I. V jednoho Boha věřiti budeš!
Ve skutečnosti znamená vyjevení principu, že celý hmotný vesmír i nehmotné rozměry celé reality mají jednoho Původce a Hybatele a řídí se tudíž stejnými zákony. Rád bych viděl člověka, který si myslí, že na druhém konci vesmíru teče voda do kopce. Ale přesto oponentů prvního Mojžíšova principu vidím kolem sebe mnoho. Jsou to ti, kteří s „vědeckým“ výrazem v tváři učí (matou lidi za nějakým účelem), že vše pozorovatelné vzniklo „samovývojem“! Atomy na druhém konci vesmíru se prý samy „naučily“ správně se pohybovat neboli téct! A masa lidí kolem s otevřenými ústy těmto otitulovaným lidem naslouchá, aniž jediný z lidí kdy viděl, že by se kolem něj něco složitého samo od sebe, „vývojem“, složilo z jednoduchého!!! (Zákon o entropii.)
Normální člověk vždy za vznikem složitějších struktur hledá i nalézá složitost jednak „vymýšlející“ a následně uskutečňující. Už v antice přišli na to, že žáby se nelíhnou samy z bahna! A konstituovali zákon, že „živé (nesmírně složité) může vzejít jen ze živého!“ Kdyby tito lidé, naslouchající „otitulovaným ateistům“, sami uvažovali na základech vlastními smysly viděného, museli by dojít k tomu, že jsou z jistého důvodu manipulováni. Pohlédnu-li na tento ateistický aspekt evropského společenského života, není mi až tak nepochopitelné, že se sem jako karma valí muslimové. Ti mají od Mohameda příkaz takové rouhače vůči Bohu a zdravému rozumu zabít! Znají, že dějiny vypovídají, že nerozumní a odklonění od přirozenosti přivodí vždy pád civilizace. Stalo se již mnohokrát i v dějinách civilizací na planetě. Tedy muslimové v Evropě nejsou nic jiného, než jeden z nástupů projevu karmy za ateizmus a duchovní zvrhlosti.
První boží rada k zachování správnosti následného myšlení (v jednoho Boha věřiti budeš) je vlastně důrazným upozorněním na objektivitu světa! Neboli na nezávislost probíhajících zákonů ve hmotnosti na vůli nebo myšlení člověka. Lidský duch má svobodnou vůli jen v jisté míře využití jejich znalosti ke zlepšení své existence v těle. Živá bytost typu člověka se dokonce vyskytla v hmotné dimenzi přírody právě proto, že zákony jeho Stvořitele má poznat a tím se duchovně více rozvinout. Proto nejen že žádný člověk neporoučí „větru, dešti“, ale ani buňkám vlastního těla. (Často ani svěračům svých tělních otvorů.) Svůj život a okolí může tedy člověk ovlivnit k optimu svého údělu v těle jen tím, že nejprve pozná objektivní stav věcí neboli vůli Stvořitele. A teprve následně skrze poznání zákonů všech úrovní stvoření, tedy boží vůle, může uplatnit svou vůli a stát se tak spolutvůrcem. Vlastně prokázat, že se životem přiblížil poznání Boha, tím se nadneseně řečeno stal „synem božím“. A skrze tento průkaz se pak s Ním spolupodílet na věčnosti. („Mít život věčný“.)
První přikázání je tedy vlastně návod na udržení objektivity myšlení, lidově zdravého rozumu. Kdo tuto radu nepochopil a nezačlenil do svého způsobu myšlení, ponechal ve své logice důsledek pádu člověka do ega. Tím si skrze vadu vlastního myšlení přednastavil karmu. Společenství (civilizace) od počátku narušené logiky nemohou nastavit rozvoj zdravého poznání (i vědy) a následně nejprve ustrnou a pak je následky jejich nemoudrého počínání zničí. Takové civilizace jsou typické tím, že žijí jen tělem. (Stačí se v současnosti jen rozhlédnout.) Jak každý ví, zákonem těla je narození a smrt, vznik a zánik. Lidé a národy bez rozvinování transcendentního myšlení, tedy bez rozšiřování vnímání objektivní boží vůle neboli duchovních zákonů, zůstávají jen tlupami živočichů s různou kvalitou rozdělování živočišných potřeb. Právě proto všechny minulé civilizace na zemi, jsem přesvědčen že i ve vesmíru, zanikly. Nerozvíjely nehmotný rozměr člověka. Smysl své existence viděly v konzumu jídla a sexu, v iluzích (magii) o „božské jiskře“ v člověku s důsledkem „poroučet větru dešti“. Nahlédne-li čtenář do současného obsahu médií a do obsahu jednání současných vládnoucích pseudoelit, nemůže nevidět, jak (duchovně) slepí vedou davy konzumentů těla do kolapsu lidstva na planetě!
II. Neučiníš sobě představu Boha a nebudeš bráti Jeho jméno nadarmo!
Duch, smysly a rozum člověka se nikdy nesetkaly s ničím tak dokonalým, komplexním a věčným, jako je Bůh Podstata světa. Proto jakékoliv jeho znázornění člověkem je automaticky Jeho snížením. Je z nedokonalosti (nebo z ega) projevenou neúctou k Tvůrci světa a dárci vlastního života. I neúmyslná neúcta je projevem postupu zaostání duchovního poznání a proto vyvolá samočinný následek, karmu ve formě dalšího poškození způsobu myšlení mozku. Jen absolutní žitá úcta k Bohu a dokonalosti jeho stvoření umožňuje udržet následné přirozené myšlení. Pobídka k pádu myšlení, tj. neposlechnutí Objektivity, nástup k egocentrickému pojímání světa, je vyjádřena v bibli obrazně výrokem úskočného hada k Adamovi: „Pojez jablko poznání a budeš jako Bůh!“
Druhá rada boží tedy znamená důrazné upozornění na nemožnost plného pochopení světa (stvoření) člověkem v myšlení a představách. Nikdo nemá právo „jednat jménem božím“, jménem Pravdy s velkým P, všichni i v kolektivu jsou jen duchové usilující. Tím je vlastně nepřímo doporučena rovnoprávnost názorů jednotlivců i typu vyznání. Jednotlivým duchům je dávána svoboda připojení se či nepřipojení k náboženským organizacím. Ty svým poučením, zavedenými rituály, duchovními zkušenostmi a zvyky mohou být velmi užitečné pro rozvoj jednotlivce a ducha národa. Ale s důrazným varováním druhé boží rady člověku, že odkazy na Boha nesmí být zneužity k manipulaci k pozemským cílům. Druhá rada boží je přímý zákaz náboženské manipulace a pozemské moci církví.
III. Pomni, abys den sváteční světil!
I třetí rada boží člověku je pro něj samého velmi prospěšná. Důrazně mu připomíná, že šest dní se má věnovat úsilí o zachování života těla, ale sedminu času má věnovat snaze o komunikaci s Bohem, neboli úsilí o nahlédnutí do nadčasovosti. Právě toto odvedení mysli od s časem svázaných dějů v průběhu týdne do nadčasovosti nesmírně posiluje podíl abstrakce v myšlení. Tím směruje denní rozum k tomu, čeho by si člověk v běhu života nevšiml. Navíc samo naladění mysli k Bohu, tj. k hledání dokonalosti a spojitosti dějů kolem, je aktem otevření se božímu vyzařování na ducha člověka. Tím se tento nejen zušlechťuje, ale otevírá se schopnost nadrozumovosti, běžně skryté schopnosti duše skrze mozek vidět smysly neviditelné. Neboli intuice a jasnozřivosti! Intuice je o „třídu vyšší schopnost“ vnímání dějů kolem rozumem, je podstatou skutečné nadčasové moudrosti jednotlivce! Osobně za vše, co jsem v životě alespoň částečně pochopil, vděčím právě čtení Duchem inspirovaných knih, modlitbě a meditaci. A musel jsem si na to vymezit čas! Ač jiní, věnující veškerý čas „užitečné práci“, zbohatli pozemskými statky, já jsem nesmírně vděčen za zkušenost předků, že jsem tak nečinil. Díky poslušnosti božské radě věnovat sedminu času úsilí o přiblíženi k Němu.
Takže shrneme-li principy z první desky Mojžíšovy, tedy jedna Podstata světa, člověkem nepředstavitelná a nezneužitelná, vyžadující však po člověku dostatečně dlouhé přemýšlení o nadčasovosti a smyslu svého bytí, vynoří se před námi její hlavní poselství:
„Člověče, vymaň svou mysl ze zajetí jen tělesného myšlení a staň se tak samostatnou plnohodnotnou bytostí před Bohem!“ Protože kdo vyvolí konání boží vůle před živočišným přežíváním, stává se sám Bohu milým neboli vyvoleným. Jak jednotlivec, tak národ a civilizace. (Viz Ježíš: Jakou měrou Bohu měříte, takovou je vám měřeno! Abdrushin: zákon setby sklizně neboli dopadu a odrazu. Indická filozofie: zákon karmy.)
Josef Staněk
Poslední články autora:
