mapa stránek || vyhledávání

Spása a Spasitel

Co bylo dříve, spása či spasitel?

Jestliže spásu přináší Spasitel, musel být dříve on. Jestliže by spásu přinesl přímo Bůh, mohl Spasitel přijít až později. Aby měl Spasitel práci, musel být a existovat již objekt – člověk, který by si spásu zasloužil; tedy nejdříve by takový musel žít v hříchu, sám sebe „umístit“ do hrůzného bahna, kde ale po určitém poznání a obrácení se ve svém životě by mohl přestat hřešit a pak žádat, prosit a modlit se pro odpuštění a o spásu.

Stoupenci většiny náboženství světa mají tendenci prosazovat názor, že jenom jejich Spasitel byl skutečně seslaný Bohem a všichni ostatní jsou falešní či méněcenní. Mohou věřit, jako křesťané, že jejich Spasitel je na vyšší úrovni než všichni ti předcházející proroci a mystici. Anebo tvrdí, jako muslimové, že jejich Posel byl posledním pravdivým Poslem, i když uznávají, že ti, co přišli před ním, mohli být též seslaní Bohem. Předmětem sporu v této otázce se zdá být skutečnost, že existují dokonalí mystici, nižší mystici a též i šarlatáni či pseudomystici. Taktéž by se mohlo zdát, že společným rysem všech náboženských přesvědčení bylo, a dokonce stále je, že zesnulý Spasitel či svatý muž je schopný i nadále pomáhat druhým.

„Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.“ (Jan 5:34)

Nepotřebuji vám dávat žádný důkaz, říká zde Ježíš Kristus. To vše říkám jen proto, že se vás snažím přesvědčit, abyste ve mně měli víru, a tak jste mohli být spaseni. Protože dokud ve mne neuvěříte, nebudete žít dle učení, které vám radím následovat. Snažím se vás přesvědčit kvůli vám samým. Pro sebe nežádám nic, protože pro sebe nepotřebuji svědectví člověka, neboť já znám Otce a činím pouze to, co On si přeje. (Tyto řádky neřeknou téměř nic tomu, kdo si neuvědomí k jakým lidem Ježíš tato slova mluví.)

Jaké konkrétní spasení měl Ježíš na mysli, není, jak se to často v případě teologie stává, zcela zřejmé. Zčásti je to i proto, že latinské slovo pro spasení – salvation – se nekryje přesně s významem původního řeckého slova v Novém zákoně užívaným. Ono slovo je zřejmě daleko blíže významu slov tak, jak je užíval Ježíš. Toto řecké slovo „soteria“ znamená prostě bezpečný návrat. To je vše. Naše marnotratné putování nižšími světy je konečně naplněno, to, co jsme se měli naučit, jsme se naučili, a nyní přišel čas „jistého, bezpečného návratu“ domů, kde se znovu sejdeme (naše podstata) a spojí se se svým Otcem, Stvořitelem všeho.

„Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.“ (Jan 3:17)

„Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ (Jan 10:9)

„Když na tuto zemi přijde dokonalý Mistr, pak nespočetné množství těch, kteří přijmou jeho ochranu, nalezne spasení.“ (Srí Ramakrišna)

Vsuvka – „náboženství znamená spojení individuální duše s jejím zdrojem; ve skutečné praxi je náboženství uskutečňováno následováním Ducha Svatého, nekonečně znějícího tvořivého Zvukového proudu“.

Ke spasení, k osvobození z koloběhu života a smrti musí každá duše o toto usilující nalézt Mistra. To a jen to je tou božskou metodou, jedním ze zákonů, který vede spolehlivě ke spáse. Žádnou jinou cestou nelze osvobození – bezpečného návrat – dosáhnout. Mistr je pánem života a smrti. Jen on je schopen nás zachránit. Bez něho odtud, ze světa hmoty, není úniku. A ještě další věc si zasluhuje zdůraznění. Je to skutečnost, že cesta vedoucí ke spasení musí být nastoupena během života člověka zde na této zemi, nikoliv až po smrti. Napojení na Ducha Svatého, na Tvořivý životní proud – Šabd – je uskutečnitelné pouze v době, kdy člověk žije v tomto hmotném světě. Jinak řečeno – bezpečný návrat, „soteria“, může být uskutečněn a dle božského záměru Stvořitele musí být uskutečněn dokud žijeme.

Člověk, kdyby se jen znal, věděl by, že je a vždycky byl duchovní bytostí prosvětlenou jasem a zářící světlem svého zdroje, Nejvyšší síly neboli Boha. Využijme toho.

A velká naděje pro toho, kdo pozná a uzná smysl vyřčeného o člověku – řekl to Pavel Korintským v kapitole šesté – zní : „My jsme přece chrámem Boha živého“.

https://www.youtube.com/watch?v=R5MMbWn2a_Y&list=PLmo4pBukfRoN8SB5RKvfiY9CTl9pI_IFc&index=24

V této písni se opakuje v refrénu to nejpravdivější a ke spáse, k bezpečnému návratu, NUTNÉ:

Všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
láska je všechno, co potřebuješ,
všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska,
všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
láska je všechno, co potřebuješ.

 

Václav Žáček /Venda/
S použitím myšlenek a přímé inspirace z učení o duši – Sant Mat.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2.8
hlasů: 6
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

52 komentářů

  1. Otázkou je, zda je pan Žáček kompetentný se veřejně a odborně vyjadřovat o tak choulostivé otázce jako je „spása“ a „Spasitel“? Pokud to není přímo pýcha, tak je to určitě neskromnost…

    1. Jakou odbornost máte na mysli?
      Díky za odpověď.
      Václav Žáček

    2. ad – Otázkou je, zda je pan Žáček kompetentný se veřejně a odborně vyjadřovat o tak choulostivé otázce jako je „spása“ a „Spasitel“?
      ____________________________

      Pan Žáček je potenciální Bůh, takže určitě ano.

      1. Máte pravdu pani Věro z Vysočiny! – Panu Žáčekovi otázka spásy asi patří do jeho kompetence, když se cítí být povolaný k tomu zaujímat své stanovisko. Ode dneška se budeme modlit za svojí spásu výhradně k panu Žáčekovi…

      2. Návštěvníku, komolíte mi jméno. Ale to mi nevadí. A jak se již stalo několikráte, neodpovídáte mi na věcnou otázku.

        Jakou kompetenci mi v rubrice „Hledání Světla“ zde na stránkách gnosis přidělujete a proč si myslíte, že mé vyjadřování je odborné?

        Děkuji za případnou odpověď.

        Tady jste začátkem června pod článkem pana Staňka položil Kolemjdoucímu otázky:

        Návštevník 2.6.2020 (8:37)
        Kolemjdoucí, to všechno je pěkné, ale stále jsem ještě neslyšel jasnou odpověď – v čem spočívá ta zásluhovost – neboli naše spása, když to není náhoda (Bůh nehraje kostky)? Je to v počtě odříkaných Otčenášů a Zdrávasů, podle hesla klášterníků „modli se a pracuj“?

        Zásluhovost – neboli naše spása?

        Snad dokážete, milý Návštěvníku, najít odpověď v těchto pár řádcích z mého článku:

        „Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.“(Jan 5:34)

        Nepotřebuji vám dávat žádný důkaz, říká zde Ježíš Kristus. To vše říkám jen proto, že se vás snažím přesvědčit, abyste ve mně měli víru, a tak jste mohli být spaseni. Protože dokud ve mne neuvěříte, nebudete žít dle učení, které vám radím následovat. Snažím se vás přesvědčit kvůli vám samým. Pro sebe nežádám nic, protože pro sebe nepotřebuji svědectví člověka, neboť já znám Otce a činím pouze to, co On si přeje.“

        Ta Vaše „zásluhovost“, ale lépe spása je v tom, že lidem, kterým toto říkal, sděloval, ať mají především k němu a k jeho učení víru a ať žijí podle jeho učení.

        Pěkný večer.

        Václav Žáček

      3. Vendo píšete:
        „Vsuvka – „náboženství znamená spojení individuální duše s jejím zdrojem; ve skutečné praxi je náboženství uskutečňováno následováním Ducha Svatého, nekonečně znějícího tvořivého Zvukového proudu“.
        Plha se hlásí, nerozumím :“ve skutečné praxi je náboženství uskutečňováno následováním Ducha Svatého, nekonečně znějícího tvořivého Zvukového proudu“.
        Komentář: nekonečně znějící Zvukový proud bude asi něco jako nepřetržité pískání v uchu, diagnoza tinnitus. Údajně od nekonečného zvukového proudu může pomoci odblokování páteře.

        V židovství označuje Duch svatý boží přítomnost.
        Kabalisté hovoří o Duchu svatém jako o Božské inspiraci, přičemž takováto inspirace je považována za nižší formu zjevení než proroctví.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Duch_svat%C3%BD
        https://orientalismus.cz/texty/Jazyky.html
        Ježíš mluvil asi čtyřmi jazyky:
        „Judské poušti, nám odhalily přítomnost čtyř jazyků – hebrejštiny, aramejštiny, řečtiny a latiny –, které starověké obyvatelstvo Palestiny aktivně používalo. Ježíš v tomto regionu žil a stýkal se s jeho obyvateli, musel tak s těmito jazyky být dobře obeznámen. Otázka se ovšem vznáší nad tím, kterým z nich Ježíš Nazaretský a jeho současníci skutečně hovořili. “
        Zaujal mě Váš výklad spasení z řečtiny = „jistého, bezpečného návratu“ domů. Jel jsem v podvečer na kole byl jsem zřejmě spasen, jistě a bezpečně jsem se vrátil domů.
        Píšete, že Bůh musel napřed stvořit Spasitele, aby byl někdo spasen. Pochopil jsem správně, že spasen může být ten, kdo se správně chová a hlavně uvěří? To uvěření mu musí ale někdo vysvětlit, takže celý postup zřejmě je Bůh–>Spasitel–>Vykladač uvěření–> spasení.
        (Paní Věro- takže ne potenciální Bůh, ale vykladač serpentin ke spasení.)
        No a Vy jste se ujal té role vykladače.
        Máte jednoho Boha -křesťanský Trojjediný, muslimslký Alláh, Buddha a spol. Ve Vašem oblíbeném učení Sant Mat nějaký strejda, který se tím živí a říká si Mistr. Ten spasení dovede přes odžilou karmu až k astrální věčné duši. Amen.
        Mám otázku, když máme jednoho Boha, jak je to s tím věčným životem v ráji?
        Křesťané v ráji žijí ve věčné duchovní radosati a bez fyzických potřeb, tedy i bez sexu.
        Muslimové mají v ráji každý den 72 panen, které se do dalšího dne obnoví. Při pracovní době 8 hodin to vychází 6,67 minut na jednu pannu a Alláh dohlídne, aby to nedfláknul. V tom nebi (https://necyklopedie.org/wiki/Isl%C3%A1msk%C3%A9_nebe):“Muslimský terorista se po úspěšném atentátu dostane přímo do ráje. Rozhlíží se a vidí všechno tak, jak sliboval Korán, ale něco přece jen chybí:
        „Kde jsou ty krásné panny, jichž se ruka muže nedotkla?“
        „Ty si nafasuješ tamhle ve skladu, ale nafouknout si je musíš sám…“

      4. Pardale, Váš obsáhlý příspěvek /díky za něj/ je plný humoru a odlehčeného přístupu k tématu. Děkuji za odlehčení, které sem přinášíte. Pobavil jsem se.

        Dovolím si takové malé srovnání – připadáte mi jako taková česká verze „Gilgamešovy nohy“, který tu kdysi působil. Vzpomínáte si na něj?

        Pěkný den přeji.
        Václav Žáček

      5. Pane Pardale, díky za reakci na můj článek „Spása a Spasitel“. Umíte pobavit, některé Vaše pasáže jsou opravdu legrační.

        Pěkný den
        Václav Žáček

      6. Pardale, do třetice. Díky. Co Vaše slovo, to perla.
        Václav Žáček

      7. ad – Ode dneška se budeme modlit za svojí spásu výhradně k panu Žáčekovi…
        _________________________

        No, nějaká potenciální spása možná na konci tunelu svítí, ale pozor, aby to nebyl protijedoucí vlak.

      8. Věro, světlo na konci tunelu slibovali politici skoro pořád, ale byl to jen tunel a tunelování je český vynález mezinárodního významu asi jako robot bratří Čapků.
        Tunely pod kůrou ku světlu dělá i kůrovec pro dvě samičky tedy ve tvaru Y, kdyby byla šance být bigamistou. Deštivé počasí množení kůrovce nesvědčí, takže bude monogamista a kdoví jestli. Jeli jsme přes Vysočinu za dcerou do Brna, lesy chřadnou a prosvítají.
        Jestli někdo hledá cestu k Bohu, já doporučuji začít toto cestou krásným lesem, dokud ještě krásné lesy máme.

      9. Pardale,
        lesy na Vysočině jsou definitivně K.O., nedá se dělat nic, než čekat na novou porostovou generaci. Smutný pohled na šedý horizont. Je mi líto ptáků a zvěře, která během jedné sezóny přišla o biotopy. Pohled na srny, bloudící mezi opadanými suchary – jak v apokalypse. Jak asi bylo na Šumavě koncem 19.století, kdy lesy zničila vichřice a následnou zkázu dokončil „brouček“, jak poeticky píše Klostermann. Příroda se z toho vzpamatovala, horší to bylo s lidmi, kteří viděli svoje světýlko na konci tunelu ve snadném výdělku při práci v lese a na svoje hospodářství zapomněli. Místo sena dělali dřevo a v zimě dobytek neměl co do žlabu. Hospodářství zničené, peníze propité, zbyly oči pro pláč a žebravá hůl.

      10. Věro z Vysočiny, sundáváte spoďáry a varujete příliš brzy. V tom tunelu je dvojkolejná trať a tak vlak do protisměru? Žádný problém!

        Řečeno jinak – jste na cestě ke smrti a vlak v protisměru veze nové životy.

        Zdvořile jsem se Vás ptal, jestli máte sedmi kilového pejska, kočku a nebo dítě? Všechny tři varianty jsou pro Vás štěstím, ta třetí by byla snad největším a moc bych Vám to přál.

        Pěkný den na Vysočinu.
        Václav Žáček

        P.S. možná by těch sedm kilo štěstí mohla být i samice orla mořského nebo mládě kamerunské kozy? Věro z Vysočiny, pokud nechcete, tak to tady nesdělujte. Hlavní je, že máte své štěstí. Byť, jako vše na zdejším světě, i to je pomíjivé. I proto je dobré vědět, jak na spásu.

        Ještě k té spáse. Vy jste v jedné odpovědi pod článkem pana Staňka, bylo to 2.6. napsala panu Degonovi:
        Spása = vysvobození, záchrana
        Spása je v pravdě = vysvobození je v pravdě.

        Já jsem si dovolil to doplnit v mém článku a vlastně tak i potvrdit tyto Vaše myšlenky. Nechápu, proč jste Návštěvníkovi odpověděla, že „Pan Žáček je potenciální Bůh,…..“

        Tak ještě jednou přeji pěkný den.

      11. Bůh a jeho Stvoření disponuje mnohými „nástroji“, jak na konání člověka proti životu, který Bůh daroval, upozornit. Ba i může toho rádoby neomezeného vládce s jeho štěstími i trápeními zdecimovat či až úplně zničit. Umí to i přes nástroje, které jakoby si vymyslel k použití sám člověk.

        proto je dobré dát se na cestu, kde bude platit to, co jsem z Ježišových vět poznal: „Protože dokud ve mne neuvěříte, nebudete žít dle učení, které vám radím následovat.“

        A žít v tom učení, to je první krok ke spáse.

        Václav Žáček

      12. Pardalovi:

        ad/ Jestli někdo hledá cestu k Bohu, já doporučuji začít toto cestou krásným lesem, dokud ještě krásné lesy máme.

        A jakmile krásné lesy nebudou, tak je po cestě k Bohu.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

      13. ad – Pěkný den na Vysočinu. Václav Žáček P.S. možná by těch sedm kilo štěstí mohla být i samice orla mořského nebo mládě kamerunské kozy?
        ____________________

        Vendo,
        chápu, že vám moje štěstí strašně leží v hlavě, může to být dítě nebo koza, to záleží, jaké myšlenky se vám tou hlavou honí, a která vás „jako bandita napadne“, jak zde kdosi psal (něco na tom je), resp. kterou z myšlenek si vědomě vyberete jako nejvhodnější, podle vaší duchovní výbavy. Jednoho „napadne“ dítě, jiného „napadne“ pes, kočka, koza nebo orel mořský…
        Ale to není podstatou mého prosťoučkého článečku (správně tady jeden kolega píše – vás nezajímá podstata, vás zajímají marginálie, po kterých se pak škodolibě vozíte a leštíte si ego).
        Podstatou mého článečku bylo zamyšlení, jak je možné nahlížet na smysl verše v evangeliu. Toho jste si ani nevšimnul. Kdo nepřijme Krista (boží království) jako dítě (akuzativ), ten jej nikdy nepřijme (nevejde do božího království).

        Z vašich slov je zřejmé, že jste nikdy nepoznal, jaké je to blaho, mít srdce plné lásky – do božího království jste nikdy nevešel. Pošklebujete se s vaším „kamarádem“. Klidně v tom pokračujte, je to vaše potřeba, vaše karma, smutný osud.
        Láska – je boží království, nade všechny statky pozemské :-), kdo poznal, ten poznal a ví. Kdo nepoznal, tomu nevysvětlíš. Aneb jak je to o té studniční žábě…?….:-))
        Tak jen pište dál, Vendo, o kozách, o orlech, a tak….prostě – co vás „napadne“. Já zas o tom štěstí, lásce v srdci a kedlubnách. Každý o tom svém.

  2. Je to opravdu tak – aby byl člověk spasen, potřebuje k tomu setkání s Mistrem, který je dveřmi do Božího království. V evangeliu Mt25,31-46 je popsáno, jak se člověk s tímto Mistrem může setkat:

    Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. ́ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme těviděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? ́ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu ztěchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. ́ Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě. ́ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti? ́ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili. ́ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.

    Setkání s Mistrem se tedy uskuteční, když člověk poskytne pomoc trpícímu člověku. Ježíš zde říká, že On se s tím trpícím ztotožňuje, že On je tím trpícím. Někteří lidé si myslí, že, řečeno v nadsázce, pomoc trpícímu představuje padesátikoruna pro bezdomovce před supermarketem, aby si mohl koupit krabicové víno a zpříjemnit život. Bylo by omylem myslet si, že vše vyřeší almužna. Ve skutečnosti spása může přijít na základě jednání člověka, který ani netuší, že se tak s Kristem setkává, jak je v citovaném evangeliu napsáno.

    „Hladověl jsem a dali jste mi jíst“. Nám možná téměř automaticky naskočí představa buď dětí v Africe nebo bezdomovců v azyláku. Ale zkusme uvažovat trochu šířeji. Ježíš říká: Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Ježíš takto morálně podpořil ty, kteří zápasí o právo a spravedlnost, a kteří hladoví ne z nedostatku jídla, ale aby třeba i veřejně demonstrovali a upozornili na bezpráví a násilí v lidské společnosti. Umíme podpořit takovéto hladové lidi v jejich úsilí o lepší společnost nebo řekneme: „Vždyť mají chleba dost, tak o co jim jde?“ Dále: Ujmout se člověka na cestách neznamená jen projevit svou pohostinnost, ale být nablízku lidem hledajícím, tápajícím a lidem, kteří se ocitli na křižovatkách svých křivolakých a spletitých životních cest. Jde o umění doprovázet, naslouchat, ujít kus cesty s člověkem, který neví jak dál. Není to udílení správných, dobře míněných rad, nýbrž ochota ujít s někým třeba i mlčky dvě míle, když chce, abych sním šel aspoň jednu. Obléci nahého neznamená jen darovat obnošené šatstvo do charitního šatníku, ale např. také nepřidávat se křečem, když si na někoho lidé ukazují prstem. Když je někdo ostouzen a není nikoho, kdo by jeho zahanbující nahotu hříchu před lidmi přikryl. Navštívit nemocného také znamená, že se ho neštítím, když se od něj druzí distancují a neříkám oněm, že je takový nebo onaký, protože málo věří, protože žije v hříchu, nebo že si za svůj stav může sám. Mít skutečné porozumění pro slabého nemocného člověka je někdy hodně těžké. Nezapomínejme, že Ježíš označil za nemocné, kteří potřebují lékaře, všechny hříšníky, které kolem sebe měl. A co člověk ve vězení? To je obraz tak mnohovrstevný, že to ani nebudu vyjmenovávat.

    To, co zde Ježíš popisuje jako službu nepatrným bratřím, nespadá jen do kategorie charitativních nebo sociálních služeb. Je to komplexní zájem o bližního, nebo chcete-li, je to praktické naplnění dvojpřikázání lásky, tedy milování Boha a bližního. Poněkud zarážející zjištění, že u těch, kteří jsou tu nazváni jako požehnaní, nešlo o vědomou službu Ježíši Kristu. Ať už ztoho sami vyvodíte cokoliv, jedna věc je v textu jasná: Onen překvapený údiv spravedlivých, když zjistili, že potkali hladového, žíznivého, nahého, utrmáceného, nemocného a uvězněného Krista a nepoznali ho. Vlastně ho ani nehledali, protože se soustředili na pomoc nepatrným potřebným. Tak právě oni budou spaseni.

    Pak je tu ovšem ještě druhá skupina. Ti také potkali Krista a nepoznali ho. Ale to jim Král, stejně jako těm předešlým, ani trochu nevyčítá. To, čím svůj život prohráli, spočívalo v něčem jiném. Oni přehlíželi ty nepatrné. Možná právě proto, že hledali pouze toho svého Mistra, ale místo něj potkávali jen samé hladovkáře, migranty, naháče, marody a vězně. A teď se všichni chytají za hlavu a říkají: „Jo, kdybychom to předem věděli, že se za tím vším skrývá Kristus, který nás jednou bude soudit a buden rozhodovat o tom, kam nás všechny pošle… tak to bychom mu samozřejmě pomohli, abychom neskončili v pekle!

    Zdá se, že by tedy stačilo pouze jít a konat dobré skutky. Ale kdo chce konat dobré skutky a přitom stále myslí jen na sebe a svou spásu, ten nic nepochopil. Teprve, až opustí své sobectví a začne myslet na druhé a řekne si: „To je hůl té babky, jak bude bez ní chodit?“ (předpokládám, že také znáte Mrazíka zpaměti), potom se teprve na člověka promění.

    1. Vzpomenul jste krásné verše. Díky za ně. Psal jsem ale ve svém krátkém článku o setkání s Mistrem ještě za života ve fyzickém těle. To je předpoklad spásy. Nepsal jsem o nějakém posledním soudu.

      Cituji z něj: „Je to skutečnost, že cesta vedoucí ke spasení musí být nastoupena během života člověka zde na této zemi, nikoliv až po smrti. Napojení na Ducha Svatého, na Tvořivý životní proud – Šabd – je uskutečnitelné pouze v době, kdy člověk žije v tomto hmotném světě. Jinak řečeno – bezpečný návrat, „soteria“, může být uskutečněn a dle božského záměru Stvořitele musí být uskutečněn dokud žijeme.“

      Zdravím.
      Václav Žáček

      1. I já jsem psal o setkání s Mistrem ještě za života ve fyzickém těle. A souhlasím, že “ cesta vedoucí ke spasení musí být nastoupena během života člověka zde na této zemi, nikoliv až po smrti.“

        Psal jsem: Setkání s Mistrem se tedy uskuteční, když člověk poskytne pomoc trpícímu člověku. Ježíš zde říká, že On se s tím trpícím ztotožňuje, že On je tím trpícím.

  3. To mi připomnělo českou mantru:
    „Lásko, Bože lásko
    lásko Bože lásko
    lásko Bože lásko
    ….“

      1. Je to sice z Vámi uvedené písně, ale mantra jsou jen ta slova, která jsem napsala.

      2. ad. Venda23.6.2020 (20:32)
        Je to pěkná mantra.

        + Tao-te-Ťing ( http://tao.kvalitne.cz/ ) (přel.Josef Zentrich)

        21. Čisté srdce

        Úspěšnost veškerého konání
        závisí na tom, zda jednáme
        v souladu s TAO

        Nic v celém vesmíru
        není mimo působení
        tohoto nejvyššího principu,
        který je otcem
        všech kosmických zákonitostí

        TAO je všudypřítomné –
        a vědoucí jeho působení
        vnímá na každém kroku

        TAO je bez počátku a bez konce,
        proniká všude,
        je prázdné i plné zároveň –
        a umí v sobě sjednotit a spojit
        i věci zcela protichůdné a neslučitelné.

        Proto je člověku naprosto nepochopitelné.
        Ale právě proto chápeme,
        že je Otcem všech věcí
        a podstatou všeho dění.

  4. Cit.:

    Všechno, co potřebuješ, je láska,
    všechno, co potřebuješ, je láska,
    všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
    láska je všechno, co potřebuješ,
    všechno, co potřebuješ, je láska,
    všechno, co potřebuješ, je láska,
    všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
    láska je všechno, co potřebuješ.
    _______________________________________

    Kdo by to byl řekl, že, Vendo?

    Když je srdce plné lásky, pak
    „Nepotřebujete žádné rozbory duchovních traktátů, žádné ezoterické plky, protože všechno je tak čiré, nekomplikované, v duši je klid a mír a nic víc už není potřeba.“

    Souhlasíte?

    1. Věro z Vysočiny, Vy si myslíte, že můj článek nabízí nějaké skryté plky, když vycházím většinou z křesťanského učení – evangelií?

      Pěkný den.
      Václav Žáček

      1. ad – Vy si myslíte, že můj článek nabízí nějaké skryté plky, když vycházím většinou z křesťanského učení – evangelií?
        ______________________________________

        Tak ještě jednou pro pomalejší, Vendo:

        Když je srdce plné lásky, pak
        „Nepotřebujete žádné rozbory duchovních traktátů, žádné ezoterické plky, protože všechno je tak čiré, nekomplikované, v duši je klid a mír a nic víc už není potřeba.“

        Souhlasíte?

      2. Pak si ale protiřečíte. Sama jste tu použila jeden tzv. plk, a to i přesto, že asi máte srdce plné lásky. V tu chvíli tomu tak nebylo, na chvíli se srdce vyprázdnilo a láska zmizela a plk byl na světě.

        Václav Žáček

      3. Vendo, ta karma je ale prevít, viďte?

        Když je srdce plné lásky, pak
        „Nepotřebujete žádné rozbory duchovních traktátů, žádné ezoterické plky, protože všechno je tak čiré, nekomplikované, v duši je klid a mír a nic víc už není potřeba.“
        /Věra/

        Všechno, co potřebuješ, je láska,
        všechno, co potřebuješ, je láska,
        všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
        láska je všechno, co potřebuješ,
        všechno, co potřebuješ, je láska,
        všechno, co potřebuješ, je láska,
        všechno, co potřebuješ, je láska, láska,
        láska je všechno, co potřebuješ.
        /Venda/

        No vidíte, a ani to moc nebolelo. I potenciální Bůh se někdy utne.

      4. Víte, paní Věro z Vysočiny, co je to mantra? Co je to refrén? Proč se modlitby během jednoho modlení v některých slovních pasážích opakují? / s maminkou jsem chodíval do kostela, kde chtěla být před začátkem mše, kdy probíhalo modlení růžence /

        I ta slova od skupiny The Beatles jsou v tom refrénu takovou mantrou, víte to?

        I Matka sem donesla krásnou mantru. Ten, kdo medituje, prožívá své usebrání, uzavře svoji pozornost do vnitřní koncentrace, ten si i takovou podobnou mantru může opakovat.

        A nejsou to žádné ezoterické plky.

        Vzdělejte se, jestli chcete – viz.: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mantra

        Pěkný den.
        Václav Žáček

    2. Věro, zní to sice honosně, všichni tu mantru opakují, ale nesouhlasím.
      Jen láska k životu nestačí, taky chleba je potřeba. A když potřebujete chleba, musíte chodit do práce a už ten koloběh začíná…

      1. Lojzo, to jsou takové duchovní kategorické imperativy, podobně jako celé Desatero. Fakt je, že z nedostatku lásky člověk může umřít zrovna tak, jako z nedostatku chleba. A když si člověk může vybrat, jestli strádat tělesně nebo citově, většinou zvolí tu první variantu, protože snáze se snáší hlad, než citový deficit, to je ověřená věc.

      2. Věro, nejsou to kategorické imperativy, podobně jako celé Desatero.

        Vždyť Desatero není – neplatí jako nepodmíněný a kategorický imperativ; neplatí zdaleka pro všechny, není dodržováno vždy a všude.

        Ani to rozhodnutí o strádání není kategorickým imperativem.

        Jak by řekl stréc Pepin z Postřižin. Totok je plantání hlópostí.

        Alois Vrobel.

      3. ad – Vždyť Desatero není – neplatí jako nepodmíněný a kategorický imperativ;
        …………

        dostudujte si ČJ základní školy.

      4. ad.: protože snáze se snáší hlad, než citový deficit, to je ověřená věc.

        O hladu vydržíte několik dní, s citovým deficitem se dá přežít mnoho let. Tak nevím, kdo to ověřil.

      5. Pro Lojzu:

        ad – Tak nevím, kdo to ověřil.

        Asi nejznámější experiment zrealizoval císař Fridrich II.

        Například německý císař Fridrich II. chtěl zjistit, která řeč lidstva je nejstarší a původní. Jak budou mluvit děti, které nikdy lidskou řeč neuslyší – hebrejsky, řecky, latinsky, arabsky nebo řečí svých rodičů? Vytvořil tedy jakýsi malý kojenecký ústav, kde bylo umístěno několik kojenců. Chůvám bylo nakázáno, aby o děti pečovaly, ale nepromluvily ani slova. Experiment skončil tragicky. Děti zemřely dříve, nedosáhly věku, kdy by měly mluvit. Kronikář Salimbene z Parmy, který tuto událost zaznamenal, dodává, že se tak stalo proto, že tyto děti „nemohly prostě žít bez mateřského mazlení, radostného výrazu obličeje, milých slovíček svých pěstounek a bez písniček, které ženy zpívají, když ukládají děti ke spánku, a bez nichž dítě spí špatně a neosvěží se“. (Matějček, Langamaier, 1981)

        Zdroj: https://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/zakladni-instinkt-ditete-nesmim-byt-opusteno-jinak-zemru-192.html

      6. Věro z Vysočiny, ten příběh o dětech, který uvádíte je znám z mnohem dřívější doby z Indie a už jsem ho tu dvakráte uvedl.

        Oproti Vašemu podání v něm byl ten rozdíl, že indický panovník nechal chůvám vyříznout jazyk, ale jinak se staraly o dítka se vší péčí. Jen to chybělo, že byly mlčenlivé. Podle tohoto příběhu dorostly tyto děti do dospělosti, ale nebyly z nich lidé. Nekomunikovaly, vydávaly jen skřeky a byly k sobě /k jiným dětem z experimentu / nesnášenlivé. Prostě, nezískaly tyto děti lidské návyky a byly na úrovni zvířat.

        Václav Žáček

      7. ad.: Děti zemřely dříve, nedosáhly věku, kdy by měly mluvit.

        A bez jídla by zemřely za týden. Tak nevím, co je to za argument.

  5. Ad. Venda23.6.2020 (16:32):

    – S Vámi je těžké polemizovat, protože uskakujete jako zajíc a mlžíte jako chobotnice. Vždy si najdete nějaké slovíčko v textě oponenta na které potom útočíte a ho spochybňujete, aby ste se vyhnul tomu podstatnému. Další neuvádím. Doufám, že se neurazíte – myslím to úpřimně!

    Pěkný den!

    1. Tož to je možná i tak – zrcadlo. Člověk uvidí slovíčko a míní ho řešit a časem si uvědomí, že to řešení hledá v rozhovoru, či komentářích hlavně sám pro sebe.
      Dnes mi bylo u nás, při rozhovoru se známou, rovněž nastaveno zrcadlo :-) A já si uvědomila, že vše je v pořádku, naprostém pořádku :-) Nastavovaly jsme si zrcadlo vzájemně a krásně jsme se u toho zasmály :-)

  6. Návštěvníku, Vy se mnou nepolemizujete. To si prosím uvědomte. Kdybyste se mnou polemizoval, to bych bral, ale Vy se přímé odpovědi na moji jednoduchou otázku vyhýbáte vyhýbáte!!

    ad/ TADY JSTE MĚ NEOSLOVIL, tady o mně jen píšete !

    Návštevník 23.6.2020 (10:01)
    Otázkou je, zda je pan Žáček kompetentný se veřejně a odborně vyjadřovat o tak choulostivé otázce jako je „spása“ a „Spasitel“? Pokud to není přímo pýcha, tak je to určitě neskromnost…

    ad/ a tady, píšete o mně paní Věře – tak jaká pak se mnou polemika.

    Návštevník 23.6.2020 (13:34)
    Máte pravdu pani Věro z Vysočiny! – Panu Žáčekovi otázka spásy asi patří do jeho kompetence, když se cítí být povolaný k tomu zaujímat své stanovisko. Ode dneška se budeme modlit za svojí spásu výhradně k panu Žáčekovi…

    Tak dnes se ještě optám. Za jaké slovíčko na Vás útočím?

    Upřímně si o Vás myslím, že se mnou nechcete diskutovat.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

    1. Pane Vendo na Váš názor, že „Upřímně si o Vás myslím, že se mnou nechcete diskutovat“ odpovím, že v téhle věci máte pravdu! Opravdu zde nevidím žádný prostor na plodnou a rozumnou diskuzi. Myslím, že Vám úplně postačuje ta Vaše vzájemná diskuse a podpora s Aloisem. To je ten pravý a vždy spolehlivý partner do diskuse, který nikdy nesklame…
      Přeju vše dobré!

      1. No, ten prostor není, protože Vy neodpovídáte na jednoduchý dotaz. Pravdou pak je, že se nedá diskutovat.

        Vy jste tu jako vůbec první diskutující pod mým článkem napsal: „Otázkou je, zda je pan Žáček kompetentný se veřejně a odborně vyjadřovat o tak choulostivé otázce jako je „spása“ a „Spasitel“? Pokud to není přímo pýcha, tak je to určitě neskromnost…“

        Tedy, nadhodil jste nějaké téma, zcela konkrétní. A ještě jste mě jmenoval.

        A já se zeptal jakou myslíte tu odbornost – zcela konkrétně.

        A Vy jste pak odpověděl:
        „Vždy si najdete nějaké slovíčko v textě oponenta na které potom útočíte a ho spochybňujete, aby ste se vyhnul tomu podstatnému.“

        Návštěvníku, za prvé, Vy jste nebyl žádný oponent. Protože se žádná diskuze k tomu mému článku ještě nerozběhla. Vy jste jen položil otázku, zda jsem kompetentný se veřejně a odborně vyjadřovat. A já se jen Vás zeptal, jakou odbornost máte na mysli. Ale to již bylo na Vás moc. Jak jsem si asi mohl dovolit se optat na to, co o mně tady sdělujete.

        A jako svoji obranu proti mé jednoduché otázce argumentujete tímto – „Vždy si najdete nějaké slovíčko v textě oponenta na které potom útočíte a ho spochybňujete, aby ste se vyhnul tomu podstatnému.“

        Co bylo podstatné na Vašem prvním diskuzním příspěvku pro mě – kompetentnost a odbornost. A když jste mě jmenoval, tak jsem se zeptal, protože mě to zajímá, jakou odbornost máte na mysli??

        To je tak těžké pochopit? K té odbornosti – možná bych měl být podle Vás doktorem teologie nebo doktorem filosofie nebo profesor matematiky či agronom???

        Návštěvníku, na Vaši otázku zareagovala paní Věra z Vysočiny. A Vy jste se toho chytil, protože její věta Vám nějak nahrála a Vaše reakce vzbudila Vaši odpověď k mé kompetentnosti – viz.: „Panu Žáčekovi otázka spásy asi patří do jeho kompetence, když se cítí být povolaný k tomu zaujímat své stanovisko. Ode dneška se budeme modlit za svojí spásu výhradně k panu Žáčekovi…“

        Modlete se k čemu a ke komu chcete. Ano, já jsme svým článkem vyslovil své stanovisko /jak jste to nazval/, podle mě svůj výklad o spáse a Spasitelovi, vycházeje přitom z Nového zákona. Necítím se nijak povolaný.

        Návštěvníku, tady jsou stovky autorských článků, kde různí lidé píší o různých námětech z různých oblasti, např. Hledání Světla. Vy sporadicky vstoupíte do diskuze, a teď promiňte, otíráte si o mě svá ústa, vyslovíte o mně své soudy, ale když se stručně, jasně a slušně zeptám na to, co o mně píšete, tak NULA a NIC. A napíšete, že útočím a zpochybňuji.

        Pane Návštěvníku, diskuze je o tom, že diskutující zaujmou nějaký názor a pak si třeba i vzájemně kladou otázky.
        Ještě drobnost. S Aloisem nediskutuji. Maximálně on na můj nebo já na jeho příspěvek napíšeme nějaký názor. A taky nediskutujeme, protože se zhruba ob den vidíme osobně. Bydlí pár metrů od mého bytu.

        Mějte se hezky.

        Václav Žáček

  7. Evangelia obsahují tolik duchovních pravd a tolik svatého poučení, že někdo, kdo nerozumí přímé řeči a nebo ani těm metaforám v nich často skrytých /Ježíš vysvětlil dobře, proč mluví v podobenstvích/, ten použije na svou obranu slovní obraty typu „ezoterický plk“ a podpoří to srdcem plným přetékající lásky.

    Jak lehké, jak až dogmatické.

    Současně mají v sobě ale evengelia ukryto mnoho duchovních tajemství a duchovních záhad, že to nestačí rozebírat nějak povrchně omezeným rozumem. Ježíš věděl, komu je známo znát tajemství a upozorňoval na neházení perel sviním.

    Jsem rád, že Venda napsal těch pár myšlenek, že použil zaznamenaná slova Ježíše a že necítil žádnou potřebu je pro jasnou řeč deformovat či až prznit.

    Na slova Písma, Nového zákona je potřeba soustředěnost vědomí a pak jen ve zlomku vteřiny lze pocítit dotek Ducha svatého. Až tak jednoduché to je.

    Někteří místní ateisté nechápou nic a pak přijde na řadu humor, pokusy trapně přebruslit někam jinam. Hluboký význam slov Ježíše Krista nechápou a snaží se to zakrýt humorem; o nafukovacích pannách /např./. Ježíš Kristus řekl něco ve smyslu „ne já, ale Otec ve mně přebývající skutky činí…..“ a kdo toto nechápe, nezbývá mu než mlčet a nebo být trapně legrační. Ježíše Krista ani Boha – Otce tím neurazí. Taková slova však ten inteligentní člověk vypustí a? Škodí jen sám sobě.

    Článek Václava se mi velmi líbí, je jednoduchý, není složitý a vysvětluje svými slovy tu podstatu spásy a Spasitele, o které se tu nedávno mlátila prázdná sláma.

    Díky.

    Alois Vrobel…..a pěkný letní večer

  8. Hmm, slušnej pavilon zděs… a království s&h… Éto Váše dělo!

  9. → Jak by řekl stréc Pepin z Postřižin.

    Je ti doufám jasný s kým že to „diskuteješ“. Gnosis, toť de..lů ráj!

    ps: admine, než jsem to sem vypustil, udělal jsem si skrýny. zveřejním je jinde.

  10. Pro Honzu:

    ad – Je ti doufám jasný s kým že to „diskuteješ“
    ________________________

    Je.

  11. Pane Vendo, zde se píše komentář (někdy i k článku) a není to jak Vy píšete „prostor pro diskusi s autorem článku“. Komentář není diskuse!!!

    1. Návštěvníku, Vy jste fakt divný člověk a nebo se mi zdáte ??!!

      Napsal jsem článek.
      Vy jste napsal k němu jako první svůj komentář a navíc jste mě v něm jmenoval ?
      A položil jste v něm k mé osobě konkrétní otázku.
      Jako autor článku jsme mohl zareagovat.
      Tak by mohla začít diskuze – naše – ale Vy jste na ni nepřistoupil.
      Na to máte plné právo.
      Ale ihned jste diskutoval s paní Věrou z Vysočiny a podruhé jste mě jmenoval / i když zkomoleně/
      A tak začala diskuze.

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Diskuse

      Poprosím Vás. Již mi sem nic nepište. Myslím v té věci mé kompetentnosti či nekompetentnosti a odbornosti. Nechte si to pro paní Věru z Vysočiny, ta s Vámi diskutovat může. A v žádných svých příspěvcích – komentářích – mě prosím nejmenujte.

      Děkuji za pochopení.

      Václav Žáček

      1. ad – Nechte si to pro paní Věru z Vysočiny, ta s Vámi diskutovat může.
        ______________________

        Děkujeme.

        :-))))))))))))))

  12. Ten pan V.Ž. se chová jako by byl majitelem webu gnosis.cz. Osobuje si právo určovat co a kdo sem má a může psát. Pozoruhodné!

    1. Není na tom nic pozoruhodného. Ve svých komentářích mě jmenujete, otíráte se o mě, kritizujete mě a mě vadí, že sice mohu na to reagovat, ale Vy na moje reakce – dotazy neodpovídáte.
      Tudíž Vaše reakce na můj článek nemohou být pro mě přínosem.

      Václav Žáček

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference