Dnes svým článkem trochu odbočím od okruhu témat, která jsou hlavním tématem mých textů, a to vysokoškolské studium a duševní pohoda vysokoškolského studenta. Dnes mě zajímá stáří, neboť včera po rodinném neštěstí jsem si uvědomila, jak je tato životní etapa každého z nás velmi komplikovaná a pro mladého člověka stále velmi záhadná, ale i částečně nepřijatelná.
Vidím pouze svoji kariéru
V současnosti, tedy ve svém věku, jsem plná mladistvého optimismu a očekávání, jak se bude ubírat moje pracovní kariéra po absolvování vysokoškolských studií. Ovšem zde vyvstává problém, kdy si někteří z nás nepřipouští, že s každým kalendářním dnem stárneme. S každou vteřinou jsme starší, a nejen naše tělesná skořápka, ale i duše ztrácí na své životní vitalitě. Pomalu chřadneme, až jednoho dne přijde osudný den, kdy si naši bytost povolají k sobě naši předci, abychom s nimi sdíleli druhý břeh.
Opomíjené stáří
Můžeme si klást otázku, proč stáří opomíjíme, ale pro některé z nás není lehké si připustit, že také existují přírodní zákony, které platí po věky, a kdy se vznikem nového života přichází automaticky i jeho postupný konec. Samozřejmě, zákony přírody nejsou nastaveny pro všechny živočišné druhy na Zemi stejným měřítkem. Jepice mají velice krátký život. Umírají po jednom až třech dnech, kdy vykonají nejdůležitější úlohu svého života, tedy nakladou vajíčka co by další generaci, která má zajistit přežití tohoto druhu. Naopak dlouhému věku se mohou těšit například některé druhy želv. Otevřená encyklopedie Wikipedie uvádí, že někteří jedinci želvy sloní se prokazatelně dožili i 180 let.
A lidé?
Je smutné, ale ne všichni z nás máme to štěstí, abychom mohli prožít i své stáří, svoji poslední třetinu života. Někteří z nás žijí až příliš rychlým tempem, kdy naše životy vyhasínají dříve, než nám bylo předurčeno. Smrtelné úrazy si vzaly už mnoho lidských životů ve chvíli, kdy byly teprve na svém počátku a svoji budoucnost měli stále před sebou.
Ivana Kryllová
Poslední články autorky:
