Bájní ptáci – pták Ohnivák, Fénix… | Magazín Gnosis - Hledání Světla, příspěvky čtenářů

Báje celého světa vyprávějí o stromu života a jeho ochráncích. Nejstarší známá je mezopotamská, kde strom poznání či vědění hlídá had, bohyně a bájný pták. Všechny báje odkazují na pradávné poznání energie-prasíly. Energie prostupující nejenom celým Vesmírem, planetární soustavou planetou Zemí s Měsícem, živou i neživou přírodou, ale též ve složitější struktuře lidským tělem.

V knize Bájná prasíla jsou bájní ptáci světa rozděleni do pěti základních skupin. S postupem času se na ně nabalila spousta nic neříkajícího balastu. Právě proto se v něm ztrácí podstatné. Odkaz jak na opakované vznikání a zanikání vesmíru, tak na jeho energetický základ – prasílu a její dvě opačné složky.

Bájná prasíla, úryvek z kapitoly Pták Ohnivák, Harpyje, Fénix…:

Představme si ještě další bájné ptáky. Prozradím jenom, že první dva mají cosi společného. A sice dokonce odvíjejícího se od vzácných přírodních jevů: Pták Ohnivák je slovanským (rusky: жар-птица, žar-ptica) mýtickým ptákem, který svému majiteli přináší jak štěstí (požehnání), tak neštěstí (zkázu a zmar). Veliký pták zářivých barev (červených, oranžových a žlutých) podobající se hořícímu ohni. Podle bájí a pohádek stačí jedno pírko k tomu, aby rozzářilo temnou místnost. V mladším podání se z něho stává páv s ohnivými barvami a hřebínkem na hlavě. Ocasní pera nemají „paví“ oka, ale žhnoucí.

Báje a pohádky o ptákovi Ohnivákovi v různých národních mytologiích se od sebe odlišují. Některé vyprávějí, že Ohnivák je mýtický pták, který létá kolem královské zahrady, v noci slétne dolů a sní všechna králova zlatá jablka. Jiná verze vypráví, že ohnivý pták pomáhá potřebným lidem. Ale všechny báje i pohádky spojuje jediné. Je to zlatavě zářící pták spojovaný dosti často se stromem rodícím zlatá jablka. Proto by bylo divné, kdyby jeho bájný příběh nezaujal spisovatele (např. Pjotr Pavlovič Ješov s Koníkem Hrbáčkem, či v pohádce Karla Jaromíra Erbena), nebo hudebního skladatele Igora Fjodoroviče Stravinského v baletu Pták Ohnivák.

Třetí skupina bájných ptáků má nejstarší doložitelné kořeny. Je srovnávána s bájným ptákem Fénixem, ale jak zjistíme, tak patří mezi bájné zvířecí představitele vyrovnaných poměrů prasíly. Není proto jako bájný Fénix ptákem opakovaného vznikání a zanikání „světa“. Ptáka Fénixe najdeme i v Praze. Je schovaný za středovým sloupem jižní brány chrámu sv. Víta a uvnitř klášterního areálu Bosých karmelitek na Hradčanském náměstí.

Nahlédněme nejdříve do Číny, kterou zastupuje několik bájných ptáků. Jedním z nich je Jingwei, který zaplňuje větvičkami a kamínky oceán, dalším je obrovitý pták neskutečné síly pojmenovaný Peng. V tomto výčtu nelze vynechat bájného ptačího posla, jímž je Qing-niao, nebo SuShuang bájný vodní ptačí dravec. Zhoubným ptákem blíže neurčených vlastností je bájný Zhen. Nás ale bude zajímat nejvýznamnější z nich, kterého můžeme považovat za čínskou obdobu ptáka Fénixe, který opakovaně shoří, aby se ze svého popela opět narodil.

Archeologické nálezy v centrální Číně nás odkazují do časů kolem roku 5400 př. n. l. V několika místech provincie Hunan bylo objeveno nemalé množství kresebně zdobené keramiky. Přepokládá se, že posvátný pták měl ve starším provedení hadí hlavu. Gang, výzkumný pracovník Archeologického ústavu v Hunan, řekl (23. února 2006), že kresebné rytiny ptáků by měly být ptákem Feng-huangem (korejsky bonghwang, vietnamsky Phượng Hoàng), jenž by měl být čínským ptákem Fénixem uctívaným také starými čínskými kulturami. Jeho jedna polovina v podélném řezu je mužská, druhá ženská. Proto jedno oko a jedno křídlo zastupují mužskou jangovou (vyzařovací složku prasíly) a druhé oko s křídlem jinovou ženskou opačné složky prasíly čchi. V Číně ale není jenom bájným ptákem obnovy, ale též, podobně jako gryf, nositelem štěstí a harmonických vztahů obou opačných složek prasíly (jang, jin =čchi). Archeologové jeho podobu nacházejí dosti často společně s draky.

Fénix (Phoenix) v čínském podání je obého pohlaví. Samec se nazývá Phong (čínsky muž), samice Hoang (čínsky žena). Phong je králem 360 rodů ptáků. Je spojován s jižní světovou stranou, pěti ctnostmi a pěti barvami jeho peří – červenou, žlutou, bílou, černou a azurově modrou. Tvrdí se, že jeho tělo symbolizuje šest nebeských těles. Hlava je symbolem nebe, oči jsou Slunce, hřbet je Měsíc, křídla jsou vítr, nohy jsou symbolem Země a ocas jsou planety.
Vzácněji je bájný král ptáků Phong obdařen třemi nohami. V čínské mytologii je jedním ze čtyř symbolů dokonalosti nebeských zvířat žijících ve Smaragdových horách. Dalším z nich je např. jednorožec Ki-lin, který se má objevovat ještě v pohoří Ochán-lun v severní Číně.

V době blahobytu se živí výhonky bambusu a rosou. Když má oznámit narození velkého mudrce, opouští les a objevuje se jako znamení v Říši středu. Přitom je doprovázen zástupem ptactva, které ho uctívá jako nejvznešenějšího ze všech ptáků. První záznam o Feng-chuangovi pochází z roku 2647 př. n. l., kdy se pár „čínských fénixů“ uhnízdil v císařské zahradě. Další záznam hovoří o tom, jak se další pár posvátných ptáků objevil při ceremoniálním obřadu na dvoře císaře Shue. Objevení Feng-chuanga se popisuje i v mnoha dalších pramenech. Je symbolem císařské rodiny. Obyčejně je spojován s osobou císařovny, tak jako drak zase s císařem. Od zpěvu Feng-chuanga je prý odvozena čínská hudební stupnice.

Na rozdíl od skutečných ptáků Fénixů žijí oba čínští bájní ptáci v páru. Jejich běžnějším pojmenováním je Feng-huang, kteří právě proto, že žijí v páru, symbolizují vyrovnanou jednotu obou opačných složek prasíly (mužskou a ženskou). Rozdíl mezi čínským pojetím a pojetím z ostatních částí světa znajících bájného Fénixe je zřejmý. V Číně jde o harmonickou rovnováhu dvou opačných složek prasíly, zatímco u Fénixe jde o věčné vznikání a zanikání světa (galaxie, vesmíru). Něco jiného nám nabízí prastará čínská nauka Feng-šuej, jež ve vztahu k energetické povaze místa upřednostňuje dva základní a vyrovnané (dokonce také alchymické) prvky složky prasíly – čchi, kterou je v čínském pojmenování vyzařovací mužská jang a vzařovací ženská jin.

Kniha Erya (kapitola 17, Shiniao) nám k bájnému Fenghuangovi přidává další upřesnění. Výrazněji tak dochází k čemusi podobnému jako u ptáka Fénixe. O jeho vzhledu, vlastnostech a schopnostech se ví daleko více v mladších představách, než nejstarších známých. Podívejme se, kolik zvířat se později podílí na jeho podobě: zobák kohouta, tvář vlaštovky, čelo drůbeže, krk hada, husí prsa, záda želvy, zadek jelena a ocas ryby. Spíše se ale ustálila jednodušší ptačí podoba z bažanta zlatého, kachny mandarinské, páva, jeřába a papouška.

V 1. století Wang Čchung odvážně tvrdí, že jako se had proměňuje v rybu, krysa v želvu, jelen zase v jednorožce, tak se z husy stává Feng-huang (pták Fénix). Proměnu prý způsobuje čarodějná tekutina, která už v roce 2356 let př. n. l. způsobila, že na dvoře císaře Jaa vyrostla tráva šarlatové (rudé) barvy.

Delší dobu jsou známy rytiny symbolu ptačího muže nalézané v jeskyních a na skalních útesech. Poměrně nedávný objev rytiny ptačího muže, nacházející se na zadní části obrovité kamenné postavy moai, vnáší do jejich výkladu zcela nové světlo. Soudí se, že došlo k nahrazení původního kultu boha Make-make. Soudí se, že kult ptačího muže zanikl kolem roku 1867. Usuzuje se podle toho, že každoroční slavnost tohoto kultu se už nekonala. V čem spočívala? Vybraní jedinci z každého rodového klanu museli podstoupit tuto zkoušku: Přeplavat mezi žraloky na některý ze sousedních ostrůvků nedaleko jihozápadního mysu Velikonočního ostrova, kde hnízdili černobílí rybáci černohřbetí (manutary). Nalézt a přinést ptačí vejce, vyšplhat po útesu před osadou Orongo. Vítěz se poté stal na rok Ptačím mužem.

Údajně kult boha Make-make nahradil kult Ptačího muže. Což je zřejmou nepravdou. Představím nejdříve zachovalou rytinu objevenou na moai. Odborníci došli k závěru, že to jsou dvě stylizované ptačí postavičky stojící hlavami proti sobě, z nichž jedna představuje samce a druhá samici. Když k tomuto objevu přidáme vejce, jako symbol zrození vesmíru, které v některých bájích nahrazuje pták Fénix, tak zde máme další odkaz spojovaný tentokrát s velkým třeskem. Třetím je rybák černohřbetý, což je, a to je neméně důležité, černobílý pták.

Jak víme, tak čínská monáda, která je symbolem čchi (prasíly) je černobílá. Ale černobílý je po staletí starověkými Egypťany uctívaný černobílý posvátný býk Apis, nebo ibis posvátný – symbol předdynastického boha Thovta. Slovany uctívaný kačer hohola severního je opět černobílý. Sečteno a podtrženo. Také symbol ptačího muže poukazuje též rybákem černobílým na prasílu a její dvě opačné složky. Černá barva přísluší ženské vzařovací složce (jin) a bílá zase mužské (jang), obou opačných složek prasíly, jíž Číňané nazývají čchi. To znamená, že nevinná oslava Ptačího muže, podobně jako v mnoha dalších částech světa (což je doloženo bájemi), je pro zasvěcené skrytým odkazem na dávné poznání vzniku vesmíru, který by nemohl bez energie-prasíly existovat, Jako první na světě jsem jí postupně objevoval v knihách o prasíle. A dokonce jsem představil její fyzikální podstatu v knihách Tajemství prasíly 1 – Zapomínání a Tajemství prasíly 2 – Zjevování.

P.S.: Dva ptáky stojící proti sobě najdeme nejenom v Egyptě či Sardinii, ale také u nás v třebíčské bazilice sv. Prokopa (kamenný reliéf), na sgrafitu ve Starém Městě Pražském, nebo na truhle nacházející se v muzeu ve Vysokém nad Jizerou.

Dřevěná truhla – Muzeum Vysoké nad Jizerou