Abychom vnikli do konání osobnosti Karla IV., musíme prostudovat jeho životní pohyb a přečíst jím napsaný životopis Vita Caroli. Tím poznáme jeho způsob myšlení a vynoří se nám dávné děje. Ty mají prvopočátek ve způsobu únosu malého Karla otcem králem Janem Lucemburským od matky Elišky Přemyslovny. Významné totiž na něm je to, že únos byl provázen tříměsíčním vězněním malého chlapce v podzemí bez oken na hradu Loket. (Aby jej Eliščiny stoupenci neunesli.) Takový dlouhý stav bez světla je, jak víme z Indie a Tibetu, známým iniciačním stimulem k probuzení činnosti třetího oka. (Vnitřního vidění, šestého smyslu.) Iniciovaný začne vnímat to, co jiní nevnímají. Takto iniciovaný chlapec byl odvezen do prostředí předních evropských dvorů včetně papežského na výchovu a nepochybně viděl i to, co jiní nevidí.

Dovedu si jeho pozici jednookého mezi slepými představit, protože jsem obdobné postavení zažil. V mých třiceti letech, v době zastávání „vědeckého“ světového názoru, jsem se bez vlastního přičinění několikrát spontánně dostal do stavů změněného vědomí. Šokovaný jsem zjistil, že veškerá realita světa je „jinak“. I anděla jsem jednou viděl, jako Karel IV., ač jsem v té době na anděly moc nevěřil. Přitom jsem se následně musel pohybovat mezi ateisty i ortodoxními katolíky a nedostávat se do střetu. Proto se velmi dobře vcítím do Karlova následného chování. Na tuto okolnost upozorňuji proto, že jen tato může umožnit plně pochopit níže napsaný výklad císařových celoživotních kroků.

Po vhledech do zákulisí musel být Karel nejen povrchně, ale na rozdíl od převážného okolí hluboce zbožný. Musel vidět zblízka povrchnost a úpadek kvality víry vládců světských i církevních a nastupující rozklad asketické gotické zbožnosti v Evropě. Askeze totiž není správná cesta ani ke království božímu na zemi, ani „do nebe“. Viděl tehdy začínající pád světského i papežského Říma a Paříže, úpadek jejich role vrcholů duchovnosti a kvality správy evropských států. Neboli úpadek křesťanství samého. Jeho degradaci na samospasitelné obřady s formálním (povrchním) výkladem biblických příběhů. Tato práce má vždy za následek „praktický“ výkon spravedlnosti (práva). Tj. ve smyslu momentální účelovosti bez aspektu věčnosti. (Je překvapivé, jak Karel IV. snášel do očí vnášená ohnivě kritická kázání Husova předchůdce Jana Milíče z Kroměříže, který jej nepřímo nazýval antikristem!!! Věděl, že má v mnohém pravdu.)

Vojenským rozdrcením křížovou výpravou a následnou genocidou katarů na jihu Francie, kteří byli plně gnostickými křesťany, (ač v některých článcích poznání odchýlenými,) začalo být meditativní spojení s neviditelnou dimenzí reality považováno u katolíků zesvětštělým duchovenstvem za herezi. Jenže podstatou samého křesťanství je gnose (nerozumové poznání) jiných rozměrů reality! Zatlačením gnose v oficiálním křesťanství byla nastoupena cesta k pozdějšímu podlomení přesvědčivosti křesťanství. Bez stálých a skutečných vidění, zázraků a zjevení neboli zásahů neviditelné sféry reality do reálných dějů života, se totiž toto náboženství stává slupkou bez života. „Solí, která nesolí!“. Souborem pověr a tmářstvím.

Aniž mohl Karel cokoliv veřejně říci, rozhodl se nenápadně jednat. Seznámil se a obklopil obdobně disponovanými hodnostáři, umělci, vizionáři, kteří skrytě viděli. (Poznají se.) Ze smutku nad úpadkem kvality víry vznikla jeho idea „přestěhování Říma a Paříže“ do místa, jehož magickou sílu cítil. (Jako později Rudolf II. nebo Ferdinand V.) A kde měl navíc plnou autoritu a byl pro své vyzařování milován. Ač světoobčan, doma se cítil v „zaostalé“ Praze! Z těchto důvodů se právě Čechy začaly Karlovi jevit jako nový budoucí duchovní a vědecký střed Evropy. Začal budovat novou Prahu v obrysech Nového Jeruzaléma, hrad Grálu jako dnes známý Karlštejn! Proto v Praze založil univerzitu evropského rozměru. Dal to najevo tím, že domácí učenci měli jen jeden hlas a „špičkoví cizinci“ tři!!!

V intenci těchto záměrů byly do Čech hromadně stěhovány skutečně působící magické předměty a ostatky svatých!!! Včetně toho, že do nové královské koruny byl instalován „trn z Kristovy koruny“ a toho, že její drahé kameny byly uspořádány italským magikem. (Po vzoru francouzské královské koruny, kterou však za revoluce jakobíni zničili!) Rituálem uchování české královské koruny a formou korunovace byla mysticky vykonávána žádost každého následného českého krále o jeho stálé magické spojení s řídícím duchem českého národa. (Aby se v jeho mysli uplatňovalo poznání, že Pravda boží vítězí!) Posazením této magické koruny na lebku svatého Václava je rituál prosby korunovaných o duchovní vedení, o intuici. O řízení korunovaného velkým ochranným duchem národa v čele „blanických rytířů“. (Podle mne přišel na Moravu z již upadající Byzance s Konstantinem a Metodějem.)

Magický úkon korunovace vyzařující korunou má dosud trvající „vedlejší“ účinek. Nasadí-li si kdo tento magický „zářič“ na hlavu a je toho nehodný, poškodí si jako špatný „vodič“ přirozenost vlastního myšlení. Toto narušení je vlastně podstatu kletby z nehodného nasazení. (Poškození se dostalo již Karlovu rozmazlenému synovi Václavovi IV., který energie předčasné korunovace neunesl a utápěl vnitřní rozvrat v alkoholu a byl neplodný. A také Reinhardu Heydrichovi, který se následkem porušení pudu sebezáchovy v průběhu atentátu choval iracionálně. Místo zrychlení auta nechal jej zastavit a pistolí chtěl střílet po Gabčíkovi. Tím umožnil Kubišovi trefit auto bombou.) Naopak duchovně kvalifikovaný je korunovací duchovně a inteligenčně posílen. (Jako třeba původně nepříliš dovtipný Ferdinand V. Dobrotivý.)

Také „Karlův most“ není ledajakou stavbou! Při jeho stavbě byly nastavovány astrologické parametry tak, aby jeho směr ukazoval na obloze nástup království božího na zemi. Numeralogicky byl vybrán i termín začátku stavby. K tomu přistupuje i fakt, že do jistého místa byl zapuštěn tzv. Bruncvíkům meč. Kde, to ví jen členové tajné lóže, kteří tehdy používali znaku Ledňáčka. Meč má být iniciačním impulsem, předávajícím duchovní sílu k argumentaci vládci země astrologického Lva. (Česká kotlina.) Jen je mi záhadou, od jakých, nejspíše šarlatánů s ostatky, jej Karel IV. koupil? Rozhodující pro účinnost jakýchkoliv ostatků je však síla myšlenky k nim vázaná! I falzifikáty mají sílu, vloží-li jí do nich autor.

A tak je možné pozorovat, že u disponovaných již pouhé přejití přes takto mysticky směrovaný a vybavený most zvyšuje dispozici duše poznat směr a dobu příchodu nové doby! Přejití nad zakopaným Brumcvíkovým mečem posiluje v disponovaných schopnost porazit dialogem jakékoliv odpůrce pravdy. (V pověsti o Bruncvíkovi je to poněkud přízemně a dobově formulováno účinkem typu „všem nepřátelům boží země české (správněji Pravdy) hlavy dolů“!)

Dále Karel IV. koupil „kopí osudu“, svatovítský Veroikon a rozsáhlou řadu jiných ostatků. Tyto a jiné magické předměty a stavby jsou to, co dělá z Prahy iniciační místo neboli magické město. (Účinkovalo tak třeba na Teslu, Einsteina. V současné složité době čekám, jestli se pražský pobyt projeví na paní Merkelové.)

Tímto pro oficiální „hmoťáky“ nenápadným konáním Karel IV. v „gotických mezích svého myšlení“ nenápadně budoval Prahu jako „Nový Jeruzalém“. Tedy nový duchovní střed lidstva. Za pomoci celé skupiny lidí, jako např. se schopnostmi „učinit kámen mluvícím“ (Petr Parléř), ji připravoval do funkce hlavního města obnovené Evropy. Na místo již do povrchnosti a materialismu upadající Paříže a Říma. Pikantně bych dodal – na místo již zcela do hmotnosti upadlého dnešního „Bruselu“.

Jako odkaz a magickou pomoc následným duchovním správcům evropské civilizace zanechal Karel IV. i další stavby, jako např. kapli Svatého kříže na Karlštejně. Neměl jsem o jejím účinku ponětí. Až nečekaný náhlý a osamocený meditativní pobyt v ní uvedl u mne do chodu zázrak. V úžasu jsem zjistil, že je postavena tak, aby vyvolávala stav rozšířeného vědomí. Iniciuje jej! To byl ten důvod, že do ní nesměl vstoupit nikdo jiný než císař a arcibiskup. (Při osamělém pobytu v ní jsem najednou začal pozorovat, že polodrahokamy ve stropě začínají imitovat hvězdy a celou oblohu. Obrazy s ostatky 120 světců jakoby oživly. Na přítomného to udělá dojem, že se jakoby ocitne ve shromáždění těch na obrazech. Poté se mi polodrahokamy imitovaná obloha rozestoupila a nad ní jsem ke svému úžasu zahlédl zářící prostor nevídaného jasu. V němž „někdo“ byl, ale já jsem jej bohužel neviděl. Vnímání jen tohoto jasu ale nastolilo takový slastný stav duše, jaký jsem do té doby nepoznal.)

V důsledku tohoto zážitku soudím, že se duchovní vláda v Českém království obnoví teprve tehdy, až každý nově zvolený prezident a předseda vlády bude po uvedení do úřadu vyznamenán tím, že bude uveden do kaple Svatého kříže a ponechán tam hodinu o samotě! Pro jiné významné a zasloužilé lidi by taková možnost měla být vnímána jako nejvyšší státní vyznamenání. (Místo barevných plíšků na stuze.)

Druhým takovým podvědomí měnícím místem je kaple svatého Václava v katedrále sv. Víta. To ale nedovedu přesněji popsat. Zřejmě kvůli vnímání tohoto vyzařování kapli stavitelé chrámu svatého Víta nezbořili, ale nechali ji vklíněnou do katedrály.

Třetím zatím poznaným magickým účinkem je pohled do očí postavy na svatovítském „Veroikonu“. Jeho účinek je takový, že do vnitřně připraveného a otevřeného pozorovatele vstoupí z Kristových očí cosi, co se následně projeví neotřesitelným vnitřním klidem. Na zemi i v záhrobí (astrálu). V kontrastu s předchozím magickému účinku Longinova „kopí osudu“ možná nerozumím. A nebo to nechci říci a varovat jeho současné majitele.

Z výše uvedeného je jasné, že se zatím dokončení záměru Otce vlasti, císaře blahé paměti Karla IV., nezdařilo. Jako poučující se z dějin musíme říci proč. Hlavní zevně se projevující příčinou byl již v „pokarlovské“ době Evropu zachvacující satanský jed nacionalismu. Křesťanství je přece nacionalismus apriori negující duchovností! (Na rozdíl od židovství.) Nástup nacionalismu vyjevilo vydání Dekretu kutnohorského, které je vydáváno za kladný čin Václava IV. Byl to pád!!! Zničil evropský rozměr Karlovy univerzity a zmenšil ho na středoevropský.

Skrytou duchovní příčinou nedokončení Karlova záměru bylo nepochopení a nežití prvního blahoslavenství z Kristova „kázání na hoře“ v té době, neboli nedostatek pokory v poměru k Pravdě. Kde kdo si myslel, a ještě myslí, že Pravdu drží v ruce (bible) nebo v hlavě (rozumáři). A že tedy z důvodu držení Pravdy má právo šikanovat nebo dokonce zabít jinak smýšlejícího. Takový postoj je naprostá negace Krista a živé Pravdy! Na zemi žijící duchovně svícení sice vědí v duchovní rovině, ale neví v dostatečné míře v rovině poznání rozumového. Neboli vědeckého. Teprve až elita lidstva duchovní pravdy spojí s rozumovými, až se náboženství spojí s vědou, začneme být jako lidé schopni obnovit duchovní ráj na zemi, neboli ve hmotnosti. A ve stupnici vesmírných civilizací vystoupíme do úrovní civilizací duchovních. Doufám, že my Češi jako Karlovi dědici budeme u toho hrát významnou roli a vyjádříme tím Otci vlasti poděkování za jeho nevídanou snahu.
 

Předchozí články:
Očišťování rodových a národních kořenů (18.8.2014)
Očišťování národních kořenů odstraněním deformací výkladu dějin (25.8.2014)
Příchod křesťanství k nám a kníže Václav (2.9.2014)
 

Josef Staněk