mapa stránek || vyhledávání

Co je Pravda?

/EDITOVÁNO 23.2.2020 - PŘEPRACOVANÁ VERZE ČLÁNKU/

Známá otázka Piláta Pontského. Dodnes hledání odpovědi na tuto otázku vzrušuje všechny, kteří ji zatím nenašli. Pokusím se popisem analogií dovést hledající k nastolení samostatného myšlení, neboť jedině ono vede k bezeslovnímu nalezení odpovědi.

James Tissot (1836-1902) – Ježíš před Pilátem

Slovy Pravdu vyjádřit nelze. Abdrushin tuto realitu vysvětloval takto: „Pravda je tak jemná struktura, že slova jako stavební kameny jsou k jejímu vytvoření příliš hrubými balvany.“ Já bych to řekl trochu jinak. V každém kousku Pravdy je obsaženo vždy více rovin reality, než znají smysly a rozum. (Úhlů pohledu.) A Pravdu celou je možné vidět až za souborem mnoha faktů. Dokonce podezírám, že Pravda se skládá z nekonečného množství rovin pohledu. A může ji vidět jen Věčný.

Jako příklad přístupu tisku současné civilizace k pravdě uvedu líčení o zásobovacích poměrech v socialistickém Československu před rokem 89. V předním americkém časopise bylo popisováno, a doloženo fotografiemi, jak v ČSSR stojí v konkrétní vesnici lidé před konzumem ve frontě na chleba. A byla to pravda!

Nebylo tam ale uvedeno, že to bylo proto, že auto pekařství mělo poruchu a lidé čekali na čerstvý chléb a pečivo. Aby nemuseli jít do konzumu nakupovat dvakrát. A také tam tehdy nemohlo být řečeno, že nyní, po „osvobození“ sametovou revolucí, už se to v oné obci stát nemůže! (Protože místní prodejnu pro nerentabilitu zrušili a lidé z vesnice si mohou dojet autem do supermarketu. Tam je stále čerstvé pečivo, ale většinou z mraženého polotovaru.)

Popsaný způsob poskytování pravdivých zpráv se stal vzorem pro současnou TV a média. Není divu. Americká svoboda informací je údajně české TV a médiím vzorem. Příklad jsem uvedl právě proto, aby si čtenáři uvědomili, že dokonce pravdivá fakta mohou mít s Pravdou velmi málo společného. Že často zakrývají lež, manipulující myšlením čtenáře. Neboť skutečná Pravda většinou stojí nenápadně; až za celým souborem různorodých pravd. Je možné ji za nimi jen vytušit. Tedy Pravdu nelze hotovou přečíst, „nastudovat“, jak by si pohodlní přáli. K Pravdě se dopracovává jen skrze intuici a duchovní úsilí!

V důsledku výše napsaného a rozporovaného by si méně důvtipní mohli domyslet, a přát si, že Pravda tedy vůbec neexistuje. Mnozí takoví se dokonce domnívají, že je „mnoho pravd“. Tím také mnoho spravedlností! Pokusím se i tuto nedomyšlenost vyvrátit. Podle mé zkušenosti je vše odehrané, včetně myšlenek, zapsané v tzv. akašické kronice. Jinými slovy v Mysli boží. (Novou kosmologickou terminologií také v „zrcadlovém vesmíru“. Ten podle nové fyzikální teorie Velkého třesku vznikl jako „negativ“ námi vnímaného vesmíru v důsledku tvořící boží myšlenky. Takže současně vznikl „náš“ vesmír a jeho zrcadlový protiobraz. Obě „poloviny“ spolu kooperují. Zrcadlový vesmír je vlastně akašickou kronikou. Tam nemůže to, co je na člověku hmotné, ale mohou tam čas od času vkročit ojedinělí odpoutaní lidští duchové. A vidět a žasnout. Je tam zapsáno i to, co nikde na zemi nebylo zapsáno, ale třeba jen myšleno! A jak víme z praxe, právě to nezapsané je v mezilidských vztazích, v náboženství a politice zejména, to nejdůležitější!!! Zejména nezapsané dohody mezi dvěma státy zplnomocněnými lidmi. Po těchto slovech už vidím ten dav pochybujících. A myslících si: kecá! Abych tyto jednotlivce ještě více znejistěl v jejich „vědecko-historických pravdách“, a tím pohnul k přemýšlení, uvedu dva, pro naše dějiny klíčové monology. Ty byly vedeny jen mezi čtyřma očima. Nebyly nikde historiky zapsány! A žádný z čtenářů je nikde nemohl čísti, přestože byly pro dějiny klíčové!

První takový klíčový rozhovor našich dějin byl veden v roce 1918 mezi T. G. Masarykem a britským premiérem Lloydem Georgem v jeho pracovně. Šlo o to, že Velká Británie byla do tohoto setkání proti rozbití Rakouského mocnářství a vzniku množství následných států. Zničení habsburské monarchie prosazovaly zednářské lóže Francie, Itálie a USA. Masaryk byl jako předseda české národní rady v Paříži pozván k britskému premiérovi za jediným účelem. Chtěl, aby mu vysvětlil, proč by se k úsilí o státní přeskupení ve střední Evropě měla připojit i Anglie. Měl na to 10 minut. Masaryk začal dějinami, ale George jej hned zastavil. „Dějiny a národy nechte historikům! Já jsem politik, a chci vědět, proč by vláda jejího Veličenstva měla podporovat vznik nějakého nikdy neexistujícího Československa?“ Masaryk se zamyslel a řekl: „Protože bude potřebovat spojence v příští válce s Německem!“ George se zarazil, zapřemýšlel a řekl: „To je argument! Vláda jejího Veličenstvo bude odteď podporovat vznik ČSR!“ Historici a tisk ovšem na základě psaných dokumentů zjistili, že se George rozhodl po „zaujetí“ myšlenkou na zabezpečení „práva národů na sebeurčení!“ Tato „pravda“ se dodnes vyučuje historiky jako „vědecky“, tj. zápisy ověřená.

Druhý takový rozhovor mezi 4 očima, nikde nezaznamenaný, se odehrál v roce 1942 mezi Edvardem Benešem a britským premiérem Winstonem Churchillem poté, co byl říšským zastupujícím protektorem v Protektorátu jmenován R. Heydrich. W. Churchilla právě opustil šéf britské rozvědky v Evropě a stěžoval si mu, že jestli se rychle nezbaví mimořádně výkonného a „jasnovidného“ šéfa říšského úřadu bezpečnosti R. Heydricha, pozbudou Britové na kontinentě všechny agenty. A tím prohrají válku! Churchill se zamyslel a pak pozval „emigranta Edvarda Beneše“. Řekl mu: Jestli nás atentátem zbavíte Heydricha, který je teď u vás v Protektorátě, já jako předseda vlády jejího Veličenstva vám zaručuji, že nejen oduznáme Mnichovskou dohodu a uznáme vás za prezidenta ČSR v předválečných hranicích. A ČSR bude jako stát sedět u stolu vítězů při uspořádávání poměrů v poválečné Evropě!“

Proto E. Beneš, jakmile se vrátil z audience, ihned povolal plukovníka Moravce a pověřil jej „operací Antropoid“, atentátem na Heydricha. A to za každou cenu! Po zdařilém atentátu byla Velkou Británií oduznána Mnichovská dohoda a Edvard Beneš uznán za hlavu státu v exilu. V tisku a našich oficiálních „vědeckých“ dějinách je ovšem psáno, že to bylo v důsledku reakce rozhořčené britské vlády na vyhlazení Lidic. (Takových Lidic po Ukrajině až po Stalingrad bylo!)

Výše uvedené rozhovory nejsou nikde zapsány, ani nesměly být!!! Vše důležité a tajné je vždy to nezapsané a jen mezi 4 očima domluvené. (První a základní všeobecně platné pravidlo utajení!) Ale ono je přesto v š e zapsáno!!! V akašické kronice neboli „paměti Boha“. Píši to proto, aby nikdo nespoléhal, že to, co „nelze dokázat, protože není zápis a svědci“, neexistuje! Nyní do „paměti boží“ mohou tu a tam nahlédnout „diletanti civilizace“. (Tj. nepodléhající hypnóze materializmu.) Na konci existence země budou moci nahlížet všichni, současně a naráz! A to vyjde najevo ta Pravda s velkým „P“! Duše v tom okamžiku nahlédnutí poznají, co to skutečně znamená Vševědoucnost, Prozřetelnost, a kdo mezi nimi byl Cesta (v Právě) a Život věčný v Pravdě.

Možná bych dokázal napsat i současnější rozhovory mezi 4 očima různých státníků. Ale zatím to nedokážu. Možná mě „kdosi“ chrání, abych nedopadl jako Dubček při autonehodě.

Pro legraci: Teď zrovna vedle mne stojí nějaký stín a „hučí“ do mě: Napiš něco veselejšího, třeba jako analogii vtipu o farářovi a autobusákovi před branou do nebe. „Svatý Petr se podívá do knihy a říká: Autobusák dále do nebe. Ty faráři dolů. Jak to, to je nějaká Spravedlnost? Petr: Když ty jsi kázal, v kostele všichni spali. Ale když ten autobusák jezdil jako blázen, tak se v autobuse modlili i komunisti!“

Analogie vtipu: „Stalin a Hitler vejdou možná dříve do království božího, než ti, co šíří tu pravou demokracii a svobodu. Např. bombardováním. A hlavně ti, kteří se živí zdůvodňováním toho.“ Kdesi je totiž napsáno: „Buď jsi studený nebo horký. Co je vlažné, vyvrhnu z úst svých!“ (Studený a horký /opravdový/ může poznat rychle následky svých činů, ale vlažný ne. Neví totiž, který „špatný plod“ byl z nedotažení dělaného nebo který naopak z přetažení žitého. Proto se nemůže se opravit, neboli polepšit! A to i v dalších inkarnacích.)

Přestože tedy Pravdu není možné na tomto světě přečíst, je smyslem života ji hledat. Člověk ji nahlédne při smrti těla a až ji na konci svých inkarnací celou nalezne. Pak už jen září v blaženosti, v záři Boha Pravdy.
 

Josef Staněk
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.8
hlasů: 15
Tisk Tisk

224 komentářů

  1. Pan Staněk ve svém článku „Co je pravda“ napsal jednu pěknou myšlenku, že „Přestože tedy Pravdu není možné na tomto světě přečíst, je smyslem života ji hledat“. No, nemáme štěstí, že ji máme tady u nás v diskusi???

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference