Převzato ze Šrímad Bhágavatamu

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, pokud člověk není ovlivněn energií Nejvyšší Osobnosti Božství, pak nepřichází v úvahu spojení čisté duše, mající čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí ve snu své tělo jednat.

Zde najdeme dokonalou odpověď na otázku Mahārāje Parīkṣita ohledně toho, jak živá bytost začala svůj hmotný život, přestože se liší od hmotného těla a mysli. Ve své podstatě nemá duše nic společného s hmotným pojetím života, ale pohrouží se do něj díky vlivu vnější energie Pána zvané ātma-māyā. To již bylo vysvětleno v prvním zpěvu v souvislosti s Vyāsadevovou realizací Nejvyššího Pána a Jeho vnější energie. Pán vládne vnější energii a vnější energie vládne vůlí Pána živým bytostem. Živá bytost je podřízena vůli Pána prostřednictvím vlivu Jeho vnější energie, třebaže v čistém stavu je její vědomí čisté. V Bhagavad-gītě (15.15) se potvrzuje totéž: Pán je přítomný v srdci každého a ovlivňuje vědomí i zapomnětlivost všech živých bytostí.

Nyní automaticky vyvstane další otázka: Proč Pán ovlivňuje živou bytost k takovému vědomí a zapomnění? Odpovědí je, že Pán si jasně přeje, aby každá živá bytost měla své čisté vědomí Jeho nedílné části, a byla tak zaměstnána v Jeho láskyplné službě, což je pro ni přirozené; jelikož je však živá bytost zároveň částečně nezávislá, může odmítnout sloužit Pánovi a snažit se být stejně nezávislá jako je On. Všechny neoddané živé bytosti touží po tom, aby byly stejně mocné jako je Pán, i když pro to nemají předpoklady. Živé bytosti jsou vůlí Pána ovlivněny iluzí, protože chtějí být stejné jako On. Je to jako když se člověk chce stát králem, přestože k tomu nemá potřebné kvalifikace — když se živá bytost chce stát Samotným Pánem, je jí umožněno snít o tom, že se z ní stal král. Jako první tedy přichází hříšná touha živé bytosti stát se Pánem a vůlí Pána potom živá bytost zapomene na svůj skutečný život a sní o zemi utopie, kde může napodobovat Pána. Dítě pláče a chce, aby mu matka přinesla měsíc, ale matka mu dá zrcátko, a uspokojí plačící a vyrušující dítě odrazem měsíce. Stejně tak je plačícímu dítěti Pána přenechán odraz skutečného světa neboli hmotný svět, kterému může vládnout jako karmī a pak se ho zklamaně vzdát s touhou splynout s Pánem. Obě tato stádia jsou pouze iluzorními sny. Není třeba zkoumat, kdy živá bytost začala takto toužit. Skutečností však je, že jakmile po tom zatoužila, dostala se na nařízení Pána pod vládu ātma-māyi. Proto živá bytost v hmotných podmínkách sní o tom, že toto je “moje” a toto jsem “já”. Podmíněná duše ve svém snu považuje své hmotné tělo za své “já” nebo se mylně domnívá, že je Pánem a že vše ve spojení s tímto hmotným tělem je “moje”. Mylná představa o tom, co je “já” a “moje”, která živou bytost doprovází život za životem, je tedy pouhý sen a pokračuje tak dlouho, dokud si živá bytost nezačne být čistě vědomá skutečnosti, že je podřízenou nedílnou částí Pána.

V čistém vědomí ovšem žádný takový iluzorní sen neexistuje a živá bytost v tomto stavu nezapomíná, že nikdy není Pánem, ale že je věčně Jeho sluhou v transcendentálním láskyplném vztahu.
 

Iluzí oklamaná živá bytost se zjevuje v mnoha podobách, které jí poskytuje vnější energie Pána. Když si takto uvězněná živá bytost užívá v kvalitách hmotné přírody, začíná mylně uvažovat v pojmech “já” a “moje”.

Různé podoby živých bytostí jsou různými oděvy, které jim poskytuje iluzorní vnější energie Pána podle kvalit přírody, jichž si chtějí živé bytosti užívat. Vnější, hmotná energie je zastoupena svými třemi kvalitami — dobrem, vášní a nevědomostí. I v hmotné přírodě má tedy živá bytost možnost nezávislé volby a v souladu s touto volbou jí hmotná energie poskytuje různé druhy hmotných těl. Existuje 900 000 druhů těl vodních živočichů, 2 000 000 rostlinných druhů, 1 100 000 červů a plazů, 1 000 000 druhů ptáků, 3 000 000 různých těl zvířat a 400 000 lidských podob. Celkem existuje 8 400 000 druhů těl na různých planetách ve vesmíru a živá bytost se neustále převtěluje podle toho, jaký hledá požitek. Dokonce i v jednom těle prochází živá bytost z dětství do chlapectví, z chlapectví do mládí, z mládí do stáří a ze stáří do jiného těla, které si vytváří svým jednáním. Živá bytost si své tělo vytváří vlastními touhami a vnější energie Pána jí poskytuje přesně takovou podobu, s jakou si může užívat podle svých tužeb v nejvyšší míře. Tygr si chce pochutnávat na krvi jiných zvířat, a hmotná energie mu proto milostí Pána dá tělo tygra, jehož stavba umožňuje pít krev jiného zvířete. Chce-li živá bytost získat tělo poloboha na vyšší planetě, i to může dostat milostí Pána. Je-li však dostatečně inteligentní, pak bude chtít získat duchovní tělo, aby mohla být ve společnosti Pána, a toho se jí také dostane. Živá bytost tedy může plně využít své nepatrné svobody a Pán je tak laskavý, že jí udělí přesně takové tělo, jaké si živá bytost přeje. Toužení živé bytosti je jako snění o zlaté hoře. Člověk ví, co je hora, a ví také, co je zlato, a pouze vlivem jeho touhy se mu zdá o zlaté hoře, ale když jeho sen skončí, vidí před sebou něco jiného. Jakmile se probudí, zjistí, že kolem není žádné zlato ani hora, natož pak zlatá hora.

Různá postavení živých bytostí v hmotném světě v rozmanitých druzích těl se zakládají na mylných představách “já” a “moje”. Karmī považuje tento svět za “moje” a jñānī považuje “já jsem” za vše. Všechna hmotná pojetí politiky, sociologie, lidumilství, dobročinnosti atd., která si podmíněné duše vytvářejí, se zakládají na těchto mylných představách “já” a “moje”, což jsou důsledky silné touhy užívat si hmotného světa. Živá bytost zapomněla na svou skutečnou totožnost a ve jménu socialismu, nacionalismu, rodinné náklonnosti a tak dále se ztotožňuje se svým tělem a také s místem, kde toto tělo získala.
 

Převzato, zdroj, poslal: Jaromír Kučera