Jako je člověk navzájem prostoupená směs vibrací hmotných (tělo), „jemnohmotných“ (duše) a duchovních (na čase nezávislý duch), tak obdobného složení je i realita (stvoření) celku, tj. světa i vesmíru. Dění v něm se skládá z dějů vibrační roviny energií hmotných, v níž si právě jako lidé v těle uvědomujeme svou existenci na planetě. Jenže komplexní realita se skládá i z energií zachvívajících se ve vyšší kmitočtové vibraci, než jsou vibrace hmotné. I ty jsou ovšem svázané s časem, ale zdá se mi, že „volněji“. Tento „odvrácený“ rozměr reality je podstatou toho, čemu říkáme „neviditelná (skrytá) stránka hmotného světa“. Těmto skrytým dimenzím reality dali jeho pozorovatelé (10% populace) mnoho názvů. Jemnohmotný, astrální, snový, záhrobní, odvrácený svět atd.
Zatímco energie hmotného rozměru reality (stvoření) jsou vnímány smysly těla ve stejných vibracích se zachvívajícími, energie jemnohmotné jsou pochopitelně vnímány jen stejnorodě vibrujícími smysly duše. Člověk si tedy může plastičtěji uvědomovat úžasnost existujícího světa kolem jen tehdy, když jej vnímá nejen smysly, ale naučí se odpoutávat smysly duše od čidel pro hmotný svět!
(Pro umělce a mystiky je tento děj denním chlebíčkem. Kdo se chce zasmát, nechá si od „těžkých hmoťáků“ vysvětlovat podstatu hudby nebo malířství.)
Znalí jevu vnímání světa vnitřními smysly duše v plném rozsahu, kteří zažili tento jev na vlastní kůži, tomuto dění říkají „vymístit“ se. Odpoutání duše od životních funkcí těla je ostatně podstata procesů při smrti. Tyto prožitky dokáže imitovat někdy i jen při působení jedů, působících jen na některá nervová centra mozku. (Halucinogeny.) Působí tak, že dočasně umrtví centra, odpovědná za převádění vibrací z jemnohmotné duše na hmotný mozek. (Třeba vibraci lásky. Najděte její hmotnou podstatu?) Umrtvení těchto tělo-duši spojujících center je však ku podivu možné dosáhnout i při speciálních magických (jogínských) cvičeních. Tyto speciální poznatky v působení na mozek objevili šamani a mágové již na počátku existence lidstva.
Na „ve stavu změněného vědomí“ získaných poznatcích a zážitcích, sdělených ostatním, jsou vlastně založena všechna náboženství. Liší se v rozsahu a výkladech popisovaného skrytého rozměru světa. A to proto, že vymístěné duše náboženských učitelů se v těchto mnohaúrovňových jemnohmotných dimenzích pohybovaly jen omezeně a krátkodobě. Tedy nepochopili vždy plně zákony těchto dimenzí stvoření. (Viz. Sokrates v „Podobenství o jeskyni.“) Zážitek vymístění do jemnohmotnosti zasadili vizionáři do dobové logiky podle své vzdělanosti, duchovní lehkosti, kvality své duše! Mnoho z „cestovatelů jemnohmotnými světy“ svou nedokonalost poznalo v následujícím životě. Takoví začali toužit po komplexním výkladu zákonů záhrobí od někoho dokonalého. Nemohli jej pojmenovat jinak, než jako syn Boha! Každé náboženství a národ mu dal jiné pojmenování. Řekové a Peršané syn Slunce (Světla), Židé Mesiáš, vysvoboditel z nevědomosti. Syn samého Stvořitele světů jim záhrobí a jeho spojitost s tímto světem měl pomoci plněji pochopit. A skrze pochopení umožnit vymanění duší člověka ze zajetí hmoty, z nutnosti opakování strastného pozemského života, z pocitu vyhnání z ráje. Protože zájemců o zasvěcení do tajů odvrácené strany světa bylo mnoho, a bylo možno znalostí z „výletu“ na druhou stranu zneužít, vedoucí jednotlivých zasvěcovacích škol v antice byli velmi přísní při výběru adeptů! Umožnění „nahlédnutí za oponu světa“ nehodným totiž karmicky zatěžuje zasvěcovatele! Z této odpovědnosti plynou rizika i současnými lidmi nově objevenými možnosti odpoutávání se od těla pomocí drog a při „holotropním dýchání“.
Z mnoha opodstatněných důvodů byly a jsou tyto postupy vstupu do zákulisního rozměru světa, tzn. okolností vzniku stavu rozšířeného vědomí, utajovány. Nahlédne-li do zákulisí pozemských jevů potencionální zločinec, jeho mentální síla se nabytou intuicí zmnohonásobí. (Příkladem je Hitler.) Zastřeně jsou rituály zasvěcení popisovány ve spisech z éry antického Řecka. Staří Řekové tyto mystické kurzy nazývali „mystérii“. Byly vedeny jak spontánně zrozenými mistry typu Orfeus, nebo mistry vyškolenými v Egyptě. Podle způsobu, směru a hloubky zasvěcení byli nazývány eleusínská, orfická, delfská nebo pythagorejská. Nejvyšších vibrací a úrovní nahlédnutí se dosahovalo při mystériích orfických. (Orfeus v podsvětí.) Byla a jsou provozována i mystéria sexuální magie, která v živočišných civilizacích jsou uvízlá v nízkých vibračních úrovních.
Přes všechny na dnešní materialistickou dobu převratné objevy se zdá, že antická mystická cvičení byla jen zbytkovou znalostí zasvěcovacích rituálů veleknězů starého Egypta. (Možná i mayských, aztéckých, čínských, indických atd.) Jenže víme, že všechny tyto civilizace zanikly. Měli bychom tedy z tohoto „ovoce“ magických vhledů pochopit, že v těchto světonázorech došlo k nějakému sejití z cesty, které jimi řízené civilizace zničilo. Chybným společenským směrováním muselo dojít k odblokování skryté pojistky správného vývoje ve stvoření, jíž si Stvořitel jako Prozřetelnost sama, a jeho andělé, zajišťuje, že civilizace se nezvrhne. Neztratí smysl svého bytí. (Nezačne se třeba chovat podle zásady: „Hlavně že nám chutná jídlo a sex!“)
Účelem úsilí o pohled do zákulisí světa pomocí mystérií a duchovních cvičení všeho druhu byla snaha tehdejších filozofů a vědomostních elit rozšířit poznání světa skrze pohled za oponu viděných dějů. Nerozuměli jim, konečně jako my v současnosti. Chtěli poznat putování duší zemřelých, neboli úrovně záhrobí. Jiní zase poruchy proudění a rozvodů životních energií v těle (meridiány) jako podstatu nemocí těla člověka. (Šamanská a čínská diagnostika a léčba.) U zlomku promile z počtu lidí (géniové) dochází nahodile (ovšem z Vůle) k částečným „vhledům někam“. Do minulých a budoucích dějů, do příčin nemocí, zákonů hmoty zatím vědě a umění skrytým. Tento „vlom“ může být trvalý nebo jen mžikový. V něm se duchu odkryje smyslům zakrytá strana dějů nebo skryté trendy světových dějů. Tento zahlédnutý obraz musí následně rozum zpracovat a převést do srozumitelných slov. Někdy se tyto „průlomy“ do „minulých a budoucích světů“ dějí i ve spánku. Obyčejným nebo k tomu disponovaným lidem ve formě prorockých snů. Proslulé je snové vidění Američana Edgara Cayce. Větší dispozici obecně mají materialisticky neindoktrinovaní slepci. Jako např. slepý mládenec Karla IV. nebo Bulharka „baba Vanga“. Častý je v současnosti i jev schopnosti tzv. „automatické kresby“. Ruku člověka vede jeho duchovní průvodce a činí jej tak jasnovidným. Mysticky naladěný člověk pak na papír nebo pomocí virgule zachycuje to, co by viděla jeho duše poté, co by vystoupila z těla.
Všechny tyto jevy však zachycují ještě hmotné, tedy proměnlivé zákulisí hmotného světa. Jenže existuje i nejvyšší vibrační rovina reality nesvázaná časem. Lidsky řečeno věčnost, také neměnnost, trvanlivost. Lidskou řečí pojmenováno je to „božská rovina“. (V bibli je jmenována ráj, u Abdrushina duchovní rovina stvoření, u Ježíše „lůno Abrahámovo“.) Protože je na čase nezávislá, musí probíhat děje v ní ve stálé dokonalosti, tedy mimo hmotné. Podle mne ji nejlépe pojmenoval Platón: „svět idejí“. Křesťansky „andělská rovina stvoření“.
Z výše řečeného o jevech esoterických a smyslu lidských civilizací plyne, že smyslem bytí lidského ducha v těle je do této úrovně vystoupit. Otázka pouze zní: jak? Odpověď na ní dává moje vize tří základních úrovní civilizací na zemi a ve vesmíru. Odpovídají přesně úrovním vývoje člověka:
1. Člověk živočišný, s myslí převážně ponořenou do potřeb těla. Převaha těchto lidí konstituuje civilizaci živočišnou, tj. postavenou na síle svalů, rozumu a rozmnožování a zahleděnou na jídlo a sex. (Válce a konzumu tělesných potřeb.) To je současná končící civilizace. V živočišné civilizaci se sice po celou dobu dějin vyskytují inkarnovaní lidé z vyšších civilizací, ale ti v ní nemají šanci získat moc k její transformaci na vyšší úroveň. Proto jsou tyto civilizace Bohem svěřeny pod dohled členů civilizací vyspělejších a tito jsou povinni jejímu vývoji pomáhat. (Tisíc let na zemi je u Boha jako jeden den!) Pozorovatelé (andělé, „ufouni“) zasahují do dějů jen výjimečně, aby v uzlovém okamžiku napomohli skrze „náhodu“ vývoji i těchto „divochů vesmíru“ směrem k dosažení duchovní dimenze.
2. Člověk oduševnělý, s myslí orientovanou převážně na kvality duše, měřenou etikou a schopnostmi realizovat v divošských civilizacích umrtvená mozková centra. A tím netušené schopnosti. Převaha těchto lidí na jakékoliv planetě umožní konstituovat civilizaci rozmachu ducha, oduševnělou. Ta je zaměřena na duchovní rozvoj všech duší a těl v ní. Všechno úsilí společnosti směřuje ke konstituování člověka jako duchovní bytosti, řízené posloupností duch, duše, tělo. Nikoliv naopak. Těžištěm působení a dějin těchto civilizací je kvalita mezilidských vztahů, rozvíjení netušených skrytých schopností člověka a narůstání schopnosti vnímání Boha. Společenskou bází, na které tato civilizace stojí, je výše popsané hlubší pochopení Mojžíšova Desatera. Od pochopení vyšších principů žitých národem vznikl pojem „boží lid, vyvolený národ, atd.“ Masa duší v harmonické úrovni mezilidských vztahů se dále učí prožitím vyšší „Desatero“, zásady harmonie duchovní dimenze. Ty jsou skryty pod nánosem většinou nepochopených slov v evangeliu Ježíše Krista. (Popíši podrobně v následném článku, jak jsem jej přečetl já.) Duchovní „desatero“ vyučuje schopnost ducha člověka přímo vidět Zdroj energie k existenci všeho živého i neživého, neboli učí hledění na „tvář“ Boha.
V duchovních úrovních civilizací jsou lidské bytosti vyučovány prožitím k proměně v Elohim, anděly. Tedy ke vstupu do třetí, již na hmotě a čase nezávislé úrovně existence duchů. Do andělské úrovně. Konstituuje se v nich člověk plně synchronní s konáním zákonů stvoření, neboli s boží vůlí. Takový pravý „syn boží“. Ten pak má schopnost volně putovat vesmírem. Právě tito Elohim sestavují z neživého tamním podmínkám odpovídající vhodný život na planetách. (Viz zákon: živé jen z živého!!!) Právě oni umožňují zárodkům duchů napojení na duše živočichů, neboli umožňují jim také začít vývoj přibližování se Bohu. Jako to umožnili nám na zemi.
Poznámka. Protože vesmír vznikl z jednoho bodu a vůlí jednoho Hybatele, platí v něm stejné fyzikální a biologické zákony. Nikde neteče voda do kopce, nikde se nenahromadí masa zla v civilizaci, aby se nevybila „Sodomou, Gomorou“.
(Pokračování článkem: Desatero Ježíše Krista pro pohyb v duchovní dimenzi.)
Josef Staněk
Poslední články autora:
