Hned v úvodu vysvětlím dva základní pojmy, kdy si dovolím je definovat svým (subjektivním) vysvětlením, protože tak činím v prvé řadě pro sebe, a to z nedostatku dostatečnosti současných vysvětlení. Vzhledem k tomu, že se toto vysvětlení týká především mého pohledu, je také zároveň i onou hozenou (v přeneseném filosofickém chápaní) bílou rukavicí Těm, kdo uvidí mé zdůvodnění jako vědomě chybné, omylné nebo dokonce zavádějící. Přiznáním možného omylu hned na začátku vyděsím asi Ty, kdo chtějí vést válku, a naopak potěším Ty, kdo chtějí poznat ve společném úsilí pravdu jako nevzácnější gnostickou perlu přímého poznání. Budeme tedy křesat jiskru mezi dvěma kameny a doufat tak v nový pohled na věc.
(starý) Gnosticismus jako takový má samozřejmě z pohledu nejpřísnějšího vědeckého (tedy především religionistického hlediska) svoji základní definici, i když i v ní se mohou objevovat jiné pohledy podle subjektivního pohledu vědců. Pro účely tohoto článku (i celkově pro mé osobní chápání) je pro mě důležité používat zdroje ověřitelné a vědecky pravdivé (tam, kde se uchýlím k jiným spekulativním pohledům, které nemusí být vědecky objektivní, tak na to rázně upozorním). Prvním důležitým zdrojem k tématu je (věda) religionistika, která je definována na stránkách Univerzity Karlovy Filozofické fakultě – studium oboru Religionistika jako…
…„studium náboženských představ, symbolů, mýtů, rituálů, a to v jejich historickém, kulturním a literárním kontextu. Cílem je porozumět tomu, jak náboženství fungují, z čeho odvozují svou sílu, vliv a účinnost, s čím dále souvisejí. Religionista také různá náboženství srovnává mezi sebou a sleduje, co mají společného a co tvoří jejich individuální specifika.“
Dalšími užitečnými zdroji speciálně v České republice jsou Religionistická encyklopedie (která je základní informační bází pro všechny zájemce o náboženství, religiozitu a religionistické poznání, garantovanou Sociologickým ústavem AV ČR). Tato nová encyklopedie, která je nyní nově budována odborníky, obsahuje aktuálně ucelená hesla k jednotlivým náboženským společenstvím a církvím v České republice.
Dále jako užitečný zdroj informací existuje Sociologická encyklopedie (která je základní informační bází pro všechny zájemce o sociologii a sociologické poznání, garantovanou Sociologickým ústavem AV ČR).
Dále asi osobně doporučím časopis Dingir – což je religionistický časopis o současné náboženské scéně, provozující i dále aktualizovaný Náboženský infoservis o současné náboženské scéně nejen v ČR (jehož působení je shrnuto v podtitulku – sledujeme dění v pestrém světě náboženství).
Posledním zdrojem, který je pro mne i při osobním studiu vždy významný je web Sisyfos – Český klub skeptiků, který nabízí cestu zdravé vědecké skepse i při studiu náboženských systémů a spirituality. Tyto všechny zdroje mají pro mé poznání hodně velký význam, i když se může stát (a bude se to určitě stávat), že v některých vysvětleních a závěrech uhnu svým subjektivním směrem, ale bez vědy a kritického myšlení ale i zdravé skepse se nelze při vážném studiu jakéhokoliv tématu obejít.
Citace (zdroj) přímé definice (staro) gnosticismu autorky Olgy Vodákové z webu Sociologická encyklopedie:
Gnosticismus – (z řec. gnósis = poznání) – spekulativní učení a náboženské hnutí z počátku n. l., označované původně jako gnose, které ovlivnilo nejen středověké náb. sekty (viz též hereze), ale také dualistické fil. systémy. Doklady nejranější gnose jsou známy ze Sýrie a Egypta. Tradičně, ale neprokázaně, jsou za zakladatele tohoto učení považováni Šimon Mág (Simón zmiňovaný v Novém Zákoně) a jeho družka Helena. Pozadí vzniku gnose tvoří platonismus a židovské náboženství. G. vznikl současně s křesťanstvím (nikoliv z něho) a tyto dva myšlenkové proudy se vzájemně silně ovlivňovaly. Gnostické učení není jednolité, skládá se z řady poměrně odlišných variant, zastoupených sektami ohraničenými místně nebo časově. Některé byly v přímém rozporu s křesťanstvím (např. Ofité, ctitelé biblického hada), jiné (pozdější) se rozvíjely už v rámci křesťanství (např. Valentinisté). Zákl. tématem gnostického myšlení je najít odpovědi na tyto otázky: odkud jsme a čím jsme se stali; odkud pocházíme a kde jsme se octli; kam spěcháme a z čeho jsme vykoupeni; jak je to s naším narozením a jak je to s naším znovuzrozením (citováno Clemensem Alexandrijským kolem r. 200 ze staršího gnostického spisu). Dualistická podoba světa a člověka není podle gnostiků věčná, má být zrušena návratem k původní božské jednotě, ze které vše vyšlo, splynutím s prazákladem, s prvotním Bohem. Návrat člověka k původní jednotě se má dít cestou „pravého“, tj. nadsmyslového poznání, které povede ke spojení rozdělené podstaty člověka. Gnostické sekty rozvinuly různé složité spekulace o vzniku světa i o „posmrtném životě“, tj. o „cestě duše k Bohu“. V zásadě tato cesta prochází mnoha sférami neboli aióny, vzniklými božskými emanacemi, a hlídači aiónů, archonti, se snaží duším v cestě bránit; pouze gnostici jako nositelé pravého poznání mohou projít a vymanit se z věčného koloběhu života, ostatní duše jsou stále vraceny na zem. Je to svérázné pojetí dvojího typu nesmrtelnosti. Z hlediska gnostického učení jsou dějiny pouze bezcílným chaosem, z kterého je třeba uniknout – proto se gnostikové nikdy nesnažili dějiny napravovat. Dobro je prapůvodní idea, zlo vzniká v důsledku omylu. Určité prvky g. obsahuje Evangelium sv. Jana a Zjevení sv. Jana (Apokalypsa). G. zanikl ve 4. st., ale přímo na něj navázal manicheismus, ve středověku pak bogomilové, kataři a paulikiáni. Jedinou dosud žijící gnostickou sektou jsou Mandejci (asi 5 tis. osob žijících na toku Dolního Eufratu). Gnose nepřímo ovlivnila např. J. G. Fichteho a C. G. Junga, zejm. však G. W. F. Hegela, resp. jeho dialektiku.
A. gnosticism F: gnosticisme N: Gnostik I: gnosticismo
LITERATURA: Matoušek, J.: Gnose. Praha 1994; Pokorný, P.: Píseň o perle. Praha 1986; Nakonečný, M.: (1993) Lexikon magie. Praha 1995; viz též hereze.
➡ Jinak pochopené téma gnoze – z pohledu Sisyfos – Český klub skeptiků
A posledním bodem je důležitý bod k mé náboženské / spirituální zkušenosti, kdy se stavím kladně k pojmenování své přímé praxe jako křesťanský (novo) gnostik, kdy tímto pojmem chci vyjádřit to, že se plně hlásím k Apoštolskému vyznání víry, ale zůstávám v současné době mimo křesťanské (české) církve, ale v návaznosti (myšlenkově) hlavně skoro na čtvrtstoletí členství v Bratrské jednotě baptistů. To co mě odděluje od církevního křesťanství je návaznost na gnosticismus a (novo) gnosticismus, kdy u klasického (starého gnosticismu) je to přímá inspirace gnostickými texty hlavně z archeologických nálezů v Kumránu (Svitky od Mrtvého moře), v Nag Hammádí (Rukopisy z Nag Hammádí) a samozřejmě pečlivě sleduji i současné nové archeologické objevy k biblické i gnostické tématice. Nejnověji asi článek z webu Nález dávných svitků obestírá tajemství. Pohled na bibli změnilo jedno hození kamenem. Připomenu i článek z téhož webu Nález svitků u Mrtvého moře byl archeologickým objevem století. Změnil pohled na bibli.
Důsledkem mého (novo) gnosticismu je, že přijímám Apoštolské vyznání víry, jak jsem zmiňoval, ale k tomu jsou pro mě mimo kánonické Bible (Jak říká můj dobrý přítel Lukáš H., tak Bible je kánon (knih) a ne kanón, kterým bych druhého měl rozstřílet) podstatné i veškeré mimo kánonické knihy a také všechny gnostické texty, které rozšiřují znalost mé víry. Gnosticismem jsem tak veden k přímé zkušenosti, k pokládání těžkých otázek, a tedy k přijímání pochybností o všech článcích víry až na úplné (pomyslné) dno. Osobní (novo) gnóze mi také umožňuje velice přímý přístup k textům jiných náboženských skupin (např. egyptská mystéria, gnostická, perská, indická) a moderní spiritualitě. Při objektivním zhodnocení by tato kombinace nebyla úplně v souladu s klasickou křesťanskou věroukou a také by asi často docházelo ke zbytečnému tření, které vyplývá z neschopnosti smysluplné komunikace dogmatického a gnostického chápání víry (osobní přímá zkušenost), kdy dogmatické chápání víry dle mého úsudku znemožňuje lidem možnost objevování a pochybování, a tedy onu přímou zkušenost, která spěje nakonec k radosti z víry, radosti z gnóze (poznávání). Nejsem tedy v současné době vázán jakoukoli dogmatickou (či fundamentalistickou) podobou víry, a ani si nedokážu představit, že bych se v dohledné době stal opět (svázaným) s jakoukoli podobně omezenou podobou víry.
Ještě mi zbývá definovat termín (novo) gnóze, který chápu tak, že studuji dopodrobna všechny učitele (jak z moderní i staré doby), převážně ale z 20. a 21. století, kteří hodně předběhli svým chápáním dobu a tak inspirovali živě své současníky, nebo i současného člověka. Tito učitelé, a zde se ocitám už v úplně osobní rovině, jsou pro každého myslitele jiní, když toto pochopíte, že může existovat jednota v rozmanitosti, kdy jednotou myslím lásku k pravdě, a u rozmanitosti myslím to, že lidé mají každý za sebe otevřenou naprosto jedinečnou cestu k poznání, kdy neexistuje cesta unifikace, a nastupuje hluboký respekt k pochopení vyznání druhého člověka.
1. Jsem člověk, který má velice blízký vztah k vědě a jejímu metodologickému a systematickému přístupu (zvláště k religionistice, teologii, antropologii, sociologii, psychologii a psychiatrii), a dále také je pro mne podstatné kritické myšlení schopné pravdivě, otevřeně a objektivně posoudit jemu předkládané.
2. Za svoji další výhodu považuji objektivní – vnitřní přístup k náboženství a spiritualitě, protože se považuji za křesťanského gnostika bez zakotvení v institucionalizované (kontrolované) víře (to mi dává pochopit výhodu náboženství a spiritualitu tvořící jeden ze základních kamenů mého života za podstatné a také je přijímám jako vzácné lidské bohatství).
3. Ani jeden z těchto přístupů mi není překážkou posuzovat kritickým (věcná kritika) gnostickým pohledem, očima člověka 21. století celou škálu lidského pojetí náboženství a spirituality. Nechybí mi tedy schopnost do hloubky pochopit obsah jednotlivých spiritualit, ale zároveň umím pojmenovat možná nebezpečí a faleš některých cest.
4. Osobně mám za sebou silné náboženské zážitky, ale zároveň pěstuji vědomě důslednou a důkladnou skepsi, ke všemu, co prožiju, umění zpochybňovat i vlastní přímou zkušenost je důležité. Umění z přímé zkušenosti čerpat je taky dobré – učím se např. vědomě od spisovatele Philipa Kindreda Dicka a psychologa Carla Gustava Junga, i od dalších učitelů (novo) gnóze.
5. Nebudu v žádném případě soudit, ale upozorňovat. A Vy v případě nesouhlasu s mými myšlenkami mi kdykoliv můžete napsat a já tam, kde zjistím svoji vlastní chybu, nebo nevědomý omyl, tak situaci napravím.
Zde končí první část – od druhé části budu již uvádět v podrobných článcích mé konkrétní (novo) gnostické učitele, mezi něž řadím (podle svého subjektivního chápání) osobnosti jako např. spisovatel Philip Kindred Dick, psycholog Carl Gustav Jung, spisovatel Howard Phillips Lovecraft, mystik Rudolf Steiner, spisovatel Franz Kafka, spisovatel Karel Čapek, vědec Nikolaj Tesla, spisovatel Carlos Castaneda a další.
Josef Šédl
https://samanskecesty.wordpress.com/
Poslední články autora:
