Už ve starých včelařských časopisech jsou otiskovány dopisy včelařů, kteří v nich líčí, jak coby těžce nemocní a vyřazení z práce se pohybem uzdravili. Často i z tuberkulózy. Mého dědu včely uzdravily z revmatizmu. Když se jako třicetiletý po pěti letech v první světové válce vrátil z fronty, byl zasažený revmatizmem v celém těle. A představte si existenční situaci „revmatického“ sedláka! Obešel proto kde jakého doktora, ale žádný mu nepomohl. Až jakýsi „šaman“ mu řekl: „Pořiďte si včely a pracujte v nich bez rukavic do té doby, než dostanete pět žihadel do každé ruky, Teprve pak si rukavice vemte!“ Děda to tak udělal a do konce života o revmatizmu nevěděl. Protože choval velmi bodavý druh včel, nikdo s ním nechtěl do včel chodit. Tak jsem jako studující veteriny musel nastoupit já a tím se ze mne stal včelař.
Jakmile jsem byl v roce 1970 pro nelitovaný „revizionizmus“ zbaven možnosti veřejně se angažovat, inspiroval jsem se „vzorem Konráda Adenauera“. Ten, když v Německu nastoupili k moci nacisté, se vzdal úřadu starosty Kolína nad Rýnem a do konce války pěstoval růže. Já jsem si, vyškolen dědou, jako vedlejší zaměstnání pořídil včely. A v době „normalizace“ se věnoval „jejich bzukotu“. Abych nemusel poslouchat tu demagogii lidí za ni placených, ostatně jako dnes. Dotáhl jsem to v počtu ošetřovaných včelstev až na 45. A tehdy zasáhla další „náhoda“. Známý brněnský léčitel a „šaman“ Karel Kožíšek si potřeboval zavést chov včel a kdosi mu dohodil mne. Tím jsem se já dostal k do té doby neznámému nevědeckému léčitelství. A následně na vlastní oči viděl „věci“!
Mimo jiné Karel tvrdil, že včelstva nějak vyzařují. On že i ukryté včelstvo zaměří do vzdálenosti třiceti metrů. A poznal! Včela jako daleko větší „citlivec“ včelstvo cítí na vzdálenost třista metrů a trubec dokonce na několik kilometrů! Říkal dále, že včelí vyzařování léčí. A že jeho touhou je, pořídit si sanatorium, kde by se včelím vyzařováním léčilo. Zdravotně se restaurující by spali nad včelstvy, ale tak, že by s nimi nepřišli do styku. Včelstva by totiž byla umístěna sice pod postelemi, ale tak, že by vyletovala česnem přes zeď ven. Léčení by ale přitom nejen celou noc dýchali vůni z úlu, ale nechali na sebe působit léčivou včelí vibraci.
Já jsem ten jev, oživující a ozdravující působení včel znal. Když jsem přišel unavený do kočovného vozu, hodil jsem na podlahu deku a chvilku jsem dřímnul. Vzbudil jsem se po chvilce plně fit! Tedy na tom ozdravném účinku určitě něco musí být. Karel léčil i tím, že do vody dával kus včelího plástu. Tím se tato včelím vyzařováním navibrovala. Tu pak jako uzdravující, i trvale dolévanou, měli nemocní pít jako mírně léčivou. Je to pohodlné, ale potíž byla v tom, že nabírá příchuť z včelího plástu. Vyvinuli jsme lepší způsob nakmitání vody včelí vibrací. Tak, že se voda k ozdravnému pití (i víno nebo pivo) umístí do včelína nad včelstvo nebo vedle něj. Stěna úlu nevadí. Ne pod včelstvo, protože země nějak tu včelí vibraci pohlcuje a voda pod úlem se nenakmitá. Nejlepší umístění je do medníku nebo půl metru vedle plodového tělesa. Po krátké době, už po třiceti minutách, citlivec tuto vodu pozná. I mráz! Jinak se tvoří mrazová trámčina. V blízkosti včelstva se stane „včelí vodou“! Víno a pivo dokonce zlepší chuť, med pod vlivem včelí vibrace v úlu netuhne. Dokonce i věci z této vody uvařené jsou smyslově rozeznatelné. Svého času jsem dělal experiment na svých kolezích, kteří si chodili „kontrolovat své diagnózy“, ale spíše na drby a „na kávu“. Jako experiment jsem jim dával porovnat dvě kávy. Jednu z vody „včelí“, druhou z obyčejné. I velmi natvrdlí kolegové chuť rozlišili a jako lepší označili tu ze včelí vody.
Když jsem jev „včelí vody“ rozhlásil mezi brněnskými včelaři a přes časopis Včelařství mezi včelaři v celé republice, začala hromadná laická pozorování. Jeden z břeclavských včelařů mi hned hlásil, že když začali doma vařit ze „včelí vody“, manželce se při pravidelných vyšetřeních výrazně zlepšily parametry cukrovky. Druhého přestal bolet dříve zlomený kotník. Atd. Poté jsme experimentovali a léčivostí plástů. Včelí plásty je možné, i pomačkané, přikládat v obkladech na bolestivá místa. Já jsem se pokusil o pozorování na sobě. Toužil jsem po mimořádně hlubokém a vydatném spánku jako ve včelíně. Tak jsem si udělal podložku do postele ve formě do plátna zašitých včelích plástů. První noc jsem na nich spal vynikajícně. Pak se ale plásty rozválely a daly se do nich motýlice. Bylo by to pěkné, spát trvale jako ve včelíně, ale tímto způsobem to není prakticky proveditelné.
Jako nosiče léčebného magnetizmu lze ale využít i mezistěny ze včelího vosku! Jestliže se jejich přeztavením narušená vibrace nechá pobytem ve včelíně „restaurovat“, a nebo je vibrace vosku „nabita“ rukama dostatečně silného léčitele, jako Kožíšek, nese si vosk velmi dlouho tuto vibraci v sobě. Opakovaným přikládáním takové mezistěny na nemocné místo tato vosková destička léčí od bolesti hlavy po bolesti zad.
Právě jsem popsal další pozoruhodný jev, jeden z mnohých, jímž nás příroda obklopuje,. Můžeme si ověřit, že nejen mnohé produkty přírody ozdravují ji uctivě pozorujícího člověka, ale i její „děti“ včely působí vícestranně ozdravně na naše zdraví. To, že včelí produkty med, pyl, propolis jsou mírně léčivé je známo všeobecně. Nyní jsem opětovně upozornil i na to, že včely léčí také svým vyzařováním a vůní. Chceme-li tedy pro své zdraví něco udělat, pořiďme si včelín s kanapem! Nebo alespoň chovejme včely a využívejme jejich zdraví posilujícího potencionálu skrze med s nenarušenou včelí vibrací (přímo od včelaře) a s využitím ozdravujícího vyzařování „včelí vody“ a plástů.
Josef Staněk
Poslední články autora:
