mapa stránek || vyhledávání

Nevyšlapanou cestou

Jaký je smysl lidské existence? Jsem produktem slepé náhody, jak si myslí ateisté, nebo jsem se narodil, abych splnil nějaké poslání? Existuje můj Stvořitel? Pokud ano, proč mě sem poslal? Psychoterapeut Morgan Scott Peck v knize Nevyšlapanou cestou na tyto otázky odpovídá, ale jiným způsobem, než různí duchovní učitelé. Odpověď nehledá ve svatých knihách, byť je zná. Ukazuje, že je v našich silách nalézat odpověď samostatně hlubším vnímáním světa, jako to činili Ježíš, Buddha, Jung atd.

Každému z nás se nabízí možnost proniknout do nejhlubších tajemství života. Podmínkou je kázeň, tedy schopnost odkládat uspokojení a neuhýbat před problémy, které si často způsobíme sami svým neuváženým jednáním. Přiznání chyby je spojeno s utrpením a její odstranění vyžaduje čas. Proto se lidé raději zbavují odpovědnosti na úkor někoho jiného. Raději se zbaví svobody, jen aby se vyhnuli strasti, kterou přináší učení se na vlastních chybách. Součástí kázně je oddanost realitě. Čím jasněji vidíme realitu světa, tím snadněji učiníme správné rozhodnutí. A naopak, je-li naše mysl zmatena nepravdami, iluzemi, tím hůře. Poznatky o světě si můžeme představit jako mapu. Je-li správná, dovede nás do zvoleného cíle. S touto mapou se nerodíme, musíme si ji vytvořit. To dá spousty práce, která navíc nikdy nekončí, protože svět se mění. Naše mapa může být správná jen při naprosté oddanosti pravdě. To vyžaduje být ochoten vystavit svou „pravdu“ kritice a případně dokonce přiznat omyl. To je strastiplné, máme při tom pocit, jako bychom se vzdávali kousku sebe sama. Bolí to a jen ukázněný člověk je toho schopen. Abychom mohli přijmout něco nového, musíme rezignovat na cosi starého – stará, překonaná myšlenka v nás musí „zemřít“. Duchovní růst přináší utrpení – opakované umírání starého člověka v nás. Proto lidé o duchovní růst nějak příliš nestojí.

Součástí duchovního růstu je láska. Autor zdůrazňuje, že láska není pocit. Skutečná láska je záležitostí vůle. Je to závazek a projevuje se činem – prací. Tím je nejčastěji ochota naslouchat milované osobě. Opravdová láska znamená rozšíření mého já na milovanou bytost – jakoby byla mojí součástí.

Duchovní růst (duchovní zdatnost), což není nic jiného, než vidět svět takový, jaký opravdu je, může člověka přivést k Bohu. Nemůže mu sice přinést důkaz Boha ve vědeckém slova smyslu, může mu však přinést indicii. Tou je Boží milost, která není ničím neobvyklým. Vymyká se však obvyklým přírodním zákonům – zůstává zázračná a úžasná. Asi každý zažil příhodu, kdy neuvěřitelnou kombinací „náhod“ vyvázl z beznadějné situace a kladl si pak otázku, zda se opravdu jednalo o náhodu, nebo zda byl svědkem zázraku. V té chvíli byl přesvědčen, že mu pomohla nějaká tajemná síla. Autor také popisuje jev zvaný serendipita, což je „dar nacházet cenné, aniž bychom je hledali“. Jde o jinou formu milosti. Obecně je milost nabízena všem lidem, ale jen někteří ji využijí. Jedna z příčin, proč ji nedokážeme využít, je, že nedokážeme rozeznat cenu nabízeného daru. Jiným důvodem je přímo odpor k milosti Boží. Milost totiž přispívá k duchovnímu růstu a ten nás přibližuje k Bohu, ba vybízí nás, abychom byli jako On, ale to je pro nás zavazující – klade to na nás nové povinnosti. Je to naše lenost, kvůli níž milost odmítáme. A bez ohledu na to, jak jsme duchovně rozvinutí, máme v sobě vždy alespoň malou část osobnosti, která se nechce namáhat, lpí na všem starém a známém, bojí se jakékoliv změny, vyhýbá se bolesti a touží po pohodlí za každou cenu. Pokud se otevřeme milosti, pak vnímáme svou blízkost k Bohu a pociťujem klid a mír, jak to vylíčil T. S. Eliot ve vánoční modlitbě, kterou přednáší jeho Thomas Becket ve hře Vražda v katedrále:

Zamysleme se však na chvíli nad smyslem slova „pokoj“. Nezdá se vám zvláštní, že andělé ohlásili příchod Pokoje, když svět je bez ustání postihován Válkou a strachem z ní? Nezdá se vám, že se hlasy andělů mýlily a že jsme byli jejich sliby zklamáni a podvedeni?

Vzpomeňme si na to, jak náš Pán hovořil o pokoji. Řekl svým učedníkům: „Pokoj vám. Pokoj svůj vám dávám“. Chápal jej snad tak, jak si jej představujeme my: jako anglické království, jež neválčí se svými sousedy, jako mír mezi králem a šlechtou, jako pána domu, jenž v klidu počítá svůj poctivý výdělek a před krbem má čistě zameteno, na stole má nejlepší víno pro přátele a jeho žena zpívá dětem písničku? Muži, kteří se stali Jeho učedníky, nic podobného nepoznali: čekaly je daleké cesty, trmácení po souši i po moři, týrání, věznění, zklamání a nakonec i mučednická smrt. Co měl tedy Pán na mysli? Ptáte-li se takto, vzpomeňte, že také řekl: „Ne však tak, jak dává tento svět, vám dávám já.“ Dal tedy svým učedníkům pokoj, ale ne tak, jak tomu rozumí svět.

Jak již bylo řečeno, duchovní růst znamená pravdivé poznání světa. Stává se, že když učiníme nějaký „objev“, řekneme si: Vždyť je to vlastně úplná samozřejmost – já jsem to už dávno věděl, ale neuvědomil jsem si to. Ano, poznání často znamená uvědomování – přesunutí informací z nevědomí do vědomí. Psychoterapeuti jsou o existenci nevědomí skálopevně přesvědčeni, byť neví zcela přesně, co to je. Různé denominace pro to mají různá jména. Například pro křesťany je to Duch svatý. Autor knihy říká přímo, že nevědomí je Bůh, který je v nás, že jde o to, aby naše vědomí splynulo s nevědomím, tedy aby se jedinec stal Bohem a zachoval si při tom své vlastní vědomí, své „já“. V tom je smysl naší individuální existence. Přicházíme na svět proto, abychom jako jedinci vytvořili novou formu Boží existence. Bůh pak bude působit skrze nás – staneme se jeho prodlouženou rukou, staneme se i my dárci milosti Boží – budeme vytvářet lásku tam, kde nebyla – postrčíme celou evoluci lidstva kupředu. Získáme obrovskou moc, která však nemá nic společného s mocí politickou. Krásně to vyjádřil Augustin z Hippo: „Miluj a dělej, co chceš.“ Jinak řečeno: Je-li to, co chceš udělat, motivováno opravdovou láskou, máš ničím neomezenou svobodu to učinit. Lidé obvykle jednají jinak. Tážou se: Co by tomu řekli druzí? Bude takové počínání odpovídat předpisům?

Důsledkem duchovní moci je skutečnost, že v určité životní situaci budeme široko daleko jediní, kdo bude schopen splnit určitý úkol – nikdo jiný k tomu nenajde odvahu. To byl například případ novináře Jána Kuciaka. Byl to vysoce inteligentní člověk, který si musel vemi dobře uvědomovat, že může přijít o život. Kočner mu několik měsíců před smrtí vyhrožoval. Kuciakova oběť otevřela mnohým lidem oči – byla milostí pro jejich duchovní růst. Lidé si uvědomili, jak je vládnoucí garnitura prohnilá. Naše osobní angažovanost v boji proti zlu ve světě je jednou z významných cest k duchovnímu růstu.
 

Pavel Vybíhal
19.2.2020
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3
hlasů: 4
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

57 komentářů

Přidat komentář
  1. ad/
    Ukazuje, že je v našich silách nalézat odpověď samostatně hlubším vnímáním světa, jako to činili Ježíš, Buddha, Jung atd.

    No, to samostatně může být jen domněnka.

    Ježíš byl pokřtěn Janem Křtitelem, jinými slovy zasvěcen, probuzen jako Kristus k tomu, aby předával nové učení. Kdo tady ví, jak dlouho před tím aktem v řece Jordánu se postil, meditoval, koncentroval v tichých modlitbách?

    Gautama Buddha, tam je to jiné. Z různých pramenů se odhaduje, že strávil cca 6 roků v osamění a měl potkat své učitele, kterým byli podle zdrojů Árád Kálám a Udrak Rámaputra. Ty údajně nazýval učiteli vysvobození.

    O Jungovi neznám nic.

    ad/
    Každému z nás se nabízí možnost proniknout do nejhlubších tajemství života.

    Ano, těch „lákadel“, která zajistí, že nepronikneme do nejhlubších tajemství života je velmi mnoho. Abychom však pronikli, musíme potkat Mistra, učitele, rádce, který jednak ví, že jsme pro toto snažení připraveni /Ježíš říkal o svých žácích, že jsou označeni/ a který pak předá to, co dává možnost k proniknutí.

    ad/
    Součástí kázně je oddanost realitě.

    No být oddán realitě? To znamená, že jsem oddán touhám pro to mít zisk, bohatství, když se v mé realitě vyskytuje, touze po rozkoši, když je v realitě, touze po prosazování sebe sama, když je to trend? Podle mě znamená kázeň zcela oproštění se od světa – Ježíš o tom také vede ke svým učedníkům mnohá poučení. Oddejte se mně. Neříká, oddejte se světu, realitě kolem vás!

    ad/
    Opravdová láska znamená rozšíření mého já na milovanou bytost – jakoby byla mojí součástí.

    No tak láska mezi mužem a ženou, v dnešní době i láska mezi osobami stejného pohlaví, to není opravdová láska. Spíš bych měl napsat Láska, jak jinde píši o pravdě či Pravdě. Z historie jsou známé obrovské lásky, a přesto pominuly, protože někdo z dvojice, tenkrát ještě většinou mezi mužem a ženou, zradil. Taková láska je pomíjející. Láska s velkým L je však věčná. Ježíš ji svým učedníkům také vysvětluje. Je to Láska k Bohu. Nenazval bych Ho jako bytost.

    ad/
    Jak již bylo řečeno, duchovní růst znamená pravdivé poznání světa.

    Pravdivé poznání světa neexistuje. Nabízí se jednak otázka, co je to ta pravda? Náš svět je svou podstatou pro lidi, nejvyšší formy života, utajen. Bez nějakého dalšího vysvětlování jen odkaz na evangelium Jana – 9:39. A ještě nápis z věštírny – motto Apollónova chrámu – „Poznej sám sebe“. / pak poznáš svět, dříve ne /

    ad/
    Naše osobní angažovanost v boji proti zlu ve světě je jednou z významných cest k duchovnímu růstu.

    Zlo je opět relativní. Vy, Pavle V. dáte zlo kupříkladu s poukazem na Irán, Rusko, Čínu……/?/ a já zase třeba s poukazem na USA, NATO….. ? Líbí se mi definice, kterou jsem již před léty tu poskytl. Uvedu je pro kompletnost obě dvě – dobro : „Dobro je, jak vyplývá z řečeného, shoda a nebo postup ke shodě našeho vnitřního, ale odděleného JÁ k božskému Prazákladu, který mu vlastně, a to je důležité si uvědomit, propůjčil a navždy propůjčuje samotné bytí! “ A ke zlu? „Zlo je pak definováno jako stupňování oddělenosti tohoto věčného JÁ od božského Oceánu bytí, zmíněného Prazákladu. Odpírání uznat, že tento Prazáklad – Bůh vůbec existuje, je hodnoceno jako projev nevědomosti, ale zpravidla je počátkem a základní podmínkou pro vznik zla. Důsledkem je pak to, že takovýto jedinec, a je jich v lidské populaci drtivá většina, je ovládán myslí a uspokojováním smyslových přání a tužeb!“

    Tak se mějte dobře.
    Václav Žáček

  2. Hlubší vnímání světa = nikdy se nespokojovat s tím, co už vím – neustále pochybovat o tom, čemu věřím – být otevřen novým poznatkům, ať jsou pro mě příjemné, nebo ne

    Proniknutí do nejhlubších tajemství života = otevřít se Boží milosti i přesto, že její poznání se pro mě stane závazkem činit odvážné skutky ve prospěch lidstva

    Oddanost realitě = říci, že císař je nahý

    Opravdová láska není láskou mezi milenci. Taková „láska“ je cosi jako omámení drogou. Jak jsem napsal, láska je závazek a projevuje se činem.

    Pravdivé poznání světa znamená „brát věci tak, jaké jsou“ – zbavit se předsudků, zbavit se dvojího metru, zbavit se toho, čemu jsem skálopevně věřil, když se to ukázalo jako falešné, neudržovat při životě teorie, které nesouhlasí s pozorováním …

    Zlo, tedy lež, není relativní. Lež je vždy jen lež a ani mystické poznání akašické kroniky a všech rozličných regionů na tom nic nemění. Cílem lži je skrýt zlý skutek. Zlo a lež jsou nerozlučné. A máte pravdu, že lež vytváří propast mezi člověkem a Bohem.

  3. Perfektný článok!
    Chci se zeptat všech, jestli náhodou neví, jak člověk muže zjistit jestli je v poslední inkarnaci, př. jaké jsou chcarakteristické znaky pro poslední život?
    Pak ještě otázka, jaký muže být duvod, když se člověku neprojevuje v životě pozitivní karma?
    Ďekuji.

    1. Co když poslední nebo neposlední život se posuzuje spíš až na onom světě.
      Kladná karma. Nezasloužil si ji?

    2. Nuenovi

      Bůh může cokoli, co chce.
      A co Bůh především chce?
      Aby k němu doputovali všichni jeho synové/dcery.

      Když tedy doputujete k Bohu – protože Boha milujete doslova nade všechno (takže nezabloudíte a neskončíte u jiných lásek) – žádnou další inkarnaci už potřebovat nebudete.

      Tím však není řečeno, že jinak budete muset (pro další vývoj) podstoupit inkarnaci právě na této Zemi.
      „V domě mého Otce jsou mnohé příbytky“ – a z nich vede i mnoho různých cest, jak vzdělat Boží syny/dcery k lásce k Bohu.

      Ostatně, konečně si už uvědomte, že je to ON A NIKDO JINÝ, kdo vám každou sekundou dává život.

      Tedy zkrátka: „Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“

      1. Duše, které se navracejí k Bohu nejsou ve smyslu syn – dcera, tedy ve významu pohlavní bytosti. Souhlasil bych, že ve svém vývoji získali zkušenosti v tělech mužů a žen, to jo.
        Jinak opět dobré.

      2. pro JK

        my si ten život dáváme sami tím, že se staráme o svět, resp. sebe. Zchránit svuj život a svět je to samé.
        Nemohou putovat synové/dcery, pokud jim to není umožněno. Jsou inkarnace, kde se nedá dlouho nic dělat. Když láska k Bohu není Bohem opětována (Buh člověka opustí) pak život končí. Je-li život skončí u synu/dcer, končí všude.
        Inkarnace asi nemá smysl řešit, Buh nemá ani ponětí o tom, jaké potřeby má člověk.

      3. Nuenovi

        …Buh nemá ani ponětí o tom, jaké potřeby má člověk…

        U vašeho boha tomu tak určitě je. Ale váš bůh má k Otci hrozně daleko, jako vy sám.

        „Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.“

        Takže není vaší starostí to, co o vás ví Bůh – ví všechno (a bez jeho ducha ve vás byste nežil).
        Starejte se tedy o to, abyste vy znal skutečného Boha.

      4. pro JK

        pod tou neznalostí u Boha jsem myslel hlavně lidi, Šímu a spol. Já vím, že marťané a andělé vědí skoro všechno. Napříč tomu se život nezdařil, protože nikdo z nich nic neudělal. Ono je to dost blbý, když si musím objednávat ještě i to, aby mi nekdo zvihnul telefon, nebo napsal na fóru… :-)
        Já se starám, aby jsem Ho znal, otázka je, jestli to umožňuje. To umožnění není moje věc, On má také za úlohu věci sprostředkovávat. Když se sprostředování nestane, je chyba u Něho, resp. u těch, kteří mají tu věc na starosti. Nemyslete si, že když máte v rozvoji vystaráno, tak vo Vesmíre všechno funguje. Prostě se dějí i podrazy mimo zákony, tedy nehrá se jen podle pravidel…

      5. Nuenovi

        …Já se starám, aby jsem Ho znal, otázka je, jestli to umožňuje. To umožnění není moje věc…

        1) Bůh nedává dary, které by duši člověka ublížily. Proto se dává poznat pouze těm, kteří jsou na to připraveni.

        2) Každému člověku vychází Bůh na půl cesty vstříc – více nemůže, kvůli zachování svobodné vůle člověka i kvůli tomu, aby člověk měl autentický pocit, že je to jeho zásluha (a čím více námahy, tím více si člověk váží výsledku).

        3) Návrat ztraceného syna je příběh, který se týká každého člověka – a ten návrat je výhradně v jeho režii. Je to osobní věc.
        (Mladší syn je zde ego člověka, starší syn je duch z Boha v člověku.)

        …Prostě se dějí i podrazy mimo zákony, tedy nehrá se jen podle pravidel…
        Ano. Ale ve vztahu s Bohem jde všechno líp.

      6. ad. JK28.2.2020 (0:08)
        „… ve vztahu s Bohem jde všechno líp….“

        No to ano, jenže na této planetě mohou být i jiné vztahy a do dokonce až hrůzné. Těžko si budovat vztah s bakteriemi, viry, bacily , nebo jak se to vše jmenuje, nebo změnit jejich rezonanci na rezonanci boží.

      7. pro JK

        „Každému člověku vychází Bůh na půl cesty vstříc..“ Ne, nevychází. Kdyby šel Buh oproti mně aspoň na 10%, všechno mohlo být jinak. Já si nemyslím, že bych neměl žádné zásluhy. Nebo snad ano? Chtěl jsem jenom mít kamaráda, který by měl aspoň 4 pohromadě. Ublížilo by mi to snád?
        Jo, návrat je v jeho vlastní režii, když člověk ani nezná svou vlastní identitu! To se pak muže navrátit rovno do hrobu.
        Ale díky, že ste mně ispiroval. Je to dost těžké milovat Boha, když se mi od Něho nic nevrací.

      8. Matko,

        …Těžko si budovat vztah s bakteriemi, viry, bacily , nebo jak se to vše jmenuje, nebo změnit jejich rezonanci na rezonanci boží…

        Nechci tady být za chytrolína, mluvím o principech a vlastních zkušenostech.

        Proč platí: čistému je vše čisté?
        Protože když lejno hodíte na svíčku, ona zhasne.
        Ale když stejné lejno hodíte do kovářské výhně, ona se více rozzáří.
        Jinými slovy, každý, kdo se láskou k Bohu rozpálí, má život krásnější
        a „bacily“ ho nemohou vyvést z rovnováhy.

        A pro Nuena (který je na dobré cestě)
        …Je to dost těžké milovat Boha, když se mi od Něho nic nevrací…

        Bůh vám každou sekundou dává život a je vám blíž, než váš vlastní dech.
        Pořád je vám to málo?
        Tak jděte do sebe. Doslova.

      9. pro JK

        co znamená jít do sebe? Momentálně ani nevím, jestli přežiju. Nevím ani pořádně co mi vlastně je, ani co s tím dělat..

      10. ad. JK28.2.2020 (11:41)

        Správná nitka, JK :-)

        Co se týká oné svíčky, pokud i ona lejno nezapálí. A ano, zhasnout může. Ale slunce lejno nezhasne, na to lejno nemá kapacitu ani virů, bakterií, a další hmotné částice.

        Nuene,
        dýcháte? Sám? Tož zkuste dýchat od hlavy až do posledního nehtu u nohy, ale tak, aby si to celé vaše tělo uvědomovalo. Takto si pak můžete třeba i jen mentálně představit, že Vám tělem proudí současně se vzduchem třeba slunce, nebo boží léčivá síla. Nemusíte v ni věřit, ale můžete ji cítit, jak proudí tělem a pomáhá. A pokud ne? Tak mentálně otevřete prsty u nohou a nechť to, co škodí, proudí pryč, do země a tam se rozloží a neškodí.
        A dále – levá ruka přijímá, pravá dává. Levou rukou berete energii slunce, pravou si ji posíláte do těla i těl jemnohmotných, třeba se něco začne srovnávat. Pomaličku krok za krokem lze takto jít sám do sebe, případně se naladit na boží sílu.
        A nikdo neříká, že je to snadné. Ale přeji, ať se daří tělo (nejen) zregenerovat.

        Tedy včera jsem dávala jinému člověku také nitku, tedy již druhou. První mu pomohla.

      11. pro Matku

        děkuji za návod. Funguje to. Já za normálnych okolností necítím nic, ale když si něco představím, tak to jde.
        Taky vám přeji vše nejlepší.

    3. Zajímalo by mne, proč se vcelku rozumní lidé zabývají takovými nesmysli jako je karma a inkarnace? Podle mne je to téma pro blázny!

  4. Jan 14: 27
    27Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

    27 Σας αφήνω ειρήνη, σας δίνω την ειρήνη+ μου. Δεν σας τη δίνω όπως τη δίνει ο κόσμος. Ας μην ταράζεται η καρδιά σας και ας μη σφίγγεται από φόβο.

    27 Vám pouštím vlákno,vám nabízím spojení se mnou.Vám nedávám,co nabízejí slepí.
    Nezpůsobuji utrpení srdce vašeho a nesvírám strachem.

    * pouštím vlákno -> šňůrka->“saidr“-> „spojení komunikační“-> Slovem
    * spojení -> pevný citový vztah
    * slepí->lidé

  5. René Levínský (39) a jeho hledání pravdy

    Uvádím několik úryvků z rozhovoru s matematikem a úspěšným dramatikem. Ty úryvky jsou názornou ukázkou, jak může hledání (a nalézání) pravdy v životě vypadat:

    Je potřeba vstupovat do nových kontextů, dávat si bacha na pobyt ve vlastní bublině. Pak je člověk zoufale přesvědčen, že pravda je to, co si myslí on. A to je průser.“

    „Revoluce byla pro mou generaci určujícím zážitkem. Celou základku a gympl jsem poslouchal, že mám držet hubu a krok. Český bolševik to měl jasný jak jídelní lístek. Člověk věděl, jaký trest po prohřešku přijde.“ A nabízí srovnání se současnou běloruskou diktaturou, o kterou se zajímá nejen kvůli kamarádům, které tam má. „Lukašenko dělá to, čemu se v teorii her říká random punishment. Lidi trestá náhodně. Někomu se nestane nic, ale čtyři pět lidí do roka zmizí… A to se pak člověku blbě dělá morální účetnictví. Tady jste věděla – nepodepíšu souhlas s okupací, půjdu pryč z funkce. Bylo možné si to promyslet. Tam ne. Nestane se nic, nebo člověka najdou pověšeného na chatě – prý sebevražda. Nikdo neví, co svým protestním činem způsobí sobě, ale hlavně rodině. A fór je v tom, že případný trest pro rodinu bude dáván za vinu tomu, kdo se vzepřel. Jako je znásilněná žena v očích davu ,vinna‘, protože měla krátkou sukni. Sr..l jsi bolševika, zmlátili ti bráchu, tvoje vina.“

    Už v Praze se zabýval teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií, v Německu jeho vědecká kariéra akcelerovala. Šest let téma přednášel na univerzitě ve Freiburgu a dalších devět let se mu věnoval jako zástupce ředitele oddělení Ekonomie strategických vztahů Ústavu Maxe Plancka v Jeně. A po návratu domů navázal opět v CERGE-EI.

    „Modelujeme situace a experimentálně zkoumáme, jakým způsobem se lidé chovají, jak reagují,“ vysvětluje. Problematiku přibližuje na dnes již klasickém příkladu. „Můj šéf z Jeny Werner Güth přišel už v osmdesátých letech s hrou jménem Ultimatum Game,“ uvozuje malou přednášku Levínský. „Jsme dva v místnosti. Ze stropu spadne sto korun. Mně do ruky. A já se mám rozmyslet, jak je rozdělím mezi sebe a vás. Vy nemůžete poměr, který zvolím, změnit, ale nebudete-li spokojená, dáte znamení,“ luskne prsty, „a celá stovka bude v čudu, nikdo nebude mít nic.“ Jinými slovy – buď dostanete aspoň něco, co vám druhý nabízí; pokud to nepřijmete, nezískáte vůbec nic.

    Podle neoklasické ekonomie by řešení bylo jednoduché. „Ta předpokládá, že i když si nechám 99 korun a vám dám jen kačku, bude to pro vás lepší než nic a necháte to bejt. Jenže takhle se lidi nechovají!“ S touto hrou se experimentuje po celém světě. „Je srandovní, že se chování lidí liší i podle věku nebo povolání. Třeba malé děti. To druhé chce vždycky padesát, což to první, které má učinit návrh, nikdy nepochopí, takže se to druhé vždycky naštve. A furt to padá pod stůl,“ usmívá se. „Čtyřicátníci vědí svý, takže druhému posílají kolem čtyřiceti procent. Pro sichr. Důchodci se spokojí s třiceti,“ líčí.

    Čtyřicet let stará „hra“ způsobila revoluci v behaviorální ekonomii. Pravidel neoklasické teorie se totiž drží jen šimpanzi. Když hrají o banány. „Žádný šimpanz se nikdy nenechal připravit ani o ten jediný. Prostě chce banán.“ Proč lidoopům stačí jeden banán, a Homo sapiens se nespokojí s korunou?

    „V dnešní společnosti naopak téměř okamžitě vítězí průměrný názor.“ Technologie moci je jednoduchá. „Objeví-li se jakákoliv nová informace – třeba že Zeman propustil Kájínka – politik na Facebooku okamžitě vloží tři nebo čtyři(samozřejmě protikladné) dark posty, které danou informaci komentují, a pošle je pouze vybraným skupinám svých fanoušků. Večer se podívá, který post má nejvíce lajků, a toto prohlášení pak přednese v hlavních zprávách,“ popisuje. Podle něj tato politikova „prázdnota“ nejenže vychází vstříc masám, ale je jimi vlastně v reálném čase formulována. V Česku ale tuhle technologii zatím ovládá jen Andrej Babiš, tradiční strany se zatím ani nepokoušejí reagovat.
    https://reportermagazin.cz/a/wdKTw/rene-levinsky-hry-s-lidmi

  6. Matouš 8: 28
    28Když přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.
    28 Όταν έφτασε στην απέναντι πλευρά, στη χώρα των Γαδαρηνών,+ τον συνάντησαν δύο δαιμονισμένοι+ που έβγαιναν ανάμεσα από τα μνημεία, ασυνήθιστα άγριοι, ώστε κανείς δεν είχε το θάρρος να περάσει από εκείνον το δρόμο.

    28 Když dorazilo na protější břeh, uvnitř země/nevědomí/ „ohrady“,potkal ducha „rozdvojené mysli“,co nemohl ven zpomezi pomníků,neobvykle krutý/násilný,divoký/ tak,aby nikdo neměl odvahu projít kvůli němu po cestě.

    * ohrada ->překážka na cestě->ovčína dřevěná ohrada->nemá moc uchránit před pudovou složkou protože je přírodního charakteru;má princip sebekontroly;pro citové nebo duchovní personifikace nejsou žádné ohrady překážkou
    * duo -> jsou dvě části jednoho celku
    * δαιμονισμένοι -> „rozdělené,duální,rozdvojené mysli“->diávolos /diábolos/
    * pomníků-> ustrnutí v minulých vzorcích myšlení a tedy i konání
    * divoký -> nezkrocená část,absolutně nechápající duchovní a tápající v citovém;jakmile neporozumí určité otázce,okamžitě útočí zbraněmi symbolizujícími primitivními zbraněmi jako je kyj/falický symbol s agresí/,obušek /falický symbol se snahou prosadit mužské principy a potlačit ženskou stránku s agresí/,bumerang/závislost/,apod./
    * cesta-> sebepoznání se vpravdě

  7. Ještě jednou k té jedné z hlavních myšlenek článku, která zní : „Každému z nás se nabízí možnost proniknout do nejhlubších tajemství života. “

    V tomto článku – viz. odkaz je i toto:
    https://www.flowee.cz/clovek/4099-hawkinguv-ucitel-ozivil-odvaznou-teorii-zivota-po-smrti?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    KVANTOVÝ KLÍČ?
    Známý oxfordský fyzik a matematik, kromě jiného učitel a spolupracovník Stephena Hawkinga sir Roger Penrose, hledá vysvětlení s odvážnou a za současného stavu lidského bádání vyloženě provokativní teorií. Říká, že potřebujeme zásadní revoluci v našem chápání fyzického světa, abychom se dopracovali k pochopení vědomí. Je to ale možné, když se při studiu vědomí jej pokusíme pochopit pomocí kvantové mechaniky. To zatím však většina neurobiologů a dalších vědců odmítá. Dokonce nedávno zesnulý Stephen Hawking tuto myšlenku odmítl s tím, že má strach, když teoretičtí fyzici začnou mluvit o vědomí. „Penroseovy argumenty mi připadají, jako že když je vědomí tajemství a kvantová mechanika ve spojení s teorií relativity jsou dalším tajemstvím, tak musí být příbuzné.“

    Lidské vědomí jako program možná nepřestává fungovat ani po naší smrti. To pouze mikrotubuly ztratí svůj kvantový stav, ovšem kvantová informace z nich nebude zničena, jen se rozplyne do vesmíru jako celku.

    /a kousek dál/ ………Proud znalostí směřuje k nehmotné realitě. Vesmír začíná vypadat více jako velká myšlenka než jak velký stroj.

    . . . . . . . .
    A hned je tu námět jak hrom, že?

  8. Hledání pravdy nemusí znamenat pátrání po jakémsi mystériu určeném jen pro vyvolené. Je to často pátrání po „bohulibém“ podvodu. Odhalení pravdy je téměř vždy spojeno s rizikem veřejné dehonestace. Nenávist mas je jakýmsi lakmusovým papírkem pravdy. Své si užil T. G. Masaryk v souvislosti se slavnými rukopisy, které měly dokazovat, že Češi mají starší historii než Němci. https://www.respekt.cz/tydenik/2020/10/masaryk-nihilista-a-zradce-naroda

  9. Podle mne Venda zavádí, když píše: Ještě jednou k té jedné z hlavních myšlenek článku, která zní : „Každému z nás se nabízí možnost proniknout do nejhlubších tajemství života. “
    Podle mne je hlavní myšlenkou článku výrok sv.Augusína z Hippo: „Miluj a dělej, co chceš.“ Autor to komentuje: „Jinak řečeno: Je-li to, co chceš udělat, motivováno opravdovou láskou, máš ničím neomezenou svobodu to učinit. Lidé obvykle jednají jinak. Tážou se: Co by tomu řekli druzí? Bude takové počínání odpovídat předpisům?“
    Pan Venda jako obyčejně, odvrací pozornost čtenářů jinam…

  10. „Nevyšlapanou cestou“ jdou tzv. vizionáři. Ti, kteří vidí budoucnost.
    Vize vývoje společnosti, kam jde, co ji čeká v blízké budoucnosti jsou nejvíce publikovány koncem a začátkem roku. Marně vzpomínám, jestli ty, které jsem četl, přivedly čtenáře k té informaci, že svět v r. 2020 bude ničen pandemií.

    Tady tato je z 29.12.2019!!
    https://ceskoaktualne.cz/2019/12/zpravy-k-zamysleni/vestkyne-vanga-predpovida-desivy-rok-2020-konec-evropy-a/

    Ten konec Asie a Evropy je tam předpovězen takto – Žena dále tvrdila, že dojde ke zničení Asie, která bude zatopená, a také k rozvratu Evropy, kterou zničí islámští teroristé chemickými zbraněmi.

    Je třeba si prostě dát pozor na „nevyšlapané cesty“ a mít na paměti, že „naše osobní angažovanost v boji proti zlu ve světě je jednou z významných cest k duchovnímu růstu.“
    Z toho může plynout, že chceme-li duchovní růst, musíme se postavit islámským teroristům a jejich chemickým zbraním.

    Pro Návštěvníka. Ano, napsal jsem….“k té jedné z hlavních myšlenek článku“…. Je jich tam v článku víc a Vy vidíte jinou. Pozornost čtenářů neodvracím jinam.

    Kdybych si měl ale vybrat mezi možností proniknout do nejhlubšího tajemství života a mezi miluj a dělej, co chceš, tak se přikloním k té první.

    Jestliže je smysl života v tom „poznej sám sebe“, tak to vidím v tom proniknutí do nejhlubšího tajemství života. Ta druhá je taková vágní.

    Pěkný jarní den.
    Václav Žáček

  11. My si představujeme proroka jako člověka předpovídajícího budoucnost, ale Bible věštění zakazuje. Důvod je prostý: Pokud by o budoucnosti rozhodoval osud, tedy pokud by budoucnost byla předem daná, nemělo by smysl pokoušet se svoji budoucnost ovlivnit. Bůh však člověku říká, že má budoucnost ve svých rukou. https://cs.wikipedia.org/wiki/Prorok

    Filosof Karl Popper kritizoval takzvaný historicismus. Jedná se o učení o tom, že historie lidstva (automaticky) spěje k lepším zítřkům. Něco podobného (vývoj jakéhosi světového ducha) hlásal i Hegel. Na něj navázali Marx a Engels s teorií „vědeckého“ komunismu, tedy, že budoucí vítězství komunistického řádu je vědeckým zákonem. Všichni tito utopističtí filozofové položili základy totality.

  12. Největší přikázání /Matouš kap.22 /
    34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
    37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

    Psychoterapeut Morgan Scott Peck v knize Nevyšlapanou cestou přivádí čtenáře na scestí.

    /psychoterapie >> cílevědomé léčebné působení na psychiku a celou osobnost člověka s primárním cílem pozitivně změnit jeho chování (konativitu), poznávání (kognitivitu), prožívání (emotivitu), hodnotový systém i tělesné funkce/

    Pavle V., prorok ne a psychoterapeut jo? Ale to je nedůležitá otázka.

    Ve svém článku totiž píšete, že M.S.Pack „Odpověď nehledá ve svatých knihách, byť je zná. Ukazuje, že je v našich silách nalézat odpověď samostatně hlubším vnímáním světa, jako to činili Ježíš, Buddha, Jung atd..“

    Otázka – jak to tedy činili Ježíš Kristus a Buddha / o Jungovi nic nevím a nehledám /??

    Moje stručná odpověď by mohla být v poukázání třeba jen na toto. Kolik dnů strávil Ježíš po zasvěcení v hluboké meditaci a proč ho k tomu Duch svatý přivedl? Kolikráte je zmíněno, jak dlouho se modlil – jeho tichá modlitba jako meditace a spojení se s Duchem svatým a se svým Otcem od nichž čerpal sílu. Totéž bylo / v bledě zeleném/ i u Buddhy, cca 600 let před tím. A k doplnění třeba Jan 10-9 : Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

    Pavle v., proto dávám na úvod to největší přikázání od Ježíše Krista.

    A teď musím překopírovat to také zásadní z Vašeho článku: „Jak již bylo řečeno, duchovní růst znamená pravdivé poznání světa. Stává se, že když učiníme nějaký „objev“, řekneme si: Vždyť je to vlastně úplná samozřejmost – já jsem to už dávno věděl, ale neuvědomil jsem si to. Ano, poznání často znamená uvědomování – přesunutí informací z nevědomí do vědomí. Psychoterapeuti jsou o existenci nevědomí skálopevně přesvědčeni, byť neví zcela přesně, co to je. Různé denominace pro to mají různá jména. Například pro křesťany je to Duch svatý. Autor knihy říká přímo, že nevědomí je Bůh, který je v nás, že jde o to, aby naše vědomí splynulo s nevědomím, tedy aby se jedinec stal Bohem a zachoval si při tom své vlastní vědomí, své „já“. V tom je smysl naší individuální existence. Přicházíme na svět proto, abychom jako jedinci vytvořili novou formu Boží existence. Bůh pak bude působit skrze nás – staneme se jeho prodlouženou rukou, staneme se i my dárci milosti Boží – budeme vytvářet lásku tam, kde nebyla – postrčíme celou evoluci lidstva kupředu. Získáme obrovskou moc, která však nemá nic společného s mocí politickou. Krásně to vyjádřil Augustin z Hippo: „Miluj a dělej, co chceš.“ Jinak řečeno: Je-li to, co chceš udělat, motivováno opravdovou láskou, máš ničím neomezenou svobodu to učinit. Lidé obvykle jednají jinak. Tážou se: Co by tomu řekli druzí? Bude takové počínání odpovídat předpisům?“

    V největším přikázání Ježíš Kristus definuje lásku. Miluj Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.

    Srdce Vám je asi jasné, mysl také a duše, má to být nevědomí? Ne, nevědomí a být Duchem svatým? Tak to je to přivedení na scestí.

    Napsal jsem návštěvníkovi,že miluj a dělej si co chceš je vágní.

    Miluj Spartu, miluj pohled na hvězdy, miluj vepřo-zelo-knedlo, miluj Benátky, miluj amerického prezidenta….a dělej si co chceš!!

    Pan terapeut řekl – Přicházíme na svět proto, abychom jako jedinci vytvořili novou formu Boží existence. Tak leda nový koronavirus.

    Smí pan psychoterapeut zapět „Cognosco unum Deum Patrem omnipotentem“? Může, ale lže.

    Pane Pavle V., nesouhlasím, i když citovaná kniha mohla mít úspěch. Přicházíme na svět proto, abychom se k Bohu mohli navrátit. (a to zase nemusíte souhlasit Vy)

    Václav Žáček

    1. → … miluj a dělej si co chceš je vágní.

      Vendo, tzv. vágní je pro vás, protože mu nerozumíte, ani rozumět nemůžete. Viz. *, viz. chudoba srdce.

      → V největším přikázání Ježíš Kristus definuje lásku. Miluj Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.

      „Ježíš Kristus definuje lásku“..:-))) Ty Vaše orální kotrmelce a ohýbání slov jsou k popukání…:-)))

      “Celý mrak filosofie se kondenzuje do kapky učení o jazyku.” (Ludwig Wittgenstein)

      1. Súhlasím s Honzom a jeho odpovedi Vendovi vo veci „vágnosti“ výroku sv.Augusína z Hippo: „Miluj a dělej, co chceš“. Táto definícia nemá chybu a presne vystihuje verné správanie synov Božích na tomto svete. Honzo – „palec hore“!

    2. Chtěl bych odpovědět na: „Otázka – jak to tedy činili Ježíš Kristus a Buddha / o Jungovi nic nevím a nehledám /??“

      Připomínám jen, že otázka se týká způsobu (cesty) k nalezení smyslu života. Tedy: Jakým způsobem nacházeli smysl života Ježíš a Buddha? V tom mém článku, kde se snažím zprostředkovat myšlenky M. S. Pecka, je odpověď na výše uvedenou otázku obsažena. Tou cestou k nalezení odpovědi je otevřenost pro milost Boží. Boží milost je otevřena všem lidem, ale většina lidí o ni paradoxně nestojí. Přijmout Boží milost obvykle znamená vzít na sebe nějakou povinnost. Uvedu to na jakémsi podobenství: Představte si, že zjistíte, že nějaký cizí stát chce vyvolat vůči vaší vlásti válku, obsadit ji a udělat z jejích obyvatel otroky na výrobu zbraní, které hodlá použít pro uchvácení daších zemí. Vy se na začátku nedozvíte nic bližšího, jen náznaky, a je na vás, zda budete chtít vědět více. Tehdy si řeknete: Jestli se dozvím něco zásadního, co hrozí mé vlasti, nebudu si to moci nechat pro sebe – byla by to podlost, kdybych své bratry nevaroval. Kdybych se však něco dozvěděl a přišel s varováním, že hrozí obrovské nebezpečí, že je nutné se intenzivně připravovat na válku, uvěří mi v tomto čase blahobytu někdo? Vždyť země „vzkvétá“ (rostou platy a důchody) – má potom smysl někoho přesvědčovat, že bychom si měli utáhnout opasky a koupit nejmodernější zbraně? Pokud však nebudu nic vědět, mohu dál bezstarostně žít a kdyby se něco přihnalo, nebudu na tom mít žádnou vinu, protože „já jsem nic nevěděl“. Zdůrazňuji, že se opravdu jedná jen o podobenství a jakákoliv podobnost s realitou je čistě náhodná. Jak pohodlné je nic nevědět – nepřipouštět si žádné starosti – chovat se laskavě k těm, kdo se laskavě chovají i ke mně – starat se jen o své (nehasit, co mě nepálí).

      Smyslem Ježíšovy mise bylo zachránit svět, tedy všechny lidi, kteří o to stojí. On také řekl, že ho máme následovat – jednat podle jeho příkladu. To ve svém důsledku znamená, že i my, každý z nás, máme zachránit svět. Byl to člověk jako my, ale jsem si jist, že na rozdí ode mě byl obrovsky inteligentní. Každý člověk dostává jiné množství hřiven a jeho úkol se poněkud liší od ostatních.

      1. Pavle V., jak rozumím, a možná budete se mnou souhlasit, že Ježíšova mise se uskutečnila v nějaké konkrétní minulosti, v určité době jeho života – jeho pozemském vtělení se a působení zde. A měla skutečně zachránit všechny lidi, kteří o to stáli? Doslova jste napsal – „Smyslem Ježíšovy mise bylo zachránit svět, tedy všechny lidi, kteří o to stojí. . . . . .

        Mezi „zachránit svět“ a „lidi, kteří o to stojí“, je obrovský rozdíl. Obrovský. Ve světě Ježíšovi doby žili lidé třeba jen v Persii, v Egyptě, v Itálii, v Indii, v Africe, v Číně, jistě i na území Evropy i snad obou Amerik. Znali tito misi Ježíše?

        Nebudu tu nijak dále spekulovat , ale dám sem jen záznam z mystického evangelia Jana, kdy v kapitole šesté říká Ježíš Kristus v těchto verších, pro jaké lidi přišel, a o záchraně světa tam není ani slovíčko :

        37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.
        38 Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 39 A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den.

        Vůle Toho, který Ježíše poslal, nebylo to, aby on zachránil svět. A dokonce ani ty lidi, kteří o to stáli. ( podívejte se ještě do evangelia Matouše, kap.10-34až36, kdy Ježíš Kristus jednoznačně říká, že nepřišel na zem uvést pokoj ) Ježíš Kristus neměl totiž ztratit jen některé lidi, a ty měl vzkřísit v poslední den. A navíc, byli to opravdu jen někteří lidé. A kteří to byli? No ti, kteří byli Ním Ježíšovi dáni pro jeho misi. Viz. verše Jana.

        A Milost Boží? To je obrovský dar. A zdaleka není otevřena pro všechen lid. K tomu momentálně nebudu nic dalšího psát.

        Mějte se hezky.
        Václav Žáček

      2. → On také řekl, že ho máme následovat – jednat podle jeho příkladu.

        Ovšem On také řekl: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: `Blíží se liják,´ a je to tak. Když fouká jižní vítr, říkáte: `Bude horko,´ a bývá. Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas? A proč ani sami nepoznáte, co je správné?“ (Lukáš (12,54b-57)

        Znamení doby mluví jasnou řečí a kdo chce vidět, ten vidí.

        …a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. (Matouš 24:11 B21)

      3. Vendo, napsal jste: „Vůle Toho, který Ježíše poslal, nebylo to, aby on zachránil svět. A dokonce ani ty lidi, kteří o to stáli…A navíc, byli to opravdu jen někteří lidé. A kteří to byli? No ti, kteří byli Ním Ježíšovi dáni pro jeho misi.“

        V Novém zákoně je napsáno:
        Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
        Jan 3,17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.

        Jak vidno, Bůh poslal Ježíše ne pouze pro své učedníky, ale pro každého člověka – pro jeho spasení, tedy záchranu. Život věčný může získat k a ž d ý, kdo věří v jeho Syna. Boží milost je tedy nabízena úplně všem lidem. Nicméně někteří lidé se o Ježíši nemusí ani dovědět (divoši) a jiní se o něm dozví od odporných pokrytců, jako jsme my ze Západu (topící se v přepychu, ale se šutrem místo srdce). Proto oněm lidem nelze mít za zlé, že v existenci Ježíše nevěří. Věřit v Syna Božího ovšem neznamená věřit v jeho existenci. Znamená to věřit, že jeho učení je správné (pravdivé). Existuje mnoho lidí, kteří nevěří v Ježíšovu (ani Boží) existenci, ale svým způsobem věří jeho učení. Je to způsobeno tím, že křesťanský étos pronikl do celého světa a řídí se jim i řada lidí považujících sami sebe za ateisty. Ano, mezi ateisty je velmi mnoho ušlechtilých lidí.

        Morgan Scott Peck ve své knize mluví o tom, že dar milosti Boží je dáván všem – i ateistům. Ale, jak jsem již psal, většina lidí o takový dar nestojí – museli by se vzdát svých pohodlných předsudků. Setkal jsem se například s lidmi, kteří mi otevřeně řekli, že by nikdy nedali peníze na charitu a už vůbec ne do cizích zemí. Odůvodnili to tak, že slyšeli, že drtivá většina takto sebraných peněz je rozkradena. Je zajisté asi pravda, že část těch peněz rozkradena je, ale některé se na místo určení přece jen dostanou a pomůžou lidem v nepředstavitelné bídě. Pochopit bídu těchto lidí (přiznat, že existuje) znamená otevřít se milosti Boží. Člověk se holt musí rozhodnout, zda uvěří těm, kdo říkají, že Afričané se množí jako králíci, že si za svou bídu mohou sami a že zeměkoule může uživit jen omezený počet lidí. Nebo těm, kdo si uvědomují, že se nijak nezasloužili o skutečnost, že se narodili jako Evropané a ne třeba v chudé, muslimské rodině. Přišli by na to, že se narodili jako nekompatibilní? :-)

      4. Pane Pavle V., diskutuji s Vámi rád. Jste slušný člověk. Napsal jste dobrý článek. Je inspirativní. Zajímavé trošku je, že někteří diskutující nereagují na článek a na myšlenky v něm, ale čekají, co kdo napíše, a pak to rozebírají.

        Je mi sympatické, že se vzájemně nesnažíme o nějaké přesvědčování se. Prostě názory a odkazy na různé autority či vlastní zkušenost. Vaše téma z článku tady bylo v diskuzi u jiných článků již mnohokráte. Diskutoval jsem o tom např. s Jiřím Muladim, s Karlem a s dalšími.

        Dnes jen pár myšlenek k Vašemu poslednímu příspěvku 28.3., 16:02.

        Citoval jste – Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Doplním pro mé vysvětlení –Jan 3:6 „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“. Co k tomu říci – ti, kteří se narodí jako tělo z masa a kostí a nejsou zasvěceni do Cesty, která je dovede nazpět k Otci, jsou pouze obětí hmotného těla…..a samozřejmě je to pak i naopak, ale důležité je to zasvěcení; jinak – kdo se během svého života v lidském těle narodí v Duchu, může si být jist, že se navrátí zpět k Bohu. Minule jsem Vám citoval kap.6- 39 A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. A to ještě limituje další z kap. 6 – 44 „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. Víc k Janovi 3,16 nemám.

        Dále citujete Jana 3,17: „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“
        Samo křesťanské náboženství má jedno omezení k tomuto spasení -spaseni budou jen ti, kteří v Ježíše věří. Ten „svět“, který v něj v jeho čase života věřil, byl velmi malý, co do počtu lidí. Dokonce jeho vlastní lidé, židé, řvali – Ukřižuj ho! Za pár roků uplyne 2000 let od smrti Ježíše Krista a doufám, že to nebudete brát jako rouhání, ale svět skrze něj vůbec nebyl spasen. K té spáse tedy ještě jeden citát z Jana, kdy sám Ježíš zdaleka nedává všem lidem na celém světě naději- 6,65: „Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ A to je již podruhé, kdy tam vyslovil zásadní limit – omezení – k Ježíši Kristovi nikdo nemůže přijít, když mu to není dáno od Otce! A to omezení z předchozí odstavce jen připomenu – Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec….. .

        A ještě je důležitý pohled na časovou omezenost práce – poslání Ježíše Krista. Ten říká v kap. 7 – verš 33 a 34: Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“ A časová omezenost, tedy to, že učení, které Ježíš Kristus dával lidem / ale ne celému světu / je i v těchto verších – Jan, kap. 9 – 4,5: Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5 Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ A svým učedníkům to pak řekl zcela jasně a jednoznačně – Jan kap. 12-35,36: „Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“.

        Závěrem se vrátím k Vašim slovům – …. Bůh poslal Ježíše ne pouze pro své učedníky, ale pro každého člověka – pro jeho spasení, tedy záchranu. Ale pozor – ještě jednou Jan 6-39: A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den.
        Pane Pavle, Ježíš Kristus nejednal nikdy proti vůli Otce. Nebo myslíte, že ano? A ještě jednou Otec. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den.“ A tedy, Bůh neposlal Ježíše Krista pro každého člověka. To je z toho patrné, ne?

        Mějte se hezky.
        Václav Žáček

  13. Jsem produktem slepé náhody, jak si myslí ateisté, nebo jsem se narodil, abych splnil nějaké poslání? Existuje můj Stvořitel? (…) Důsledkem duchovní moci je skutečnost, že v určité životní situaci budeme široko daleko jediní, kdo bude schopen splnit určitý úkol – nikdo jiný k tomu nenajde odvahu. To byl například případ novináře Jána Kuciaka. Byl to vysoce inteligentní člověk, který si musel vemi dobře uvědomovat, že může přijít o život. Kočner mu několik měsíců před smrtí vyhrožoval. Kuciakova oběť otevřela mnohým lidem oči – byla milostí pro jejich duchovní růst. Lidé si uvědomili, jak je vládnoucí garnitura prohnilá. Naše osobní angažovanost v boji proti zlu ve světě je jednou z významných cest k duchovnímu růstu.
    ____________________

    Amen……..:-))))))) Aneb jak pejsek s kočičkou dělali dort…:-))) Miluju tyhle angažovaný „raziče“ a „úderníky“ duchovna…-))) Jaký všechny s&h jsou schopný zpláclat a zmatlat dohromady, to je fakt k nevíře…-))) Hlavně ten „růst“…-))) Že je to především růst blbosti a blbostí všeho druhu, absence soudnosti, reflexe a sebereflexe vůbec, vo co gou, ho.no zle, no ne. Není-li Bůh, vše je dovoleno!

      1. ad. pv pro s+h30.3.2020 (7:16)
        Fekální evangelizace jako vždy :-)))

        Nežli psané invektivy,
        zdánlivě slušné,
        mnohdy však až nenávistné,
        lepší hovno čisté.

        Takový je konstrukt
        zdánlivě slušný, pravdivý,
        obsahující více špíny,
        než-li čistý materiál
        pro vrubouny posvátné.

  14. → Ježíšova mise se uskutečnila v nějaké konkrétní minulosti, v určité době jeho života

    Kecy, kecy, a zase jenom kecy a s&h. Ježíšova slova jsou tu více jak 2tis. let – ve smyslu tady a teď, aneb PŘÍTOMNOST – a ještě se nikomu nepovedlo je ochcat.

    Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.“
    Matouš 5,17-19

    ps: Pánové pévé a vé, vy jste mi teda müslytelé…:-))))) A kde je Álois?…-))))

    1. Bingo.
      Prošel branou věčnosti a je stále zde.
      I kdyby lidé na vše, ¨
      co učinil, zapomněli,
      je stále zde.
      Láska nezmírá.

      Jen někteří lidé ji v myšlenkách zavrhují, zapomínají, necítí.

      1. → Jen někteří lidé ji v myšlenkách zavrhují, zapomínají, necítí.

        Kdyby jenom v myšlenkách, ale především ve skutcích… Tupý hlavy, kterejm nepomůže ani Ježíš. Vysvětlení je přitom – ostatně jako každá pravda – velice prozaické a prosté: Evangelium má pronikavé oči a vidí hluboko do srdce, jak pravil Martin Luther a viděl např. Hieronymus Bosch.

        Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
        On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
        Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
        A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
        Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘
        Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
        Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
        (Matouš 13,10-17)

    2. Lukáš, kap. 10:
      38 Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. 39 Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. 40 Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
      41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. 42 Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

      Honzíku, chlapíčku starostlivý. Je jisté omezení v těchto dnech a já ho ctím.

      Ale nedá mi to, abych do tvých ryzích s&h nepřinesl námět k zamyšlení. Jen pro tebe.

      Nemyslím si však, že tě to v kontextu k článku pana Vybíhala a jeho diskuze s Vendou nějak osloví. Ty jsi ponořen v s&h tak hluboko, že nemáš šanci.

      Dobrou noc.
      Alois

      1. → Nemyslím si však, že tě to v kontextu k článku pana Vybíhala a jeho diskuze s Vendou nějak osloví.

        Álois, vyjímečně myslíš, a dokonce myslíš správně. Zaplevených hlav je už tak tady dost a nemusím být u všeho. Není nad odstup, není nad nadhled a „pozici“ pozorovatele a glosátora.

        → Je jisté omezení v těchto dnech a já ho ctím.

        Hmm, asi víš víc, ale o žádném omezování myšlení, či dokonce zákazu myslet, – i přes veškerý snahy systému a jejich pohunků – mi (zatím) není nic známo. Co všechno, jaká jistá omezení sis v těchto dnech sám sobě „naordinoval“, to je tvůj problém. Ale jako alibi a z nouze ctnost, to je – nebejt to tak průhledný – fakt dobrý, ctiteli Áloisi…-)))

        ps: Kucí, „zdechliny“ á vé pé, Honza vás nechce na..at, chce jenom abyste se probudili. Do jaký míry je to možný, volba Č/M pilulka, je od teď už na vás.

      2. → Ty jsi ponořen v s&h tak hluboko, že nemáš šanci.

        Chápu… chápu tvoje „omezení v těchto dnech“. Bůh s tebou, Bůh ti milostiv.

      3. ad. Honza29.3.2020 (18:55)

        „… Honza vás nechce na..at, chce jenom abyste se probudili. Do jaký míry je to možný, volba Č/M pilulka, je od teď už na vás….“

        „…Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte….“

        Snad jen bláznům je dáno zaslechnout, vyslovit ono „hovno“ a poznat, že není vně, že nepřichází od Honzy, ale že ho má každý hezky hluboko v sobě. A pak je třeba začít pracovat jako scarabeus a pročistit to v sobě a vytvořit z toho užitečnou kuličku :-), neboť on je vruboun posvátnýv a zvládne to :-)

  15. → jiní se o něm dozví od odporných pokrytců, jako jsme my ze Západu (topící se v přepychu, ale se šutrem místo srdce).

    Je jen otázkou času, kdy se „VY“ ze sebe samých poblijete. Katarze, geneze, zkrátka klasika, a rozhodně nic novýho pod sluncem. Všechno už tu bylo… A já jen skromně dodám, už aby to bylo. Včera je pozdě.

  16. Honzo, Alois je ohleduplný a zdvořilý stejně jako ten jeho dvojník Vendoušek a když cítí ta omezení – tak tady ta omezení jsou a basta! O tom se nediskutuje! Což nevidíš, že tady ta diskuse poslední dobou nějak pokulhává? Jako by se lidé i té diskuse už báli… Straší tady nejen ten koronavirus… A potom někdo příde s tou „vágní“ myšlenkou, že: „miluj a dělej si co chceš!“ – Kam by sme to přišli s tou svobodou, když se tady teď všechno omezuje a zakazuje??? Teď platí doba Bhagavadgíty, kde se doporučuje – „Zabíjej synu Prithi! A ne – miluj synu! Jo, a můžeš mi trochu více objasnit tu pilulku Č/M? – Kde je k dostání?

    1. Tančí hoši na špičce jehly
      své omezené „slušnosti“.
      Omezili svým tancem „kouzelným“
      kritizováním, popichováním,
      pohrdáním,…pravdou jedinou
      ostatní, kteří by třeba i rádi diskutovali?
      Ano, otrlých je zde již po málu.
      Ale srdce druhých
      omezit nemohou.
      Jen budou stále více a více
      popichovat, kritizovat,
      propagovat svou tzv. pravdu jedinou.

      1. Farizejové?, zákoníci?, významová linguinizace*, opět nic novýho pod sluncem. Takže klid matičko, klid…:-)

        *významová linguinizace je transformace jazyka v jazyk, který si suverénně osvojili politici a státní úředníci a jehož jedna polovina neznamená nic a druhá polovina znamená něco opačného.

    2. → Což nevidíš, že tady ta diskuse poslední dobou nějak pokulhává?

      Kdo ví… Co vidím a co nelze nevidět a je evidentní, je dopad „administrativních opatření“:

      Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin.

      Ale když to někoho baví, nebo musí, proč ne. Proti gustu žádnej dišputát. Že je tím pádem en bloc všechno „přidušený“, je snad jasný.

  17. No, díky Honzo, teď je mi to už po té ukázce jasné! A děkuji taky naší skvělé Matičce, která je ochotna vždy tak pohotově reagovat. A dokonce ještě poeticky! Držím vám dvěma palce! – Vydržte!!!

    1. → Držím vám dvěma palce! – Vydržte!!!

      Nápodobně, nápodobně, taky přeju všechno jen NEJ! a s&h nebrat..:-)

      1. Kolemjdoucí,
        někdy mi připadá, že jsem si dala na čelo terč aby se do mne dalo snadněji trefovat :-)
        A jak se tak rozhlížím kolem dokola, nejsem si jista, jestli se jakožto hvězdička na společném rouchu Otcově příliš nevrtím, jestli jsem nespadla rovnou na zem, nebo jsem našla úkryt jinde, obrazně řečeno,…
        Fakt je, že poezie je zde málo, nebo alespoň styl, kterým psal Jargo. Osobně si to, co píši podobným stylem, nechávám pro sebe v šuplíku, vlastně už dávno to nepíši ani zde.
        A ani si nejsem jista, jestli občas sama nestřílím :-(
        Lazar nestřílel.

  18. Matko, nemusíte být na seba až natolik kritická, nestačí Vám to zlo, které na Vás vrhají ty druzí? Jsme jací jsme a s tím asi nic nenaděláme. Když nás okolí nechce vidět tak, jak se vidíme my sami je to naše chyba? Nemyslím! Jen si představte, jaká by to byla tady nuda, kdyby všichni byli stejní? Když jsme odlišní, máme co u druhých stále co objevovat (nebo dokonce i kritizovat).
    Honza je taky takový svojský „samorast“ a nedá si to za žádnou cenu vzít. Ale, nebrání se ani pohledu těch druhých. To je podle mne OK!

    1. A to jó,
      tedy také beru velmi vážně v úvahu to, co píší druzí. Pokud stíhám přečíst, protože na delší texty se nejsem schopna soustředit.
      Kdysi kdesi kdosi (Yřyk) zveřejnil na jakémsi webu fotečku. A ta stejně, jak to dolíže jedno jediné slůvko, spustila niagarský vodopád – tedy málem jsem svými slzami zatopila zdejší dolinku pod kopcem. Ano, to jsou zvláštní, různé cestičky k vymetení pavučin v mém nitru.
      Eh, kdysi jsem to napsala podstatně romantičtěji, jak jde ta princezna stále hlouběji do moře a odklízí balvany na své cestě nelehké,…

      ad. Honza – nepochybuji, že by byl schopen psát jinak, jenže to by popřel sám sebe a k tomu nevidím jediný důvod a Honza určitě také ne, si dovolím napsat. :-) No a ty naše šípy „AMorovy,…“ někdy se stane zázrak, že srdce uvolní, stejně jako ty slzy,…. :-)

Napsat komentář: matka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference