Následující řádky bych velmi ráda věnovala lidem, kteří mi během zimního zkouškového období velmi pomohli a ve skrytu své studentské duše věřím a doufám, že se budu moci na ně ve svých nesnázích vždy znovu obrátit a požádat je o jejich podporu a útočiště. Velké díky patří mým rodičům, nejbližším a nejlepším přátelům.
První představa
V okamžiku, kdy se hlásíme na vysokou školu, máme do značné míry zkreslené představy o tom, co studentský život vlastně obnáší. Vidíme pouze bujaré večírky, oslavy narozenin a častá setkání v hospodě u čepovaného piva. Co si ale budeme zastírat, jak se blíží zimní zkouškové období, většina z nás vystřízliví a začne na sobě, co by studentu, tvrdě pracovat. Nikoliv první ročník, který je stále ve vakuu mylných představ, co obnáší vysokoškolské studium. Prošla jsem si rovněž touto etapou a proto vím, jak není studium pro studenta prvního ročníku snadné. Ovšem lhala bych, kdybych tvrdila, že my studenti druhého ročníku jsme na tom lépe. Pokud jsme prošli sítem v prvním ročníku, snažíme se o to, abychom byli úspěšní i nyní. V letním semestru máme vysokoškolský titul (Bc.) tak blízko, že by bylo velikou chybou naše studium zanedbávat.
Jsme v polovině studia
Ačkoliv jsme dospělými lidmi, někteří z nás žijí ve společné domácnosti s rodiči, ke kterým jsme vázáni vděčností za jejich neustálou podporu a nemyslím pouze morální, ale i finanční. Naše úspěšné studium je vlastně jakousi odměnou, kterou můžeme svým rodičům věnovat. S touto odpovědnosti, ale souvisí jeden důležitý faktor, a to, dobrý studijní prospěch. Ovšem, naše snaha „být úspěšným studentem“ nese svá rizika. Zajisté, nyní mám na mysli zdravotní rizika v podobě nervového vypětí během zkouškového období. Je nutno ale dodat, že studijní stres postihne především nás ženy, které snášíme atmosféru zkouškového období hůře než naši mužští kolegové. Nejsem lékař a nedovedu tento postřeh významně odůvodnit, ale vysvětluji si to rozdílnou úlohou žen a mužů v současné společnosti, kdy žena nese větší podíl odpovědnosti za rodinu, tedy muže a děti.
Trable nás studentů
V zimním semestru jsem poznala na vlastní kůži, jak je stres schopen paralyzovat studentku druhého ročníku vysokoškolského studia. Účinná ochrana de facto není možná, pokud se jedinec sám neobrátí s žádostí o podporu na své nejbližší, přátele či lékaře. Chybou v tomto případě je, jestliže má student zábrany požádat své blízké o pomocnou ruku. Mohou ho k tomu vést ale rozličné důvody. Někteří z nás jsme natolik sebejistí, že si nehodláme přiznat, že máme problém, někteří se stydíme předstoupit před svými blízkými s přiznáním zdravotních komplikací, ale mnozí z nás jsou si vědomi zdravotní indispozice, kdy nás stres natolik ve studiu omezuje, že hledáme oporu a porozumění.
Když klepe třetí ročník na dveře
Jsme v druhé polovině druhého ročníku a naše řady pomalu řídnou, a naši dobří přátelé, které jsme si za půldruhého roku studia vytvořili, nás pomalu opouštějí. Nikdy ale nelze jednoznačně tvrdit, že by odcházející studenti na vysokou školu nestačili. Většina starších studentů odchází z rodinných nebo pracovních důvodů, kdy nemají jinou volbu než studium sami ukončit, nebo přerušit. Před námi, kteří stále odoláváme vnějším tlakům, ale především svému stresu, si uvědomme, že před námi je další etapa studia, kdy zanedlouho budeme stát na prahu letního zkouškového období. Mějme na paměti, že s postupem do vyššího ročníku se nám budou zvyšovat šance, jak lépe uspět na pracovním trhu, ale rovněž budou narůstat naše obavy, abychom studium zdárně ukončili a získali vysokoškolský titul. Náš odpočinek bude nezbytnou součástí našeho studia, kdy pobyt v příjemném prostředí bude pozitivem, nikoliv něčím, co budeme chápat jako překážku při snaze získat naši nejvyšší metu. Návštěva kina, divadla či pouhá procházka přírodou budou balzámem na naši studentskou duši i tělo.
S přáním hezkého dne Ivana Kryllová, studentka VŠRR
Poslední články autorky:
