Chodil jsem do různých stupňů škol se spolužáky, z nichž několik z nich bylo judaistického původu. Když jsem se po 50 letech vyjití z poslední školy porozhlédl, zjistil jsem, že prakticky všichni tito to s ohledem na svůj školní prospěch ve společenském postavením „dotáhli dále“. Také spolužačky judaistického původu se když ne napoprvé, tak napodruhé, „dobře“ vdaly, mají vesměs starší a dobře situované manžely a spořádanější rodiny. Vynořila se tak přede mnou hádanka, co bylo příčinou tohoto vývoje celoživotních událostí? Co je zatím, že přirozeným nadáním průměrní spolužáci se více společensky prosadili, často v mezinárodním měřítku.

Uvedl jsem se do meditačního stavu a začal vzpomínat „v theta vlnách“. U těchto spolužáků jsem viděl, jak je už v dětství „světa znalejší“ rodiče posílali na soukromou výuku světových jazyků. Díky většímu rozhledu zřejmě rozpoznali, že výběr a kvalita výuky cizích jazyků na našich školách dosáhla za minulého režimu katastrofické úrovně, dokonce i v ruštině. Moji rodiče se svým finančním a selským myšlenkovým pozadím na tuto možnost nedosáhli. Až po 20 letech života v praxi jsem pochopil, že dobrá znalost světového jazyka má kvalifikačně hodnotu další vysoké školy. Tím se mi přirozeně vysvětlilo to, že jsem ke svému údivu bývalé odborně prospěchové „autsajdry“ viděl v roli „expertů“ centrálních úřadů. Na cokoliv.

Nedá se nic dělat, nasměrování výuky dětí rodiči správným směrem je významným preferenčním faktorem pro jejich uplatnění v životě. Podmínkou ovšem je, když se děti nasměrovat dají! U současné americké (norské) výchovy to už nejde, protože dětem přece nejde poroučet. Tehdy však u mé katolické výchovy, zřejmě jako to bylo u židovské, nebylo poslouchání rodičů anomální a „proti lidským právům dítěte“. Vlastní rodová katolická tradice je řízena stejným přikázáním o poslušnosti dětí k rodičům jako judaistická. To až kdosi nově zavádí „americkou nevnucovací výchovu“ typu „Džamila Stehlíková“. Podle ní rodiče vlastně mají poslouchat děti! A nesmí od nich nic vyžadovat, ani zvýšením hlasu!

Já v těchto přístupech vidím úpadek Evropy, profesor Putna a pravdoláskaři naopak civilizační „vzestup“. Čas ukáže! Už nyní se při „této logice“ dosazené vládnoucí lobby nemůže nikdo divit, že evropští a čeští rodiče nechtějí mít děti! Nechce se mi skoro věřit, že by to dokonce nebyl záměr směrovaný k zredukování nežádoucích národů a civilizací.

Tento preferenční faktor znalosti jazyků jsem vzal na vědomí a uznávám jako obecně spravedlivý. Jenže pořád tam u těch mých spolužáků, vzhledem k schopnostem udělané „kariéře“, něco dalšího „stimulujícího“ chybělo. Nejsem ani „věřič“ na náhody, jako „dialektici samovolného vývoje a šťastných náhod“, ani zastánce teorie celosvětového židovského spiknutí, dokonce až do úrovně funkcí místních „organizátorů“ veřejného života. (Na bankéřská spiknutí a všelijaké hry ovšem věřím.) Proto jsem hledal další příčiny kariérních vzestupů a odborných postupů. A skutečně jsem jich objevil hned několik!

První z dalších příčin kariérního úspěchu je přítomnost větší míry osobní sebedůvěry. Judaistická víra a jim vžitá rodinná tradice učí své členy o Jahvově požehnání celému národu a všem potomkům! To má velmi málo uvědomovaný, ale závažný praktický psychologický dopad. Posiluje sebevědomí každého takto seznámeného příslušníka!

Z psychologických věd vím, že dostatečná míra sebevědomí je jedním z předpokladů skutečného úspěchu při jakémkoliv snažení! Rodové křesťanství by však takové sebevědomí mělo rovněž dávat! Ježíš Kristus svým následovníkům také jasně slíbil „přímluvu u Otce“ při bohulibém snažení! Bohužel obvyklý katolický výklad přehnaným zdůrazněním vlivu hříchu tak nějak „zmrazuje“ ono povzbuzení požehnáním.

Podle mne takto upravený výklad vznikl ve středověku za účelem lepší manipulace věřících jejich duchovní vrchností. V důsledku toho katolický výklad požehnání neposiluje dostatečně vědomí křesťana, jako to zůstalo v judaistické tradici. Ta posiluje úsilí jednotlivce pozitivní indoktrinací: „Ty to dosáhneš, protože Jahve tvým předkům požehnal!“ U křesťanů by to mělo být stejné. S tím, že nejen na tomto světě, ale i „na druhé straně“ života. Tam z principu absolutní Spravedlnosti je Ježíšovým Otcem následovníkovi Ježíše vráceno všechno to, co dotyčný z lásky k Bohu obětoval v životě na zemi! Křesťanovi je nahrazena i ta kariéra, která se příčila Pravdě a on dal přednost boží vůli. Neboli nešel-li za kariérou „přes mrtvoly“! Tento příslib nadčasové a naddimenzionární Spravedlnosti v judaizmu není!

Jenže ani větší sebevědomí judaistických spolužáků ve srovnání s námi nesebevědomými „českými křupany“ nevysvětlilo všechno. Všimnul jsem si dalšího odlišujícího aspektu z rodového vedení spolužáků židovské tradice, totiž jejich vysoké oceňování hodnoty informace! Poradil jsem v životě dobře a zdarma mnoha lidem. Ale jen dva mi přišli po létech poděkovat, oba židovského původu! Tak jsem si všimnul, že „čeští plebejci“ i kvalitní informaci, zejména když je nic nestojí, berou „jako nic“! „Vždyť to dotyčného nic nestálo, tak co?“ Jenže v realitě to tak není. Informace obecně, nejen právního typu, má pro život a zdraví kolikrát větší cenu než mnoho peněz.

Domyslel jsem si, že k tomuto způsobu myšlení vede svou populaci právě judaistická rodová tradice. Ostatní Evropany by k němu mělo vést kvalitní vzdělání. Jenže odstraněním výuky antického myšlení na klasických gymnáziích první republiky upadla u středoškoláků kvalita výuky k samostatnému myšlení a etickým vzorům a normám chování. Spadla na úroveň, kterou denně odposloucháváme v dopravních prostředcích od studentů. Myslím si, že přetrvá-li ten trend, směřuje bytí národa do rozplynutí v „americké kvalitě myšlení“ konzumentů.

Ani správným zdůrazňováním významu informace preferenční působení judaistické výchovy oproti materialistické nekončí. Vynořil se přede mnou ještě další faktor a to je docenění významu konexí, které jsem pozoroval rovněž u osob judaistického původu. Neboli upozorňování na užitečnost styků s kvalitními či významnými lidmi. Tento činitel úspěšnosti sice uzná každý, ale už si nevšimne, jaké cesty k nim vedou. Zatím jsem odpozoroval, že cestu ke konexím nacházejí ti úspěšní skrze umění obecně. K tomu se často přidružuje i členství ve zdánlivě „potrhle ušlechtilých“ spolcích všeho druhu. Do takových shluků potrhlíků řadím ovšem i politické strany a hnutí!

Naproti tomu jsem nepotkal „závodně“ sportujícího muže židovského původu, o účasti takových v davu tzv. sportovních nebo filmových fanoušků vůbec nemluvě. Z přirozenosti myšlení jim zřejmě vyplyne, že tento způsob maření času je projevem dokonalého vymytí mozku médii. Osazenstvo sportovních a pop hudby ochozů je dokonalá přehlídka sběhu příslušníků současně převládající „kultury prázdných makovic“! Co za hodnoty se asi honí v hlavě fandy čehokoliv? K čemu může být konexe s takovým fandou? Ve srovnání s ním soused poslouchající na přednášce o „lebkách Inků“ nebo anglické literatuře se už může jevit jako přínos během setkání „při kávě“! Také kamarádi klubu „přátel rakouských dělostřelců“ s vysokým vstupným už „konexi“ mohou vytvořit. Mám tím na mysli účasti a zapojení se do jakékoliv společnosti s úrovní! Je škoda, že tento „faktor vytváření konexí“ jako jeden z předpokladů úspěšnosti ve společenském životě není zdůrazňován v české rodinné výchově!

K výše uvedeným faktorům kariérního úspěchu jsem nalezl ještě další, který je však přípustný pouze u židů a ateistů, nikoliv křesťanů. Je to rys povahy, který zařídí nevyjádření vlastního názoru, dokud prospěšnost jeho vyjevení se nestane jasnou!

Vedlejším projevem tohoto povahového rysu je odolnost lidí ze židovské tradice vůči jakýmkoliv pověrám, hecům a módám, které jim nic nepřinášejí. Z této odolnosti vůči propadání neprověřeným představám vzniklo české rčení: drží jak židovská víra! Ale židé ostatní v bludech, mániích a hecech klidně nechávají běžet. Na rozdíl ode mne, který z vyjádření měl vždy jen škodu, oni nepřesvědčují a mlčí. Nemají potřebu být „in“, mít céčka nebo „rifle“. Nebo být fandou nějakého klubu „ESKÁTLESKÁ“. Tuto nutnost cítit se částí davu nechávají judaisté těm, kteří to psychologicky potřebují, neboli nehotovým osobnostem. Nesetkal jsem se za život s žijícími judaizmus, kteří by nekriticky přejímali jakékoliv „hity“ vědecké, medicínské a léčitelské. Ale ani se nehádali s jejich nadšenými šiřiteli.

Abych se přiznal, učím se od lidí židovského původu zdravé skepsi. Nikoliv ale té absolutní, takové té ala klub skeptických zaťatců. I zdravá skepse má mez z hlediska křesťana! Cítím i za cenu nějaké ztráty povinnost vyjádřit se k věcem, o nichž se domnívám, že jsou škodlivé pro jiné. I k věcem rozporným s Pravdou nebo Spravedlností! Tento přístup, vyjádření za cenu škody, jsem od judaistů nezaznamenal. Oběť pro vyšší cíl je v judaizmu novým a základním přínosem etiky křesťanství. To je ono mezi mnoha jinými odkazy: „Nelze sloužit dvěma pánům, Bohu (Pravdě, Spravedlnosti) i kariéře!“ Myslím si to proto, že jsem za 75 let života neviděl člověka židovského původu nebo ateistu, který by vyjádřil názor, aniž musel, v důsledku čehož by jeho kariéra nebo finance tratily! Za „normalizačních pohovorů„ to byla přímo přehlídka takových extempore! Ale na obranu těch židovského původu musím říci, že jsem také neslyšel nikoho z nich, který by se vyjádřil zlovolně jen tak pro nic. Ateistu ovšem ano!

Dosud jsem jen popisoval principy a způsoby myšlení mužů judaistického původu, které podle mého názoru jim pomáhají v lepším sebe prosazení v životě. Nemluvil jsem o ženách téhož původu, které jsem jako úspěšně vdané zmínil v úvodu. Jejich úspěšnosti v partnerském soužití jsem nemohl přijít na kloub až do rozhovoru s jedním „velmi sexuálně zběhlým“ veterinárním kolegou. Ten mi prozradil, že čisté genetické židovky se anatomicky odlišují od Češek. Tím, že nemají vyvinuté vnitřní stydké pysky a mají méně vyvinutý klitoris. V důsledku toho „nejsou až tak zběsile na mechanický sex“.

Deset let mě vrtalo hlavou, proč by to měla být přednost a zejména pro stabilitu manželství a rodiny. Až při vizi před knížkou „Láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil“ mi to došlo. Ve vizi jsem viděl, jak se žena při styku s mužem spojuje až v šesti úrovních (čakrách). Zejména v rovině druhé čakry probíhá výměna sexuální energie hadí síly, v rovině 4. čakry výměna citových vibrací a v rovině 6. čakry mentálních energií. Čím více čaker (úrovní) se propojí, tím hlubší prožitek lásky se dostaví. V optimu až k úrovni toho, čemu medicína říká třetí stupeň orgasmu, Stanislav Grof „kosmický sex, tantra osvícení.

V těchto souvislostech se mi vyjevila přednost „parametrů“ anatomického upřednostnění úspěšnosti židovek ve vztahu. Spočívá v tom, že ony nejsou tak ploše mechanicky erotické, jako druh všude pobíhajících a nabízejících se „obecných klitorisových blbek“. Pro tyto blbky „školené“ Bleskem a Internetem je na muži důležitý tvar a velikost penisu. Zajímají je „přehlídky“ mužských striptýzů konané pro „inteligentky“ v zemi neomezených možností a šířených našim internetem. Spojení muže a ženy v jiné než sexuální rovině, tj. v duševní a duchovní úrovni, je pro tyto klitorisové blbky, později ve vztahu jistě zkrachovavší, mimo jejich představivost!

Naopak ženy judaistického původu s omezenější mechanickou dráždivostí jsou samočinně náročnější na kvalitu propojení vyšších úrovní vztahu, neboli dávají důraz na osobnost a ducha muže. Stáří a velikost penisu se stávají podružnými činiteli při výběru životního partnera. Tím si daleko snáze a lépe najdou osobnost, protože k němu mají vlastně lepší anatomický předpoklad. Ten je sám o sobě tlačí k výběru hlouběji rozvinutého muže a jako takového si ho váží. Navíc brzy zjistí, že takových okolo nich „moc neběhá“.

Naproti tomu po pubertě rozběsněné a materialistickou sexuální výchovou rozdivočené „klitorisové blbky“ pravidelně a zákonitě narazí na penisy požadovaného typu, které ovšem nic jiného „neobaluje“. Po prvotním vybití pudů to podle toho „obalu“ dopadne. Polovina z těchto „sexuálních revolucionářek“ se brzy rozvede a buď s dítětem bojují o pouhé přežití, nebo se jako bezdětné stávají sufražetkou v boji za padesátiprocentní práva žen na cokoliv. Druhá polovina na sexu vzniklých manželství „přežívá“ podle staré pravdy zkušených: lepší život s neřádem než bez neřáda!

Takový stav vztahů mezi mužem a ženou být nemá, je katastrofickým vyzněním ateizmu a tělesného požitkářství. Stvořitel dal člověku předpoklad pro vytvoření duchovního a hlubokého vztahu, který oba zúčastněné zvedá k Němu. K čemu ale může puberťáky zvedat ateistická indoktrinace? Proto se buď velmi rychle zvedne samo hodnocení a možnosti vztahů mezi mužem a ženou, nebo se Západ vrátí prostřednictvím islámu k reparátu vývoje do 7. století.

Z výše uvedeného vyplývá, jaké vlastnosti by měl každý v sobě rozvíjet, chce-li být v životě úspěšný, ale i po něm. Mnohé z těchto vlastností bychom se měli my Češi učit u lidí judaistického původu a nejvíce ze všeho bych zdůraznil smysl pro rodinu, pro kooperaci a vzájemnou výpomoc v širší rodině. Vždyť se teď v Evropě ocitáme vlastně v roli rozptýlené menšiny v nepříliš přátelském prostředí, kteroužto roli zvládají již po dvě tisíciletí židé.
 

MVDr. Josef Staněk