mapa stránek || vyhledávání

Vesmírný prostor nerozpínaný (2.)

Točivý zdroj elektrické energie vytvoří napětí harmonického – sinusového průběhu. Co když pod sinusoidou elektromagnetického záření je skrytý hlubší základ – nečekaný? Prospěšně zjednodušující.

Posun vlnových délek k červenému konci spektra

Přichází k nám záření ze vzdálených galaxií. Rozkladem paprsku lze zjistit chemické prvky, které přispěly ke vzniku záření. Někdy se zjistí až mimořádně velký posuv vlnové délky světla oproti témuž prvku na Zemi.

Tento rudý posuv astrofyzika zdůvodňuje několika souvislostmi. Z nich nejpodivuhodnějším je rozpínání prostoru. Bylo vybrané k vysvětlení posuvu, který by jinak značil nadsvětelnou rychlost vzdalované galaxie. V dalším uvedu jinou možnost.

Kvanta prostoru a času

Planckovy dílky délkové PL (asi 10-34 m) a časové PT (asi 10-43 s) umožňují – spíš určují – provozovat Vesmír nejkratšími úseky času a délky, diskrétně. Následně se nabízí, že ve Vesmíru je k jejich uplatnění navíc potřebný Zdroj pulsů (PE). Pulsy se nabízejí zajišťovat stálou rychlost světla a chod času. Nejhlubší základy nemusí zůstat nezdůvodněné.

Na maličká kvanta prostoru a času je navázaný pozorovatel, jenž přijímá přepočtené informace – perspektivně vnímá obě informatické veličiny, délku a čas. Dostává je do vědomí a to bez Euklidova prostoru a hmoty. Avšak další pokračování zde nevložím.

Smysl kvant času a délky odůvodňuji mechanickým modelem, který vyhovuje speciální teorii relativity. Je v souladu s Lorentzovým výpočtem zpomalování času a sleduje jeho příčinu, dosud takto nehodnocenou. Směřuje k jeho definici [3].

Vycházeje z předchozího dílu – Vesmírný prostor (1.) – graficky posoudím vlnové délky přijímaného záření vzdálených galaxií. Naznačím alternativu hypotetickému rozpínání prostoru? Ano, a to pokusem využít nejjednodušší mechanický model fotonu. I když souvislostí je mnohem víc, a grafickými pokusy zůstanu jen na povrchu složité problematiky.

Vesmír bodového prostoru

Touto prací navazuji také na grafickou [2]: sekundu sestaví z Planckova času asi 1043 pulsů (PT), a délkovou jednotku 1 metr asi 1034 pulsů (PL) z Planckovy délky. Foton ve svém letu přeměňuje všechny zdrojové pulsy PE v délkové PL, kdežto objektu bez pohybu je čas tvořen výhradně z pulsů PT. Světlu platí c = 1 PL/1 PT. Menší rychlosti pohybu hmoty, oproti c, jsou zajištěny střídáním pulsů, v jejich obrovském počtu.

Člověk vnímá v perspektivním stlačení délku [4] a čas [5]. Ovšem existenci času spojuji s pouhým nevyužitím pulsu k prostorovému přeskoku hmotného bodu. Způsob přeměn těchto pulsů na délkové zážitky v lidském vědomí nesleduji, konkrétně nevysvětluji.

V televizních vakuových obrazovkách se řešila nápodoba času. Užilo se obnovování obrazu neustálým promítáním dalších snímků, ať už se jejich náplň měnila či neměnila [6]. Pohyb vyjadřovaly změny obsahu, v jednom snímku po druhém. Vše bylo zajištěné opakovaným vychylováním modulovaného elektronového paprsku, jehož stopa malovala obrazy.

Světlo vzdálených galaxií v jednoduchém posouzení

Zářič v klidu

Na Zemi přijímáme elektromagnetický signál o intenzitě I. Zvolená zářící galaxie ať se Zemi nevzdaluje ani neblíží, takže vlnová délka je shodná; tam λG (lambda) i zde na Zemi λZ. Při neměnné vzdálenosti vliv Dopplerovský a speciálně relativistický nepředpokládám. Hypotézu rozpínání prostoru neuvažuji, jelikož mu zavádím neměnnou síť diskrétních posic [7].

Závislost intenzity paprsku na čase t ukazuje 1. obrázek. Perioda T je úměrná vlnové délce λ.


Obr. 1. Intenzita elektromagnetického pole v závislosti na čase, λG = λZ

Zářič ve vzdalování

Ve 2. obrázku se zářící galaxie vzdaluje pozorovateli, Zemi. Vyzařuje snížený kmitočet – prodloužila se délka přijímané vlny λG. A to oproti vlnovým délkám λZ záření, které patří chemickým prvkům na Zemi. Příčiny ke zdůvodnění se uvažují různé, výše uvedeny.


Obr. 2. Zvětšená vlnová délka intenzity elektromagnetického pole v závislosti na čase, λZ < λG

Zážitky světa podložené informaticky

Kdysi dávno prý americký politik poručil, že jeho televizoru musí naskočit obraz hned po zapnutí. Technici namítali nemožnost – obrazovka se musí nažhavit. A přece způsob nalezli. Řešení pak převzali mnozí výrobci televizí: vlákno v obrazovce žhavit, i když je přístroj vypnutý; vypínač obejít. (Několik wattů sem, několik wattů tam…)

Změny časů, délek a hmotností při pohybu počítá fyzika spolehlivě; někdy výsledků teorie relativity dbá i technika. Jenže – používaný spojitý Euklidův prostor sice snadno chápeme, ale nepřivádí nás například ke zjištění příčiny relativistických axiomů.

Smyslové zážitky nás informují o světě, a lze je podkládat také jinak – informaticky, bez zařazení Euklidova prostoru. Diskrétní svět, podložený Zdrojem pulsů, nabízí možné příčiny oněch axiomů.

Neustávající řada Zdrojových pulsů dovoluje vznik délky nebo času. Například střídání jejich zařazení ve 3. obrázku ukazuje poloviční rychlost světla, ovšem jen v tomto diskrétním 1D prostoru. Do lidského vnímání a hodnocení nutno pulsy PL a PT přepočítat.


Obr. 3. Opakované impulsy (PE) Zdroje. Bod hmoty by je využíval na délkové přeskoky PL.
(Toto není obrázek jeho trasy, osa není délková)

Rudý posuv určený pulsním vesmírným Zdrojem

Fotony dosahují nejvyšší rychlosti; přeskakují do sousední posice každým pulsem PE. Vzdalovaná galaxie – dle uvažovaného informatického přístupu – září jen v okamžicích, kdy se sama nevzdaluje. Tehdy hmota, zařazená v síti prostorových posic, má časový okamžik PT, je bez pohybu. Kdežto při přeskoku ať hmota nekoná nic dalšího, nevyzařuje. Toto je nejstručněji popsaným základem.

Hmotný zářič přeskakuje méně často než foton, přesto však jeho přeskoky mají důsledek.

Pohyb zářiče sleduji v síti pravoúhle uspořádaných posic. Foton o kmitočtu 500 THz je vytvořený obrovským počtem délkových pulsů PL. Má dobu periody 2*10-15 s, kdežto 1 puls (PE) vytvoří jen 10-43 sekundy (PT). Než sunoucí se zářič vyšle foton v jeho úplnosti, bude tato energetická zásilka rozsekaná na mnoho částí. Délková sestava fotonu bude protažená. Foton tím snížil svůj kmitočet, aniž by měnil rychlost letu c.

Mechanické modely věda nesleduje, ačkoliv ve hmotě žijeme. Nikoliv ve výpočetních rovnicích. Zde nejjednodušeji naznačuji model fotonu; předpokládám jeho skutečné složité provedení, jež známé není.

Části fotonu budou oddělované pulsy PT. Doba periody fotonu se prodlouží, tedy kmitočet se sníží. Na Zemi pak sledujeme rudý posuv. Přijímáme zde záření s prodlouženou vlnovou délkou λG. Tato popsaná alternativa dosud nebyla ve fyzice posuzovaná.

Nevelkou délku vlny λZ ukazoval 1. obrázek, tedy skutečnost v nepohyblivém objektu. Výše popsané prodloužení vlnové délky, s odmítnutím spojitého Dopplerova jevu pro radiaci, ukazuje 4. obrázek.


Obr. 4. Dole projev spojitého fotonu, podrobenému Dopplerově posuvu, relativistickému vlivu a rozpínání prostoru.

Nahoře představa projevu fotonu, vycházející ze speciální teorie relativity, v kvantovaném uchopení. Je protažený na stejnou vlnovou délku λG zásluhou pohybu zářiče. Vliv Dopplerova posuvu a rozpínání prostoru zde není potřebný

Horní část 4. obrázku jsem překreslil z 1. obrázku (krátká λZ). Pravidelným oddělováním prázdnými pulsy PT se zvětší vlnová délka, vznikne λG. Příčinou protažení fotonu je zde zpomalení času dle speciální teorie relativity. Ovšem řešené diskrétním postupem, astrofyzikou snad méně sledovaným. Dopplerovský přístup ke světlu je takto nahrazený kvantově – relativistickým přístupem.

Něco o diskrétních přístupech

Koncem minulého století J. Stonney (15.2.1826 – 5.7.1911) přišel s myšlenkou o minimálních prostorových vzdálenostech a časových intervalech. Za padesát let poté V. A. Ambarcumjan a D. D. Ivaněnko vyslovil předpoklad, že v kvantovém světě mohou mít souřadnice pouze celočíselné hodnoty, pokud jsou vyjadřovány v jednotkách elementární délky.

Brzy potom však Heisenberg publikoval práci, v níž se hovořilo o minimálních prostorech a vzdálenostech. Heisenberg soudil, že elementární délka bude základem ohraničení kvantové mechaniky, podobně jako kvantová konstanta ohraničuje klasickou mechaniku.

Také N. S. Snyder a také M. Coish dospěli k představě, že v ultramalých měřítkách není prostor spojitý, ale diskrétní, to jest sestávající z jednotlivých jasně ohraničených bodů – buněk.

Základní práce k dané problematice je Snyderova studie r. 1947. Prostorové souřadnice mohou mít jen diskrétní hodnoty: x, y, z = +-l0, +- 2.l0, atd., kde l0 je jistá elementární délka a nic nemůže být menší než ona. [8]

Zpřesnění grafu

Předchozí 4. graf upřesním, konkretizuji v 5. obrázku. Zářič se vzdaluje pozorovateli, přeskočí (PL) při každém druhém zdrojovém pulsu (PE). Body, tvořící foton – zelené čárky – přeskakují při každém PE. Vlnová délka λG byla prodloužena.

Ve fázovaném obrázku zde dva zdrojové pulsy PE oddělují body, jež sestavují foton. Jedna délková mezera PL je zapříčiněna nemožností jakékoliv činnosti hmoty, když přeskakuje do sousední posice. Druhou mezeru PL vytvoří let fotonů směrem doprava. Galaxie zde má pohyb poloviční rychlostí světla, přeskočí v každém druhém PE diskrétního prostoru.

Jednoduchý přístup nepřímo použil Dopplerův posuv? Příčina je zcela jiná, nesouladná se spojitým prostorem. Dle užitého informatického přístupu se vlna prodlužuje z předpokládané podstaty složení látky. Vychází z teorie relativity – ze zpožďování času při pohybu, jež tento článek jednoduše využívá.


Obr. 5. Prodloužení vlnové délky podle informatického přístupu ke hmotě

Zhodnocení

Zdroj zajišťuje, že sebevětší rudý posuv vylučuje možnost překročení rychlosti světla vzdalovanou galaxií. Existence fotonu se velmi protáhla – časově i délkově. Podsvětelnou rychlost zdůvodní vyslání dvou sousedních bodů, patřících do fotonu a to s jejich oddělením třeba i obrovským počtem časových pulsů PT. Zářič mnohokrát odskakoval z posice do posice a proto nemohl dřív vypustit další sousední dílek fotonu než po obrovském počtu délkových pulsů PL.

Závěr

Astrofyzikou důkladně zpracované rozpínání prostoru, včetně Dopplerovského vysvětlení růstu vlnové délky ve spojitém prostoru doplňuji odlišnou alternativou.

Popisuji rozpínání fotonu, je-li vytvořený z pulsů trvajících 10-43 s. S následným zdůvodněním největších rudých posuvů, a to bez nepřijatelného překonání rychlosti světla.

Předložené diskrétní řešení vyžaduje posoudit rozpínání fotonu – růst jeho vlnové délky. Může být Vesmír podložený Zdrojem pulsů? Vlastně je otázkou, co je překvapivější – rozpínání prostoru anebo Zdroj pulsů, který navíc zdůvodňuje konstantní rychlost světla, vždy jediný výsledek při měření v jakékoliv rychlosti soustavy [2] a Lorentzovy změny času a délky. Vyplývají méně paradoxní souvislosti u rotujícího kotouče při podsvětelných rychlostech.

Albert Einstein se zamýšlel nad samozřejmostí, se kterou nacházíme po usilovném hledání různá přírodovědná řešení našeho světa. A také: „Není-li nová teorie založena na fyzikální představě dostatečně prosté, aby jí porozumělo i dítě, je pravděpodobně bezcenná.“

Užití diskrétní a perspektivní konstrukce světa snáze spekuluje o souvislostech a poskytuje racionální matematické výsledky. Například řeší zlatý řez v perspektivní geometrii, a zjišťuje poměr 3:2 [9]. Předkládá jej ke srovnání s iracionálním poměrem (1+sqrt (5))/2 Euklidova prostoru. Obvod kružnice vypočítá vždy s racionálním výsledkem, stejně tak úhlopříčku čtverce. Objevuje se velmi odlišný názor na svět, který obýváme.

Fyzika, zakládaná přímo na smyslech, se jeví být ošemetnou. Vždyť smyslové zážitky – geometrie perspektivy zraku a sluchu, můžou být narušená slepotou a hluchotou. Bývají zkreslené mnoha způsoby, jež zdravověda a optika znají [10].

To však připodobním stavu v rozhlasovém éterickémvysílání. Příjem může být poškozený mnoha poruchami, avšak vysílací anténa dávala bezvadný signál. Podobně slepý člověk dostává méně informací o hmotě.

A naopak. Jsou nám smyslové údaje důležité, nejdůležitější? Vždyť, co značí jejich ztráta? Smyslové zážitky jsou nám až nevyvratitelným základem, poněvadž nemít je – značívá smrt. Mohly by tedy ony samotné pokládat existenci Vesmíru. Tedy existence podložená informaticky – a nikoliv hmotně.

Grafické pomůcky, užité v této práci, zůstávají na povrchu hlubšího posuzování. Navazujícím podobným úkolem je například popis souvislostí, kdy se galaxie přibližuje k pozorovateli. S přihlédnutím k neznalosti bodové sestavy fotonu by mohla být nabídka možných řešení dostatečně velká.

Odkazy

[1] První tři minuty – Weinberg, Steven. MF, Praha 1983, s.17

[2] Rychlost světla posuzovaná zdálky nebo v soustavě – proč Lorentzova transformace platí, B. Tichánek

[3] Modely speciální teorie relativity – diskrétní a perspektivní řešení souvislostí speciální teorie relativity, B. Tichánek

[4] Jiný prostor – geometrie zrakové perspektivy, B. Tichánek

[5] Kvantový a perspektivní čas – kvantita času souvisí s počtem nevyužitých pulsů Zdroje, B. Tichánek

[6] Vesmír má čtyři rozměry, přestože čas není – Časový sled rozložení bodů bude převeden na geometrický, B. Tichánek

[7] Interakce prostorů – Převod bodů diskrétního prostoru do perspektivního zrakového, B. Tichánek

[8] Vývoj přírodovědeckého obrazu světa – Kuzněcov, B. G. Praha 1963

[9] Zlatý řez – matematizace Euklidova prostoru často nedává výpočetní výsledek. Jinak v perspektivní geometrii, B. Tichánek

[10] Oční lékařství – Svatopluk Řehák a spolupracovíci. Avicenum, Praha 1980
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


Hodnocení článku
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

7 komentářů

Přidat komentář
  1. Pane Tichánku, píšete:
    „vlnová délka intenzity elektromagnetického pole „. Ta nexistuje.
    Existuje intenzita elektrického pole
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Intenzita_elektrick%C3%A9ho_pole
    E =F/Q
    a intezita magnetického pole
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Intenzita_magnetick%C3%A9ho_pole
    Zjednodušeně intenzita magnetického pole H = B/(permeabilita vakua = mí nula). Kde B je magnetická indukce.
    http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/358-elektromagneticka-vlna a
    http://fyzika.jreichl.com/data/E_kmitani_vlneni_soubory/image059.png

    Nové poznatky o zrychleném rozpínání vesmíru.
    http://www.osel.cz/10515-nova-mereni-hubbleova-teleskopu-potvrzuji-rychlejsi-rozpinani-vesmiru.html

    Takže znova k článku.
    a)Konstantní rychlost světla byla změřena, odpovídá teorii relativity.
    b)Rozpínání vesmíru bylo změřeno, vzdalování odpovídá Dopplerovu jevu relativistickému platnému i mimo rozpínání vesmíru.
    c)Planckova konstanta, Planckova délka Planckův čas byly změřeny velmi přesně a nyní určují délku 1 m v SI soustavě.
    d)“Zdroj pulsů (PE). Pulsy se nabízejí zajišťovat stálou rychlost světla a chod času. Nejhlubší základy nemusí zůstat nezdůvodněné.“
    Komentář: Nezdůvodnil jste Zdroje pulsů (PE) a už vůbec ne :“Foton ve svém letu přeměňuje všechny zdrojové pulsy PE v délkové PL, kdežto objektu bez pohybu je čas tvořen výhradně z pulsů PT.“
    Navíc nikdo nic takového nezměřil. Máte foton střídavě v pohybu a bez pohybu. A při tom tvrdíte, že je všude, tedy i v nejktratších usecích konstantní.Jak sám píšte Planckovu délku překoná konstantní rychlostí světla za Plackův čas.

    1. Pardale, za diskusi děkuji, ale zda už to není trochu moc? Zřejmě po mém vzoru odmítáte známé názory, ať už domněnky či „pravdy“?
      Rozcvička. Autor jreichl.com nepíše nic o tom, že by elektromagnetické pole nebylo. Pod nadpisem Elektromagnetická vlna srozumitelně popisuje její složky. Nabízím – existuje-li vlna, pak i její vlnová délka. Opaluje-li se člověk u vody, pak znalí předpokládají, že je opalují paprsky elektromagnetického pole. Kdekdo dbá pojmu elektromagnetického pole; předpokládám nadále, že má svou vlnovou délku.
      *
      Všechna čest náročným výpočtům rozpínání Vesmíru, o němž špičkoví vědci rozhodli s cílem obhájit c=konst. Píšete: b)Rozpínání vesmíru bylo změřeno,
      Mám za to, že bylo vypočítáno po rozhodnutí, že velký rudý posuv by mohl být způsobený také roztahováním délky prostoru.
      *
      Vložený: Obr. 3. Opakované impulsy (PE) Zdroje. Bod hmoty… neznázorňuje foton, nýbrž bod, kterým je tvořená pomalejší hmota. Tuším, že jste se přehlédl a následkem byla Vaše věta „Máte foton střídavě v pohybu a bez pohybu.“ .
      *
      Navíc nikdo nic takového nezměřil. Ano, komentujete mne výstižně. Jak rozpínání vesmírného prostoru, tak navrhovaný pulsní Zdroj, který by měl zajišťovat chod Vesmíru, jsou domněnky. V „Závěru“ obhajuji. Připomínám tam, že zlatý řez v perspektivě vychází racionální 2:3, diskrétním prostorem s perspektivou zdůvodňuji axiom zpomalování času, podobně je to se zvláštními výsledky měření rychlosti světla, perspektiva nahrazuje obvyklé bezvýsledné výpočty v Euklidově prostoru. Ta řeší vždy racionálně.

    2. Pane Tichánku, psal jsem :“Pane Tichánku, píšete:
      „vlnová délka intenzity elektromagnetického pole „. Ta nexistuje.“
      Psal jsem, že jako fyzikální pojem existuje intenzita elektrického NEBO intenzita magnetického pole, které mají fyzikální jednotky. Jakou fyzikální jednotku tedy dle Vás má ta Vaše intenzita elektromagnetického pole?
      Nezpochybňuji vlnovou délku ani existenci elektromagnetického pole.
      Dozvěděl jsem se jako odpověď, že :“ Opaluje-li se člověk u vody, pak znalí předpokládají, že je opalují paprsky elektromagnetického pole.“
      Takže zase k věci nic.
      Píšete, že rozpínání vesmíru bylo vypočteno, ne změřeno. Změřeno a vypočteno, v čem je problém? Asi jako změříme kvádr a vypočteme objem.
      Píšete :“Obr. 3. Opakované impulsy (PE) Zdroje. Bod hmoty… neznázorňuje foton, nýbrž bod, kterým je tvořená pomalejší hmota. Tuším, že jste se přehlédl a následkem byla Vaše věta „Máte foton střídavě v pohybu a bez pohybu.“ .
      Komentář: bod tvoří pomalejší hmotu. A JAK, PROSÍM VÁS? Bod tvoří hmotu? A pomalejší k čemu? Není on bod bez rozměru i v tom Vašem tololikrát probíraném Euklidově prostoru? Asi nějaký hmotný bod, to fyzikální pojem je.
      Komentář :píšete :““Foton ve svém letu přeměňuje všechny zdrojové pulsy PE v délkové PL, kdežto objektu bez pohybu je čas tvořen výhradně z pulsů PT.“
      a nějak se k tomu nehlásíte.
      Komentář : hezky. Objekt se pohybuje relativistickou rychlostí a najednou objekt je bez pohybu. Pak se hmota splaší a je z ní foton a letí rychlostí světla.
      To je absurdistán.
      O čem prosím Vás je ten animovaný obrázek údajně podle informatického přístupu ke hmnotě?
      Informatický přístup k hmotě? Když se vzdajuje zdroj, vlnová délka se u příjemce vlnění prodlužuje. No a co? To se ví asi 177 let.

      Animace k Doppleru jevu
      https://www.youtube.com/watch?v=eRZsuXzxk0M
      odvození Dopplerova jevu:
      https://www.youtube.com/watch?v=4hlLu9lc_bI
      Jak Váš obrázek 3 souvisí s údajným nerozpínáním vesmíru? Nehledě na to, že na obrázku je jedna čtvrtina vlnové délky o jedem čtvereček delší, než je z výchozí pozice Start.

    3. Pardale
      Víte, že elmg. pole existuje a má vlnovou délku. Následně nemůže nemít velikost – intenzitu.
      Příliš optimisticky jsem tušil: opalování u vody Vám připomene funkci fotonů – nesou energii. Takže jednotkou velikosti = intenzity elmg. pole je Joule.

      Změřením rudého posuvu vznikla nutnost nalézt takovou příčinu, která nedovolí v>c. Bylo zvoleno zvětšování délky prostoru (rozpínání). (Nabízím jiný postup.)
      Uvědomme si, že rozpínání délky nebylo změřeno, ale vypočteno!

      Vytýkání na 3. obrázku není na místě, snad jste myslel 5. obrázek?
      Zřejmě jste našel v grafickém provedení nedostatek :-(
      Záměrně jsem ho necejchoval na ose, k ušetření práce; kapitánské děti totiž neznám.
      *
      Díky za Vaše názory, nejspíš je to vše.

    4. Pane Tichánku.
      Pane Tichánku.
      Aha, tak jednoskou intenzity elektromagnetického pole je joule, tedy jednotka energie. Nevím o tom, že by se energie jmenovala intenzita a označovala I, jako máte v obr.1 a 2.
      https://www.wikiskripta.eu/w/Energie_a_intenzita_sv%C4%9Btla
      Jednotkou intenzity záření (osvětlení E) je lux.
      radiometrické veličiny (pro elmag.záření) jednotky rad.vel. fotometrické veličiny (pro viditelné světlo) jednotky fotom.vel.
      zářivost (Ie) W/sr svítivost (I) kandela (cd)
      zářivý tok (Φe) W světelný tok (Φ) lumen (lm)
      intenzita záření (Ee) W/m2 osvětlení (E) lux (lx)
      Taky myslím, že je to vše. Rozpínání vesmíru bylo změřeno jako rudý posuv a vypočteno. Vaše nerozpínání vesmíru bylo vymyšleno jak s oblibou říkáte ad hoc.

    5. Pane Tichánku, nevím, jestli po prostudování odkazů budete ještě zpochybňovat rozpínání vesmíru, které dokazuje:
      a) rudý posuv
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Rud%C3%BD_posuv
      b) reliktní záření z počátku vesmíru
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Reliktn%C3%AD_z%C3%A1%C5%99en%C3%AD
      c)
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvark-gluonov%C3%A9_plazma
      http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/ianqgp/ianplaz.html
      Kvark-gluonové plazma vzniklé srážkou iontů olova urychlených na rychlost blízkou rychlosti světla. Předpokládá se, že existovalo kvark-gluonové plazma prvních asi 20 až 30 mikrosekund poté, kdy velký třesk dal vzniknout našemu vesmíru.
      d) Higgsův bozon
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Higgs%C5%AFv_boson
      Byyl objeven díky CERN.
      „Hraje klíčovou roli ve vysvětlení původu hmotnosti ostatních elementárních částic, zejména rozdílu mezi nehmotným fotonem a velmi těžkými bosony W a Z. Hmotnosti elementárních částic a rozdíly mezi elektromagnetismem a slabou interakcí jsou rozhodující v mnoha mikroskopických dějích, a tak má Higgsův boson na náš vesmír významný vliv…V srpnu 2018 dokázali fyzici experimentálního programu Atlas ve výzkumném centru CERN rozpad Higgsova bosonu na elementární částice, dva kvarky b.[5]“

  2. Kamarád mě upozornil na nějaký starší článek pana Tichánka. Tady jsou odkazy:

    článek pana Tichánka z r. 2008 v Britských listech.
    Zaujala mě tam věta, která se hodí /myšlenkově/ i do mého článku „Dvě otázky“. Její znění:

    „Ke konci představování mých modelů vědec zmínil, že on by si nedovolil podobný názor o umělém vzniku našeho světa předložit kolegům veřejně – že by snad Vesmír mohl být po promyšleném projektu a výstavbě následovně nějakou nadřazenou civilizací provozovaný.“

    Celý článek je zde:
    https://legacy.blisty.cz/art/38958.html

    Zareagoval na něj obratem český vědec Jiří Štěpán:
    Metafyzika pana Tichánka

    https://legacy.blisty.cz/art/38985.html

    Víte, kolikráte jsem si říkal, při diskuzi pana Pardala, Tichánka, pana Muladiho…a dalších, jací to jsou chytří chlapíci. Často jsem i posuzoval, jak tu mají někteří další znalosti cizích jazyků, ne těch současných, ale hebrejštiny, starořečtiny, sanskrtu, aramejštiny….a popř. dalších.

    A pak vědec slušně zkritizuje našeho vyspělého autora. Ten má i své stránky :
    https://www.tichanek.cz/

    Musím však upozornit, že může jít o zcela jiného člověka. Náš zdejší pan Tichánek má křestní jméno Bohumír. Ten pan Tichánek z Britských listů, tedy vědec pan Štěpán ho jmenuje jako Bohumil. Snad jde o překlep a nejsou to dva pánové Tichánkové.

    Pěkný den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference