Morálka, mravnost, svědomí

Jednou jsem v diskusi na stránkách Ateisté ČR narazil na takovýto diskusní příspěvek:

„S tímhle jsem se svěřil jen několika lidem, gentlemani, a doufám, že už to nikdy nebudu muset vyprávět znovu, ale když jsem byl kdysi jako malý hoch na prázdninách v Überwaldu, procházel jsem se na břehu potoka, když jsem najednou zahlédl vydru s mláďaty. Myslím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že to byl neobyčejně roztomilý pohled. Jak jsem se tak díval, matka vydra skočila do vody a vynořila se s tlustým lososem, kterého přemohla a vytáhla na padlý kmen stromu napůl ponořený ve vodě. Jak lososa požírala, i když byl samozřejmě ještě živý, rybí tělo puklo, a já si dodnes pamatuji sladce růžovou barvu jeho jiker, které vytryskly ven, k velkému potěšení malých vydrat, která lezla jedno přes druhé a snažila se dostat k té vzácné pochoutce. Jeden ze zázraků přírody, gentlemani, matka s dětmi hoduje na jiné matce s dětmi. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl o zlu. Je nedílnou součástí základů samotného vesmíru. Každý svět se otáčí v bolestech. Pokud existuje nějaká svrchovaná bytost, pomyslel jsem si, je na nás všech, abychom byli morálně lepší než ona.“

Nová doba! Nová doba! Host vyhazuje vrchního a člověk chce učit Boha morálce!

V článku Křesťanské pojetí Boha versus Bůh jako Jednota nerozlišených protikladů jsem vyslovil svoji domněnku, že svět je rozdělen do polarit jang a jin a Bůh jako Jednota nerozlišených protikladů stojí mimo tyto polarity – viz obrázek:

„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ 1. Korintským 2,9

„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje“, je výrok Hospodinův. „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ Izajáš 55, 8-9

Toto jsou dva různé světy. My rozděleni do polarity nechápeme Jednotu a Jednota nemůže pochopit náš duální svět. Proto Bůh není a nemůže být tvůrce nějakých morálních hodnot. Morální hodnoty si vytváří každá společnost či civilizace jiné a jsou rozdílné na celém světě. Kdyby byly od Boha, musely by být na celé Zemi stejné.

Křesťané za tyto morální hodnoty dané Bohem považují Desatero božích přikázání a budou před celým světem obhajovat, že právě tyto hodnoty jsou ty pravé, protože jim je přece seslal Bůh. Ale na Zemi je mnoho jiných kultur a náboženství a také existují i bez Desatera. Bůh je nezašlápne.

V islámu je mnohoženství, někde je kanibalismus, na nějakých ostrovech v Tichém oceánu je povolena pedofilie atd. Takže ty křesťanské morální hodnoty nejsou všeobecně platné, každá kultura si vytváří svoje morální hodnoty, které jim umožňují přežít.

Když se podíváme na to, jak pojmy morálka, mravnost a svědomí vysvětluje např. Slovník cizích slov, tak vidíme, že je v tom docela zmatek.

Ze slovníku cizích slov:

morálka >> mravnost, souhrn mravních zásad, norem

Takže morálka není vůbec vysvětlena, odkazuje na mravnost.

mravnost >>

závaznost, které člověk podléhá při svém jednání
všeobecný nárok, který míří na rozum člověka
kvalita jednotlivce, který se v mravním posuzování a jednání orientuje k dobru a může proto rozlišovat dobro a zlo

svědomí >> individuální a situační úroveň vnitřních mravních předpisů člověka

Všechna vysvětlení směřují k tomu, že člověk dokáže rozlišit dobro a zlo. Ale kdo to dokáže rozlišit? Svědomí proto není od Boha, je to jen odraz naší přijaté morálky.

To, jak se máme chovat, říká na několika místech Ježíš v Bibli (což je v podstatě zase jenom vyjádření principu jang-jin):

„Co člověk zaseje, to také sklidí.“
„Kdo seje vítr, sklidí bouři.“
„Jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“

Na co Desatero božích přikázání, když by stačilo jen jedno: