Motto: Nevědomost hříchu nečiní, což neplatí v případě, kdy nevědomé počínání může poškodit, dokonce až vážně, lidské zdraví.
Holašovický kruh. Holašovice v okrese České Budějovice. Autor fotografie: Richenza, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0
Kámen vážící údajně 60 tun byl přivezen v sobotu odpoledne (30. srpna 2014) z příhraničních Studánek. Vozidlo doprovázel „ keltský průvod s bohem Radegastem“ a se šesti bubeníky. Má obohatit místní pozoruhodnost, nad kterou by stavitelé menhirových staveb, pojmenovanou nesmyslně Stonehenge, přesněji „megalitický Potěmkin“, při nejmenším lomili rukama.
Dejme ale slovo již citovanému zdroji:
Kámen s druidskou družinou zdravili lidé za zvuků bubnů, když mířil ke „Stonehenge“ na kamionové soupravě. Atmosféra v obci připomínala místní vyhlášené Holašovické slavnosti. Lidé parkovali auta za poplatek třicet korun i na okolních loukách, ze kterých obec dělá při významných akcích parkoviště. „Určitě je to zajímavá akce a keltský průvod je výborným nápadem,“ konstatoval Petr Kokrhoul, který se přijel na finále logistické akce podívat z nedalekých Budějovic.
„Troufnu si říci, že se jedná o jeden z největších kamenů, které se technikou kdy převážely,“ sdělil stavitel místního Stonehenge, Václav Jílek. Jen převoz kamene ze Studánek do 70 kilometrů vzdálených Holašovic trval přes pět hodin a vyšel na půl miliónů korun. Specializovaná firma v sobotu odpoledne používala k uložení kamene jeřáb s nosností 350 tun a zaměstnanci si museli počínat obzvlášť opatrně, protože hrozilo poškození obřího monolitu.
Kámen není zatím součástí kruhu na kopci (přesněji na mírném svahu), ale spočinul v dolíku pod ním. „Kámen je zatím uložený tady dole (v blízkosti stavby vydávané za holašovický kromlech), ale už příští rok 20. června o Slunovratu bude vztyčený,“ ozřejmil stavitel Jan Jílek, jenž je starostou Jankova, pod nějž Holašovice spadají. Aby dále pokračoval: „Jsme moc rádi, že se nám jej sem podařilo dopravit. Šlo o dost náročnou záležitost a nebylo ani snadné sehnat peníze na celou akci. Nakonec se nám to podařilo a snad to pomůže Holašovice i více proslavit.“
Podle tvůrců má holašovický „Stonehenge“ psychotronický charakter a ten spočívá ve třech funkcích. První je léčivá, energie stavby prý pozitivně působí na 95 procent chorob patologického spektra, nestačí ale na léčbu zhoubných nádorů. Dále je kruh vhodný k meditacím a podpoře duchovního rozvoje. Třetí funkce spočívá v eliminaci patogenních zón.
O co je poslední odstavec kratší, o to je v něm víc nesmyslů. I když je téměř celý obyvatelný svět posetý v různé hustotě stavbami nazývanými megalitickými, tak si s nimi archeologové celého světa nevědí rady. Proto je považují za posvátné kamenné stavby, v případě složitějších za svatyně. A proč k tomu dochází? Je to z toho důvodu, že jejich praktickou podstatu nedokáží vysvětlit. Totéž platí pro určení jejich stáří. Pouze nepřímo se dá tvrdit, že některé z nich byly postaveny až v době kamenné. Což je stoprocentně doložitelné třeba u menhirů a menhirových systémů z mladší doby kamenné nalezených v Moravskokrumlovském lese (více kniha Magická prasíla). Čili stáří cca 26 000 let, kdy byla též uhnětena z hlíny Věstonická Venuše. V několika málo z nich, z desítek tisíc staveb postavených ze stojících kamenů, se dokonce našly lidské kostry. Proto se o některých typech, zejména u trilitů a dolmenů, všeobecně usuzuje, že jde o hrobky. Ve skutečnosti to jsou bývalé zásobárny potravin. Takže máme některé typy několika staveb, jejichž stáří se určuje nepřímo podle nalezených kostí. Takovým říkají Francouzi opatrně hypogée, což značí buď podzemní stavbu nebo hrobku (tombe).
Je důležité si uvědomit to podstatné. Zatímco pralidé věděli, co a proč s kameny činí, současní nevnímaví snaživci o energii, která hýbe Vesmírem stejně jako lidským tělem, nevědí nic. To také platí pro tvůrce tzv. holašovického Stonehenge, Jaromíra Kozáka (1962). Nevnímá totiž jak energii místa, a proto několikametrovou síť energetických linií prostupujících zemským povrchem, tak také energii kamenů. Stavitelé ať menhirových či pyramidových systémů věděli nejenom, proč a kam postavit energetické vodiče, jimiž byly vybrané kameny, ale také znali, co tyto stavby propojením energeticky vyhodnocené sítě linií s jejími průsečíky spolu s energeticky vodivými kameny na ni usazenými, v krajině dokáží. Oni totiž uměli proměnit energetickou hodnotu krajiny podle svých potřeb. Což dnes už dokáží ověřit některé přístroje, protože prasíla (jinak např. čchi, ki, kaba, prána, nověji volná energie) je vířivá energie elektromagnetické podstaty.
Možná se někomu bude zdát energetické hodnocení staveb na okraji Holašovic za příliš kritické. Mohu říci jenom jedno: byl jsem tam a popsal jejich účinky včetně mohutného kmene lípy nastrčeného ve vstupní části pastviny. Zároveň jsem měl před několika lety možnost, díky firmě Planta naturalis, postavit třetí známou kamennou léčebnu, skutečně využívající jak energii linií prasíly tak kamenů, vybudovanou na našem území, a to bez jakékoli okázalosti a pompy; proto bez pozornosti veřejných sdělovacích prostředků. První dvě jsou keltské – Libenice u Kolína a Hradiště u Českých Lhotic. Třetí, současná energetická léčebna, se nachází jižně od Markvartic u Sobotky.
Vybrané kameny byly usazeny na vybrané vyzařovací průsečíky dvou vyzařovacích linií, kde je dodnes už před stovkami let vnímavým jedincem vybraný vydatný energetický prostor ohraničený dnes už jenom dvěma zarostlými valy, jenž je pojmenovaný Keltské šance. Energeticky vydatným je dolmen spolu s menhirem jsoucím v ose brány na stejné vyzařovací linii a jediný čedičový kámen nacházející se v sousedství informační tabule. Na několik set metrů čtverečních plošně zvyšují a rozšiřují vyzařovací prostor, který je obklopuje. Zároveň energeticky navyšují hlavní podélnou linii, která je totožná s podélnou osou Keltských šancí.
Doprovodné čtyři menhiry obklopující menhir v ose brány poukazují pouze na vzdálenost průsečíků jednotlivých linií příčně k podélné ose stavby, zatímco vstupní, stojící samostatně, ukazuje na vzdálenost dvou podélných linií stavby. Energetické linie nebývají od sebe pravidelně vzdáleny a v jejich průsečících bývají občas zlomy. Na jeden z nich poukazují dva kameny vytvářející menhirovou řadu v místě vstupní brány do Keltských šancí. Druhý kámen, nacházející se mimo prostor Keltských šancí, je usazen u silnice sousedící s Keltskými šancemi. Je také postaven na průsečíku linií, podobně jako tomu bývalo u milníků. Také on je náhodou vyzařovacím energetickým zářičem. U nich stejně jako u mnoha dalších účelových staveb (třeba samostatných menhirů či carnackých menhirových polí ve Francii) nebyla totiž důležitá jejich energetická hodnota, ale místo jejich usazení.
Co dodat závěrem? Jsou lidé, kteří jakmile vidí vztyčený kámen, se k němu okamžitě vrhají. Před mnoha lety mě jeden „odborník na menhiry“, který s nimi dokonce rozmlouval, zavezl k menhiru pojmenovanému Pastýř. Protože stojí trochu nakřivo, tak na něj vylezl. Chvilku se na něm držel, aby se mu v krátké chvíli po opuštění místa z nosu spustila krev. Nedovedl si to vysvětlit. Kámen mu z těla odebral část jeho životní energie-prasíly, což se u každého z nás může projevovat různým způsobem. Není to zrovna pouze Pastýř, který není postaven v místě vyzařovacího průsečíku linií. Mezi takové kameny patří také mnohé v Holašovickém Stonehenge. Proto právě tam ke kamenům pokud možno nepřistupujme. Raději si v našem okolí najděme zdravý a silný strom. Ten může vyzařovat energii až do vzdálenosti větší než sto metrů.
Obelisk z Luxoru uprostřed náměstí Place de la Concorde v Paříži.
Také v Česku máme obelisky. Nejstarší dva na počátku 18. století nechal postavit na zahradě v Kuksu hrabě Špork. Z pohledu od Hospitalu je vydatnější levý. V roce 1797 byl v Lednicko-valtickém areálu postaven obelisk Facka. Je energeticky nejvydatnější. Další postavil slovinský architekt J. Plečnik v areálu Pražského hradu údajně na posvátném místě pojmenovaném Žiži. Jako jediný není postaven na průsečíku linií, dokonce ani na jakékoli linii. Ani energetická vydatnost mrákotínské žuly spolu s pozlaceným pyramidionem jeho vyzařování nijak zvlášť nevylepšuje.
Co dodat závěrem? Snad jenom vyznání vnímavého jedince, který navštívil energetickou léčebnu v Keltských šancích: Na místo se koncem roku 2014 dostavil mistr jednoho energetického učení Mgr. T. L. s manželkou bydlící v Humenném na Slovensku:
Do Keltských šancí sme prišli od obce Hřmenín. Na rázcestí sme nechali auto a po našej pravej ruke bol kostolík, naľavo hore bola keltská svätyňa. Stále sa vraciam k zážitku a pocitom, ktoré sa týkali návštevy Keltských šancí. Stále sa k tomu vraciam, lebo sa tam udialo niekoľko zvláštnych vecí, ktoré som jasne pociťoval. Rád by som Vám o nich vypovedal. Myslím si, že som nebol ovplyvnený informáciami o keltskej svätyni. Takéto veci som zažíval a bol som na ne pripravený. Musím však skonštatovať, že okrem priamych energetických útokov, ktoré som v živote niekoľkokrát na svoju osobu zaregistroval, som nič tak silne, ako bolo na tomto mieste, ešte nezažil.
Ako som Vám už spomínal, pri príjazde s autom, kde sme zaparkovali dole pri kostolíku, som ešte nič tak mimoriadne nepociťoval, i keď celkový ambient miesta na nás veľmi dobre pôsobil. Silné vyžarovanie, ktoré na mňa začalo pôsobiť v oblasti hlavy a horných čakrických okruhov, som začal pociťovať tak dvesto metrov od kostolíka, a idúc po ornici – asi stopäťdesiat metrov pred vstupom do areálu to bolo najsilnejšie. Ani nie vo vnútri areálu, ale pred ním. Takýto istý pocit sa zopakoval aj pri odchode z toho miesta, zhruba na tom istom mieste. Pocity boli tak zjavné a silné, že som mal pocit miernych závratí a ako to nazývam „energetického sa prepadávania“. Neboli to výrazne ani príjemné ani nepríjemné pocity, skôr s príchuťou mystického tajomna. Po príchode k autu som mal pocit, že som obalený akousi energiou, a ten pocit u mňa veľmi dlho pretrvával, možno i celý ďalší nasledujúci deň.
Čo bolo zaujímavé, s autom sme pokračovali na hrad Trosky; hoci sme prišli po záverečnej, prešli sme sa až k jeho bránam a naspäť. Tam sa mi začal objavovať pocit zmeny v časopriestore. To viem celkom dobre vyciťovať. Zrazu sa mi zdalo, a ten pocit bol jasný a energeticky čitateľný, ako by som vyciťoval, že sa zrazu okrem súčasného stavu nachádzam aj v nejakej časoprostorovej bubline posunutej do minulosti.
V noci mi nebolo celkom dobre, cítil som sa neustále obklopený akousi energiou, a keď som pristúpil k vypínaču, že si zapnem vo vedľajšej miestnosti svetlo, vybil som a praskla mi nielen žiarovka v izbe, ale zrejme odišla celá fáza v hoteli, lebo som počul ľudí na chodbe, ako sa preľakli, že zhaslo svetlo a prestal nám fungovať aj ohrev vody v bojleru. Toto dávam do priamej súvislosti so sebou, lebo pri tomto „vybití“ som jasne cítil, ako časť energie zo mňa odišla, akoby sa nejako vybila a uvoľnila.
V noci som mal ešte zvláštny sen. Priznávam, že nie veľmi pozitívny. Videl som sa, ako s manželkou prichádzame do priestoru svätyne, a tam zo zeme vystúpila biela bytosť, o ktorej som si myslel, že je to bytosť Matky Zeme. Vyzerala však inak a bola rozčúlená. Pýtala sa nás: „Na čo ste sem vlastne prišli, na čo ste sem vlastne prišli…?!?“ Stále som jej s pokorou vo sne odpovedal: „Prišli sme sa len pomodliť za nás za všetkých a chceli sme duchovne rásť, len sa pomodliť…“ A bytosť akoby ma nechcela ani len počuť, opakovala svoje: „Na čo ste sem…“ Prebudil som sa.
Zaoberal som sa už v minulosti aj so snami a viem celkom odlíšiť rôzne druhy snov. Tento však nevychádzal len z môjho podvedomia, akoby nejaký retrospekt, čo som si o tom mohol myslieť. Myslím, že vo sne došlo k priamej komunikácii s duchom tohto priestoru.
K této výpovědi vnímavého a citlivého jedince není téměř co dodávat. Jenom to, že se v místě Keltských šancí dokázal nadmíru dobít energií-prasílou, což přivodilo následné mimořádné průvodní projevy, které, právě kvůli svým mimořádným schopnostem, dokáže dokonale popsat. Snový projev bílé bytosti byl tak výrazný, že si ho nejenom zapamatoval, ale dokonce se právě kvůli němu i probudil. A proč byla bílá bytost rozčilena? Protože se jí zřejmě ještě nestalo, aby ji v prostoru Keltských šancí někdo vyrušil. A to tak silně, že si byla ověřit na vzdálenost cca 650 kilometrů, proč. Zřejmě něco potřebovala, a proto očekávala pomoc. Z nějakého neznámého důvodu byla možná i několik tisíciletí s místem duší svázána a potřebovala vědět, že zemřela a patří už někam jinam. Třeba je vílou patřící mimo tento hmotný svět, s nímž je z nějakého důvodu svázána, a je pro normální smrtelníky trvale neviditelná. Což by bylo možné zjistit buď na dálku třeba při spiritistické seanci, nebo potvrdit dalším vnímavým jedincem. Přesně to se zadařilo. Ze Slovenska se ozvala vnímavá, citlivá „bosoračka“ Martina. Jí se představila modře oděná „strážkyňa prameňa poznania“.
Protože vím, že anglické Stonehenge bylo z estetických a astrologických důvodů několikrát přestavováno, tak jsem byl na jeho energetickou vydatnost zvědavý. Byl jsem zklamán. Nic moc. Proto potěší, když energetickou léčivou stavbu, kterou jsem postavil v Markvarticích u Sobotky V Keltských šancích je nadmíru vydatná a nedají se s ní v Česku srovnávat žádné jakoby menhirové novodobé pseudostavby.
(31. kapitola z knihy Božstva a démoni ochránci)
Jan Johann Jaroslav Miška
Poslední články autora:
