Nedávno se zde autor p. Josef Staněk zamýšlel nad výkladem legendy o Svatém Grálu. Pan Staněk napsal:
Proč králi, nezhojitelně zraněný „ve slabině“ (na pohlaví), trpíš? (Parsifal neprojevil soucit s trpícím!) Podle mne to je špatně přeložená nebo položená otázka! Správně má znít: Králi, co je příčinou toho, že jsi byl nevyhojitelně zraněn na pohlaví? (Byl nevěrný královně a sexuálně neukázněný.)
Neustále se píše o tom, jak věrní muži spasí tento svět. My muži ale holt nejsme monogamní. Příroda nás obdařila jinak. Muž je od přírody rozsévač a jeho touhou je co nejvíce „zasít“.
Příklady z přírody:
Jeden kohout stačí na celý dvorek plný slepic.
Jeden jelen stačí na celý les plný laní.
Samice potkana, pokud je březí a potká lepšího „fešáka“, tak nenarozené plody vstřebá a nechá se oplodnit tím „fešákem“.
Lev chrání území, na kterém lvice loví. Pokud při obraně území zahyne, nový lev mláďata všech lvic zakousne, aby šířil své geny právě on, nejsilnější ve smečce. (Člověk by se mohl podivit, proč ještě lvice nezaložily nějaké feministické hnutí, které by toto prostě králi zvířat zakázalo.)
Takto to funguje v přírodě, těch příkladů bych našel jistě mnohem více. V přírodě funguje tzv. přirozený výběr, kdy se množí jen nejsilnější a nejkvalitnější jedinci. Je to z důvodu zachování zdravého genetického kódu. I my lidé jsme součástí přírody a přes veškerý technický pokrok, který kolem sebe máme, se těmto zákonům nemůžeme vyhnout.
A tak při čtení původního článku pana Staňka Duchovní zákony vyjádřené formou legendy o svatém Grálu mě napadla jiná interpretace onoho hříchu. Co když ten hřích krále nebylo to, že byl nevěrný, ale že „neměl koule“ (byl zraněn na pohlaví). To si myslím, že je největší problém současné doby! Muži nejsou muži. Dali ženám rovnoprávnost, ale když si ženy k tomu připočtou ženskou taktiku, intriky, slzičky, tak to není rovnoprávnost, ale 90%. Se zbylými 10% pravomocí mají muži právo sedět na gauči a popíjet pivo. Ti šťastnější mají právo jít si vypít to pivo do své oblíbené hospůdky.
Mnohým z nás je jasné, že současná lidská civilizace stojí na hraně katastrofy. Svět se ocitl v ekonomické, ekologické a vojensko – politické krizi, jako nikdy doposud. Hledat důvody tohoto můžeme různě. Někdo je vidí v tzv. biblické koncepci řízení světa a úroku, který vychází z této koncepce. Jiný je může spatřovat v přílišném materializmu a odloučení (odklonění) se od Boha, jiný v lidské touze po penězích. Je možné, že do krize nás dovedly všechny tyto aspekty dohromady a ještě mnohé jiné. Já bych se chtěl ale zamyslet nad jedním, tedy mezilidskými vztahy.
Za bývalého režimu se trošku ironicky říkalo, že rodina je základ státu. Dnes se to sice už neříká, ale o to jasněji to vidíme. Rozklad rodiny způsobuje i rozklad státu. Různí politici a různě činné veřejné osoby vyrostli zase jen v nějaké rodině. A právě ti politici, kteří nás vedou, jsou jenom obrazem těch svých rodin, ale i nás samotných.
V současnosti se rozvádí cca 70% manželství. Děti z rozvrácených rodin založí zase jen rozvrácené manželství. Holčičky, které nepoznaly lásku otce, si toto vynahrazují v dospělém věku a hledají si o 20 – 30 let starší partnery. A postarší fotříkové v krizi středního věku jim na to hezky skáčou. Zejména pokud mají v ložnici manželku, kterou pořád bolí hlava. Tím samozřejmě zase rozvrátí další fungující rodinu, atd. A koloběh pokračuje. A proč je tedy tolik rozvodů?
Na to může mít názor jistě každý jiný. Já si ale myslím, že muži neplní svou roli hlavy rodiny. Jak také? S 10% pravomocí? Pokud muž neposlouchá oněch 90% pravomocí (čti jeho pravou polovičku), tak se žena prostě rozvede. O jednoho pojídače medu méně (viz trubci). Taky nemusí nikomu prát ponožky. Zato jí však zůstanou děti, byt, výživné a podpora od štědrého státu. O nic tedy nepřišla.
Dalším prvkem ponížení mužů je tzv. pozitivní diskriminace žen, kvóty pro ženy v řídících funkcích, snaha o stejné platy, atd. Nikdo si při tom není ochoten připustit, že muž a žena mají naprosto rozdílné dispozice. Stejně blbě působí žena jako ředitelka, jako třeba muž – učitel v mateřské školce. Muži patří element země, tedy kámen, ženě je vlastní element vody. Voda, pokud ji nalejete do vázy jakéhokoliv tvaru, vždy se tomu tvaru dokáže přizpůsobit. Naopak to nejde. Protože v každém manželství se nemohou lidé na 100% k sobě hodit, vždy musí někdo ustoupit – a to je úloha ženy, přizpůsobit se. Ženě je úplně jedno, jestli si vezme motorkáře nebo duchovního kazatele, žena se dokáže přizpůsobit. Na příkladech s elementy kámen a voda je jasné, kdo je silnější. Dlouhodobě voda vždy obrousí kámen, je tedy silnější žena.
Abych se vrátil na začátek. Tahle společnost je nemocná proto, že muži nemají koule. Až si zpět vybojují postavení ve společnosti a manželství, jaké jim náleží, pak budou rodiny schopny vychovat lépe další budoucí generaci. Generaci, která bude mít od dětství před sebou vzory chování mužů i žen, učitelů i učitelek, mužského i ženského principu.
Třeba to je právě to poselství, které nám má přinést Parsifal.
Duben 2017
Milan
Použité zdroje:
http://leva-net.webnode.cz/album/galerie/kob-056-skryty-matriarchat-jpg1/
http://www.rovnopravnost.cz/zpravy/jak-vudci-samec-prohral-boj-se-statem-79/
Poslední články autora:
