mapa stránek || vyhledávání

Štandardný kresťanský pohľad na pandémiu nezodpovedá realite!

Na tému koronavírus som napísal viacero článkov a reakcie na ně boli rôzne. Pozitívne i negatívne. Medzi nimi sa nachádzala aj jedna negatívna reakcia, opierajúca sa o štandardný kresťanský pohľad. Já osobne si však myslím, že tento pohľad nie je správny a chce vysvetliť prečo.

Vo vyššie spomínanej, negatívnej reakcii na môj článok, citoval jeden z čitateľov slová známeho českého teológa Tomáša Halíka:

„Vo chvíľach katastrof ožívajú spiaci agenti zlého, pomstychtivého Hospodina, šíria strach a vytĺkajú z neho pre seba náboženský kapitál. Ich vízia Pána je už po stáročia vodou na mlyn ateizmu. V čase kalamít nehľadám Pána ako rozhnevaného režiséra, pohodlné usadeného za scénou nášho sveta, ale vnímam ho ako zdroj sily, pôsobiacej v tých, ktorí v takýchto situáciách preukazujú solidárnu a obetavú lásku – áno, aj v tých, ktorí na to nemajú žiadnu „náboženské motiváciu“. Boh je pokorná a diskrétna láska.“

Z určitými časťami textu súhlasím, avšak s jeho celkovým charakterom absolútne nesúhlasím, a svoju proti argumentáciu začne poslednou vetou Tomáša Halíka. V nej tvrdí, že: „Boh je pokorná a diskrétna láska“. Toto ale nie je vôbec pravda! Toto je len prianie! Kresťania i všetci ostatní ľudia by si z celého srdca želali práve takéhoto Pána. Pokorného a diskrétne milujúceho! Ale to je zásadní omyl a blud! Takýto Stvoriteľ nikdy nebol a nikdy nebude!

Prečo? Pretože Stvoriteľ je síce Láska, ale táto Láska je zásadně iná, než si ju kresťanský svet predstavuje. Táto Láska je totiž nerozlučne spojená so Spravodlivosťou! Spravodlivosť a Láska tvoří spolu nerozlučiteľnú jednotu presne tak, ako tvorí jednotu biblického zjavenia Starý Zákon Spravodlivosti a Nový Zákon Lásky. Preto vo vzťahu k Najvyššiemu nemôžeme nikdy vzájomne oddeľovať Lásku od Spravodlivosti.

A presne v tomto spočíva kľúčový omyl celého křesťanství! Kresťanstvo chce totiž vidieť Stvoriteľa len ako „pokornú a diskrétní lásku“ a zatvára oči pred prísnosťou jeho Spravodlivosti. Veď predsa Kristus sám zdôrazňoval, že neprišiel Zákon meniť, ale naplniť! Alebo inak povedané: doplniť! V Starom Zákone Spravodlivosti predsa nesmíme byť podľa jeho slov zmenená ani čiarka! Tento Zákon však bol doplnený o Nový Zákon Lásky, aby spoločne tvorili harmonickú jednotu. Jednotu Spravodlivosti a Lásky! Jedine toto je pohľad na Stvoriteľa, zodpovedajúci pravde! Zodpovedajúci tomu, ako sa veci naozaj majú!

V Starom Zákone hovorí Stvoriteľ židom, že keď sa budú riadiť jeho Vôľou, čiže vždy a všade sa budú riadiť princípom Dobra, bude sa im dariť a budú požehnaní. Ak ale nebudú kráčať cestami jeho Vôle, to znamená že vždy a všade sa nebudú riadiť princípom Dobra, nebude sa im dariť a namiesto požehnania ich stihne kliatba.

A Nový Zákon je presne o tom istom! V ňom priniesol Ježiš ľudstvu poznanie princípu Božej Lásky, ale v Zjavení Jána, v Apokalypse sa hovorí, že ak ľudia nebudú myslieť a jednať v súlade s princípom Lásky, nečaká ich požehnanie, ale kliatba a skaza.

Všetko zlé, čo ľudí zraňuje, je dôsledkom ich vlastního nerešpektovania Vôle Stvoriteľa, na základe čoho na nich dopadajú tomu zodpovedajúce dôsledky. Sem môžeme zaradiť i rôzne prírodné katastrofy s množstvom obetí. Ak by totiž ľudia žili správne, čiže v súlade So Spravodlivosťou a Láskou, k týmto prírodným katastrofám by vôbec nedošlo, alebo ak by k ním došlo, nikto by v nich nezahynul, pretože Zhora by všetko bolo zariadené tak, aby boli ľudia včas varovaní a aby im nebolo ublížené.

Mnohé prírodné katastrofy sú napríklad dôsledkom bezcharakterného ničenia prírody, čo je prečin voči princípu všeobecného Dobra a Lásky, voči všetkému vo stvorení. Aj vojny s obrovským množstvom obetí sú dôsledkom vzájomnej ľudskej nelásky, bezohľadnosti a sebectva. Všetko zlé, čo nás stíha, je len dôsledkom našich vlastných pochybení a nášho vlastného vzdialenia sa od naplňovania princípu Lásky a principu Spravodlivosti.

Ľudia dávnych dôb to veľmi dobre vedeli! Preto keď ich postihlo nejaké nešťastie, v prvom rade sa kajali a hľadali chybu v sebe. To bol správny postoj!

A ak v týchto kritických momentoch, vo chvíľach katastrof, ktoré sú takmer vždy dôsledkom odklonu od Vôle Stvoriteľa, reprezentujúceho skutočné Dobro, ak v týchto chvíľach vystúpia ľudia, ktorí hovořila pravdu o tom, čo sa deje, nie sú to žiadni agenti pomstychtivého Stvoriteľa, šíriaci strach, pretože Pán nie je pomstychtivý. Je však Spravodlivosťou, ktorej dôsledky bolestne dopadajú na každého, kto sa na zemi a vo stvorení odkláňa od jeho cesty Lásky a Dobra, ktorú nám ukázal v Mojžišovom Desatore a v Ježišovom učení.

Odmietnutie princípu Spravodlivosti, ako neoddeliteľnej súčasti Stvoriteľa, urobilo kresťanstvo slabošským a zmäkčilým. Urobilo ho náboženstvom, ktoré odmieta Pravdu takú, aká je, pretože chce vidieť v Stvoriteľovi iba zosobnenie svojich vlastných prianí. Chce v ňom vidieť iba slabošské stelesnenie „pokornej a diskrétnej lásky“.

Isteže v dobe kalamít čerpajú z veľkého, všeobsiahleho Dobrá posilnenie a odhodlanie pomáhať všetci tí, ktorí v týchto situáciách preukazujú solidárnu a obetavú lásku k svojim blížnym. To je samozrejme krásne a správne, pretože je to naplnením princípu Lásky. Ale to je len jedna strana mince! Druhou stranou mince je potreba objasniť ľuďom i svetu, prečo k takýmto situáciám dochádza a dôsledkami čoho sú. Že sú vždy dôsledkami odklonu ľudí od Vôle Stvoriteľa, od jeho princípu všeobsiahleho Dobra a od jeho Lásky a Spravodlivosti.

Veď predsa keby sme neustále žili v pomáhajúcej láske k blížnym a v úcte a ohľaduplnosti voči všetkému stvorenému, nemuseli by nikdy prichádzať nijaké nešťastia, aby boli ľudia pod tlakom a v křížových situáciách opätovne nútení hľadať solidárnu a obetavú lásku k iným.

Hovorili sme o minulých generáciách, ktoré mali správny postoj ku katastrofám na nich dopadajúcim, pretože ich vnímali ako podnet k pokániu, k sebareflexii a k prehodnoteniu života.

A toto je presne tým, čo vo vzťahu ku koronavírusovej kříže potrebujú urobiť aj naši súčasníci. Sebareflexiu a prehodnotenie vlastného života potrebujú ako soľ!

Súčasné ľudstvo potrebuje vedieť, ako a v čom sa odkláňa od Vôle Stvoriteľa, od jeho princípu všeobsiahleho Dobra a od jeho Lásky a Spravodlivosti. Súčasné ľudstvo si potrebuje uvedomiť, že jeho doterajšie smerovanie je nesprávne a treba ho zmeniť.

Toto majú hľadať a nájsť ľudia dnešnej doby, pod tlakom koronavírusovej krízy zahnaní do izolácie a karantény. A to či už v individuálnej a osobnej rovine, ako i v rovine celospoločenskej.

Je vyslovene odtrhnuté od skutočnosti, hovoriť v čase súčasnej pandémie s počtom obetí, blížiacim sa k číslu 400 000, o Stvoriteľovi, ako o „pokornej a diskrétnej láske“, keď nám Pán v reálnom dianí dáva pociťovať niečo úplne iného. Dáva nám pociťovať svoju Spravodlivosť, ktorej dôsledky na nás dopadajú preto, lebo sme nešli cestou jeho Dobra a Lásky.

Iste poznáte múdre slová, hovoriace o tom, že keď darujeme člověku rybu, nasýtime ho raz. Ale ak ho naučíme ryby chytať, nasýtime ho na celý život.

Ak parafrázujeme túto múdrosť vzhľadom našej téme, bude to znamenať, že je určite správne a krásne pomáhať ľuďom v nešťastí, ale je oveľa lepšie pričiniť sa o to, aby k podobným nešťastiam už viac nedochádzalo. Ale aby k ním nedochádzalo, musíme poznať príčiny, prečo k ním dochádza. Musíme poznať, že nie je možné sa bez zodpovedajúcich negatívnych dôsledkov dlhodobo priečiť princípu Pánovho Dobra, Lásky a Spravodlivosti. Tieto dôsledky však nie sú nijakým trestom pomstychtivého Stvoriteľa, ale sú nevyhnutnou žatvou našej vlastně sejby.

Ten, kto vo chvíľach katastrof preukazuje solidárnu a obetavú lásku iným sa podobá tomu, kto dáva hladujúcemu ryby, aby ho nasýtil, čo je chvályhodné. Avšak ten, kto vo chvíľach katastrof hovorí svetu pravdu o ich vzniku, sa podobá tomu, kto učí ľudí ryby chytať, pretože poznaním a odstránením príčin katastrof sa natrvalo zamedzí ich vzniku.

Kto sa pozornejšie pozrie na súčasnú realitu, nie je mu možné nevidieť obrovskú mieru odklonu nášho sveta od Vôle Stvoriteľa, ktorú ignoruje, i od jeho princípov Dobra, Lásky a Spravodlivosti. Ba čo viac, náš moderný sekulárny svet dokonca ignoruje a spochybňuje samotnú súcnosť Stvoriteľa!

Kvôli tomuto všetkému na nás dopadla rana koronavírusu, zastavila nás, a v samote karantény nás donútila rozmýšľať nad sebou a nad hodnotami, ktoré uznávame. Koronavírusová kríza je apelom na nevyhnutnosť zmeny hodnotovej orientácie ľudstva smerom k pravým, veľkým, vznešeným a večným hodnotám. Ak ale ľudstvo túto změnu neučiní, otvorí bránu k ďalším nešťastiam, ktoré budú musieť prísť, a ktoré budú nevyhnutnými dôsledkami našej ignorancie a našej pomýlenej a falošnej hodnotovej orientácie.
 

Milan Šupa
http://kusvetlu.blog.cz/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 1
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

56 komentářů

Přidat komentář
  1. Je genialita nemoc?
    Na https://www.youtube.com/watch?v=GiHn0FKstOY je video s názvem: „Diagnóza: epilepsie“ kde se praví, že tohle onemocnění postihuje asi 1% lidské populace (teda 1 ze 100), ale současně se tam říká, že většina lidských géniů, jako např. Alexander Velký, Július Cézar, Napoleon Bonaparte, Pitágoras, Sokrates, Dante, Izák Newton, Ludvík Wan Bethoven, Nikola Paganini, Čajkovský, Vincent van Gogh, a mnoho dalších, trpěla tímto „onemocněním“ a tak vyvstává otázka, zda je genialita dar od Boha, nebo nemoc? Dnešní materialistická věda se přiklání k názoru, že je to nemoc mozku a musí se léčit medikamenty, nebo dokonce operací samotného mozku, viz. https://www.youtube.com/watch?v=CVD9K6tCXAY.
    Jaký je na to názor zdejších návštěvníků? Dík za případné názory.

    1. ad – tak vyvstává otázka, zda je genialita dar od Boha, nebo nemoc?
      _______________________

      Písmo praví, že blahoslavení chudí duchem. Z toho by šlo mnohé vyvodit:-)
      Genialita je nemoc mozku a musí se léčit? Takže každý génius podstoupí terapii a zůstane zdravý šedý nudný průměr? To jsou tedy objevy…
      Al Pacino (?)v Kmotrovi: vžij se do myšlenek lidí, se kterými jednáš a zjistíš, že je možné úplně všechno.

      Souhlasím na 100%: možné je úplně všechno. Bohužel.

  2. Chtěl jsem napsat poznámku pod článek pana Žáčka Spása a Spasitel, ale všiml jsem si, že další diskuze pod ním byla adminem stopnuta. A mezi námi děvčaty, vůbec se mu nedivím.

    Chtěl jsem napsat, jak jsem byl z té diskuze smutný. Přestože v ní bylo omíláno slovo láska, lásky tam bylo minimum nebo vůbec žádná. Je nelogické psát o lásce a současně ponižovat či zesměšňovat partnera v diskuzi. Chceme-li někomu projevit lásku, znamená to dát mu najevo, že si ho vážíme. Zkusme si představit, že do nějakého společenství přijde všemi uznávaný člověk, třeba Cyril Höschl. Shodou okolností bude mluvit na téma, které nás nezajímá. Řekne mu někdo, že může zůstat, ale na jím zvolené téma nesmí mluvit? Bylo by to faux pas. Ano, určit někomu, o čem smí mluvit, znamená ponížit ho.

    Jaký smysl má diskuze mezi hluchými? Diskuze, v níž partneři nereagují na myšlenky toho druhého, je dialogem hluchých. V pozadí stojí touha vyhrávat. Diskuze je pak chápána jako zápas o to, kdo prosadí svoji představu „pravdy“. Takový člověk na argumenty soupeře nereaguje a snaží se vás „umlátit“ argumenty svými. Je takové jednání láskyplné?

    Jelikož je slovo láska úplně zprofanované, navrhuji úplně vyškrtnout z našich diskuzí a nahradit ho výrazy jako ohleduplnost, soucit či milosrdenství. Tím nechci říci, že „láska“ byla zprofanována sexem. Sex není hříchem. Sex dokonce může obsahovat i lásku :-) Hříchem je nevěra (podvod).

    1. pavle v,
      jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Zde, ač jsme v učebnách na planetě dne a noci, nejsme přece jen povinni odpovídat na jakékoliv dotazy, jakéhokoliv člověka, který volal tak, jak se mu zpět dostává. Nejsme totiž v první třídě základní školy, kde následuje pětka. Zde uražení se a zavření komentářů, namísto pohledu do vlastního nitra, či alespoň zrcadla.

      Souvisí i s tím, co je napsáno v článku:
      „Ľudia dávnych dôb to veľmi dobre vedeli! Preto keď ich postihlo nejaké nešťastie, v prvom rade sa kajali a hľadali chybu v sebe. To bol správny postoj!“

      1. matko,

        mohla byste, prosím, lépe vysvětlit, co jste měla na mysli?

      2. ad. pavel v26.6.2020 (20:01)
        „matko,
        mohla byste, prosím, lépe vysvětlit, co jste měla na mysli?“

        Odpověď zní: „Nikoliv.“

    2. ad – Jelikož je slovo láska úplně zprofanované, navrhuji úplně vyškrtnout z našich diskuzí a nahradit ho výrazy jako ohleduplnost, soucit či milosrdenství.
      ____________________

      Pavle, co byste tím chtěl vyřešit a vylepšit? Copak ohleduplnost, soucit a milosrdenství jsou všechno? Vy necítíte, že tam ještě něco do plnosti poháru schází?
      Bůh tak MILOVAL svět, že dal svého jednorozeného syna….atd. Lásku nemůžete vyškrtnout z ničeho, ani ze života, ani z diskusí. Vždyť – o čem by se diskutovalo…?…:-))

      1. Láska se projevuje činem. Láska není pouhý cit, i když cit k lásce také patří. Láskou rozhodně nejsou zdvořilostní floskule. Láska je rozšíření vlastního já na druhé lidi. Kdyby vás soud (v Saúdské Arábii)odsoudil k useknutí ruky, zjistila byste, jak tu ruku milujete, že ta ruka je součástí vašeho já. Podobně může být součástí vašeho já někdo blízký a pokud by měl nehodu, pociťovala byste to, jako že jste ztratila kus sama sebe. Láska přináší utrpení – když se solidarizujete s trpícími, trpíte s nimi. Tak jako se při sebelásce snažíte zmírnit své utrpení, tak se také snažíte zmírnit utrpení těch, které milujete. To je ten čin, o němž jsem na začátku mluvil. Činem může být i to, že trpícím dáte najevo, že vám jejich utrpení není lhostejné. Člověka velmi povzbudí, když se svět dozví o křivdě na něm páchané. Jeho utrpení začne dávat smysl – má naději, že si lidé dají pozor, aby se podobná křivda v budoucnosti neopakovala.

        Opakem lásky není ani tak nenávist, jako lhostejnost.

      2. Pavle:
        Láska se projevuje činem. Láska není pouhý cit, i když cit k lásce také patří.
        ___________________________________

        Proč ten přívlastek „pouhý“? Co je víc než cit? Činem se projevuje i zlo.

    3. Zdravím Vás, pavle v. Admin vykonal jen moji prosbu k uzavření diskuze pod mým autorským článkem Spása a Spasitel. Ta /ne/diskuze neměla již podle mě žádný smysl.

      Konáme-li to, co předepisuje zákon, považuje se to za spravedlivé. Co určuje špatné jednání? V diskuzích, jež jsou údajně vedeny na vědecké úrovni, by se mělo vždy dojít k nejhlubší podstatě problému. Pokud se nám to nepodaří, pak pouze zatemňujeme předmět
      zkoumání a končíme tam, kde jsme začali, v bludišti bezvýznamných slov. Proto se snažíme nezůstávat pouze u povrchních definicí a pravidel, ale dojít k základním principům, ze kterých si čtenář může stanovit své vlastní předpisy a zákony, dle kterých bude jednat. Vždy musíme myslet na toho, kdo činí, i na toho, komu je čin určen. Měl-li jistý čin za následek zdržení kohokoli jiného na cestě k duchovnímu osvobození, musí být považován za
      špatný. Krátce řečeno, na své cestě ke světlu nesmí být nikdo nikým zdržován. Naproti tomu každý čin, který pomáhá komukoli v jeho duchovním vzestupu, se považuje za dobrý. Při všech svých činech musíme myslet především na to, jaký budou mít vliv na nejvyšší zájem, to znamená na duchovní cestu všech zúčastněných.

      Zdravím.

      1. Se vším souhlasím, včetně zastavení diskuze adminem. Někdy mám strach, že mi stopne můj příspěvek, ale podle mě na to má plné právo a nemusí vysvětlovat, proč to „zcenzuroval“. Jednoduše proto, že web jeho a každý člověk si se svým dělá, co považuje za správné.

        S druhým odstavcem také souhlasím, až na „…si čtenář může stanovit své vlastní předpisy a zákony, dle kterých bude jednat.“ Nemohu si stanovit, že přes obec budu jezdit 90 km/h. Jinak cíl tohoto odstavce nechápu. Asi navazuje na něco, co bylo řečeno dříve, ale já nevím na co …

      2. Vendo, píšete :“Admin vykonal jen moji prosbu k uzavření diskuze pod mým autorským článkem Spása a Spasitel. Ta /ne/diskuze neměla již podle mě žádný smysl.“
        V diskuzi pod tím článkem o Spáse jste psal poučení jak diskutovat, neotírat se o Vás, nepsát o Vás ve třetí osobě (!) atd.
        .. pak jste požádal admina, aby diskuzi ukončil.
        Venda 25.6.2020 (8:00) a Venda pro Návštěvníka 25.6.2020 (11:04)
        Venda 25.6.2020 (18:02):“Tudíž Vaše reakce na můj článek nemohou být pro mě přínosem.“
        Čekal bych, že když pro Vás diskuze není přínosem, tak účast v ní ukončíte. A Vy jste ji ukončil všem, požádal admina o uzavření diskuze.
        Připadá mi to jako hodnocení lektora ještě za totáče mé sci-fi knížky. Napřed se několik měsíců zdálo, že snad umřel, ale pak napsal : neřeší problémy pracujicích a není přínosem.
        Váš článek byl snad o Spasiteli a Spáse problémy Spásy moc nepořešil. A zamotal jste do toho multikulti Bohy (Alláha určitě).

        http://www.biblenet.cz/app/bible/passage?passagePath.path=matous%2010,37-42
        Matous 10,37
        37. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.
        Dnes farář v kostele podal výklad: Milovat i své nepřátele? Ano, ale především své blízké. Jinak vzniká chaos.
        Řekl ve smyslu : Kdo miluje víc jiný národ nebo vlast, než svou, ztratil svůj národ a vlast Kdo miluje jinověrce a ne spoluvěřící, ztratil víru (to se zdá být Váš případ indického okouzlení). Kdo miluje cizí lidi víc, než vlasní rodinu, ten nemá rodinu a lásku.

        Váš článek o Spáse je na konci samá láska. Všechno, co potřebuješ, je láska, zpívá sir Paul McCartney.
        Alois Alois27.6.2020 (17:29)
        „V pátek večer jsem přišel za Vendou a dozvěděl jsem se, že v sobotu odjíždí na satsang“
        Vypadá to, že kdybych měl tu lásku, tedy všechno,co potřebuju- tak budu potřebovat ještě lásku k zelenině a jogínským meditacím. Hledal jsem, co to může být satang a našel jsem Bistro Satang s nějakým vegetariánským masakrem..
        A pavlem v. vzpomínaný lékař Cyril Höschl pro týdeník Téma řekl : Mnoho problémů vyřeší kachna se šesti. Já říkám : u babiček, pak jejich dcer a vnuček se nakonec projeví selské geny: Rodina nesmí zahynout, hladem už vůbec ne.
        Jak říkáte Vendo .“Krátce řečeno, na své cestě ke světlu nesmí být nikdo nikým zdržován.“
        A to diskutujeme u článku pana Šupy, který nediskutuje a píše o koronaviru.

      3. Měl-li jistý čin za následek zdržení kohokoli jiného na cestě k duchovnímu osvobození, musí být považován za špatný. Krátce řečeno, na své cestě ke světlu nesmí být nikdo nikým zdržován.
        __________________________________

        Vendo, na duchovní cestě nikdo nikoho zdržovat nemůže. To byste jako propagátor duchovního učení opravdu vědět měl. Všechno, s čím se setkáme a co nás v životě potká, je životní lekce, která nikdy nezdrží, ale vždycky posouvá. A úplně nejcennější lekce jsou ty, které zdánlivě ublíží, dotknou se ega. Nepřítel je nejlepší učitel :-))

        ad – Naproti tomu každý čin, který pomáhá komukoli v jeho duchovním vzestupu, se považuje za dobrý.

        Správně, přesně to jsou všechny ty bumerangy, které občas vyhodíte do vzduchu, bohužel netrefíte cíl, tak se vám zase pěkně vrátí, bum a jste zase o krůček výš, Vendo :-))

      4. Pavle V, myslel jsem to jak principy, ze kterých by měly vycházet zákony z oblasti morálně – etické. Jinak, jak se chovat a žít ve společnosti a ve společenství.

        Duch článku pana Šupy vyciťuji jako opírající se o „Spravedlivosť a Lásku“ Starého Zákona a Nového Zákona. Také tam jemně vyjadřuji mírnou reakci na „….ako a v čom sa odkláňa od Vôle Stvoriteľa, od jeho princípu všeobsiahleho Dobra a od jeho Lásky a Spravodlivosti.“

        Napsal jsem, že „Naproti tomu každý čin, který pomáhá komukoli v jeho duchovním vzestupu, se považuje za dobrý.“ Lidstvo nezná všechny souvislosti dění /a nemůže znát/, proč se mu děje tak a ne jinak. A pokud se necítí jednotlivec jako oddělené já, které jedná ve svém vlastním zájmu, tedy sobecky, měl by být zájem směrován k blahu všech / na duchovní cestě zúčastněných /.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

      5. Milý Pardale, nemohu se vyjádřit ke všemu, co jste napsal. Mám i jiné plány než tu trávit mnoho času. Čas, který nám, jednomu každému uplyne, je již definitivně ztracen a nejde vrátit.

        A také nechci diskutovat o jiných tématech.

        Jsem rád, že jste pochopil o čem byl můj poslední článek – viz.Váš článek byl snad o Spasiteli a Spáse problémy Spásy moc nepořešil. A zamotal jste do toho multikulti Bohy (Alláha určitě).

        Problém spásy se řeší jak? Ale multikulty Bohy, jak píšete, určitě řešit nebudu.

        Satsang je slovo ze sanskrtu a znamená doslova pravé spojení. Společnost dokonalého Mistra je vnější satsang a společenství duše s Duchem Svatým /Šabdem/ je vnitřní satsang.

        ad/ Rodina nesmí zahynout, hladem už vůbec ne.

        Ano, to je moc hezké přání, souhlasím. Ale nic nenaděláte, když se tak projeví Vůle Boha.

        ad/A to diskutujeme u článku pana Šupy, který nediskutuje a píše o koronaviru.

        Ano, i to je důkaz, že některý člověk hledá……, a i jakékoliv téma je pro něj soustem, které přežvykuje, zkoumá chuti, má připomínky. Je to v pořádku. Autor nabídne knihu a nebo jen článek. Někdo si ji koupí, přečte a nic. Jiný se zamýšlí a své myšlenky, když je kde i prezentuje.

        To je povahový rys člověka – tak se projevuje intelekt.

        Mějte se hezky.
        Václav Žáček

      6. Paní Věro z Vysočiny, napsala jste:
        „Vendo, na duchovní cestě nikdo nikoho zdržovat nemůže.“

        Tomu opravdu věříte?

        Reaguji ještě na ten bumerang. Trochu jinak jsem předtím definoval dobro. Bumerang je ale zbraň a má svůj účel. Nechci ale nic trefovat. Hodit bumerang za účelem trefení značí očekávání. Proč očekávat? Pokud ale člověk jedná a očekává podle své vůle…..tak to jo.

        Mějte hezký den.
        Václav Žáček

      7. ad – V diskuzi pod tím článkem o Spáse jste psal poučení jak diskutovat, neotírat se o Vás, nepsát o Vás ve třetí osobě (!) atd. /Pardal/
        ______________________

        Toto je povoleno pouze Vendovi a Aloisovi…:-))

        (božínku, kdyby to nebylo tak pitomé, bylo by to směšné)

      8. Vendo,

        ad – „Tomu opravdu věříte?“

        Vy ne? Vy – karmista?
        Samozřejmě, že nikdo nikoho nemůže zdržovat na duchovní cestě. Z podstaty věci (jak jinak).

      9. Věro z Vysočiny, pobavila jste mě.
        Děkuji.

        („Vendo, na duchovní cestě nikdo nikoho zdržovat nemůže.“ )

        Sobě vyrvete pravé oko, ou kej, sobě utnete svoji pravou ruku….oukej /Matouš v kap.5./ A co náš bližní, který člověka svádí a ten sváděný podlehne emoci a…. svůdce je ním zbit, poškozen na zdraví, odnese to oko, nebo zuby, páteř, končetiny nebo nějaký vnitřní orgán….. ten na „duchovní cestě“ způsobí sám sobě karmický dluh……? Nezpůsobí tato karma nové zrození, nutnost vyrovnání dluhu podle tohoto zákona a tím i . . . . ? Ale dosaďte si sama, chytrá jste na to dost, že ano/.

        Věruško, miláčku, to moje napsáno pavlovi v. – „Měl-li jistý čin za následek zdržení kohokoli jiného na cestě k duchovnímu osvobození, musí být považován za
        špatný.“ – to bylo zase jiné pojmenování pro zlo.

        Pěkný den a nelamte si svoji hlavinku věcmi, v nichž tápete jako slepec.

        Václav Žáček

      10. Vendo, chtěla bych vás požádat, abyste mě oslovoval tak, jak uvádím v adrese. Svoje erotické deficity si doplňujte jinde, máte-li kde, třeba u Aloise, já nemám zájem.

        Tak ještě jednou speciálně pro vás, Vendo: nikdo (a to tak, že NIKDO) nemůže druhého člověka tzv. zdržovat na jeho duchovní cestě. Protože všechno (a to tak, že VŠECHNO) se děje v důsledku karmického zákona příčin a následků.
        Tak přemýšlejte, EZOhlavo.

      11. Věro nechte Vendu klidně u jeho představ, tak jako nejde nikoho zdržet, tak nejde nikoho ani posunout.

      12. Pardale,

        dovolte mi zamíchat se do vaší diskuze s Vendou. Teoreticky bych měl stát na vaší straně. Jsem křesťan jako vy a na reinkarnaci, pránu, čakry … nevěřím. Přesto má Venda cosi, co vám schází. Na webu joga.cz jsem našel tento text: „Měj úctu ke všem náboženstvím, ke každému božímu projevu, ke všem svatým místům. Modli se všude se stejnou uctivostí, ať prodléváš v chrámu, synagoze, kostele či mešitě.“ https://joga.cz/system/duchovn%C3%AD-z%C3%A1zem%C3%AD Po historických zkušenostech s válkami mezi katolíky a protestanty je jedinou správnou cestou hledat u svých bližních to, co lidi spojuje a tolerovat odlišnosti, ledaže by ty odlišnosti byly v příkrém rozporu s etikou. Vezmeme-li Vendovo učení Sant Mat, žádný rozpor s etikou tam nevidím a je mi to učení mnohem milejší, než všeobecně rozšířené „náboženství“ konzumismu.

        Cestou k ovládnutí světa je zásada „rozděl a panuj“. Všichni despotové rozeštvávají společnost – hledají a zdůrazňují rozdíly mezi lidmi. Na základě toho pak vyvolají strach z „těch druhých“, aby se posléze prohlásili za spasitele před oním (neexistujícím) nebezpečím, které předtím umně sami vytvořili. Pro Hitlera to byli židé, pro Lenina podnikatelé.

        Každá válka představuje explozi zla. Inteligence znamená neopakovat svoje chyby. V otázce příčin války neopakovat chyby našich předků – nedopustit, aby nás někdo rozeštval. Nejúčinnějším prostředkem k rotzeštvání lidí je nacionalismus – příčina druhé světové války. Ale také jugoslávské války nebo genocidy ve Rwandě. Od druhé světové války uplynulo 75 let, lidé zapomněli a nacionalismus znovu zvedá hlavu.

        Pardale, váš farář řekl:“Kdo miluje víc jiný národ nebo vlast, než svou, ztratil svůj národ a vlast Kdo miluje jinověrce a ne spoluvěřící, ztratil víru (to se zdá být Váš případ indického okouzlení). Kdo miluje cizí lidi víc, než vlasní rodinu, ten nemá rodinu a lásku.“ Konec citace. Co je to za pomatence, ten farář? Vždyť Ježíš řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“(Mk16,15). Nedělal tedy rozdíly mezi národy. Váš farář se zdá být člověkem, který nezná Písmo. Tam by si mohl přečíst: „31Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
        Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“
        Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“(Mk3,31-35). Ježíš tímto dal jasně najevo, že neuznává nacionalismus. Rodina a vlast křesťana není v nějakém státě. Jeho vlast je mezi stejně smýšlejícími, to jest mírumilovnými (tolerantními) lidmi ať už jsou odkudkoli a mluvím jakýmkoliv jazykem. Protože vůle Boží je, aby lidé žili v míru (ve vzájemné lásce).

        Byl jsem účasten různých kázání a setkal jsem se s tím, že farář nepřímo naznačoval: Ježíšovo přikázání milovat nepřátele nemůžete brát vážně – vždyť je to proti „zdravému selskému rozumu“. Ono však bylo míněno smrtelně vážně. Milovat nepřítele neznamená schvalovat to, co dělá špatně nebo nechat si od něj ubližovat. Tomu se člověk musí bránit. Milovat nepřítele znamená podat mu pomocnou ruku, když je v koncích. A riskovat, že až se otřepe, bude škodit dál.

      13. Anonym2:

        ad – Věro nechte Vendu klidně u jeho představ, tak jako nejde nikoho zdržet, tak nejde nikoho ani posunout.
        ______________________________

        Je opravdu k nevíře, kolik lidí prezentuje duchovní cestu jako nějaký školní předmět, jako něco, čeho se „dosahuje“. Jako by to byla meta oddělená od nich samotných, blábolí nesmysly o tom, co by se mělo, co se nesmí a co se musí. Jako by nevěděli, že oni sami ji žijí, že jejich život je ta cesta. Nikdo je nemůže „zdržet“, stejně, jako jejich život nikdo „nezdrží“. Vše plyne. A jak říká klasik Jára Cimrman – můžeme o tom polemizovat, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

        https://www.liilo.cz/sites/default/files/styles/banner_1920x800/public/basne/duha.jpg?itok=F3vAXaxV

      14. Pavel v. píše :“Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“
        Pokud jste přesvědčen, že Bohem mysleli evangelisti a Ježíš nějakého univerzálního Boha, tak Váš výklad snad o něčem je.
        Pročtete si heslo farizejové.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Farizeov%C3%A9
        Takže ne každý byl chápán jako bratr, sestra, matka.
        Bůh přes Mojžíše přikázal mužům z rodu Levi, aby s mečem v ruce prošli táborem tam a zpět a povraždili ty, kdož uctívali zlaté tele, tedy ne pravého Boha.
        Chápu milovat nepřítele je složité, samotný Váš výklad je toho dokladem. Dnešní křesťanství je tolerantní k jiným náboženstvím.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Kor%C3%A1n_o_%C5%BEidech_a_k%C5%99es%C5%A5anech
        „Mohamed nevyzýval přímo k násilí na židech a křesťanech, ale pouze na těch, kteří nenásledují své vlastní učení a proto už nejsou počítáni k pravověrným stoupencům toho náboženství.“

      15. Věro, co psal Venda pro paní Věru z Vysočiny 29.6.2020 (10:26), to je do nebe (u Vendy do astrálu) volající, to nemá smysl ani komentovat.
        Píšete o duchovní cestě.“..oni sami ji žijí, že jejich život je ta cesta.“
        Připomíná mi to povídku Vlak do pekla, kdy po smlouvě s ďáblem dostane tulák hodinky, až bude v životě opravdu šťasten, zmáčkne stopky a čas se zastaví, bude stále šťasten. Žil jako úspěšný muž. Na konci života nastoupil do vlaku do pekla a měl odevzdat hodinky, které nikdy nezastavil, protože stále čekal na lepší okamžik. Všichni jste stejní- řekl ďábel. V tom cestující zmáčkl a zastavil hodinky.
        – Cos to učinil! Nikdy do pekla nedojedeme- vykřikl ďábel.
        – Sám jsi mě tomu naučil, smyslem života není konečná stanice Hluboká pod zemí, ale jízda.

      16. Pardale,

        ad – smyslem života není konečná stanice Hluboká pod zemí, ale jízda.
        ______________

        No vidíte, nakonec to člověka musí naučit ďábel. Klidně by se to dalo zobecnit na „smyslem života není konečná stanice, ale jízda.“

        Asociace: připomenul jste mi taky něco, pokusím se reprodukovat, dá se to použít i jako autosugestivní meditační cvičení pomocí vizualizace:
        Jsme obklopeni prostorem ze šesti stran.
        Vzadu za námi je to, co nám poskytuje bezpečí, kryje nám záda. Je to naše rodina, naše historie.
        Po levé ruce na straně srdce stojí láska, soucit a naděje.
        Po pravé ruce stojí rozum a přátelé.
        Dopředu se díváme do budoucnosti, jsou to naše děti a vize, které dávají životu křídla.
        Pod námi je zem, stůjme pevně nohama na zemi, nenechme sebou povlávat jako třtina ve větru, mějme pevné kořeny.
        Nahoře je to, co nás přesahuje, k čemu se vztahujeme, spiritualita.

      17. Pardale, já si opravdu myslím, že židovsko-křesťanský Bůh je univerzální. Četl jsem úvahy, zda je muslimský nebo hinduistický Bůh totožný s tím naším. Je to důležité? Podle mého při posledním soudu tato věc bude zcela pominuta. Bude tam řešena jediná otázka: Udělal jsi něco, abys pomohl trpícím lidem?

        Vy i Venda se rozepisujete o tom, že Bůh nařizoval Izraelitům konat kruťárny. Musíme si však uvědomit, že tehdy (ve starověku) byl jiný svět a lidé mysleli poněkud jiným způsobem. Co se týká znalostí, byli ve vztahu k nám jako děti. Proto s nimi Bůh jednal jinak, než s námi – tak, jak to bylo vlastní jejich myšlení. Krutost byla, žel, pro tehdejšího člověka samozřejmostí. Bůh vyžadoval tolerantnost k cizincům (hostům), ale ne, pokud přišli se zbraní v ruce. Byla to otázka přežití.

        Nepodařilo se mi pochopit podstatu problému zdržování na cestě ke světlu. Kdo koho zdržoval? Vy tomu rozumíte?

      18. Pardal:
        ad – Píšete o duchovní cestě.“..oni sami ji žijí, že jejich život je ta cesta.“

        Život sám o sobě je takový zázrak….nevím, co by ještě chtěli. Sápou se do nebe a na zemi žít neumí. A až mají odejít, drží se zuby nehty.

      19. Pár poznámek si dovolím k tomuto moudru. A na závěr pak otázku?

        ad/ Jsme obklopeni prostorem ze šesti stran.
        /Takže prostor jako krychle – asi ne/

        Vzadu za námi je to, co nám poskytuje bezpečí, kryje nám záda. Je to naše rodina, naše historie.
        / v čase smrti nás rodina opouští a historie značí nevratnost…../

        Po levé ruce na straně srdce stojí láska, soucit a naděje.
        / pokud to tam je……, není to jen domněnka?/

        Po pravé ruce stojí rozum a přátelé.
        /rozum končí se smrtí, vázal se k tělu a zrovna tak tu po smrti zůstávají ti přátelé; i ti nejlepší nás opouštějí/

        Dopředu se díváme do budoucnosti, jsou to naše děti a vize, které dávají životu křídla.
        /naše děti po smrti s námi také nebudou a vize?…. představy? přání?…..možná se kvůli nim vrátíme do nového zrození/

        Pod námi je zem, stůjme pevně nohama na zemi, nenechme sebou povlávat jako třtina ve větru, mějme pevné kořeny.
        / a i zem jednou pomine, i člověk se v prach obrátí…../

        Nahoře je to, co nás přesahuje, k čemu se vztahujeme, spiritualita.
        / TO je jedině v našem nitru, ne nahoře – kde, v oblacích, v mlhovinách, v černých dírách….. a po smrti se s TÍM setkáme, a to je jediná jistota /

        Život je u každého různě dlouhý. A otázka, co po něm zůstává?

        Alois Vrobel

  3. Pane Šupo,

    domnívám se, že váš pohled na pandemii koronaviru jako na trest Boží je mylný. Máte sice pravdu, že hříchy některých lidí jsou donebevolající, ale viníkem jsou oni lidé a ne celé lidstvo. Tak například v Číně jsou na kšeft odebírány tělesné orgány politickým vězňům. To je zvrácenost na druhou. Netuším, proč by za ni mělo trpět celé lidstvo.

    Vy pravděpodobně vycházíte ze Starého zákona, kde se mnohokrát píše, jak Bůh pomocí trestů vychovával izraelský národ. Novodobý člověk je v jiné situaci a žije ve zcela odlišném světě. Ve starověku žili lidé v kmenech a kmen byl budoucností každého jedince. Když byl kmen silný, byla nadějná budoucnost jeho, ale hlavně jeho dětí, pro které žil. Tím pádem existence kmene pro něj byla důležitější než jeho osobní existence, protože když zemřel ve válce, příbuzní se o jeho děti postarali. Když takový člověk snil o věčnosti, měl na mysli věčné trvání svého kmene. Izraelci až na výjimky na věčný život nevěřili. Z těchto důvodů považovali úpadek kmene za trest Boží (právem).

    Příchodem Syna Božího na svět se situace (paradigma) změnilo. Ukázalo se, že cílem není spása kolektivu, že základní jednotkou společnosti není národ ani rodina, že Bůh bude posuzovat každého jedince samostatně. A tak se naší apokalypsou může stát naše vlastní smrt. To znamená, člověk by měl pozorovat hlavně znamení, které Bůh posílá hlavně jemu osobně.

    Koronavirus ukázal, že člověk přes obrovskou technologickou vyspělost stále není schopen „poručit větru, dešti“, že je stále hříčkou přírodních sil a že by se měl chovat skromněji. V této věci bych vám, pane Šupo, dal za pravdu.

  4. Rád bych zde připomenul památku Milady Horákové. Při popravě byla trýzněna dlouhých 15 minut. Co mě nejvíce zaujalo, během monstrprocesu vbylo do soudní síně přineseno 6300 petic, v nichž pracovní kolektivy žádaly trest smrti. Jak je možné, že takzvaní obyčejní lidé byli ochotni tak krutý požadavek podepsat? Oni nevěděli, jak se ve skutečnosti věci mají, že Milada Horáková je nevinná? Připouštím, že někteří z nich to opravdu nevěděli. Mají v takovém případě polehčující okolnost? Nemyslím si to. Bylo v jejich možnostech si to ověřit. Milada Horáková byla zavražděna v roce 1950, dva roky poté, co se komunisté dostali k moci. A všichni museli vidět, že pro upevnění své vlády používají špinavé metody. Pokud tedy někdo nevěděl, že Milada Horáková byla obviněna křivě, pak proto, že ve skutečnosti vědět nechtěl.

    I dnes jsou lidé, kteří nechtějí vědět. Nechtějí vědět, že premiérem je bývalý komunista, který odsuzoval kapitalismus, aby se nakonec sám stal superkapitalistou. Nechtějí vědět, že jeho vláda je znovu závislá na komunistech. Nechtějí vědět, že prezident země adoruje komunistickou vládu jiné země, která dělá stejné věci, jako komunistická vláda, jež poslala na smrt Miladu Horákovou.

    Zkuste si představit, že by se v Německu stal kancléřem bývalý nacista …

    Je tento příspěvek mimo téma a zabývá se politikou, která do rubriky Hledání světla nepatří? Než si odpovíte na tuto otázku, představte si, že by vám zavraždili přítele pohybujícího se v politice, vy byste chtěl upozornit na jeho památku a někdo by vám řekl, že ho to nezajímá, protože váš přítel byl poskvrněn politikou.

    Jestli Stvořitel naší době snad dal nějaké znamení, pak je to ukázka, kam může člověka zavést ateistická utopie.

    1. Ateistickou utopii doplní i ta starší. Proti vlastenecké M. Horákové se mohly spiknout dvě podstaty. Ta původní to byla katolická, ta měla proti M. Horákové velkou výhradu z roku 1918. Skončilo to zlou popravou oběšením. Být to o několik století dřív, byla by poprava stejným způsobem? Kdo ví.

      1. Církev nikdy žádnou utopii nehlásala. Utopii (společné vlastnictví) zpočátku zkoušeli husité, ale sami od toho po čase upustili. Za utopické by snad bylo možné označit uspořádání v klášterech, kde mniši měli společný majetek, ale vstup do kláštera byl dobrovolný – církev to nikomu nevnucovala.

        V historii neplatí žádné kdyby. Argumentovat domněnkou, že Miladu Horákovou by oběsila katolická církev, je trapné a směšné.

        Dokud měl bolševik informační monopol, omlouval své zvrácenosti tvrzením, že stejné věci dělala katolická církev, že upalovala čarodějnice. Ve skutečnosti vemi mnoho církevních hodnostářů považovalo čarodějnictví za nesmysl. A není pravdou, že smyšlené čarodějnice posílala na smrt církev. V románu Kladivo na čarodějnice soud vedl rakouský právník Boblig z Edelstadtu a za oběť mu padl i katolický kněz, děkan Kryštof Lautner, který do poslední chvíle za obviněné ženy bojoval. Císař nakonec Bobliga odvolal, protože ani on sám nevěřil v pravdivost výpovědí osob přiznaných u mučení.

        Na závěr hádanka: Chodí to jako kachna, plave to jako kachna, kváká to jako kachna. Co je to?

      2. Katolická podstata by M. Horákovou neoběsila, nýbrž upálila v ohni. Kdyby o několik krátkých století dala smyčku provazu soše Panny Marie na krk a to vedlo ke zničení sochy.
        Co dělaly čarodějnice? Od kdy považují profesionálové čarodějnictví za nesmysl?

  5. ad. pavel v26.6.2020 (20:01)
    „matko,
    mohla byste, prosím, lépe vysvětlit, co jste měla na mysli?“

    Odpověď zní: „Nikoliv.“

  6. Matko – plně souhlasím! Dík za komentář!
    – Jinak, mne překvapují názory a myšlení p. pavla v., ale má na ně právo, tak ho respektujme…

    1. Kolemjdoucí 27.6.2020 (9:03)
      Většina z nás má nějaké názory, myšlení. Mnohdy jsou to jen falešné představy, konstrukty.
      Jistě, respektovat ho můžeme, ale to neznamená, že budu vysvětlovat, co jsem již vysvětlila a nebylo to zřejmě pochopeno, proto následoval dotaz co jsem měla na mysli. Lépe a pořád dokola vysvětlovat nelze tomu, kdo je na jiné úrovni myšlení a z toho vycházejících jiných názorech. Až si na to přijde třeba pan pavel v sám, pak teprve bude moci pochopit a přijmout něco pro něj dosud třeba nepředstavitelného, nového. Opakováním, vysvětlováním jinými slovy, či lépe, bych tomu nepomohla. Tak asi tak :-)

  7. Pre Kolemjdoucího: Ďakujem za zaujímavú tému do diskúsie, na ktorú asi nebude veľká odozva, lebo je veľmi zložitá a záhadná problematika. Na https://cs.wikipedia.org/wiki/Epilepsie#Klinick%C3%BD_obraz je to rozobrané podrobnejšie, ale aj tak tam nie je ona spätosť ľudskej geniality a ľudskej psychiky, prípadne Božskej inšpirácie o ktorú Vám ide. Človek – to je záhadný tvor a dodnes sa vedú o jeho pôvode a schopnostiach mnohé polemiky. Asi preto, že sa v ňom spája ten Božský princíp s tým pozemským a materiálnym, čoho výsledkom je jeho genialita a vedeckotechnický pokrok s tým zvieracím a úpadkovým. Filozofické a náboženské teórie sa snažia do tejto spletitosti vniesť určitý poriadok, ale výsledok je dosť neuspokojivý, čo pozorujeme v našom spoločenskom a politickom živote. Tá ľudská genialita, ktorá by mala slúžiť ľudstvu sa zneužíva proti človeku, aby ho zotročila a podriadila nečistým zámerom tých mocných. Preto nepredpokladám veľkú odozvu diskutérom na uvedenú tému, lebo tí „géniovia“ o tom nechcú hovoriť a tí ostatní k tomu nemajú čo povedať.
    Pekný deň všetkým!

    1. Lidé velmi, velmi rychle „diagnostikují“ odlišnost a pak nálepkují lidi, že jsou blázny, schizofreniky, … Kdysi (jak už jsem nejspíš nejednou psala), jsem byla ubytovaná na víkendovém pobytu s přáteli, a to s ženou, která byla diagnostikovaný schizofrenik. A díky jejím projevům jsem se jí začala obávat, jestli někomu neublíží. Ale i přesto jsem byla schopna s ní komunikovat, pokud mne požádala o radu, tak poradit, či pomoci, chodili jsme na procházky,… a hle, další kamarád mi vysvětlil, že ona, či její duše touží po porozumění, lásce, ať jí to dám najevo, že ji mám ráda. Tak se stalo. Když jsme měli jít na snídaní, ona nereagovala, jen ležela a nechtěla vstávat. Tak jsem jí téměř neslyšitelně zašeptala, že ji máme rádi, těšíme se na ni u snídaně a až bude moci, ať přijde. Během chviličky přišla, celá usměvavá, rozzářená a v klidu jsme posnídali.

      Ve středu jsem hovořila se svým zdejším kamarádem, který napsal knížku, ale s verši skončil v době, když se stal šťastným.
      Tož již o sobě a svém štěstí, normálnosti,… přestal pochybovat :-)

      Zdravím, jdeme trhat lípu, tedy květ lípy na čaj, třeba tam zaslechneme zpívat kosa, prý tam kdesi vyvedl své mladé chocholouš, je tam pár borovic, akáty, dostaneme se do alespoň na chvilku krásného prostředí,… člověku se tou krásou uleví :-)

  8. Matko – „člověku se tou krásou uleví“. – Máte pravdu! Krása v prírode je odzrkadlením, alebo odrazom krásy Stvoriteľa a iba v Bohu môžeme nájsť pokoj a zmyseľ nášho života. Matéria je ako auto bez šoféra. Môže byť skvelej konštrukcie a mať plné nádrže benzínu, ale bez šoféra je to len mŕtva hmota. Iba šofér dokáže ono auto oživiť a využiť tak všetky jeho kvality. Tak je to aj s naším telom, ktoré je bez Božieho ducha iba mŕtvym haraburdom. Ale stačí málo lásky a telo opäť ožije a začína sa inteligentne prejavovať.
    Pekný deň matka!

    1. Ano Degone, bylo krásně a protože včera se nám kroupy vyhly, půjdeme za chvíli sklidit seno :-), jahody, maliny,… přeletí vlaštovka, zazpívá kos, třeba najdeme i mraveniště, zralou lesní jahodu, uvidíme Pálavu i s věžičkami Mikulovského zámku,… Ano, přes projevy Stvoření můžeme sledovat boží přítomnost. Hezký podvečer i Vám,…

      1. ad. Degon29.6.2020 (15:22)
        Děkuji Vám Degone, pamatuji si tu skladbu i její interprety.
        Včera sprchlo a dnes je opět slunečný den. Rozkvetla naplno katalpa před domem, divizna, různé květiny na zahrádce,…občas se ukáží včelky, motýli, čmeláci,…
        Nu, uvařím a půjdu ven. Hezký den :-)

  9. Rád by som sa poďakoval aj Věre z Vysočiny za jej vtipné a výstižné komentáre k predmetnej tematike, ktoré sú obohatením tohoto webu. Vždy si jej komentáre s potešením prečítam.
    Ďakujem pani Věro!

    1. Co je to všechno platné, když svět je místem utrpení, když člověk je ve světě na nedobrovolné návštěvě, když svět je v moci satana, když tělo je hrobem duše? :-) Je však možné, že nesdílíte tento pohled na svět perspektivou východoasijského náboženství …

      1. Dovolím si na námitky pavla v. reagovat: Pokud je tomu skutečně tak, jak píšete a mnoho faktů tomu i nasvědčuje, tak bych smysl a zásluhovost života viděl v dobrodružném překonávání těchto problémů. A podle toho, jak se mi to zdaří si můžu nárokovat nějakou tu odměnu v nebi. Ale, je to jenom můj lidský názor, který nemusí být pravdivý. Může být klidně platný i názor evangelia, že smysl života je láska k Bohu a bližnímu – jak pravil Ježíš.

      2. V životě mě také potkaly nějaké tragédie, ale na svět jsem kvůli nim nezanevřel. Vidím ho jako matka, jako krásné Boží umělecké dílo, ne pouze jako místo utrpení. Nesdílím odmítavý postoj ke světu jako místu řádění satana, jak je vlastní východoasijským náboženstvím.

      3. Kolemjdoucí, odměnu v nebi nelze nárokovat.
        Přikázání dle Matouše k lásce k Bohu a k lásce k bližnímu svému a jeho dodržování je předpoklad. Smysl života se o něj opírá, ale je potřeba mnohé jiné k tomu, aby se stal pravým smyslem.

        Kolego Václave, pořádně se tu do tebe pouštějí. Ale jsou to slepí lidé, kteří pro svoji tmu nevidí ani směr své cesty.

        Pěkný den všem.

      4. Zapomněl jsem se podepsat pod předchozí příspěvek – Alois

      1. Pre Vieru z Vysočiny: Váš darček sa mi páči. Ďakujem!

  10. Pro pavla v z 28.6.20: Optimizmus je pěkná věc, ale velice rychle může být nahrazen skepticizmem a pesimizmem. Stačí na to i onen kulatý covit 19…

    1. Smích je prý koření života.

      Víte jaký je rozdíl mezi pesimistickým a optimistickým pohledem na konkrétní stav?
      Pesimista se dívá na své ochablé přirození a říká si – šmánkote, mně se snad již nikdy nepostaví.
      Optimista se dívá na své ochablé přirození a říká – jejda, jak mně pěkně visí.

      Ten kulatý covit 19…..chodím kolem zahrádek a nedávno tam v jedné kvetl taková modrofialový kulatý květ, místo kvítku, kalichu, jen tyčinky s maličkou kuličkou nahoře a celý to měl tvar koule s průměrem asi 6 cm. Možná se tady zobrazí: https://www.google.com/search?q=M%C5%AFj+D%C5%AFm,+vyb%C3%ADr%C3%A1me+rostliny+do+p%C3%ADs%C4%8Dit%C3%A9+zahrady&rlz=1C1CHZL_csCZ754CZ754&sxsrf=ALeKk01-bJ4zkoeWZZOvy5Yj2l2z6EaeXg:1593518416890&tbm=isch&source=iu&ictx=1&fir=2e0DUD6t76IKsM%252CZB1IztEaGnXmvM%252C_&vet=1&usg=AI4_-kQ51dRZKORVGxTPYpJjkhSZjWMgdw&sa=X&ved=2ahUKEwiR27nZvqnqAhWD2qQKHZNiCN4Q9QEwAXoECAoQBQ&biw=1920&bih=937#imgrc=2e0DUD6t76IKsM

      Pěkný den a choďte častěji.
      Alois Vrobel

      P.S. ………a jedu na houby, prý již rostou!

  11. Pane Milane Šupo,
    tak jsem se dostal k čtení Vašeho článku. Zatím jsem zareagoval jen na některé příspěvky. Je složitý k pochopení / pro mě/ a obsáhlý. A tak jen heslovitě.

    Ve Starém Zákoně je mnoho násilí. Hospodin určuje, za co lidi zabíjet, za co upalovat.

    Zabít nevěřící příbuzné a známé – Exodus 32:26-29

    Zabij lidi, pracující o sabatu – Exodus 31:12-15

    Smrt homosexuálům – Leviticus 20:13

    Bůh nařizuje vybít celé města, pokud se v nich vyskytují jinověrci – Deuteronomium 13:13-19

    Smrt za zlořečení rodičům – Leviticus 20:9

    ……atd. – našlo by se toho ještě mnoho – již jen v Desateru – nezabiješ – a lid zabíjel a zabíjí, lidi i zvířata, ničí život, který neumí obnovit!!

    Zkrátka „Spravedlnost“ je tady pojem, o kterém by se mohlo dlouze diskutovat. Ale Bůh Hospodin vyvoleného národa musel vědět, proč to dělá, jak a čím má svůj lid vychovat a přivést na cestu té spravedlnosti. Jestli se mu to podařilo, to neposuzuji. Nepřísluší mi to.

    Po staletích přišel do země izraelské Syn, Ježíš Kristus. A přinášel něco, co mohlo všechno zgruntu změnit, pokud by to bylo přijato. Ale etablovaná světská moc byla podpořena vyspělým náboženstvím a o žádnou změnu nestála. Lid očekával Mesiáše, který by jim pomohl od útlaku okupačních Římanů. Ten však kázal lásku, i k nepřátelům. „Vychova“ od Hospodina, kdyby ji lid přijal, by tak byla zbytečná a pokračovala destrukce.

    Píšete – „V Starom Zákone hovorí Stvoriteľ židom, že keď sa budú riadiť jeho Vôľou, čiže vždy a všade sa budú riadiť princípom Dobra, bude sa im dariť a budú požehnaní. “ No uznejte, jaké to byly principy dobra. Trestat, zabíjet, upalovat. To vše přinášelo růst karmické zátěže za ty tisíce mrtvých.

    A v Novém Zákoně zmíněná apokalypsa. Protože ještě pět set roků „bojovalo“ křesťanství o uznání a teprve až na přelomu tisíciletí bylo postupně uvolňováno učení Pána Ježíše mezi lid /velmi pomalu/, vyčichla apokalypsa, její hrozba. Lid o ní ani nevěděl. Kdy se mezi lid dostalo Janovo Zjevení?

    Mocní světští lidé použili učení Lásky, Ježíšovu nauku opět k ovládání mas a k výhodě pro sebe.

    Lidé budou umírat. Přirozeně v klidu stářím, na nemoci, ve válkách a v přírodních katastrofách. Smrt lidí není pro všechny stejná, tedy její okolnosti. Zákon karmy pracuje a nejde se mu vyhnout a každému je přiděleno podle jeho zásluh.

    ad/ Druhou stranou mince je potreba objasniť ľuďom i svetu, prečo k takýmto situáciám dochádza a dôsledkami čoho sú. Že sú vždy dôsledkami odklonu ľudí od Vôle Stvoriteľa, od jeho princípu všeobsiahleho Dobra a od jeho Lásky a Spravodlivosti.

    Důsledkům předchází vždy příčina a lidé konají v zájmu naplnění svých vášní. I kdyby si lhali sami sobě a modlili se stokráte denně – Buď Vůle Tvá“, ale pak podle ní nekonali.

    ad/ Veď predsa keby sme neustále žili v pomáhajúcej láske k blížnym a v úcte a ohľaduplnosti voči všetkému stvorenému, nemuseli by nikdy prichádzať nijaké nešťastia, aby boli ľudia pod tlakom a v křížových situáciách opätovne nútení hľadať solidárnu a obetavú lásku k iným.

    Ano, tady je ale to kdyby. A velký ideál. Lidé tak ale nežijí. Zkuste sem přijít s reakcí na nějaký diskuzní příspěvek, někomu naznačit, že je to podle Vás něco jinak a hned na vlastní kůži poznáte, jak se lidské ego musí, opravdu musí prosazovat. Lidé nebudou chápat /ve většině/, že je potřebné pokání, sebereflexe. Kdyby tomu tak bylo, nebyly by ani ty katastrofy, ani to zabíjení se vzájemně.

    Vím, že to myslíte dobře, že chcete lidskou sebereflexi, chování podle Vůle Stvořitele. Ale lidé ve většině nebudou takoví. Lidská společnost není vedena lidmi láskyplnými majícími zájem o dobro pro všechny. Ti mají jen tolik tzv.lásky, kterou potřebují naznačit /lživě/, aby byli zvoleni. Pak je jim to na 4-5 roků zase jedno a konají pro své výhody a nahrávají jistým kruhům – a smutné je, že nemají svědomí.

    Ano, v karanténě a v izolaci si uvědomili mnohé. Třeba to, že omezili utrácení. S ním počkají, až se situace uklidní. Ale ti mocní si vyzkoušeli, jak lze lidi nově ovládat. Sofistikovaně. Lidé by si ale mohli uvědomit, že tito ovladači jsou psychopati, nepřející lidem a naopak, přející jen sobě a těm skupinám lidí, které potřebují k zajištění ovládání. Bylo to tak vždy, historie to ukazuje.

    Pane Šupo, čekám na údaje statistického úřadu. Mám pocit, že počty úmrtí se nijak nezvedly oproti jiným rokům a stejným obdobím. Lidé umírají stále a když mocní nenechali lékaře konat svoji práci, bylo pro ně ne pohodlné, ale nutné, označovat úmrtí na vrub koronaviru. No, uvidíme. Těch 400 tis., co uvádíte, je asi běžné číslo. A potom, kolik lidí umírá denně /dětí/ na hlad, na nedostatek vody, na špatnou hygienu…..?

    Ten příklad o darování ryby a nebo chytání ryb /naučení/ je dobrý. Ale lidé by se měli učit něco jiného, ale to Vy víte. Ježíš říkal, věřte mým slovům, důvěřujte mi, a budete mít život věčný. Ale ne ten pozemský, ale ten na věčnosti, již bez hmotného těla. Otec poslal Syna /a posílá je stále/, aby učili lid. Učit je to, aby nedocházelo ke špatnému konání. Pak, když lidé nekonají, jak by podle Něj měli, přijde odplata i v podobě podlehnutí nemoci. Máte pravdu, všechno vychází z naší setby. Je to pak naše sklizeň, ale ta není pro všechny stejná! Když Spravedlnost bude chtít podle konání člověka, aby třeba poznal, co je opravdový hlad, strádání, nemoc, protože to samé přinesl jiným, nechá ho v příštím životě narodit se ve vyprahlé Etiopii, v bídě, hladu, žízni.

    Ano, svět se odklání od morálních a etických principů, které mnoho Synů, proroků přineslo a připomínalo. Již tu byla jedna Sodoma a Gomora, již tu byl asi bezpočet katastrof typu potopy světa, kdy pak začínalo lidstvo, značně zdecimované, znovu. Důkaz pro to samozřejmě nemám. Katastrofou jsou sarančata, sucha, vichřice. Nepostihnou, zatím tomu tak nebylo, celou planetu a všechny lidi najednou. Bohu nevadí, že ho lid nemiluje, že koná proti Němu. Ale lidstvo je proti Duchu Svatému, a to je neodpustitelný hřích, protože tato síla přináší a udržuje život v jeho obrovské rozmanitosti.

    Koronavirus potrestá jen někoho. V našem městě, a ptal jsem se mnoha lidí v mém okolí, nikdo neví o úmrtí nikoho s touto příčinou. Fakt ale asi bude ten, že planeta, jako živý organismus, mající své vědomí, se bude také bránit. Duch Svatý svoji mocí řídí i tento obrovský mechanismus a pro ty, kteří si to zaslouží zajistí i třeba ten neblahý konec života, útrapy jeho konce. A pak, i na smrtelné posteli může dojít k prozření. Hodnoty jsou dané, ne všichni je ale znají. Rodí se duše, které sem přicházejí poprvé. Jsou okouzlené svými možnostmi, svými smysly a ukájení jejich vášní. Ale nadějí je, že jsou ti lidé, a já je kolem sebe vidím, kteří stále ještě žijí v lásce a spravedlnosti, tudíž ještě je předčasné dělat závěry. Ti mají „správně nakročeno“. Vaše příspěvky mohou pomoci těm, kteří ještě tápou. I takové vidím kolem sebe.

    Díky za hodnotný článek.

    Václav Žáček

  12. Život je u každého různě dlouhý. A otázka, co po něm zůstává?

    Víte jaký je rozdíl mezi pesimistickým a optimistickým pohledem na konkrétní stav? Pesimista se dívá na své ochablé přirození a říká si – šmánkote, mně se snad již nikdy nepostaví. Optimista se dívá na své ochablé přirození a říká – jejda, jak mně pěkně visí.

    _________________________________ Álois, ty už svou odměnu máš…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference