V minulých úvahách jsem nastínil dvě ze tří hlavních skupin civilizačních úrovní bytosti člověk ve vesmíru i na zemi.
Nejnižší živočišná úroveň civilizací se vyznačuje takovým rozhodovacím řebříčkem svých členů, že těžiště myšlení členů vzniká z podnětů těla. Hlavními body myšlení a usilování jsou tedy jídlo, smyslové požitky a sex jednotlivců. V komunitě této úrovně se rozhoduje o moci na základě tělesné a rozumové síly, i sexuální zdatnosti. Civilizace je udržována disciplinou podle silové hierarchie rodin, kmenů, národů. Náboženstvím „civilizací těla“ jsou „přírodní“ náboženství. Tzn. vnímání, kontakt a uctívání personifikovaných přírodních sil. Knězi této úrovně jsou kmenoví šamani a do transu se uvádějící stařeny rodu.
Druhá kvalitativní úroveň skupiny civilizací nastupuje vývojem z předchozí. Dostaví se v kmenech a národech tehdy, až v důsledku rozvíjejícího se ducha člověka komunita v poznání všech směrů reality postoupí. I v dělbě práce a vzdělání. V této skupině úrovní kvality civilizací již kromě výše zmíněných tělesných těžišť v myšlení člověka vstupuje do myšlení a konání jednotlivců, rodů a národů pojem věčnosti, smyslu lidského konání a bytí člověka samého. Vedoucí duchové této úrovně komunity nastolují v populaci otázku smyslu a tedy správného prožití života. (Antika, Čína, Indie.) A pokoušejí se jej najít. K síle jako argumentu, opravňujícímu k moci, je nově přikládána etika, nadčasovost, svědomí vůči komunitě a odpovědnost vyšší moci. Do žitých živočišných stránek života hlavní masy lidí je hrubé síle nadřazeno právo kmene, národa i povinnost vůči vyšší moci“ (Boha, bohů). Tím se těžiště myšlení členů těchto úrovní posune do poznávání a nastolování nadrozumového řádu v mezilidských vztazích. Ve správních celcích (státech) se respektuje právo bohů. Jeho výkonnými institucemi jsou vládcové a kněží. Ti usilují o chápání, zvládání a směrování mezilidských a mocenských vazeb tak, aby se vytvořila vyšší kooperující jednotka, stát. Vždy se tak děje v pokusu při sloučení práv lidských, národních, Stvořitelových. Vládci vládnou s pomocí částečně nezávislých kněží povolených náboženství. Organizovaná náboženství jsou v mocenských celcích této úrovně nutná proto, že pouze mocenské prostředky vládce udržení potřebné disciplíny a kooperaci tříd a vrstev lidí ve státě nezvládnou. (K.H.Borovský: náboženství je nejlevnější policie.) Zjednodušená a organizovaná duchovnost masy lidí je pro celek užitečná organizační síla. Předkládáním vzorů chování a soustavy idejí umožňuje kooperaci různě nadaných lidí, a tím vytváří dobovou kulturu, vědu, výrobu a technologii.
Úroveň vzdělanosti pracující masy lidu v těchto úrovních civilizací neumožňuje v lidech dosáhnout schopnosti vysokého stupně abstrakce. Tedy představy o ideálním stavu věcí, o dokonalosti duchovní dimenze reality. Těžce prací vytížení lidé nejsou schopni přímého vnímání odvrácené strany stvoření a působení sil Boha. (Jako ve třetí civilizační úrovni.) Kvůli svému rozumovému spojení s tělem, při myšlení ovládnutém dočasností, nechápou lidé materialistického myšlení zákony stvoření jako neporušitelné. (Biblickým obrazem se jejich stav zobrazoval jako vyhnání z ráje dokonalosti. A to v důsledku opovážlivosti posuzování stvořeného jako dobrého a zlého. A ještě k tomu podle pocitů těla! Rozlišováním stvořeného na „dobré a zlé“ si takto uvažující přímo v myšlení blokují přímé vidění vůle Stvořitele. Lidem neschopným abstrakce museli kněží a umělci Boha Otce namalovat. (Viz stařec v křesťanských chrámech.) Přesto jsou kněží a duchovní učitelé v této úrovni civilizace z hlediska pokroku a rozmachu duchovního poznání v mase národů velmi potřební. Nastolují jiné úhly pohledu na věci života (a někdy manipulují). (Na zemi středověk a novověk.)
Na naší planetě přetrvalo z éry této úrovně několik náboženských civilizačních okrsků. Jejich učení se pokouší postihnout slovy Pravdu o vícedimenzionální realitě. Dosud existující náboženská učení se pokoušela více či méně úspěšně popotlačit masu národů alespoň na úroveň, kdy hlavním měřítkem vyspělosti jednotlivce i komunity bude kvalita mezilidských vztahů. Zdvihali přírodní kmeny z první živočišné do druhé sociální úrovně kvality civilizací. (V Evropě z pohanství na křesťanství.)
Náboženské organizace zpočátku zdvihaly myšlení rozhodující masy lidí od řízení se tělem k znalosti a akceptování zákonů správných mezilidských vztahů. Jako jednoduchý a přitom nejdokonalejší souhrn pokynů pro mezilidské vztahy jsem nalezl ve výše popsaném tzv. „Desateru božích přikázání“ židů a křesťanů. Křesťanství ostatně vnímám jako učení k antické kultuře přizpůsobené židovské sekty esejců. (Esejci, „sekta“ zbožných židů Jana Křtitele a Ježíše Krista.) Právě pro vyspělost křesťanství v národech, které jej přijaly jako státní náboženství, vznikla zatím nejvyspělejší civilizace na planetě.
Jenže právě v těchto desetiletích při současné vyspělosti lidstva se tato civilizace minulosti dostává k osudové vývojové křižovatce! Poznání vědomostních elit lidstva se začalo dotýkat samé podstaty bytí člověka jako tvora! Poznání elit se přiblížilo možnosti ovlivňování přirozeného toku energií Stvořitele!!! A tuto „atestaci“ si může dovolit jen člověk s patřičným stupněm duchovní dokonalosti. (Etické.)
Tím chci naznačit, že nejen vědomostní elita, ale i masa národů se musí naučit žít duchovní zákony vyšší civilizační úrovně. „Bibličtinou“ řečeno, lidé se musí přiblížit etickými vlastnostmi andělům. Tzn. získat schopnost přímo vidět při svém konání boží vůli. Jestliže se tak nestane, přírodní síly Stvořitele vrátí zásahem „etické divochy“ na jim odpovídající úroveň. (Třeba až ke kyjům do pravěku.)
Protože zatím v duchu „zákona síly a vychytralosti“ (satanizmu) vládnou naší civilizaci falešné amorální a ateistické elity, dopadlo by lidstvo špatně. Přesto, že v populaci jsou inkarnováni duchové z vyšších civilizací. Ti svým působením mají pomáhat lidem najít správný směr tvoření. Nepochybně lidem pomohou i „neviditelní“ (v jiných vibračních dimenzích). Místo současného pořadí hodnot „tělo a pak duše, bude transformací lidstva přestavěno pořadí na duch (boží vůle), duše, tělo. Tím se konzumní člověk promění na duchovní osobnost. Ta je automaticky řízena etikou vyšších úrovní vesmírných civilizací.
Zákony duchovní civilizace ve hmotnosti poprvé komplexně na zemi formuloval Izraelita Ježíš Kristus. Naslouchající jej příliš nepochopili, ale přesto po tisíciletí je zachovali v Evangeliích. Jsou tam pod vrstvou příběhů skryty. Lze je odsud vyabstrahovat ve formě vyšší obdoby „Deseti přikázání“ Mojžíšových pro „tisícileté království boží“. Jsou to zákony „vyšší duchovní třídy“. Já jsem je z celého evangelijního poselství vyabstrahoval takto:
- Milovati budeš Pána Boha (Otce Stvořitele) svého z celého srdce svého, ze vší mysli své a ze vší síly své! Protože však člověk Boha nezná, jak jej vlastně má milovat? Prostě. Zná stvoření kolem sebe a dnes už rozumovou vědou poznal, že je to dokonalé dílo. Skrze poznání dokonalosti a harmonie zákonů stvoření a života lze dospět k poznání jejich řídící síly, Boha Stvořitele. Domyšlení citovaného do praxe neznamená vlastně jiný pokyn, než že člověk při všem svém konání zde na zemi má myslet v první řadě na jeho správnost. Neboli na Boha! Má zvažovat, zda jeho cítění, myšlení a konání je v souladu s božím očekáváním. Neboli zda obstojí v nadčasovosti. Na druhém místě zvažování stojí hledisko, zda jeho konání je prospěšné rodině a národu. Až nakonec smí jedinec vyšší civilizace myslet na své tělesné blaho. (Zde je nutno s velkou hrdostí pomyslet na to, že toto pořadí hodnot v chování vládce poprvé zmínil Otec naší vlasti, císař Karel IV. Ve svém návrhu zákoníku Majestas Carolina. A byl tehdejší šlechtou samozřejmě odmítnut a Němci je za tento přístup dodnes posměšně nazván „popský císař“.)
- Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! (Také, co nechceš, aby jiní činili tobě, nedělej ty jim.) Je to vyhlášení principu rovnosti lidí před Bohem a nedotknutelnosti duchovních názorů a práv druhých. A to i při respektování nadřazenosti a podřazenosti lidí v organizaci výrobních a společenských celků. Opět bych s hrdostí zmínil odpovědný přístup českého podnikatele Tomáše Bati k svému nejposlednějšímu zaměstnanci. Ostatně, za bývalého reálného socializmu byl postoj k těm posledním pracujícím více Ježíšovským, než je to, co předvádí současní zbohatlíci a pseudoelity. K tomu Ciceronova otázka: Jak dlouho ještě…?
- Příslušníku nebeského království: Budeš stále chudým v duchu! (Blahoslavenství na Hoře.) Je to geniální imperativ na uvědomění si Sokratova: vím, že nic nevím! Jen lidský duch, který si uvědomuje, jak málo o všech rozměrech stvoření ví, může postupovat v poznání! Kdo „ví“, už se nic dalšího nenamáhá vědět. Ustrnul. (Stal se mrtvým v duchu.) Ježíš tímto pokynem říká, že jen ten, kdo nikdy neustrne v postupu k poznání, má jistotu, že dojde do „říše Světla“. Stálé poznávání je zákonem dimenze Světla, království božího, protože Bůh sám je nekonečnost. Proto toto blahoslavenství je v Evangeliu na rozdíl od ostatních v přítomném čase. Platí i na zemi i v záhrobí. Lidský duch má být svým sebehodnocením chudým i v „zásluhách“. Protože u Boha jsou zásluhy norma!
- Stále buď vděčný Bohu za poskytnutou možnost života. I v těžkých chvílích! Svým vyzněním: raduj se člověče ze života! (Blahoslavení plačící …) Protože v životě každého jsou chvíle radostné a strastné a možnost života na zemi poskytuje i utrpením úžasnou možnost v poznání a tím přiblížení k Bohu, Světlu.
- Buď ve všem uvažování a konání umírněný, protože všechny děje na zemi mají mnoho rozměrů, úhlů pohledu. (Blahoslavení mírní…) Všichni běsnící „radikálové“ se nakonec vybijí navzájem. Jen mírní přežijí zvraty, které na zemi přicházejí a přijdou. Mírní přežijí a zdědí zemi k vytvoření nového „království Otce“, neboli vyšší civilizace.
- Nespěchejte s posuzováním Spravedlnosti boží! Věřte, že ta je dokonalá a nezávislá na čase! (Blahoslavení lačnící po spravedlnosti…) Jako moře má dokonalou hladinu, ale v okamžité realitě hmotnosti se vlní. To jen smysly a rozum člověka, spojené s dočasností, nevnímají kolísání výkonu spravedlnosti boží. (Kolísání karmy.)
- Buďte milosrdní ke všem živým tvorům, i zdánlivě škodlivým, nedokonalým! Pak bude i Otec nebeský (a jeho bytosti a tvorové) milosrdný i k vám. Jako nedokonalým a často škůdcům ve stvoření. (Blahoslavení milosrdní…)
- Mějte čisté srdce, neboli cit nezakalený nenávistí a nečistými pohnutkami. Jen v takovém stavu uvidíte přímo bytosti Boha v konání! (Blahoslavení čistého srdce…) Pouze není-li mozek člověka zablokován nesprávnými principy myšlení, uvolňují se v něm k aktivitě centra vnímání duše. Takový začne vidět činnost duší všeho živého a bytosti živlů v přírodě, vykonavatele boží vůle.
- Stále svou činností směřujte k vyrovnávání harmonie kdekoliv se pohybujete, neboť tím budete vyzařovat jako boží děti! Jako tvůrce pokoje a harmonie vás budou respektovat všechny bytosti. (Blaze kdo působí pokoj…)
- Neste z lásky k Bohu bez touhy po odplatě i nespravedlnosti tohoto světa! Neboť to jako takové vidí Otec nebeský a přijme to jako dar sobě! A jeho Spravedlnost se stará o to, aby odplatila „božským rozměrem“!
Toto Ježíšovo Desatero jsou vlastně zákony „božího království“. Novým rozměrem poznání vesmíru a jeho civilizací říkáme nyní přesněji „vyšších úrovní civilizací“. Jestliže se nám s pomocí zářivého působení neviditelných sil nepodaří tuto kvalitu mezilidských vztahů na zemi nastolit, čeká nás pád. Já se ovšem domnívám, že „dva budou spolu na poli a jeden bude vzat a druhý ponechán“. To znamená, že záření postupně odstraní z povrchu planety ty, kteří už tu měrou své duchovnosti být nemají. Jejich duše se inkarnují na planety ve vesmíru, kde lidé běhají s kyji nebo žijí v kmenových a klanových vztazích.
Josef Staněk
Poslední články autora:
