mapa stránek || vyhledávání

Blíží se nejdelší noci v roce…

…aneb téma k večernímu rozjímání

William Holman Hunt (1827-1910) - Světlo světa

William H. Hunt – Světlo světa

S trochou světla lze i tmu překonat, a to je pro začátek vždy nadějné. Když ale světlo k dispozici není, musíme pro orientaci pozorně naslouchat. V případě spirituální cesty pak zvláštní hudbě, která je součástí tvůrčího aktu nekonečně znějícího Slova a která hledače vede i v hlubokých tmách. Světlo a hudba nadpozemských oblastí jsou tím, co přináší v našem nitru pravé poznání a společně ukazují a poté otevírají dveře. A naděje je i třeba v písni „Here comes The Sun“ George Harrisona – viz. odkaz. Tu si velmi rád v čase slunovratu pouštím, protože je v ní vyjádřena radost z „návratu“ naší zářivé hvězdy k nám, na severní polokouli.

V mých mnoha předchozích článcích jsem se zamýšlel a poté i diskutoval o tom, co hledače na jejich cestě zajímá a co jsou pro ně skutečné překážky. Kdo se cítí být tím, kdo hledá, prosí, klepe, ví, o čem na úvod píšu. Existují tedy i přímo fakta, nad jejichž působením a realitou lze přemýšlet téměř donekonečna, v našich podmínkách až do smrti. I tak však nelze vždy dojít až na úplný konec, protože tu zůstává nějaký stín pochybnosti v ne dokonale vyčištěném poháru. Připravuji si lampu s dostatkem oleje a rozsvěcuji světlo. Jsem vzhůru; Pán může přijít kdykoliv.

Co třeba náboženství; proč ho lidé přijímali, proč ho vůbec rozšiřovali a proč chtěli také, aby jejich blízký soused, vedlejší kmen, národ či stát právě toto náboženství přijal?

Jeden americký komik jménem Bill Maher o náboženství vyslovil názor, že je to porucha myšlení a ta brání lidem používat selský rozum?! Ihned se pak nabízí otázka, co je to ten selský rozum, v našem povědomí má ještě přívlastek zdravý! Co může takto charakterizovaný lidský rozum namítnout proti doporučení – „ČLOVĚČE, POZNEJ SEBE SAMA“? A souvisí to nějak s náboženstvím? Bez konkrétní citace připomenu Ježíše Krista a jeho nabádání k lásce, k následování k víře… jeho učedníci tak možná i činili a Slovo je pojalo?

Zdánlivé odbočení. Prý je věda klíčem k naší době, k tomu, v čem a čím žijeme. Rozvíjející se věda musela od počátku bojovat s nejméně třemi nepřáteli – s monarchismem, s vládou kněží a s nevědomostí! Dnes je věda již spíše považována za přítele lidstva. Před ní a vedle ní pak bylo náboženství, které se dá ze své pravé a původní podstaty také považovat za přítele lidstva. Ale s vědou neprožívalo souznění a v historii byly až smrtelnými nepřáteli. Věda však získala mocného spojence – filosofii. Její rolí bylo vyzvedávat objevy vědy a určovat jim správné místo ve vesmíru racionálního myšlení.

Soudný pozorovatel však může nacházet v obecném pokroku světového osvícení jednu pozoruhodnou skutečnost. Společně s pokrokem vědy probíhá i probuzení ducha. (Nevadí, jestli to někdo necítí.) Představou toho, co přináší toto probuzení, je tvořivý vývoj a obraz uspořádaného vesmíru, který nevniká z chaosu slepých impulsů fyzikálních sil, ale je příběhem tvořivosti v samém pulsujícím životě, jeho kráse a především v působení duše, která sem přináší princip Slova, Ducha a Moudrost, který je pak samotným záměrem Boha. Jak ale toto dokázat?

Někomu stačí rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si naši planetu, která se řítí mrazem vesmíru a přitom je plná života, který tu v koloběhu vzniká a zase zaniká. Někdo chce pro život jiné důkazy. A vědci z oblasti „ducha“ říkají, že třeba naše století bude stoletím, kdy hlavním úkolem psychologie bude prozkoumání podvědomí. Jde se na tento úkol zaměřit bez vědomí existence dosud nepoznané síly Boha, Stvořitele, který je obsažen ve všem a v němž je vše, co je jako vědomí, ať již nižší či vyšší.

A tady působí náboženství, jako cesta a návod k návratu duše do svého Domova. Náboženství ví o mysli, o duši, o srdci lidské bytosti, kde se protínají všechny směry působení lásky. Duch skutečně vystoupil na světlo dne a je třeba, abychom mu, projevenému Slovu, s patřičnou pozorností naslouchali. A opravdu není třeba se obávat, že věda podlehne náboženství. Náboženství pracuje v jiném modu než věda a je útočištěm opravdu milionů trpících a zarmoucených. Co takovým lidem nabídne věda, v čem pomůže pro klid, pro odstranění stresů, emocí či deprese?

Je dnešní svět již na vrcholu svých sil, svého vývoje k nějaké dokonalosti anebo je to naopak svět úpadku, kdy je člověk nejen nemocen, ale navíc je často ponechán napospas tmě, přirovnáním k pobytu v hustém lese, mimo cesty, bez kompasu, kdy navíc trpí ztrátou paměti, kdy zapomněl, k čemu je vlastně princip člověka, duše, předurčena. Jiný obraz tak musí logicky nabízet cesta k záchraně, říká se ji spása či osvobození. I to se nachází především v náboženství.

Ne všichni lidé si však mohou stěžovat. Někdo byl obdařen zdravím, krásou, talentem a úspěchem. Sklízí úrodu štěstí a radosti. (Do závorky patří, že osud může i takovému člověku přinést rychlý a nepochopitelný pád již třeba zítra, co člověk ví o karmických odměnách a dluzích?) Druhý se potácí v chudobě, nemocích a s nataženou dlaní škemrá o trochu naděje. Nikdo nemůže říci, že jeho štěstí je věčné a ani ten druhý si nemusí zoufat, protože již zítra se může vše změnit k lepšímu bytí. Život dává zkušenosti a nejsou zadarmo.

Člověk je ve své podstatě duchovní bytost, která ve fyzickém těle prožívá zkušenosti zdejšího života, není tomu nikdy naopak. Nejsme fyzické bytosti, které hledají duchovní prožívání. A ať si to někdo přizná či vůbec o tom nechce slyšet, existuje Nejvyšší Síla, Energie, BŮH, který své malé jiskřičky, své duše, dočasně umístěné do oddělenosti, s Láskou očekává. Duše však musí vždy učinit ten první krok, jinak to nejde. Je kapkou v opačném konci stvoření a než se dostane do původního oceánu všelásky svého Otce, musí porazit léčky vášní své vlastní mysli. Naučit se odpouštět. Uvědomit si, co je pokorou na cestě k Otci, na cestě pokání. Projít trpělivostí a nesobeckostí. A i to je náboženství.

Bylo jich mnoho v ne vždy šťastné historii. Malých a již zapomenutých, i velkých, které hýbou světem, které dnes prožíváme, které by někteří nejraději ze světa vypudili, ale které mohou zavinit válečný konflikt, pro vědecky založeného člověka, nepochopitelný. Náboženství vždy naplnilo nějaký prostor, nově vytvořené vakuum, kde Slovo nemělo zastání a uspokojilo lidi v jejich oblasti působení a dávalo jim po různě dlouhou dobu nové impulsy. Jako život sám má však i náboženství svůj čas zrodu, mladosti jako bouřlivého rozvoje, zralosti, ale také úpadku až nakonec i smrti.

Většina náboženství byla po odchodu svého zakladatele (toho, co přinesl učení) všelijak lidmi, následovníky pokroucena. Často i z toho důvodu, že následovníci pochopili svoji výjimečnost právě pod vlivem působení vášní mysli a uvědomili si, že jejich podvod nebude odhalen a oni z toho jen získají. Vždy však náboženství přinášelo nějaké morální a etické principy, které jeho vyznavači měli dodržovat již jen proto, aby se jim na onom světě dostalo odměny. A proč to neříct; aby byli i dodatečně vymyšlenými rituály a dogmaty ovládáni. Věřící se ptali na vznik světa, fascinoval je prázdný prostor i životem obdařená příroda, viděli pohyb a chtěli znát hybatele. Věřili ve věčnost, kterou měli přislíbenu, věřili ve zdroj světa, do kterého je údajně vedli kněží. Náboženství nabízelo jistotu a atribut, že Bůh je vším, co vytvořil a postupně se v něm a s ním dopracovali k nějakému chápání řádu vesmíru.

Náboženství uznávalo dobro, které je v Bohu, zatracovalo zlo, jímž disponují ďábelské síly. Současně ale představitelé náboženství jednali často v rozporu s tím, co kázali a přiváděli lidi do válek a zabíjení, a to i v zájmu Lásky. Jak falešné bylo toto počínání! Bůh vždy chtěl, aby jej duše v lidské bytosti, skrytá pod mnoha závoji, poznávala a nacházela si k Němu cestu; ti ovládající však udržovali v lidech záměrně nevědomost, o myšlence, o Slovu, o poznání a jejich záměry a nástroje byly často předaleko od spravedlnosti a kázaného řádu. Opravdu kázali opak Slova Boha, chtěli podřízenost osudu a přijímání toho, co Bůh lži, přímo Satan posílá.

Všem, kdo hledají, se nabízejí zásadní otázky. O hierarchii světa, o věčnosti času, prostoru, o podstatě vesmíru a o jediném Tvůrci. Pracují s myslí, pracují s pohybem, žijí osudem a přijímají rány či zlostně odhazují vše, co se jim nehodí. Kde hledat na mnoho otázek, které lidstvo provází od úsvitu jeho dějin, odpovědi? Nabízí je snad věda, která je, přiznejme si, velmi rozvinutá? Odpoví jim na existenci démonické složky bytí? Existuje něco, co je nehmotné a lze nějak pochopit, že jsou lidé stále více i pomocí nových sofistikovaných nástrojů manipulování k poslušnosti?

Některá náboženství nabízejí poznání jiných úrovní člověka, jeho různých těl, které podléhají změnám a která jsou na své pouti k Otci postupně odkládána tak, až duše zazáří svým plným a čistým světlem. Je něco v hmotném světě skutečné a v čem se ta skutečnost projevuje, když již zítra tu nemusí stát náš dům, nemusíme mít své děti či ve spánku vydechneme svůj život? Jakou roli hraje duše, jakými silami disponuje a kam směřuje? Jak se vyrovnat s vědomím, jeho nižší úrovní v propojení s myslí, jeho rozprostřením se v nejnižší části stvoření a nebo naopak, v jeho výstupu do duchovních oblastí, kde může pro svoji duši nacházet pravý Domov. Jak, kdy a v čem provází člověka, duši, jakou roli má pro mysl? Náboženství přináší svému vyznavači kroky, které ho doslova a často umísťují do nepříznivé situace, do malého člunu, jež je uprostřed rozbouřených vln oceánu života. Člověče, zachraň se. A víš jak?

Mé rozjímání se blíží k závěru a je tu dotaz, kterým se hloupý král Midas ptal boha Silénia – „co je nejlepším osudem člověka“? Ten odpověděl: „Politování hodná rasa, ti lidé! Děti smutku a náhod! Proč mne nutíš říkat to, co by lépe mělo zůstat nevysloveno? Nejlepší, čeho se člověku může dostat, dostat nemůže – je to vůbec se nenarodit. Druhá nejlepší možnost je zemřít brzy.“

Lékem na všechny uvedené bolesti a nemoci by mělo být lidem náboženství ve své čisté podstatě. Po mnoha a mnoha zkušenostech; odstraňuje tento lék příčinu lidských nemocí? Ty pokroucené formy různých učení, které byly přetvořeny v rozličné, údajně boží cesty – pomáhají? Je na světě méně bolesti a smutku než dřív? Náboženství je přinejlepším jen utišující prostředek; je to úleva od bolesti; ve velkých dávkách člověka zcela znecitliví. Ale nemá schopnost léčit.

Co dnešní křesťané a jejich války proti bližnímu svému? Co náboženství muslimů, je milující? Co nové směry, teosofie, křesťanská věda, moderní spiritismus, rosenkruciáni…, změnily tyto nové směry svět k lepšímu?

Ježíš Kristus na obraze Gebharda Fugela (1863-1939)

Ježíš Kristus na obraze Gebharda Fugela

Žádné náboženství však nelze zásadně označit za falešné. Vždy je to další krok. Vydrží stovky, i tisíce let a přichází nové pro novou dobu a pro nové naplňování všech možných tužeb člověka. Jak dlouho si bude člověk ještě vymýšlet mnohá přání, která jsou projevem jeho ega, mysli, jsou sobecká a jejich naplňování poutá takového člověka do dalších a dalších zrození?

Každý člověk, jako nejvyšší bytost, vlastní třetí oko. Je to jediný vstup do mikrokosmu lidské bytosti. Je branou, která vede do vyšších sfér, mimo tento svět pláče a skřípění zubů. Vede ke Světlu, ke Slovu, vede však i k další ztrátě cesty u toho, kdo není dostatečně poučen a připraven. Vnitřní chrám Boha je pro nás připraven, ne všichni se však do něj v tomto svém životě dostanou. Hledač tam nevstoupí po kolenou, na nichž s odříkáním absolvoval křížovou cestu, po zdánlivých obětech na poutích a jiných činnostech v umělých rituálech, které vymyslel sám člověk! Pravá cesta je jen jedna a je již od počátku úsvitu života člověku dána. Vystoupit ze smrti do života, to je cíl pravého náboženství.

Lze odložit za života kabát hmotného těla a vstoupit dovnitř a zase se navrátit k plnění svých povinností. Jde to jednoduchou technikou, které učil i Ježíš Kristus.
 

Václav Žáček /Venda/
 


hodnocení: 4.4
hlasů: 7
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

317 komentářů

Přidat komentář
  1. Pár hodin jsem tu na netu nemohl být. A řeší se tu i jiné věci, ne jenom náboženství. I pan Petr Chobot, zřejmě vyléčený pacient z Bohnic. A také, kdy bylo v Evropě nejlépe, zda to není kupříkladu v tyto dny. Je takové celkem populární rčení – lépe / a možná myšleno na světě, ne jen v Evropě / již bylo?! To ale nikdo neví na 100%. A k čemu by to také bylo, vědět to. Diskutovat o době 50 let, 100 tisíc či milion let zpět k ničemu není.

    Filosofie i náboženství řady dávných kultur věří v několik věků, správněji ve světové věky, které se opakují. Krta juga, pravý nebo-li zlatý věk je již za námi, zrovna tak i další dva v sestupně řadě jako stříbrný či měděný nebo bronzový věk. Nyní žijeme v železném věku, v káli juze. A tak by mohlo být logické, že zlatý věk se musel něčím velmi podstatným od tohoto, ve kterém jsme, odlišovat.

    Je fakt, že tato civilizace je ve velkém úpadku morálních a etických hodnot, což někomu vůbec nemusí vadit a ani si ty projevy úpadku nepřizná – nepovažuje je za něco podstatného. Kdo ví? Jiný chválí pokrok vědy a její praktické využití, které ulehčuje život, ale na druhé straně, co třeba vedlejší efekty….? Další hodnotí zdraví, jiný kritizuje potraviny, omezování schopnosti plodit potomky, nevíru v Boha, další vidí velké plus ve zbraňových systémech……atd..

    To vše je nepodstatné z hlediska existence daleko Vyšších světů. To vše vyjmenované se může projevit jako velmi podstatné z hlediska neporozumění sobě samému. Žijeme v tělesných, pomíjivých schránkách a poznat účel života, sebe sama, to je, oč tu běží. A kdo to chce? A stále dokola máme nové možnosti to zkoušet, znovu a znovu. To je to, co nikdy /naštěstí/ nebudeme ovládat svojí vůlí. Ale i něco podstatného můžeme svoji vůlí ovládnout, Ale to již jsem tu napsal mnohokráte, a tak jdu raději dělat něco užitečnějšího.

    Pěkný den a díky za některé přínosné pohledy pod mým článkem.

    Václav Žáček

    1. ad: Pár hodin jsem tu na netu nemohl být.

      To se vůbec nic neděje. Váš duch je tu stále, stále přítomen..:-)

  2. ad: Zdravotní pojišťovny jako všechny pojišťovny berou mladým a zdravým a dávají starým a nemocným.

    To jsou ovšem hodně zjednodušený a veskrze naivní představy. Milej Pardale, ve skutečnosti nic takového jako „zdravotní pojišťovny“, neexistuje. Existují jen, řekněme „instituce“, jejichž jedinou funkcí, je přerozdělování bídy a vytloukání klínu klínem.

      1. No teda jmenovitě od Vás, „básníka vědy“, jsem přece jen čekal i něco jiného, než jen pokračování v nesmyslech. Mým úkolem opravdu není zachraňovat ani lid, ani tento svět.

      2. Že ty zase vidíš že vidíš. Když myslíš, že solidarita je pouze přerozdělování bídy a vytloukání klínu klínem bránit ti v tom nebudu, ale pamatuj…

        Neodvracej se od plačících a s těmi, kdo naříkají, i ty naříkej.

        Neváhej navštěvovat nemocné, neboť za takové skutky budeš milován.

        Budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš.

      3. Honzo, je dobře, že jak píšete :“Mým úkolem opravdu není zachraňovat ani lid, ani tento svět“ tak špatně lidi a svět na tom ještě nejsou, že by člověka s takovým přístupem bylo na něco třeba.
        Divím, se že když mluvíte k lidem jako k ovcím, že nezačínáte hezky od béé a pak už hned o voze a o koze a bobcích všeho druhu, jak máte ve zvyku. Proč se vůbec o ty lidské ovce staráte?
        Přeci Vám o lidi a svět Vám nejde, takže můžete pár vagonů citátů odpojit a většinu bible.
        Pracujte tedy i nadále na zdokonalování sama sebe, tam máte práce habaděj. A když se něco podaří, jako třeba to vyklopení fůry hnoje mimo tuto diskuzi, tak mě hned informujte.

      4. Pardale, prosím, nevytvářejte si žádné domněnky. Ani o mně, ani o lidech, ani o světě, ani sám o sobě a v sobě samém. Tečka.

        ad: Divím, se…

        To je v pořádku a jenom dobře. Údivem začíná filosofie. Údiv je motivací každého poznání.

        Proč se vůbec o ty lidské ovce staráte?

        Hledejte a naleznete, učí Kristus, přece… To neznáte, to nevíte?

        http://forum.gnosis9.net/viewtopic.php?f=1&t=19&start=170#p306

      5. Honzo, tváříte se, jako že Vy už dlouhou dobu cestu hledáte a nalézáte. Zjevně jste na dobré cestě, ale jdete špatným směrem. Alespoň ukazujete kudy cesta nevede. Díky.

  3. ad: Honzo, tváříte se..

    Kurva, vyserte se už konečně na ty domněnky…:-)) Nepotřebuji se ani tvářit, ani přetvařovat. Jste s to to vůbec pochopit, chápat a vnímat?

      1. No vykloubenosti typu – Zjevně jste na dobré cestě, ale jdete špatným směrem. – to teda ode mě fakt nečekejte…:-)) Za takový ZJEVNÝ nemyšlení a nelogický kotrmelce, by mě musela hanba fackovat.

        Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně. (Blaise Pascal)

      2. Honzo, píšete tu nejen Pardalovi :
        „Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně. (Blaise Pascal)“

        Ale 7.12.jste mi pod tímto článkem napsal :
        „Vendo, patřím k lidem, kteří si zásadně nic nemyslí…:-) Ale to už byste snad, notabene a při svých !rozlišovacích schopnostech!, mohl poznat a vidět dávno…:-)“

        ? ? ?

      3. No a co jako? S čím máte problém? Se ztrátou smyslu pro rozdíl? S vnímáním skutečnosti, s vnímáním propastného rozdílu mezi kritickým (pře)myšlením a vytvářením domněnek? Já jsem přece neřekl, nemyslím, nepřemýšlím, ale! nýbrž a jen: patřím k lidem, kteří si zásadně nic nemyslí. Nevnímáte-li ten ROZDÍl, zapomněl-li jste VNÍMAT SKUTEČNOST, VNÍMAT ROZDÍL(Y), Váš problém.

        Je pak docela legrační, když mluvíte o kalyjuze v kontextu „železný věk“, přičemž kontext kalyjuga, coby „věk zapomnění“, „věk ztráty paměti“, „věk ztráty smyslu“, Vám očividně uniká.

        ________________________________________

        Archetypem šílenství v západní civilizaci je ztráta smyslu pro rozdíl mezi mapou a teritoriem. Kdo se snaží nahradit teritorium svou mapou, je blázen. Bláznovství je ale na Západě velkým pokušením, hrdinové největších evropských literárních děl bojují s jeho zaslepující silou. Je o ní i nejdramatičtější román Milana Kundery Život je jinde. Jeho hrdinou je člověk, který nikdy nevyroste ze svého „lyrického věku“; lyrika tu není jen literárním žánrem, ale životní kategorií, označující touhu po životě, v němž žádný vnějšek neklade odpor našemu blouznění. „Lyrika je území, na němž se jakékoli tvrzení stává pravdou… Génius lyriky je génius nezkušenosti. Básník ví o světě málo, ale slova, která z něho vycházejí, řadí se do krásných skupenství, definitivních jak krystal.“

        Člověk, který nepřekonal svůj lyrický věk, nikdy nikoho nepotká, nikdy nikomu neporozumí, nikdy se nesetká se svým vnějškem, nikdy neudělá žádnou zkušenost. Velké slovo modernosti „zkušenost“ označuje ve všech svých variantách otřes, který v nás vyvolává každé setkání s vnějškem naší verze světa i nás samých. (Václav Bělohradský)

      4. Já s tím nemám žádný problém, že Vy patříte k lidem, kteří si zásadně nic nemyslí. Tak je dobré i na Vás pohlížet.

      5. Honzo, kdyby Vás hanba fackovala, tak jste mrtvý muž. Mám pro Vás další vlastní citát, který snad pochopíte : Nestačí táhnout za jeden provaz, ale musí se táhnout na stejnou stranu.

      6. Tohle rčení jsem ještě NIKDY neslyšela,velice se mi však líbí,je pravdivé! Díky.

  4. ad: Zjevně jste na dobré cestě, ale jdete špatným směrem.

    :-))))))))))))

    Pardale, kontrolní otázka: čtete to někdy po sobě? No já jen, aby bylo zřejmé to, co je zjevné…:-)))

    Podtrhnout židli
    pod tvým rozumem
    a vidět tě padat na Boha –
    nic jiného nechce Honza udělat
    to je ta jediná zábava na tomto světě!

  5. ad: Jordan 14.12.2015 (20:03) → zdroje.

    Hmm… Tajnosnubné a tajemné hrady z písku v Karpatech… Znám, znám… Stejně, řeknu vám, v blázinci se furt dějou roztodivný věci, že…:-))

  6. ad.:
    „Hledejte a naleznete. Přímo sděluji jen pokorným a vážným hledačům.“

    I když od mozku k srdci je velmi, velmi daleko, nejdelší noci v roce minuly, a tak každý má šanci nalézt to, co je tak velmi, velmi daleko a přec tak blizoučko….

    1. Zdravím Vám matičko! Už dlhšie som tuto web-stránku nenavštívil, až teraz. Vidím, že sa tu zvádza neľútostný intelektuálny boj každého proti každému, čo dosť výstižne charakterizuje našu súčasnú spoločnosť. Vy píšete, že „I když od mozku k srdci je velmi, velmi daleko“, s čím možno súhlasiť, ale predsa by som si dovolil jednu malú poznámočku: Aj naše srdcia môžu byť odlišné! V srdci môže spočívať ako láska, tak aj nenávisť, sebectvo a egoizmus. Preto ani Ježiš ľudí neodkazoval k ich srdciam, ale priamo k Láske (k Bohu Otcovi a blížnym). To je ten správny liek na všetky ľudské trampoty a neduhy. Naše vnútorné „JA“ je v súlade s Bohom iba vtedy, keď sa zbaví všetkej pozemskej duchovnej špiny, ktorá sa na dušu nalepila v našom pozemskom živote. Ale takouto „špinou“ sme si obalili aj našu predstavu o Bohu a tak je tá naša cesta k Bohu veľmi „zarúbaná“. Želám Vám svetlo v duši, aby Vaša životná cesta bola rovná a priama…

      1. ad: Vidím, že sa tu zvádza neľútostný intelektuálny boj každého proti každému, čo dosť výstižne charakterizuje našu súčasnú spoločnosť.

        Přesně! Přesně jste ten JEV pojmenoval.

      2. Ráda Vás vidím, Degone :-)
        Ano, neklid lidských srdcí i myšlenek vytváří obrovskou centrifugu.
        A lidé možná i hledají zdroj klidu,
        stačí se umět dívat nejen ven, ale i dovnitř.
        Dívat se dovnitř i ven.
        Kdysi dávno
        děťátko se (i mi) narodilo,
        bylo maličké.
        Sněhové vločky,
        jinde „vločky pouštního písku,
        se tiše k zemi snášejí,
        hvězdami ozářeny,
        září,
        svítí jejich světýlka.
        Děťátko se usmívá.
        Otec, matička ho kolébají,
        spinkej děťátko,
        spinkej Ježíšku.
        Josef, Marie se srdcem rozzářeným
        hosty, dary přijímají.
        Děťátko maličké
        zdroj cesty Domů
        pro bytosti světla.
        Vítejte nám děťátka,
        vítej lásko živá.
        Jemná hudba tiše zní,
        srdce ozvěnou jí každou buňku prozáří,
        růži zelenou v srdci vytváří,
        růži živou,
        růži lásky bez podmínek,
        růži putující,
        kterou lze ze srdce vyjmout,
        lidem předat,
        růži,
        lásku živou……..

      3. Degone,
        vy se loučíte, že…..
        Vězte, když jsem se zde,
        v „životě“ loučila,
        poznala jsem podstatu té bytosti,
        která se se mnou přišla rozloučit.
        Duch lásky je svobodný.
        A děkuji Vám.

      4. Matičko, to „loučení“, nie je presné vyjadrenie. Skôr by som povedal, že sa mi darí byť súčasne „tu, aj tam“, alebo inak, že vnímam obe „reality“ a chápem ich vzájomné prepojenie. Viem, že môj skutočný domov nie je tu, ale tam. To Vaše „srdce“, ktoré je slovným vyjadrením Vašej duše je v poriadku – s tým si nemusíte robiť starosti. Aj ja Vám ďakujem za Vašu podporu, ktorá sa mi vždy dostávala…

      5. ad: Skôr by som povedal, že sa mi darí byť súčasne „tu, aj tam“, alebo inak, že vnímam obe „reality“………… a chápem ich vzájomné prepojenie.

        Supr Degone, supr!

        „Následující dobu zvládnou nejlépe ti, co pochopili princip propojení. Nejsou učitelé a nejsou žáci“ (Jiří Woodman)

      6. Degone, děkuji za Vaše vyjádření. Pomáhá mi mnohé si stále znova uvědomovat. Není mnoho takových bytostí, které vyzařují klid a mír, tedy přinášejí „sem“ to, co je „tam“. „Tam“ je ono „…Domů, domů, já chci domů jít…“ A pokud mohu občas vnímat tamní realitu, znamená to návrat tam – Domů.
        Hezké dny tady i tam Vám přeji :-)

        Tři plameny k Zemi míří,
        tři plameny očistné
        zvuk
        záření
        a vibrace.
        Zahalí ji silou svou, svým zářením.
        Celou Zemi očistí,
        všem živým čistou sílu dodají.
        Lidé začnou opět dýchat
        svěží atmosféru,
        díky energii očistné.
        Navrátí se zpět
        k prvotní tvorbě Otcově.
        A pak bude klidně v srdci zářit
        energie Otcova.

  7. matko,píšeš :

    … když od mozku k srdci je velmi, velmi daleko, nejdelší noci v roce minuly, a tak každý má šanci nalézt to, co je tak velmi, velmi daleko a přec tak blizoučko..

    Keby ,,cesta od mozgu k srdcu“, bola len 5 mm, nemenilo by to na veci NIČ. Totiž to srdce, je len a len obyčajný sval, ktorý dostal syzifovskú úlohu, drieť ako pumpa do konca ,,majitelovho“ života. Niekedy by majiteľ aj prežil, ale zlyháva práve tento sval…

    Ale ešte jeden detail, nezamieňať si ponožky s trenírkami . Sice aj jedny aj druhé sa ,,naťahujú“, ale zakrývajú iné ,,orgány“. Aj v tomto prípade nehľadaj v srdci nejaké buňky citové, morálne, či gnostické. Opakujem, je to LEN a LEN sval. Ja osobne tento sval ľutujem, ,lebo maká akoby ho niekto za tú ,,prácu“ aj platil…

    Srdce si ,,vybrali“ odporní a nevzdelaní kresťania, ako symbol ,,DOBRA“ a vidíme, že je to na ,,prd“, lebo tento sval nepociťuje žiadne ,,citové vzplanutia“, je to bezhlavá biologická mašina, ktorá plní podľa zákonov prírody funkciu ,,prečerpávača“. Na nič iné, nemá ČAS…

    Aj Aztékovia boli milovníci SŔDC a preto ich svojim ,,neblížnym“ vytrhávali aj s koreňmi, ešte za živa tých ,,vyvolených“..

    Však to poznáte ,zase len to odporné ,,Náboženstvo“ a cirkevné dristy…

    1. GN
      Ano, i kdyby v jedno splynul mozek s tímto srdcem, nic by se změnit nemuselo.
      Ale je ještě jiné srdce, které je možné najít.
      A to, je-li správným klíčkem otevřeno,
      může přesně rozeznat různé dristy, jak správně píšete.

      A srdce jako symbol dobra, zneužívané srdce – trpí.
      Jeho stahy, jeho funkce pumpy je oslabována,
      mnohdy je i z těla vyrváno.
      Škoda.

  8. ad: Tak je dobré i na Vás pohlížet.

    Jo, aha, hmm. Tak dobré je pohlížení, hmm, no to máte príma…:-)) Že tím však konečném důsledku „nahrazujete teritorium svou vlastní mapou“, kritické myšlení subjektivními představami, myšlení nemyšlením, to už Vám jaxi nedochází. Jestli je dneska něco synonymem pro blbství, pak je to jednoznačně ono vzývané: „mít názor“. Taky „úhel pohledu“, to je taky moc pěkný a taky pěkně mystifikační. A vůbec, celej ten jazyk a řeč bláznů, absurdit a sebeklamů všeho druhu, naprostá absence nadhledu a vhledu, je príma…:-)) Stačí mít otevřené oči, stačí naslouchat…

    http://www.vhled.cz/Archiv/Casopis_Vhled%28cislo2%29/Vstupni_stranka/Konecne_a_nekonecne/AHSoubor1.html

  9. Pár hodin po vytištění mého článku tady na gnosis jste mi napsal :

    „Honza pro Vendu 6.12.2015 (18:43)
    Fýýýhháá! Co do počtu a zejména pak i co do obsahu komentářů, teda zatím nic moc, Vendo. Možná to bude jenom tím, že kdo s čím zachází – tím také schází.“

    / zase taková Vaše domněnka, ale prosím /

    Jsem rád, že jste se nakonec odhodlal právě tady vést svoji bohatou diskuzi, a to o čemkoliv, co se namane. Jen ten obsah z Vaší strany je adekvátní Vašemu naturelu. Tedy většinou nula a nic. Ale co jiného čekat od Honzy, který patří k lidem, kteří si zásadně nic nemyslí….. .

    Pěkný den
    Václav Žáček

  10. ad: Tedy většinou nula a nic.

    Pak je ovšem všechno v naprostém pořádku…:-) Vždyť jsem jen hovno ve vesmíru, nula a nic. Na inflaci slov jste tady přece Vy, není-liž pravda…:-) Jak říkám; stačí mít otevřené oči, stačí naslouchat…

    1. Vždyť jsem jen hovno ve vesmíru, nula a nic.

      Tak je to správné, tak to má být, své k svému. Stačí jen pozorovat :)

  11. ad: Tak je to správné, tak to má být, své k svému. Stačí jen pozorovat :)

    Svatá pravda…:-) Nomen omen – „jméno znamení“ – aneb jméno předurčuje osud. A tvým osudem je hloupost. Ve všem co Bůh stvořil, vládne dokonalý řád.

  12. ad: Matrix znamená i něco jiného než si myslíš, ale protože si hloupý tak to znáš jen z toho filmu.

    Hmm… No Matrix není „jen“ film, ty naše místní základní hmoto…:-)) Smiř se s tím, že tak jako ostatně žádný jiný plebejec, z hovna bič neupleteš. Ani náhodou, ani omylem, ani zázrakem. Ale „právo na názor“, což je ve valné většině jen eufemismus pro „právo na nesmysl“, ti rozhodně brát nebudu. Tak je to správné, tak to má být, své k svému. Stačí jen pozorovat :)

    1. Já žádný bič plést nepotřebuju, ten tu na sebe pleteš sám a daří se ti. Zatím tu nesmysly předvádíš jen a jen ty. Ale jak říkám, Honza k hovnu, své k svému, je to jedno a totéž. Stačí jen pozorovat. Z osla nemůže být závodní kůň, to dá rozum :)

      1. Že ty si zase myslíš, že myslíš?…:-))))) Tak jo, tak si to mysli dál…:-))))
        A hoď jsem zase nějakej ten mastrštyk svýho pronikavýho „intelektu“..:-)))

        ***V Evropě ještě nikdy nebylo líp***

        ad: Z osla nemůže být závodní kůň, to dá rozum :)

        Tolik sebekritiky bych snad od tebe ani neočekával…:-)))

      2. Ten tvůj poťouchlý a připitomělý úsměv za každou větou nemění nic na tom, oslem, tím myslím tebe! a závodní kůň může být celkem kdokoliv. Vzhledem k tvé inteligenci, pořád ještě bude lepší jak ty, ty hovínko. Stačí jen pozorovat :)

      3. ad: tím myslím tebe!

        Ale jó, už si říkal mockrát, že myslíš…:-))))))) No tak si to mysli dál, když si myslíš, že myslíš…:-))) Teda, řeknu ti, s tebou bych chtěl mít děti…:-)))))

      4. Ty nemyslíš vůbec, to už je o tobě známo a sám to přiznáváš. To by si raději neměl nic psát. Personál by ti měl zabavit klávesnici. Bez myšlení z tebe vychází strašné hovadiny jak vidíš! Stačí jen pozorovat :)

  13. ad: Personál by ti měl zabavit klávesnici.

    Nemluví-li z tebe teď vyjímečně hloupost, mluvíš, jakoby si s tím měl osobní zkušenost. Navíc, věř nebo nevěř, každej personál je koupitelnej, korumpovatelnej. V tomto směru a smyslu, rozhodně v Evropě ještě nikdy nebylo líp.

  14. ad: Takže nic, že…?….:-))

    Jakýpak „Takže nic, že…?….:-))“ Dyk to ten Džordán přece říká: Přímo sděluji jen pokorným a vážným hledačům.

    Holka, to není nic pro „naše uši“, pro kacíře a nactiutrhače našeho typu…:-))

    1. ad – Holka, to není nic pro „naše uši“, pro kacíře a nactiutrhače našeho typu…:-))

      Jo jo….“Přímo sděluji jen pokorným a vážným hledačům.“ to je jako když sňatkový podvodník napíše „jen vážně“. Už zbývá jen dodat: na okno mi sedla sýkorka.

      1. ad: Už zbývá jen dodat: na okno mi sedla sýkorka.

        Přesně! Horror vacui a „dokonáno jest!“.

      2. Něco je jinak aneb „Byl jsem při tom“. Čím dementnější řeč, tím mysteriózněji na EZOhledače působí.

      3. ad: „Byl jsem při tom“

        jo, jo, to je taky pjekný… „Byl jsem při tom“, „byl jsem u toho“, akorát jsem nebyl při vědomí..:-) A máme tu hned „um mysterium“, aneb umnění mystifikace a sebemystifikace…:-) Čím dementnější řeč, tím líp…:-)

        ps: asi by fakt stálo za to, podobný „perly“ sbírat. Pro budoucnost. Aneb, a jak pravil Orwell:

        Pro budoucnost anebo pro minulost, pro dobu, kdy myšlení bude svobodné, kdy se lidé budou lišit jeden od druhého a nebudou žít v samotě, pro dobu, kdy bude existovat pravda a kde věci, které se stanou, nebudou se moci odestát. Z věku uniformity, z věku osamocení, z věku Velkého bratra, z věku doublethinku – zdravím Vás!

      4. Vám taky?
        Vyzobávala v otvorech na venkovních roletách to, co tam vybudovaly vosy a včely.

  15. Nové náboženství ??!!

    V dnešním věku informací, dezinformací, záměrných lží a tím i v jistém pokroku v manipulaci s lidmi, vymyslela elita /vždycky tu nějaká byla i v dávné historii/ nové náboženství. Správně by to nemělo být pojmenováno jako náboženství, protože to, i přes nedostatky a zřejmý odklon od původních učení, kde hrál roli Bůh, Duch svatý, Syn, Moudrost, Láska, Harmonie, Jednota….atd., má za cíl to stejné, co bývalo vždy skryté, a tím je MOC. Samozřejmě, že použité prostředky, nástroje, jsou zcela moderní, počínaje reklamou, konzumem, mediálním ovlivňováním, záměrným vyvoláním morálního úpadku….. .

    To nové „náboženství“ má rádoby smysluplný cíl, poplatný době a dnešním lidem. Jmenuje se záchrana planety, boj proti klimatickým změnám….atd.. Nejčerstvější dogma je nedovolit přírodě, aby se zde zvedla teplota o dva stupně !!!

    Co to bude v praxi znamenat se časem uvidí. Ti mocní, noví „církevní“ hodnostáři však budou mít prospěch, tady a teď. O ten jim jde, protože jsou těmi, kterým na budoucnosti až tak nezáleží.

    Čas ukáže, jak a jak rychle se „záchranáři“ budou prosazovat. Budou „pracovat“ v uměle vyvolaných tvrdých podmínkách bojů a lokálních válek. To celé tvoří komplexní balíček, který bude ovládat masy lidí a jejich myšlení, kde bude hrát, jako vždycky, svou roli strach. Nic nového v uplatňování moci. Samozřejmě, podle mne, je však tato cesta ryze světského charakteru a s duchovní stránkou života to nemá nic společného.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

    1. ad: Nejčerstvější dogma je nedovolit přírodě, aby se zde zvedla teplota o dva stupně !!!

      Jo, jo, „poručíme větru dešti“ a „účel světí prostředky“. Všechno už tu bylo a nic nového pod sluncem…

      1. Honzo, opravdu nic nového pod sluncem. Klimatu, náboženství a citátům přeci rozumí každý. Stačí otevřít okno, bibli, knihu citátů a ťukat do klávesnice.

      2. Samá voda, Pardale, samá voda…

        Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
        On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
        Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
        Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. (Mt 13:10-15)
        A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
        Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘

      3. Jsem rád, že jste se vy dva zapojili a je cítit, že mému sdělení, každý sice po svém, rozumíte.

        Připomenu závěr mého článku, ze kterého lze pochopit to zásadní a nejdůležitější :

        „Pravá cesta je jen jedna a je již od počátku úsvitu života člověku dána. Vystoupit ze smrti do života, to je cíl pravého náboženství.

        Lze odložit za života kabát hmotného těla a vstoupit dovnitř a zase se navrátit k plnění svých povinností. Jde to jednoduchou technikou, které učil i Ježíš Kristus.“

        V té první části je zdůrazněno to důležité – vystoupit ze smrti do života a přijmout to jako cíl! V té druhé pak je náznak nezbytné přípravy. Kdo toto pochopí a začne sdílet kroky na cestě k tomuto cíli, obdrží to, co vede ke spáse, osvobození, i když jeho tělesná schránka může skončit i smrtí ve válce či v sociálních nepokojích, popř. v důsledcích obojího. Vím, je to těžké pro ego, ale i v tom spočívá Cesta, porazit je.

        Není žádnou ostudou si tu čistou touhu přiznat sám sobě. Tím mohou i skončit ty konfrontační a urážlivé půtky, které vedou zcela opačným směrem. Při nejlepším, nevedou nikam – jen chvilku se ego třepotá falešnou radostí, že protivníka poráží. Existuje však ve skutečnosti protivník, když jsme jedno Stvoření??

        Samozřejmě, nemusíte ani vy dva, ani nikdo jiný tomu do důsledků porozumět a uvěřit.

        Václav Žáček

  16. Honzoo, íšeš:

    …A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.

    Hovoriť v podobenstvách je faloš a kecy, pretože, keď niekomu jasne povieš, že ak A=B a B=C , tak aj A=C.

    Ale keď niekomu prezentjueš, že C=B , pretože jeho velké svaly , napovedajú, že by to mohlo byť tak, ale oči topičové to ešte nevideli, aj tak je vôla Hospodinova, že niekde vo vesmíre sa najde aj také B, ktoré rovná sa A a pretože bratia Karamazovci tu už raz boli, tak opak je pravdou, že aj pri modlení sa zistilo, že aj taký stav môže nastať, , že by sa dalo povedať, že za určitých okolností, keď to pripusttí Hospodin, aj to sa už niekde v Darvínii stalo, že môže byť aj zázrak, že potom aj C=A, ale len keď je vôla JEHO v intenciach tohoto povedaného…

    Takže teraz BÁBO raď, čo je dôstojnejšie a zrozumitelnejšie . Obkecávať jadro veci, alebo hovoriť jasne, stručne a ,,zretetelne“…

    Takže aj ten virtuálny Ježiško len obkecával, obkecával a ,,jadro“ sa stratilo v záplave tých zbytočných LOGOS.

    Uvedomme si, že virtuálny dej a odohrával cca pred 2000 rokmi a vtedy aj ludé boli ,,hlúpejší“, lebo Ježiško im nedal to, čo na zvyčovanie ,,potencie rozumových znalostí“ bolo nutné : napr. elektriku, internet alebo obyčajnú ,,kníhtlač“, nehovoriac, že nezapriahol do vzdelávania aj svojho poskoka ,,paroplynovú bytosť, toho Dúšika svätého , ktorého si aj Hospodin zobral do spolku pri oplodňovaní Marienky…

    Takže ,,podobenstvá“ sú slohové cvičenia, ktoré predlžujú ,,nástup rozumovej ejakulácie“, ale neriešia podstatu pochopenia problému …

    1. ad: Hovoriť v podobenstvách je faloš a kecy, pretože, keď niekomu jasne povieš, že ak A=B a B=C , tak aj A=C.

      Logos je Herakleitův zákon světa, bytí, zjevuje se v ohni, je vznikáním i zánikem, je jediným protikladem, který je možno nahlédnout v jednotě, v usebrání, vždyť logos je od „legein“ a to znamená „usebrat“ (zusammenbringen). Úpadek logu v logiku znamená současně proměnu alethei (neskrytosti) v orthotes (správnost, správný postup). Logika, to je postup jednotlivých kroků v časové řadě, to je postup odvozování, ale logos je usebrání protikladnosti jako jedno, jako jedinost, jako jednota.

      Protože logika nahradila logos v původním smyslu, není již tomu podstatnému rozuměno, proto je tak silná mimesis (nápodoba). Logický sled kroků, postupnost stupňů, postupnost vázaností – to se dá lehce napodobit, proto také v dnešní době se tak často různé kursy koncentrují na vytvoření zaručené metodiky pro sebevědomé lidi v praxi, např.kursy asertivity, či manegerské kursy apod. Běžný občan je přesvědčen, že se stačí naučit několika typickým znakům chování významné osobnosti a tím se touto osobností také stane. Napodobování svědčí o úloze obrazů, zástupků v naší společnosti.

      Mysliteli náleží zjevnost v celku, a to je božská funkce. Věc, to není jen počet, trvání a uspořádání, jak je o tom přesvědčen celý cartesiánský svět. Věc, to je především struktura její zjevnosti. Strom na obzoru, není jen počtem větví a listů, uspořádaných kořenů a věk ve vztahu k člověku, strom je i intence (směřování – pozn. red.), kterou vyjadřuje tím, že roste vzhůru, že usebírá prostor (legein v řečtině znamená „usebírat“), že ujednocuje smysl na pozadí bytí. Logos znamená ujednocení, protikladem je rozplizání a to není nic jiného než vydávání se všanc tzv. „špatnému nekonečnu“. Podle Patočky, přesně ctitováno, to znamená: „Rozplizání je ten druhý pohyb, to je tam, kde se člověk vydává všanc špatnému nekonečnu“
      (Anna Hogenová)

      http://www.vhled.cz/Archiv/Casopis_Vhled%28cislo2%29/Vstupni_stranka/Konecne_a_nekonecne/AHSoubor1.html

  17. K článku-přečetla jsem si jej se zájmem,dozvědět se NĚCO a stalo se,mám o čem přemýšlet a diskuze? jde trochu jiným směrem než bych potřebovala-děkuji Václave za ozřejmění některých mých zkušeností s náboženstvími.P.S. myslíte,že je nějaká souvislost s tím,že jsem nebyla pokřtěna(jediná z osmi vlastních sourozenců)a mým nenáboženským náhledem na život?“Usmějte se.

    1. Včera jsem tu moc nebyl, dnes ráno chviličku…., vůbec nemám čas se zamýšlet nad vážnými i úsměvnými příspěvky. Ale směji se rád.

      Proč jste nebyla pokřtěná? Ostatních sedm sourozenců ano – ptala jste se později, až jste na to přišla, rodičů? Přece nemohli vědět, když jste měla za sebou třeba jen 480 hodin života /nevím, kdy se děti křtí, jestli je na to nějaký církevní předpis /, že máte nenáboženské cítění?????

      K zdejší diskuzi a Vašemu postřehu, milá Vlasto; máte naprosto pravdu. Někdy se z článku stane jen taková platforma a povídá se tu pod ním o něčem zcela jiném. Proto jsem se snažil přenést diskuzi jinam a myslím, že se mi to podařilo pod článek pana Šupy.

      Pěkný večer a někdy se zase „potkáme“
      Václav Žáček

  18. Vlasta, píšeš:

    …myslíte,že je nějaká souvislost s tím,že jsem nebyla pokřtěna(jediná z osmi vlastních sourozenců)a mým nenáboženským náhledem na život?“Usmějte se.

    Skočím sem, ako náhodný okoloidúci a hovorím Ti, buď rada, že si nebola pokrstená a nevyrastala si pravdapodobne v ,,nábožensky zaťaženej rodine“, lebo by si bola ,,postihnutá“ do konca svojho života…

    To obliatie vodou ,ktoré nemluvňatám ,,robia“ profesionálny odrbávači, Ťa ,,zaťaži do konca života“ a budeš poznačená tým ,,Kainovým znamenim“ na virtuálnej DUŠI…

    Ale aj napriek tomu Ti hovorím, Tak nám Pinokia pomáhaj…

    1. Nelilituji,jen by mě zajímalo,zajímal ůmysl,nebo záměr,nebo zda bylo danné,že jsem neměla být pokřtěna-jsem ZCELA jiná než sourozenci,mám jiné myšlení,život,osud-něco VÍM a přitom NEVÍM CO,životem se mi táhne červená nit-pomáhám lidem,dělím se o vše co mám,jsem velmi empatická….je to někdy velice těžké,jde to ze mě však samo.

Napsat komentář: Honza Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference