Víte, jak nás vidí zvířata? Možná to David Michie velmi dobře vystihl. Tak pojďme zpytovat svědomí společně:
„Mnozí z nás ke zvířatům mluví moc rádi. Mnohem méně už jim však nasloucháme. Duchem s nimi nejsme. Neumíme zastavit vlastní vnitřní monolog a naladit se na příjem toho, co nám chtějí říct ona.
Nepotřebujeme žádnou zvláštní představivost, abychom se vcítili do kůže bytosti, která by se s někým chtěla podělit o dojmy, možná i něco důležitého sdělit, ale nemůže, protože ten druhý pořád něco mele…“
Moje nejoblíbenější část, jak se naladit na potřeby a duši svého zvířete. Kočka, pes, klidně i papoušek, křeček nebo fretka. Ale také koně, krávy, kozy… prostě všechna zvířata, která z nějakého důvodu sdílí s člověkem domov. Děláme si navzájem společnost s tvory, kteří jsou od nás tolik odlišní. Zamysleli jste se někdy nad tím, jakým způsobem oni s námi komunikují, jestli vůbec chtějí a jestli se jim to vůbec daří? Kdy naši přítomnost vyhledávají kvůli komunikaci a kdy třeba jen kvůli tělesnému teplu? Výzvou je naučit se zvířecí potřeby rozeznávat, vnímat a pozorovat.
Těžká témata: Přerody
Autor David Michie se zabývá také těžkými tématy, jako je těžká nemoc zvířete, jeho odchod, nebo i jeho pohled na eutanazii, která je dle jeho názoru nadužívaná, a ne vždy je to z buddhistického hlediska to nejlepší. Možná tím zvířeti ztěžujeme jeho úkol? To bylo hodně silné čtení a zamyšlení, na které nejsem zvyklá, protože v naší společnosti se to tak jednoduše neučíme…
A co se děje s duší zvířete, když odchází? Je to rozsáhlá část knihy a nejvíc bych tento titul doporučila právě těm, kdož se s nějakou čerstvou ztrátou v tuto chvíli vyrovnávají. Cesta zvířecí duše nejen na tento svět, ale i do těch dalších, těch, když nás tu zanechávají, je zajímavá a inspirující a co mě potěšilo asi nejvíc – ano, mazlíčci se vám mohou v další inkarnaci vrátit, dokonce si lze představit i to, že blízký člověk se ještě za vašeho života k vám vrátí v podobě zvířete. Proč ne?
Cesta do duše zvířat
Jsem si jistá, že zvířata, která si vybrala domestikaci, to neudělala náhodou. Čas s námi netráví srnky a ještěrky z pouště, ale kočky, koně, psi… proč? Když zcela poodhlédnu od velmi inspirujícího čtení, začala jsem si pokládat podobné otázky a pevně doufám, že autor si je položí taky a vznikne tak nějaká další, hluboká kniha.
Že to David Michie se zvířaty umí, dokládají i jeho dvě skvělé knihy – Dalajlamova kočka a Pes Jejího Veličenstva. Tak to pro oddech, kdybyste měli chuť na něco více beletristického.
David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou a beletristickou. Jeho série Dalajlamova kočka sklidila celosvětový úspěch a i v České republice ihned vešla mezi bestsellery, další knihy jsou neméně zajímavé: Pes Jejího Veličenstva, Pospěš si a medituj, Buddhismus pro zaneprázdněné a Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda, ve kterých se věnuje přínosům meditace, bdělé pozornosti a buddhistické filozofie v každodenním životě. Narodil se v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2018, www.synergiepublishing.com.
Renata Petříčková
Další články autorky:
