Tyto otázky napadnou od nepaměti každého myslícího člověka. Vyslovených a napsaných typů odpovědí najdeme nejméně sto. Můžeme je rozdělit do tři skupin:
- Materialistické, tj. jen z hmotného rozumu odvozené. Jejich podstatou je víra, že věčná hmota sama má schopnost se sama od sebe vyvíjet ve složitější strukturu, tzn. i v život.
Tedy hmota je Bůh a život jednotlivého člověka nemá z hlediska nadčasovosti smysl. Člověk v tomto pojetí je vlastně chemickou sloučeninou, neboli součástí věčně se přetvářející hmoty. (Materialistické světonázory.) Život se na naši zeměkouli dostal náhodně meteority, člověk mezihvězdným cestováním jako ufoun s cílem osidlovat obyvatelné.
- S poznáním existence začátku a konce hmotného světa byla logicky domyšlena nutnost existence původce tohoto začátku a konce. Tento původce byl rozpoznán a označen jako vyšší věčná bytost, neboli Bůh Stvořitel nebe a země. To platilo, dokud nebyla odhalena podstata „světel na obloze“, hvězd. Země byla do té doby vnímána jako „Stvořitelova zahrada“ a střed všeho kromě nehmotného, kromě nebe. Hvězdy na obloze byly považovány za „dirky“ do tušeného jiného rozměru reality, nazývaného obvykle sídlo bohů nebo nebe. Později bylo „to nahoře“ označováno za nepředstavitelně krásné a dokonalé sídlo Stvořitele. Pro bohumilého člověka se tam vždy najde místo, aby tam užíval bytí s Bohem životem zaslouženou věčnou blaženost. Takto pojatý viděný svět je dodnes předkládán mnoha dobrým, leč jednoduchým lidem různými náboženstvími.
- Jakmile byl však objeven vesmír a nepochybný (zatím) počátek jeho vzniku před asi 13,8 miliardami let, bylo stvoření rozšířeno na vesmír celý. Země se stala náhle maličkou a byl objeven ještě myslí člověka neobsáhnutelnější Bůh Stvořitel, než do té doby. Byl tvůrcem nejen země, ale mnoha světů! Další šok potkal poznání dychtivou mysl člověka, když se jeho mysl ponořila pomocí mikroskopů a dějů organické chemie do roviny dějů mikrosvěta. Objevila v mikrosvětě a ve způsobu pohybu částic atomů možná ještě větší úžasnost, než dosud viděl v makrovesmíru. A začala jej fascinovat ta neuchýlitelná zákonitost čehokoliv! Tím se předchozí představy staly představami nevědoucích lidí a vyvstala otázka, ale i nutnost, vysvětlení teorie všeho.
V moderní době dychtivě čekáme na „teorii všeho“, vlastně na náboženství vyššího vědomého typu. Založeného nejen na intuici a zjevení, ale přímém vodění boží vůle. To nepopře předchozí tušené představy, ale naplní je! Spojí vědu a víru v náboženství vyšší kvality. Tím vytvoří i vyšší civilizaci. Vlastně do třírozměrného vědeckého poznání vtělí i znalosti z dějů dalších rozměrů celkové reality stvoření. Tím učiní hmotný svět člověu pochopitelným i rozumem. Učiní život, trápení a existenci člověka jako bytosti smysluplným skrze plnohodnotnou službu nekonečné Dokonalosti. Neboli toto vyšší náboženství uvede lidstvo do království božího, jak je předpověděno.
Výše napsané je známo přemýšlivému člověku a mnozí mají své i velmi fundované výklady. Já se nyní pokusím popsat vlastní vidění vzniku vesmíru, života a člověka. Nikoliv jako agitaci, ale jako pohnutku k přemýšlení:
Na počátku ve věčnosti byl pouze Bůh Stvořitel. Ten byl stacionární dokonalostí, která však postrádá pohyb. (Antropomorficky neuctivě bych řekl, nudil se dokonalostí.) Tato bytost učinila ze své vůle rozštěpením „ničeno“ na plus něco a mínus něco. Stvořitel tedy učinil „Velký třesk“ tak, že nic svojí energii rozštěpil na plus vesmír a mínus vesmír!!! (Také zrcadlový vesmír.) Tedy vlastně ze Sebe. Neboli stvořil fyzikální podklad vesmíru se všemi jeho fyzikálními divy. Pak odštěpil ze sebe větší částečky, kterým my lidé říkáme andělé (elohim). S tím, že tito si budou se stvořeným fyzikálním světem dále „hrát“(tvořit)! Andělé si tedy podle Stvořitelova záměru začali chemicky „hrát“, až dospěli k organické a biologické chemii. V důsledku této tvořivé „hry“, vlastně práce, sestavili na všech vhodných místech vesmíru živou hmotu a to v nejroztodivnějších podobách. Zkoušeli vše a v jakýchkoliv podmínkách. Takové živé bytosti a v takových podmínkách, že bychom se divili. Nejen na zemi, ale v celém vesmíru a na všech planetách. Ale pro Boha to byla stále monotónní nealternativní „hra“. Rozhodl se vytěsnit ze sebe jen atomy božského, které vykonavatelé Jeho vůle, andělé, vložili do duší různých zvířat. Ale tyto produchovnělí živočichové se neosvědčili. (Viz v antice znázornění kříženci člověka a zvířat.) Zdařilé se vdechnutí ducha do zvířete (podle výsledků) zdálo pouze u opice. (Bible: Bůh vdechl do hmoty svůj dech/duch/.) Tak se před miliardami let objevil kdesi na vhodné planetě ve vesmíru člověk. Bytost, jejíž chování i komunita i úcta ke Stvořitelovi se zásadně lišila od předchozích produchovněných zvířat. Vytvořením člověka tak začala nová éra vesmíru, éra s třetí tvořivou bytostí, schopnou vnímat věčnost. (Bůh, andělé, člověk.)
(Pokračování v článku „Vývoj vesmíru s člověkem“.)
Josef Staněk
Poslední články autora:
