V jihovýchodní části Prahy, na samém konci pražské MHD, stojí nevelká obec Královice. Má bohatou a zajímavou historii. Kolem nynějšího, opakovaně vykrádaného, barokního kostela sv. Markéty se totiž na přelomu prvního tisíciletí nacházelo slovanské výšinné hradiště. Zbytky dvou valů na ně poukazují dodnes.

Údajně zde byl nalezen jeden z významnějších archeologických nálezů Česka z 12. století. Měl by být uložen v Národním muzeu. Jenže tam, ani v MHMP, nikdy nebyl. V archeologických nálezech o něm není žádná zmínka. A autorka historické části brožury Královice V. Bayerová je nedohledatelná. Podrobně jej totiž popisuje jako 8 cm velký bronzový pektorální křížek s Ježíšem Kristem, sluncem, měsícem a andělem. Stejné jsou v Národním muzeu pouze dva; ale z obce Opočnice. Třetí bronzový z pražských Královic jsem nevypátral. Zřejmě se někam vypařil.

Zlaté, stříbrné nebo bronzové křížky jsou stále nošeny na hrudi nebo srdci. Obvykle s ostatky svatých uvnitř. Jeden si nechal udělat kardinál Duka. Slunce a měsíc bývaly tisíciletými zástupci obou opačných složek vesmírné energie prasíly. Takto je chápali už před více jak pěti tisíci lety Sumerové, stejně jako až novověcí evropští alchymisté. Za panování Rudolfa II. bývala Praha (do roku 1612) jejich hlavním městem.

Část Královic patřila až do počátku 14. století českému králi. Poté se asi po jedno století ujímá Královic Vyšehradská kapitula, a po ní johanité. K největšímu rozkvětu obce došlo v 19. století za vlastnictví knížecího rodu Lichtenštejnů. Historické jádro si doposud zachovalo svůj původní vesnický ráz, proto se v roce 1991 stala obec městskou památkovou zónou. 12 ulic a asi 300 jejích obyvatel jí řadí mezi nejmenší pražské obce.

Kromě toho, že má královskou historii, tak v ní nalezneme několik historických staveb. Nejstarší známou je dvoupatrová gotická tvrz, o níž je zmínka v roce 1388, kdy jí i s dvorcem koupil Jan ze Sušice, což dokládá, že je poněkud starší stavbou. Opravená věžovitá stavba, jakých je v Česku velmi málo, je čtvercového půdorysu. V době renezanční (1562) byla zčásti přestavěna. Stojí na skalním ostrohu nad vsí, spolu se čtyřmi okolními hospodářskými stavbami z 19. století. Pátá byla odstraněna v 80. letech minulého století. Zbytky ohradní zdi jsou zčásti středověkého původu.

Další 28 metrů vysokou patrovou věž najdeme V Drahanovicích, poblíž Náměšti na Hané. I když je bílá, tak se jmenuje Černá. Další věžovou tvrz pojmenováním Tichá, uniklou před zbouráním, nedávno zcela opravenou, najdeme u Dolního Dvořiště na Českokrumlovsku.

Připomenu ještě jednu daleko známější královskou tvrz, která byla v letech 1975-87 zpětně regotizovaná. Nalézá se na východní straně Staroměstského náměstí. Známe ji pod pojmenováním Dům u kamenného zvonu. Ještě ve dvacátém století v něm bylo skladiště. V bývalém prvním patře jsou v kapli fantastickým způsobem představeni čtyři evangelisté. Dokonce spolu s několika dalšími předkřesťanskými výjevy – například s drakem. Nebo v kapli objevíme třeba první Adamovu ženu – více než 5000 let starou sumerskou bohyni Lilith stávající se až v křesťanství démonem.

Královicemi protéká potok Brusnice, zčásti obložený obrovskými plochými balvany. Když půjdeme z obce po červené turistické značce směrem ke kostelu sv. Markéty, tak musíme přejít dřevěný mostek. Po jeho pravé straně, v korytu potoka, spatříme velký plochý balvan ležící vodorovně. Na první pohled se zdá, že byl součástí obložení potoka. Jenže k němu vedou kamenné schůdky. A to pouze od obce. Na druhé straně potoka Brusnice žádné schůdky nejsou. Což nabízí jediné vysvětlení. Schůdky s kamenem v potoce sloužily k tomu, aby se v místě pralo prádlo. Něco obdobného se v Česku nikde jinde nenachází.

Daleko starší historii (z konce 9. století), než nepoměrně mladší filiální barokní kostel sv. Markéty Antiochijské (1740), má místo, kde byl kostel postaven. Přístup do kostela mi opakovaně zamítli katoličtí správci kostela. Což se za více než za 30 let mé práce nikomu nepodařilo.

Zvláštností stavby je hranolovitá věž s cimbuřím ve stylu spišské renesance. I když má raně gotický, snad dokonce románský původ. Nejsilnější, poměrně vydatná, vyzařovací linie prostupuje středem hlavního vchodu do kostela.

Kostel je údajně postaven na místě královského hrádku. Kolem kostela je hřbitov, s barokní ohradní zdí, branou a dvěma kaplemi v nárožích. Dokonce zde najdeme také secesní náhrobky. Na jeden, zčásti poničený, postavený na příčné ose vyzařovací linie, narazíme napravo od vstupních vrat do hřbitova. Což potvrzuje jak dobře rostoucí lípa za ohradní zdí hřbitova, tak plošně poničený náhrobek.

V místě kostela sv. Markéty, stojícího v ostrohu nad Rokytkou, bylo nalezeno výšinné opevněné hradiště Šance pocházející zřejmě, podle nalezené keramiky, z 9. století. Po slovanském hradišti s nevelkou plochou 7,5 hektarů stále ještě zůstaly zbytky dvou mohutných valů. Místa pro hradiště byla po stránce energetické, stejně jako keltská oppida, převelice pečlivě vybírána. Musel v nich být zdravý energeticky vydatný prostor. Keltové energeticky místa vylepšovali menhiry. Slované zase dřevěnými vyřezávanými obřadními kůly se zobrazením jimi uctívaného božstva. A tak zvanými hromovými kameny, které pomístně energii určitého prostoru vylepšovaly. A také vysušovaly. Což bylo známo dokonce ještě novověkým stavitelům a architektům.

Předchozí společenství celého světa znala všudypřítomnou vesmírnou energii. Zároveň znala fyzikální účinky jejích dvou opačných složek. Touto energií dokázala nejenom léčit, ale také pomocí menhirových a pyramidových energetických staveb podle svých potřeb pozměňovat energii krajiny. Tato vesmírná energie má desítky různých pojmenování. Např. Číňané jí poznali pod pojmenováním čchi Slované ži, proto ži-vot). Nejnověji se jí říká volná. V Bibli je známa pod pojmenováním Duch boží nebo svatý (Spiritus sancti). Je dokonce součástí křesťanské triády.

Dostatek vesmírné energie prasíly v našem těle způsobuje, že jsme zdraví a dožíváme se vyššího věku. Její nedostatek způsobuje opak. Totéž platí v přírodním prostředí. Nejlépe její pozitivní a negativní účinky vidíme na stromech. Dvojí energetické linie prasíly opačných fyzikálních vlastností prostupují zemským povrchem. Jedny v několikametrové síti energii pohlcují (žíly modrého draka), to znamená, že ji živým organismům odebírají. Opačné (žíly červeného draka) pak činí opak. Proto po celou dobu lidstva, které dříve energii daleko více vnímalo, byla tato místa vyhledávána (jeskyně, skalní převisy). Rondeloidní stavby stáří 20, 30 tisíc let, nacházející se také na našem území, jsou toho důkazem. S dobou betonovou dochází obecně ke ztrátě vnímání této energie. Vzácně ji vnímají někteří jedinci zabývající se energetickou léčbou (dříve šamani) a vnímali ji i někteří stavitelé a architekti ještě v době poměrně nedávno minulé. Jedním z nich byl stavitel a architekt Josef Hlávka, který navázal na barokního všestranného stavitele a architekta Jana Blažeje Santiniho.

Nověji je na průsečíky linií poukázáno v pražském secesním Obecním domě. A to hned 3x. Ve vstupní hale mozaikou, nad ní v primátorském salonu, kde je označen kruhovým kovovým kroužkem v mramoru. A v nedaleké „kapli“ s porcelánovou soškou ženy je vyznačen dřevěným ornamentem. Nejpozději je průsečík linií označen na náměstí v Trnavě. A to dokonce až ve druhé polovině 20. století.

Zmiňovaný Jan Blažej Santini postavil ve Křtinách u Brna úžasný poutní areál s poutním kostelem Panny Marie Křtinské. A to vše podle vyhodnocených energetických linií. Proto je v kostele vytvořen úžasný vyzařovací prostor, který léčí. Určitě by se zděsil, když by navštívil sousední obec Březina. Byl v ní totiž v roce 1995 postaven architektonicky velmi zajímavý, neobvykle pojmenovaný, kostelík – Panna Marie Matka církve. Je čtvercového půdorysu s jehlanovitou střechou. Jenže tam chybí to podstatné. Stavba není postavena na vyhodnocených energetických liniích. Schází tam energie, kterou svými stavbami naplňoval citlivec, geniální stavitel a architekt Jan Blažej Santini.

V roce 2002 jsem navštívil zpustlý kostel sv. Pankráce v Jítravě. Polorozpadlý dřevěný oltář byl, spolu s kamenem menhirového typu postaveným pod ním, vyhozen. Kámen se nacházel nalevo před vstupem do kostela. V místě oltáře bylo vlhko. Navrhl jsem, že kámen usadím na původní místo a ten je vysuší. Nebyl zájem. Opačná situace nastala daleko později v Markvarticích u Sobotky. Vhodný menhirový kámen jsem našel před roubenkou firmy Planta naturalis. Majitel firmy pískovcový kámen odvezl do nedalekého, také barokního, kostela sv. Jiljí. Za oltářem kostela byl výklenek, do něhož jsme kámen usadili. Vlhké místo během několika dní zcela vyschlo.

Královickou národní kulturní památkou z roku 1887 je socha P. Marie. Zvon nad ní není její součástí, protože je až z roku 1947. Socha stojí na vyzařovacím průsečíku linií. To znamená, že do vzdálenosti několika metrů vysílá, podobně jako stromy, zdravou léčivou energii. Je proto zářičem. Takovými zářiči se stávají také některé řadové přízemní domky. Za všechny představím fotkou jeden královický příklad. Stavba zmíněného domku je postavena pod úrovní terénu, což dokládá okno těsně nad úrovní chodníku. Přesto je uvnitř domku sucho. Všechny podobné stavby jsou charakteristické tím, že je v nich sucho a o poznání tepleji. Podobně, jako tomu je u Staronové synagogy. I když v jejím okolí bylo později postaveno několik drobných staveb přilepených k obvodu synagogy. Přesto je uvnitř synagogy stále zdravý vyzařovací prostor.

Je víc než smutné, že jsme na prasílu ži prostupující celým Vesmírem, jsoucí podstatou vesmírného života, zcela zapomněli. A to proto, že jí vnímá, na rozdíl od rostlin a zvířat, stále méně lidí. To neplatí např. pro Indii a Čínu. Proto tam jsou stále ve velké vážnosti prastaré indické a čínské nauky energie prány a čchi. Energie, která má bezpočet dalších pojmenování. Slované jí znávali pod pojmenováním ži. Samou podstatou energetických nauk je poznání energeticky o fyzikálně opačných linií jang a jin energie čchi. A to jak krajiny, tak lidského těla.

Nejhorší ovšem je, že současní evropští vykladači těchto nauk o energii vůbec nic nevědí. To platí jak pro současnou medicínu, tak pro energetickou znalost krajiny. Jeden rakouský profesor přes feng šuej dokonce přikázal odstranit keřové oplocení pozemku. A to proto, aby mohla volně proudit vesmírná energie prasíla. Což je naprostý nesmysl. Místo energetické podstaty této nauky cpou důvěřivým lidem do hlavy třeba barvy, světové strany atp. Také z toho důvodu staví se současnými „fengšueisty“ v místech s nedostatkem životní energie. Proto zbytečně přibývá nemocných, jak bylo opakovaně prokázáno (např. Ing Evžen Andres), spolu s předčasnými úmrtími. A jak jsem si ve dvou případech, souvisejících s rakovinou, osobně ověřil.
 

Jan Johann Jaroslav Miška
 

Poslední články autora:

• Železobeton na keltském hradišti
  
• Les, kámen a voda
  
• Keltské menhirové stavby
  
• Máte nebo nemáte slovo s Michaelou Jílkovou
  
• Fanatičtí uctívači stojících kamenů – menhirů (ukázka z knihy Božstva a démoni ochránci)