mapa stránek || vyhledávání

Hlbšie pochopenie sviatku pamiatky zosnulých

Hlbšie pochopenie sviatku pamiatky zosnulých každoročne pripadajúceho na 2. novembra, pomôže človeku k jeho živšiemu a vedomejšiemu prežívaniu.

svieckyPrvé, čo si musíme uvedomiť, je skutočnosť, že život po smrti tela nekončí. Od mŕtveho tela sa oddelí duša a putuje do oblastí, ktoré kresťanská terminológia označuje očistec. Hovorí sa mu aj záhrobie alebo onen svet. Niektoré duše však ostanú uviaznuté na zemi a trvá dlhší čas, kedy sa do tohto záhrobia (kam patria) dostanú. Je obrovské množstvo úrovní očistca, kde duše absolvujú ďalšiu etapu vývoja. Funguje to tak, že sa človek po smrti dostane do takej oblasti, aká zodpovedá jeho momentálnemu duševnému stavu. Lakomci sa dostanú medzi lakomcov, Závistlivci medzi závistlivcov, ohovárači medzi ohováračov ale aj šľachetní medzi šľachetných. Tu na zemi sme všetci pospolu, vedľa seba. V záhrobí také niečo neexistuje.

Je náhoda, ak práve na jeseň si pripomíname zosnulých? Naši predkovia ako citlivejší a vnímavejší tento dej prežívali živo a vedome. Oni vedeli, že sa otvárajú brány záhrobia a ich blízki zosnulí môžu prichádzať priamo k nim na návštevu. Síce sa tieto návštevy môžu diať počas celého roka, ale práve na jeseň je to najintenzívnejšie.

Veľké množstvo sviatkov pôvodnej slovenskej kultúry sú prekryté cirkevnými sviatkami. To nastalo po páde našej ríše a následným pokatolizovaním spoločnosti. Je vždy veľmi ťažké tisícročia zakorenené poznanie, zvyklosti odstrániť z vedomia národa a tak tieto živé sviatky prelepili tými svojimi – katolíckymi. Jedným z nich je aj sviatok všetkých svätých, ktorý pripadá na jeden deň pred našim sviatkom pamiatky duší zosnulých predkov. Navyše, len Boh môže byť označovaný ako svätý. A ak pôjdeme ešte ďalej, tak zistíme, že mnohých svätých si cirkev vymyslela.

Odbočme na chvíľu za „veľkú mláku“ do USA. Keď u nás si pripomíname našich zosnulých, tak v západnom svete hlavne v USA, Kanade, Írsku, Spojenom Kráľovstve, Portoriku, ale aj v Austrálii a Novom Zélande [1] slávia Halloween. Prečo práve v tomto období? Aj u nich ich predkovia tento kontakt s mŕtvymi vyciťovali. Oni vedeli, že práve na jeseň prichádzajú ich zosnulí príbuzní alebo priatelia, že sa otvára onen svet. Vedome to slávili, vedome to žili. Až neskôr keď sa človek otupil, keď stratil kontakt s jemnejším svetom toto poznanie začal považovať za fantáziu, potom už len zo zvyku slávil tieto veci. Pre Američanov je typické to známe wow, super a robenie z vecí senzácie. A tak aj tieto deje tak prifarbili fantáziou, že dnes majú z pôvodného sviatku len gýčový halloween.

U nás je však obdoba pogýčovania v niečom inom. Taktiež sme už celkom zabudli na pravý význam, zabudli sme, že sa otvára brána, na sny, v ktorých sa nám prihovárajú naši blízki z onoho sveta… zabudli sme. Sviatok chápeme už len ako pripomienku nášho milovaného zosnulého, ktorý už neexistuje… alebo nad tým ani nerozmýšľame, a keď sa opýtate človeka, tak pokrčí plecami a povie „neviem“. Sme nevedomí v týchto veciach. Slávime niečo čomu nechápeme! Iní sa uspokoja s domnienkou, že ich blížny je v nebi. Ale aj to je nevedomosť, lebo cesta do neba je nesmierne ďaleká. Ďalší vyzdobujú hroby už len kvôli druhým, aby ich neohovárali. Sme proste neživí! A z tejto neživosti vzišla nová móda – umelé kvety. Zákonom rovnorodosti, tým že vo vnútri sa správame k sviatku neživo, umelo, na hroby kladieme neživé, umelé kvety!

Začnime vážne skúmať tento sviatok. Začnime cítiť tú jednoduchú skutočnosť, že naši milovaní naďalej existujú a že sa v modlitbe môžeme za nich prihovoriť, dokonca sa s nimi vnútorne spojiť. Príhovor za zosnulého je pre neho obrovským požehnaním. Modlitba je úžasná v tom, že ak je úprimná, tak vždy nájde nášho milovaného nech sa nachádza kdekoľvek… či už v pekle alebo v nádherných výšinách záhrobného sveta. Ani peklo netrvá večne, ak človek pochopí, kde robí chybu a započne s pokáním, tak sa odtiaľ dostane. Láskou naplnená modlitba je preto obrovskou pomocou.

Potom také niečo ako umelý kvet vymizne z našich cintorínov, ktoré sa zriaďovali na posvätných miestach so silnými a dobrými energiami.

Pre lepšiu predstavu týchto dejoch odporúčam film Náš domov:
https://www.youtube.com/watch?v=X8CVTUG2fSQ

Alebo Franchezzov odkaz zo záhrobia:
http://okamoso.sweb.cz//Franchezzov%20odkaz%20zo%20z%C3%A1hrobia.doc
 

Zdroje:
[1] http://sk.wikipedia.org/wiki/Halloween
 

Martin Hruštínec
www.jupitera.sk
 

hodnocení: 5
hlasů: 3
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

18 komentářů

Přidat komentář
  1. Kdysi jsem tu napsal dva díly příspěvku o tom, co je po smrti.
    Vycházel jsem při tom z nauky univerzálního učení Mistrů.

    Tady je úryvek, který, pane Martine, sedí na Váš úvod :

    „Oblast ANDA, astrální svět, je mnohem rozlehlejší než náš celý hmotný vesmír. Má své hlavní místo, což znamená vrchol této oblasti a nebo také jeho energetické centrum, které nazývají mystici-Mistři Sahansdal Kanval. V Bibli bývá v Novém Zákoně označován jako Nový Jeruzalém. Jinak se tomuto místu říká také „tisíci plátkový lotos“ jako sedmá čakra, neboť se skládá z obrovského hroznu-shluku úchvatných světel všech barev spektra a ty jsou vlastní energetickou centrálou pro nižší oblasti. / TADY TO ZAČÍNÁ BÝT DŮLEŽITÉ /Pod ním se nachází mnoho astrálních podoblastí, tzv. nebí či očistců, tj. nápravných zařízení, v nichž probíhá nekonečně různorodý život. Vše je tu vyššího řádu než na Zemi, vše je prozářenější a krásnější – ovšem kromě částí zvaných očistce, které jsou určeny k nápravě charakterů. A do nich se po smrti fyzického těla odebírá podstatná část pozemšťanů! To vše je pochopitelně pro náš zrak neviditelné kvůli vyššímu kmitočtu vibrací, jinak řečeno, je to mimo naše zorné pole. Přirovnáme-li to ke slovníku vědců, kteří zkoumají sluneční spektrum, jsou tyto astrální světy nad a za oblastí ultrafialového světla.

    A nyní již jen stručně. Po smrti člověka se duše neodvratně potkává s tzv. poslem smrti, nelze ho minout, protože ON vždy spolehlivě čeká. Křesťanský svět jej nazývá temným andělem či andělem smrti, v Indii to jsou jamdúti – poslové krále smrti Jamy, kteří se o nové příchozí bezezbytku postarají. Je to jejich jediná povinnost. Duši pak čeká určitý soud, rekapitulace předchozího života s následným rozsudkem, který obdrží každá bytost podle svých zásluh. Zajímavé je, že rozsudek není nikdy zpochybňován, protože je vždycky spravedlivý. Přirovnat to lze k tomu, jako byste se společně se svým soudcem dívali na film svého života, vše znovu viděli a spolu s ním souhlasně potvrzovali: „aha, tady jsem udělal velkou chybu, tady jsem byl lumpem, darebákem, tady jsem lhal, podváděl, kradl… atd.“ Není tu žádná obhajoba, nepodávají se žádná odvolání, také se nežádá o milost. Podle závěrečného rozsudku se zemřelý dostává do místa svého nového pobytu, kde zůstává po dobu, která mu byla určena k nápravě. Jak již bylo zmíněno, v případě předchozího špatného života následuje spravedlivý rozsudek – trest, který však není žádnou mstou, ale vždy vede jen k vylepšení charakteru jedince.

    Je důležité říci, že božská nekonečná láska soudí tak, aby se především mysl mohla očistit a byl ji umožněn nový život v určitých parametrech kvalitnější a aby tak mohla postupně dosahovat vyšších oblastí, jinak řečeno duchovně růst, napomáhat růstu a ne jej brzdit! Jak jinak toho lze dosáhnout, než cestou osvobozujícího trestu a výchovy v posloupnosti na sebe navazujících nových životů, pochopitelně i s odžíváním karmických dluhů!“

    – – – – – – – – – – – – –

    Ano, svátek dušiček znamená pro mne úklid hrobu a vzpomínku. Nechci však mé rodinné příslušníky, otce a mámu a bratra nějak svými vzpomínkami rušit. jejich duše žijí svůj život v úrovni, kde se připravují na nové zrození / a nebo také ne / a pokud se s nimi mám setkat, nějaké vyčištění karmy, bude to tak, jak to má být. Jinak to totiž být nemůže. Zákon spravedlnosti je v tomto neúprosný.

    Díky za pěkný příspěvek.

    Václav Žáček

    1. Jak jinak toho lze dosáhnout, než cestou osvobozujícího trestu a výchovy v posloupnosti na sebe navazujících nových životů, pochopitelně i s odžíváním karmických dluhů!“
      Nemohu s Vámi pane Vendo v tomto závěru úplně souhlasit. Kdyby tomu tak bylo, jak uvádíte : aby tak mohla postupně dosahovat vyšších oblastí, jinak řečeno duchovně růst, napomáhat růstu a ne jej brzdit, byl by tento svět něco jako škola, kde se duše postupně učí a zdokonaluje, až je dokonalá a odejde do duchovního světa. Ale ve Védách se uvádí, že duše je věčná blažená a plná poznáníodjakživa. Nepotřebuje se tedy něco učit a postupně duchovně růst. Všechno v ní je, jen se potřebuje probudit a odpoutat od hmoty. Toto ovšem nedokáže jen sama svojí snahou, hlavně k tomu potřebuje milost.
      Kdyby to bylo tak, jak píšete, nežili bycho zde miliony životů v různých tělech, ale za několik málo životů tzv. dobrého chování bychom dosáhli osvobození. Za dobré chování přijde také karma, pozitivní, umožní buď dobré zrození zde na Zemi, nebo na vyšších planetách ale po vyčerpání kreditu se zase vracíme zpět. A narození se v bohaté rodině vede většinou k dalšímu zapletení se.

      1. Pane Jaromíre, dobrý den.
        protože si Vás a Vaší věcné diskuze vážím, ještě než odpovím na Váš příspěvek, odkáži Vás na dva mé dřívější články, ze kterých jsem uvedl nějakou malou část a Vy na ni reagujete. Myslím, že souvislosti mého poznání je dobré znát.

        http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-1-cast/

        http://hledani.gnosis.cz/zdanlive-jednoducha-otazka-co-je-po-smrti-2-cast/

        A k celé odpovědi se dostanu až po obědě – různé jiné povinnosti.

        Díky.

        Václav Žáček

        P.S. pod těmito články z odkazů byla velmi bohatá diskuze, kde jsem již všechno podstatné , z mého pohledu podstatné, objasnil. Bohužel však byla před více jak rokem nějak smazána. Rád však se k něčemu vrátím.

      2. Pane Jaromíre,

        s védami je to asi tak, jako s Vaším vysvědčením z deváté třídy: samozřejmě že platí, ale je naprosto zbytečné se jimi ohánět, protože současnost a praxe vyžadují něco jiného. Jinými slovy, znalost véd pro dnešního člověka znamená bohatější pochopení minulosti (ke všemu pouze při správném pochopení), nic víc.

        ad: duše je věčná blažená a plná poznání odjakživa. Nepotřebuje se tedy něco učit a postupně duchovně růst…

        Aby předešli nedorozumění, definujte, prosím, Vámi pojatou duši (co obsahuje) a její rozdíl oproti duchu.

      3. Pane Muladi,
        Védy pocházejí od Boha, jsou stále platné v každém věku, nebo si myslíte, že Bůh se občas mýlí ?
        Duše je plná poznání, vždy oplývá vědomím. Vědomí je tedy příznak duše. I když duši v srdci, kde setrvává, nenajdeme, přesto můžeme poznat, že je přítomna, podle přítomnosti vědomí. Přítomnost duše můžeme poznat podle toho, že ve všech tělech — lidí i zvířat, je určité vědomí. Toto vědomí duše se však liší od vědomí Nejvyššího, protože absolutní vědomí zahrnuje veškeré poznání — minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Individuální duše je náchylná k zapomínání. Když zapomene na svou skutečnou povahu, dostane se jí poznání a osvícení z vyššího učení, učení Boha. Bůh však není jako zapomnětlivá duše. Jsou dva druhy duší — nepatrná dílčí duše a Nadduše – Bůh.

      4. Pane Jaromíre,

        ad: Védy pocházejí od Boha, jsou stále platné v každém věku, nebo si myslíte, že Bůh se občas mýlí ?

        Vaše vysvědčení z deváté třídy je taky pořád platné, ale Vy jste na něm neustrnul a vyvíjel se dál. Stejně i Bůh není ustrnulý a vyvíjí se, protože jinak by musela být ustrnulá i jeho tvorba.
        To znamená, že vývoj tvorby je důkazem vývoje Tvůrce (který je pochopitelně vždy a v každém stupni vývoje vůči tvorbě dokonalý). Tvorba zkrátka nemůže mít něco, co by jí nedal její Tvůrce.
        Kromě toho, Ježíš Kristus, o němž platí „Já a Otec jedno jsme“ nikdy nikoho nenabádal „Studujte védy“. Jednoduše proto, že svou pozemskou misí Boha v člověku védy mohutně překonával.

        ad: Jsou dva druhy duší — nepatrná dílčí duše a Nadduše – Bůh…

        Bůh je Duch. A v tomto si můžeme rozumět jenom tehdy, je-li pro Vás „nadduše“ totéž, co Duch. S tím, že Duch má úplně jinou funkci, než duše. Je mezi nimi podobně propastný rozdíl, jako mezi duší a tělem.
        Duch dává život a principy (příklad: Slunce).
        Duše dává uplatňování života a principů v konkrétních podmínkách (příklad: jednotlivé paprsky Slunce).
        A tělo dává výsledek tohoto procesu i zpětnou vazbu (příklad: konkrétní účinek každého paprsku).

      5. „Bůh je Duch. A v tomto si můžeme rozumět jenom tehdy, je-li pro Vás „nadduše“ totéž, co Duch. S tím, že Duch má úplně jinou funkci, než duše. Je mezi nimi podobně propastný rozdíl, jako mezi duší a tělem.
        Duch dává život a principy (příklad: Slunce).
        Duše dává uplatňování života a principů v konkrétních podmínkách (příklad: jednotlivé paprsky Slunce).
        A tělo dává výsledek tohoto procesu i zpětnou vazbu (příklad: konkrétní účinek každého paprsku).“

        Ano, souhlas.
        Jen poslední věta je trošku – méně /pro někoho / srozumitelná.

        Pěkný večer

        Václav Žáček

      6. Pane Vendo,

        zkusím objasnit více tu poslední větu: A tělo dává výsledek tohoto procesu i zpětnou vazbu (příklad: konkrétní účinek každého paprsku).“

        Duše je „převodovkou“ mezi duchem a tělem – podle vzoru ducha si duše tvoří tělo. To znamená, že čím více si duše hledí ducha, tím lépe dopadá její tvorba těla a naopak: duše skřípnutá (zpupnost, fanatismus, strach, ale i duchovní záměr atd.) musí tvořit poškození těla.
        Ve fyzice to lze vidět na tzv. Chladniho obrazcích – když frekvence jakkoli poškodíte, vytvoří se v písku poškozený obraz.
        Mimochodem, Ježíš Kristus léčil výhradně tak, že nemocnému uvolnil jeho duši a ta si pak podle vzoru vždy dokonalého ducha sjednala nápravu těla. Proto také Ježíš Kristus říkal „jdi a už nehřeš“, neboť právě hřích je to, co poškozuje duši (a poškození těla by se tak vrátilo).
        To je proces zpětné vazby těla vůči duši.

        Přirovnání duše každého člověka ke slunečnímu paprsku má ale i další význam.
        Za prvé, z paprsku lze poznat celý zdroj, celé Slunce, protože jsou spolu spojeni. A za druhé, paprsek, který se „dívá ven“ vidí všechno možné (hmotné), akorát Slunce nikdy neuvidí.
        Na to, aby uviděl Slunce, se totiž musí podívat do svého nitra.

      7. ad.ve Védách se uvádí, že duše je věčná blažená a plná poznání odjakživa.
        Nepotřebuje se tedy něco učit a postupně duchovně růst. Všechno v ní je, jen se potřebuje probudit a odpoutat od hmoty.Toto ovšem nedokáže jen sama svojí snahou, hlavně k tomu potřebuje milost.

        ————-
        To je pravda.Ona Duše je Pravdou.

        K probuzení nepotřebuje miliony životů.Stačí ji tři a půl roku.
        Krist=Krisna=Krišna=Pan
        Hraje na svou flétnu a svolává duše.A ony se samovolně probouzí,jen
        si to ještě nejsou vědomy.Ze svých hrobů vstávají a čistí se od nánosů
        špíny falešného vědomí.Mezi tu špínu a lež patří i karma.

      8. ad: (Duše je) plná poznání odjakživa. Nepotřebuje se tedy něco učit a postupně duchovně růst…

        A zároveň: ony se samovolně probouzí,jen si to ještě nejsou vědomy.Ze svých hrobů vstávají a čistí se od nánosů špíny falešného vědomí…

        Jak to, že si duše nejsou něčeho vědomy, když jsou „plny poznání odjakživa?“
        A jak mohou nevědoné duše bez učení a duchovního růstu poznat, proč, co a jak mají dělat? To jsou nesmysly a protimluvy.

      9. Konečně zareaguji na Váš příspěvek do diskuze – 17.10.2015 (7:29)

        K mé lítosti musím na začátku upozornit na to, že jste špatně četl.
        Vy jste reagoval na toto, co jsem napsal :

        „Je důležité říci, že božská nekonečná láska soudí tak, aby se především mysl mohla očistit a byl ji umožněn nový život v určitých parametrech kvalitnější a aby tak mohla postupně dosahovat vyšších oblastí, jinak řečeno duchovně růst, napomáhat růstu a ne jej brzdit! Jak jinak toho lze dosáhnout, než cestou osvobozujícího trestu a výchovy v posloupnosti na sebe navazujících nových životů, pochopitelně i s odžíváním karmických dluhů!“

        A Vy jste zareagoval tímto :

        „…..aby tak mohla postupně dosahovat vyšších oblastí, jinak řečeno duchovně růst, napomáhat růstu a ne jej brzdit, byl by tento svět něco jako škola, kde se duše postupně učí a zdokonaluje, až je dokonalá a odejde do duchovního světa.“

        Vy to, pane Jaromíre, vztahujete na DUŠI – vidíte to slovo duše u Vás a to slovo mysl u mne? Vím, že mezi mysl a duši nedáváte rovnítko.

        Souhlasím s Vámi, duše je čistá, ale pro život, pro vtělení se v nižších oblastech na sebe vzala a neustále bere různá těla, záhaly, které ji slouží v tom kterém regionu v sestupu, aby se jich pak postupně, při cestě návratu zbavovala. Duše je jako by zahalena těžkými závěsy a její blaženost, jako světlo, je tak zahaleno. To nejhorší působení ale vyvolává mysl – ta je k duši nejblíže, ta má nástroje ve smyslech, ta v tom hmotném světě duši / často/ ovládá, ač by to mělo být naopak.

        Když se však mysl obrátí, stane se z ní ten nejdokonalejší nástroj, který duši slouží. Ona mysl může vědomí, rozprostřené ve světě přání, tužeb, závisti, chtíče, hněvů, sobectví či lpění a egoismu….atd., tedy v hmotném těle, může obrátit „vzhůru“ k vyšší kvalitě. S pokorou, s pokáním, s důvěrou k Bohu a tak naplní známé rčení – „člověče, poznej sám sebe“? Samozřejmě, že s Milostí, souhlasím.

        No a když tedy vezmu védy, je obrovský rozdíl mezi DUŠÍ a MYSLÍ.

        Ano, miliony životů prodělá duše na cestě vtělování. Jistě mi dáte za pravdu, že ihned se nevtěluje do člověka. Kde je tomu konec / nebo začátek /, když vzniká postupně život od menších-primitivních forem po vyšší bytosti, po člověka?

        Karma je zákon, který reprezentuje spravedlnost. Pak se odžívá a nebo stále narůstá. Člověk prožívá karmické vztahy, prodělává zkoušky. Karma se nedá „likvidovat“ v životě ve vyšších duchovních sférách. Karma je buď dobrá / za dobré skutky / a nebo špatná. Za obě se však duše vrací do dalšího zrození. Z véd víte, že je i karma zásobní, že je dávkována pro ten který život. Oprostit se karmických dluhů, to je to, oč tu kráčí – ve světě hmoty, kde žije duše ne jako řídící „prvek“.

        S tou milostí ještě jednou souhlas. Také nelze projít v nižších oblastech /nemyslím tím hmotných / bez vedení Mistrem. Byl jim Ježíš, Krišna, Buddha….., jejich posláním je přivést označené duše na cestu návratu. Tady připomenu také mnohokráte diskutovaný akt zasvěcení – křtu. Mistr na své žáky vždy čeká a má rozhodující sílu i nad Negativní silou, která tady hlídá spravedlnost – karmické skutky, tisíce přání.

        Mějte se hezky.

        Václav Žáček

      10. Pane Vendo,
        s tím co píšete souhlasím, jen stále nemohu přijmout myšlenku, že trest, který živá bytost obdrží za svůj právě prožitý život jí nasměruje na duchovní cestu . Po obdržení nového těla na vše stejně zapomene a dál se zaplétá v hmotném světě. Jen milost osvobozených duší nebo Nejvyššího jí může vytáhnout ze zapomění a pomoci udělat duchovní pokrok, který se jediný po opuštění těla neztrácí. V příštím životě může živá bytost pokračovat tam, kde skončila v minulém životě. Na duchovní cestě není ztráty ani úbytku a i malý pokrok nás může zachránit před velkým nebezpečím – poklesnutím do nižších forem života.
        Děkuji

      11. „….že trest, který živá bytost obdrží za svůj právě prožitý život jí nasměruje na duchovní cestu .“

        Trest je určen, i v našem právním řádu jako něco, co má vést jeho prožitím k nápravě.

        Obzvláště to může platit v podmínkách jiných světů, než hmotných, kdy, a to je důležité, „pochopí mysl, že takhle dál již ne! Trest může přijít již za života a stejně nevíme, za co to je přesně, ale, ve védách jsou popsány různé druhy karmy, a tak to není nic divného –

        prárabdha karma – tj.karma, která je určena pro náš současný život a je odpovědná za naši současnou existenci; je také nazývána údělem

        krijamána karma – jako výsledek činů, myšlenek a slov, které jsme vykonali v právě probíhajícím životě

        saňčitkarma – karma, která zůstala a musí být b budoucnu odčiněna = tato karma zůstává v zásobě pro další životy

        O karmě píši v mých prvních článcích – neberte to prosím jako nějaké machrování a z toho důvodu to více nevysvětluji – jen dávám odkaz :

        http://hledani.gnosis.cz/karmicky-zakon-aneb-jak-si-usteles-tak-si-i-lehnes-1-cast/

        http://hledani.gnosis.cz/karmicky-zakon-jsme-u-samotne-karmy-2-cast/

        Ale dodám tu jednu možná novinku, které úzce souvisí s tzv.Negativní silou, jež „spravuje“ nižší duchovní oblasti a používá k tomu právě karmický zákon, v podstatě zákon spravedlnosti = ten spočívá ve sklizni plodů podle setby.

        Duše se rodí – sestupuje do světa nižších duchovních oblastí stále jako čistá, ale pro působení tady přebírá na sebe různá těla. Tento náš svět je pod nadvládou přímo agenta té Negativní síly v nás, mysli. Bez mysli, jako dokonalého nástroje duše však tady nelze žít – v těle člověka. Mysl slouží duši a je tou, která je jí duší oživována, ale má pro tento svět hmoty nižší složku, jako řídící, a ta podléhá / ve většině / v životech lidí, svým vášním – např.chtíč. A vytváří tak karmické zatížení, především pro duši, ale i pro sebe, protože se po odžitém životě opět reinkarnuje.

        A teď ta novinka /možná/:
        V hierarchie řízení Stvoření působí zmíněná Negativní síla, jedním z jejich názvů /védy/ je Kál, která „spravuje“ hmotné oblasti. Jejím posláním je tu oživují princip – duše – udržet. Bez něho by tu život neexistoval. A Tvůrce garantoval tomuto správci pro vznik světa hmoty, záporné části Stvoření, některé podmínky. „Nikdo si zde nebude vědom ničeho, co prožil v minulých životech. Kdybychom si byli vědomi hříchů, které jsme spáchali v minulých životech a za které jsme nyní trestáni, pak bychom je přirozeně již nikdy neopakovali“
        Kál také plní i četná přání člověka, která nižší mysl akceptuje a upne se na ně, dělá vše pro jejich splnění.

        Samozřejmě, že v oblasti očistců po smrti si i mysl uvědomuje, za co trpí / a nebo za co si užívá tzv.prožívání nebe/, ale svět hmoty ji i v dalším zrození může opět zlákat k životu s konáním dalších hříchů a karmické zatížení narůstá. Může však nastoupit i proces opačný. Uvědomování si toho, co ji duši, a její nástroj mysl, od Boha a cesty návratu odklání. Mimochodem, k tomu slouží nauky morálních a etických zásad všech možných poslů, apoštolů, učitelů či Mistrů. Je celkem přijatelná představa, že člověk, který uzná a žije zásadu např. „nezabiješ“, zásadu „milovat bližního svého“ či „nepokradeš“….a mnoho a mnoho dalších, se stává člověkem, který nevytváří již tuto nejtěžší část karmy.

        Tak to jen tak na vysvětlenou. Dostal jsem se pod článkem „o dušičkách“ až trochu někam jinam.

        Pěknou neděli. Odpoledne jedu na václavky – ještě rostou.

        Václav Žáček

  2. Vendo píšeš:

    …Zákon spravedlnosti je v tomto neúprosný.

    Nič také ako zákon spravodlivosti neexistuje, je to len , nesplnitelná túžba ludí, ktorí nemali odvahu počas reálneho života sa postaviť voči násiliu, ktorého boli svedkami, alebo ho sami páchali.

    Je to podobná ,,hovadina“, ako Božie mlyny, pravda víťazí a iné báchorky, ktoré medzi popspolitým ludom šíria TÍ, ktorí túto ,,predstavu“ počas svojho života neplnili, páchali ju, obchádzali platné zákony, znásilňovali platné zákony..

    Je to taká obezlička, ako tých zlých zastrašiť, že po smrti si to ,,odserú“ , a tí ktorí boli obeťami na ,,tomto svete “ , potešiť, že ich čaká od nejakej nadprirodzenej sily, ODMENA, za to trápenie, čo si TU na Zemeplacke ,,užili“…

    Vendo, hovorím Ti, túdle nudle. Neexistuje žiadny posmrtný život,žiadne vyrovnávanie účtov ,,po“. Čo si nezariadiš tu na Zemeplacke, to za Teba nikto nezrobí nad Blanou . To by tak bolo, že by Ťa niekto nad tou Blanou mal pomstiť , lebo TU si bol neschopný sa tomu vzoprieť…

    A kto by to za Teba robil? Nadprirodzené sily, čierny anjeli-typu čiernych barónov, nočné mory, odporné slizké strašidlá ? Tam neexistuje STANNÉ PRÁVO , popravčia čata, zberné tábory, masové hroby , len pre tých ZLÝCH..

    Neplač, nebuď smutný, vyrovnaj sa s tým ako chlap…

    1. Díky za reakci.

      Z Vaší odpovědi / hovadina, obezlička, odsrání, neexistence….. / plyne pro mne jeden závěr.

      Nemáme o čem v tomto tématu diskutovat, protože Vás nechci přesvědčovat – Vy jste někde jinde. Jak říkal Ježíš – máte již svoji odměnu a také varoval před sypáním perel do koryt….., však to znáte, že?

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  3. EDITOVÁNO ADMINISTRÁTOREM: Obsah komentáře byl vymazán, protože porušoval zásady věcné a slušně vedené diskuse.

  4. Iluze a naučené představy,předsudky,rituály a tradice..,
    jsou cestou do pekla mysli,chudoby srdce,tedy zla.
    Zlomené srdce=rozdělení ducha,tedy mysli,je příčinou jeho chudoby.
    Bídy kterou je a ve které žije-nežije.
    ——————————-
    str.284 Gíta:

    Člověk se musí pomocí své mysli osvobodit,nikoliv degradovat.
    Mysl je přítelem lásky bezpodmínečné,tak i nepřítelem podmíněné lásky.
    Pro toho,kdo okouzlil svou mysl láskou bezpodmínečnou,je tato mysl
    nejlepším přítelem.No pro toho,kdo ji klade pomínky,je největším nepřítelem.

    Člověk,který ovládl svou mysl a našel tak pokoj(Noach),
    již plně poznal NadDuši(Velkou Matku,Pravdu) v chladu či horku,
    v radosti či trápení,poctě jako i opovržení.

    Člověk,který ovládl svou mysl a našel tak pokoj(Noach),
    již plně poznal NadDuši(Velkou Matku,Pravdu,Podstatu)
    v komunikaci s ostatními lidmi, citové sounáležitosti a různých náboženstvích lidstva,v dualitě rozdělení na duchovní nebe nebo peklo na pudové rovině,jako i v uplatňování falešného ega nebo aroganci egoistické nadřazenosti.

    Když začneš překládat Bibli,Korán nebo Gítu,atd.,protože všude jsou použita loga,tedy symboly,tak se i zasměješ a zapláčeš.
    A co je potom k smíchu i pláči zároveň?Tak třeba hraní si různých církví na zástupce Boha,na hraní si zaručených guruů,světových mocnářů,politiků,ba i učitelů…na to,kým nejsou a
    na jejich lžích,lživé a překroucených představách a iluzích,na jejich stěnách,které si postavili podle těchto lživých předloh a nemohou je odstranit
    z naučené mysli.Naučili se lhát sami sobě,protože jsou uvnitř rozděleni a
    neznají sami sebe vpravdě.

    K pláči je vidět nemocná srdce,která zapomněla,kým jsou vpravdě.
    A přitom jsou všechna dobrá,žádné není ani více ani méně.

    *Arjuna=“milosrdenství Moci“

  5. Zhodnotenie článku, sumár :

    Keďže DUŠA je vynález Cirkvi a táto kej tiória len kopíruje pohanské predstavy z dávnoveku, je nereálna, pretože nemá žiadnu racionálnu podstatu .

    Musím povedať, že to beriem ako FOLKLÓR , ktorý podporuje aj sekta katolícka a aj sám Tajtrllík z Vatikánu, lebo sa dá na tom aj zarobiť chechtáčiky a vraj do obehu príde aj nová mena , len pre katolíkov – ,,Luciferínky“ , budú zo zlepeného piesku..

    Som flexibilný a preto som v očakávaní, ciže v ADVENTE, že po 2000 rokoch niekto príde konečne s novou náboženskou teóriou – novou náboženskou Hovadinou.

    Úprimne sa na tento okamih TEŠÍM…

    Keď sa tak stane, podelím sa aj s vami na tomto blogu o svoju RADOSŤ.Preto buďte v každodennom ADVENTE spolu so mnou..

    Do úvahy prichádza aj možnosť, že si SÁM stvorím svoju Nadprirodzenú silu..

    Tak nám Feoksia Tichomírovna naďalej stískaj palčiaky a kolená….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference