mapa stránek || vyhledávání

Pravda o historickom Ježišovi

(Výber z knihy „Neznámy“ od Leonarda Degona)

Ježišov pôvod a detstvo

Karol s Jožkom využívali pohostinnosť Tibora na rozhovory, lebo jeho poznatky a životná múdrosť bola pre nich príjemným osviežením a povzbudením. Trávili pekné letné večery hlavne na jeho terase, kde bolo možno vydržal dlho do noci. 

Stretli sa tam aj tento podvečer, aby sa porozprávali o dojmoch uplynulého dňa. Keď si Tibor vypočul ako prebiehala tá ich polemika v pastoračnom centre povedal: „Ježišovo meno je vo svete veľmi dobre známe, veď na jeho učení a verejnom vystupovaní sú založené všetky kresťanské cirkvi , ale iba veľmi málo ľudí ho pozná ako skutočnú historickú osobnosť. Sú o ňom rozšírené mnohé legendy a mýty, takže ho svet vníma skôr cez tieto skreslujúce okuliare.“

„Ale to podstatné o Ježišovi predsa vieme, alebo sa mýlim?“ spýtal sa Jozef.

„Ľudia vždy vidia iba to, čo chcú vidieť, alebo čo im viac imponuje,“ povedal Tibor. „Ľudom nejde o pravdu, ale o to, aby ten obraz pravdy odzrkadľoval ich požiadavky a túžby. Veď už len tá skutočnosť, že Ježiš nebol žid je pre ľudí nepochopiteľná, lebo vždy im bolo prízvukované, že Ježiš bol žid. Keby si však dali toľko námahy a uvažovali trochu logicky museli by na to prísť aj zo samotných textov Biblie. Kto nezaujate študuje Bibliu a využíva zdravý rozum, ten sa môže dozvedieť mnoho zaujímavých skutočností. Ale musí byť schopný oddeľovať plevy od zrna, a to mnoho ľudí nedokáže, alebo sa o ani nesnaží.“

„To je aj pre mňa novinka, že Ježiš nebol žid,“ povedal Jozef.

„Treba odlišovať pojem „žid“ v zmysle národnej identity a „žid“ v zmysle identity náboženskej. My dnes tomuto pojmu dávame skôr národnostný význam, keď tento pojem spájame s pojmom „židovský štát“, ktorým je dnes Izrael. Treba si uvedomiť, že židia, ako špecifické a čisté etnikum sa vôbec nevyskytuje, vždy tvorili zmiešaninu rôznych národov a kočovných kmeňov. Podľa genetických výskumov súčasných európskych židov, pochádzajú prakticky zo štyroch „pramatiek“. Zistil to medzinárodný vedecký tím na základe ich génovej analýzy. Okolo 40 % týchto židov tvoria aškenáziovskí židia, ktorých je okolo 8 miliónov. Druhú veľkú skupinu tvoria sefardskí (španielskí) židia, ktorí obsadili juh Európy. Biblia, ktorú židia považujú za knihu svojich predkov spomína slovo žid po prvý raz až v II. Knihe kráľov (16,6), kde sa hovorí o vojenskom ťažení syrského kráľa Rezína proti židom, ktorých vyhnal z Elóta. Preto otázku, kto bol prvým etnickým židom nemožno vôbec zodpovedať. Nemožno dokonca odvodzovať „etnického Žida“ ani od mena Izrael, lebo, ak je v Biblii písané, že Boh zmenil Abramovo meno na Abraham a meno Jakuba na Izrael, nikde sa nepíše, že by zmenil meno Izrael na pomenovanie žid.“

„Ale v dobe Ježiša už židia ako etnikum jestvovali, nie?“ spýtal sa opäť Jozef.

„Židia budú pochopiteľne tvrdiť, že áno,“ prisvedčil Tibor, ale dodal: „Všeobecne sa za Ježišovu vlasť považuje Galilea, kde žila Ježišova matka Mária a kde Ježiš aj vyrastal do svojho 9 – 10 roku života. Vždy sa v Biblii hovorí o Ježišovi Nazaretskom a Nazaret ako vieme ležal v Galilei. Herodovi Archelaovi bolo spočiatku podriadené nielen Judsko, ale aj Samária a Galilea, ale v roku 6 po Kr. sa pomery zmenili, lebo Judsko bolo dané pod správu rímskeho prokurátora. Územie Galilei v tej dobe obývalo iné etnikum. Židia v tej dobe žili hlavne v Judsku, ale Galilea, ktorá sa pôvodne nazývala „Gálil ha-Gójim“ čo v preklade znamená „Kraj pohanov“ nebola vždy židovská. Už Izaiáš hovorí o tomto území ako o „Galilei pohanov“ (Iz.8,23, Mt 4,15). Počas babylonského zajatia sa tu usadili aramejskí, foinickí a grécki prisťahovalci. Od 2. do 1. stor. pr. Kr. židia Galileu prakticky neobývali. Ostávajúce zostatky židov z Galilee do Judska dal previesť Šimeón Makabejský, ale už jeho nástupca Aristobúl v r. 104 pr.Kr. a jeho následníci opätovne Galileu násilne judaizovali pod hrozbou vyvlastnenia majetku, lebo si uvedomili, že sa Galilei nemôžu z politických dôvodov vzdať. Preto sem posielali židov z Judska, aby tu opäť vytvorili židovské kolónie a dostali krajinu pod svoj vplyv. Takto sa mohol do Galilei dostať aj Ježišov otčim Jozef.“ 

„Ale to tam asi židia neboli veľmi obľúbení,“ podotkol Jozef.

„To máš pravdu, židia tam neboli obľúbení, lebo ich považovali za kolonistov,“ dodal Tibor.

„Josephus Flavius sa o galilejčanoch vyjadroval veľmi pochvalne, keď o nich napísal, že vždy statočne odolávali svojím nepriateľom. Boli odvážni bojovníci už od svojho detstva. A to možno povedať aj o Ježišovi. Hovorilo sa tam aramejsky, ale aj grécky. Hebrejština bola iba chrámovým jazykom a bežne sa ňou nikde nerozprávalo.“

„A čo Ježišova matka Mária, ani tá nebola židovka?“ spýtal sa Karol. 

„Podľa všetkého nie,“ povedal Tibor. „V Galilei vládli iné mravy a zvyklosti ako v židovskom Judsku. Židovský zákon tam platil iba pre židov. Keď si mladá Mária (19 ročná) vo svojej ťarchavosti zobrala za svojho zákonitého manžela žida Jozefa, ktorý už bol podľa všetkého veľmi starý (80 ročný), musela sa aj ona potom podrobiť židovskému zákonu a dať Ježiša, ako žida obrezať. Pôvodom však Ježiš nebol žid, čo mu farizeji vždy aj vytýkali, keď poukazovali na jeho nečistý (nežidovský) pôvod. To bol zrejme aj hlavný dôvod, prečo židovskí evanjelisti vymysleli pre Ježiša, ako rodisko Betlehem, ktorý leží v Judsku. Celý ten príbeh o sčítaní ľudu, ceste Márie s Jozefom do Betléma a napokon aj s tým spojené príbehy o troch kráľoch a úteku do Egypta sa dnes považuje za historicky nepodložený a preto aj nedôveryhodný. Jozef zrejme nemal potomkov a tak osvojenie si Máriinho dieťaťa bolo pre neho skvelou príležitosťou na zachovanie rodu. Sobáš s Máriou bol iba formálnou záležitosťou. Žid Jozef bol podľa všetkého dosť majetný a tak zabezpečoval Márii a Ježišovi pohodlný život. Ježiš tak mohol dostať dobré vzdelanie a existenčné zabezpečenie, čo v tej dobe nebolo až takou samozrejmosťou. Vieme, že okolo Ježišovho verejného vystúpenia sa stále pohybovala aj jeho blízka rodina (bratia), ako bol napr. Barnabáš, ktorý tiež zastával po Ježišovej smrti miesto prvého jeruzalemského biskupa.“

„Inou otázkou však je, či sa Ježiš sám považoval za žida v zmysle židovskej viery,“ podotkol Karol a vysvetlil: „Hlavným znakom tejto príslušnosti k židovskej viere je obriezka a dodržiavanie zákona. Tu treba povedať, že Ježiš dodržiaval židovský zákon a mal ho vždy v úcte.“

Ale, ak si prečítate dve základné knihy židovstva – Tóru a Talmud, tak spoznáte, že je to učenie nenávisti a nadradenosti, kým Ježiš učil pokoru a lásku,“ povedal Tibor. 

„Áno, zrejme preto ustanovil svoj Nový zákon, zákon lásky k Bohu a blížnemu,“ podotkol Jožko a pokračoval: „Ale myslím, že Ježiš sa od ostatných židov výrazne líšil aj povahovo. Každý národ má svoje určité charakteristické rysy. Tieto sa u Ježiša a židov veľmi odlišovali. Aj to by mohlo poukazovať na to, že Ježiš nemal židovský pôvod.“ 

„Ale aj medzi židmi jestvovali veľmi výrazné povahové rozdiely,“ dodal Tibor a pokračoval: „Aj to však poukazuje na fakt, že židia netvorili jeden ucelený národ. Čo sa týka ustanovenia Nového zákona, Ježiš videl, že obriezka a Zmluva slúžia skôr politickým cieľom a nie náboženským. Nezabúdajme, že hlavným poslaním Ježiša bolo hlásať Božie kráľovstvo a ľudskú spásu. Jemu vôbec nešlo o dajaké politické a mocenské záujmy židovstva, ale bol do nich okolnosťami zatiahnutý.“

„Židia vytýkali Ježišovi jeho nežidovský pôvod, keď im hovoril o židovskom zákone, ktorý má naplňovať aj Božiu vôľu,“ povedal Karol a vysvetlil: „Farizeji mu oponovali asi takto: „Ty ne-žid nás židov, chceš poučovať o našom židovskom zákone?“ Nechápali, že s nimi nehovorí ako zástupca židovstva, ale ako Boží syn, teda ako zástupca Boha, lebo židovský zákon bol vždy chápaný ako zmluva medzi Bohom a židmi. Je preto vyjadrením hlavne Božej vôle, ktorú sa židia zaväzujú plniť, za čo im Boh sľubuje ich účasť na svetovom dianí, až do konca sveta.“

„Tu treba podotknúť, že aj preklady Biblie môžu byť zavádzajúce a nesprávne interpretované,“ podotkol Tibor. „Ako príklad uvediem jeden známy Ježišov výrok, ktorý sa vo všeobecnosti považuje za vierohodný, ale môže mať aj celkom iný zmysel. Ide o text z Jn. 14.6, ktorý znie v Biblii takto: „Ježiš mu odpovedal: Ja som tá cesta, pravda i život. Nikto neprichádza k Otcovi, len skrze mňa.“ Kresťania to vykladajú tak, že k Bohu sa možno dostať iba prostredníctvom Ježiša. Ale je tu problém. Ježiš kázal aramejsky a aramejský preklad do gréčtiny neznamená „iba cezo mňa“, ale „iba cez Ja-Som“ čo je meno starožidovskébo Boha Jehova. Takže ten text môže znamenať, že k Bohu Otcovi sa možno dostať aj inak, ako cez Jehova, alebo dokonca aj tak, že cestu Jehowa možno celkom vylúčiť, v zmysle: „Nikto neprichádza k Otcovi cez Jehova.“ A to by dokonca aj harmonizovalo s Ježišovým dalším výrokom o tom, že jeho učeníkov vypovedia zo synagóg, lebo sa budú domnievať, že tým konajú službu Jehowovi (Jn.16.2). A takto je možno chápať aj Ježišove slová: „Vy ste od otca diabla a chcete robiť žiadosti svojho otca. On bol vrahom od počiatku a nestál v pravde, pretože v ňom pravdy niet. Keď hovorí lož, hovorí zo svojho vlastného, lebo je luhár a otec lži.“ (Jn.8.44) Na tomto je vidno, že predstava Ježiša a židov o Bohu boli celkom protichodné a nezlučiteľné.“

„Ježiš asi uvažoval gnosticky, podľa čoho bol materiálny svet ovládaný Diablom (Demiurkom), teda Pánom temnoty a podsvetia,“ povedal Karol a dodal: „Toto presvedčenie zdieľali aj eséni a podľa všetkého aj Ján Krstiteľ. Gnostické učenie esénov bolo v priamom protiklade s učením farizejov a saducejov. Preto s nimi Ježiš stále viedol otvorený a pre neho aj nebezpečný spor. Kresťania však neradi poukazujú na rozdielnosti medzi Ježišovým učením a židovskou tradičnou vierou.“ 

„To má svoje odôvodnenie,“ povedal Tibor a vysvetlil: „Keď sa kresťanstvo stalo štátnym rímskym náboženstvom, nesmelo ľudí rozdeľovať, ale naopak zjednocovať. A to zjednocovanie sa týkalo aj židovstva, lebo to spôsobovalo Rímu často veľké problémy. Preto sa Ježišov nezmieriteľný postoj voči židovskému radikalizmu musel zmierňovať.“

„A čoho sa týkal ten ich vzájomný nezmieriteľný postoj?“ spýtal sa zvedavo Jozef.

„V pohľade na Boha,“ povedal Tibor. „Židovský Boh Jehova nebol takým Bohom, ktorého si je treba iba uctievať a klaňať sa mu, ale to bol Boh, ktorý uskutočňoval všetky židovské plány, predsavzatia a plnil ich vôľu. Židia verili, že všetko, na čom sa uznesú a dohodnú sa stane skutočnosťou, lebo im to ich Jehova požehná a schváli. Ježiš však prišiel s inou náukou. Učil, že sa majú ľudia svojej zlej vôle vzdať a prijať Božiu vôľu za svoju vlastnú, čím by vo svete zavládlo skutočné Božie kráľovstvo. Vo svete nemá vládnuť ľudská vôľa, ale Božia vôľa má vládnuť nielen v nebi, ale aj na zemi. Tak, ako je to v Ježišovej modlitbe „Otče náš“. Ježiš sa teda nechoval a nežil podľa židovskej tradície. On žil podľa esénskeho vyznania, ktoré si osvojil, keď žil ako Ján medzi nimi.“

„Tomu nerozumiem“ povedal Jozef. „Ježiš žil medzi esénmi ako Ján?“ 

„A to si nevedel?“ spýtal sa pobavene Tibor.

„Myslíte na Jána Krstiteľa?“ spýtal sa ešte pre istotu Jozef.

Áno, Ján Krstiteľ a Ježiš boli tou istou historickou osobou,“ povedal Tibor a dodal: „Ježiš vo svojom živote používal viacero mien. Keď sa narodil to bol Immanuel (Mt.1,23), potom od svojho 9-10 roku, keď ho matka zverila do opatery esénom to bol Ján a po 20 roku života, keď podľa esénov mohol aj kázať ako učiteľ, sa stal Ježišom. No a po svojej smrti ho potom ešte kresťania nazvali Kristom.“

„Táto prax nových mien sa uplatňuje ešte aj dnes v cirkvi, keď dochádza u novica k vysväteniu, alebo keď zaujíma v spoločnosti nové významnejšie postavenie“ podotkol Karol.

„Musela to byť veľmi zaujímavá a tajuplná osobnosť, ten Ježiš,“ zamyslene podotkol Jožko.
 
„To si píš!“ zvolal pobavene Tibor a dodal: „Nakoľko Ježiš ako Ján prežil medzi židmi dlhšie obdobie, je tiež historikmi viac spomínaný ako historický Ježiš, ktorý pod týmto menom prežil iba krátke obdobie asi 3-4 rokov.“

„Ale, ak mám uveriť, že to bola jedna a tá istá osoba, ako potom zomrel, keď sa o Jánovi traduje, že zomrel sťatím a Ježiš zomrel ukrižovaním?“ spýtal sa zmätene Jozef. 

„Na túto otázku Ti odpoviem až neskôr,“ povedal Tibor, lebo ich pozval na spoločnú večeru a tam sa nemohlo hovoriť o takých veciach. 

Ježišova smrť

Keď spoločnosť povečerala, pobrali sa všetci opäť do príjemného zátišia terasy, kde sa tak dobre meditovalo pri chladivom vánku blízkeho lesíka a pohľade na krásnu letnú hviezdnu oblohu. Z diaľky k nim ešte doliehal podvečerný hlahol spevavého vtáctva. 

Jožko až nedočkavo oslovil nášho Tibora: „Tak, ako to bolo podľa Vás s Ježišovou smrťou? Ako zomrel?“

V Biblii je viacero nepresností, alebo rozdielnych interpretácií,“ povedal zvoľna Tibor. A to sa týka aj samotnej Ježišovej smrti, ktorá je tam popisovaná v rozpore s pravdou.“

„Ako to myslíte?“ spýtal sa pochybovačne aj Karol.

„Myslím to tak, že podľa všetkého nezomrel, ako dajaký zločinec na kríži, ale bol sťatý mečom,“ povedal začudovaným poslucháčom Tibor.

„Teda tak, ako sa to spomína u Jána Krstiteľa?“ spýtal sa aj Jožko.

Tibor sa na chvíľu odmlčal a tak s neskrývaným záujmom sa ozval aj Karol: „Tak, to nám musíte vysvetliť.“

„Rád tak urobím, hoci sa tým vystavujem riziku, že ma za tento môj názor napadnú ako kresťania, tak aj židia,“ povedal so smiechom Tibor. 

„Áno, lebo práve na Ježišovom ukrižovaní je postavená celá kresťanská viera vo vykúpení ľudstva z hriechov,“ podotkol Karol.

„Máte pravdu,“ súhlasil Tibor. „V kresťanstve sa stále zdôrazňuje, že Boh tak miloval svet, že dal svojho jednorodeného syna na smrť kríža, ako výkupnú obetu za hriechy ľudstva. Táto nelogická téza je neprestajne opakovaná, ako by si jej hovorcovia želali, aby sa skutočne stala pravdou.“ 

„Aj mne sa to zdá byť nelogické, aby Boh, ktorý všetkých miluje a ktorý, ako vravíme je „Láskou“ poslal na smrť kríža svojho syna, najmä, ak ho Ježiš predtým v Getsemanskej záhrade prosil, aby ho od toho ušetril,“ podotkol Jozef a dodal: „To mi skôr pripomína boha Baala, ako Boha Otca. Neverím, že by skutočný Boh – Stvoriteľ sveta, na vykúpenie hriešnikov, nedokázal vymyslieť iný, menej krvavý spôsob ľudskej spásy, ako je ukrižovanie. Ale, prečo je to potom v Biblii takto interpretované?“

„Dobrá otázka!“ zvolal Tibor a dodal. „Skúsim zhrnúť všetky známe fakty o Ježišovej smrti a podrobím ich kritickému a logickému skúmaniu. Napokon sa nám ukáže aj príčina tej záhadnej biblickej interpretácie.“

Jožko s Karolom zvedavo upreli na Tibora svoj zrak a napäto počúvali. Ten začal takto: „Aj ja som podobne uvažoval, ako Jožko, že sa tu nezhoduje predstava dobrotivého a milosrdného Boha s predstavou Boha, ktorý si vyžaduje krvavú obeť svojho syna, aby sa naplnila predstava spravodlivosti u ľudí. Ale, aká je potom pravda o Ježišovej smrti? Vieme, že o Mesiášovi bola reč aj v Starom zákone a mnoho z toho sa na ňom vyplnilo práve u Ježiša. A čo tieto staré spisy hovoria o Mesiášovej smrti? Hovorí sa tam, že bol ukrižovaný? Vôbec nie! Najznámejšie mesiášske proroctvo, ktoré možno aplikovať aj na samotného Ježiša a na ktoré sa odvoláva aj katolícka cirkev je od Izaiáša, kde sa píše: „Veď vyťatý bol zo zeme živých, pre hriech ľudu svojho, dostal úder smrteľný.“ (Iz.53,8) Ak prorok skutočne videl Ježiša ako Mesiáša a videl jeho život aj smrť, prečo nehovorí o ukrižovaní, ale o sťatí?“

Obaja prítomní zamyslene mlčali a tak Tibor pokračoval: „Uvažoval som, že ak by prorok hovoril pravdu o osobe Mesiáša a tá je totožná s Ježišom, ktorý zomrel sťatím, tak kto bol potom miesto Ježiša ukrižovaný? Lebo fakt ukrižovania asi nemožno poprieť, jestvuje o tom priveľa dôkazov. A tak som si z Evanjelií vypísal všetky fakty o Ježišovej smrti, ako sú tam interpretované.“

„Očakával som od vás, že sa skôr budete odvolávať na dajaké mimobiblické zdroje informácií, ako sú napr. protoevanjelia, alebo apokryfy,“ podotkol Karol. 

„Nie, z nich som spočiatku nečerpal, hoci aj tie obsahujú zaujímavé informácie o Ježišovej smrti, ale k tomu až neskôr,“ povedal Tibor a pokračoval: „Skúsim teda vymenovať známe fakty a pospájať ich tak, ako sa to asi mohlo skutočne všetko odohrať. Vráťme sa k Ježišovmu procesu pred židovskou veľradou (synedriom) a predvedením pred Piláta. Zdá sa, že tu všetko do seba logicky zapadá a má to aj svoje opodstatnenie. Ježiš bol pre politické záujmy židovskej reprezentácie, ktorú predstavoval Annáš a veľkňaz Kaifáš spolu s veľradou, ktorá bola zložená z reprezentácie veľkňazov, starších a zákonníkov, nebezpečný element, lebo nezodpovedal ich predstavám riešenia politickej situácie. Preto skúmali, či je on skutočne ten predpovedaný Mesiáš. To bola pre nich kľúčová otázka. Mesiáš podľa židovských spisov bol politický vodca, ktorý mal upevniť moc a význam židovstva. Ježiš, ktorý mal okolo seba stálu družinu asi 250 ľudí zložených ešte z Jánových učeníkov, zelotov, žien a detí, sa odmietal stať vodcom, (kráľom) Izraela ako vodca rebelantov a vzbúrencov, a tak Ježiša vyhlásili za podvodníka a nebezpečného zvodcu národa, ktorý si zaslúži smrť, lebo spôsobuje v židovstve iba rozkol. Annáš a Kaifáš hrali dvojitú hru; pred Rímom sa tvárili lojálne, ale tajne podporovali ozbrojené hnutie odporu proti Rímu, na ktorom sa podieľali najmä zeloti. Ako vždy a všade, aj tam jestvovali dve verzie politického riešenia situácie – umiernená a násilná. Ježiš podporoval tú umiernenú líniu lásky a porozumenia, ale Jeruzalemskí židia boli skôr za rýchle riešenie ozbrojenou vzburou. Ježiš sa tak dostal do opozície voči radikálom.“ 

„A potom už išlo iba o zdôvodnenie ich rozsudku?“ spýtal sa Karol.

„Áno, a to sa podarilo Kaifášovi, keď zaprisahal Ježiša pred živým Bohom, aby povedal, či je on ten predpovedaný Mesiáš.“ potvrdil aj Tibor a pokračoval: „Keď Ježiš napokon priznal „Ja som!“, bolo všetko jasné. Veľrada potvrdila nad Ježišom rozsudok smrti, ktorý mal byť podľa židovského zákona vykonaný ukameňovaním, alebo sťatím.“

„Prečo práve ukameňovaním, alebo sťatím?“ spýtal sa nedočkavo Jozef.

„Lebo židovská veľrada mala právomoc vykonávať rozsudky smrti kameňovaním, sťatím, upálením, alebo zahrdúsením,“ vysvetlil aj Karol.

„Áno, ale ako sa píše, v Ježišovej dobe sa ešte k poprave odsúdenca vyžadoval súhlas rímskeho prokurátora, ktorým bol Pontius Pilát,“ doplnil Karola Tibor a dodal: „Pilát sa podľa historikov (Josephus Flavius, Filón z Alexandrie) vyznačoval tvrdou a bezohľadnou povahou, intrigánstvom, ale hlavne otvoreným anti-židovským jednaním a politikou. Využil každú príležitosť, aby mohol židov ponížiť a zosmiešniť.“ 

„Áno, aj to je zrejmé z kresťanských zdrojov,“ podotkol Jozef. „Ale nemyslíte, že tu čosi nehrá? Židovská veľrada súdi a Pilát ako kat vykonáva ich rozsudky? Nie je to absurdné?“

„Je!“ súhlasil aj Tibor. „Preto sa možno domnievať, že tomu bolo asi inak. Pilát bol veľmi dobre informovaný o dianí v krajine a zrejme podporoval to umiernené krídlo v židovskej spoločnosti, lebo mu od neho nehrozilo žiadne nebezpečenstvo. Jestvujú o tom dokonca aj písomné správy, podľa ktorých Pilát zaručoval Ježišovi bezpečnosť, ak sa zriekne násilia. Keď sa mu donieslo, že Ježiša židovská chrámová stráž zaistila, dal príkaz, aby ho predviedli pred neho, aby on posúdil z čoho ho židia vinia. Potom ho už nestrážila židovská chrámová stráž, ale rímska posádka a bol tak relatívne v bezpečí. Toto všetko sa pravdepodobne dialo z iniciatívy Judáša a niektorých vplyvných žien, ktorí sa snažili Ježiša očistiť od rozsudku židovskej veľrady. Tá už raz Ježiša odsúdila k smrti a Ježiš sa preto musel ukrývať pred ich špehmi. Ako vieme, aj do Jeruzalema prišiel tajne, aby ho nespoznali. Judáš sa zrejme domnieval, že Pilát Ježiša ochráni a zruší židovský rozsudok smrti, aby mohol opätovne a slobodne chodiť medzi ľudí a nemusel sa obávať o svoj život. A tú jeho rehabilitáciu budú musieť rešpektovať aj židia, čo Ježišovi zaistí bezpečie pri jeho verejných vystúpeniach.“ 

„Takže tá „Judášova zrada“ vlastne ani nebola zradou, ale pokusom o Ježišovu rehabilitáciu?“ spýtal sa Karol. 

„Presne tak!“ potvrdil Tibor a dodal: „Judáš bol medzi učeníkmi hádam jediný intelektuál, ktorý by takúto úlohu dokázal zvládnuť. Pochopiteľne musel Ježiša židom vydať, aby mohli jeho prípad opätovne vo veľrade prerokovať a v prípade neúspechu ho mohli neskôr Pilátovi ľudia prevziať, aby mohol byť rehabilitovaný samotným Pilátom. Toto všetko bolo zrejme vopred s Pilátom prostredníctvom Pilátovej manželky Prokuly dohodnuté.“

„Myslíte, že Ježišovi učeníci mali na Prokulu nejaký kontakt?“ spýtal sa pochybovačne Karol.

„Priamo asi nie,“ vysvetlil Tibor „ale nezabúdajte, že sa Ježiš stretával aj s významnými ľuďmi z okolia. Z Evanjelií je známa epizóda, ako neznáma žena pomazala Ježišove nohy vzácnou masťou z alabastrovej vázy (Jn.12.3). Podľa Harringtona sa vraj jednalo o sestru, alebo dcéru Herodesa Veľkého staviteľa Chrámu, menom Mária Salome ktorá bola vydatá za vysokého hodnostára. Tá vraj všetko opustila a sprevádzala Ježiša na jeho cestách. Ako tvrdí Tomášovo Evanjelium, bola veľmi krásna, jej vlasy vraj dosahovali až po päty. A ona mala určite prístup aj k Pilátovej manželke Prokuly, aby osnovali plán, ako zbaviť Ježiša nebezpečného rozsudku smrti, ktorý nad ním vyniesli v jeho neprítomnosti. Ježiš sa obával útoku na svoj život zo strany židov, čo dosvedčuje aj jeho reakcia na ono pomazanie, keď povedal – „nechaj ju, zachovala to ku dňu môjho pohrebu“ (Jn.12.7). Aj inde vytýka Ježiš židom, že sa ho snažia zabiť (Jn.8.40). Preto sa skrýval a chodil v preoblečení, raz za malomocného, žobráka, kupca, rabína, vojaka, vyberača daní, alebo bohatého Sýrčana, aby ho nespoznali. Aj Evanjelia spomínajú, ako sa Márii Magdaléne ukázal v preoblečení za záhradníka (Jn.20.14-17) a keď ho chcela objať, varoval ju, aby to nerobila, lebo by ho tým prezradila. Nespoznali ho ani jeho učeníci na ceste do Emaus, až kým sa im sám neprejavil (Lk.24.13-31).“

„Takže myslíte, že Ježiš bol s tým plánom na svoju rehabilitáciu oboznámený a dal k tomu súhlas?“ spýtal sa Karol.

„Ano, ako by ste si inak vysvetlili tie Ježišove slová pri poslednej večeri, keď Judáša vyzval: „Čo máš urobiť, urob rýchlo (Jn.13.27),“ dodal Tibor. „V Evanjeliách boli mnohé veci zmenené, alebo doplnené, ale mnoho informácií tam bolo zachovaných verne. Judášova predstava bola asi takáto: Judáš oznámi Kaifášovi, že Ježiš je ochotný sa obhajovať pred snemom z nespravodlivého obvinenia a ak sa mu to nepodarí, mal by zasiahnuť Pilát a vyžiadať si ho od židov na prešetrenie celého prípadu. Ten s Ježišom uzavrie dohodu o nenásilí a Ježiša prepustí. Tento scenár sa aj naplnil, iba s tým rozdielom, že si Pilát neodpustil so židmi malý žart. Dal ukrižovať miesto Ježiša Nazaretského, Ježiša Barabáša – rebela, buriča a vraha, ktorý čakal v jeho väzení na rozsudok smrti.“ 

Karol s Jozefom pozorne načúvali rozprávanie Tibora a v duchu uvažovali, či sa to takto mohlo odohrať. Museli pripustiť, že toto rozprávanie malo svoju logiku. 

„Tu treba ešte povedať,“ pokračoval Tibor, „že o Ježišovom procese pred Pilátom nejestvujú žiadne vierohodné mimokresťanské zdroje, ani správy. Často citovaný „Testimonium Flavianum“ od Josepha Flavia v 18 knihe Starožitností, ktorý presne reprodukuje kresťanskú verziu, je s veľkou pravdepodobnosťou neskoršou vsuvkou a vysvetlivkou k nejasnému textu, ktorá sa častým prepisovaním dostala do základného textu. To sa stávalo často. Cirkevný historik Órigenés (185-254) tuto správu u Josepha Flavia nespomína, hoci tam jestvuje zmienka o Jánovi Krstiteľovi a apoštolovi Jakubovi. Preto sme odkázaní iba na kresťanské zdroje správ. Tie hovoria, že Pilát na Ježišovi nenašiel žiadnu vinu a chcel Ježiša prepustiť na slobodu. Pilát Ježiša nesúdil podľa židovského zákona, ale podľa zákona Ríma a vinu, ktorú Ježišovi dávali židia, bola podľa rímskeho zákona zanedbateľná. Pilátovi bolo ľahostajné, či je Ježiš dajaký predpovedaný Mesiáš, alebo nie. Ježiš mohol podľa rímskeho zákona porušiť iba verejný poriadok, keď v nádvorí chrámu rozhádzal peňazomencom peniaze a poprevracal ich stoly. Aj to mohla byť vopred naplánovaná provokácia, ktorá mala za účel podnietiť židov k činu a mohol to byť aj dôvod predvolania Ježiša pred Piláta.“ 

„To všetko je možné,“ prisvedčil Karol a spýtal sa trochu nedočkavo: „A ako to mohlo byť ďalej?“

Tibor sa pousmial a pokračoval: „Keď židovská veľrada Ježiša opätovne odsúdila k smrti, bolo potrebné, aby zasiahol Pilát. Keď si Ježiša od židov vyžiadal na prešetrenie jeho prípadu, zaujímal sa iba o to, či sa vyhlasuje za židovského kráľa, lebo to by mohla byť pre jeho zámery skutočná prekážka. Rím nepripúšťal v krajinách pod svojou správou nijakých samozvancov. Od Ježiša však počul uistenie, že sa nikto nemôže sám vyhlásiť za kráľa, že mu to musí byť dané zhora. Lebo, ak by Ježiš bol pozemským kráľom, tak by ho jeho služobníci bránili a nebol by vydaný židom. Ježiš Piláta uistil, že hovorí pravdu, lebo preto sa narodil na svet, aby vydal svedectvo o pravde. Na to sa ho Pilát cynicky spýtal známu otázku: „A čo je pravda?“ Keď však počul, že jeho kráľovstvo nie je odtiaľto, rozhodol sa Ježiša zbaviť viny. Nie snáď zo sympatie k Ježišovi, ale z jeho antisemitského postoja a odporu k židom v snahe zabezpečiť v krajine pokoj. Nemal v povahe ustupovať svojím protivníkom.“ 

„Aj to presne zodpovedá Evanjeliám,“ podotkol Karol. „A ďalej?“

Tibor pokračoval vo svojom výklade: „Podľa Harringtona sa v archívoch Strážcov chrámu našli aj isté vierohodné správy, že Pilát uzavrel s Ježišom tajnú dohodu o vzdaní sa násilia a sľúbil Ježiša prepustiť, ak bude hlásať toleranciu a šíriť pokoj.“

„Môžete nám o tých dokumentoch povedať viac?“ Spýtal sa Jožko. 

Tibor vysvetlil: „Po objavení nových dokumentov v oblasti Sinaia viedol výskumný tím bádateľov, vedúci katolíckej misie v Izraeli pán Harrington, ktorý bol aj vedúci Biblického ústavu v Mammane. Tí narazili na záznamy z archívu židovskej sekty Nature-Karta (strážcovia chrámu), ktorí už v Ježišovej dobe zabezpečovali chrám pred útokmi a zlodejmi. Neboli to len takí hocijakí strážcovia, ale to bola taká verejná, ale aj tajná polícia, ktorá strážila chrámové poklady a zabezpečovala aj iné záujmy židovských veľkňazov. Podľa všetkého práve oni zajali Ježiša na Olivovom vrchu. A v ich archívoch sa našli o tejto dohode medzi Pilátom a Ježišom určité správy. Preto argumentácia v Evanjeliách, že Kaifáš našiel proti Pilátovmu odmietavému postoju silný argument výrokom, že „nemôže byť priateľom cisára ten, kto chráni osobu, ktorá sa robí kráľom“, vyznieva veľmi nepresvedčivo. Najskôr sa Pilát vynašiel tým, že poslal žalobcov s Ježišom ku galilejskému tetrarchovi Herodesovi Antipasovi, ktorý bol tiež v tej dobe v Jeruzaléme s tým, že Ježiš je galilejského pôvodu, nech ho teda súdi on. Vedel, že ten ho odsúdiť nemohol, lebo v Galilei nežil a tak sa nemohol prehrešiť proti Galilei. Antipas si nemohol dovoliť vojsť do sporu s Rímom a proti sebe popudzovať verejnú mienku a tak ho vrátil späť k Pilátovi, že na ňom žiadnu vinu nenachádza. Pilát potom chcel Ježiša zbaviť viny a zaistiť mu bezpečie prostredníctvom amnestie. A tu sa treba pozastaviť, lebo to je kľúč k pochopeniu celého prípadu.“

„Zatiaľ som na vašom rozprávaní nenašiel nič rozporuplného,“ podotkol Karol.

„To som skutočne rád!“ s humorom a smiechom odvetil Tibor. „Ale ak dovolíte, budem pokračovať: „Pilát vedel, že jednanie s farizejmi neprinesie želaný výsledok a tak sa obrátil na dav, ktorý si farizeji priviedli so sebou, aby s ich pomocou a kriku presadili svoje. S davom mal však Pilát ako vrchný veliteľ kohorty tiež svoje skúsenosti a vedel, ako s ním jednať. Vedel, že dav nevyužíva rozum, ale jedná spontánne a impulzívne. Podľa kresťansko-židovských prameňov Pilát položil davu takúto otázku: „Koho chcete aby som vám prepustil, Ježiša, alebo Barabáša?“ Už toto je jasným dôkazom, že sa tu prejednávala nielen záležitosť Ježiša, ale aj Barabáša. Dav začal kričať tak, že prekričal dokonca aj farizejov: „Nie toho, ale Barabáša!“ A to bola vhodná príležitosť pre ďalšiu otázku k davu: „Chcete, aby bol ukrižovaný za Ježiša – Barabáš?“ Dav o ktorom je známe, že nemá rozum a ktorý pre krik registroval iba prvé dve slová „ukrižovať a Ježiš“, začal opäť spontánne skandovať: „Ukrižuj, ukrižuj.“ Prefíkaní farizeji zrejme vypozorovali chyták, ktorý na nich Pilát ušil, ale v zmätku a kriku ktorý nastal, sa už nedalo mnoho robiť. Pilát opustil pojednávanie a dal Barabáša najskôr zbičovať a obliecť do purpurového plášťa a tvár mu zakryli tŕňovou korunou, aby ho dav nespoznal. Predviedol ho davu, ukázal na neho rukou a povedal: „Ecce homo!“ (Hľa, váš človek). Nerozumný dav, ktorý sa domnieval, že vidí Ježiša, kričal: „Ukrižuj, ukrižuj!“ Preto ho potom nechal kľudne, miesto Ježiša, ukrižovať. Dav bol presvedčený, že na popravu vedú skutočného Ježiša. Vojenská eskorta nikomu nedovolila sa k Ježišovi priblížiť, poprava sa mohla sledovať iba z diaľky. Preto sa všetci domnievali, že ide skutočne o Ježiša. Aj ono prebodnutie srdca odsúdenca má svoju logickú príčinu. Nebol to iba akt milosrdenstva, aby sa odsúdenec dlho na kríži netrápil, ale opatrnosť, aby z kríža nevykričal, že on nie je ten, za koho ho pokladajú, ale iný. Preto ho kopijou prebodli hneď po ukrižovaní.“

Keď sa Tibor odmlčal, Jozef s Karolom ticho uvažovali, či v tomto rozprávaní nenájdu dajakú chybu. Keď nič nenamietali, Tibor po chvíľke pokračoval: „Kaifáš zrejme vytušil, že tu čosi nie je v poriadku, keď Pilát najskôr silne odporoval ich žalobám a potom sa zrazu rozhodol inak. Nevedel na čom je a preto po poprave poslal k Pilátovi Jozefa z Arimatie, jedného člena svojej veľrady, aby si od neho vyžiadal telo odsúdeného, aby sa mohli presvedčiť o pravde pod zámienkou, že ho chcú uložiť do hrobu. Bolo to proti rímskym zvyklostiam, ale keď si Pilát nechal od veliteľa stráže potvrdiť smrť odsúdeného, tak im to zhovievavo dovolil a v duchu sa iste radoval, aké bude ich prekvapenie, keď na kríži miesto nenávideného Ježiša uvidia svojho obľúbenca Barabáša.“ 

Po chvíľke ticha, Tibor pokračoval: „Keď Jozef z Arimatie za asistencie chrámovej stráže zistil skutočný stav veci, dal telo okamžite uložiť do hrobu na svojom pozemku a išiel to oznámiť Kaifášovi. Možno si predstaviť jeho zlosť a hanbu, že sa nechal od Piláta takto prekabátiť a zostudiť. Židia nikdy svoju hanbu a potupu verejne nepriznajú, lebo sú pyšní na svoju vychytralosť. Členovia veľrady sa opätovne zišli a na čele s Kaifášom ešte raz navštívili Piláta, aby sa pokúsili celú vec dať do poriadku. Túto návštevu nám Matúš popisuje takto: „A druhého dňa, ktorý nasleduje po dni pripravovania, zišli sa najvyšší kňazi a farizeovia k Pilátovi a povedali:„Pane, rozpamätali sme sa, že ten zvodca povedal, keď ešte žil, že po troch dňoch vstane. Rozkáž preto zabezpečiť hrob strážou do tretieho dňa, aby snáď neprišli jeho učeníci v noci a neukradli ho a povedali by ľudu, že vstal z mŕtvych. Lebo potom bude posledný blud horší, ako prvý.“ Ten im vraj povedal: „Máte stráž, iďte, strážte, ako viete!“. Potom Matúšovo Evanjelium uzatvára: „A oni odišli, zapečatili kameň a obsadili dobre hrob strážnymi.“

„Áno, aj to súhlasí,“ potvrdil Karol.

Tibor pokračoval: „Táto Matúšova správa má veľkú faktografickú hodnotu, lebo nám popisuje reakciu veľkňazov, keď sa dozvedeli pravdu o poprave. Mysleli si, že sa im ešte podarí Ježiša dodatočne odstrániť. Pilát však asi rýchlo Ježiša prepustil a odporučil mu vyhýbať sa verejnosti, aby sa ho židia opäť nemohli zmocniť. Najskôr mu poradil opustiť krajinu a odísť do Galilei, kde by mohol žiť v bezpečí. Keď Pilát na druhý deň prijal Kaifáša s celou jeho delegáciou, so skrytým výsmechom si vypočul ich námietku, že miesto Ježiša dal popraviť Barabáša. Ten im určite povedal, že davy, ktoré si židia so sebou priviedli, požadovali smrť Barabáša a nie Ježiša a zopakoval im jeho otázku davu. On predsa nemôže za to, že mu dav nesprávne rozumel a žiadal tak opak toho, čo si želali veľkňazi. Ešte aj vtedy, keď im ukazoval toho zbičovaného, ktorým bol Barabáš, požadovali jeho ukrižovanie. Prečo miesto seba nechali hovoriť dav? Teraz sa už nedá nič robiť, Barabáš je mŕtvy a Ježiš prepustený! Židia si nedovolili obviniť Piláta z úmyselného podvodu, lebo by riskovali stratu vlastnej hlavy. Neostalo im iba prehltnúť svoju urážku, ale aby sa verejnosť nedozvedela pravdu, že miesto Ježiša bol ukrižovaný Barabáš, postavili ku hrobu chrámovú stráž a pre istotu hrob aj zapečatili. V noci potom samy dali telo Barabáša odstrániť, aby nikto nespoznal, že ukrižovaný nebol Ježiš, ale Barabáš. Počítali s tým, že ak budú učeníci Ježišovo telo hľadať a nenájdu ho, budú veriť, že vstal z mŕtvych. Takže verziu Ježišovho „zmŕtvychvstania“ predložili apoštolom a obyvateľstvu zrejme samotní farizeji. Chrámovú stráž potom poučili, aby povedali, že v noci, keď spali, pre telo prišli samotní učeníci, aby ho ukryli. Nie je nič ľahšieho, ako svoju vinu zvaliť na iného. Farizeji dúfali, že sa im podarí Ježiša zlapať a dodatočne popraviť, aby nikto nič nezbadal. Veď aj tak všetci verili, že Ježiš je mŕtvy, a ak zomrie tajne o niečo neskôr, nič sa vlastne podstatného nezmení.“ 

„No, priznávam, že sa to tak skutočne mohlo odohrať,“ priznal Karol. „A má to aj svoju logiku. Je skutočne prekvapujúce, že k Pilátovi farizeji vyslali takú silnú zostavu v čase sviatkov. Ak by išlo skutočne iba o zapečatenie hrobu, aby zabránili dajakej „povere“, tak by nešiel k Pilátovi osobne Kaifáš. To tu musel jestvovať k takej návšteve omnoho závažnejší dôvod a to ešte v čase sviatkov.“

„Taktiež je pozoruhodné,“ podotkol Jozef „že Pilát, keď davu predviedol zbičovaného, o ktorom sa dav domnieval, že je to Ježiš, povedal: „Hľa, (váš) človek!“ Ak by ten zbičovaný bol skutočne Ježiš, bolo by logické, keby povedal, niečo ako: „Hľa, Ježíš, ktorý sa vydával za vášho kráľa!

„Pilát si dával pozor, aby ho židia nemohli obviniť z toho, že ich zavádzal, alebo klamal“ povedal Tibor a pokračoval: „Preto, keď ukázal na zbičovaného, povedal po pravde: „Hľa, (váš) človek!“. Človekom bol Ježiš, aj Barabáš a preto neklamal. Prepustený Ježiš sa nejaký čas ukrýval, zrejme sa tajne stretol aj so svojimi učeníkmi, ale neskôr kvôli svojmu bezpečiu zrejme odišiel do Galilei a svojim učeníkom nechal odkaz, aby zatiaľ ostali v Jeruzaleme, aby nepriviedli židovských špehov na jeho stopu. Keď sa židovskí návštevníci Jeruzalema rozchádzali do svojich domovov, vydali sa tiež na cestu za ním. Keď sa učeníci stretli so živým Ježišom, iste sa radovali a jeho „zmŕtvychvstanie“ šírili už aj z toho dôvodu, aby na Ježišovu stopu nepriviedli židovských špehov.“ 

„Musím priznať, že to do seba perfektne zapadá,“ poznamenal Jozef. 

„Ale, je tiež možné,“ povedal Karol, „že učeníci Ježiša skutočne považovali za vzkrieseného z mŕtvych, veď aj oni boli spočiatku presvedčení, že Ježiš bol ukrižovaný. O tom ukrižovaní predsa vedel celý Jeruzalém a preto, keď sa zrazu Ježiš objavil živý, nie je ťažké si to vysvetľovať ako zmŕtvychvstanie. Tým skôr, keď Ježiš dokázal vzkriesiť z mŕtvych aj Lazara.“

„Pripúšťam, že aj toto je možné, veď viera v legendy je u človeka prirodzená a silná,“ povedal Tibor a dodal: „Na učeníkov to všetko muselo pôsobiť veľmi šokujúco a v šoku je človek náchylný pripustiť aj nelogické vysvetlenia. Viera v zázraky bola v Izraeli veľmi živá, takže ľudia „zázraku zmŕtvychvstania“ mohli dať prednosť pred všednou realitou. Okrem toho asi veľmi neprotestovali proti tejto fáme, lebo im zrejme imponovala nová sláva ich učiteľa. Možno im Ježiš túto ich novú a silnú vieru ani nevyhováral, najmä keď videl, že im to dodalo novú silu a motiváciu k životu.“ 

„Veď aj dnes je Veľkonočné obdobie so slávnym zmŕtvychvstaním pre kresťanov vždy novou vzpruhou do života,“ poznamenal Jozef. 

„Ale treba sa tu spýtať, či pre túto verziu Ježišovej smrti jestvujú aj dajaké dôkazy, alebo aspoň dajaké indície“ spýtal sa sám pre seba Tibor. „Muselo by ísť o skutočne staré a vierohodné záznamy, lebo neskôr všetky spisy, najmä tie, ktoré hovorili o Ježišovej smrti, boli prepracované podľa oficiálnej žido-kresťanskej verzii Ježišovho ukrižovania a vstania z mŕtvych. Určitý náznak inej verzie môžeme vypozorovať z údajov Órigena, ktorý tvrdí, že v starých záznamoch objavil, že aj ukrižovaný Barabáš sa volal Ježiš. Podľa nich znela Pilátova otázka davu asi takto: „Koho vám mám prepustiť, Ježíša, nazývaného Barabáš, alebo Ježiša, nazývaného Mesiáš?“– Túto verziu Pilátovej otázky vraj našiel Órigenés (185-254) vo „veľmi starých“ rukopisoch. Ak by táto otázka vyznela skutočne takto, je možno si predstaviť prudkú a rozhorčenú reakciu davu, ktorá prehlušila aj farizejov. Pilát bol veľmi skúsený tribún, aby vedel, ako ovládať dav, aby od neho dostal práve to, čo sám chce. Najmä, ak tu jestvovala medzi Pilátom a židmi, aj určitá jazyková nezhoda.“ 

„Skutočne si je ťažko predstaviť Piláta, ktorý by až natoľko išiel židovským predstaviteľom v ústrety, ktorými pohŕdal a nenávidel, aby dal tak kruto odsúdiť nevinného človeka, na potupnú smrť kríža, najmä, ak bol sám presvedčený o jeho nevinne. Vieme, že ho pred tým ešte varovala aj jeho vlastná manželka Prokula, ktorá mala v noci pre Ježiša zlé sny,“ podotkol opäť Karol.

Tibor ho doplnil: „Táto okolnosť je tiež veľmi významná, aj keď Evanjeliá toto spomínajú iba okrajovo. Ale skutočnosť sa má tak, že Pilátova manželka nebola iba tak hocikto. U židov v tej dobe vládol silný patriotizmus, ale v Ríme tomu bolo inak. Ženy tam zastávali vysoké postavenie a mali veľký vplyv na imperiálnu politiku Ríma. Keď sa stal Tiberius cisárom (ktorý tiež vládol spoločne so svojou matkou Liviou), veľmi zmiernil predpisy koloniálnej správy v provinciách a tak zveril správu Judska do rúk nielen Pilátovi, ale spoločne aj jeho manželke. Vládli tam teda spolu, čo sa prejavilo aj na Pilátovom titulovaní. Neužíval podľa tradície titul „procurator“, ale sa označoval za prefekta, alebo hegemóna. Neskôr mu bol od Seinusa daný za zásluhy čestný titul „Amicus Caesaris“ čo je „Priateľ cisára“. Ak teda Pilát na Ježišovi „nenašiel žiadnu vinu“ a jeho manželka, ako spolusprávkyňa ho vyzvala, aby s Ježišom „nič nemal, pre jej zlé sny“, nebolo v Judsku tej moci, ktorá by ho donútila Ježiša odsúdiť na smrť kríža.“

„V tejto súvislosti je zaujímavé,“ podotkol Karol, „že aj Korán popiera Ježišovo ukrižovanie, aj keď iné, málo pravdepodobné súvislosti, z Evangelia preberá. Tak napr. súra 4, verš 157 doslovne hovorí: „(Židia vravia)Veru zabili sme Mesiáša Ježiša, syna Marie, posla Božieho! Ale nie, oni ho nezabili ani neukrižovali, iba sa im to tak zdalo (javilo).“

„Z akých prameňov čerpal Korán svoje poznatky?“ Spýtal sa Jožko.

Karol vysvetlil: „Podľa moslimskej viery ich zjavil archanjel Gabriel Mohamedovi, ktorý žil niekedy v rokoch 570 až 632. Ale oficiálne kánonické vydanie Koránu je až z rokov 651 – 656. Ale mohli čerpať aj z pôvodných židovských prameňov Talmudu, ktorý bol spísaný v rokoch 200 pr. Kr. až 500 po Kr. No a tam sa nikde nespomína účasť Ríma na smrti Ježiša. Naopak, všetky židovské zdroje vyslovujú potešenie nad tým, že nesú zodpovednosť za Ježišovu smrť.“ 

Tibor Karola doplnil: „V tejto súvislosti je tiež veľmi zaujímavý apokryfný text „Zjavenie Petrovo“, ktorý je súčasťou siedmeho kódexu zbierky z Nag Hammádí. Originál zrejme pochádza niekedy z konca 2. alebo začiatku 3. storočia, a v texte sa hovorí o vízii apoštola Petra o zdanlivej smrti Ježiša na kríži, ktoré mu zjavil samotný Ježiš. Tiež predpovedá vznik falošnej cirkvi, ktorú budú riadiť biskupi a kňazi a budú sa odvolávať na Ježišovo meno (16). V 20 verši sa hovorí: „Keď to dopovedal, videl som, ako ho zdanlivo zadržali. Povedal som: „Čo to vidím Pane? Si to ty, ktorého zajali…? Ale, kto je ten, ktorý sa raduje a smeje vedľa dreva (kríža)? Či snáď iného pribíjajú na nohách a rukách?“ V 24 verši sa hovorí: „Ten, ktorého ukrižovali je prvorodený a príbytok démonov a kamenná nádoba v ktorej prebývajú.“ Celý text je o tom, že neukrižovali Ježiša, ale iného človeka plného zlých duchov. Tiež sa tu spomína iný človek, ktorý stál u kríža a radoval sa, že nekrižujú Ježiša, hoci sa ľudia domnievajú, že je to on. Podľa evanjelia bol prítomný ukrižovaniu iba jediný z učeníkov, Ján. A on jediný zrejme aj spoznal, že na kríži nie je Ježiš, ale (Ježiš) Barabáš. Preto tá jeho radosť.“ 

„Ale v tomto texte je to vykladané tak, že ukrižovali iba telo Ježiša, ale jeho duša je tá, ktorá stála u kríža a sa smeje, lebo jej to nijako neublížilo,“ povedal Karol.

„To sa mi zdá byť veľmi detinský výklad,“ povedal Tibor a pokračoval: „Áno, zmysel je ten, ale z textu je možno vyvodiť aj niečo iné. Tento text je esoterický a mal svoj skrytý význam. V dobe, keď prenasledovali prvotnú gnostickú cirkev a vraždili jej vyznávačov, bola namieste opatrnosť. V texte sa tiež hovorí o tom, že pravda bude zjavená tým, ktorí sú zo života, ale ostatní ostanú slepí (5,6). Aj ono ukrižovanie sa podľa týchto prameňoch „Strážcov chrámu“ malo konať inde. Harrington vraj zistil, že k tomu malo dôjsť asi 800 metrov ďalej za bazilikou, ktorá sa dvíha na úpätí Garebského kopca.“ 

„To sú veľmi zaujímavé veci,“ povedal Jožko a spýtal sa: „Ešte by ma zaujímalo, aké mal v tej dobe v Judsku postavenie Kaifáš, ako veľkňaz. Kto ho do jeho úradu menoval?“ 

„Všetci veľkňazi boli menovaní Rímom“ povedal Tibor a vysvetlil: „Jozef Kaifáš bol v úrade od roku 18 do 37, čo je dlhá doba. Toto svoje postavenie si udržal tak dlho preto, lebo bol zaťom Annáša a bol verný Rímu a poskytoval svojej vrchnosti za svoj úrad bohaté poplatky. Keď sa Tiberius stal Rímskym cisárom (14-37 n.l.) dostal sa do popredia veliteľ cisárskej gardy Seianus, známy ako zarytý antisemita. Ten poslal do Jeruzalema nového rímskeho prokurátora Valeria Gratusa, ktorý zosadil po 9 ročnom pôsobení veľkňaza Annáša a každým rokom bol menovaný nový veľkňaz, ktorý za tento úrad poskytol Rímu najviac peňazí. Spočiatku to boli jeho synovia a napokon aj zať Kaifáš. Z toho vyplýva, že si nemohol dovoliť voči Pilátovi také vystupovanie, ako sa často naznačuje v Evanjeliách. Pilát však, aby sa vyhol zákernostiam Annáša s Kaifášom a predišiel obvineniu u Ríma z ohrozovania cisárskej vlády v Izraeli, poslal cisárovi Tiberiovi o Ježišovom procese správu, ktorá sa však nedochovala. Na tieto „Pilátove aktá“ sa však odvoláva aj Justin vo svojej Apológii, ktorú poslal cisárovi Antoniovi Piovi (136-161). Prečo by to Pilát robil, keby splnil Kaifášovú žiadosť a Ježiša dal popraviť? To by sa predsa nemusel obávať židovského udavačstva a intríg.“

„A čo je známe o tých Pilátových aktách?“ spýtal sa zvedavo Jozef. „Vraj takýto Pilátov dopis cisárovi jestvuje v origináli vo Vatikánskej knižnici a jedna jeho kópia je dokonca aj v knižnici kongresu vo Washingtone.“ 

„Predpokladám, že tento Pilátov dopis bude podvrhom,“ povedal Tibor. „Jeden údajný text „Pilátových ákt“ sa našiel aj v apokryfnom Nikodémovom evanjeliu, ale nemá veľkú dokumentačnú cenu, lebo nevznikol pred 4 storočím n.l. Ale, sú tam určité náznaky, ktoré nám tiež môžu mnoho vecí napovedať. Napr. snahu židovskej veľrady získať čo najviac informácii o Ježišových učeníkoch v Galilei. Využívali na to hlavne Nikodéma a Jozefa z Arimatie, ktorí mali už dávnejšie na učeníkov kontakt a požívali ich dôveru. Je možné predpokladať, že sa im podarilo Ježiša vypátrať a dopraviť ho do Jeruzaléma, kde ho už židia mohli popraviť mečom, aby mali istotu, že už nijako nevstane „z mŕtvych“. Do pátrania po Ježišovi v Galilei mohli zapojiť aj Herodesa Antipa, ktorý mal ako tetrarcha Galileu pod svojou správou. Aj on sa mohol právom obávať Ježišovho „rebelantstva.“

„Zaujímavé je,“ podotkol Karol, „že ani Pavol nikde nespomína Ježišov prázdny hrob, ako by táto legenda vznikla až oveľa neskôr. A o Ježišovom zjavení sa zhodne píše iba u Matúša (26,32 a 28,7 a 16) a Marka (14,28 a 16,7) pričom ide iba o zjavenie v Galilei. Iba Lukáš hovorí o zjavení v Jeruzaléme a jeho blízkom okolí.“

„Ak by tomu bolo tak, kde potom mohol byť skutočný hrob Ježiša?“ spýtal sa Jozef. 

„Otázku Ježišovho skutočného hrobu si môžu klásť iba nekresťania, lebo každý kresťan verí, že Ježiš bol vzatý do neba aj s telom a tak žiadny hrob nikto ani nehľadá. To by bolo potvrdením jeho neviery. Archeológovia však našli v Betfage (čo je miesto, kde Ježiš nasadol na osliatko, aby sa vydal do Jeruzaléma a ktoré sa nachádza tesne za obvodom posvätného Jeruzaléma, kde mohli byť pochovávaní popravení zločinci), hroby z obdobia od 2 stor. pr. Kr. až do 8 stor. n.l). Našli sa tam mnohé symboly židokresťanov a tiež aj pozostatky kostola, ktorý tam postavili križiaci. Archeológov zaujal najmä jeden hrob s okrúhlym kameňom vyzdobeným množstvom symbolov od raja, vykúpenia a ticícročnej ríše, až po symbol (monogram) mena Ježiša Krista na samotnom konci. Je to tzv. Konštantínovský kríž tvorený zo štyroch lúčov hviezdy v tvare kríža, pričom k hornému lúču je ešte pridaný grécky znak „ró“ v tvare písmena „P“, čo je tajné znamenie Ježiša, ako „Syna prisľúbenia“. Hviezda sa vzťahuje k Bileámovmu proroctvu „Vyjde hviezda z Jákoba“ (Nu 24,17). Grécke písmeno „ró“ má v kabale číselnú hodnotu 100 a vzťahuje sa na Abraháma, ktorý vo vysokom veku dostal tiež „Syna prisľúbenia.“ Neskôr sa už spomínané štyri lúče tejto hviezdy vysvetľovali ako „chí“, čím sa vytvorilo známe „chí-ró“, čo sú počiatočné písmená – Christos.“

Obaja poslucháči mlčali a tak Tibor pokračoval: „Kresťanské Evanjeliá nám celkove presne zachovali všetky udalosti, ktoré sa udiali v súvislosti s Ježišovým pôsobením a životom, iba ich vysvetľujú odlišným spôsobom, takým, ktorý dráždi ľudskú predstavivosť a podporuje mýtické interpretácie. Taktiež sa hodili aj rímskemu cisárovi Konštantínovi, nazývanému „Veľký“, k vybudovaniu takej štátnej cirkvi, ktorý bude upevňovať moc panovníckych dynastií a na strane ľudu zdôvodňovať ich obete. Veď ak Ježiš bol obetovaný svojím Bohom Otcom na potupnú smrť kríža, (ako v príbehu o Abrahámovi a Izákovi), tak aj obete jeho politickej moci, či už vo vojnách, alebo na daniach, sú opodstatnené, potrebné a normálne, či nie?“

„A našli sa v tom hrobe aj dajaké telesné pozostatky?“ spýtal sa zvedavo Jozef.

„To neviem, človek nestačí všetko študovať do podrobností“ povedal Tibor a dodal: „Ale všetky okolnosti tohto nálezu poukazujú na to, že by to mohol byť skutočný hrob Ježiša. Okrem toho Jeruzalém a jeho okolie bolo natoľko rozkopávané, že je veľmi nepravdepodobné, aby sa našlo niečo neporušené. Možno tam nájsť už iba skromné archeologické fragmenty.“ 

Neskôr, keď sa Jozef na chvíľu vzdialil, povedal Karol Tiborovi: „Zvážili ste, ako bude táto skutočnosť vplývať na duchovný rozvoj Jozefa? Veď, ak Ježišovo „zmŕtvychvstanie“ bolo iba zdanlivé a nie skutočné, ako sa domnievajú veriaci, môže to vyvolať stratu ich viery nadobro. Máte pre túto verziu Ježišovej smrti skutočne dostatočné a hodnoverné podklady?“

„Viete priateľ môj, aj pre mňa samotného nebolo jednoduché prijať a osvojiť si túto verziu Ježišovej smrti“ povedal Tibor a pokračoval: „Veľmi dobre si uvedomujem, aký dôsledok by malo, keby veriaci boli nútení prehodnotiť svoju vieru podľa tejto verzie Ježišovej smrti. Ale rovnako nedobré sa mi vidí, keď sa ich viera neopiera o pravdu, ale o nepodložené mystifikácie. Aj tak však nechcem tieto poznatky nijako zverejňovať, ale s nimi budem narábať, ako s inými esoterickými naukami. Ale, teraz ku mne samotnému. Ja som sa k týmto záverom dopracoval na základe iného, povedal by som vyššieho poznania. Ja som tú Ježišovu smrť mečom videl svojím duševným zrakom tak, ako teraz vidím vás. Videl som skutočne všetky detaily, ako k tej poprave Ježiša došlo. Sám dobre viete, že všetky skutočnosti ľudských životov sú naveky nezmazateľne zaznamenané v tom, čo sa nazýva ako kozmická pamäť, alebo tiež „akaša“, alebo odbornejšie „morfické pole.“ Ak sa dostatočne skoncentrujete na dajakú osobu, hoci aj z dávnej minulosti, môžete s ňou nadviazať duševný kontakt a vidieť, ako vo filme, celý jeho život, najmä tie udalosti jeho života, ktoré sú emocionálne priam nabité. A to sa stalo aj mne. Úprimne som si želal, ako mnoho iných mystikov, vidieť Ježiša a napokon sa mi to aj podarilo.“

„To je úžasné!“ povedal Karol a spýtal sa: „Bolo to niečo podobné, ako to videnie Šavla?“

„Nie, bolo to niečo celkom iné,“ povedal Tibor. „To, čo som videl, ma veľmi prekvapilo, a priam šokovalo, lebo to nijako neodpovedalo tomu, čo som od vízie Ježiša očakával. A preto som nanovo skúmal všetky správy o Ježišovom živote a smrti, aby som sa dopátral skutočnej pravdy. A tá pravda je taká, ako som vám ju teraz predložil.“

„A kde bol potom Ježiš sťatý, keď ste to videl?“ spýtal sa Karol.

„Videl som, ako ho viedli takou chodbou z drevených kolov a dosiek, čo pripomínalo dajaké kasárne, alebo možno aj väzenie. Viedli ho medzi sebou asi piati, alebo šiesti muži oblečení boli tak, ako sa zobrazujú vtedajší vojaci, alebo ozbrojenci. Boli to brutálny a bezcitní sluhovia, pripravení vykonať každý rozkaz. Keď zrazu prišli na určité miesto, Ježiša prudko strhli k zemi, pritlačili mu hlavu na drevenú kladu a jeden z nich zdvihol niečo ako veľký meč a jedným švihom mu uťal hlavu. Bol to hrozný pohľad! Hlavu potom za vlasy jeden z nich zodvihol a ukázal ju ostatným. To, čo som videl, ma natoľko pobúrilo, že som z vízie vystúpil. Pozoroval som to akoby zo vzdialenosti 3-4 metrov. Celý výjav mi trochu zakrývali ostatní vazali. Bolo tam aj šero, ale bol tam dostatok svetla na to, aby som videl aj podrobnosti.“

„Ale toto by sme nášmu Jožkovi asi nemali hovoriť,“ povedal Karol. „Nech si sám vyberie, čomu chce veriť.“ 

Keď sa Jozef vrátil, rozhovor pokračoval na predošlú tému. Svoju otázku položil Karol: „Ak prijmeme túto verziu Ježišovej smrti a tiež aj to, že jeho učeníci o pravde mohli vedieť a prijmeme aj to, že Ježiša pochovali v Betánii, kde sa našiel už spomínaný „Konštantínovský kríž“, prečo potom na jeho hrob dali znamenie kríža?“

„To je správna otázka!“ povedal Tibor a dodal: – „Aj ja som si ju položil. Vec sa má tak, že v starej židokresťanskej symbolike tento znak nepredstavuje kríž ako nástroj smrti na kríži, ale štyri lúče hviezdy, ktorá je starým symbolom židovstva ako „Dávidova hviezda“. To pomenovanie „Konštantínovský kríž“ sa na túto symboliku zaviedol v cirkvi až neskôr.“

„Zrejme jestvuje viac rozporov v učení židovstva od kresťanskej tradície a to môže byť tiež dôvod, prečo židia dodnes odmietajú priznať Ježišovi aj identitu Mesiáša,“ podotkol Jozef.

„Môže tomu tak byť,“ povedal Tibor a dodal: „Vatikánske archívy zrejme skrývajú viac podrobností o týchto skutočnostiach, ale je pochopiteľné, že sa nikdy nedostanú na verejnosť. Z rovnakého dôvodu mlčia aj židia. Zverejnenie pravdy by ich nepríjemne skompromitovalo. Židov nenávidia vo všetkých národov už len za ich prisluhovanie k Ježišovej smrti, ako to podáva kresťanská tradícia a ťažko domyslieť, ako by ich nenávideli a prenasledovali, keby sa vedelo, že samy vlastne Ježiša tajne popravili mečom. Nikto nechce riskovať stratu kultúrnej a politickej stability sveta. Na doterajších náboženských a kultúrnych tradíciach je postavený celý základ tej našej západnej civilizácie.“

„To je pravda, že stabilita tohto sveta má veľmi krehké základy,“ dodal aj Karol. „Nikto si neželá podrobovať ich skúške pravdy.“

„Mám také tušenie, že historici celkom nezatajili túto Ježišovu popravu mečom pred budúcim pokolením, iba ju prisúdili inému človekovi – Jánovi Krstiteľovi,“ povedal váhavo Tibor a dodal: „Celá tá historka o Salome je jasný výmysel a nezmysel. Čo, ak v tejto poprave Jána je ukrytá narážka na skutočnú popravu Ježiša? Historici aj tak tieto dve osoby, Jána a Ježiša často významovo spájali, lebo mali mnoho spoločného.“

„Uvažujem, čo by k tomu asi povedal Ježiš, ktorý si tak veľmi cenil pravdu,“ povedal zamyslene Jožko a sám pre seba sa spýtal: „Ak kresťanstvo vyznáva ukrižovaného Krista, kto ho potom vlastne ukrižoval?“

„Správna otázka,“ zvolal Karol. „Rimania Ježiša ukrižovali iba zdanlivo a židia ho iba odsúdili a neskôr popravili mečom. No a kresťania, tí ukrižovali fikciu Ježíša, teda Krista, aby prostredníctvom neho dosiahli u Boha spásu. Všetci teda mali záujem na tom, aby Ježíš – ako „Cesta, Pravda a Život“ odišiel z tohto sveta.“ 

„Zdá sa,“ povedal Tibor, „že Boh splnil očakávania všetkých. Ježíš nebol ukrižovaný, ako si žiadal Od Boha v záhrade, židia sa zbavili svojho odporcu Ježiša, Pilát vyriešil na čas svoj problém so židovskou rebéliou a chudoba dostala svojho vzkrieseného Ježiša, ktorý sa podľa nich obetoval z lásky k ním, aby za nich u Otca orodoval a priniesol im ich vykúpenie z hriechov. Všetci dosiahli svoje. Nie je to úžasné?“ 

„A k akej verzii Ježišovej smrti sa priklonil ten pán Harrington? Ako on vysvetľuje tieto okolnosti Ježišovho procesu?“ – spýtal sa Karol.

„On sa vynašiel tým, že vymyslel ďalšiu verziu Ježišovej smrti,“ povedal Tibor. „Podľa neho bol Barabáš, Ježišovým bratom alebo dokonca dvojčaťom a aby ho zachránil pred popravou, ponúkol Ježíš Pilátovi svoj vlastný život výmenou za jeho život. Tejto verzii však odporuje mnoho iných faktov, najmä to bičovanie. Prečo by ho Pilát nechával bičovať? To nedáva zmysel. Jediným zmyslom onoho bičovania bola snaha zakryť pravú identitu ukrižovaného.“

„Ak by sa tieto veci dostali na verejnosť, malo by to veľmi závažné dôsledky pre katolícku cirkev a veriacich,“ povedal váhavo Jožko.

„To som si aj ja myslel, ale potom som si uvedomil, aký tuhý život majú legendy,“ povedal s miernym humorom v hlase Tibor a dodal: „Ježišovým učeníkom musela byť táto skutočnosť zrejmá, ale ľuďom sa predstava Ježišovej popravy na kríži a následného zmŕtvychvstania videla byť omnoho prijateľnejšia a milšia, ako realita. Veď už za jeho života sa o ňom šírili chýry o jeho nadprirodzených schopnostiach. V Ježišovej skupine bolo mnoho žien, ktoré sa starali o to, aby bol vo verejnosti prijímaný ako Mesiáš a Boží syn. A ženy sú od narodenia veľmi poverčivé.“ 

„Povedzte mi,“ obrátil sa na Tibora Jozef, „ako sa pozeráte na kresťanské cirkvi, keď si myslíte, že v zásadnej otázke ich vierouky neučia pravdu? Považujete ich aj naďalej za opodstatnené?“

Tibor sa usmial, ale potom už vážne povedal: „Kresťanské cirkvi majú vo svete svoje nezastupiteľné poslanie. Ak by dnes táto cirkev nejestvovala, musela by sa opätovne vytvoriť. Ona presne zodpovedá požiadavkám mnohých jej veriacich a taktiež má svoje morálne opodstatnenie, aj keď sa v mnohých veciach odchyľuje od pravdy. Ale to neznamená, že sa má v spoločnosti o pravde mlčať. Každý, kto pravdu miluje a túži po nej, má mať k pravde voľný prístup. S cirkvou je to ako s hriešnikom, ktorý pod vplyvom zlého ducha páchal hriechy. Ale, keď sa mu dostalo milosti Ducha sv. sa obrátil a konal už skutky milosrdenstva. Či máme tohto človeka zatracovať, že bol niekedy v minulosti iný?“

„Tak, to sa mi páči,“ odpovedal spokojne Jozef.

Priatelia sa rozhodli, že sa na túto tému pokúsia viesť budúcu polemiku v centre. Príležitosť k tomu sa im čoskoro naskytla.

* * *

 

Leonard Degon
 

Poslední články autora:


hodnocení: 1.9
hlasů: 11
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

209 komentářů

Přidat komentář
  1. Na internete som objavil zaujímavú webovú stránku s názvom:http://odkialsme3.darkinfice.eu/index.html#menu , ktorá sa zaoberá vesmírom, jeho vznikom, ale aj genealógie samotného človeka. Je to pekne spracované a okrem iného sa tam píše: „Človek sa s človekom nikdy nedohodne. Má veľkú slabinu. Pudovo dokazovať vlastné ego“. Možno by to zaujímalo aj nášho Pardala. Autor sa volá Eugen Dolák a píše po slovensky.

    1. Degione, Váš odkaz
      http://odkialsme3.darkinfice.eu/index.html#menu
      mě mě nezaujal ani ta hudba na pozadí (slovensky na riti). Vzhled stránek asi tak rok 1995, obsah raději nekomentuji.
      http://www.darkinfice.eu/
      No to bude opravdu odborník, když píše vodík, helium a prvky s velkými písmeny.
      http://odkialsme3.darkinfice.eu/index.html#menu
      Plete si pojmy hmotnost a váha.
      http://odkialsme3.darkinfice.eu/index.html#menu
      oxydu ( asi CO2) píše s y.
      Betelgeus píše místo Betelgeuse.
      Asi to bude tím pudově dokazovaným ego.

  2. Tibor v ukázce pana Degona říká svých spolubesedníkům a popisuje tu hrůzu:

    „„Videl som, ako ho viedli takou chodbou z drevených kolov a dosiek, čo pripomínalo dajaké kasárne, alebo možno aj väzenie. Viedli ho medzi sebou asi piati, alebo šiesti muži oblečení boli tak, ako sa zobrazujú vtedajší vojaci, alebo ozbrojenci. Boli to brutálny a bezcitní sluhovia, pripravení vykonať každý rozkaz. Keď zrazu prišli na určité miesto, Ježiša prudko strhli k zemi, pritlačili mu hlavu na drevenú kladu a jeden z nich zdvihol niečo ako veľký meč a jedným švihom mu uťal hlavu. Bol to hrozný pohľad! Hlavu potom za vlasy jeden z nich zodvihol a ukázal ju ostatným. To, čo som videl, ma natoľko pobúrilo, že som z vízie vystúpil. Pozoroval som to akoby zo vzdialenosti 3-4 metrov. Celý výjav mi trochu zakrývali ostatní vazali. Bolo tam aj šero, ale bol tam dostatok svetla na to, aby som videl aj podrobnosti.“

    Nedivím se mu, že z té hrůzy = vize, že z ní pro své pobouření vystoupil. Je to fakt na zvracení. Až toto budou číst ve Vatikáně a v Izraeli…., no nevím.

    Ale fakt je, že Tibor nepopisuje vize ákašické, když vypráví o té sektě, o Harringtonovi, o biblickém ústavu v Mammaně. A tak se divím, že Degon, jako autor toho, co Tibor mluví, nedává odpovědi na otázky mimo jeho ákašické vize zde diskutující.

    Ale nešť. Má k tomu své důvody.

    Jinak ale v jeho článku je tolik chyb, nepřesností, že se tím snad ani slovenské křesťanské církve nebudou zabývat. Degone, mohl byste to poslat panu Šupovi? Jeden postřeh. Těžko se dá z toho, co Tibor vypráví usuzovat na to, co jsou ty jeho ákašické vize. Většinou jde o srovnávání a citace evangelií či o práce křesťanských teologů z období počátku křesťanství.

    Prostě,pane Degone, nechť je nám země lehká /hřích to vůbec číst, natož to tvořit…./ – je to snůška nesmyslů. Je mi až líto, jakou jste si s tím dal práci.

    Píšete ve svém posledním příspěvku:“ Ja som tou knihou chcel poukázať na skutočnosť, že tá „oficiálna pravda“ môže byť aj iná a využil som k tomu svoju schopnosť vnímať duchovnú realitu ukrytú v akaši a tak objavovať tú inú pravdu.“

    Vnímání duchovní reality – může být. A vydávat to za inú pravdu – může být. / to je práce EGA a i člověk Degon není bez něj/ Ale pravá Pravda je někde jinde. To přece víte, ne?

    Krbec

    P.S. kde se dá ta kniha zakoupit ?

    A ještě. Ze samého úvodu článku: „Karol s Jožkom využívali pohostinnosť Tibora na rozhovory, lebo jeho poznatky a životná múdrosť bola pre nich príjemným osviežením a povzbudením.“

    Jak se pan autor sám pěkně chválí, ach ty poznatky, ta životní moudrost, že?

    1. Necítím u Krbce žádné soudcování. Vyjádřil se k něčemu kriticky. Že to Degon nepřijímá?
      A kde jsou kázány mravy, to také od Krbce nevidím.

  3. Degone, nejste sklamaný s reakcí publika na Váš dobře míněný příspěvek o Ježišovi? Kdyby se to dalo zvrátit a Váš příspěvek zde nepublikovat, udělal by ste to? Ušetřil by ste si tu vlnu odporu a zloby…

    1. Kdo již pochopil jak funguje tato realita nemůže být zklamaný, protože nelpí na ničem v tomto pomíjivém a iluzorním světě. Nedělá si falešné iluze a není závislý na výsledku.
      Ta vlna odporu a zloby nevypovídá nic o té knize, ani autorovi, ale pouze o těch co reagují.

    2. Milénium

      Zní to dobře a to myslím vážně. Jak funguje tato realita? Není moc složité můžete to napsat? dík

    3. Kolemjdoucí,
      dovolím si poznámečku – ono někdy je to tak, že co má vytrysknout, vytryskne.
      A že čtenář pochopí po svém? No, to není autorův problém. Je to tak, že kdo pochopit nemá, nepochopí.
      A že dochází k projevům odporu a zloby? Ale tak lidé neradi boří své pracně vybudované konstrukty, též neradi odkládají dogmata, krásné hračky,…
      A pokud někdo přijde s něčím odlišným, tož se zlobí, jsou hrubí, posuzují a soudí, píší o nesmyslech, pravé Pravdě,…

    4. Matrixi,
      doba Mileniuvých sáhodlouhých popisujících příspěvků je už pryč, a došlo mu už zase o kus více, že tu vládne Boží vůle a v jejím plánu je přesně kdo, co a jak.
      A pochopení nepřichází jen tak najednou z ničeho nic, ale přes praxi života. Proto nikdo nemůže nikomu najednou něco vysvětli, pokud dotyčný nemá už nažito to potřebné aby mohl informace pochopit a přijmout. Slyšet a číst může každý kdo má sluch a ovládá čtení, ale to samo o sobě je moc málo.
      Ego je chytlavé, tak ještě doplním, že nemít potřebné nažito není nějaká nedokonalost za kterou by někdo mohl, takže není důvod za tím vidět nějakou svou chybu či méněcennost a stavět na tom emoce a případné výpady na druhé. Vše ke každému přijde v pravý čas, tím si můžete být jist, svou snahou nic nikdo neurychlí ani neoddálí, to je jen lidská představa.

    5. Paní Matko, napsala jste :
      „A že dochází k projevům odporu a zloby? “ ……….
      a ještě
      „A pokud někdo přijde s něčím odlišným, tož se zlobí, jsou hrubí, posuzují a soudí, píší o nesmyslech, pravé Pravdě,…“

      Mohla byste, prosím, uvést z diskuzních příspěvků pod článkem pana Degona, kde toto píšete, kde byly ty projevy odporu a zloby ? V čem spočívá podle Vás to, že….jsou hrubí, posuzují a soudí, píší o nesmyslech, ????????

      Děkuji a s úctou.
      Alois

    6. ad. Alois 4.4.2019 (13:35)
      Ale to přece napsat nemohu. Pokud to nevidíte a necítíte, nepomohlo by, kdybych to napsala :-)
      A samozřejmě – beru v úvahu i to, že čtu na své straně obrazovky jinak, než to bylo napsáno a internetem z jiných computerů posláno :-)

  4. Pre Kolemjdoucího a Milenia:
    Otázka Kolemjdoucího je veľmi zaujímavá a podobne by sa dalo spýtať aj samotného Ježiša, či by svoje verejné vystúpenie a smrť na tomto svete zrušil, keby vopred vedel, aký zlý osud ho za jeho činnosť postihne? Motívom jeho konania bola láska k Bohu – Otcovi a blížnemu a tak si myslím, že by nekonal inak, ako konal. U mňa je to niečo podobné, tiež som to spravil z podobných pohnútok.
    Každý človek si musí v živote položiť otázku o zmyslu svojho života, či v živote uplatní egoizmus, alebo nezištnú lásku, ktorá v tomto svete nebude opätovaná. Mladý človek väčšinou volí onen egoizmus a vekom a životnou skúsenosťou postupne tento prístup k životu mení a svojho egoizmu sa zbavuje, lebo pre jeho dušu je škodlivý. Ale, aj tomu sa treba učiť. Pravdu má aj Milenium.
    Ďakujem za zaujímavú otázku.
    Pekný deň!

    1. Ježíš byl ještě před Abrahámem. Věděl co ho čeká, obětní beránek boží, tak nevím co tu táráte, o veřejném vystoupení a smrti. Mimo to řekl Jan 10, 30Já a Otec jsme jedno.“

    2. Tak jsme dohlídli Kometu Brno.
      Dobrý !!!

      Pane Degone, mám takový pocit, že jste možná z cukru a nebo takový křehký až lítostivý člověk. Ani u mne, ani u Pardala, ani u Vendy, jsem necítil nějakou zlobu. Chtěli jsme s Vámi diskutovat k Vašemu tématu. Proto je ta diskuze snad i tu pod články otevřena, ne? Ale lze, a stalo se to tady, že diskuzi si autor nepřál ….., prostě článek jako oznámení a diskuze neotevřena. Ale to jste neudělal.

      Ježíš Kristus byl vyjádřením Trojjedinosti Boha a vše kolem jeho fyzického žití se stalo tak, jak se stát mělo. Nebyl by Synem, poslem nové nauky, nových přikázání, kdyby neplnil vůli Otce.

    3. ad. … Věděl co ho čeká, obětní beránek boží, …

      ….Ježíš Kristus byl vyjádřením Trojjedinosti Boha a vše kolem jeho fyzického žití se stalo tak, jak se stát mělo. Nebyl by Synem, poslem nové nauky, nových přikázání, kdyby neplnil vůli Otce…..

      Inu, jestli byl tedy vševědoucím a věděl a plnil, pak může za smrt Jidáše (prý se oběsil?), neboť mu nezabránil v jeho činu, ač věděl, co učiní, že jej pošle na smrt. Nebo vůli Otce musel v těle splnit za každou cenu ?
      Kdo ví, jestli se to dělo i v jiných informačních polích naprosto stejně….

    4. Degone,

      že žijete v bludech, nad tím nemá smysl se pohoršovat – takových lidí jsou miliardy. A nehodlám ani zpochybňovat vaše duchovní vize. Ale vím, že k nim existují jiná vysvětlení, než jaká jste použil vy.

      Ovšem to, že jste vaše bludná vysvětlení nazval Pravda o historickom Ježíšovi, to je satanská drzost.
      Začněte o tom přemýšlet z tohoto úhlu pohledu.

    5. Šťastnější by byl název článku bez toho slova pravda, takže například:
      “ Ježíš, mohlo to být jinak“.
      Ale opět jde o ego, JK to evidentně pobouřilo, Milenia se to nedotklo, a autora nikterak neodsuzuje, protože jen udělal co nemohl neudělat.
      Stejně tak Ježíš udělal vše co musel.

    6. Žádný člověk není „to“. Takže to, co se – jako Milenium – prohlašuje za „to“, ze sebe vykastrovalo lidskost: ale paradoxně se to cpe mezi lidi, místo toho, aby si hledalo „to“ sobě rovné. Takovým chováním se vyznačují buď pomatenci, nebo pozéři.
      To na okraj.

      Milenium se mnou váhavě souhlasí v tom, že:
      Šťastnější by byl název (Degonova) článku bez toho slova pravda…
      Ovšem na rozdíl ode mne si hned nasazuje čepičku pana Radílka a autorovi sděluje (přestože jinak hlásá, že se člověk nemá o nic snažit) , jak to měl udělat správně:
      například: “ Ježíš, mohlo to být jinak“.
      Což navádí k dotazu: A nemohlo by to být ještě jinak, než zmíněně jinak, popřípadě úplně jináč?
      Komediálnost svého příspěvku pak podtrhuje Milenium o dva řádky níž, když tvrdí:
      autor jen udělal co nemohl neudělat.
      Jinými slovy: pan Radílek je tady od počátku zbytečný, ale ze mne musel ven.

      Navíc to Milenium ještě stačilo okořenit slovy o mém evidentním pobouření (není to pravda, u mne jde o definice, podložené fakty) a o jeho vlastní šlechetnosti, neboť „autora nikterak neodsuzuje“.

      Co z toho vyplývá?
      Jestli to vše Milenium dělá nevědomě, pak je podivným komikem, aniž by mu to došlo.
      A jestli to dělá vědomě, pak je zlým šaškem, jehož cílem a potěšením je otravovat lidi.
      (Opět jde z mé strany pouze o definice, podložené fakty.)

    7. Jk, Vy nerozumíte prostému psanému sdělení, jaké prohlašování za „to“ ? nic takového v tom příspěvku není. A lidství a jeho projevy které zde předvádíte Vám velmi rád přenechám, není to nic pěkného, samej fujtajbl.

  5. Trošku si v některých příspěvcích čtu a nad něčím se malounko podivuji.

    Obrátím se přímo na autora.

    Pane Degone, směrem k Vendovi jste napsal, že byste očekával jeho vyjádření k ákáši, nech je to pozitivum či negativum.
    Ale Vaše paměť je asi krátká, před pár dny, než jste toto očekávání napsal, se Vám kolega Venda k ákáši vyjádřil a Vy jste mu aj za obsáhlé vyjádření poděkoval.
    Co si o tom myslet? Že Vendovi příspěvky nečtete?

    K ákáše tu Venda již dříve napsal z učení Véd něco ve smyslu toho, že všechno, od toho obyčejného kousku kamene až po ten vrchol zde, lidský intelekt, je jejím produktem. Samozřejmě mezi kamínkem a lidským intelektem je dlouhá řada všeho jiného. Všechny rozdíly rozmanitosti stvoření tkví pouze ve větší nebo menší míře, v níž se ákáš v tom nebo onom stvoření projevuje. Je jedna základní substance ve vesmíru, v takovém, jak ho známe /ale i neznáme / – ákáš, a jedna zde i působící prvotní síla, od které jsou všechny ostatní odvozeny. Tou prvotní silou je prána. Prána působí na ákáš a vytváří všechny formy.
    Prosté a zázračné. Je celkem jedno, jestli tomu vědci věří či ne, pro jejich omluvu, nemají důkazy. Ale důkazem tu je to, že existujeme v opravdu třeba jen velmi rozmanité biosféře, že?

    Pane Degone, asi jste v nějaké části vývoje diskuze neovládl své emoce a poslal Vendu „někam“ – Vendo, prečo strkate nos do vecí, ktorým nerozumiete? Vy sa len ďalej venujte svojej joge a toto ponechajte povolanejsim…
    Nemyslíte, jen tak mimochodem, že cesta jógy je úzce spojena s tou mystickou cestou ?

    Hmm, asi to je taková nějaká odveta za to, že se Venda, na základě Vašeho článku, ptá na konkrétní věci, údaje z nálezů a bádání pozemských organizací, které jste neviděl v ákáše, ale které Tibor uvádí jako své zjištění z poukázáním na informační zdroje světského charakteru, ne snad?. A Pardala jste docela příkře odsoudil takto „Ákaša nie je hmotné prostredie, ako sa Vy domnievate a nemá nič spoločné s časopriestorom – teda nevzniklo v čase, ani priestore, ale to „kresťanský materialista“ vášho formátu zrejme nikdy nepochopí.“
    A nebo, že odkazujete Vendu, aby se optal satana a ironicky dodáváte, ať se Venda zeptá jeho, že má na něho kontakt.
    Opět podrážděná reakce, a zbytečně. Jako byste tu lidi soudil, posuzoval, ironizoval.

    Proč potom s Vámi diskutovat, když takto lidi, a paradoxně pod svým článkem, nemusíte ani vidět??!!

    Pane Degone napsal jste:“Ježišovo posolstvo si ja veľmi vážim, ale na ňom ja nič nemením.“

    Tak to je velmi odvážné tvrzení. Když si nezaujatý člověk ten úryvek z Vaší knihy „Neznámy“ přečte, tak vidí velké změny od Vás, jako autora.. A to je ten problém, na který poukázal citací ze Zjevení Venda. Třeba to, že píšete, že Pilát Ježíše propustil a ten se skrýval a potom uprchl do Galilee …….. . Ten konec života Ježíše Krista a jeho poselství, jeho poslední slova, to vše mělo a má velký význam.

    Do diskuze jsem na počátku vstoupil svým krátkým konstatováním :“A samozřejmě, že vlastní výzkumy Degona po různých archivech, univerzitních knihovnách či přímo ve Vatikáně mohou přinést různá překvapení.“ Pane Degone, mám jeden konkrétní dotaz. Vaše postava Tibor se odvolává na řadu významných lidí, kteří žili po smrti Ježíše. Mezi nimi třeba Origenes, Josephus Flavius……. a vlastně odkaz na ty současné výzkumy Harringtona, Biblického ústavu v Mammane….atd.

    Máte prosím ve Vaší knize odkazy na zdroje, seznam použité literatury, ze které Vy, ústy Tibora, citujete ?

    Díky
    Luboš

  6. Matko,
    pýtate sa na Jidáše, ktorý sa podľa evangelií údajne obesil. Nuž treba povedať, že aj v tomto prípade je pravda iná. Aká? Je o tom mnoho dokumentov, ktoré sa dajú vyhľadať aj na internete, napr. tuto: https://www.bux.sk/knihy/186075-ztracene-evangelium-jidase-iskariotskeho.html od Bart D. Ehrmana.

    Čo sa týka tých útokov na moju osobu, to tiež nie je nič nové. Henri Louis Bergson o tom píše, citujem: „V poslednom veľkom spise Les deux sources de lamorale et de la religion aplikoval Bergson svoje predošlé skúmania vývoja, slobody, intuície, ducha, tvorivosti na oblasť etiky a náboženstva. Vďaka nim rozlišuje statickú a dynamickú morálku. Kým prvá je založená na zákonoch, povinnostiach a strachu, podstatou druhej je otvorenosť, tvorivosť, láska. Túto morálku tvoria výnimočné osobnosti (proroci, mystici, zakladatelia náboženstiev). Morálka má aj svoj spoločenský fenomén, v ktorom sa neustále zdôvodňuje, a tým je náboženstvo. Aj náboženstvo preto rozlišuje Bergson na statické (uzavreté, mýtické) a dynamické (otvorené). Statické náboženstvo pôsobilo v raných fázach vývoja ľudstva ako regulátor uplatňovania dynamickej sily tvorivého elánu. V neskorších vývojových fázach pôsobilo strnulo a spiatočnícky.
    Dynamické náboženstvá vychádzajú z intuitívneho nazerania životného elánu. Tento proces sa v spoločnosti uskutočňuje predovšetkým cez mystikov a svätcov (Bergson najpozitívnejšie hodnotí kresťanskú mystiku). Dynamické náboženstvo nie je založené na strachu, tabu, autorite ani fatalizme.
    Bergsonov vplyv na kultúru najmä v prvej tretine 20. storočia bol rozsiahly. Nadchol literárnych modernistov, odvolávali sa naňho talianski futuristi, surrealisti, pragmatisti, kriticky sa s ním vyrovnával Einstein a súdobá fyzika, rovnako neskorší fenomenológovia Merleau-Ponty, Ricoeur, postštrukturalista Deleuze a mnohí ďalší. Hoci niektoré z jeho myšlienok s novými výsledkami vedy zastarali (najmä skúmania evolúcie), väčšina ostala aktuálna pre dnešných filozofov náboženstva, antropológie, fenomenológov, estetikov…“
    Tie útoky na všetko nové a pravdivé môžeme pozorovať všade navôkol seba. Stačí si pripomenúť napr.: https://www.pluska.sk/ine/historia/pred-150-rokmi-upalili-giordana-bruna.html, Jána Husa, a mnoho daľších obetí. To je daň ľudského pokroku! Podobne sa útočilo aj na dnešného pápeža Františka, keď vyhlásil program obnovy v cirkvi, atď. atď. …

    Pekný deň!

    1. Aj Vám pěkný den.
      Vy jste viděl v ákášické kronice upálení Bruna G. před 150 léty ? Tož povězte něco, jak to bylo doopravdy. Jak byl utopen v kašně na náměstí v Římě v r. 1869, ale ne on, ale namísto něho pekař, který šidil zákazníky, zatímco Bruno uprchl do Palerma.

  7. ad. Mimo to řekl Jan 10, 30 Já a Otec jsme jedno.
    ———–
    Ano, je to tam psáno.Je to celkem jasně napsáno i v Genesis 6:10

    י וַיּוֹלֶד נֹחַ, שְׁלֹשָׁה בָנִים–אֶת-שֵׁם, אֶת-חָם וְאֶת-יָפֶת.
    10.Trojrozměrným zobrazením Ducha /mysli/ Klidu:
    Ten,který beránek,Syn Oceánu,
    Tchán/ Otec zákona,Stín/ a
    ten,který Učitelem spravedlnosti.

    Což znamená,že Otec je povahou jak Bůh Soudce,tak Satanem a zrovna tak i znovuzrozeným beránkem,jemuž Matka dala kus svého srdce.Ti tři jsou jedním Duchem-Otcem.Co je na tom nepochopitelné?

    Od sanskrtu त्रिमूर्तिः ( trimūrtiḥ ) , ekvivalentní trojici ( „ tři “ ) + murti ( „ forma, ztělesnění myšlenky, osoby nebo božstva “ ),
    murti->Posvátný obraz božstva ; Trimúrti (v sanskrtu त्रिमूर्ति, Trimūrti), doslova „mající trojí podobu“.
    př.Brahma,Višnu a Šiva; Esus,Teutates a Taranis,atd.

    ———-
    Ten,o kom se zde mluví vždy byl a je Duch.On je Synem Bohyně oceánu,Velké Matky,mající
    trojí podobu/povahu/.Z tohoto důvodu zde mluvit o Něm jako o lidské bytosti,která zde
    žila a byla ukřižována,je jako mluvit o Járu Cimrmanovi.Boží Syn byl a je Duch-Otec.A mluvit o něm /a mnozí pohrdavě/,jako o lidském jedinci,který tu žil před dvěma tisíci lety,je lež a konstrukt vytvořený z nevědomosti.Jako Duch je zde stále a nikdy neodešel.On je Živý a Silný.

    Alegorie o „pověšení“ na Strom Života/nikoliv ukřižování/ je podobenstvím o Otcově
    zkušenosti.Jako i vše v této realitě,přes kterou nám je předává vlastním prožitím,
    nakolik moudrost je nepřenosná.
    To přece známe z vlastní zkušenosti,že nás děti neposlechnou,ale pochopí a porozumí nám,
    až když si i ony projdou tou samou zkušeností,byť s ranami a bolestí.Proto je důležité
    k ranám osudu se stavět jako k darům,které nás obohatí.A ne jako k trestům,a již vůbec
    ne jako blud karmických trestů ve stylu oko za oko,které znamená zcela něco jiného.
    Oko za oko je symbol pro výměnu pohledů a názorů na základě vlastních zkušeností.
    Karma je stav rovnováhy dvojitého ducha/mysli/.

    Jsem si plně vědoma Otcových povah a slova výše napsaná dosvědčuji.Jsou pravdivá.
    Pokud člověk není schopen přijmout svůj stín,nemá šanci porozumět ani Otci ani Matce,Bohu.
    Čím víc se člověk vymlouvá a své vlastní chybování svádí na Satana,tím víc se sám vzdaluje
    svému poznání se vpravdě,své realizaci přímého napojení na Zdroj.Je odkázán na život-
    neživot v chaosu informací,nemá svůj bod jistoty.

    PS:Všechny bludy o Božím Synu,převezmou jen ti,kteří neznají sami sebe vpravdě.No nemohou
    za to,jsou tomu tak vedeni vždy od dítěte „zaručenými duchovními,znalci a mistry“ již tisíce let.A je také psáno: Neznáš-li sám sebe vpravdě,jsi bídou a ve své vlastní bídě přebýváš.

  8. Pre Milenia a ostatných diskutérov: Som rád, že po prvých emocionálnych výlevoch sa tu konečne objavuje aj normálna diskusia o ktorú mi vždy išlo. Píšete, že by bolo vhodnejšie ten odsek mojej knihy „Pravda o Ježišovi“ titulovať: “Ježíš, mohlo to být jinak“, čím by som sa vyhol nepriaznivej kritiky. Áno, viem, že to takto vo svete chodí, že sa pravda podáva v tom priaznivejšom rúchu, ale mne išlo a ide o niečo celkom iného. Ja som chcel poukázať na to, že vo svete sa pravda dá prekrúcať a vysvetľovať rôzne, ale v akaši je podaná tak, ako sa stala v skutočnosti a tú pravdu nemôže nikto zmazať, ani prikrášliť a je prístupná každému, kto žije spiritualitou a láskou k Bohu. Ja osobne nie som zameraný na akašu, lebo v nej je záznam (prejav) iba materiálneho sveta, ale ma viac zaujíma existencia toho, čo je mimo materiálneho sveta – teda samotný život v Bohu. O tom sa veľmi ťažko vyjadruje, lebo nám chýbajú vhodné popisné prostriedky, ale to je ten pravý a skutočný život duše, ktorý nás dokáže naplno uspokojiť a naplniť dušu šťastím. Prebývajú tam inteligentné bytosti Svetla o ktorých ja osobne neviem takmer nič iba to, že mňa osobne vo všetkom nesmierne prevyšujú a ja so pri nich cítim ako dajaký trpaslík. To oni formujú celý vesmír so všetkými pre nás nepochopiteľnými vlastnosťami a prejavmi. Kto raz do tejto tajomnej reality nakukne, alebo vstúpi, stane sa už inou bytosťou, pre ktorú je už tento svet iba neskutočnou fatamorgánou.
    Želám všetkým, aby sa raz do takéhoto reálneho sveta zobudili!

  9. Mít dar ákášického čtení, mít dar mystika, zaměřím se na to, co může něco ovlivnit. Hledat však „pravdu o Ježíši…..“ a nechat ho utéct výměnou za Barabáše, taky Ježíše, to je silné kafe. Ale co třeba pravda o 11. září, přečíst si v kronice a nahlédnout jak to tam v mrakodrapech bylo připraveno. To by bylo odhalení pravdy, co ??????

    „Americká a světová veřejnost měla po celou dobu věřit tomu, že lze dvěma unesenými a z trasy odkloněnými letadly zbořit tři mrakodrapy, a dalšími boeingy si jen tak si létat nad Washingtonem v nejstřeženějším leteckém prostoru na světě a narazit do budovy ministerstva obrany USA tak, že se zničí pouze účetní oddělení vyšetřující ztrátu 2,3 bilionu dolarů z rozpočtu a závažné hospodářské kauzy a zůstane ve zdi malá díra neodpovídající rozměrům letadla, které se navíc úspěšně vypaří neznámo kam.“ ……. – více pak tady: http://www.rukojmi.cz/clanky/7930-velky-prulom-ve-vysetrovani-11-zari-2001-v-usa-zacne-soudni-proces-ve-kterem-se-budou-projednavat-dukazy-o-rizene-demolici-newyorskych-dvojcat

    Degone, běžte do toho, nic se Vám nestane. Odhalte pravou Pravdu. Neobávejte se pravdy. Jak ten upálený Mistr J.H., hlásejte pravdu. Vždyť ta musí zvítězit nad lží, že?

  10. Jeden kamarád, který tu sporadicky chodí diskutovat, mne upozornil na slovenského autora s uměleckým jménem Leonard Degon. Je na těchto stránkách:
    https://www.slavonica.sk/autori/1483464721/leonard-degon/

    A jeden jeho příspěvek, pod kterým se rozvinula i diskuze říká mnohé. Je tady a má příznačný název. Není dlouhý – doporučuji čtenářům k přečtení:

    Čo je meditácia?

    Raz sa ma dospievajúci vnuk opýtal – dedo, čo robíš, keď práve nič nerobíš?
    Ja mu vravím – robím to, čo ženy robiť nedokážu.
    A to je čo – opýtal sa opäť vnuk.
    Meditujem – odvetil som záhadne.
    Čo? – medituješ? – dobiedzal ďalej vnuk.
    To je intenzívne rozmýšľanie – odvetil som.
    A prečo to ženy nedokážu? – nedal pokoj vnuk.
    Lebo oni nepoužívajú tú mozgovú hemisféru, ktorá je vybavená na rozmýšľanie. To dokážu iba muži. Ženy miesto toho pletú, štrikujú, spievajú si, alebo odriekajú svoje naučené modlitby – povedal som.
    To je zaujímavé – podotkol vnuk a dodal – to si musím zapamätať.
    To je schopnosť nás mužov, ktorá nás odlišuje od žien – povedal som na záver a dodal – oni majú zasa iné schopnosti, ktoré my muži nemáme.
    To je napríklad čo? – spýtal sa opäť vnuk.
    Oni dokážu robiť viac vecí naraz. Napr. variť, upratovať, dozerať na deti a pritom ešte aj telefonovať s kamarátkou.
    Aha – podotkol vnuk a dodal – to som si už aj ja všimol.

    – – – – – – –

    Takto nějaký děda vychovává svého vnuka, takto mu vysvětluje, jak je to u žen, jaký mají mozek:

    „Ženy miesto toho pletú, štrikujú, spievajú si, alebo odriekajú svoje naučené modlitby – povedal som.“

    Pane s uměleckým jménem Leonard Degon, Vy jste ťululum. To je takový hezký a milý český výraz.

    V diskuzi pod tímto Vaším článkem se zapojil další autor, který používá přezdívku =
    umelecké meno – Mário Antoaletta. Jste tedy kolegové.

    A Vy se v diskuzi s ním snížíte na to ho jen třeba oslovit blbě, urážlivě – viz.: Leonard Degon
    Milý An-toaletta, ja som si tiež myslel, ………..

    Jak tu bylo napsané, jste vysvlečen v těch příslovečných trenýrkách. A ženy jste docela nepěkně urazil…. pletou, štrikují, zpívají si alebo odriekajú svoje naučené modlitby….

    Pane Degone nyní ze zdejších českých stránek. Pokud ten slovenský autor s uměleckým jménem Leonard Degon nejste Vy, hluboce se Vám omlouvám. Ve článcích tohoto autora je však článek stejného názvu – PRAVDA O HISTORICKOM JEŽIŠOVI (Výber z knihy „Neznámy“ od Leonarda Degona), který byl dán na slovenský web před dvěma roky.

    Asi jste to Vy.

    Zdravím Vás a přeji pěkné výlety do kroniky ákáše pro získání dalších a dalších bludů.

    Václav Žáček

    1. Také bych pletla, kdybych to ovšem uměla. Také bych odříkávala naučené modlitby, kdybych to ovšem uměla.
      Znamená to tedy, že dle Vašeho nejsem ťululum? Nebo jsem něco horšího?
      Tož jestli to, co jste napsal, není invektiva na českém webu, tak už asi ani ničemu nerozumím.

    2. Matko, Vy možná můžete patřit mezi ty ženy, o kterých pan Leonard Degon píše, že nepoužívajú tú mozgovú hemisféru, ktorá je vybavená na rozmýšľanie. To dokážu iba muži.

    3. Matko, přečtěte si pár článků Degona a budete v klidu, porucha není na Vašem příjmači, Váš mozek je v pořádku
      https://www.slavonica.sk/autori/1483464721/leonard-degon/
      https://www.slavonica.sk/rozne/1547202969/ako-matky-zabijaju-svoje-deti/
      Už jsem dlouho nečetl takové ptákoviny. Na děti okna má matka volat „ani sa nepohni“.
      https://www.slavonica.sk/uvaha/1505742393/budte-dokonali/
      Degon tovří nové náboženství, nejspíš má toho Ducha sv. a je u něj všechno OK.
      „Cítime, že je tu medzi našou praxou a pravdou dajaký záhadný rozpor, alebo niečo dôležité, čo si ani neuvedomujeme, ale čo bude napokon rozhodujúce pre našu spásu. Je to Duch Boží! Ak máme Ducha sv. je s nami všetko v poriadku, ale ak ho nemáme, tak je všetko nanič! Všetko bolo márnosť! Ale, kto nám povie, či skutočne máme v sebe ten vzácny dar, ktorý nás robí novým stvorením? „

    4. ad.
      „Venda 7.4.2019 (6:57)
      Matko, Vy možná můžete patřit mezi ty ženy, o kterých pan Leonard Degon píše, že nepoužívajú tú mozgovú hemisféru, ktorá je vybavená na rozmýšľanie. To dokážu iba muži.

      „Bohužel jakožto účetní musím mozek používat nadměrně, abych uměla říci, co mi v konečné fázi udělá každá vydaná, či přijatá koruna, a to v různé fázi i způsobech používání koruny. A protože můj mozek vytěžuji opravdu nadměrně a jednostranně, neslouží mi to ke zdraví.
      Takže trochu klidu a vypuštění nadměrného vytěžování mozku bych jen a jen uvítala.

    5. ad. Venda 7.4.2019 (6:57)
      A ještě dodám – kdybych Vám chtěla vrátit Vaši invektivu stejným, věřte, stačilo by mi jedno jediné slovo.
      Nepoužiji ho.

    6. Pardale, 7.4.2019 (17:46)
      * Přečetla jsem si onen článek o matkách a dětech a nemám proti tomu článku absolutně žádnou námitku.
      Proč? Protože můj syn byl tzv. náměsíčný a tak věřte, že jsem se velmi pečlivě snažila zabezpečit jak okna, tak i dveře, aby nepřišel k úrazu. A pokud jsem ho našla bloudit po domě, nikdy, opakuji nikdy bych si nedovolila na něj nahlas zavolat, protože by opravdu mohlo dojít náhlým probuzením ke katastrofě. Takže jen velmi jemně ho dovést do postele a za chviličku se vždy sám probral, už s plným vědomím toho, co dělá.
      Osobně s tím mám i vlastní zkušenost, jaké to je, když se proberu u schodiště a mám nakročeno že půjdu po schodech dolů a nevím o tom, jak jsem se ke schodišti dostala a kdo, či co mne zavčas probudilo,…

      * k článku o dokonalosti –
      „Ale, kto nám povie, či skutočne máme v sebe ten vzácny dar, ktorý nás robí novým stvorením? “
      Vy si troufnete říci, jestli někdo má onen vzácný dar? Já ne. Ale říci mohu: “ Přijímám svou dokonalost i s nedokonalostí, či v nedokonalosti“.
      Takže ani k tomuto článku nemám výhrady.

      Zdravím Vás :-)

    7. Matko, rozumím, co píšete z osobní zkušenosti. Vyrostl jsem na vsi a vyskočit z okna pokojíku na sad bylo běžné, stejně jako měsíc lezení po vysokých třešních v létě. Máma to ošetřovala slovy : dávej pozor. A šla v klidu za svojí prací. A takovým matek byla většina, děti měly málo zákazů, které ale respektovaly. Děti se otloukaly v přiměřeném nebezpěčí mezi vce sourozenci a v houfu dalších dětí.
      Degonův článek Pravda o historickém Ježíšovi a jeho způsob diskuze se mi vůbec nelíbí. Chápal bych, že měl takový sen, případně živý sen. Večer jsem si četl historii ponovnických rodů Evropy včetně vyvraždění Romanovců bolševiky a vraždy srbské dynastie před 1. svět válkou. V noci mě bolelo koleno, byl jsem každou chvíli vzůru a zdál se mi sen s podobnými scénami, jako jsem četl. Bylo to z mojí hlavy, sny přehrávají informace a mažou většinu z nich, pamatujeme si hlavně ty po násilném probuzení, jinak se to zaspí.
      Vydávat jako Degon něco takového za historickou pravdu a sebevědomě se považovat za vyvolého k přenášení akáši uložené ve vesmíru, to bych se neodvážil.

    8. ad. Pardal 8.4.2019 (12:19)
      Pardale, i můj syn měl dostatek volnosti, zlomenou klíční kost jsem po operaci vůbec neřešila. Ale vzhledem k tomu, že spal v prvním patře, tak v době úplňku, který mu fakt nedělal dobře, byla okna zatažena a zavřena. I tak se mohlo stát mnohé. I v práci se mu stalo, že ho v zimě našli venku na sněhu, aniž by věděl, kde je.
      Degonův článek , interpretace jeho snů,… beru to tak, že je to pouze jiná interpretace možných událostí před více než 2tis. lety, než je zaznamenána v bibli. Alespoň je na výběr něco trošku jiného, než je dogma v biblích.
      Dokázat, co je pravda a co nikoliv – netuším, jestli jsou tyto události zaznamenány ještě někde jinde, než je bible a jak přesně…
      Zajisté, Degonův článek může být ovlivněn jeho prožitky, ale kdo si troufne říci, jestli třeba jeho interpretace není ta správná,…
      Osobně mám s nějakými vhledy také zkušenost a mohu Vám říci, že některé jsem zpracovávala velmi obtížně a velmi dlouho. Některé záležitosti podobných hrůz vraždy Romanovců,…), o nichž píšete, je lépe zapomenout, nebo alespoň odložit, či brát podobné sny s rezervou.
      Proč Vás bolí koleno? Je to fyzická, nebo duchovní záležitost, která na něco upozorňuje. Přeji, ať je lépe. Mé kosti i klouby se také ozývají, občas mne i shodí na zem :-)

  11. matko,
    nemyslím si, že tady jde o invektíva, ale spíš o podraz (faul) ze strany našeho Vendu, který, když nemůže svého protivníka Degona zdolat podle pravidel boje, tak to zkouší pod pás – tedy zákeřně. Snaží se proti němu poštvat tu naší jemnější část populace – tedy ženy diskutérky, které zde projevují právě své spirituální a „meditativní“ vlohy a jak se zdá mu i fandí.
    V uvedeném příspěvku sa Degon, podle mého názoru, snaží svému vnoučkovi vysvětlit pojem „meditace“, což je samo o sobě dost problematické téma a tak začíná svůj výklad lidskou rozdílností, kde ženy mají své důležité společenské postavení v plození a výchově lidského pokolení a muži zase poněkud jiné, které potřebují ve svém povolání. Ale, jsou i výjimky, které jak se říká „potvrzují pravidlo“. Ženy v mnohém předčí mužských, což vidíme i dnes, když se ženy uplatňují i v povoláních výsostně mužských a dokážou „věci až nevídané“…
    Vnouček je bystrý hoch a tak to pochopil svým způsobem, což je dobré, ale posloužilo to i našemu Vendovi, aby ten jeho výklad použil k atakům na Degona, podle hesla: „Když to nejde po dobrotky, tak to půjde po zlém. I to je lidská vlastnost, která se ale uplatňuje spíše u zvířat, když jako (u jelenů) bojují o přízeň svých samic.
    Lidé se dohodli na určitých férových pravidlech soupeření ve kterých jsou „podpásovky“ zakázané, ale záleží jenom na lidech, jestli se budou nimi řídit. Pro Vendu to ale neplatí. Degon se zřekl komentáře na tenhle útok, což taky o mnohém svědčí.

    1. Pane Kolemjdou, jmenujete mne a mé „praktiky“, tak naposledy /snad/ zareaguji.

      Pane Kolemjdoucí, jaká jsou pravidla boje? A jakého boje zde na stránkách gnosis?

      Pro osvěžení:

      Degon zveřejnil úryvek ze svého díla „Neznámy“.

      Já ve vší slušnosti nejprve zareagoval k záležitosti Jana Křtitele – viz. koukněte na Venda 22.3.2019 (12:46)

      Degon zareagoval :
      Degon 22.3.2019 (15:53)
      Vážení diskutéri: S Jánom Krstiteľom a Ježišom je to rovnako, ako s kardinálom Jorge Mario Bergogliom, arcibiskupom z Argentíny a pápežom Františkom z Ríma.Tiež sú to dve rozdielne osobnosti, ale je to stále jeden a ten istý človek. Nastala tu iba zmena mena a tým aj zmena osobnosti. Už tu nie je kardinál Bergoglio, ale je tu už pápež František.
      Dá sa to pochopiť?

      Souhlasím, Degon si může psát co chce. On je tu také nejméně 2 x. Jednou jako nějaký konkrétní občan Slovenska, jednou jako umělecké jméno Leonard Degon.

      Potom hlavně Degon diskutoval s rozšířením témat s Pardalem.

      Já se přidal až po šesti dnech 28.3. ve 12:51, a to po přečtení celého článku Degona. A chtěl jsem v duchu článku vědět podrobnosti, které Tibor / vlastně pan Degon / vysvětluje svým spolubesedníkům. O katolické misii pana Harringtona v Izraeli, o Bblickém ústavě v Mammaně, o židovské sektě Nature-Karta (strážcové chrámu), na které se Tibor /Degon / odvolává.

      Co je na tom podivného? To nebyl přece žádný boj. Konkrétní dotazy na to, co Degon uvedl.

      Žádný můj podraz a ani boj nebyl ani v tom, z mé strany, když jsem 28.3. upozornil na odkazy z Matouše a ze Zjevení.

      Degon reagoval týž den a vyostřil naši diskuzi, když napsal o mně, že jsem… “ jeden pes začne štekať, ostatní sa pridajú.“

      Nikdo se ke mně nepřidal, ale o to nejde. Tak jsem byl pes!!

      Navíc Degon aktivně napsal: „Ja by som od neho očakával vyjadrenie, čo si myslí o akaši, nech je to už pozitívum, alebo negatívum, ale jeho zaujímajú iba moje schopnosti, ktoré sa jemu zrejme nedostávajú. Nuž, nie každý je ich hoden. Ježišovo posolstvo si ja veľmi vážim, ale na ňom ja nič nemením. Venda asi špatne po slovensky číta…“

      Otázka – očekával ode mne vyjádření, co si myslím k ákáši, že toto vyjádření spíše ode mne očekával.

      A já mu odpověděl:
      Venda 28.3.2019 (16:15)
      Degone, k ákaše jsem se tu vyjadřoval a Vy jste na můj příspěvek pod Vaším předchozím článkem 14.3. v 17:18 zareagoval – napsal jste:

      „Pane Vendo, ďakujem za Vašu obsiahlu reakciu, ktorá asi opäť dvihne adrenalín v krvi vedátorov. Ja osobne mám pochopenie aj pre podobný výklad, lebo sa nepovažujem za vedeckého odborníka, aj keď ako laik sa zaujímam aj o túto oblasť poznania. Snažím sa to všetko pochopiť a zistiť, aký to má všetko zmysel a účel v tej Božej Tvorbe.
      Tiež mám to šťastie, že mám aj určité mystické vlohy a tak dokážem vnímať aj to, čo iní nedokážu. Ale, často mám problém s pochopením zmyslu tých vízií, lebo je to niekedy veľmi odlišné od našej pozemskej skúsenosti. Spočiatku som mal problém pohybovať sa v tom priestoro-čase akaše, ale ako som už raz spomenul, veľmi mi v tom pomohol aj ten môj „sprievodca“, ktorý mi pomohol pochopiť zmysel niektorých skutočností. Videl som niektoré historické udalosti (napr.Ježiša), ako sa stali v skutočnosti a nie ako ich popisujú historici.
      Ale, jestvuje aj bytie mimo akaši a to je omnoho zaujímavejšie, ale aj nepochopitelnejšie. Ale tie veci tu nemožno prezentovať, lebo sa vymykajú našej ľudskej predstavivosti. Realita môže byť často veľmi pozoruhodná.
      Želám pekný víkend!“

      Pane Kolemjdoucí, zdá se že mi i poděkoval, ale 28.3. na to již zcela zapomněl.

      Já se zeptal na něco ze slovenské gramatiky, a to již pan Degon neunesl a napsal mi:
      Degon 28.3.2019 (22:23)
      Pane Vendo, spominal ste, že občas chodíte aj na Slovensko a tak sa možno vyznate aj v slovenskej gramatike, keď reagujete na to, ako sa píše slovo Neznámy. Mozno mi chcete ponúknuť gramaticku korekciu mojej knihy k prípadnému vydaniu, alebo jej preklad do češtiny, lebo ta fuška s cvičením jogy už asi veľmi nevynasa ako predtým. Zatiaľ nemam záujem, ale môžem Vam niečo dohodit aby ste netrpel núdzu. Stačí povedať. Nemusite sa hanbiť. Rad kamosovi pomôžem.

      Necítíte tu ironii, že „Rád kamošovi pomůže“.

      Ale o nic nešlo, může se ke mně vyjadřovat jak chce.

      Degon mi pak na moji slušnou urgenci zodpovězení dotazů z 28.3. odpověděl 29.3.2019 (10:39). A napsal toto:

      Čo sa týka tej Vašej pripomienky, citujem: „28.3.2019 (12:51) jsem Vám napsal přímo k Vašemu článku některé konkrétní dotazy. Jak je vidět, tak asi na ně neodpovíte. Udivuje mne, že z mých příspěvků cítíte něco, co tam ode mne není.“
      Musím sa priznať, že som v tom Vašom príspevku nič také neobjavil a tak som na ne ani nemohol odpovedať. Ak by ste bol taký láskavý, mohol by ste „tie otázky“ trochu podrobnejšie špecifikovať? Ale, ak nemáte záujem o komunikáciu so mnou, čudujem sa tej Vašej požiadavke.

      A tak jsem mu mé čtyři otázky Venda pro Degona 29.3.2019 (13:01) zopakoval.

      A na to mi odepsal
      Degon 29.3.2019 (16:57)
      „Pane Vendo, na tie Vaše otázky Vám bohužiaľ asi nedokážem dať odpoveď, lebo tie veci, ktoré som popísal v tej knihe som videl v tej akaši ako víziu, ktorá ma však natoľko šokovala, že som sa už nezaujímal o podrobnostiach. Viete, nie je to žiadna sranda vidieť popravu nevinného človeka a ešte takýmto krutým spôsobom. A naviac, ak sa jedná o Ježiša, ktorý prišiel na tento svet aby nás spasil a ukázal nám cestu spásy. Ten zločin má na svedomí satan o ktorom Vy zrejme viete viac, keď ste tu otvoril o ňom svoje pojednanie. Treba sa na podrobnosti spýtať jeho, ak máte na neho kontakt. On to zrejme celé zinscenoval a zrealizoval. Ja som iba náhodný svedok onoho zločinu, nič viac!“

      Tady si dovolím vyjádřit opět mé přetrvávající malé nepochopení. Pan Degon viděl, podle jeho vyjádření, v ákáši to vše z nedávné doby – o katolické misii pana Harringtona v Izraeli, který zemřel v r.2014, o Bblickém ústavě v Mammaně, o židovské sektě Nature-Karta (strážcové chrámu), na které se Tibor /Degon / odvolává. Dal jsem mu i mé nálezy odkazů.
      A ještě nutno dodat, že pan Degon opět ironizuje můj článek o satanovi a doporučuje mi, abych se satana zeptal přímo.

      Dobré, ne? Degon píše, že byl náhodným svědkem toho zločinu ?? Podivuhodné – ákáša je podle něho náhoda, ale jinde o ní píše něco jiného.

      A když jsem mu v reakci 29.3. v 19:24 sdělil, že již nemám zájem s ním diskutovat, odepsal mi obratem :
      Degon 29.3.2019 (22:26)
      Vendo, prečo strkate nos do vecí, ktorým nerozumiete? Vy sa len ďalej venujte svojej joge a toto ponechajte povolanejsim…

      Krásně mne usměrnil. Bylo to od něj kamarádské?

      1.4. v 7:09 jsem ne přímo Degonovi, ale o něm napsal:

      „Degon nechal ústy svého hrdinu /Tibora/ a ostatně i sebe sama, jako autora, problublat ego. Tiborovo JÁ prezentované v ukázce přináší poznání něčeho, co je již ale celkem zbytečné. Jednak to křesťané nepřijmou. Moderně by mohl ten pokus o rádoby nové pohledy označit někdo za konspiraci. Jednak to může někoho i urážet. Faktem ale je, že to nemá nic společného s PRAVDOU! Se světlem, s nesmrtelností.

      Kdybych mohl Degonovi poradit; buďte na své duchovní cestě. Ale s pokorou, s trpělivostí, s láskou se oddejte prosbě o Jeho milosrdenství. Nechte senzace svého rádoby čtení v ákáše lidem, kteří hledají pozemskou slávu a neukazujte, že jste nepochopil zbytečnost projevovat a posilovat své ego. Když svoji mysl neovládnete, bude Vaše cesta do pekla přímá, pohodlná a bez překážek. Pěšinka k PRAVDĚ však vede kamením a trním s hlubokými srázy kolem.“

      Prostě, rada ode mne. Samozřejmě, pokud by to četl, ji nemusel přijmout.

      Degon opravdu nemusel, ale 1.4.2019 (9:33) zareagoval
      „Zdravím môjho úhlavného odporcu Vendu a ďakujem mu za jeho vstup aj napriek tomu, že sa už viackrát zapovedal, že tak neurobí.“…….a ještě dodal něco o naší genetické rozdílnosti. V závěru napsal:
      „Rozdiely neodstránime takým spôsobom, že svojho blížneho odsúdime a odvrhneme, ale ho naopak zahrnieme láskou a pozornosťou, ako nás tomu učil Ježiš.“

      Neptám se ho, ale nikde jsem ho neodvrhl ani neodsoudil. Chtěl jsem jen znát odkazy na ty instituce, sektu, vědce Harringtona a jeho missi. Opravdu, ale věřit mi, pane Kolemjdoucí, nemusíte, že se o toto dost zajímám.

      Pak jsem mu to celé naše diskutování zrekapituloval – nic teď z toho neuvádím, bylo to dost dlouhé – můžete se podívat sem:
      Venda 1.4.2019 (14:26)

      Na závěr jsem panu Degonovi omluvil a bez emocí uvedl:

      „P.S. stačí si zalistovat v diskuzi pod tímto Vaším článkem, není tak obsáhlá, a dát si dohromady mé věcné otázky k Vám. Věřte mi, že jsem Vás nechtěl nijak nazlobit. Když jdete se „svoji kůží na trh“, se svoji knihou na takové senzační téma, mohl byste uznat, že se Vás mohou ptát lidé na cokoliv / z této knihy /.“

      No a pak již k žádné diskuzi nedošlo.

      Na upozornění mého kolegu, který sem jednou za čas něco napíše /pan Krbec/, jsem sem dal odkaz na jedny slovenské webové stránky, kde píše pod uměleckým jménem Leonard Degon.

      Osobně, i když nejsem žena, se mne dotklo to, co napsal ve svém článku k meditaci právě k ženám.

      Pane Kolemjdoucí, i když jste před chvílí psal Matce, dovolil jsem si zareagovat, protože mne jmenujete.

      Díky za pochopení.

      Václav Žáček

    2. Kolemjdoucí 7.4.2019 (8:55)
      Kolemjdoucí, znám Degonovy komentáře ještě z Novinek a také vím, jak je život pestrý, lidé si rádi ubližují. V tom dám dost na pouhé pocity a u Degona nemám pocit, že by chtěl někomu ublížit.
      Mohu se zajisté plést, ale neřekla bych.
      Co se týká můžů a žen, meditace – je tolik aspektů, co je a co není, jak to srozumitelně vnoučkovi bez jeho vlastního prožitku vysvětlit,…
      Faktem je, že něco je bližšího ženám a něco mužům, i když v dnešní době se i toto značně změnilo.
      Co se týká Vendy – tuším, že chodí rád na houby. Tož také jsem v dětství ráda chodila na houby. U toho stačí znát nejedovaté houbičky a ty jedovaté nebrat a nepoužívat je.

  12. Na Slovensku si více váži ženy, jako je tomu u nás, coz dokazuji i ty jejich prezidentské volby.

  13. Venda se k tomuto stylu uchýlil již poněkolikáté, jistě si většina vzpomene jak se snažil ponížit informace od Milenia. Vytáhl z něj jméno zdroje který uznává a pak si danou paní vygooglil, a řádně se vyřádil na jejím poplivání. Ukopl si ale palec o pořádný kámen, protože mu vyhledávače naservírovali jako první jinou ženu stejného příjmení, shodou okolností se také realizovala v duchovních sférách, ale v jiném patře.
    Venda je jaký je, nemůže jinak, hraje svou roli stejně jako ostatní, každý jsme nějaký. Shovívavost nad nedokonalostmi ostatních je na místě, sami je máme také.

  14. Pravda vychází ze systému, zatímco lež si systém vytváří.
    Pravda říká: je to tak,
    zatímco lež říká: mohlo by to být jinak a diskutujme o tom (tím se pak systém vytvoří).
    Pravda k Bohu přivádí, zatímco lež od Boha odvádí.
    Kdo zná tyto principy, nemůže zabloudit ani ve víře, ani ve vědě, ani v politice.

    Zároveň: vše má svůj obsah a formu, proto i pravda má systém vnitřní a vnější.
    Pro pochopení vnitřního systému pravdy o Bohu musí člověk pochopit, že:
    Bůh je JÁ JSEM, KTERÝ JSEM (JOD HE VAU HE)
    Pod slovem KTERÝ (VAU) je obsažena kterákoli inkarnace i projev Boha
    a druhé HE znamená existenci pro celou tvorbu (co nemá JE, to neexistuje).

    Oproti Bohu je člověk JÁ JSEM JÁ.
    JÁ JSEM má každý člověk s Bohem společné (přes tuto „genetickou výbavu“ jsme bratři a sestry, Boží synové a dcery) a pro druhé JÁ se vžilo označení ego. V syrovém stavu má zvrácený žebříček hodnot, protože je původem od Odpůrce Boha.

    Egem se lidé liší jak od sebe navzájem, tak i od Boha (a bude to tak i po skonání tohoto světa).
    Ovšem dva nemohou mluvit jedněmi ústy (v jedné bytosti), takže když mluví ego, nemůže mluvit a jednat z člověka Božské JÁ – a nechává se egem vláčet. Zároveň však egu připravuje z pozice „vyšší bere“ takové situace a léčebné kůry, ve kterých ego svou zpupnost postupně ztrácí.
    Je to běh na hodně dlouhou trať, kdy mnohé se odehrává nejen v tomto světě.
    Ale nakonec vyšší JÁ převezme vládu a dotyčný si tak z vlastní vůle ega vybojuje titul Boží syn (dcera), nebo také Syn člověka (člověk tady znamená spojení Boha a Satana, spojení dvou JÁ).

    Co se týká vnějšího systému pravdy, ten je poněkud složitější.
    Bůh a jeho tvorba má dvanáct párových úrovní (jejich symbolem jsou žebra v hrudním koši člověka). Takže ti, kteří mají vize z různých úrovní, se samozřejmě nemohou shodnout. Podobně, jako by slepí osahávali třeba slona na různých místech – nikdy by se neshodli na tom, že jde o stejné zvíře.
    Navíc existují úrovně, kde v obrazech žijí smyšlenky lidí a kdo o tom neví, musí zabloudit.

    Na závěr tedy uvádím jednoduchý recept proti zabloudění:
    Přibližuje mne to k Bohu? Pak to stojí za moji pozornost.
    Odvádí mne to od Boha a lásky k němu (má to zaměstnat mé ego)?
    Pak to za moji pozornost nestojí.

    Týká se to pochopitelně i Degonova materiálu a zdejších diskusních příspěvků.

    1. zatímco lež říká: mohlo by to být
      Kdo zná tyto principy, nemůže zabloudit ani ve víře
      ——————————-
      Víra = nevím, ale věřím = Lež

    2. Anonym, napsal jste to dobře a výstižně, asi tak bych shrnul celý traktát. JK ani neví jestli je Bůh, nebo má snad důkaz? Zato o něm sáhodlouze píše. Snad aby sám sebe přesvědčil???!!

    3. JK
      poznámečka
      Víte naprosto přesně, co Vás skutečně přibližuje k Bohu?
      Co když cesty mohou býti rozličné?

    4. A ještě k „…Pak to za moji pozornost nestojí….“
      Ke klavíru zasedl na ulici ošumělý člověk. Eh, nestojí za moji pozornost, řekl by si někdo v duchu.
      Začal hrát mladíček a bylo jasno, dokázal srdce kolemjdoucí otevřít, přiladit se k Bohu.
      „Jsem jen začátečník“, děl onen hoch skromně. A pokračuje ve hraní. Kolemjdoucí odcházejí, ale jednomu z nich to nedá, sáhne do kapsy, vrací se kus cesty a jen tak hrajícímu pokládá na klavír malinkatou figurku anděla,… snad je to anděl putující, který bude dále darován, jen tak, pro radost,…

  15. To všechno by platilo za předpokladu, že mám správné představy o Bohu. Když si Boha představuju podle židovského výkladu (kabaly), tak je všechno lež!

    1. Anonyme,

      …Víra = nevím, ale věřím = Lež…
      Jen potvrzujete, co jsem napsal: Slepá víra nezná pravdivý systém, proto je v ní spousta lží (a diskusí). A naopak: co vychází z pravdivého systému, to není slepá víra.

      …Když si Boha představuju podle židovského výkladu (kabaly), tak je všechno lež!…
      Až budete rozumět Bohu, budete rozumět i Kabale – ale faktem je, že se lze bez ní obejít.
      Ovšem neodsuzujte ji a raději se věnujte systému, který vás k Bohu přiblíží.

    2. …Víra = nevím, ale věřím = Lež…
      Jen potvrzujete, co jsem napsal
      —————–
      ??????????????????????????????????
      nestojíš za pozornost

    3. A naopak: co vychází z pravdivého systému, to není slepá víra.

      Prosím pěkně, co je pravdivý systém?

      Až budete rozumět Bohu

      Jak se to projevuje?

    4. Matrixi,

      …Prosím pěkně, co je pravdivý systém?…

      Prosím pěkně, to je systém, v němž není lež…
      Matrixi, mohl bych si z vás udělat parádní legraci, ale místo toho vám podám pomocnou ruku – snad to bude k něčemu dobré. A vy se snažte chápat.

      Realita existuje ve všech úrovních Boží tvorby a je podmíněna jejich prostředím, která je různá. Tu realitu pravda nevytváří, ona v ní je, ona ji popisuje, takže ty systémy jsou pravdivé a nedají se ničím okecat.
      Oproti tomu třeba darwinismus je typický příklad systému, který stvořila lež: proto jsou v něm tuny diskusí, okecávání a opravy oprav.

      Lež je tedy parazitem naroubovaným na pravdu a proto platí – pro ty, kdo lež prohlídnou – pravda vás osvobodí.

      …Až budete rozumět Bohu. Jak se to projevuje?…
      Prosím pěkně tak, že budete Bohu rozumět.

      A rozumět mu budete tehdy, když s ním budete mít dobrý, láskyplný VZTAH.
      A to bude tehdy, když budete Boha cítit v sobě.
      Ve skutečnosti se sem každý člověk narodil především kvůli plnění tohoto úkolu.

    5. ad. JK 9.4.2019 (10:10)

      Cítíte? Slyšíte? Neříká Vám Váš Bůh pravdu jedinou: „…to za moji pozornost nestojí…..“ ?
      Pak to Bůh ovšem není, anóóóbrž pouhá lidská bytost, která klesla do hmoty.

    6. Anonyme,

      ??????????????????????????????????
      nestojíš za pozornost…

      Žijete v bludu, když se domníváte, že jsem někdy stál o vaši pozornost.
      A je logické, že když věnujete svou pozornost desítkám otazníků, máte problémy s pozorností v komunikaci.

    7. Matko,

      …Neříká Vám Váš Bůh pravdu jedinou: „…to za moji pozornost nestojí…..“ ?

      Tohle Bůh nikomu – tedy ani mně – neříká.
      Tohle říká ego, když je na takové úrovni, že naprosto přesně ví a rozlišuje,
      co ho k Bohu přitahuje, a co ho od Boha odvádí.

      A to je taky jediná správná cesta – přestože kulisy na ní bývají různé.

    8. ad. JK 9.4.2019 (15:02)

      Pak je někde rozpor, protože kdyby toto řekl Ježíš, nenechal by se uvrhnout na kříž. Leda by nebyl historickou, ale vymyšlenou postavou.
      Podle jeho činů mu vše – to – stálo za pozornost. Byl též nevyspělý egoista?
      Zdravím :-)

    9. +
      …unesete pohled na druhé bez příkras, bez iluzí, zašpiněného… a přesto se od něj neodvrátíte… ?

    10. Matko

      takový zkrat jsem zvlášť u vás netušil.

      Ježíš naprosto přesně věděl, co ho táhne k Otci a jednal podle jeho vůle – jinak by nesplnil misi, kvůli které sem přišel.
      Což spousta lidí (škoda, že vy také) nedokáže ani správně pochopit, natož docenit.

      Já vím taky, co mne táhne k Otci – a podle vás jsem nevyspělý egoista.
      No tak věnujte svou pozornost všemu, co vás odvádí od Boha.
      Vždyť někam dojdete… Víte vůbec, kam až se chcete nechat odvést?

    11. Matko,

      příspěvky se tady objevují s časovou prodlevou.
      Mým 10.4.2019 (10:10) jsem reagoval na váš 10.4.2019 (7:31)

      A k vašemu
      + …unesete pohled na druhé bez příkras, bez iluzí, zašpiněného… a přesto se od něj neodvrátíte… ?

      sděluji toto:
      Nepleťte si pojmy. Soucit a láska k bližnímu nikoho od Boha neodvádí, nýbrž naopak: přivádí (a proto stojí za pozornost).

    12. ad. 10.4.2019 (10:10)
      JK

      Tož zkrat bývá prospěšný, pokud se zajiskří.
      Vím, že nepíšu srozumitelně. Tak snad ještě trošku jinak – ano, podle pověstí v bibli Ježíš naprosto věděl, byl vědomým,…
      Jestli Ježíše dokážu docenit? To bych si s dovolením nechala pro sebe, nemíním se se vším nejniternějším svěřovat.
      Že se nechávám odvádět svým egem od Boha? Nemyslím. Dobrovolně jsem šla na Zemi, se vším, co to znamenalo a znamená. Kam mne to dovede? Cíl je naprosto jasný, jiný být nemůže.
      A jestli to znamená že jsem egoista, nebo Vy? No co co co, bez ega ráno ani nevstanete z postele. I to je určitý druh víry, moci vstát,…

      JK 10.4.2019 (10:50)

      No je v tom trošku gulášek, ale v zásadě nemám námitek.
      Ale – ne každý může býti hodnen soucitu, lásky, leč Vy píšete, že za pozornost nestojí, chápu to tak, že se od nich odvracíte,… Jenže právě tito jsou nejpotřebnější.

      Nevylučuji, že jsem něco ze zde napsaného přehlédla,….
      Zdravím.

  16. Pro matku, ale i JK:
    Ptáte se JK: „Víte naprosto přesně, co Vás skutečně přibližuje k Bohu?“ – Podle mne otázka stojí jinak – asi takto: „Víte přesně, v jakého Boha vlastně věříte?“
    Prezentujete se tady už dlouho pod iniciály JK, ale ještě jste toho svého osobního Boha nijak nedefinoval, jako by ste se za něho styděl. Jen odsuzujete víru jiných. Asi jste sektář, který se bojí svého odhalení. Řekněte už konečně aspoň jednou PRAVDU!!!

    1. Kolemjdoucí 8.4.2019 (8:14)
      Ano, díky za upřesnění.
      Ano, není snadné říci, jestli naše víra je víra v onoho Hospodina, nebo v někoho jiného …

    2. Kolemjdoucí

      …Asi jste sektář…
      To si samozřejmě můžete myslet. Stejně jako já si mohu myslet, že pokud jste tohle vyčetl z mých příspěvků, tak asi jste mentálně značně omezený a nemá smysl s vámi diskutovat.

      (Jestli se chcete zbavit vaší omezenosti a znáte všechna písmenka, přečtěte si můj příspěvek ze včerejška – v něm píšu o Bohu naprosto jasně.)

  17. Vážení, dovolím si upozorniť na skutočnosť, že vo svete prebieha nemilosrdný duchovný boj medzi silami dobra, lásky a milosrdenstva (teda Boha) a medzi silami zla, nenávisti a zloby (teda Satana), ako o tom písal aj náš Petr Chelčický vo svojom spise „O boji duchovním“. Nie je vôbec náhodné, že náš Venda krátko po mojom zverejnení „Pravdy o Ježišovi“ tu publikoval rozsiahli materiál o Satanovi.
    Takúto neblahú skúsenosť zažíval aj náš veľký dobrodinec Bruno Groening, keď začal verejne liečiť ľudí a Satan proti nemu poštval úradnú moc, súdy, ale aj jeho podporovateľov a priateľov, najmä v jeho poslednom období pred jeho smrťou, kedy ostal celkom osamotený a opustený od všetkých. Možno si to nájsť na internete tuto:
    https://www.youtube.com/watch?v=mZDwT6j39CU,
    alebo tuto: https://www.leciva-sila-na-planete-zemi.cz/news/detstvi-a-mladi-bruna-groninga/,
    alebo tuto: https://www.gotquestions.org/Cesky/duchovni-boj.html
    Nie je to nič nového pod slnkom.
    Tak pekný jarný deň všetkým – priaznivcom, ako aj odporcom!

    1. Dobrý den, Degone.
      Na Brunově hodině si troufnu pást říkání bez obav, že by se mi tam vloudilo něco nepatřičného :-)

    2. Degone,
      nemohu souhlasit, že zde probíhá souboj Boha proti Satanovi.
      To je zkreslený dualistický pohled dobro/zlo, to je omyl který tvrdí církev, a staví se do role zástupce Boha, tedy dobra zde na světě.
      Ale bezesporu zde probíhá obrovské množství bojů, od nepatrných po rozsahem obrovské, ale bojuje vždy pouze dá se říci Satan proti Satanovi, ego proti egu. Jsou to stvořené umělé entity, naproti tomu Bůh je nestvořený a nad tím vším.

      Jsme v pekle a vládne zde satan. Vývoj ale pokračuje, pohybujeme se po spirále v časoprostoru a nacházíme se v oblasti kdy peklo zesiluje před svým zhroucením. Po přechodu do nového věku nazvaného pátá dimenze už žádné satanské síly nebudou,
      a bude probíhat první v řadě z vývojových stupňů sebe si vědomého Božství ve hmotě (nebe na zemi).
      Zde ve třetí dimenzi je to zařízeno tak, aby o sobě božství nevědělo, tak je přes egoistické rozdělení pod energií satana přesvědčeno, že je tímto zranitelným a smrtelným tělem. To si myslí téměř všech 7miliard těl lidí, vymezují se, bojí se, a bojují o všelicos.
      Je to počáteční a nutný vývojový stupeň Božské hry na život, není jiné řešení než ho projít.

    3. Bůh to dobře vymyslel, já bych neměnil. Zajímavé, tu jeho nádhernou tvorbu, chce pořád někdo vylepšovat, nějakými pochybnými dimenzemi. Jako by se mu už tady nelíbilo?? a nebo utíká před touto realitou? S výhledem, že se toho snad dožije, ale od saď nikdo neuteče živý! to je holý fakt a pravda.

      Řekl jsem, vy jste Elohim,
      všichni jste synové Nejvyššího;
      zemřete však jako lidé,
      padnete tak jako každý vladař. (Žalm 82:6-7)
      „to je předurčenost“

    4. Matrixi,

      „S výhledem, že se toho snad dožije, ale od saď nikdo neuteče živý! to je holý fakt a pravda.“
      Není to pravda, protože jsme nesmrtelné Božské vědomí, tedy život sám. To co v tomto souvětí popisujete platí jen pro tělo.

      Ano, je velmi mnoho lidí co se jim zde nelíbí. Kritizují druhé a byli by opravdu rádi jinde-v nebi, vymanili se z koloběhu zrození, byli už u Boha atp. Snaží se Bohu všelijak zalíbit, doslova mu podlézají, modlí se k němu, všelico od něj žádají, nebo utíkají z této reality do meditací, astrálního cestování, nebo svůj pesimizmus a nespokojenost utlumují návykovými látkami. Matrixy, další vývojové dimenze tu prostě jsou, ale nelze do nich utéct, vše má svůj časový postup. Je to jako s těhotenstvím, plus mínus to prostě je na výjimky 9 měsíců. A pokud se dítě narodí o mnoho dříve není na tuto novou dimenzi a podmínky připraveno (nemá vyvinuté plíce) a přinese to nemalé komplikace nebo smrt těla.

  18. Pane Degone, prosím, když mi neodpovídáte na elementární a věcné dotazy týkající se Vašeho článku, neberte si mé jméno do úst.

    Díky za pochopení.

    Václav Žáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2020

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference