Nevděk světem vládne. Chtěl jsem napsat: Tak to na světě chodí věčně. Ale to bych musel definovat pojem svět, věčně a možná i ten nevděk.
Rybník Svět založil a nechal vystavět Jakub Krčín. Původně se jmenoval Nevděk, protože Krčín nechal vystěhovat a zatopit Svinenské předměstí a kromě knížete Viléma z Rožmberka se vděku v Třeboni nedočkal.
Svět je pojem široký, dlouhý a hluboký – od duchovního světa až po vesmír.
Věčnost je pojem časový a relativní. Od chvíle beznaděje až po chvíli, v níž se věčnost chvěje. Ale i obráceně – od šťastného záchvěvu věčnosti k beznaději. K tomu prvnímu nám dopomáhej Bůh.
Svět ve smyslu vesmír začal před 13,8 miliardami let Velkým třeskem. Na tom se vcelku astronomové shodnou. Co bylo před Velkým třeskem, a jestli vůbec něco bylo, to je otázka. Astrofyzici se shodnou v tom, že vesmír skončí. Neshodnou se, kdy a jak skončí. „Zániku jsou dvě verze, z nichž uvádíme jenom tři,“ – zpíval v písni Golém kdysi Jan Werich. Zánik vesmíru má verze tři až čtyři.
Život na Zemi je spjat se Zemí, která má vhodné podmínky pro život – atmosféru, Slunce jako přiměřený zdroj energie a dostatek kapalné vody.
Za 1 miliardu let Slunce zvýší svůj zářivý výkon o 10 %. Solární konstata je dnes asi 1368 W/m², plocha koule je 4x větší, než její průřez. V současné době dopadá na okraj atmosféry výkon asi 342 W/m². Asi jedna třetina tohoto výkonu je odražena mraky. Antropogenní činnost zvýšila hlavně kvůli skleníkovému efektu od roku 1775 radiační působení na povrchu sotva o 3 W/m². Uvedených 10 % zvýšení záření Slunce odpovídá asi 34 W/m². Bude o hodně tepleji, více vody se bude vypařovat, více vodních par ve vzduchu znamená vyšší skleníkový efekt. Ale více mraků oteplení oslabí, tání ledu a sněhu oteplení výrazně posílí kvůli změně albeda povrchu.
Poslední, kdo zemře na Zemi
Čerpal jsem z článku Budoucnost naší planety: Kdy zanikne Země a život na ní? Autor: Vladimír Socha (asi největší znalec dinosaurů u nás, autor knihy o konci dinosaurů a stovek článků, na konci každého je půl stránky vědeckých odkazů). Píše prostě dobře.
„Země je zatím jediným známým místem ve vesmíru, které prokazatelně hostí život. Již zhruba 4 miliardy let ji obývají množící se organismy, jež částečně přetvářejí její povrch i atmosféru. Zdejší život se přitom mohl vyvinout až do lidské formy jen díky zcela nepravděpodobné kombinaci okolností: na naší malé kamenné planetě panuje dlouhou dobu správné rozmezí povrchových teplot, existuje zde desková tektonika, koloběh prvků, ochranný plynný i magnetický obal a navíc Země krouží v ideální vzdálenosti od Slunce.“
Můj názor: Málo pravděpodobné to je, ale nastalo to. Kromě toho nemáme to s čím srovnat. Důkazy jiného života ve vesmíru nemáme. Srovnávat těžko lze vývoj města Prahy a taktéž každému Čechovi známé vesnice Trocnov. Z Trocnova zbyly základy dvou malých budov, prostě zanikl a jeho jméno převzala několik kilometrů vzdálená vesnice, která se ještě za Protektorátu jmenovala Záluží. Ale pořád podle nějakého hlediska srovnáváme něco s něčím. U vzniku života srovnáváme něco s ničím.
Následuje zestručněný text z uvedeného článku V. Sochy.
„Co se tedy bude dít s naší planetou a životem na jejím povrchu v příštích tisících, milionech a miliardách let? … Máme totiž jedinou jistotu: Země skončí tak, jak vznikla – jako pustá a pro život zcela nevhodná kamenná planeta…
V současnosti každým rokem padají dlouhodobé teplotní rekordy a žijeme ve stálém stínu hrozby globálního oteplování… Období prudkého ochlazení a opětovného nástupu masivních ledovců by navíc mohlo být silnější, než v poslední ledové éře, jež vrcholila přibližně před 22 tisíci let.
Tehdy se pevninský ledovec přiblížil až ke Krkonoším a pokryl asi třetinu kontinentálního povrchu planety… Dnes se nám zdá nepravděpodobné, že by se tato drsná doba našich dávných předků měla vrátit. Většina modelů vývoje globálního klimatu ji však předpovídá s vysokou mírou jistoty.
Období velmi nízkých teplot, kdy se střídají doby ledové (glaciály) s dobami meziledovými (interglaciály), trvá již 2,6 milionu let. Vyspělá lidská civilizace se vyvinula v krátkém mezidobí interglaciálu za několik posledních tisíciletí. Ačkoliv se tedy mnozí „zastánci“ globálního oteplování obávají nárůstu teplot v průběhu tohoto a příštích století, z geologického hlediska půjde jen o velmi krátkou epizodu – podstatný bude vývoj za desítky a stovky tisíciletí. Ochlazování naší planety přitom zřejmě způsobují tři klíčové faktory:
–> pokles množství oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře,
–> nárůst pevninské hmoty na severní polokouli a
–> změny v charakteru cirkulace oceánské vody.
–> svoji roli ovšem sehrávají také pohyby a pozice Země při oběhu kolem Slunce.“
Můj názor: Milankovičovy cykly lze dát do souvislostí s zhruba 100 000 let trváním doby ledové a dobou asi 30 000 let doby meziledové. Mnoho údajů ke změnám klimatu jsem nashromáždil na zmeny-klima.wz.cz nejsou však dlouhodobě aktualizovány kromě dat z Klementina.
Tento odkaz ukazuje mimo jiné graf kolísání teplot za 65 miliónů let.
Zásadní pojmy Milankovičových cyklů jsou od RNDr. Cílka.
Další text podle článku V. Sochy:
„Podle některých vědeckých hypotéz by měl další glaciál trvat až 80 000 let a na jeho počátku se globální teplota prudce sníží o 10 °C. To by mělo stačit k ohromnému zalednění, jež promění celou severní polokouli v království ledovců. Zůstává otázkou, zda lidská civilizace přečká související úbytek vhodného životního prostoru a zemědělské produkce.“
Můj názor: Globální oteplování, které hrozí migrací milionů obyvatel zvláště subsaharské Afriky, je malá změna proti zalednění půlky Evropy. Přitom vyčerpání fosilních paliv pro energetické účely lze považovat za takřka jisté. Bude zima a málo tekoucí vody. Doby ledové patří k nejsušším obdobím z hlediska srážek, v kratičkém létě hrozí prašné bouře, odvátí půdy, ale během poslední doby ledové vytvořila větrná eroze většinu nejúrodnější půdy ve formě spraší a černozemě na některých místech.
Další text podle článku V. Sochy:
„Návrat superkontinentu
Již několikrát v dějinách naší planety se všechny kontinenty (či jejich většina) spojily a vytvořily tzv. superkontinent. Nejznámější příklad představuje Pangea, rozsáhlý komplex pevnin, který vznikl v mladších prvohorách a postupně se „rozlámal“ na menší celky v éře dinosaurů. Zhruba za 252 milionů let se pak podle vyspělých počítačových modelů kontinenty opět spojí v jakéhosi nástupce Pangey, jenž dostal pracovní název Pangea Ultima.Pangea Ultima, jak by mohla vypadat za 252 milionů let.
Ať už bude zmíněný svět vypadat jakkoliv, rozhodně zaznamená převratné změny. V té době již zřejmě nebudou existovat žádní lidé, případně se od nás budou výrazně lišit. Rostliny a živočichové budou nadále prosperovat, což však přestane platit o několik desítek či stovek milionů let později. Další výrazný úbytek CO2 v atmosféře nejspíš způsobí velké vymírání rostlinných druhů, jež na zmíněném plynu do značné míry závisejí. Narušení potravních řetězců pak pravděpodobně povede k vlně hromadných vymírání a život začne metamorfovat. Silně poklesne druhová rozmanitost živočichů i rostlin – a to bude teprve začátek…
Konec zvířat
Ve stejné době //za 252 milionů let// již průměrná teplota na Zemi přesáhne 40 °C a dále poroste. Přežijí jen vysoce odolné druhy, které si poradí s žárem a nedostatkem životodárné tekutiny i některých plynů. Dobře se zřejmě bude dařit výhradně organismům žijícím ve vodě a pod zemí; na povrchu zůstane pouze velmi jednoduchý život. Situace začne připomínat svět před miliardami let, kdy naši planetu obývaly jen mořské mikroorganismy v prekambrických praoceánech.
S absencí rostlin zmizí i měkká půda – větrná eroze ji zničí a odfoukne, takže nakonec zůstanou pouze odhalená skaliska, stejně jako na Marsu. Země se však bude podobat spíš žhavé Venuši – s vysokými teplotami a silně zářícím Sluncem, jež spálí vše pod sebou. Živočichové, kteří se dokážou ukrýt před slunečními paprsky a nepříznivými atmosférickými vlivy, zvládnou ještě dlouho existovat i na povrchu. Většina ale pravděpodobně osídlí území okolo pólů, protože na rovníku budou panovat nejhorší podmínky.
Jakmile jednou teplota překročí zhruba 45 °C, začne další velká vlna vymírání. Při uvedené hodnotě již přestávají pracovat organely zvané mitochondrie, které eukaryotickým buňkám dodávají energii. Při 50 °C nejspíš definitivně vyhynou živočichové na souši. Jakmile pak teplota dosáhne 60 °C, převezmou vládu žalostné zbytky kdysi rozvinutého života – řasy, houby a bakterie. Svět se vrátí do stavu, jenž panoval asi před miliardou let, kdy ještě neexistovaly rostliny ani živočichové.
Vypařené oceány
Za miliardu let dosáhne průměrná teplota na Zemi asi 70 °C a Slunce bude zhruba o 10 % jasnější než dnes. V tu dobu se zcela změní koloběh uhlíku i dalších látek a do chladného vakua kosmu se začnou odpařovat oceány. Ohromné oblasti mořského dna se promění v souš a světu budou dominovat sopky. Celá geografická podoba Země se transformuje s tím, jak bude ubývat sloupec vody – nejdřív jen o desítky a nakonec o celé tisíce metrů.
Vládnout budou řetězce bakterií pokrytých slizovou ochrannou vrstvou a opět započne doba tzv. stromatolitů, tedy houbovitých útvarů, vytvářených bakteriemi a sinicemi. Život přejde do podoby ze svých nejstarších počátků. Naše planeta se začne podobat Marsu svou barvou, nikoliv však podmínkami: prostředí na celém povrchu bude připomínat dnešní kalifornské Údolí smrti – všude jen vyprahlá poušť, sopky, vřídla horkých pramenů a rozsáhlé solné pláně.
Za 2,5 miliardy let vzroste jasnost Slunce asi o 40 %, což možná spustí pádivý skleníkový efekt prudkým odpařením zbytků oceánských vod. Pokud k němu opravdu dojde, může to znamenat konec jakékoliv formy pozemského života. Pravděpodobnější je však pomalejší vlhký skleníkový efekt, který nejodolnějším organismům zajistí několik set milionů let existence navíc. Voda přesto i nadále v nějaké formě přetrvá – jako podzemní či zastíněná v jeskyních a vulkanických pramenech.
Smrtící hvězda
Země následně nejspíš zůstane planetou bez života ještě další 3 nebo 4 miliardy let… V té době budou zdejší teploty dosahovat několika stovek stupňů Celsia a při pohledu z vesmíru se bude narůžovělá skalnatá planeta s drtivou atmosférou o vysokém tlaku jevit jako naprosto sterilní. O dávno zaniklém životě budou svědčit jen zkameněliny pod jejím povrchem.
Zhruba za 7 miliard let se naše hvězda pomalu dostane do poslední fáze existence, přičemž se během svého předchozího vývoje 2,5× zjasní. Vodík v jejím nitru se zcela přemění na helium, heliové jádro bude stále více žhnout a vytlačovat povrchovou plynnou slupku do prostoru. Povrch se tím ochladí a bude pořád červenější. Průměr Slunce poroste, stejně jako jeho jasnost: hvězda bude až 1 000× jasnější, výrazně se „nafoukne“ – a zrodí se červený obr. Pokud by nějaký pozemšťan mohl v té době Slunce pozorovat, viděl by místo dnešního disku s úhlovým průměrem 0,5° giganta vyplňujícího celou oblohu.Jak by mohla Země vypadat za 7 miliard let. Ilustrace: Fsgregs, licence CC BY-SA 3.0.
Hory a údolí se při teplotách kolem 2 000 °C dokonale roztaví a Země se změní v naprosto hladkou kouli. Osud naší planety se zpečetí, jakmile Slunce vstoupí do tzv. stadia AGB neboli Asymptotic Giant Branch – tedy „větve asymptotických obrů“. Naše hvězda se stane velmi nestabilní, bude prudce tepelně pulzovat a její velikost i energie dosáhnou nepředstavitelných hodnot.
Labutí píseň planet
S rostoucím průměrem Slunce se začnou vnitřní planety našeho solárního systému vypařovat: nejprve Merkur, pak Venuše a poté i Země. Někteří astronomové se domnívají, že naše planeta úplnému zániku těsně unikne, přesto však skončí jako „ohořelý škvarek“.“
Moje poznámka: Země se za miliardy let podstatně vzdálí od Slunce někam na úroveň dnešního Marsu. Příčinou je tzv. vázaná rotace. K té směřuje i soustava Země-Měsíc. Rotace Země se zpomaluje a tato energie způsobuje odtlačování Měsíce od Země, asi 3,82 cm/rok. Země se vzdaluje od Slunce asi 15 cm/rok.
„Podle většiny odhadů se však Země nakonec v hlubinách hvězdy roztaví též.
Pomalý orbitální rozpad a expanze Slunce během jednoho z tepelných pulzů přitáhnou naši planetu do sluneční atmosféry. Rychlostí přes 20 km/s proletí Země horkým plynem a ohromný nadzvukový ráz ji ještě víc rozžhaví. Brzdné síly sluneční atmosféry ji zpomalí a navedou ji po pomyslné spirále do pekelného nitra hvězdy, kde se při teplotách nad 100 000 °C vypaří. Tehdy také zaniknou veškeré chemické vazby a informace o jejím minulém stavu i o životě, který nosila.
Slunce se nakonec promění v bílého trpaslíka – malou a velmi hmotnou hvězdu, jež bude další miliardy let svítit studenou stříbrnou září. Nebude však v tomto ohledu ani zdaleka osamocené: jen Mléčná dráha obsahuje miliony bílých trpaslíků. Kolik světů podobných podobných našemu už tak možná zaniklo?“
Moc se mi nepodařilo text konce života na Zemi zkrátit. Lidská civilizace a lidský rod na tak jedinečné Zemi s tak vlídným a stabilním Sluncem zanikne nakonec díky Slunci. Nedovedu si představit, jak by mohl existovat lidský život na Zemi za 1 miliardu let, když průměrná teplota Země má být 70 °C. Dnes je globální teplota Země asi 15 °C a v dobách poslední doby ledové před 22 000 roky byla jen o 8 °C nižší.
Pátá hodnotící zpráva IPCC odhaduje, že globální průměrná teplota vzroste do roku 2100 o 1,5 až 4,5 °C v závislosti na dalším průběhu emisí skleníkových plynů Předpokládejme, že lidstvo bude kolonizovat Mars a možná i Měsíc. Úbytek počtu lidí s tím spojený bude dramatický.
Představa karmy, která se po smrti přenáší (odkudsi, někdy a někde) na další lidi na Zemi, má zásadní problém, že lidí stále přibývá. Protože je to pro karmu problém zásadní, tak se jím nikdo nezabývá. Na konci lidstva na Zemi to bude opačně, karmy bude obrovský přebytek. Vyřeší se to pravděpodobně jako před tím její nedostatek. Nijak.
Nakonec i případné lidské kolonie ve sluneční soustavě zaniknou za miliardy let, zánik vesmíru se jeví jako jistota. Jak jsem dříve naznačil, jsou čtyři verze. Tři jsou shodné s odkaz na Wikipedii a čtvrtá je Vakuový rozklad.
Obrovské množství informací založených na vědeckých poznatcích o životě i jeho možném konci včetně náboženských směrů zpracoval RNDr. Vojtěch Ullmann, fyzik.
Text mi vyšel na 69 stran A4 a celkem 5x obsahuje slovo karma. Je to obdivuhodné dílo, odkážu na tento obrázek, který ukazuje, jak příliš rychlá expanze vesmíru by vedla k tepelné smrti vesmíru, příliš pomalá k Velkému krachu vesmíru.
Astronomové mají základy kosmologie včetně budoucnosti vesmíru na Aldebaran.cz
Cituji:
„Budoucnost nejistá
Předpovídat budoucnost vesmíru v okamžiku, kdy neznáme vlastnosti nejzastoupenější složky, temné energie, je spíše troufalé. V podstatě všechny scénáře jsou otevřené.
Pokud je parametr w (koeficient úměrnosti mezi tlakem a hustotou energie) pro temnou energii menší než −1, mělo by dojít k natolik překotné expanzí, že v závěru existence vesmíru budou rozervány na jednotlivé součásti i samotná atomová jádra. Takovému scénáři říkáme velké rozervání (anglicky Big Rip).
Pokud je parametr w roven −1, je expanze popsatelná Einsteinovou obecnou relativitou s nenulovou kosmologickou konstantou a za expanzi jsou s největší pravděpodobností zodpovědné vakuové fluktuace nejrůznějších polí. Vesmír se bude stále zřeďovat, až skončí tzv. tepelnou smrtí. Její podoba bude záviset na tom, zda se proton rozpadá, či nikoli. Pokud ano, byla by dezintegrována na leptony i atomová jádra a ve finále by ve vesmíru nezůstalo nic jiného než chladné elektrony, fotony a neutrina. (I látka uzavřená v černých děrách by se za dostatečnou dobu vypařila do této podoby.)
Pokud by byl parametr w větší než +1, převládla by v budoucnosti komprese vesmíru, a ten by se začal smršťovat do husté horké oblasti. Tomuto scénáři říkáme velký křach (anglicky Big Crunch).„
Časopis 21. století, 2/2021, Veronika Tyrková: Konec vesmíru: Čtyři způsoby jak zemřít.
Celkem 8 stran s četnými obrázky, text jsem velmi zestručnil.
A) Velký křach. Rozpínání se zastaví, převládne gravitace, vesmír se znovu smrští na velmi malý a horký objem. Původní odhady byly, že k tomu dojde za 100 miliard let. Tato verze je málo pravděpodobná.
B) Tepelná smrt vesmíru. Více pravděpodobná možnost. Rozpínání vesmíru se stále zrychluje. Astronomové toto zrychlené rozpínání přisuzují existenci temné energie. Neví se o ní nic, jen to, že má rozpínat vesmír. Vesmír se má zřeďovat, černé díry i supermasivní černé díry se Hawkingovým zářením vypaří a zůstanou protony, možná jen elektrony, fotony a neutrina. Tepelná smrt znamená, že neuspořádanost (entropie) sytému dosáhne maxima, nemá kam růst, přestane existovat jakákoliv organizovaná struktura, zaniknou procesy, čas i energie. Má to nastat za čas 10^1000 let, jiný zápis 1E+1000 let, prostě 10 na jeden tisíc let.
Pokud nenastane fofr spojený s tzv. fantomovou energií, což má být temná energie, která se časem zvětšuje. A tedy vše se podstatně urychlí – viz dál Velké roztržení.
Zánik galaxie podle hypotézy Velkého roztržení.
C) Velké roztržení. Temná energie se rozpínáním vesmíru zvětšuje. Dosavadní měření nasvědčují mírně této verzi. Roztržení vesmíru na kusy má nastat za 80 miliard let. Mléčná dráha bude zničena 140 milionů let před koncem vesmíru, Sluneční soustava 7 měsíců před koncem vesmíru a Země exploduje 1 hodinu před koncem vesmíru. Zlomky sekund před koncem vesmíru se mají roztrhat atomy.
Můj názor: No, jen jestli za tu hodinu po explozi se stačí Zeměkoule převést do úplného chaosu. Lidstvo na chaosu pracuje už teď, oficiálně se to jmenuje urbanizace, průmyslová výroba, úpravy životního prostředí, jako je likvidace pralesů… Produkty dosavadní civilizace představují hmotnost rovnou roční produkci fotosyntézy na Zemi. Kdyby tyto materiály měly hustotu jako voda, tak by na každém metru čtverečním pevniny bylo 5 cm produktů civilizace. A z hlediska entropie jsou to uspořádané systémy, na jejichž vytvoření se musela vynaložit energie. Ale když se o tyto výtvory přestává lidstvo starat, vzniká ten chaos.
D) Vakuový rozklad. Kvantová bublina pohltí celý vesmír a může to nastat kdykoliv.
Můj názor: Právě proto, že po dobu miliard let existence vesmíru se nic takového nestalo vypovídá o tom, že se tak nejspíš nastane.
Higgsovo pole a Higgsův bozon jsou zodpovědné za vzájemné interakce částic a jsou důvodem, proč hmota má hmotnost. Vakuum lze považovat za prostor s nejnižší energií, není to prázdný prostor, ale obsahuje kvantová pole. Vše ve vesmíru směřuje (dlouhodobě) do stavu s nejnižší energií. Falešné vakuum jako skutečné vakuum pouze vypadá. Je jako oblázek zaseknutý ve svahu. Neklesá, ale klesat může.
Vakuová kvantová pole jsou stabilní jakoby na dně této potenciální jámy energie. Higgsovo pole a s ním spojený Higgsův boson se jeví jako ten zaseknutý oblázek ve svahu.
Pokud se někde ve vesmíru objeví bublina skutečného vakua, kde panují jiné fyzikální zákony, bude se tato kvantová bublina smrti šířit rychlostí světla vesmírem a nakonec do skutečného vakua se dostane celý vesmír. Změní se fyzikální zákony a podmínky pro život.
Fyzikální zákony vesmíru jsou vyladěny tak, že umožňují námi pozorovaný svět a vývoj života v něm. Je to jako se vznikem života, je velmi málo pravděpodobný. Ale vznik života měl spoustu času a my jsme dokladem toho, že vzniknout mohl. Známe jeden druh života a jeden vesmír, takže podmínky pro jejich vznik a vývoj musí existovat.
Jsem ochoten připustit, že toto jevy věčně se rozšiřující a v principu nepoznatelné je Bůh jako univerzální nadřazený princip.
Pardal
Poslední články autora:
