Předchozí tři fundamenty evropské civilizace, odvozené z Mojžíšova Desatera, jsou rady Podstaty světa, které mají napomoci řadovému člověku najít správný postoj k Bohu. Další rady Desatera mají napomoci lidem najít v Řádu stvoření zasazené vztahy k sobě navzájem. Čtvrtá biblická boží rada člověku mu v hrubých rysech doporučuje:
Cti otce svého a matku svou, aby se ti dobře vedlo na zemi!
Tomuto doporučení lze prakticky rozumět podle hloubky duchovního poznání. Feministky si na jeho formulaci zajisté všimnou, že úcta k otci je jmenována první. Ač dítě porodí matka a daleko více se o něj stará! Onen Hybatel všehomíra, který prostřednictvím Mojžíše radí člověku, nepochybně ví, že z přirozeného stavů věcí je úcta a poslušnost dětí k matce samozřejmá. Mnohým by se mohlo zdát, že by ji Bůh měl ji jmenovat na prvním místě. Přesto tak nečiní! A jsme to my, kteří bychom se měli zamyslit, proč? Proč Bůh v radách Mojžíšovi zdánlivě iracionálně zdůrazňuje uctívání a respektování otce?
Pokusím se důvod v níže napsaných odstavcích doložit. Klíčem k pochopení jsou karmické důsledky, které z dodržování přednostního ctění otce pro civilizační vývoj jakéhokoliv národa nadčasově plynou! Jen karmické dopady nám vyjeví, že jedině moudrý patriarchát, opřený o duchovně zformovaného otce a o ctění rodiny jako Bohem ustavené „instituce“, umožňuje zformovat vyšší kvalitu civilizace. (Nejen ve vesmíru, ale i na planetě Gaia.) Při uskutečňování a žití uvedené boží rady zjistí následně všichni, že duchovností řízený patriarchát je výhodný nejen pro společnost, ale právě pro ženy a zdravý vývoj dětí.
A nyní které neodvratně kladné důsledky uvedené boží rady vnímám já:
- Na svět nově se rodící duše potřebuje ke správnému naučení se chápání „hry polarit“ hmotnosti jejich praktické pozorování od malička. V daném případě polarity muž-žena. Pozorování těchto „her“ je svou podstatou jednou z forem výuky kvality chápání běhu světa! Probíhá od narození jak v podvědomí (city), tak i ve vědomí (myšlení). Dítě odciťuje a pozoruje chování všech členů rodiny, zejména různé přístupy k řešení. U mužů a žen, u sester a bratrů, u dospělých a dětí! Z jejich chování si ve vědomí i podvědomí nastavuje základní zákony kmitání polarity neboli hmotné dimenze. Tímto konstatováním jsme mohli prohlédout, že vlastně také kvalita „her polarity“ v rodině už na počátku života jedince je jedním z činitelů, předurčujících kvalitu inteligence na svět přicházejících. Proč asi vyrostla jen křesťansko-židovská civilizace v nejpokročilejší na zemi? Proč ne třeba buddhismus či aztékové? (Křesťanství je vlastně Ježíšem inovovaná odnož židovství.) A nyní domysleme do praktického důsledku: Co asi mohou v nejútlejším dětství pozorovat v genderové společnosti propagované děti jednodětných feministek? (U nás nyní polovina populace.) Vždyť „dědí“ hned na počátku života skrytý handicap. A kam z nadčasového hlediska „doběhne“ současná civilizace, pomíjející plnohodnotnou rodinu?
- Matka je pro každé dítě sice hlavním garantem zajištění biologického života, ale sama je v tvrdém průběhu života velmi zranitelná. Její existenční jistotu a tvrdší ochranu vůči zkouškám okolí má „tvrdit“ muž, otec dítěte. A také jeho a její prarodiče a sourozenci! Tedy to, čemu se říká širší rodina. Jestliže tento ochranný otcův a rodinný „val“ matka a podvědomí dítěte necítí, necítí se ani jeden dostatečně zajištěni. Nejen existenčně, ale i společenskými kontakty a známostmi! Známe to z praxe, ta teta a strýc umí to a ten zas ono! O dědečcích a babičkách ani nemluvě. Ti vlastně dotváří rajské zázemí dětí na zemi. (Z vlastní zkušenosti.) Každý z nás přece poznal na sobě, jakým stresorem pro duši je nejistota všeho typu. Pro duši zejména dítěte zejména. (Proto je v boží radě: aby se ti dobře vedlo na světě.)
- Dalším handicapem v duších dětí, které se nepohybují v prostředí plnohodnotné rodiny, je absence chápání odlišností mužské a ženské psychiky. To jim znesnadňuje pozdější navazování vlastního plnohodnotného vztahu.
- Nepřehlédnutelným handicapem dětí z neplnohodnotných rodin je i fakt, že jejich ekonomický start do života je mnohem těžší. Nemají se kde poradit, nenavazují na dědictví předků. Hůře realizují své vrozené dispozice. Při neúspěchu není nikdo, kdo by je podržel psychicky či ekonomicky. Matka sama to i přes největší snahu nedokáže. Zejména u synů. Z uvedeného tedy vyplývá, že v nebezpečném světě dříve jako dnes právní a materiální zabezpečení matky nestačí. Ani stát jej nedoplní. Tedy jen při výchově dítěte angažovaná širší rodina, minimálně však otec, zvládne optimální uvedení zrozence na svět. Uvedenými doplňky se dostáváme k pochopení toho, proč je Bohem otec ke „ctění“ jmenován jako první. Ctění otce je faktor, vedoucí ke kvalitě potomků! A tím i národa!
- Je to dále i proto, že duše muže je více spojená s drsnými poměry života. V důsledku ženami méně známých nástrah života se muž přece jen obvykle lépe se vyzná v některých nebezpečích a dovede jim i lépe tělesně čelit. Tato mezi muži od malička trénovaná tvrdost, (rvali jsme se jako kluci od malička „jako dobytek“), trénuje schopnost postavit se drsně překážkám. Zdoláním překážek si muži upevňují sebevědomí. Dostatečné sebevědomí je přitom přehlížená podstatná komponenta podvědomí muže. Bez něj je chlap jen „hadrem“. Chce-li žena žít s plnohodnotným mužem, musí se naučit zpevňovat jeho sebevědomí. I když odvrácenou stranou růstu sebevědomí bývá rostoucí egoismus! Právě kvůli posilování sebevědomí manžela má moudrá žena poslechnout svého muže! Ač je většinou vybavena jemnějším vnímáním souvislostí věcí „zákulisních“, přesto má jen nenápadně našeptávat „hlavě rodiny“. Moudře to radí lidové rčení: muž je hlava rodiny, ale žena krk, který ji řídí. Otec s plným sebevědomým naplní boží očekávání a stává se ochráncem, reprezentantem a mluvčím rodiny. Jestliže stát nebo civilizace oslabuje pevnost právního postavení mužů ve společnosti, což se děje dnes, podřezává větev pod institucí rodiny a zbavuje ženy a děti ochrany. Kdo uvedené nepochopil, nemá v politice co dělat! Jinak vede civilizaci ke zhroucení v následující generaci. (Z hlediska věčnosti.)
- Dalším mnohými již méně viděným principem, obsaženým v boží radě o ctění otce a matky, je skrytě obsažené boží nabádání k respektování organizačního principu, který navyká děti k pojetí „subordinace“ v jakékoliv instituci jako přirozené. Neboli „přikázání o ctění otce a matky“ je i obecnou pobídkou k vnitřnímu přijetí normálnosti jevu nadřízenosti a podřízenosti ve všech organizacích. Ve fungující rodině jsou její členové od malička vedeni k tomu, že je normální poslouchání (ctění) nadřízených. Bůh jako Prozřetelnost sama radí vychovávat k organizačnímu začlenění. Jen skrze něj se jakákoliv komunita může rozvíjet k rozsáhlé dělbě práce. Jen dělba práce umožňuje vytvořit takové zajištění životních potřeb, takové výtvory, které není schopen ani vymyslet, tím méně vyrobit ani rukodělný génius. Dělba práce i specializace myšlení umožňuje možnost rozsáhlé sofistikace společnosti. Státy a vzniklé výrobní organizace by měly být svou vnitřní atmosférou vlastně obdobou velkých rodin! A aby fungovaly, musí v nich být žitý „otcovský princip“, neboli autorita vedoucích.
- Dalším aspektem boží rady o zdůraznění role otce je očekávání, že právě muž se stává stimulátorem duchovního poslání všech. Zatímco matka je vykonavatelem nepodmíněné a živočišné lásky k lidskému jedinci, i ostatnímu živému, muž má více prostoru k uplatnění úsilí k pokroku poznání, k poznání Řádu stvoření. Jak hmotného (věda), tak duchovního (etiky a náboženství). Dodržování pravidel společenských i Řádu stvoření je podstatou etiky muže. „Slovo dělá muže“ je starou pravdou! Nikoliv tělo, společenské postavení či majetek, jak se nám snaží vnutit současná tržní „věda“ a média! V důsledku útoku temných duchů, proniklých do správy států, se právní postavení otce v rodině a ve společnosti dostalo „v lidsko-právní společnosti bez Boha“ na takovou úroveň, že otec nemá právo dítěti ani matce poručit. Ale „dostal zákonem nařízené právo“ živit dítě do 26 let. Naproti tomu jeho vlastní dítě, které není starší 15 let, má v rámci současných zákonů právo otce a dokonce kohokoliv beztrestně zabít! Zformování současného občanského zákoníku, který nerespektuje boží rady, na kterých naše civilizace vyrostla, vnímám jako rouhání Bohu-Podstatě světa! A nechám na úsudku čtenáře, aby odhadl, jak to s naší civilizací bez respektování staletími prověřených božích rad dopadne.
Josef Staněk
Poslední články autora:
