Nejvyšší poznání není jen výsadou několika vyjímečných duší, ale je cílem života každé lidské bytosti. Veškerá existence je ukotvená v božské Univerzální mysli, proto nemůže být žádný člověk skutečně odloučen od boží přítomnosti ve svém nitru, i když to bude považovat za nemožné nebo za pouhý projev nějaké náboženské víry.

Boží přítomnost obsažená v našem nitru je s námi vždy a všude, přestože si její přítomnost neuvědomujeme, ve skutečnosti od ní nemůžeme být odděleni. V každém z nás je kromě individuality také stále přítomno naše vyšší Já. Jedině jeho prostřednictvím můžeme dosáhnout nejvyššího dobra. Ono je tichým svědkem všeho, čím procházíme, a stejně tak je přítomno i v našem hlubokém spánku.

To, co je obvykle nazýváno vyšším Jástvím, nebo také moudrou, laskavou a božskou duší, existuje v srdci všech a Paul Brunton to výstižně pojmenoval Nadjá. Narozdíl od naší pomíjivé osoby je ono naší trvalou a neměnnou podstatou. To, že o něm nevíme, je dáno tím, že je ukryto pod myšlenkami, touhami a osobní zaujatostí, vzdáleno pouze úrovni našeho vědomí. Je naším andělem strážným i tajným svědkem.

Z pohledu naší běžné zkušenosti v tomto hmotném projevu je nám svět Nadjá nedosažitelný, neboť se nachází mimo čas a prostor a cesta k němu je možná pouze prostřednictvím našeho vědomí. Každý hledající dříve či později začne vědomě vstupovat do jeho přítomnosti a začne chápat, že toto je věčný život. Jeho existence nepodléhá času, protože je ukotveno ve věčném bytí.

Denně věnujeme pozornost tolika malichernostem všedního života, a to co je nám nejblíže ponecháváme bez povšimnutí. Každý z nás podvědomě touží po dokonalém vnitřním štěstí, ale většina lidí jen otročí svému egu, aniž by si uvědomovala skrytou přítomnost Nadjá. Ono je stále v našem dosahu a trpělivě čeká až k němu obrátíme pozornost. Jeho odhalením částečně ztratíme svou omezenou individualitu a získáme individualitu vyšší, nesrovnatelně moudřejší.

Když Ježíš prohlásil: “Království nebeské je ve vás“, tak nám určil minimálně směr, ve kterém ho máme hledat. Ať je člověk jakkoli hříšný, neztrácí právo na to, aby si jednoho dne uvědomil jeho přítomnost díky vlastní vnitřní zkušenosti. Hledající nemůže trvale zbloudit, neboť to, co tak vroucně hledá, je stále přítomno v jeho nitru a bude to odhaleno, pokud pronikneme dostatečně hluboko nebo když to milost umožní.

Je paradoxem, že není třeba žádného úsilí, abychom jej získali, ale je třeba udělat vše pro to, abychom se zbavili všech překážek, které nám brání v jeho odhalení. Pokud si myslíme, že máme dosáhnout něčeho nového a nepřítomného, vytváříme představy, které brání v jeho dosažení. Nemůžeme ho hledat jako cosi vzdáleného a těžce dosažitelného, neboť jsme s ním navždy spjati ve své nejvnitřnější podstatě. Nebudeme to my, kdo ho dosáhne, ale ono se zmocní nás svou milostí. Proto se konec hledání nachází v tichém odevzdání.

Jakmile si jednou uvědomíme jeho přítomnost, získáme jeho vedení, které nám umožní přijmout správné etické i morální rozhodnutí v jakékoli situaci. Pokud s ním navážeme trvalý kontakt, získáme podporu jeho vyšší síly v každém okamžiku. S jeho příchodem budou zničeny vady našeho charakteru, získáme nesmírný mír mysli a citovou svobodu. Obdržíme pocit vnitřní spokojenosti, dokonalé a nezávislé na vnějších podmínkách.

Každý, kdo se bude zcela vážně věnovat hledání, může kdykoli získat záblesk jeho skutečnosti. Tento zážitek mu umožní uvědomit si stálou přítomnost Nadjá. Bude uveden do jiné úrovně bytí, v jehož vznešené atmosféře nemohou existovat negativní myšlenky. Zde se bude cítit celistvý sám v sobě a sjednocen s přírodou. Každý záblesk je svědectvím této věčné přítomnosti v našem nitru. Tyto vzácné okamžiky duchovního povznesení překonají svou intenzitou běžné události v našem životě. Bude to ale jen dočasné, neboť zvyky a sklony jeho ega znovu zvítězí a odeberou mu toto vnímání. Proto je třeba, aby pomocí studia a meditace povznesl svůj charakter a vyvinul vnitřní sílu potřebnou k udržení stavu neosobnosti.

Jakmile se Nadjá ujme vlády a ego ztratí svou výsadní pozici, nebude již třeba v životě hledajícího volit mezi dvěmi možnostmi. Objeví se vždy jediná a jasná volba bez pochybností a ta bude projevem intuice. Ego zůstane přítomno, nadále bude myslet, cítit a konat, ale pouze pod vedením tohoto vyššího Já. Pocity strachu mu budou cizí, neboť bude žít v radostném vědomí, že je neustále podporován boží silou.

Tato Nekonečná síla nám umožní vykonat mnohem více než jsme byli schopni s pomocí našeho ega. Přestože si myslíme, že jsme plně soběstační, jsme na ní vždy a zcela závislí. S její tichou vnitřní podporou budeme statečně snášet veškeré nepříznivé události v našem životě, neboť získáme moudrost a pochopení jak na ně správně nahlížet.

Správné pochopení toho, čím skutečně jsme, pokořuje naše ego, ale zároveň nás naplňuje radostí a štěstím z našeho skutečného původu. Když v našem životě selže jakákoli vnější pomoc, nezbude než se obrátit do nitra k božskému Nadjá. To, co od něj můžeme získat, má pro nás nesrovnatelně větší cenu než cokoli jiného, co bychom mohli získat jinde. Bude naším nejmilovanějším společníkem, a i kdybychom byli úplně opuštění, nikdy nebudeme zoufalí, neboť budeme stále pociťovat jeho radostnou a láskyplnou přítomnost.

Veškerá naše světská zkušenost je projevena v čase, ale když myšlenky ustanou, čas se zastaví a my se ocitneme na prahu věčnosti. Pak máme na dosah jasné a nekonečné štěstí, ve kterém nám bránily nespoutané a neovládnuté myšlenky. Ono není tím co má být dosaženo, neboť je stále přítomno, ale má být realizováno v našem vědomí. Nikdo jej nemůže minout, protože jeho konečná realizace je daná předurčením duchovní evoluce člověka, jejímž záměrem je přimět člověka, aby hledal a nalezl svou duši.

Největšího hříchu se dopouštíme, když nevěnujeme pozornost jeho tiché přítomnosti. Ono bylo tak dlouho mimo naše vědomí, že jsme ho začali pokládat za neskutečné. Přitom jsme zcela závislí na této nekonečné životní síle a představa naší oddělenosti je pouze iluzorní a dočasná. Naším úkolem je překonat tento návyk a nedůvěru do té doby, dokud se vlastní zkušeností nepřesvědčíme o opaku.

Pokud alespoń na chvíli pocítíme jeho posvátnou přítomnost, nebudeme už nadále spokojeni s naším materialistickým způsobem života. Člověk, který nemá zájem o tuto vznešenou zkušenost a záměrně se od ní odvrací, po ní bude zcela určitě jednoho dne silně toužit.

Protože Nadjá je přítomno v srdci, může ho poznat každý z nás, pokud bude ochoten se mu zcela odevzdat. To, že je zde stále, je zárukou i nadějí, neboť každý, kdo ho bude upřímně hledat, jej musí jednoho dne naleznout. Tichá, klidná a uctívající mysl je velmi blízko nejvyššímu poznání, které bude odhaleno prohlubováním vědomí.

Pokud máme dostatečnou víru v přítomnost svého vyššího Já, nemusíme hledat vnější pomoc. Budeme-li dost trpěliví a vytrvalí, abychom ho mohli hledat v nitru, obdržíme jeho vedení. V našem nižším jáství nikdy nenalezneme skutečný mír, ale v přítomnosti Nadjá jej budeme znát trvale. Paprsek božské duše je stále přítomen v každém člověku, ale pouze ten, kdo jej odhalí, může vyciťovat jeho vznešenost a slávu.

Paul Brunton: „Jakmile jednou cítíme Nadjá v srdci jako živoucí přítomnost, ono vyzdvihne vědomí ze sevření oněch částí bytosti, kde jsou egoistická přání, osvobodí je z výkyvů nálad a emocí, které se v těchto částech nacházejí. Dává pocit vnitřního uspokojení, které samo o sobě je dokonalé a nezávislé na vnějších okolnostech.“
 

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona: Svazek14, INSPIRACE A NADJÁ
 

Zdroj: www.paulbrunton.cz (MCphil)

Doporučil: Leonard Degon