Vznik a vývoj vesmíru díky Bohu i materialisticky se dá řešit smírně teorií PRD (poměrně rozumně dobře):
A) Vědecká teorie. Na počátku byl Velký třesk, budoucí hmota vesmíru ve velmi malém žhavém prostoru řádově velikosti atomu, kde platí kvantové jevy nebo jejich obdoba – kvantové fluktuace vedoucí ke gigantické explozi zhruba před 13,8 miliardami let. Krátce po Velkém třesku vzniká prostor, čas, hmota a záření. Fyzikální zákony v okamžiku Velkého třesku nejsou známy a nejsou to fyzikální zákony našeho světa.
- Příčiny vzniku Velkého třesku se hledají v energii vakua a přeměny energie na jiný druh energie asi jako přeměna potenciální a kinetické energie (teorii zastává Lawrence Krauss). Snaha protlačit jakousi formu zákona zachování energie před Velký třesk nemá pochopitelně oporu v žádném pozorování.
- Druhá možnost jsou fluktuace kvantové gravitace. Snahy o velké sjednocení, tedy společnou teorii kvantové fyziky a obecné teorie relativity (teorie gravitace), jsou zatím neúspěšné.
- Porucha symetrie byla patrně dána původními vlastnostmi, bylo víc částic než antičástic, po anihilaci spojené s uvolněním obrovské energie došlo postupně ke vzniku naší známé (baryonové) hmoty a temné hmoty, jejíž příčina je patrně v dosud neznámé částici, projevující se pouze gravitací. Hodně zjednodušeně řečeno, Higgsův bozon se podílel na tom, že částice mají určitou hmotnost a vesmír je tedy hmotné podstaty. Logická se jeví námitka, že ani mocné uvolnění energie anihilace nemusí stačit na rozmetání tak obrovské hmoty do expandujícího vesmíru.
- Hmotné podstaty je i záření, jehož dokladem z počátku vzniku vesmíru je reliktní záření mající dnes zhruba teplotu odpovídající 3K.
- Vesmír se rozpíná, čehož je dokladem rudý posuv záření (spektra vodíku), který lze podle Dopplerova principu připsat vzájemnému vzdalování zdroje (světlo hvězd) a místa příjmu záření, což je naše Země, případně Sluneční soustava. Rychlost vzdalování je větší ve vzdálenějším vesmíru, což popisuje Hubblova konstanta. Vesmír se tedy rozpíná zdánlivě z jednoho malého prostoru. Předpoklad homogenního původního vesmíru však nemusí být přesný. Galaxií jsou asi 2 biliony.
- Baryonová hmota – složená z částic typu proton, neutron, elektron. Ve vesmíru je asi 4-5% této hmoty, mezigalaktický vodík a prach obsahuje patrně 2x až 5x více hmoty, než svítící hvězdy. Uvnitř galaxií je asi 2x víc mezihvězdné hmoty, než svítících hvězd.
- Temná hmota – podle různých odhadů asi 23 % vesmíru. Temná hmota byla vyvozena z vývoje galaxií, kde rotaci nelze vysvětlit klasickým Newtonovým zákonem. Galaxie jsou formovány další hmotou, která se projevuje pouze gravitací, není viditelná jako hvězdy. Podstatné je, že temná hmota tvoří zhuštěné oblasti typu koupelová pěna s větší hustotou hmoty na okrajích bublin. V místech, kde se kříží bubliny je ještě větší koncentrace (temné) hmoty, což jsou právě místa, kde jsou pozorovány kupy galaxií.
- Temná energie – byla zavedena kvůli vysvětlení zrychleného rozpínání vesmíru. Má představovat asi 73% vesmíru. Energie a hmota se přepočítává podle E = m*c^2. Podstata temné energie není známa ani v náznacích, má být rozložena rovnoměrně všude, způsobuje spíše než rozpínání vesmíru rozpínání prostoru. Rozdíl mezi tím moc nechápu.
- Temná energie vysvětluje neznámé rozpínání prostoru něčí stejně neznámým.
- Druhý problém je ve zpochybnění samotného měření asi 50 supernov, z nich bylo zrychlené rozpínání vyvozeno. Nově soubor asi 500 supernov vykazuje nezrychlené rozpínání vesmíru s větší pravděpodobností v rámci možných chyb, než zrychlené rozpínání. Pak by nebyla temná energie vůbec třeba a vesmír by se rozpínal konstantní rychlostí.
- Třetí možnost říká, že temná energie nemusí být třeba, pokud naše bublina ve vesmíru má méně hmoty, než okolí, které ji táhne k sobě, což se podobá všeobecnému rozpínání pozorovatelného vesmíru.
Je zřejmé, že vědecký postup byl měl být takový, že nejdříve se vyloučí jednoduchá řešení (vyloučit, že se vesmír rozpíná konstantní rychlostí), a pak teprve zkoumat složitá řešení, což je určitě temná energie, když níž nevíme nic.
Příčiny vzniku vesmíru a z toho plynoucího vývoje nejsou známy. Jestliže tomuto neznámému prvotnímu principu budu říkat Bůh, tak ho chápu jako prvotní uspořádání určující další vývoj.
- Tyto nadřízené dosud neznámé fyzikální zákony v době Velkého třesku a před ním mohu chápat jako prvotní ideu, tedy jako vesmírný pojem Bůh. Ne Bůh, který mi přikazuje, že nemám krást a ubližovat ostatním.
- Druhá možnost je plně materialistická, prvotní vesmír a jeho přeměny jsou dány jeho vlastnostmi, z nichž máme šanci pochopit zatím jen to, co zná astronomie, kosmologie a vesmírné zákony shodné se zákony fyziky na Zemi a pozorovaném vesmíru. Tento vesmír je nastavený tak, že umožnuje vznik životu příznivých oblastí ve vesmíru, pokročilého života, jehož jsme sami dokladem. – články prof. Václava Hořejšího.
B) Náboženské teorie. Nadřazen všemu je Bůh určující ideu, věčný, všemocný, nezávislý na hmotě. Tento Bůh řídí nesmrtelnou duši člověka, která se může dostat k Bohu a žít život věčný. Kromě víry v karmu, spojenou s návratem duše dožít na zemi a odčinit přestupky minulých životů. Jak, na koho a podle jakého systému se neodžitá část karmy vrací na Zemi z astrálního prostoru, to se nedozvíme. Hinduistické náboženství tvrdí, že tělo se skládá z pěti částí, z nichž poslední je ether. Spálením mrtvého těla na atomy (nebudu řešit, že spalováním vznikají molekuly) se má tělo (možná i ta duše) vrátit zpět do astrálního prostoru k další možnosti návratu na zemi.
C) Boha si vytvořil člověk ve své mysli, což mu po generace umožňovalo lépe snášet těžkosti života na zemi. Křesťanská morálka je založena na Desateru přikázání a pomáhala a pomáhá podstatně formovat evropskou a západní civilizaci. Tento názor zastávám i já a není to rouhání, když nevěřím ve věčnou duši a vzkříšení. Kněží říkají, že Boha si nelze představit, pro jeho neomezenou moc nad nebem i zemí, nad vším viditelným i neviditelným, vládne neomezenou láskou atd. Boha já chápu jako společenský morální princip slušného chování, obětavé práce zvláště pro rodinu a podstoupení osobních obětí zvláště kvůli dětem, starým a nemocným a lidem, kteří potřebují pomoc.
D) Bůh musí existovat, protože podmínky pro samovolný vznik života evolucí jsou nastaveny velmi těsně. Rozhodující je možnost kapalné vody a zisk energie ze Slunce. Odchylky o zlomky % nebo třeba 1% od současných fyzikálních zákonů by vedly k stlačení všeho vesmíru nebo jeho rychlému rozplynutí, zahubení života zářením nebo zničení kosmickým chladem atd. Podstatné je, že část vesmíru se může rozvíjet ke složitějším formám proti entropii (samovolný vzrůst chaosu).
- Námitka je jednoduchá. Známe jedinou možnost života ve vesmíru, kterou jsme i my sami. Kdyby podmínky pro život byly nastaven jen málo jinak, tak bychom tu nebyli. Jsou to tedy velmi málo pravděpodobné podmínky, ale splněny prokazatelně jsou. Jednou na Zemi.
autor: Yinweichen, zdroj: Wikipedia, licence CC BY-SA 3.0
Počeštěná a upravená, opravena a doplněná verze obrázku na webu astronoma Petra Kulhánka – http://www.aldebaran.cz/bulletin/2015_11_sum.php
Objev gravitačních vln na zařízení v Antarktidě v roce 2014 pocházejících z doby vesmírné (v obrázku kvantové) inflace byl vyhodnocen jako chybný. Neznamená to, že nebyl Velký třesk, což tvrdila média. Znamená to, že zrychlené rozpínání na počátku vývoje vesmíru nebylo zatím potvrzeno, očekává se, že tyto gravitační vlny budou velmi slabé. Gravitační vlny podporující relativistickou teorii gravitace se podařilo prokázat v roce 2016 při požírání dvou černých děr.
Ve vzdálenosti kolem 14 miliard světelných roků uvidíme struktury z konce Velkého třesku. Dál se v elektromagnetickém spektru nedostaneme, neboť je pro něj prostředí Velkého třesku neprůhledné. Obdobný obraz uvidíme v severním i v jižním směru. Dnes už v těchto oblastech dávno Velký třesk není a Vesmír tam pokračuje dál do oblastí, které nevidíme, neboť signál z nich neměl dostatek času, aby k nám dolétl. Musíme si uvědomit, že se díváme „do minulosti“. Dnes je tam Vesmír podobný tomu našemu a možná tam existují nějaké inteligentní bytosti, které se naopak dívají naším směrem a vidí konec Velkého třesku u nás.
Námi pozorované oblasti na severu a na jihu od sebe dělí vzdálenost přibližně 28 miliard světelných roků. Mezi těmito oblastmi nikdy nemohl prolétnout elektromagnetický signál, vesmír je starý necelých 14 miliard světelných roků. Tyto oblasti nejsou kauzálně spojeny, nikdy spolu nemohly komunikovat. Přesto v nich vidíme obdobné struktury. Jak je to možné? Jak je možné, že Vesmír na severu je stejný jako Vesmír na jihu, aniž by se tyto oblasti mohly někdy v minulosti „domluvit“ – tedy komunikovat spolu? Takových kauzálně nespojených oblastí je v dnešním vesmíru obrovské množství. Hovoříme o tzv. problému horizontu.
Vývoj vesmíru, Velké ochlazení
https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_z%C3%A1niku_vesm%C3%ADru
Podle vědců je tato teorie nejpravděpodobnějším koncem vesmíru. Podle této teorie se bude vesmír do nekonečna rozpínat a i když by se rychlost expanze snižovala, nikdy by se nezastavila. V takovémto případě by ale umírání vesmíru trvalo nepředstavitelně dlouho. Za přibližně 10^25 let budou většinu hmoty vesmíru tvořit černé díry, vyhaslí bílí trpaslíci a neutronové hvězdy padající do černých děr v centrech galaxií. Za 10^32 let se začnou protony rozpadat na fotony, elektrony, pozitrony a neutrina. Veškerá hmota mimo černé díry se rozpadne. Za dalších 10^67 let se začnou vypařovat i černé díry, začnou z nich unikat částice záření, a v čase 10^100 let se vypaří i superhmotné černé díry. Ve vesmíru by zůstaly jen fotony a elementární částice.
Jaký bude osud vesmíru?
http://epochaplus.cz/?p=26072
(…)
Celý článek „Vesmírné záhady nesmírné“ si můžete stáhnout ve formátu PDF (http://pardalnet.wz.cz/).
Pardal
Poslední články autora:
