mapa stránek || vyhledávání

Jak a proč se na zeměkouli objevil život a člověk?

Tyto otázky napadnou od nepaměti každého myslícího člověka. Vyslovených a napsaných typů odpovědí najdeme nejméně sto. Můžeme je rozdělit do tři skupin:

  1. Materialistické, tj. jen z hmotného rozumu odvozené. Jejich podstatou je víra, že věčná hmota sama má schopnost se sama od sebe vyvíjet ve složitější strukturu, tzn. i v život.

    Tedy hmota je Bůh a život jednotlivého člověka nemá z hlediska nadčasovosti smysl. Člověk v tomto pojetí je vlastně chemickou sloučeninou, neboli součástí věčně se přetvářející hmoty. (Materialistické světonázory.) Život se na naši zeměkouli dostal náhodně meteority, člověk mezihvězdným cestováním jako ufoun s cílem osidlovat obyvatelné.

  2. S poznáním existence začátku a konce hmotného světa byla logicky domyšlena nutnost existence původce tohoto začátku a konce. Tento původce byl rozpoznán a označen jako vyšší věčná bytost, neboli Bůh Stvořitel nebe a země. To platilo, dokud nebyla odhalena podstata „světel na obloze“, hvězd. Země byla do té doby vnímána jako „Stvořitelova zahrada“ a střed všeho kromě nehmotného, kromě nebe. Hvězdy na obloze byly považovány za „dirky“ do tušeného jiného rozměru reality, nazývaného obvykle sídlo bohů nebo nebe. Později bylo „to nahoře“ označováno za nepředstavitelně krásné a dokonalé sídlo Stvořitele. Pro bohumilého člověka se tam vždy najde místo, aby tam užíval bytí s Bohem životem zaslouženou věčnou blaženost. Takto pojatý viděný svět je dodnes předkládán mnoha dobrým, leč jednoduchým lidem různými náboženstvími.
  3. Jakmile byl však objeven vesmír a nepochybný (zatím) počátek jeho vzniku před asi 13,8 miliardami let, bylo stvoření rozšířeno na vesmír celý. Země se stala náhle maličkou a byl objeven ještě myslí člověka neobsáhnutelnější Bůh Stvořitel, než do té doby. Byl tvůrcem nejen země, ale mnoha světů! Další šok potkal poznání dychtivou mysl člověka, když se jeho mysl ponořila pomocí mikroskopů a dějů organické chemie do roviny dějů mikrosvěta. Objevila v mikrosvětě a ve způsobu pohybu částic atomů možná ještě větší úžasnost, než dosud viděl v makrovesmíru. A začala jej fascinovat ta neuchýlitelná zákonitost čehokoliv! Tím se předchozí představy staly představami nevědoucích lidí a vyvstala otázka, ale i nutnost, vysvětlení teorie všeho.

    V moderní době dychtivě čekáme na „teorii všeho“, vlastně na náboženství vyššího vědomého typu. Založeného nejen na intuici a zjevení, ale přímém vodění boží vůle. To nepopře předchozí tušené představy, ale naplní je! Spojí vědu a víru v náboženství vyšší kvality. Tím vytvoří i vyšší civilizaci. Vlastně do třírozměrného vědeckého poznání vtělí i znalosti z dějů dalších rozměrů celkové reality stvoření. Tím učiní hmotný svět člověu pochopitelným i rozumem. Učiní život, trápení a existenci člověka jako bytosti smysluplným skrze plnohodnotnou službu nekonečné Dokonalosti. Neboli toto vyšší náboženství uvede lidstvo do království božího, jak je předpověděno.

Výše napsané je známo přemýšlivému člověku a mnozí mají své i velmi fundované výklady. Já se nyní pokusím popsat vlastní vidění vzniku vesmíru, života a člověka. Nikoliv jako agitaci, ale jako pohnutku k přemýšlení:

Na počátku ve věčnosti byl pouze Bůh Stvořitel. Ten byl stacionární dokonalostí, která však postrádá pohyb. (Antropomorficky neuctivě bych řekl, nudil se dokonalostí.) Tato bytost učinila ze své vůle rozštěpením „ničeno“ na plus něco a mínus něco. Stvořitel tedy učinil „Velký třesk“ tak, že nic svojí energii rozštěpil na plus vesmír a mínus vesmír!!! (Také zrcadlový vesmír.) Tedy vlastně ze Sebe. Neboli stvořil fyzikální podklad vesmíru se všemi jeho fyzikálními divy. Pak odštěpil ze sebe větší částečky, kterým my lidé říkáme andělé (elohim). S tím, že tito si budou se stvořeným fyzikálním světem dále „hrát“(tvořit)! Andělé si tedy podle Stvořitelova záměru začali chemicky „hrát“, až dospěli k organické a biologické chemii. V důsledku této tvořivé „hry“, vlastně práce, sestavili na všech vhodných místech vesmíru živou hmotu a to v nejroztodivnějších podobách. Zkoušeli vše a v jakýchkoliv podmínkách. Takové živé bytosti a v takových podmínkách, že bychom se divili. Nejen na zemi, ale v celém vesmíru a na všech planetách. Ale pro Boha to byla stále monotónní nealternativní „hra“. Rozhodl se vytěsnit ze sebe jen atomy božského, které vykonavatelé Jeho vůle, andělé, vložili do duší různých zvířat. Ale tyto produchovnělí živočichové se neosvědčili. (Viz v antice znázornění kříženci člověka a zvířat.) Zdařilé se vdechnutí ducha do zvířete (podle výsledků) zdálo pouze u opice. (Bible: Bůh vdechl do hmoty svůj dech/duch/.) Tak se před miliardami let objevil kdesi na vhodné planetě ve vesmíru člověk. Bytost, jejíž chování i komunita i úcta ke Stvořitelovi se zásadně lišila od předchozích produchovněných zvířat. Vytvořením člověka tak začala nová éra vesmíru, éra s třetí tvořivou bytostí, schopnou vnímat věčnost. (Bůh, andělé, člověk.)
 

(Pokračování v článku „Vývoj vesmíru s člověkem“.)
 

Josef Staněk
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2.7
hlasů: 10
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

176 komentářů

Přidat komentář
  1. ad – Já se nyní pokusím popsat vlastní vidění vzniku vesmíru, života a člověka.
    _____________________________________________________________

    Před lety se mi stala zvláštní věc. Bylo to v období hledání své duchovní cesty, kdy jsem toužila objevit skryté věci a porozumět náboženství, Bohu, spiritualitě…což se logicky neobešlo bez chaosu a zmatků v sobě samé. Snažila jsem se porozumět slovu „stvoření“, pochopit obsah, děj, uchopit správně to slovo nějakou logickou definicí. Dost jsem se s tím natrápila a pak se mi jednou nad ránem zdál živý sen. Slyšela jsem hlas, který mi říkal: “ Nehledej to, nikdy to nenajdeš. Stvoření je skutek, který se nedá k ničemu přirovnat, nedá se logicky pochopit, jen vzít na vědomí, že se to stalo. “

    Pak jsem se probudila a v mysli mi dozníval sladký závan návštěvy odkudsi z podvědomí, cítila jsem se nádherně osvěžená, ulevilo se mi, že ze mě někdo sejmul břímě otázky, která mě dlouho tížila. Od té doby jsem v klidu a začátek už nehledám, protože vím, že tam se lidský mozek nikdy nedostane, jsou tam pro nás zamčené dveře poznání a nezbývá, než to respektovat. Měly by nám stačit mýty a archetypy, na kterých je vystavěná každá civilizace, a od těch se pak odvíjí celé kulturní uvědomění a sounáležitost.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Stvo%C5%99en%C3%AD_Adama#/media/Soubor:The_Creation_of_Adam_(1).png

    1. Sen je sen a noc je noc. To někdo naznačoval že to nepochopíš kvůli svému slepičímu mozku. Jelikož jsme stvořeni k obrazu jejich, tak stvořeni pochopit lze, mozkem lze pochopit všechno, jen to chce čas…

      1. ad – mozkem lze pochopit všechno, jen to chce čas…
        _________________________________

        Matrixi, ty tolik času nemáš………….:-))

        ps: sen je odpověď na otázky, které neumíme položit.

  2. @ Andělé si tedy podle Stvořitelova záměru začali chemicky „hrát“, až dospěli k organické a biologické chemii.

    A kde vzali v tom nehmotném bytí zkumavky a chemikálie?

  3. Pane Staňku, dle Vás se Bůh ve své dokonalosti nudil a stvořil svět, tak jak ho chápe dnešní věda. Pokud Boha chápu jako vše, co nelze zatím pochopit, tak dobře.
    To, co jste vytvořil, není teorie všeho, ale guláš všeho.
    Pokud se Bůh ještě nudí, tak se po tomto článku se pobavil.

    Člověk není chemická sloučenina, ale skládá se ze složitých sloučenin, molekul a jejich vzájemné reakce. Aby se tato složitost udržela proti samovolnému růstu chaosu (entropii), musí přijímat energii.

    Píšete jak se dle materialistů člověk dostal na zemi „člověk mezihvězdným cestováním jako ufoun s cílem osidlovat obyvatelné“.
    Nemyslím, že byste tím jak píšete :“Spojí vědu a víru v náboženství vyšší kvality.“
    Myslel jsem, že se zabýváte myšlenkami křesťanství. Pěkný (vědecký) článek o počátku křesťanství
    https://www.osel.cz/11161-vyvoj-krestanskych-nauk-a-instituci-od-1-do-4-stoleti.html

  4. Atman je to, čím je promítnut vesmír, átman je princip, který proniká vesmír. Jej však nic neproniká. Způsobuje lesk všech věcí, jemu však žádná věc lesku nepřidává…

    Podstata jediné skutečnosti musí být pochopena vlastním jasným duchovním poznáním člověka; nemůže ji za někoho poznat pandit (Učenec). Podobně může člověk spatřit tvar Měsíce vlastníma očima. Jak jej může uvidět cizíma očima? Kdo, ne-li Atman může strhnout okovy nevědomosti, vášní a zištného jednání?…

    Osvobození nelze dosáhnouti jinak než poznání jednoty jednotlivé duše s vesmírovou duší. Nelze jí dosáhnout ani jógou (tělesným cvičením), ani sankhyjou (spekulativní filozofií), ani prováděním náboženských obřadů, ani pouhou učeností… Nemoc se nevyléčí vyslovováním jména léku, nýbrž užíváním léku. Spásy se nedosáhne opakováním slova „Brahman“ (Bůh), nýbrž bezprostředním vnímáním Brahmána (Boha)…..

    Brahman je svědkem individuálního lidského ducha a jeho působení. Átman je svědkem individuální mysli a jejího působení. Je dokonalým – absolutním poznáním… Mudrcem je ten, kdo ví, že podstatou Brahmana a Átmana je čisté vědomí, a přesvědčí se o jejich dokonalé totožnosti. Totožnost Brahmana a Átmana je
    potvrzena stovkami svatých Písem…

    Kasta, náboženské vyznání, rodina a původ nejsou v Brahmanu. Brahman nemá ani jméno, ani tvar, je nad zásluhami a proviněním, je mimo čas, prostor a předměty smyslově vnímatelné. Takové povahy je átman a „to jsi ty“. Přemýšlej-medituj ve
    svém vědomí o této pravdě. Ačkoliv je vznešený a nepopsatelný, může být Brahman vnímán okem čistého osvícení. Čistá,absolutní a věčná skutečnost – takový je Brahman a „to jsi ty“. Přemýšlej-medituj ve svém vědomí o této pravdě…Ačkoliv je jediný, je Brahman příčinou mnohosti. Není jiné příčiny. A přesto není Brahman podroben příčinnosti. Takový je Brahman a „to jsi ty“. Přemýšlej-medituj ve svém vědomí o této pravdě…Pravdu o Brahmanu lze pochopiti rozumem. Avšak dokonce i u těch, kteří mu takto rozumějí je touha po osobním odloučení hluboká a mocná, neboť trvá již od času bez začátku, to vytváří zdání „já jsem jednající, já jsem ten, kdo prožívá.“ Toto zdání je příčinou zotročení podmíněnou existencí, zrozením a smrtí, a může být vymýceno jen vážnou snahou po životě neustále spojeném s Brahmanem. Mudrci jmenují vymýcení tohoto zdání a touhy po osobním odloučení osvobozením. Je to nevědomost, která dává podnět k tomu, abychom se ztotožňovali s tělem, s já, se smysly nebo s něčím co není Átmanem. Kdo tuto nevědomost překoná odevzdaností Átmanovi, je moudrým člověkem.

    Ubírá-li se člověk světskou cestou, nebo cestou masa, nebo cestou tradic (tj. jestliže spatřuje svou spásu v náboženských obřadech a ve slabikách svatých Písem, jako by tyto samy o sobě byly svaté), nemůže poznati skutečnost. Mudrci praví, že tato trojí cesta se podobá řetězu kolem nohou člověka, který se pokouší, aby se dostal z vězení tohoto světa. Kdo se zbaví řetězu, dosáhne osvobození.
    Šankara

  5. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, takže je mu podoben. Ale jen částečně. Ta část, kde člověku podoben není, mnohonásobně převažuje.

    Carl Gustav Jung řekl na adresu teologů, kteří mluvili familiárně o Bohu, následující: „Copak si neuvědomují, že o Bohu ze své vlastní moci víme asi tolik, jako housenka o Britském muzeu?

    https://www.youtube.com/watch?v=ZlzyGC9ZGXE

    1. „Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, takže je mu podoben.“
      A nemůže to být mylná interpretace?
      Osobně chápu „k obrazu svému“ jako – podle mé představy, tak jak si přeji.
      Takže podobu Boha a člověka v tom výroku nespatřuji.

      1. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Bible, Gn 1,27

        A nemůže se jednat o špatný překlad. Co kdyby ta věta zněla: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho zobrazením.“
        Věčná Jednota nemá možnost pozorovat své Stvoření a proto mu k tomuto slouží lidé, kteří vnímají Stvoření rozložené v prostoru a čase. Bez člověka by se Stvoření odehrávalo „v temnotě nebytí“, neboť Bůh by neměl jak své Stvoření vnímat. Pokud by Bůh přemýšlel v prostoru a čase, tak na co by mu byly lidské bytosti?

      2. Lojzo, Bůh z Vás má asi radost.

        ad/Věčná Jednota nemá možnost pozorovat své Stvoření a proto mu k tomuto slouží lidé, kteří vnímají Stvoření rozložené v prostoru a čase.

        Dodám jen jednu myšlenku.

        Lidé jsou samotným Bohem, přes ně je rozprostřeno Jeho vědomí do nejnižší části Jeho stvoření. On je Nejvyšším vědomím, my jsme jeho malinkatou částí. On je Nejvyšší duší, naše lidská duše je jiskrou jeho duše. On je Nejvyšším tvořivým proudem a my jej využíváme. Někdo více, někdo méně.

        Pan Staněk mi připomíná jednoho významného vědce, nositele Nobelovy ceny, který po zkoumání života na jeho konci řekl: „Při pátrání po tajemství života jsem skončil u atomů a elektronů, které žádné známky života nevykazují. Někde na cestě mi musel život proklouznout mezi prsty. Nyní ve stáří musím jít po stejné cestě zpátky.“

        Představuji si louku plnou miliard kapek ranní rosy na tělech malých rostlin a v každé z nich se odráží paprsky vycházejícího slunce. My mu přinášíme ten náš pohled na Jeho odraz; On je tím životadárným Sluncem.

        Pěkný den.

      3. „Věčná Jednota nemá možnost pozorovat své Stvoření a proto mu k tomuto slouží lidé, kteří vnímají Stvoření rozložené v prostoru a čase. Bez člověka by se Stvoření odehrávalo „v temnotě nebytí“, neboť Bůh by neměl jak své Stvoření vnímat.“

        S tímto v podstatě nemohu nesouhlasit.

      4. ad – Bez člověka by se Stvoření odehrávalo „v temnotě nebytí“, neboť Bůh by neměl jak své Stvoření vnímat.
        __________________

        Podle vás je Bůh autistický psychopat?

      5. ad – Lidé jsou samotným Bohem, přes ně je rozprostřeno Jeho vědomí do nejnižší části Jeho stvoření. On je Nejvyšším vědomím, my jsme jeho malinkatou částí.
        ________________

        Vendo, pokud platí váš výrok „lidé jsou samotným bohem“ a současně platí váš výrok „on je nejvyšším vědomím“, potom je neplatný váš výrok „my jsme jeho malinkatou částí“.
        Logický závěr vaší úvahy zní: Lidé jsou Nejvyšším vědomím.

      6. Věro, máte svoji pravdu. Ale mě jste nepochopila. Podívejte se ještě na ten příměr ke kapkám rosy.

      7. „Lidé jsou samotným Bohem…“

        Nemám právo někoho soudit, ale je pro mě těžko stravitelná představa, že masoví vrazi Lenin, Stalin a Mao Ce-tung byli, či jsou samotným Bohem. Člověk má svobodnou vůli včetně odmítnutí Boha. Pýcha některých lidí jim nedovoluje se s Bohem smířit. Jsou přesvědčeni, že Bůh není spravedlivý (dobrý) – cítí se o něco ošizeni. Dobrým podobenstvím, jak tito lidé uvažují, je pohádka o zlaté rybce. Brány pekla jsou zamčeny zevnitř, protože pýcha a nenávist vůči Bohu u těchto lidí nikdy neumírá.

      8. ad.: Nemám právo někoho soudit, ale je pro mě těžko stravitelná představa, že masoví vrazi Lenin, Stalin a Mao Ce-tung byli, či jsou samotným Bohem.

        A Pavle, přitom tvrdíte, že jste si moji knihu přečetl. Asi na Vás nezanechala žádné následky:-))
        Bůh stvořil vše, tedy i Lenina, Stalina a Mao Ce-tunga. I pro mě to byla ze začátku těžko stravitelná představa.
        Milan Kučera

      9. Ještě doplněk na téma, zda jsou všichni lidé (jejich duše) součástí Stvořitele.

        Každý z nás byl zajisté svědkem scény, kdy si malé dítě vzteklým pláčem vynucuje na svých rodičích, aby plnili jeho vůli. U dvou až čtyřletého dítěte je takové počínání zcela v normě. To dítě ještě nemá tolik rozumu, aby pochopilo, že svým rodičům vděčí za celou svou existenci a že sobectví k člověku nepatří. Žel, velice mnoho lidí z mentality malého dítěte nikdy nevyroste. Říká se jim psychopati nebo sociopati. Jsou to sobci bez svědomí. O normálních lidech si myslí, že lásku a soucit jen předstírají, tak, jak to dokážou mistrně předstírat oni sami. Sociopati nejsou duševně nemocní – plně odpovídají za své činy. Jak vznikají? Buď se na nich podepíší rodiče nebo jejich okolí, které je zbožňuje kvůli nějaké schopnosti či bohatství. Oni pak ochotně uvěří, že patří do vyšší kategorie bytostí, že jsou svým způsobem „urození“. Také v naší zemi jsou lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou něco více než jiní, které nazývají nepřizpůsobiví nebo nekompatibilní. Kdo z těch pyšných si položí otázku: „Čím bych asi byl, pokud bych se narodil v bídě nějakého gheta vyloučených lidí?“

        Každý člověk má svobodnou vůli, zda se dá na cestu sobectví (pýchy, rasismu, xenofobie, vylučování).

      10. Pavle V., opravdu odsuzujete, a to celkem zbytečně. Bůh dal člověku mysl, a ta přes smysly buď podléhá světu, je v jeho područí, a nebo naopak. Duše je kapkou Boží přítomnosti v nás, lidech, a je to, co po získání nadvlády nad myslí, směřuje člověka, jeho podstatu na cestu k návratu. Bůh nelituje, že mu odpadají na cestu k Němu uvědomělé duše, duše, které překonávají nižším vědomím bariéru nástrah, které na jeho tělo, pudy, ….., číhají, a to na každém kroku. Duše se k Bohu vracejí, tělo tu zůstává. Nejen to hmotné, ale v dalších úrovní se duše zbavuje dalších příkrovů, těla astrálního, kauzálního a i mysli a postupují k čisté duchovní oblasti, kam patří. To vědomí za života v těle, jeho transformace k vyššímu je předpokladem, který usilující duši, i přes „nepřízeň“ osudu, karmy, chtíčů, chtivosti…., dává možnosti, nejprve zasvěcení, poznání sebe sama a poté i samotné spásy.

        Vím, že těchto mých pár řádků se míjí s názvem článku pana Staňka. On hledá, proč se na zeměkouli objevil život a člověk. Člověk však má zde omezení, není pánem nad silami světa, které ho tu drží. Pan Staněk by mohl hledat odpovědi na desítky jiných otázek. Ale tady, v této úrovni, se nabízejí odpovědi jako spekulace /filosofie či teologie/ či až rádoby vědecké domněnky.

        Kdysi jsem je tu sepsal /jen některé/ a pokud mě paměť neklame, tak dost jsme k nim diskutovali :“Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti?“

        Závěrem jen to, co je mým dosavadním poznáním; odpovědi se dozvíme, i na otázku pana Staňka, právě tam, kde nevládne rozum. V oblastech čistého ducha. Tady jsou to jen spekulace, kde „hraje“ roli tu větší, tu menší ego.

      11. Vendo,

        já se držel tématu, když jsem napsal, že to, co o Bohu nevíme, má obrovský přesah nad tím, co víme – že Boží existence je pro člověka tajemstvím. Nemyslím si tedy, že otázka pana Staňka, proč Bůh stvořil člověka, má smysl. Kdesi jsem četl názor, že Bůh je láska a že láska je uskutečnitelná jen ve společenství, že Bůh stvořil člověka, aby nebyl sám. Zdá se mi, že je to pravda, ale jist si tím nejsem.

        Vaše představa, že duše má svůj paralelní život s životem mysli, se mi jeví nelogická. Po reinkarnaci duše netuší, co „páchala“ v minulém životě a nemá tedy motivaci, aby odčinila případné zlé skutky. Proč by to dělala, když není jisté, že spáchala něco zlého? Já osobně se necítím ani v nejmenším odpovědný za to, co případně páchala mysl těla, v němž moje duše předtím sídlila.

      12. Pro Pavla V.

        ad/Já osobně se necítím ani v nejmenším odpovědný za to, co případně páchala mysl těla, v němž moje duše předtím sídlila.

        A tady se prosím zamyslete. Nad tím svým „Já osobně…..“. Duše má mysl a když ji neovládne, když ji dovolí být dominantní a plnit přání smyslů, když ji dovolí neovládnutím těla krást, smilnit, lhát, nenávidět, nemít rád, ubližovat, zabít….., tak za to nese následky. Tělo, ve kterém se to dělo, je nepodstatné, protože pomine. /lidé si ho však pamatují pod určitým jménem a podobou/ Duše však i s myslí, které je jejím prvním a nejjemnějším obalem, opouští toto tělo a přechází po určité době, pokud prováděla to napsané výše, tedy po jistém očistci, do nového zrození, do nového těla a vše se může, ale nemusí, opakovat.

        Pavle V., na Vašem egu tedy teď vůbec nezáleží, protože Vy nevíte o té tzv. odpovědnosti, o karmických dluzích. Vaší duši a mysli se děje to, prožívá to, co prožít má. Důležitá je reakce na toto dění. Očistec se pro duši děje mnoho, mnohokráte a důležité je, jestli pronikne do vědomí duše to, zda to či ono je špatné či správné.

        Mějte se fajn.

      13. pavel v a Venda

        Chápu, že to nebudete chápat a ani to moci přijmout, nebudu se o tom přít, jen to zde má být napsané, tak se tak děje.

        Žádná duše a ani reinkarnace v podstatě neexistují.
        Je tu pouze jedna trojice, v křesťanství se označují Otec, Duch a Syn.
        Existuje jedno vědomí (Bůh Otec) a jedna mysl (Duch Svatý)a jeden pozorovatel (Syn)
        Vědomí je pasivní a mysl aktivní, pozorovatel je funkcí obou těchto Božích aspektů. Pasivní a aktivní aspekt jsou dvě strany téže mince.
        Tato jedna mince včetně její funkce pozorovatel je v každém člověku.
        Pozorovatel se může ztotožnit s některou stranou,v drtivé většině se ztotožňuje s tou aktivní, tedy s myslí.
        U asketů se ztotožnil s tou pasivní, s vědomím.
        Konečná realizace je spojení trojce v jedno, bÝt si tedy vědom obou stran mince jakožto celistvého Boha.

        Ve skutečnosti neexistuje nějaká inkarnační linie jak se ve východních naukách popisuje, protože neexistuje vlastně ani konkrétní duše. Ta jedna trojice je v každičkém člověku který existuje, a v iluzi plynoucího času se dá napsat, v každém člověku který byl, je i kdy bude v tomto světě figurovat.
        Ale ve skutečnosti čas také neexistuje, takže všichni lidé existují zároveň a jsou rozprostřeni v iluzorní niti času do všech těch příběhů které se zrovna dějí, do příběhů o kterých historie přináší svědectví, že se už odehrály a i těch, které nastanou v některém z následujících přítomných okamžiků v iluzi plynoucího času.

        Je pouze jedno, jednota všeho, ale to není možné akceptovat dokud rozděluju já a ti druzí, posuzuju dobré/špatné a odsuzoju a nepřijímám cokoli z dění. Až z pozice jednoty a bezčasovosti lze spatřit, že se protipóly vždy vyrovnávají, tedy i to co v oddělenosti a nesplynutí trojjedinosti v celek vnímáme jako dobro a zlo.

      14. Inspirace od Lojzy a Václava:

        Někdy někteří lidé nechápou. On totiž rozum, mysl a i inteligence jsou omylné. Ale smutné je, když se někomu něco hodí a vynechá větu, věty, zkrátka nesdělí vše. Typický /ale nevýznamný – jen ukázka/ je tento odkaz diskutérky Věry z Vysočiny z knihy Druhá Mojžíšova, kap. 3.: ( podotýkám, že to ale nikomu neškodí )

        Ona uvedla jen část odpovědi a má to jistou relevanci, to nezpochybňuji, ale seriózní je doplnit tento výklad o verš 15., který je součástí dialogu mezi Mojžíšem a Bohem.
        13 Mojžíš ale pokračoval: „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců.‘ Co jim odpovím, když se mě zeptají: ‚Jaké má jméno?‘“
        14 Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.‘“
        A ten 15. Verš?:
        15 Bůh ještě Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno a tak budu připomínán po všechna pokolení.

        To jméno je Bůh, není ani dál v Bibli, Starém či Novém zákoně, mimo Hospodin či Otec, označován , že by byl Bůh pojmenováván jako Jsem.

        Ale neděje se nic fatálního. Paní Věra tu i napsala svůj přístup……snažím se vyjadřovat srozumitelně a bez hádanek, pokud je něco nejasného, omlouvám se, je to moje chyba.

        Když již píši pod Lojzův příspěvek, tak ještě něco vzpomenu. Lojza tu 11.5. napsal k meritu článku pana Staňka mj. : „Věčná Jednota nemá možnost pozorovat své Stvoření a proto mu k tomuto slouží lidé, kteří vnímají Stvoření rozložené v prostoru a čase. Bez člověka by se Stvoření odehrávalo „v temnotě nebytí“, neboť Bůh by neměl jak své Stvoření vnímat. Pokud by Bůh přemýšlel v prostoru a čase, tak na co by mu byly lidské bytosti?“
        Dají se tam najít, podle mě, skvělé myšlenky. U mě to podporuje tu moji představivost. Jakoby Bůh dal lidem něco, co „tam k Němu nahoru“ odráží jejich konání z úrovně lidí, jejich vidění, slyšení, komplexně řečeno, vnímání. Opominu, že mezi tvořením lidí a Bohem je stvoření monád, velkých duší a nic nenamítám ani proti označení jako andělů.

        A Venda to ihned doplnil neméně skvělými myšlenkami: „Lidé jsou samotným Bohem, přes ně je rozprostřeno Jeho vědomí do nejnižší části Jeho stvoření. On je Nejvyšším vědomím, my jsme jeho malinkatou částí. On je Nejvyšší duší, naše lidská duše je jiskrou jeho duše. On je Nejvyšším tvořivým proudem a my jej využíváme. Někdo více, někdo méně.“

        To božské v nás je jiskra jeho duše, nepatrná kapka jeho esence. To vědomí se přes nás, lidstvo jako doslova ty malé atomy, rozprostřelo do hmotného světa a Bůh ním vnímá. Je to takový jednosměrný proces. Člověk nemá Jeho Nejvyšší vědomí, ale postupně o ně usiluje, jde nějakou cestou, nejlépe podle „člověče, poznej sám sebe“. A ještě je tam důležitý ten Duch svatý, Slovo, které působí – je z Boží Trojjedinosti. Je to Bůh v akci, ne ten stacionární.

        Nicméně, jak Lojza tak Venda nenavázali na teorii pana Staňka. Jak a proč se člověk objevil na zeměkouli. Kdo to ví? Myslím, že k tomuto poznání na této úrovni nelze ani dospět. Hmota „nám nohy váže“, jak napsal básník. Odpověď na otázku pana Staňka se dozvíme, já v to pevně věřím, o „nějakou“ tu úroveň výš – a bude to v ten pravý čas, který Bůh pro toto poznání ustanovil.

        Hezké dny zatím studeného máje.
        Krbec
        Co mě mrzí? Že pan Staněk sem nechodí na něco reagovat. Třeba ale nemá na co.

      15. Pro pana Krbce:

        jen na okraj – neřešila jsem Boží jméno, ale udávala jsem do souvislosti starozákonní JSEM, KTERÝ JSEM a novozákonní Janovo JÁ JSEM, byla to reakce na Lojzovo „JSEM je…“

  6. „Jak a proč se na zeměkouli objevil život a člověk?“

    Podle mě obdobně, jako se v mém snu předminulé noci objevila postava hudebníka.

  7. Pane Staněk,
    v jednom z dřívějších Vašich článků o stvoření světa jste napsal, že nejprve byl Bůh a nedokonalí lidští duchové. A aby se měli tito duchové kde zdokonalovat, tak jim Bůh stvořil vesmír. Tento článek vyznívá jinak. Jak ty Vaše názorové veletoče přijímají Vaše Agapeovečky? Nejsou z toho zpitomělí?

  8. Nevím, jestli má smysl zaobírat se textem článku, asi nemá, ale přece jen …:

    ad – Na počátku ve věčnosti byl pouze Bůh Stvořitel. Ten byl stacionární dokonalostí, která však postrádá pohyb. (Antropomorficky neuctivě bych řekl, nudil se dokonalostí.) Tato bytost učinila ze své vůle rozštěpením „ničeno“ na plus něco a mínus něco.
    ________

    Téma článku zní „Jak a proč se na zeměkouli objevil život a člověk?“.
    Ptám se na něco jiného: jak a proč se někdo dokáže vážně zaobírat takovým šíleným intelektuálním vírem, proč do toho míchá výrazy jako „stacionární dokonalost, která postrádá pohyb“, „rozštěpení ničeho na plus něco a mínus něco“, atd, atd
    ….jsem rozpačitá a nechci se nikoho dotknout, ale : pane Staňku, vážně tohle máte (máme) zapotřebí?

    1. ad.: „stacionární dokonalost, která postrádá pohyb“

      Věro,
      pro mě představa Boha jako „stacionární dokonalost, která postrádá pohyb“ je mnohem přijatelnější, než představa nějakého vousatého dědka na obláčku.
      Pan Staněk nám časem zraje jako víno. Tuhle představu nikdy neměl, vždy to byla jen dokonalá láska a dobro. Snad jen by mu mohlo dojít, že „stacionární dokonalost, která postrádá pohyb“, tedy věčnost, nemůže mít žádné zákony. Ve všech článcích a knihách vždy zdůrazňoval několika vykřičníky!!!!!, že člověk má dodržovat zákony věčnosti. Tak snad nám za 10 let zase trochu uzraje a prozradí, že věčnost žádné zákony mít nemůže:-))

      1. Lojzo

        ad – pro mě představa Boha jako „stacionární dokonalost, která postrádá pohyb“ je mnohem přijatelnější, než představa nějakého vousatého dědka na obláčku.
        _____________

        A čo vy si predstavujetě pod hentým takým „stacionární dokonalost, která postrádá pohyb“ ?

      2. Súdruh major, moje definice je taková:
        Jednotu bychom si mohli představit jako nějaké BYTÍ bez prostoru a času, kde všude všechno je. Nemá cenu se někam pohybovat, protože všude všechno je. V Jednotě není tedy pro pohyb žádný důvod, není tam žádná energie, není pojem prostoru a času, žádná rychlost, atd.
        Všimněme si, že naše slova nestačí na vyjádření toho, co Jednota je, proto se pouze omezujeme na vyjmenovávání toho, co Jednota není. Tady vidíme, jak naše myšlení je velmi striktně spjato s polaritou, na vyjádření Jednoty nám chybí slova. Jediné, co můžeme o Jednotě říci, je to, že JE.

      3. Lojzo, píšete:

        „na vyjádření Jednoty nám chybí slova.“

        a to je přesně to jádro pudla. Viz. můj sen o pochopení pojmu „stvoření“. Slovy nelze vyjádřit, protože pro vyjádření duchovní oblasti mám chybí jazyk, výrazivo. Jakž takž dokážeme jazykem popsat věci běžného života, věda se už ovšem neobejde bez znaků (číslice), smyslovou a emoční složku dokážeme popsat na základě vzájemné zkušenosti, ale lásku a víru umíme pouze sdílet beze slov, v mlčení. Řeč je na to krátká, proto se duchovní texty obalují do symboliky, metafory, alegorie, podobenství, hádanek…
        Mt18,20

      4. Lojzo, nejen že Jednota je, Jednoty jsou. Včera jsem projel samotou Jednoty a dnes jsem jel kolem další samoty Jednoty.
        Závěr: Jednoty jsou a od sebe vzdáleny 40 km. Takže i v jednotách je dualismus. Všude žijí lidé, i v Jednotách. Jednota může být i v diskuzi o něčem rozumném. Jednota není něco neměnného, život nás poučuje, že jednoty se často rozpadají, když jsou příliš těsné. Jednoty jsou dynamické a pohyb přináší i nový život. Život je to, co ční nad nicotou.

  9. Vendo, píšete:

    „Věro, máte svoji pravdu. Ale mě jste nepochopila. Podívejte se ještě na ten příměr ke kapkám rosy.“
    ______________

    Nejde o moji pravdu. Jde o to, že zde z pozice znalce předkládáte výroky, které si vzájemně odporují, a tím pozbývají důvěryhodnosti. A další věc: důvěryhodnost a poetická romantika většinou bývají ve vztahu nepřímé úměry. Čím víc romantiky, tím méně důvěryhodnosti. Romantika je vždycky KÝČ, a kýč nemá se spiritualitou nic, ale opravdu NIC společného.
    Vaše ťu ťu třpytivé kapičky rosičky na kytičkách a sluníčku jsou boha-pustým kýčem, Vendo.

    1. Váš názor, Vaše vědění, je čistě Vaše. Můj příměr, který nazýváte ťu ťu kýč, Vám není zřejmý. Že nespočetné množství kapek rosy, ve kterých se odráží záře jediného slunce, toto slunce netvoří. Ale nevadí mi to. /a jestli jde o poetickou romantiku?….to není důležité – Vy víte, že přirovnání patří do vyjadřovacích možností jazyka….přesto však žádným přirovnáním nelze vysvětlit Boha…..no není to ťu ťu zajímavé?/

      Co vím je to, že nespočetné množství duší zde na Zemi, Jeho Boží životní podstaty, není tím konečným souhrnem, kterým On je. Každý projev života, každý z nás je částicí Boha. Vztahy mezi Ním a námi jsou jako vztahy mezi celkem a částicí. Bůh si nás je v každém okamžiku vědom, protože svoji jiskrou – duší je v nás. Dal nám vědomí, které je tu ve srovnání s vědomím jiných bytostí nejvyšší, ale není tím Nejvyšším. Jsme-li kapkou vědomí, které nutně zde v hmotném světě potřebujeme, což věděl především On, pak On je oceánem Vědomí.

      Kdybychom měli, my lidé, Jeho Nejvyšší vědomí, disponovali ním, nemuseli bychom tu být.

      A tak opakuji, že člověk není obdařen Nejvyšším Božím vědomím. Ale člověk usiluje…., tvrdě pracuje….., a nakonec ví……., ten se dostává…….., a pak s Ním může splynout.

      K podpůrnému zamyšlení je i třeba vztah Nejvyššího vědomí Boha a světla, které stvořil Slovem Bůh první den. / První Mojžíšova /

      Mějte se hezky.

      1. Vendo, já vám to snad i věřím, že to myslíte dobře, ale co je to platné, když si vaše výroky tak očividně odporují? Jak s tím pak naložit, jak tomu rozumět? Vy klidně napíšete:

        „Lidé jsou samotným Bohem“

        a v dalším příspěvku napíšete

        „Každý projev života, každý z nás je částicí Boha. Vztahy mezi Ním a námi jsou jako vztahy mezi celkem a částicí.“

        a pokračujete: „A tak opakuji, že člověk není obdařen Nejvyšším Božím vědomím“

        Nedivte se, že se to jeví jako gulášoidní myšlenková směska, napíšete, co vám slina na jazyk přinese. Jaké jsou prosím vás vztahy mezi celkem a částicí? Uvědomujete si, že když z celku vyjmete jakoukoliv část (nebo částici, chcete-li), pak logicky celek přestává být celkem, ale také jen částí?
        Jistě, kapky rosy září ve světle slunce, ale to slunce svítí, i když rosa není a naopak – kapky rosy JSOU i když na ně slunce zrovna nesvítí. Je docela fajn vědět o těch kapkách i o tom slunci a nemít potřebu stále něco vidět v součástkách a částicích. Vnímejte tu Jednotu, Vendo:-) a taky se mějte hezky.

  10. Pavle,

    píšete: „Nemám právo někoho soudit, ale je pro mě těžko stravitelná představa, že masoví vrazi Lenin, Stalin a Mao Ce-tung byli, či jsou samotným Bohem. Člověk má svobodnou vůli včetně odmítnutí Boha.“
    ____________________________

    …a to je právě ten bludný kámen, o který spousta hledačů zakopává. Když se řekne á, musí se taky říct bé. Jestliže přijmeme (ztotožníme se) poznání, že Bůh (božský princip) je podstatou všeho, pak musíme přijmout, že i ti masoví vrazi jsou (bohužel) na jedné lodi se světci. No a jestliže Bůh je podstatou všeho, pak ho z podstaty věci nelze svobodně odmítnout, protože je podstatou všeho:-)

    1. Věro,

      svou replikou řešíte otázku zvanou teodicea (ospravedlnění Boha). https://cs.wikipedia.org/wiki/Teodicea Tedy otázku: Je-li Bůh všemohoucí a láskyplný, jak může dopustit zlo? Mně se jeví jako naprosto logické Leibnitzovo vysvětlení. Fyzické utrpení způsobené přírodními silami, jaké například prodělal spravedlivý Jób, není nutně zlem, stejně jako není zlem bolestivé vytržení zubu. Po něm nastane veliká úleva. Stejně tak je pro člověka pobyt na zemi pouhou epizodou ve srovnání s věčností, kde Bůh všechna pozemská utrpení vynahradí (blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni). Skutečným zlem je utrpení způsobené člověkem (zločincem). Páchá člověk zlo, protože je to Boží vůle? Ne, je to přesně naopak, člověk páchá zlo proti Boží vůli. Pokud by člověk neměl svobodnou vůli, nenesl by žádnou vinu za své zločiny. Znamená to tedy, že Bůh není zcela všemohoucí? Ano, je to tak. Bůh se v případě člověka své naprosté všemohoucnosti přechodně (po dobu života zločince) vzdal. Bůh nemá žádnou vinu na řádění masových vrahů, co jich historie pamatuje.

      Bůh měl dvě možnosti:
      1. Udělat člověka tak, aby neutrpěla Boží všemohoucnost, aby člověk vždy jednal podle Boží vůle. Pak by to nebyl člověk, ale stroj.
      2. Udělat člověka, který má svobodnou vůli. Bůh to udělal, přestože věděl, že se někteří lidé zachovají jako rybářova žena v pohádce O zlaté rybce. Lidská pýcha nezná hranic.

      1. Pavle, píšete:

        „Bůh měl dvě možnosti:“

        ale to opět jedete na vlně pohádek a starých pověstí českých. Bůh je princip a podstata všech věcí. Tímto bychom mohli skončit a řečeno je vše. Všechno ostatní – náboženství a mravní zákony v nich obsažené jsou „přidanou hodnotou“, kulturním rámcem civilizací, třeba zrovna té, ve které se čirou náhodou tady a teď nacházíme.
        Bůh nemá dvě možnosti, dvě možnosti máte vy: věřit, nebo vědět.

      2. ad.: Tedy otázku: Je-li Bůh všemohoucí a láskyplný, jak může dopustit zlo?

        Koho jste potkali, co Vám to nalhali? Proč by měl být Bůh všemohoucí a láskyplný? To jsou jen Vaše přání.

      3. „znamená to tedy, že Bůh není zcela všemohoucí? Ano, je to tak. Bůh se v případě člověka své naprosté všemohoucnosti přechodně (po dobu života zločince) vzdal.“

        Žijete v obrovské bláhovosti.

        „Bůh nemá žádnou vinu na řádění masových vrahů, co jich historie pamatuje.“

        Nikdo nemá žádnou vinu, ani Bůh ani člověk, protože opravdu existuje pouze Bůh sám a vše co se v této realitě odehrává za příběhy a skutky dělá Bůh sám sobě.
        To, za co se považujete-tedy za člověka, je vlastně Bůh v oddělenosti funkcí egoismu od svého celku.
        Když žere tygr antilopu, tak žere Bůh Boha, a když vrah zabíjí oběť, zabíjí Bůh Boha. Ego má za úkol držet oddělenost a nevědomost aby hra mohla probíhat, tak musí vše kolem posuzovat a odsuzovat.
        Pokud by každý věděl, že je Bohem a nikdo jiný neexistuje nic by nekonal, nic by se nedělo, tato dimenze, tento na dualitě a oddělenosti postavený svět by zmizel.

      4. Vaše filozofie, že svět je cosi jako hra, je velice nebezpečná. Ve hře neexistuje nic takového, jako zlo. Až hra skončí, zapomene se na ni. Jelikož žijete v relativním přepychu a nic vám neschází, po spravedlnosti netoužíte. Můj křesťanský Bůh, na rozdíl od vašeho lhostejného Boha, naměří každému podle jeho zásluh.

      5. Pavle, píšete:

        „Můj křesťanský Bůh, na rozdíl od vašeho lhostejného Boha, naměří každému podle jeho zásluh.“

        Ta Jednota zde dostává dost na frak…:-)
        Mimochodem: Mt21:31

      6. Věro,

        jste na mě přespříliš inteligentní :-) Vyjadřujete se v hádankách, zatímco já mám alespoň „staré pověsti“. Na rozdíl od vás jsem přesvědčen, že mravní zásady jsou božského původu, že se nejedná jen o jakýsi kulturní nános. Kdyby to mělo být tak, že by o tom, co je správné a co je zlé, rozhodoval člověk, mohl by tyto zásady kdykoliv změnit. To by znamenalo, že to, co včera bylo považováno za dobro, je dneska zlem a naopak. Žili bychom ve zmateném světě, jehož hlavní zásadou by bylo: Účel světí prostředky. Jinými slovy: Ve jménu dobra lze spáchat jakoukoliv špinavost.

        Bůh je osoba, která má některé znaky společné s člověkem. Tím hlavním je soucit. Každý, kdo je nadán inteligencí, je z povahy věci soucitný (kdo není soucitný, nemůže být inteligentní). Čím méně je nějaká osoba soucitná, tím více se blíží zvířeti, které o soucitu nemá ponětí. Podotýkám, instinktivní počínání zvířat, které vypadá jako soucit, je jen a jen neuvědomělým instinktem.

      7. Pavle, snažím se vyjadřovat srozumitelně a bez hádanek, pokud je něco nejasného, omlouvám se, je to moje chyba.

        píšete:

        „Na rozdíl od vás jsem přesvědčen, že mravní zásady jsou božského původu, že se nejedná jen o jakýsi kulturní nános. Kdyby to mělo být tak, že by o tom, co je správné a co je zlé, rozhodoval člověk, mohl by tyto zásady kdykoliv změnit.“

        Když se podíváte do historie, vidíte, že mravní zásady se v čase opravdu mění, např. v oblasti rodinného či vlastnického práva. V odlišných kulturách určitě najdete odlišnosti i v morálním kodexu.
        Kulturní rámec – to není jen „jakési cosi“, to je náš domov, komplexní vnější formování duševního a duchovního vývoje člověka, bez kulturní výchovy a povědomí bychom neznali svoje ukotvení ve společnosti, svoji historii, a bez historie/kořenů je člověk NIC.
        (O božském původu mravního zákona můžeme filosofovat donekonečna…)

        píšete:
        „To by znamenalo, že to, co včera bylo považováno za dobro, je dneska zlem a naopak. Žili bychom ve zmateném světě, jehož hlavní zásadou by bylo: Účel světí prostředky. Jinými slovy: Ve jménu dobra lze spáchat jakoukoliv špinavost.“

        Ano, to se bohužel děje dnes a denně a v přímém přenosu. Většinová část populace to tak chce a má ráda. Menšinová část populace se tomu snaží odolávat, ale jde to čím dál tím hůř.

        Píšete:
        „Bůh je osoba, která má některé znaky společné s člověkem. Tím hlavním je soucit. Každý, kdo je nadán inteligencí, je z povahy věci soucitný (kdo není soucitný, nemůže být inteligentní). Čím méně je nějaká osoba soucitná, tím více se blíží zvířeti, které o soucitu nemá ponětí. Podotýkám, instinktivní počínání zvířat, které vypadá jako soucit, je jen a jen neuvědomělým instinktem“

        Váš popis Boha je jedním z mnoha modelů individuálních duchovních východisek.

        Tento váš výrok — „Každý, kdo je nadán inteligencí, je z povahy věci soucitný. Čím méně je nějaká osoba soucitná, tím více se blíží zvířeti, které o soucitu nemá ponětí“ — neplatí. IQ není přímo úměrný emoční inteligenci. Inteligence na emoční složku není nijak vázaná, jedno není podmíněno druhým.

      8. Věro z Vysočiny,
        máte názory, které se mi líbí. Díky za to, že je tady publikujete.

      9. Lojzo, potěšení je na mé straně, ráda jsem přišla na kus řeči:-)

      10. Píšete, že inteligence a soucit jsou dvě spolu nesouvisející věci. Když se na to podíváme z hlediska měření IQ, budete mít asi pravdu. Považte však, že inteligenci nelze jednoznačně definovat. Jiný typ inteligence je vyžadován v armádě (rychlost, rozhodnost) a jiný od projektanta mostu (preciznost, opatrnost). Obecně se inteligencí asi myslí schopnost správně se rozhodnout při řešení problému. K tomu je nutné problému porozumět. Je-součástí problému člověk, lze mu porozumět tím, že se vcítíme do jeho situace. Kdo to nedokáže, nedokáže odhadnout, jak se budou lidé chovat – není inteligentní. Pro správné rozhodnutí nestačí jen chladný rozum.

      11. Pavle, souhlasím s Věrou, která píše :“IQ není přímo úměrný emoční inteligenci. Inteligence na emoční složku není nijak vázaná, jedno není podmíněno druhým.“
        IQ především porovnává výsledky standardizovaných testů s průměrem. Neměří vše, co si pod IQ kdo představuje.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Inteligen%C4%8Dn%C3%AD_kvocient
        IQ bylo posuzováno hromadně u amerických vojáků za 2.světové války, potřebovali nové velitelské kádry schopné se rychle učit nové věci včetně rychlých rozhodnutí. Takže test IQ je použitelný i pro armádu.
        Motáte do posuzování IQ emoční kvocient EQ.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Emo%C4%8Dn%C3%AD_kvocient
        Úspěch v zaměstnání i v životě je více závislý od EQ (asi ze 75%), dokonce i u vědeckých pracovníků EQ rozhoduje víc jak IQ. ( viz Daniel Goleman : Emoční inteligence, výborná kniha.
        Relativně nízká úspěšnost lidí s vysokým IQ je dána i tím, že na vrcholné pozice se lidé dostávají i díky příležitosti. A ta je u nadprůměrných vyšší, protože je jich mnohem víc, jak geniálních. Lidé s vysokým IQ inklinují k řešení složitých problémů. Méně se zabývají běžnými praktickými záležitostmi.

      12. Nijak nerozporuju, že inteligenční kvocient je něco jiného než emoční kvocient. Oba kvocienty jsou však jen hrubým přiblížením k tomu, co skutečná inteligence vlastně je. Jistě mi dáte za pravdu, že je rodíl mezi chytrostí a moudrostí. Pro mě inteligentní člověk je člověk moudrý. Chytrým člověkem byl zajisté Albert Einstein. Přinesl světu epochální objevy. Moudrý však nebyl. Podváděl své manželky a to velmi nechutným způsobem. Za mnohem inteligentnějšího člověka považuji například Alberta Schweitzera.

        Při vývoji autonomních automobilů jejich tvůrci narazili na velmi těžká dilemata v oblasti etiky a je možné, že kvůli těmto okolnostem se nakonec autonomní vozidlo nikdy nedostane do komerční sféry. Podobná dilemata přináší i lékařská etika. A já nevěřím, že osoby, které by tyto problémy měly řešit, by mohly být vybírány pomocí testu inteligence.

      13. Pavel cit.:
        “ Chytrým člověkem byl zajisté Albert Einstein. Přinesl světu epochální objevy. Moudrý však nebyl. Podváděl své manželky a to velmi nechutným způsobem.“
        ____________________

        Nebuďte tak přísný, Pavle. Nikdo není dokonalý. Lepší nevěrný génius než věrný blbec.

        https://epochaplus.cz/za-zivot-milady-horakove-bojoval-i-albert-einstein/

        http://www.l-s-t-m.wbs.cz/Albert-Einstein.html
        „Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.“
        /Albert Einstein/

      14. Pavle, IQ je člověku v podstatě dána hodně i dědičností, vzděláním se rozšíří vědomosti, možná moudrost.
        IQ se nedá naučit. Výsledky testů IQ lze častým opakováním zlepšit, takže testy mají své míry nejistoty.
        EQ je např. schopnost soucítění, pomoci, schopnost pochopit druhého a obětovat něco (čas, úsilí) pro společnou dobrou věc.
        EQ se naučit dá výchovou, nejlíp v rodině a od mládí.
        Když nevidíte rozdíl mezi IQ a EQ, tak si o tom něco přečtěte.

      15. „Nebuďte tak přísný, Pavle. Nikdo není dokonalý. Lepší nevěrný génius než věrný blbec.“

        První dvě věty super, se třetí soulasit nemohu.

      16. ad – První dvě věty super, se třetí soulasit nemohu.

        Anonyme 2, přišel takhle jednou pan Roubíček za Khonem a povídá mu, Khon, vědí o tom, že jim je manželka nevěrná? Khon odpověděl: vím o tom a nevadí mi to. Je lepší mít 50% v dobrým kšeftu, než 100% ve špatným.
        :-)

      17. Vždycky je dobré si o věcech něco přečíst. Ale to neznamená, že přečtené spolknu i s navijákem. Rozdíl mezi námi je v tom, že vy za inteligenci považujete chytrost, já moudrost. Moudrost je více než chytrost. Zatímco chytrost přináší efekt krátkodobě, moudrost hledá to, co je věčné.

        Lze si představit „inteligentního“ grázla, využívajícího „inteligenci“ ke svému obohacení. Může zpronevěřit obrovské peníze a vyhnout se odhalení. Je takový výsledek skutečně inteligentní?

        Pardale, co kdybyste jednou reagoval na mé argumenty?

      18. ad – Rozdíl mezi námi je v tom, že vy za inteligenci považujete chytrost, já moudrost.
        _____________

        Pavle, podle vás tedy, kdo je moudrý, ten není chytrý?

      19. Pavle, píšete asi pro mě :“Rozdíl mezi námi je v tom, že vy za inteligenci považujete chytrost, já moudrost.“
        To je hezké, teď ještě co je chytrost a co moudrost a jak se měří (porovnává) s průměrem.
        IQ i EQ se dá vyjádřit ČÍSELNÝMI koeficienty, v podstatě porovnáním s průměrem.

      20. Tak se tak dívám do této části diskuze a říkám si, že různě inteligentní lidé se hádají o IQ a EQ. Je to diskuze, ten napíše ono, ta zaoponuje, ten se přidá, jiný nepochopí….a výsledek? Nula.
        Pan Staněk se asi pochechtává, jak se tu moudrý nebo snad chytrý člověk /?/ projevuje.

      21. Pane Pardale,

        uznávám své pochybení. Měl jsem na mysli moudrost a použil jsem místo toho výraz inteligence.

        Ve sporu s Věrou šlo o povahu Boha. Zda je Bůh jen jakýsi neosobní princip, nebo zda je to empatická bytost. Já říkám, že Stvořitel, jak ho chápou křesťané, je nadán moudrostí a kdo je moudrý, je také empatický (soucitný). Jinak řečeno, kdo není empatický, nemůže být moudrý.

      22. Alois:
        „.a výsledek? Nula.“
        ________________________

        Omyl, Aloisi. Výsledek je naprosto BOŽÍ, protože výsledkem je potlačení ega a uznání omylu. Což je věc, kterou opravdu každý nedokáže, nota bene v debatě při tzv. hledání světla.

        Pavle, za tohle

        „pavel v pro Pardala
        16.5.2020 (22:16)
        Pane Pardale,
        uznávám své pochybení. Měl jsem na mysli moudrost a použil jsem místo toho výraz inteligence.“

        palec nahoru!

      23. Paní Věra napsala velkou pravdu – …….. Což je věc, kterou opravdu každý nedokáže, nota bene v debatě při tzv. hledání světla.

        Debatou nejde hledání světla docílit. ( někteří hledači hledají i debatami, že?) Inteligence či rozum, jak si kdo vybere, jsou věcí proměnnou. Kdo ní či ním disponuje, mění své rozhodnutí s časem, s místem, náladou a povahou, fyzikálními podmínkami, duchovním stavem, stářím a zkušenostmi. ……to je takový základní pohled, něco jak počty v první třídě.

        Cituji od významného profesora L.R.Puriho:

        Dokud zůstáváme na rozumové úrovni, nemůžeme překonat základní dualitu psychologie. Nad oblast intelektu můžeme vystoupit a totální realitu poznat tím, že se s ní ztotožníme, že se samotní staneme touto realitou; ale je jasné, že toho nemůžeme dosáhnout pomocí svého rozumu.

        A Pavel panu Pardalovi vyjádřil uznání svého omylu, a to je od něj natolik hezké, že se z toho raduje i paní Věra. Kéž by se už někdo z debatujících dotkl tématu článku – třeba by se přidal i jeho autor.

        Jeden významný mystik súfismu napsal:
        Imitátoři nám dávají sto a jeden argument
        a sto a jednu teorii,
        ale mluví pouze ústy, proto v nich není života.

        Álois

        P.S.

        Paní Věro, píšete – výsledek je naprosto BOŽÍ. Jeden zdvořilý dotaz – dopracovala jste se, podle svého upřímného cítění, již k takovému BOŽÍMU výsledku?

      24. Alois:
        „Cituji od významného profesora L.R.Puriho:

        Dokud zůstáváme na rozumové úrovni, nemůžeme překonat základní dualitu psychologie. Nad oblast intelektu můžeme vystoupit a totální realitu poznat tím, že se s ní ztotožníme, že se samotní staneme touto realitou; ale je jasné, že toho nemůžeme dosáhnout pomocí svého rozumu.“
        ________________________

        Jakmile začne jakýkoliv vymývač mozků nabádat k opuštění rozumu (tzv. „dostat se nad rozum“, ono to zní tak osvíceně až ezotericky….), je potřeba udělat jediné – vzít nohy na ramena a zmizet co nejdál.

        „Nad oblast intelektu můžeme vystoupit a totální realitu poznat tím, že se s ní ztotožníme, že se samotní staneme touto realitou;“

        Můžete to Aloisi přeložit do smysluplné řeči? Nebo to nejde? Ano, správně, nejde to. Je to EZOalgoritmus.

      25. Pro paní Věru, k Vaší otázce:
        ad/ Můžete to Aloisi přeložit do smysluplné řeči? Nebo to nejde? Ano, správně, nejde to. Je to EZOalgoritmus.

        Odpovídáte si sama. A ještě se pochvalte víc a poklepejte si za svoji odpověď po rameni.

        Pěkně Vás vystihl pan Marek, když Vám napsal: „Vy jste nic nenašla. Vy jste jen něco vytvořila. Vytvořila jste si svůj pohled, svojí pravdu, realitu, se všemi pozitivy i negativy.“

        Žijete ve své iluzi a přeji Vám, ať je Vám v ní blaze.

      26. Věra z Vysočiny 17.5.2020 (23:19)

        Jen konstatování: s tímto Věřiným komentářem Aloisova příspěvku nesouzním.
        Skrz rozum nelze Boha přijmout, natož alespoň omezeně pochopit.

        Naopak, mnohé ostatní Věrou napsané je v souladu s mým pohledem, a mam pocit zavanutí čerstvého vánku na tyto stránky.

      27. ad. Anonym 218.5.2020 (12:42)
        „…Jen konstatování: s tímto Věřiným komentářem Aloisova příspěvku nesouzním.
        Skrz rozum nelze Boha přijmout, natož alespoň omezeně pochopit….“

        * Je třeba zapojit vše, co má člověk k dispozici, nejen jednu složku, zvanou až pyšně rozum. Pak se mu možná dostane daru od Boha, …

      28. ad. Anonym 218.5.2020 (12:42)
        „…a mam pocit zavanutí čerstvého vánku na tyto stránky…“
        To bývá vlastnost Vánků.
        Ale zažila jsem člověka, který se z Vánku dokázal změnit v uragan.
        Někdy Vánkům holt nic jiného nezbývá, než více zafoukat a usazeninu odvát :-)

      29. Pro Anonyma 2

        píšete:

        „Jen konstatování: s tímto Věřiným komentářem Aloisova příspěvku nesouzním.
        Skrz rozum nelze Boha přijmout, natož alespoň omezeně pochopit.“
        _________________

        Anonyme, zkuste se, prosím, bez předpojatosti zamyslet: bůh nám dal rozum (ať už je to myšleno jakkoli obrazně).
        K čemu nám ho asi dal?
        Nedal nám ho náhodou k tomu, abychom jej používali k poznávání jednak sebe sama, následně toho, co nás obklopuje a v konečné fázi taky toho, co nás PŘEVYŠUJE?

        Je to jen a pouze ten zatracovaný ROZUM, který nás provokuje a volá: Anonyme, Věro, Honzo, Aloisi/Vendo…Kdo jsi, Odkud jsi přišel a Kam jdeš?

        Nic a nikdo jiný nás nemůže vynést pomocí otázek k poznání, než rozum. Dál už je to pak cesta, pouť, setkávání, zkušenosti, prožitky, objevuje se síla víry ve věci spirituální. Ale na počátku pouti/cesty stojí rozum a kritické myšlení, protože k víře se musí člověk propochybovat, víra by neměla být slepá.

      30. Pro Aloise:

        Dobrá, Aloisi, jdeme na to znovu a lépe:

        „Nad oblast intelektu můžeme vystoupit a totální realitu poznat tím, že se s ní ztotožníme, že se samotní staneme touto realitou;“

        Můžete to Aloisi přeložit do smysluplné řeči? Nejlepší by bylo popsat nějakou jednoduchou modelovou situaci. Díky.

      31. Myslím si totéž – že mít víru znamená zároveň mít pochybnosti, jak to svou filozofií ukázal Søren Kierkegaard. Pochybnosti jsou nutné, aby člověk nepodlehl konformismu, což je předstupeň k pokrytectví. Každý člověk by se asi měl k víře „prokousat“ vlastní cestou, aby se vyhnul povrchnosti – bezduchému deklamování cizích mouder.

      32. Pro Pavla V.

        Píšete:
        „Každý člověk by se asi měl k víře „prokousat“ vlastní cestou, aby se vyhnul povrchnosti – bezduchému deklamování cizích mouder.“

        To bezpochyby. O víře i o ateismu se toho hodně namluví, lidi to vábí, přitahuje, často se při tom sejde tlupa bezmozků a žvaní a žvaní…obhajují a zatracují…Bůh je věčné téma. Časem člověk zjistí a uvědomí si, jak mu to hlasité agresivní debatování vlastně strašně překáží, že se svým JÁ se setkává v tichu a samotě. Ve své komůrce, jak je psáno v evangeliu.

        Povšimněte si, prosím, jaký propastný rozdíl je mezi touhle bezduchou intelektuální hrůzou:

        „Nad oblast intelektu můžeme vystoupit a totální realitu poznat tím, že se s ní ztotožníme, že se samotní staneme touto realitou;“

        A touhle krásou:

        Poslední list se třese na platanu,

        neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.

        Třesu se, Bože můj, neboť tuším,

        že brzy umřu a pevný měl bych být.

        Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,

        neboť on není bez důvěry k zemi.

        Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,

        neboť prkno v márnici je docela prosté.

        List nemusí tě, Bože, prosit o nic,

        dal jsi mu růst a on to nepokazil.

        Ale já…

        /V.Holan/

  11. Věro, jste hledač. Pokud nazveme hledání jako cestu z temnoty do světla, tak co by se stalo, kdyby jste se na začátku hledání neumístila do temnoty ale do světla. Kdyby bylo pouze a jen světlo. Kam by jste šla? No nikam. Cesta – hledání by postrádalo smysl. A smyslem – podstatou je ta cesta (děj, konání, tvoření) a ne samotný cíl. Ve věčnosti nelze najít konečný cíl, konečnou pravdu. Ve věčnosti je vše neustále nedokonalé – připravené na změnu. Na planetě Zemi je přes 7 miliard lidí, kteří jsou na cestě odněkud někam. Někteří jdou do světa a jiní do temnoty. Tato cesta není rovná, bez křižovatek a záludných zákoutí. A tak ti co jdou dnes za světlem, půjdou zítra do temnoty a naopak. Vše je v neustálé dynamické změně. A tak lidské vědomí-mysl-duch uvádí vše do pohybu. Není to Bůh, ale je to Člověk a jeho nesmrtelný Duch, Mysl, Vědomí kdo tvoří. Jsme to My kdo štěpí Nicotu/Jednotu v polaritu/dualitu. My jsme stvořitelé nesčetných realit do kterých jsme se sami umístili. Možná to tak vypadá, že jsme stejní a že žijeme ve stejné realitě, ale není tomu tak. Každý máme svůj vnitřní vesmír, který si sami tvoříme. Tento vnitřní vesmír je odrazem našeho vědomí a je srozumitelný jen pro nás samotné. Tento vnitřní Vesmír je naší Pravdou z velkým P. A tady je právě to úskalí, to nepochopení. Naše Pravda-poznání je nepochopitelná pro druhé. Protože my pravdu nehledáme ale tvoříme. A jak jsme nedokonalí, tak neustále chceme po druhých, aby přijali naši Pravdu s tím velkým P. Přitom nechápeme, že tato planeta, tato realita ve které jsme dočasně umístění je významným místem pro diskusi a výměnu poznatků. Toto je místo kde se 7 miliard realit protíná do jedné. Jsme tu, abychom jeden druhého aspoň trošičku po-posunuli. Je tu tlak druhých na nás samotné, abychom rozšířili svou realitu o nové možnosti. Aby nemožné věci se staly možnými. Co je pro jednoho zcela nemožné, to je pro druhé zcela běžné. Přišli jsme taky do této reality abychom se stali vědomými stvořiteli, tedy profesionály. Stvořitel profesionál chápe co je to polarita-dualita a Nicota-Jednota. Profesionál ví, že musí mít svůj vesmír v rovnováze. Ví, že nemůže ve svém vesmíru něco upřednostňovat, a něco upozaďovat. Jinak by se mu jeho tvorba zhroutila. A tak měří všemu stejně. K deseti kilům takzvaného dobra dodá deset kila takzvaného zla. Ke každému zlému skutku dodá dobrý skutek. K Mahátma Gándhímu dodá Adolfa Hitlera. A to vše dělá jen k vůli pohybu, k vůli tomu aby se něco dělo. Tento proces kdy se něco děje se nazývá život. Jeden mudrc to nazval Věčným životem…

    1. Marku, píšete:

      „Věro, jste hledač. Pokud nazveme hledání jako cestu z temnoty do světla, tak co by se stalo, kdyby jste se na začátku hledání neumístila do temnoty ale do světla. Kdyby bylo pouze a jen světlo. Kam by jste šla? No nikam. Cesta – hledání by postrádalo smysl. A smyslem – podstatou je ta cesta (děj, konání, tvoření) a ne samotný cíl.“
      _________

      Hledač snad ne, spíš poutník. Co bylo potřeba, to jsem našla a teď už je jen potřeba o to nalezené pečovat a taky se s tím smířit, protože ne všechno, co život přináší, je příjemné. Jistě, cesta poutníkova je to, co dává životu smysl.
      Mt6,19-21

      1. Věro, nikdy nenastane čas, kdy jste něco našla a pak už stačí o to nalezené jen pečovat. Vy jste tady od toho aby jste to nalezené znovu překročila. A znovu říkám, Vy jste nic nenašla. Vy jste jen něco vytvořila. Vytvořila jste si svůj pohled, svojí pravdu, realitu, se všemi pozitivy i negativy. Ve své realitě můžete kdykoliv cokoliv změnit. Je-li Vám něco nepříjemné, změňte to. A dám Vám jednu radu. Prožívat bude to, čím se zabývá vaše mysl. Nechcete-li něco prožívat, zapomeňte na to a ono to zmizí.

      2. Marku,
        ještě jednou se vracím k vašemu komentáři, který je dílem papouškováním hloupostí a dílem manipulace.

        píšete:

        „Nechcete-li něco prožívat, zapomeňte na to a ono to zmizí.“
        __________________

        Kdybyste se alespoň v základech orientoval v psychologii, věděl byste, že „zapomenout“ (vytěsnit, nevidět, neslyšet, strčit hlavu do písku…) znamená jen odsunout do nevědomí, což je v podstatě archiv všech prožitků, které po sebemenší stimulaci vyplouvají zpět do vědomí. Zapomínání není vědomý proces.

        Tudy cesta ke zpracování životních těžkostí nevede. Je potřeba se věci postavit čelem, projít jí, přijmout, smířit se, popřípadě odpustit tomu, kdo upřímně o odpuštění požádá. „Zapomeňte na to a ono to zmizí“ je špatná a nefunkční rada. Věc nezmizí, jen se odloží, vynoří se při první stimulované příležitosti.

  12. Marku,

    píšete:
    „Ve své realitě můžete kdykoliv cokoliv změnit. Je-li Vám něco nepříjemné, změňte to.“

    „Bože, dej, ať se smířím s tím, co změnit nemohu. Bože, dej, ať změním to, co změnit mohu. Bože, dej, ať jedno od druhého rozeznám.“
    /František z Assisi/

  13. Když žere tygr antilopu, tak žere Bůh Boha, a když vrah zabíjí oběť, zabíjí Bůh Boha…

    Když se „hledač světla“ dopracuje k tak zoufalým názorům, měl by si odpočinout a začít hledat někde úplně jinde.

    Samozřejmě, že v Bohu „všechno ve všem“ se odehrávají i vraždy, ale Bůh jim v naprosté většině případů nevěnuje pozornost. Úplně stejně, jako se každou sekundou v těle člověka zabíjejí a rodí bezpočty virů, bakterií a buněk – ale člověk tomu vůbec nevěnuje pozornost, neboť žije pro něco úplně jiného.

    A co se týká Jednoty Boha, je rovněž podobná jednotě člověka: co je v oku, to není v žaludku a co je v žaludku, to není v palci u nohy – přesto člověk žije v jednotě.

    A je taky faktem, že Bůh Otec (i Matka) milují všechny lidi bez rozdílu, ale je tady ještě Moudrost Boha (Kristus), který říká:
    Já jsem cesta, pravda a život a nikdo se nedostane k Otci, než skrze mne.

    Vždyť co by podrazáci a vrazi se svými choutkami dělali v nebi?
    Na to mají Zem a peklo, aby se ukájeli.

    Toto má být jasné každému hledači světla: Do nebe se nedostane nikdo, kdo ho nemá v sobě.
    Jak nahoře, tak dole.
    Jak na vnějšku, tak v nitru.

    1. ad.: Když žere tygr antilopu, tak žere Bůh Boha, a když vrah zabíjí oběť, zabíjí Bůh Boha…

      Je to všechno o názvosloví. Tygr je součástí Stvoření, stejně jako antilopa. Tygr a antilopa jsou rozděleni v polaritě, kdežto Bůh je Jednota. I když Stvoření je „součástí“ Boha, ovšem rozděleného do polarit.

      ad.: Já jsem cesta, pravda a život a nikdo se nedostane k Otci, než skrze mne.

      Opět špatný překlad. Správně ta věta zní: JSEM je ta cesta, pravda i život, žádný nepřichází k Otci, než skrze JSEM.
      (Pokud překladatelé dostali za úkol přeložit takovou větu, tak samozřejmě si to přizpůsobili podle svého chápání.)

      1. „Já jsem cesta, pravda a život a nikdo se nedostane k Otci, než skrze mne.“

        Jak je toto myšleno?
        Není to těžké, co představuje Ježíš?
        Pokoru a minimální egoismus, který zcela mizí aktem ukřižování.

        Takže za mě:
        Kristovství je cesta, pravda a život, a nikdo se nedostane k Otci než skrze pokoru a ukřižování egoismu.

        Je to i logické, vždyť člověk je od celku, tedy od Boha oddělen egoismem, což v praxi znamená ztotožnění s tělem a jeho myšlenkami a vymezení se od celku.

      2. Lojzo,

        Napsal jste: výklady Bible já přenechávám páprdům ve Vatikánu…
        V tom případě ty vaše svévolné výklady Bible a její vaše „správné“ překlady nevytrubujte do světa, ať nejste za lháře.

        …Já nejsem nikde organizovanej a tak si můžu přemýšlet, jak chci…
        To ano. Ale vaše „přemýšlení jak chci“ pak nevydávejte za pravdy o Bohu,
        ať nejste za troubu.

        A když chcete vykládat o principech JE, JSEM a JÁ, tak je nejdříve dobře prozkoumejte a správně pochopte.

        Co se pak týče anonyma 2, ten nechce, aby ho lidé brali vážně.
        Vždyť ani on sám nemyslí vážně, že ho ovládá vraždící bůh,
        pro kterého i ty největší zločiny jsou jenom hrou – jinak by musel
        skončit jako sociopat v izolaci.

        Ostatně, i jeho citát:
        Když žere tygr antilopu, tak žere Bůh Boha, a když vrah zabíjí oběť, zabíjí Bůh Boha…
        je zvrácenost a blud. Vždyť co je božského na boho-kanibalismu (žraní boha bohem)
        a co je to za boha, kterého lze zabít?

        Oproti tomu, tady máte příklad jednoznačného a pravdivého JÁ:
        Ježíš k nim přistoupil a řekl: Je MI dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.

  14. Lojzo,

    píšete:
    „Opět špatný překlad. Správně ta věta zní: JSEM je ta cesta, pravda i život, žádný nepřichází k Otci, než skrze JSEM.
    (Pokud překladatelé dostali za úkol přeložit takovou větu, tak samozřejmě si to přizpůsobili podle svého chápání.)“

    Byl by nějaký odkaz na zdroj vašeho výkladu? Nedaří se mi najít řecký text. Tak, jak to píšete, to vypadá spíš na google překladač. „Já jsem“ je pro Janovo evangelium typické…a tahle konkrétní 14.kapitola je srozumitelná tak, jak je v běžném překladu, ne?
    https://www.bible21.cz/online#jan/14

    1. ad.: Byl by nějaký odkaz na zdroj vašeho výkladu?

      Ne nebyl, takto to vykládám já.
      Já jsem = jsem někdo, třeba doktor, právník, prezident, majitel pivovaru, popelář atd. Já jsem tedy vydělen z Jednoty, vzdálen od Jednoty.
      JSEM = jsem součástí všeho Bytí, univerza. Nic nekonám pouze JSEM.
      (Nejsem znalec jazyků, ale toto umí pouze čeština. Třeba ruština nemá slovo jsem, v němčině asi také nejde říci bin (pouze ich bin). Takže v těch překladech muselo nutně dojít ke zkomolení.)
      Malé děti s tím „já jsem“ mají problémy. Asi do tří let nepoužívají slovo já a mluví o sobě ve třetí osobě. Takže to dítě se rodí z BYTÍ, kde zažívalo pocit JSEM a pak až dítě se naučí vydělovat v polaritě na já-ty. To jen vysvětlení pro ty vyznavače „převtělování duší“.

      1. Lojzo, píšete:

        „Ne nebyl, takto to vykládám já.“

        OK, měla jsem za to, když píšete „správně ta věta zní“, že to je nějak ověřené a prodiskutované.
        Překlady jistě sehrály svou roli, ale výsledek by měl i tak být pochopitelný. Nerada bych se pouštěla do nějakého rádobyintelektuálního kutilství. Duchovní texty je potřeba vnímat v celém kontextu a snažit se slyšet, vidět a vnímat. Pokud něčemu nerozumím, je lepší to odložit na pozdější dobu, než se setkám s něčím/někým, co pomůže a navede na správný směr a pochopení. Ale někdy lidé mají tendenci raději texty pozměňovat k obrazu svému, upravovat, to je přesně to, co pak vede k sebeklamu a matení.

        Exodus 3
        13Mojžíš ale pokračoval: „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců.‘ Co jim odpovím, když se mě zeptají: ‚Jaké má jméno?‘“
        14Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.‘“

        Kontext:

        Jan – Prolog:
        1

        Prolog
        1Na počátku bylo Slovo
        a to Slovo bylo u Boha
        a to Slovo bylo Bůh.
        2To bylo na počátku u Boha.

        3Všechno povstalo skrze něj
        a bez něj nepovstalo nic, co je.
        4V něm byl život
        a ten život byl světlem lidí.
        5A to světlo svítí ve tmě
        a tma je nepohltila.

        Jan 14
        5„Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“
        6„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

        Myslím, že to propojení starozákonního „JSEM“ a Janova „JÁ JSEM“ je dost zásadní směr vedoucí k poznání a sebepoznání.

      2. Věro,
        výklady Bible já přenechávám páprdům ve Vatikánu. Ti mají na to monopol.
        Já nejsem nikde organizovanej a tak si můžu přemýšlet, jak chci:-))

      3. Lojzo, píšete:

        „výklady Bible já přenechávám páprdům ve Vatikánu. Ti mají na to monopol.
        Já nejsem nikde organizovanej a tak si můžu přemýšlet, jak chci:-))“

        To zaznělo jako když žuchne ze schodů pytel brambor…:-)
        Přemýšlet samozřejmě můžete jak chcete, ale „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ – Jan Werich

      4. Lojzo, náš dialog:

        L: Opět špatný překlad. Správně ta věta zní….

        V: Byl by nějaký odkaz na zdroj vašeho výkladu?

        L: Ne nebyl, takto to vykládám já.

        V: OK, měla jsem za to, když píšete „správně ta věta zní“, že to je nějak ověřené a prodiskutované.

        L: výklady Bible já přenechávám páprdům ve Vatikánu. Ti mají na to monopol.
        Já nejsem nikde organizovanej a tak si můžu přemýšlet, jak chci:-))

        :-))

      5. Věro,
        a čo vy si predstavujetě pod hentým takým „nějak ověřené a prodiskutované.“

        A kdo by to měl ověřit? Venda? Staněk? Duka? Cenami ověnčený Halík? Nebo papa Francek?
        Jsme v sekci „hledání“. Všechno jsou jenom osobní názory a domněnky…

        PS: S Anonymem 2 jsme si dlouhou dobu nerozuměli, ale s tím, co napsal 14.5.2020 (7:55) nemohu nesouhlasit, resp. mohu souhlasit. Řekl v podstatě totéž, co já.

      6. Lojzo, píšete:

        Věro,
        a čo vy si predstavujetě pod hentým takým „nějak ověřené a prodiskutované.“

        A kdo by to měl ověřit? Venda? Staněk? Duka? Cenami ověnčený Halík? Nebo papa Francek?
        Jsme v sekci „hledání“. Všechno jsou jenom osobní názory a domněnky…

        Fajn, kdybyste napsal rovnou, že se jedná o váš tzv. osobní názor a domněnku, bylo by to OK. Jenže vy jste napsal, že je to ŠPATNÝ překlad a SPRÁVNĚ to je tak a tak. Kritické myšlení ovšem okamžitě zbystří a hledá věrohodné potvrzení takové informace, dvojité jištění je vždycky bezpečnější než jednoduché. Představovala bych si to tedy tak, že se nejdříve společně podíváme na řecký text, pokusíme se ho přeložit nebo se obrátíme na někoho, kdo by pomohl. A budeme se v tom šťourat tak dlouho, až všechny případné námitky budou vysvětleny a pochybnosti vyvráceny.

        Dále píšete:

        PS: S Anonymem 2 jsme si dlouhou dobu nerozuměli, ale s tím, co napsal 14.5.2020 (7:55) nemohu nesouhlasit, resp. mohu souhlasit. Řekl v podstatě totéž, co já.

        No, jedna věc je řeč jazyka a druhá věc je řeč skutků. Skutky hovoří.

        Toto „A kdo by to měl ověřit? Venda? Staněk? Duka? Cenami ověnčený Halík? Nebo papa Francek?“ není řeč pokorného srdce a potlačeného ega.

        Abyste mi správně rozumněl – mně je to úplně jedno, jak se vyjadřujete, jste to ale vy, kdo souhlasí s “ „Já jsem cesta, pravda a život a nikdo se nedostane k Otci, než skrze mne.“ Jak je toto myšleno? Není to těžké, co představuje Ježíš? Pokoru a minimální egoismus, který zcela mizí aktem ukřižování. Takže za mě: Kristovství je cesta, pravda a život, a nikdo se nedostane k Otci než skrze pokoru a ukřižování egoismu. Je to i logické, vždyť člověk je od celku, tedy od Boha oddělen egoismem, což v praxi znamená ztotožnění s tělem a jeho myšlenkami a vymezení se od celku. – 14.05.2020 7:55

        a současně obratem prsknete „výklady Bible já přenechávám páprdům ve Vatikánu. Ti mají na to monopol.
        Já nejsem nikde organizovanej a tak si můžu přemýšlet, jak chci:-))“

      7. ad.: A budeme se v tom šťourat tak dlouho, až všechny případné námitky budou vysvětleny a pochybnosti vyvráceny.

        Věro,
        já už tady diskutuji cca 10 let, já už jsem se nešťoural tady tolik, že se mi už více šťourat nechce. Za 10 let šťourání jsme v podstatě k ničemu nedospěli, každý se zabetonoval ve svých názorech a ty ostatní nebere.
        Žádné pochybnosti nemohou být vyvráceny, o Bohu se diskutuje několik tisíc let a pochybnosti stále jsou a budou.
        Proto možná trochu zkratkovité moje odpovědi s tím, že je to můj názor a basta. Ten mi nikdo nevezme. Ostatní přesvědčovat nehodlám.

      8. Lojzo,

        cit.:“Proto možná trochu zkratkovité moje odpovědi s tím, že je to můj názor a basta. Ten mi nikdo nevezme. Ostatní přesvědčovat nehodlám.“

        Vaše názory vám nikdo nebere (a pozor – taky je nikdo nevyžaduje), ale je veliký rozdíl mezi „názorem“ a pravdou. Pokud v diskusi někomu něco sdělujete s tím, že je to tak SPRÁVNĚ, pak by bylo dobré tu správnost zdůvodnit, to je běžný argumentační postup v dialogu. Vy napíšete „a basta“ a tím je to pro vás zdánlivě končí. Jenže ono je to přesně naopak – vyslovením myšlenky (nebo názoru, chcete-li) dialog začíná.

        cit.:
        „každý se zabetonoval ve svých názorech a ty ostatní nebere.
        Žádné pochybnosti nemohou být vyvráceny, o Bohu se diskutuje několik tisíc let …“

        Nevím, jestli každý, ale jak jste na tom vy? Podle toho, jak reagujete, jste na svoje „názory“ velmi háklivý, máte o ně strach? Aby náhodou nebylo něco jinak? Gnóthi seauton….
        Jistě, o Bohu se diskutuje a diskutovat bude, ale my se bavíme o jednoduchém překladu několika slov a to by neměl být žádný velký problém. Nechám to na vás. Buď to zkusíme prozkoumat, nebo to necháme zabetonované…:-)

        Mějte pěkný víkend v pokoře a ukřižovaném egoismu:-)

  15. Btw, nejlepší překlady tu prý dělá Hvězdička. Několikráte jsem se ji ptal, z jakých originálů čerpá, ale nikdy mi neodpověděla. Bez nějakého zpochybnění, v různých muzeích a archívech existují tam uložené různé papyrusové fragmenty – ty jsou nejstarší, jsou ale dost zlomkovité. Pak jsou zdroje po přijetí křesťanství, po vládě císaře Konstantina, jako je Sinajský kodex, Vatikánský kodex či Bezův kodex.

    Také mě zajímá zdroj pana Kučery, jestli čerpá z řeckých originálů /novozákonní řečtiny/, z uvedených kodexů, překladů do latiny či již do angličtiny.

      1. Fajn, Lojzo! Tady – http://vmsm.uforum.cz/index.php – zkusím dát každýmu prostor. Kde nic takovýho a s&h v podobě – Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod. nehrozí, neb se ukázalo jako FAKT NA 3,14ČU!

        ps: admine vopovaž se to smazat!..:-)

  16. → K tomu je nutné problému porozumět.

    Tvl. jestli je někdo, resp. něco problém, pak jseš to jen a jen ty sám, a nikdo jinej.

    ps: neočekávám, že ti docvakne. nemůže. na to nemáš, ani kdybyses po..al! s&h je tvoje volba, stejně jako od narození po smrt tvůj úděl. Platónova jeskyně, to jen kdybys netušil která bije! Hledej, možná nalezneš. Z tvý dosavadní produkce, si rozhodně žádný závěry a iluze nedělej. Je to fakt bída!

    ps2: nechtěl jsem tě nasrat co nejlacinějs, ale pokud možno zadarmo. třeba už jenom proto, že „munici“ si mi poskyt sám a zadarmo..:-)))

  17. → Lojza 14.5.2020 (15:27) – Jsme v sekci „hledání“.

    Ale no tak, kur.va Lojzku, jednou melete – Nečerpám, ale myslím hlavou, aby to dávalo smysl, abyste vzápětí s tý samý hlavy vypustil s&h: Jsme v sekci „hledání“.

    Teda takovej bordel v hlavě (peklo), ten vám Lojzku fakt nezávidím, fakt ne.

    1. ad.: Nečerpám, ale myslím hlavou, aby to dávalo smysl, abyste vzápětí s tý samý hlavy vypustil s&h: Jsme v sekci „hledání“.

      Ale to si přece neodporuje. Stále je a bude co hledat.

  18. Reakce na příspěvek pana Krbce z 15.5. 10:38

    cit.:

    „Když již píši pod Lojzův příspěvek, tak ještě něco vzpomenu. Lojza tu 11.5. napsal k meritu článku pana Staňka mj. : „Věčná Jednota nemá možnost pozorovat své Stvoření a proto mu k tomuto slouží lidé, kteří vnímají Stvoření rozložené v prostoru a čase. Bez člověka by se Stvoření odehrávalo „v temnotě nebytí“, neboť Bůh by neměl jak své Stvoření vnímat. Pokud by Bůh přemýšlel v prostoru a čase, tak na co by mu byly lidské bytosti?“ Dají se tam najít, podle mě, skvělé myšlenky. U mě to podporuje tu moji představivost. Jakoby Bůh dal lidem něco, co „tam k Němu nahoru“ odráží jejich konání z úrovně lidí, jejich vidění, slyšení, komplexně řečeno, vnímání. “
    ______________________

    Pane Krbče, co na tom prosím vás vidíte skvělého? Je opravdu s podivem, kolik nesmyslů jsou lidi schopni nabušit do klávesnice, co to je za nutkání až obsesi.

    – Věčná Jednota nemá možnost pozorovat své Stvoření – proč by ji měla mít a proč by to potřebovala dělat?
    – a proto mu k tomuto slouží lidé, – proč ne delfíni?
    – kteří vnímají Stvoření rozložené v prostoru a čase. – k čemu probůh potřebuje Věčná Jednota od lidí interpretovat svoji věčnost v prostoru a čase, když Věčná Jednota nic takového z podstaty věci nemá?

    – Bez člověka by se Stvoření odehrávalo „v temnotě nebytí“, neboť Bůh by neměl jak své Stvoření vnímat. –
    Pokud by Bůh přemýšlel v prostoru a čase, tak na co by mu byly lidské bytosti?“

    Shrnutí:
    Pokud Bůh nepřemýšlí
    1. – a on skutečně nepřemýšlí, protože – jak zde bylo již mnohokrát napsáno – mysl je „obal“ ducha, a Bůh jistě žádné obaly ducha nemá, na co by mu asi byly, že…)
    2. – Věčná Jednota nezná prostor a čas

    tudíž je mu člověk k ničemu.

    ????????????????

    Vážně to takhle chcete? Vy to nevidíte?

    https://g.cz/sites/default/files/styles/gflex_square_big/public/field/image/2019/princ1_0.jpg?itok=fXbjyZet

  19. → .a výsledek? Nula.

    Álois, pravý opak je pravdou.:-) Álois, inteligentní člověk dokáže rozpoznat v chaosu řád, a naopak v řádu chaos, víme?..:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference