V antice, na jejíchž logických základech stojí evropská civilizace, platil jeden ze základních principů myšlení a práva:
Zákony jsou dvojího druhu! Jedny jsou dané Bohy (Bohem), druhé vznikají lidskou úmluvou. Přičemž druhé jsou podřízeny prvnímu druhu.
Vlajka prezidenta České republiky
Zákony vzniklé lidskou dohodou se o přirozené opírají, staví na nich, rozvíjí je a vykládají je, v určitých mezích a podle doby.
Uvedu některé zákony dané Bohem (jeho vůlí). Např. svoboda vůle každého jednotlivce bez výjimky. (I svoboda rozhodnout se špatně.) Nebo je boží rozhodnutí, kdo a kde se narodí mužem nebo ženou a jakým rodičům. Z rozhodnutí lidských zákonů se již nemůže narodit jiným a jinde. A nemůže být rodičům „jen tak z lidské úvahy“ odebrán. Tedy kdo se narodí v Česku, už se nemůže narodit třeba v USA! Ale může se tam přestěhovat.
Ostatní boží rozhodnutí ponechme nyní stranou pojednání a věnujme pozornost svobodě vůle. K ní patří nejen svoboda rozhodování o čemkoliv v životě, i čemu věřit a čemu ne, ale i svoboda právně závazného podpisu čehokoliv.
Nikdo nemůže žádného člověka nutit podepsat cokoliv!!! Tím méně prezidenta pod záminkou ústavy, což je dohoda druhé kategorie, neboli zákon vzniklý „lidskou dohodou“.
Kdo by tak činil, protiví se přímo vůli boží. Křesťanskou terminologií řečeno páchá hřích proti Duchu svatému neboli vůli Stvořitele. Ten není nikdy odpuštěn. (Ježíš) /Každý se mohl v životě přesvědčit, že rozhodnutí proti přirozenosti nesou „drtivou sklizeň“! Doporučuji každému jíti si to vyzkoušet. Např. chůzí hlavou proti zdi./
Nedávno jsme byli svědky, že prezident Miloš Zeman odmítl podepsat jmenování kohosi vysokoškolským profesorem. Bez ohledu na to, jestli to bylo odůvodněné, ve státě s božím požehnáním by rozhodnutí prezidenta, dané mu pravomocí, bylo respektováno. Ne tak v českém ateistánu! Zde kandidát, poslanci a právníci usoudili, že „podle ústavy“ prezident podepsat musí. Neboli všichni protestující včetně kandidáta dospěli k závěru, že prezident, i kdokoliv jiný, nesmí jednat podle práva své svobodné vůle! Dle vnitřního cítění protestujících prý musí jednat podle „správného výkladu“ lidských zákonů! Nejzlověstnější pro Česko ale na tom je, že i Ústavní soud rozhodl, (i v dalších podobných kauzách,) že prezident podepsat musí. (Jedovatá poznámka: Chtěl bych vidět stejné jednání těchž vůči T. G. Masarykovi.)
Z postojů Ústavního soudu vyplynulo, že zákony dané Bohem vlastně neuznává. Navíc občané si takto fungující soudnictví nechávají líbit! Z dějin známe, že takové státy nejen (podle Haška) „vovinuly nějaké mraky“, ale byly následně zničeny. Po těchto verdiktech ústavního soudu mělo v národě vzniknout patřičné „pohnutí“. Takové, které by se promítlo do voleb. V nich mají vyhrát strany, které jsou názoru, že takoví soudci mají být ihned suspendováni bez náhrady! Jinak takový národ další chod událostí přesvědčí, že proti boží vůli (Objektivitě) nelze „pískat“ bez výprasku přírodních sil.
A nyní jak tuto situaci vidím já, kdybych byl tím neoprávněně odmítnutým kandidátem. Respektoval bych rozhodnutí zplnomocněného prezidenta bez řeči a soudního odvolávání. Kdybych byl po době opětovně ministrem a univerzitní radou navržen, přijal bych kandidaturu. A dále: Kdyby se právě popsané stalo, a já byl prezidentem, všiml bych si minulého neodvolání kandidáta. A uznal jej v duchu za státotvorného a „charaktera“. Podruhé jmenování navrženého podepsal! Ale právě proto, že se odvolal, a nutil mne jako prezidenta k podpisu, nepodepsal bych již nikdy! I za cenu mého odvolání z funkce prezidenta parlamentem. Právo svobody rozhodování, i špatně, dané mi Bohem, je mi a mělo by být všem Čechům nade vše lidské.
Josef Staněk
Poslední články autora:
