Byl jednou jeden spravedlivý rychtář. Žil ve vesnici, ve které se velmi nesnášeli dva sousedi. Neustále měli mezi sebou nějaké spory. I vydal se rychtář k prvnímu ze sousedů, aby se ho zeptal, v čem je problém. Dotyčný mu vyprávěl, jak se k němu ten jeho soused nehezky chová, jak ho pomlouvá, a ničí jeho majetek… Když si ho rychtář podrobně vyslechl, řekl: „Člověče, ty máš pravdu“.
Poté se vydal k druhému sousedovi. Byl vlídně přijat, a když mu druhý soused vyložil, jak mu ten první neustále ubližuje, co všechno mu provádí a že mu vyhrožuje, musel mu říci: „Člověče, i ty máš pravdu.“
Rychtář se poté vrátil domů a vyprávěl to celé své ženě… Ta se chvíli odmlčela, ale pak řekla: „Ty, vždyť to přece není možné aby ten měl pravdu, a ten druhý měl také pravdu“. Rychtář se na ní podíval, a pravil: „A víš stará, že ty máš také pravdu?“
Co je to tedy „pravda“? Uvědomíme-li si naší vývojovou nedokonalost, to, že z celého Bytí jsme zatím schopni vnímat jen nepatrnou část, pak musíme uznat, že naše lidské pravdy jsou jen úhlem pohledu, způsobem vnímání něčeho. A protože každý z nás se na dotyčnou věc zpravidla dívá z trochu jiné strany, pod jiným úhlem, vnímá jiným způsobem (a nikdy ne úplně, i když dle své vyzrálosti a stupně pochopení někdo více a někdo méně), pak je jasné, proč se naše lidské „pravdy“ navzájem tak moc liší. Až budeme vývojově dále než v lidském stupni, budeme chápat více a naše pravdy se k sobě budou více přibližovat – ale zase ne úplně. Takže zatím, jediné absolutní a neměnné pravdy jsou ty, které nám jsou předávány nejvyšší bytostí naší reality (chcete-li Bohem). Pravdy, které nám pravidelně přináší bytost, rodící se zhruba jednou za 2000 let…
Vladislav Šíma
www.tarot-osud.cz
Další články autora:
