zvlášť konstantní rychlostí světla – a nedochází jim, jak důležitá je kombinace samotných fyzikálních veličin v jednotkách.
Tak třeba rychlost musí být složena z rozměru (dráhy) a času. Žádná jiná kombinace nemůže být rychlostí. A i kdybychom rozměr měřili například stopou, fyzikální jednotky by měly pořád stejné složení (akorát jinou číselnou hodnotu). Ovšem ve vztahu k realitě by se přesto nezměnilo vůbec nic. Důkaz: kdybychom kupříkladu místo metru používali dvojmetr, tak dnešní rychlost 30 metrů za sekundu by byla 15 dvojmetrů za sekundu – což je ale v realitě pořád stejně dlouhá dráha, pouze vyjádřená jinými slovy.

Takže etalony pro rozměr, čas a tíhu nelze z žádných konstant odvodit, ty si musíme stanovit domluvou, definicemi. Z toho také vyplývá, že když Isaac Newton vztahoval pohyb k nekonečnému prostoru a Albert Einstein k inerciálním soustavám, obojí bylo nedostatečné. Veškeré fyzikální děje se totiž uskutečňují výhradně vůči etalonům (a jejich kombinaci ve fyzikálních jednotkách). Jen a právě proto lze fyzikální děje měřit.
 

Dvě pravidla jsou víc, než tuny teorií

Typickou ukázkou práce teoretických fyziků je třeba výše uvedený případ s nesmyslným „kruhem síly“. Nejdříve si nadefinují nesmysly utajené v guláši pravd a jejich domněnek, a pak vítězoslavně dokazují, že nesmysly jsou pravdou, jakkoli to odporuje realitě.

Mimochodem, s různými silami a rychlostmi se každý člověk setkává dnes a denně – a už jste někdy viděli, že by kolem nich někdo stavěl soustavu souřadnic, nejlépe inerciální? Navíc s tím, aby ty síly a rychlosti opravdu nepochopil?

Stručně řečeno, nereálný formalismus, vybičovaný do absurdit, nesrozumitelná „vědecká“ hantýrka, bezcenné klikyháky v soustavách rovnic a záporné efekty pro lidstvo – to je ten největší prokazatelný výsledek teoretické fyziky za posledních sto let. Samozřejmě, že přitom teoretikové napsali i tuny elaborátů o tom, co je a co není vědecká teorie.
Ale pravda je naprosto jednoduchá a stačí jen dvě pravidla:

Odporuje to logice reality? Pak je něco špatně a nechoďte s tím do vědy.
Nemá to fyzikální jednotky? Pak se tím nesnažte zaplevelit fyziku.
Tečka.
 

Jiří Muladi

P.S. Teprve až budou všichni kujóni a obchodníci s iluzemi vyhnáni, teprve pak bude fyzika čistou vědou bez víry v nesmysly. Jenže jak známo, kapři si svůj rybník nevypustí. Takže studenti, je to na vás. Nebojte se klást „protivné“ dotazy k jádru věci, nenechejte si vymývat mozky a nedejte se obalamutit různým kličkováním, možná i arogancí pedagogů. Trvejte na konkrétních a detailních odpovědích – leckdy pak zažijete i legraci při odhalení, že „císař je nahý“.
 

hodnocení: 3
hlasů: 10
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

119 komentářů

Přidat komentář
  1. 1) Pan Muladi jako autor článku blábolí :“Proto hmotnost (laikové někdy říkají hmota) se měří v kilogramech, stejně jako tíha.“
    Komnetář :
    Fyzikální rozměr hmotnosti je [kg]. Tíha je síla a má fyzikální rozměr [N], platí G=m.g, tedy [kg.m/s^2].
    2) Dále píše :“Stačil by pojem hmota tělesa (tj. počet atomů, který je v různých gravitačních polích vždy stejný) ..“
    Komentář : Nestačil. Veličina vztahující se k počtu částic se jmenuje mol ( 6,022E+23 částic), a protože atomy mají různou hmotnost, tak moly různých částic se liší hmotnosti.
    3)Píše :“ tak sekunda je ve skutečnosti odvozena výhradně od (ročního) oběhu Země kolem Slunce. “
    Komentář : Hodina a z ní sekunda byla původně určena z rotace Země – 24 hodin, dnešní sekunda má jinou hodnotu a jedna otočka Země trvá 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund.
    Perioda (oběžná doba) Země kolem Slunce je 365,256 96 dní
    Rotace Země se zpomaluje a Země se vzdaluje od Slunce, obojí je dáno tím, že obíhající tělesa směřují k vázané rotaci.
    Takže pro fyzikální měření je třeba definovat metr a sekundu přesně, což ve fyzice je a to na 10 platných míst daných definicí sekundy.
    Závěr : s definicí fyzikálních jednotek si fyzika ví rady, pan Muladi ne, ale radí.

  2. Je velice obtížné se zamíchat do diskuze, která vychází z neuvěřitelné představy o funkci fyziky jako systému. Zejména mě rozesmála představa p. Pardala, že gravitace je vlastností hmoty, a zároveň přichází z prostoru Vesmíru. Proč by to fyzika dělala tak složitě, když je to možno dělat jednoduchým způsobem. Bohužel, neprokázané domněnky fyziky z minulého tisíciletí stále přetrvávají. Bylo by dobré, kdyby oponent předložil aspoň jediný důkaz o tom, že se při jevu gravitace tělesa vzájemně přitahují. tak, jak je prokázáno o gravitaci přicházející z prostoru Vesmíru. Nobelova cena za fyziku by ho jistě neminula. – V oponentuře se objevuje řada dalších pojmů, v Reciproční fyzice nepoužitelných. Pokud oponent ale prokáže, že např. existuje foton, pak za takovýto důkaz se dává Nobelova cena za fyziku. Dosud se to nikomu nepovedlo, jedná se jen o prázdná tvrzení. Pokud se podaří vědecky prokázat existenci fotonu, pak jsem o tomto s oponentem ochoten a rád diskutovat. Nebudu však diskutovat o neprokázaných domněnkách z minulého tisíciletí.

  3. k JK ze dne 29.7.
    Vzorec m.c= konst. platí pro systém Reciproční fyziky. Pokud by to bylo jinak, pak by vznikaly při různých fúzích hmotnostní schodky. Vaše doplnění platí pro „systémy“ fyziky z minulého tisíciletí.
    k Pardalovi ze dne 29.7. 2018.
    Znovu opakuji: Základy reciproční fyziky byly vydány v roce 1997. To jest před více než čtvrtstoletím. Od této doby se Reciproční fyzika v různých opisech rozmnožovala u nás i v zahraničí. Za různé chyby v opisech nenesu odpovědnost. Na příklad teď Vám odepisuji na portále, o kterém ani nevím, kdo ho založil.
    K bodu 1: Reciproční fyzika popisuje pouze fyzikální jevy, které skutečně platí již miliardy let a na reciproční fyzice nejsou závislé. Reciproční fyzika pouze popisuje jev, který fyzika z minulého století odmítla vzít na vědomí, i když na něj prostřednictvím AV byla upozorněna.
    K bodu 2:
    V minulém století astronomové tvrdili, že obsahem prostoru vesmíru je vakuum (naprosté nic). Reciproční fyfika byla sepsána a projednávána s AV. Není tedy divu, že použili poznatků popsaných Reciproční fyzikou ve svůj prospěch. A to zřejmě tak, aby nebyli podezřelí z plagiátorství.
    K bodu 3: Oponent se nevyjádřil.
    K bodu 4:
    Výpočet vzorců Einsteinových či Newtonových vzorců recipročním způsobem není žádný nesmysl. používání recipročního výpočtu se přednáší na vysokých školách. Jsou na to odborníky vypracované učebnice. Reciproční matematiky se používá především v oboru teorie počtu pravděpodobnosti. Více viz. učebnice matematiky. A tak je otázka, zda by se měli stydět autoři těchto učebnic, a nebo Vy, pro svou neznalost.
    Píšete o fotonech a elm. záření, jejich klidové hmotnosti a pod. Z čeho se skládá foton, neutrino a pod.??? Elektromagnetické záření (frekvence kmitání) čeho??? Co se to tak kmitá?? – Vakuum, tedy naprosté nic??? Ano, těmito termíny se ohání celá řada „vědců“. Nikdo z nich však neurčil a neprokázal jejich podstatu a funkci. Doporučil bych Vám, abyste určil co se vlastně kmitá, provedl důkaz a publikoval. Nobelova cena za fyziku Vás jistě nemine. Pak rád budu s vámi na toto téma diskutovat. Pokud toto neosvětlíte, pak ústně mlátíte prázdnou slámu.
    K bodu 5.
    Energie, tak jak je popsaná v Reciproční fyzice, je příčinou a podstatou veškerého dění proniká zemí, Sluncem i vším hmotným v prostoru Vesmíru. Proč by neměla pronikat hlavou?? Tato ENERGIE, kterou je naplněn celý Vesmír přenáší všechny frekvence vlnění. Přenáší i frekvence vlnění, které pak vnímáme jako světlo. Nelze slučovat s představami fyziky minulého tisíciletí. Proč by ENERGIE ve formě gravitace neměla pronikat hlavou??

    1. Vladimíre Vašku,

      …Vaše doplnění platí pro “systémy” fyziky z minulého tisíciletí…

      Že voda teče s kopce, platí už tisíce let a platí to dodnes.
      Podobně i Planckova konstanta platí tisíce let a platí dodnes.
      Že ji lidé změřili a definovali před zhruba sto lety, to na ní vůbec nic nemění.

      Takže ve fyzice, která popírá platnost Planckovy konstanty, musí být chyba.

  4. Píšete, že odpvídáte na serveru, o kterém nevíte, kdo ho založil.
    No světe div se, založil ho admin pan Kukliš a je to uvedeno např. na konci hlavní stránky
    „Magazín Gnosis – informace pro ty, kdo hledají poznání – provozovatel: Libor Kukliš, 2004 – 2018“
    Do dfiskuze jste vstoupoil sám, já Vám několikrát odpověděl, Vy po čase píšete to, co na začátku, jsou knihy reciproční fyziky ( jednu s 41 stránkmi jste 1997 napsal) a přednáší se na univerzitách ( a opět nic jaké knihy a jaké university). Obrovský objev ve vědě, naše Akademie věd Vás nechce. Přes 2O let pryč a nikdo se toho nechytá, čím to asi bude? Nedivím se, je to spíš pro spolek Sysifos
    Píšete :
    „Výpočet vzorců Einsteinových či Newtonových vzorců recipročním způsobem není žádný nesmysl. používání recipročního výpočtu se přednáší na vysokých školách. Jsou na to odborníky vypracované učebnice. Reciproční matematiky se používá především v oboru teorie počtu pravděpodobnosti. Více viz. učebnice matematiky. A tak je otázka, zda by se měli stydět autoři těchto učebnic, a nebo Vy, pro svou neznalost.“
    Taková neznalost mě nebolí, buďte tak velkorysý a napište na jaké slušné přírodovědné VŠ se reciproční FYZIKA učí. A uveďte pár knih recipročních odborníků.
    Nemyslím tím stránky http://www.baki.estranky.cz, které se stejně odkazují na Vaše stránky
    http://reciprocni-fyzika.webnode.cz
    Taková stránka
    http://www.baki.estranky.cz/clanky/4_-jev-hmotnost.html má v jednom listu celkem 97 uvozovek „, co termín to uvozovky, čtenáři vyber si, co je za tím pojmem, co je Ti libo, nejlíp zavřít stránky. Prostě uvozovková fyzika.

    Nevím, co kmitá ve vakuu, to neznamená, že všechna praxí a vědou podložená fyzika se obrátí naruby ( = reciporční fyzika).
    Anglický dotaz ¨reciproční fyzika vede na stránky
    http://www.lrcphysics.com/rst/
    http://www.lrcphysics.com/reciprocal-system-theory/
    http://www.lrcphysics.com/scalar-physics/
    atd.
    říká zhruba, že vše je založeno na pouze na základě že vesmír se skládá pouze z pohybu.
    Dokázat to nelze, takže je to takové reciproční náboženství.
    Na rozdíl od na rozdíl od konvenčního předpokladu, že vesmír se skládá z hmoty obsažené v prostoru a čase, jako v kvantové teorii, nebo se skládá z interakce mezi hmotou a časoprostorem, jako v obecné relativitě.

    Nikde jsem netvrdil, že záření neprochází hlavou, ale že myšlení není kmitání frekvencí. Myšlení je biochemický děj založený na přenosu elektrických nábojů v neuronech.
    Už jsem to jednou psal podle lékařský stránek wikiskripta.eu

  5. Pardalovi ze dne 1.9. Omlouvám se za prodlevu, která mnou nebyla způsobena.
    1. Server Reciproční fyziky nezaložil p. Kukliš, jak se mylně domníváte. Kdo ho založil není nikde uvedeno. A na ten já píši.
    2. Na server Reciproční fyziky přispívám od té doby, co se objevil na internetu. Nemyslím si, že Vy byste byl prvním, s kterým jsem se dostal do diskuze.
    3. Chcete seznam škol, které se Reciproční fyzikou zabývají?? No jsou to všechny vysoké školy technické i univerzity, také akademie věd. Všechny školy nižších stupňů dostaly instrukce k výuce podstaty gravitace jako síly tlačné, a ne přitažlivé. Podstatou elektřiny i magnetizmu se zabývají výzkumné instituce. Naše současná věda stejně jako ve vyspělých zemích chápe postupy metod systémového inženýrství jako dostatečné důkazy. Úroveň vědy a její prestiž ve světě vzrostla ze 43 místa ve světě na … Je to pravda??
    Samozřejmě není. Reciproční fyzika sice vyšla, ale státní organizace o ní nemá žádný zájem. I na dále ve školách se vyučuje gravitace jako přitažlivost hmotných těles. Výsledky postupů metod systémového inženýrství i nadále nejsou považovány za dostatečný vědecký důkaz toho, že gravitace přichází z Vesmíru a působí tlakem, ne vzájemným přitahováním. Učitelé jsou udržováni v domnění, že to co učí je „vědeckým vyjádřením“ skutečnosti, že to tedy není pouhá „domněnka“ bez jediného seriózního důkazu. Přirozeně, že toto nepřispívá k prestiži české vědy. A tak museli (za dvacet let od publikování tohoto principu u nás) až američtí vědci prokázat, že gravitace přichází z Vesmíru a působí tedy tlakem, ne vzájemným přitahováním. (Dostali taky oprávněně Nobelovu cenu za fyziku). No a my jsme „ostrouhali mrkvičku“. Takové jsou postupy naší vědy. Nic nového v naší vědě.
    3. Divíte se, že používám odkazy na své stránky. – Toto je přeci běžná praxe v lidské společnosti. Na koho měl psát odkazy na př. Koperník ohledně heliocentrické soustavy, kterou sám objevil a popsal??? – No jedině na sebe, protože nikdo jiný heliocentrickou soustavu neznal. Na koho jsem měl psát já odkazy, když nikdo jiný důkazy o podstatě jevu gravitace neměl??
    4. Když nevíte, co se „v kosmu vlní“, proč se k tomu vůbec vyjadřujete?? Jaká je to praxe a věda „která nic nevysvětluje??? Pak podle současné vědy (kterou se zaštiťujete) existuje Hmota a vakuum. Když se k tomuto Vaše věda neumí vyjádřit, jedná o zázrak, který je v Reciproční fyzice nepřijatelný.
    Několik dalších vět jsou pro mě nesrozumitelné a v Reciproční fyzice nepřijatelné (obsahuje hypotézy zázraků).

    5. Okolnost, že mícháte fyzikální a chemické jevy, jsem již pochytil a popsal.

    K okolnostem, které spadají do „Fyzikálního náboženství“ se nemohu vyjadřovat. Je to podle metod systémového inženýrství míchanice nelogičnosti skutečností a zázraků. To nechám na řešení fyzikálnímu náboženství.

    1. Pane Vašku, psal jsem :“Píšete, že odpovídáte na serveru, o kterém nevíte, kdo ho založil.“
      Já se rozhodně nedomnívám, že stránky reciproční fyziky založil pan Kukliš, ale myslel jsem, že Vy odpovídáte na stránkách hledani.gnosis.cz.
      Nevím o tom, že diskutujte na stránkách reciproční fyziky, kde je uvedeno, že jste autorem článků
      https://reciprocni-fyzika.webnode.cz/kontakt/
      Autor článků je uveden Ing. Vladimír Vašků
      Možná je tam diskuze na facebooku. Když chcete, abych nějakou odpověď četl, tak uveďte odkaz, jinak je to plácání do větru. Stejně jako umanuté opakování, že jste zaslal své objevy školám a školy na to nic. Nedivím se jim.
      Je fajn, že američtí vědci dokázali že :“gravitace přichází z Vesmíru a působí tedy tlakem, ne vzájemným přitahováním.“
      Komentář : nějaký omyl, snad jste měl na mysli temnou energii, která zrychleně rozpíná vesmír. O podstatě temné energie není známo nic, je to předpoklad, který má zdůvodnit zrychlené rozpínání vesmíru.
      Gravitace působí jako přitažlivost mezi všemi hmotnými tělesy, týká se hlavně těles s velkou hmotou podle gravitačního zákona. Gravitace je jednou ze čtyř základních sil ( interakce slabé a silné jadrené, elektromagnetické a gravitační).
      Gravitace není temná energie.
      Budu rád, kydž alespoň Vy odpovíte, co se ještě v kosmu vlní. Fyzika říká, že v kosmu je elektromagnetické záření, reliktní záření, gravitační vlny.
      Anglické odkazy na reciproční fyziku jsou pro Vás nesrozumitelné. Neuvedl jste jediný odkaz na reciporoční fyziku na zahraničních univerzitách, ale operujete s tím mocně.
      https://reciprocni-fyzika.webnode.cz/a13-kapitola/
      píše:
      „Jakékoli sloučenina z našeho hlediska anorganická, může být mimo zemi sloučeninou organickou.“
      Komentář ani není třeba, takové vyjádření degraduje samo sebe.
      https://reciprocni-fyzika.webnode.cz/a12-kapitola/
      píše:
      „Chemické reakce jsou závislé na tvaru celého atomu“
      Komentář :Tvar celého atomu je kulový, existují i fotografie atomu elektronovým mikroskopem. Chemické vlastnosti závisí na USPOŘÁDÁNÍ A VLASTNOSTECH elektronového obalu, jaderná fyzika se zabývá atomovými jádry = látka ZŠ a hodně nepřesně to uvádíte jako :
      „11.1. – Nukleární reakce jsou závislé na tvaru jádra atomu. Chemické reakce jsou závislé na tvaru celého atomu.“
      K článku pana Muladiho jsem zde napsal hodně komentářů, moje názory si tedy můžte přečíst.
      https://hledani.gnosis.cz/fyzikalni-jednotky-jsou-prostoreke-kralovny-fyziky-a-teoretiky-privadeji-az-k-hysterii/comment-page-1/#comments

      Píšete stále chybně
      http://reciprocni-fyzika.webnode.cz/a7-kapitola/
      Píšete stále na uvedených stránkách:
      „Poznámka k doplnění: Zkoumání rentgenových paprsků přicházejících z Vesmíru např.: potvrdilo zhušťování energie v prostoru bez ohledu na přítomnost hmoty – předpoklad k jejímu vytvoření na základě Einsteinova vzorce m = e.c2 . Dochází k povrzení toho, co bylo odvozeno inženýrskými logicko-matematickými metodami již ve 20. století.“

      Komentář : Einsteinův vzorec je E = mc^2, tedy m=E/c^2.
      Zatím jste stále neodvolal své tvrzení, a jste ve sporu sám i se svou úvodní stránkou
      https://reciprocni-fyzika.webnode.cz/

      Taková diskuze je ztráta času.

  6. Pardalovi:
    Tak především úvodem. – „Reciproční fyziku“ nelze posuzovat zásadami vžitými “ fyzikálním náboženstvím“. Řada pojmů používaných tímto náboženstvím jsou v Reciproční fyzice „prázdným pojmem“ (magnetická síla, elektrická energie, atd.), jiné pojmy (energie) mají jiný charakter. Pokud je „Gravitace“ silou (energií) přicházející z kosmu, pak jsou to pouhé „jevy“ vznikající působením této síly. ve Vesmíru by vznikla situace, že tyto jevy by vznikaly dvojmo. Což by v důsledku byl zázrak, který Reciproční fyzika nepřipouští (HALÓ NOVINY 18. června 2018 – článek JE, ANEBO NENÍ FYZIKA NÁBOŽENSTVÍM?) Tím se Reciproční fyzika liší od fyzikálního náboženství, jejímiž principy argumentujete. Odlišuje se nejenom od fyzikálního náboženství, ale i od židovského, křesťanských, muslimských a jiných náboženstvích.
    Pokud se týče mého prvotního uvedení vzorce Einsteinovy teorie relativity, naleznete ho v Základech reciproční fyziky vydané v roce 1997. Třeba nestačí počítat uvozovky v jednotlivých kapitolách, třeba je se také zabývat obsahem této brožury. Tam můžete uplatnit svůj hnidopich. Anebo si „Základy… “ přečtěte aspoň desetkrát za sebou. Až pochopíte, že v Reciproční fyzice má Energie (na rozdíl od náboženství fyzikálního) hmotnou podstatu, pak budete mít zodpovězeny všechny svoje otázky.
    Bylo by dobré, kdybyste používal termíny jako „Fyzikální náboženství“ místo termínu „Fyzika“. Argumenty Vámi používané jsou blízké zázrakům, které Reciproční fyzika nepřipouští (Temná hmota, temná energie,…).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference